Travel Magazine

  • „Hučák“ již 100 let vyrábí elektrickou energii z obnovitelného zdroje


    Hradec Králové  -  Před sto lety byly uvedeny do provozu Francisovy turbíny královéhradecké malé vodní elektrárny na řece Labi. Elektrárna byla postavena na labském „Hučavém“ jezu, podle kterého tato nádherná stavba dostala i své jméno.
     
    Stavbu elektrárny na 157. kilometru řeky Labe zadalo zastupitelstvo města Hradec Králové 12. května 1908 a projekt tohoto vodního díla vypracoval ředitel Elektrických podniků pražských prof. Ing. Karel Novák.  Secesní budovu navrhl prof. arch. František Sander a na betonovém mostě s ním spolupracoval Ing. František Jirásek. Hydrocentrála elektrárny byla připravena v roce 1911 tak, aby se mohly uskutečnit zkoušky tří Francisových turbín s výkonem 300 koňských sil. První elektřinu tyto vodní turbíny dodaly ke konci ledna 1912, tedy právě před sto lety.

    Ve 20. letech minulého století se uskutečnila z důvodu zvýšení výkonu rekonstrukce zařízení. V této podobě pracují všechna její soustrojí dodnes. Generátory jsou dokonce ještě původní z roku 1912. "Francisova turbína se hodí svou konstrukcí na toky se středně vysokým spádem. Obecně platí, že čím větší je spád vody – rozdíl úrovní hladiny nad a pod elektrárnou, tím je její účinnost větší. V případě Hučáku však tento rozdíl snižuje voda z Orlice zvedající spodní hladinu. Zvyšovat horní hladinu nad elektrárnou však není možné, protože by se zaplavily břehy," vysvětluje zákonitosti fungování Hučáku Vladimír Hanuš, průvodce Informačního centra Obnovitelné zdroje.
     
    V historické budově se nachází sídlo společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje, a také Informační centrum Obnovitelné zdroje, které nabízí možnost prohlídky interaktivní expozice o vlastnostech a využití větrné, vodní, geotermální, sluneční energie a energie vzniklé spalováním biomasy. Zároveň je zde pro zájemce možná i prohlídka této nádherné stoleté malé vodní elektrárny.

    Malé vodní elektrárny společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje lze najít například na
    Labi, Divoké Orlici, Mži, Vydře, Chrudimce, Moravě a Svratce. Nejstarší elektrárnou je MVE Čeňkova pila na Šumavě s instalovaným výkonem 100 kW a rokem vzniku 1912. V regionu východních Čech společnost provozuje osm malých vodních elektráren – Hradec Králové, Les Království, Pardubice, Pastviny, Práčov, Předměřice, Přelouč a Spálov.

  • Adoptujem svého lososa

    Losos, ač se to zdá neuvěřitelné je v našich tocích domácí ryba. Dokonce v roce 1867 stálo v hradecké kronice, že byl tak velký tah lososů, že místní chodili kolem vody s vidlemi, napichovali ty, kteří vyskákali z vody a odnášeli si je domů pro další použití. To bohužel bylo v minulosti. Stalo se totiž, že u nás losos z řek zcela vymizel. Posledního podle záznamů odchytili v roce 1953. Pak už nic. Lidé si často myslí, že to způsobil člověk nadměrným rybolovem. Tak to ale nebylo. Člověk to sice způsobil, ovšem tím, že začal stavět rozsáhlá vodní díla a zapomněl přitom na přechody pro migrující ryby. Lososi se tak nemohli dostat na svá dosavadní po staletí oblíbená trdliště.

    První iniciativa na reintrodukci lososa v našich vodách se objevila v roce 1998. Byla to iniciativa Českého, ale hlavně Německého rybářského svazu. Prvním předpokladem se stalo vybudování tzv. rybích přechodů přes vodní díla, takže losos může táhnout u nás, v České republice, až do spodního toku řeky Labe. V roce 2008 díky partě nadšenců a podpory Správy Národního parku České Švýcarsko vznikl projekt „Návrat lososů“. Projekt má za cíl nejen vysazovat plůdek lososa, jak to dělali rybáři i dříve, ale především větší rybky, které mají pět až deset centimetrů. Plůdku se totiž musí vysazovat mnohem více, protože má díky ptačím, rybím i hmyzím predátorům vysokou úmrtnost. Protože se tu už zapomnělo, jaký byl vlastně český losos, museli organizátoři vzít zavděk lososem ze Švédska, který má prý podobné vlastnosti. Je totiž velice důležité, aby vznikla nika, kde losos může spokojeně dospívat před tím, než se vydá na dlouhou cestu do oceánu. Je zajímavé, že někteří z nich se ale rozhodnou zůstat tam, kde byli vysazeni. Stává se to i v jiných řekách, kde se rodí lososi a nikdo zatím neví proč. Ryby zato platí vzrůstem. Dorostou zhruba jenom do velikosti pstruha. Potom matou rybáře, kteří si myslí, že chytli tuto rybu, a ouha, on to losos. První mořští navrátilci se objevili v roce 2009. Nejdříve jich byly desítky, dnes už je snad můžeme počítat na stovky kusů, které se do Kamenice vrátily.

    Součástí projektu se stala i myšlenka zapojit do celé akce i veřejnost. „Vymysleli jsme někdy v roce 2009 projekt adopce lososa,“ říká jeden z organizátorů, Ivo Půr. „ Každý v naší republice může adoptovat jednoho malého lososa pomocí DMS, což činí něco kolem třiceti korun. Stal se z toho poměrně populární projekt. V současné době zaznamenáváme již více než 7000 adopčních rodičů. A toto úterý, dne 22. října budeme tyto ryby slavnostně vypouštět do říčky Kamenice. Akci začneme zhruba v 10.00 hodin. Místem srazu bude odbočka u Starého mlýna v Jetřichovicích, kde si také převezmeme pytle s rybami. Odtud pojedeme dále k Dolskému mlýnu, kde ryby vypustíme. Konec předpokládáme zhruba v 12.00 hodin. Pro ty, kteří by se o této akci chtěli dozvědět více, doporučuji naše stránky na www.navratlososu.cz.“ Postupně se ze slavnostního vypouštění stala poměrně známá atrakce, které se zúčastňují nejen přispěvatelé, ale i celé školní třídy. Organizátoři jim na místě také vysvětlí, jak losos žije a co potřebuje, aby se mohl zase po několika letech vrátit z moře do své říčky. Vzhledem k tomu, že se vypouštění provádí ve stejné době, kdy lososi táhnou zpět z moře do Kamenice, mohou návštěvníci této akce, pokud bude pěkné počasí, pozorovat majestátní ryby, jak za kameny v hluchých místech proudu odpočívají. Je to velmi zajímavý pohled, zvláště pro ty, kteří mají polarizační brýle. Navrátilí lososi totiž měří kolem 60 až 70 centimetrů. Po vytření jich však bohužel většina uhyne. Jen některé ryby mají tu sílu, že se po nakladení jiker nebo jejich oplození vrací zpět do moře. Že lososům zřejmě u nás svítá na lepší časy, svědčí i fakt, že se jedním z hlavních sponzorů této akce stal i známý řetězec Makro, který také mimochodem čerstvé lososy, ovšem pro gastronomické účely, dováží. Místní rybáři si totiž na stále více se objevující krásné ryby musejí nechat zajít chuť, protože losos je u nás celoročně hájený.

     

  • Adoptujme svého lososa

     

    Losos, ač se to zdá neuvěřitelné je v našich tocích domácí ryba. Dokonce v roce 1867 stálo v hradecké kronice, že byl tak velký tah lososů, že místní chodili kolem vody s vidlemi, napichovali ty, kteří vyskákali z vody a odnášeli si je domů pro další použití. To bohužel bylo v minulosti. Stalo se totiž, že u nás losos z řek zcela vymizel. Posledního podle záznamů odchytili v roce 1953. Pak už nic. Lidé si často myslí, že to způsobil člověk nadměrným rybolovem. Tak to ale nebylo. Člověk to sice způsobil, ovšem tím, že začal stavět rozsáhlá vodní díla a zapomněl přitom na přechody pro migrující ryby. Lososi se tak nemohli dostat na svá dosavadní po staletí oblíbená trdliště.

    První iniciativa na reintrodukci lososa v našich vodách se objevila v roce 1998. Byla to iniciativa Českého, ale hlavně Německého rybářského svazu. Prvním předpokladem se stalo vybudování tzv. rybích přechodů přes vodní díla, takže losos může táhnout u nás, v České republice, až do spodního toku řeky Labe. V roce 2008 díky partě nadšenců a podpory Správy Národního parku České Švýcarsko vznikl projekt „Návrat lososů“. Projekt má za cíl nejen vysazovat plůdek lososa, jak to dělali rybáři i dříve, ale především větší rybky, které mají pět až deset centimetrů. Plůdku se totiž musí vysazovat mnohem více, protože má díky ptačím, rybím i hmyzím predátorům vysokou úmrtnost. Protože se tu už zapomnělo, jaký byl vlastně český losos, museli organizátoři vzít zavděk lososem ze Švédska, který má prý podobné vlastnosti. Je totiž velice důležité, aby vznikla nika, kde losos může spokojeně dospívat před tím, než se vydá na dlouhou cestu do oceánu. Je zajímavé, že někteří z nich se ale rozhodnou zůstat tam, kde byli vysazeni. Stává se to i v jiných řekách, kde se rodí lososi a nikdo zatím neví proč. Ryby zato platí vzrůstem. Dorostou zhruba jenom do velikosti pstruha. Potom matou rybáře, kteří si myslí, že chytli tuto rybu, a ouha, on to losos. První mořští navrátilci se objevili v roce 2009. Nejdříve jich byly desítky, dnes už je snad můžeme počítat na stovky kusů, které se do Kamenice vrátily.

    Součástí projektu se stala i myšlenka zapojit do celé akce i veřejnost. „Vymysleli jsme někdy v roce 2009 projekt adopce lososa,“ říká jeden z organizátorů, Ivo Půr. „ Každý v naší republice může adoptovat jednoho malého lososa pomocí DMS, což činí něco kolem třiceti korun. Stal se z toho poměrně populární projekt. V současné době zaznamenáváme již více než 7000 adopčních rodičů. Postupně se ze slavnostního vypouštění stala poměrně známá atrakce, které se zúčastňují nejen přispěvatelé, ale i celé školní třídy. Organizátoři jim na místě také vysvětlí, jak losos žije a co potřebuje, aby se mohl zase po několika letech vrátit z moře do své říčky. Vzhledem k tomu, že se vypouštění provádí ve stejné době, kdy lososi táhnou zpět z moře do Kamenice, mohou návštěvníci této akce, pokud bude pěkné počasí, pozorovat majestátní ryby, jak za kameny v hluchých místech proudu odpočívají. Je to velmi zajímavý pohled, zvláště pro ty, kteří mají polarizační brýle. Navrátilí lososi totiž měří kolem 60 až 70 centimetrů. Po vytření jich však bohužel většina uhyne. Jen některé ryby mají tu sílu, že se po nakladení jiker nebo jejich oplození vrací zpět do moře. Že lososům zřejmě u nás svítá na lepší časy, svědčí i fakt, že se jedním z hlavních sponzorů této akce stal i známý řetězec Makro, který také mimochodem čerstvé lososy, ovšem pro gastronomické účely, dováží. Místní rybáři si totiž na stále více se objevující krásné ryby musejí nechat zajít chuť, protože losos je u nás celoročně hájený.

    Antonín Karoch

     

  • Aktuální stav problematického znění novely zákona 159/1999 Sb.

    ACK ČR dlouhodobě opakovaně upozorňovala na problematické znění novely zákona 159/1999 Sb. Poté co předkladatel (MMR) předložil novelu zákona do parlamentu ve znění, které neodráželo všechny naše požadavky z mnohaměsíčních předchozích jednání na MMR, ACK ČR okamžitě konala:

    • Před druhým čtením i třetím čtením ACK ČR upozorňovala na nebezpečí, který vládní návrh novely velmi pravděpodobně přinese v souvislosti s bezlimitním pojištěním. ACK ČR prostřednictvím poslankyně paní Jany Fischerové prezentovala návrh na úpravu novely, který by neohrožoval podnikatele v cestovním ruchu.
    • zástupci ACK ČR se zúčastnili jednání Podvýboru pro cestovní ruch parlamentu ČR
    • zástupci ACK ČR se zúčastnili jednání Hospodářského výboru parlamentu ČR
    • zástupci ACK ČR se zúčastnili jednání Výboru pro veřejnou správu a místní rozvoj parlamentu ČR
    • mimo to jsme komunikovali s poslanci napříč polickým spektrem

    Zdůrazňovali jsme naše přesvědčení, že pokud novela zákona projde tak, jak je navržena předkladatelem (MMR), dojde k dramatickému vývoji na poli cestovního ruchu, neboť pojišťovny nebudou připraveny cestovní kanceláře pojišťovat  (jak požaduje zákon). Upozorňovali jsme také důrazně na to, že bankovní záruka (kterou mohutně oslavovali zástupci AČCKA) – jako alternativa k pojištění – nebude fungovat.

    Bohužel – nyní se naše slova potvrzují.

    Ve středu 16. září 2015 byla ve 3. čtení bohužel novela zákona č. 159/ 1999 Sb., za nemalé a velmi aktivní podpory poslance a člena prezídia AČCKA Tomia Okamury, schválena v podobě, při které pojišťovny již v předstihu deklarovaly, že pojištění proti úpadku nebudou nadále nabízet a vypoví i pojistky stávající. AČCKA s podporou SOCR reagovala tiskovou zprávou svého prezidenta Romana Škrabánka, který schválení novely přivítal a podpořil tak stanovisko MMR. Obě tiskové zprávy (uveřejněné na webech AČCKA i SOCR) máme k dispozici. Pro ty z Vás, kteří s nimi nejsou prozatím seznámeni, je přidáváme do přílohy.

    Tato situace ale jde zcela bezprecedentně proti cestovním kancelářím, které v důsledku vzniklé situace v tuto chvíli nemají možnost si pojištění zajistit a tím možnost i nadále podnikat. Podnikání je tak ohroženo i pro samotné cestovní agentury.

    V důsledku důrazného nesouhlasu ACK ČR se vzniklou situací byla proto vyvolána schůzka na MMR, která byla svolána v pátek  18. září 2015 a měla se uskutečnit v pondělí 21. září 2015. MMR ČR však krátce před konáním schůzky (necelé 2 hodiny předem) toto jednání písemně zrušilo z důvodu náhlé nemoci náměstkyně ministryně a přesunulo na středu 23. září 2015 (předmětný e-mail zaslaný přímo z MMR na ACK ČR, kterým MMR ruší schůzku, má ACK ČR k dispozici a zasílá jej v příloze). Předseda ACK ČR Viliam Sivek hovořil v pondělí 21. září 2015 v 10,00h s paní náměstkyní telefonicky, a ta mu zrušení schůzky z důvodu své nemoci potvrdila. E-mail (o zrušení schůzky) byl však doručen pouze zástupcům ACK ČR, kteří se tak schůzky nemohli zúčastnit, zatímco AČCKA na jednání (které ač bylo zrušeno, se uskutečnilo)  přítomna byla. Následně AČCKA rozeslala opět zcela lživé prohlášení, ve kterém tvrdila, že se zástupci ACK ČR na schůzku nedostavili. Ano - zástupci ACK ČR se nedostavili, protože jim byla schůzka ze strany MMR předmětným e-mailem zrušena.

    Nelze posoudit, nakolik se jednalo o zrušení účelové, nicméně všichni zúčastnění si byli dobře vědomi skutečnosti, že stanovisko ACK ČR ve věci předmětné novely je proti stanoviskům MMR a AČCKA zcela opačné.

    ACK ČR se nevzdává a i nadále bojuje za zájmy vás všech – poctivých cestovních kanceláří a cestovních agentur. Velmi aktivně jednáme se senátory, neboť právě Senát parlamentu ČR je tím, kdo může situací zvrátit a zachránit tak fungování českých cestovních kanceláří. Věříme v dobrý konec této záležitosti a spoléháme na podporu každého z Vás.

    Jste také jedním z těch, kdo je nyní postaven před fakt, že v nejbližší době mu může vypršet pojistka, novou nyní získat či obnovit nemůže a bude muset pozastavit koncesi a přestat podnikat? Pouze posílání tohoto a podobných prohlášení nám však k rozumnému řešení nepomůže. Chceme věci a Vám všem pomoci, ale potřebujeme Vás k tomu! Neobejdeme se bez Vašich stručných afaktických písemných vyjádření k vzniklé situaci, zasílejte je proto na sekretariát ACK ČR. Bojujeme za Vaši možnost svobodně a demokraticky podnikat. Věříme v dobrý výsledek, ale potřebujeme k tomu podporu každého z Vás.

     

    Viliam Sivek

     

    Předseda ACK ČR

  • Architekt Letzel a Prim Hiroshima

    Autor u Hirošimského památníku míru

     

    Na veletrhu Hodinky a klenoty v Praze koncem září tohoto roku si mohli návštěvníci prohlédnout hodinky z limitované edice PRIM HIROSHIMA L.E. z dílny české hodinářské firmy ELTON, Nové Město na Metují. Pocházejí ze společného českého projektu s partnery z Japonska. Inspirací pro vznik modelu byl odkaz českého architekta Jana Letzela, který navrhl stavbu v Hirošimě, nyní celosvětově známou jako tzv. Atomový dóm (Hirošimský památník míru), která částečně přežila pověstný výbuch atomové bomby. Jan Letzel se dodnes v Japonsku těší velké úctě. Žil a pracoval v Japonském císařství v první polovině 20. století 18 let. Japonci jej označují jako „Yokon wasai“, tzn. člověka, který spojuje západní a japonskou kulturu.

     

    Japonci

    Jelikož atomová bomba vybuchla ve vzduchu, tlaková vlna směřovala spíše dolů nežhorizontálně. To umožnilo "přežití" Letzelova Prefectural Industrial Promotional Hall, stavby, dnes především známé jako Genbaku Dómu či Dóm atomové bomby. Dominantní ruinu budovy tu pojmenovali „Hirošimský památník míru“. Přes námitky vlád USA a Číny, kteřé připomínali, že jiné asijské státy utrpěly z rukou japonských válečných fanatiků mnohem větší ztráty, byl v roce 1996 vyhlášen památkou světového dědictví UNESCO. Role atomových bomb v japonské kapitulaci a americká etická omluva jsou stále předmětem diskusí. U budovy hirošimského památníku se denně scházejí potomci obětí atomového výbuchu. A diskutují. Ale pozor! Z kontaktů a rozhovorů s Japonci je známo, že se snaží být vždy velmi zdvořilí vůči cizincům. Nemají rádi konfliktní diskuse. Zvláště ne o roli atomové bomby. Otázky, vyžadující negativní nebo nepříjemné odpovědi, jsou proJaponce hrubým porušením zdvořilosti a vůbec jim nepříjemné. Dárek či nabízené jídlo vždy pochválí, i když se jim nemusí líbit a jídlo nechutná. To klidně i opakovaně při další návštěvě. Na rozdíl od evropské nebo „velmi jednoduché“ americké kultury Japonci obecně nikdy nevyjadřují, co si skutečně myslí a stále se snaží usmívat a být zdvořilí. Tzv. „západní“ myšlení a chování dokážou dokonale analyzovat, aniž by to dávali najevo nebo nějak komentovali. Proto je pro návštěvníka země vycházejícího slunce dobré myslet dopředu a odhadovat, jaká bude japonská reakce, či co způsobí vaše chování. Není to jednoduché. Zjištění reality spočívá na inteligenci, empatických a analytických schopnostech jedince. Musíte na to prostě přijít sami. V Japonsku se tomu říká umění číst vzduch. Když jsem vyprávěl o svých dojmech z Hirošimy japonskému příteli, řekl mi, že to byla jedna z řady katastrof, které Japonsko v historii potkalo. Pro nezasvěcené v Japonsku nejsou původní historické stavby. Vše se po zničujících zemětřeseních obnovuje do původní podoby většinou z nových materiálů. Zemětřesení a tsunami si vyžádaly, jak šla historie, obrovské množství obětí. Místní žijí s tím, že se vše může kdykoliv opakovat. Seismickou aktivitu sice neustále sleduje perfektní monitorovací systém varování, který dokáže i zastavit jedoucí rychlovlaky, ale ne všemu lze předejít. Proto si váží každé chvíle současnosti.

    Výbuchem ve vzduchu byla naštěstí kontaminace půdy malá. Radioaktivita působila jen krátce a zbytková radioaktivita relativně brzo opadla. Její hodnoty jsou nyní v Hirošimě stejné jako jinde ve světě. Ve zcela nově vybudovaném moderním městě dnes žije přes milion obyvatel. Na překladech textů a jazykové spolupráci v projektu HIROSHIMA PRIM se podílela i Noriko Sato Kuboi původem z Tokia, která v Japonsku studovala češtinu a oblíbila si českou kulturu. Přijela na několik let pracovat do Prahy, a když se zde vdala za Japonce, vrátila se s ním do Japonska. Začala žít v Hirošimě, kde obyvatelé na rozdíl od Tokia mají blíž k přírodě. Hirošima je nyní moderní město plné zeleně s opravdu krásnou přírodou v okolí. V horských bystřinách můžete chytat ryby. Noriko aktivně podporuje rozvoj přátelských neformálních vztahů mezi Českem a Japonskem. Mimochodem, Hirošima je také proslavená mezi gurmány skvělými velkými masitými ústřicemi, nejlepšími a největšími na světě. Japonští přátelé vás určitě pozvou na místní velmi oblíbené jídlo „hirošimajaki“.

    Architekt Jan Letzel

    Krátké připomenutí. Narodil se v Náchodě jako syn majitele několika hotelů. V roce 1901 vyhrál stipendium ke studiu architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde studoval tři roky a podle Jana Kotěry je jedním ze zakladatelů moderní české architektury. Už během studií podnikal inspirativní cesty nejen po Čechách, ale i po Dalmácii, Černé Hoře, Bosně a Hercegovině. Po skončení studií pracoval v architektonické firmě Quida Bělského v Praze. Navrhl a postavil sanatorium a pavilon Mšené-lázně v secesním stylu. Na Václavském náměstí v Praze je autorem výzdoby hotelu Evropa, dříve Grandhotel Šroubek, který v dobách své největší slávy za první republiky udával tón luxusnímu hotelnictví a patřil k nejvyhlášenějším gastronomickým podnikům v metropoli. V roce 1905 také nedlouho pracoval v egyptské Káhiře. Do Prahy se vrátil r. 1907 z Itálie, ale dlouho tu nevydržel. Po krátkém pobytu v r. 1907 odjel do japonského Tokia, kde nejprve pracoval pro francouzskou architektonickou firmu. V roce 1910 si zde s přítelem Kalem Horou založili vlastní kancelář. V Japonsku navrhl kolem 40 budov, např. Francouzskou školu, Sacre Coeur, jezuitskou kolej, německé velvyslanectví, několik hotelů a kancelářských budov. Jeho nejslavnější dílo byl Průmyslový palác, obrovská administrativní budova pro Japonskou obchodní a průmyslovou komoru v Hirošimě. Byla dominující stavbou ve městě, které tehdy tvořily většinou dvoupodlažní dřevěné stavby. Zmíněný palác v Hirošimě stavěl tak, aby budova odolala silným zemětřesením. Odolala. A nejen jim.Pro zajímavost v Brně objevili hrobs japonskýmsymbolem tori, který tento architekt navrhl přibližně ve stejné době jako hirošimský administrativní komplex.

    Jeho partner, Karel Horan, se ale roku 1913 vrátil do Čech a Jan Letzel v Japonsku osaměl. I. světová válka jeho aktivity v této zemi zastavila. Po vzniku samostatné Československé republiky v r. 1918 přijal funkci obchodního atašé na československém velvyslanectví v Tokiu. V březnu 1920 navštívil domovinu, ale do Japonska se vrátil a pokračoval ve své funkci. Na dobové fotografii je zvěčněn v japonském pánském kimonu. Silné zemětřesení v oblasti Velké Kanto s centrem v Tokiu v roce 1923 zničilo mnoho jím vyprojektovaných budov.Toto neštěstí a osobní tragédiemnoha Japonců na něj velmi zapůsobily. Zklamán a se smutkem se vrátil v listopadu téhož roku do Prahy. O několik let později ve věku 45 let zemřel v léčebně pro duševně choré v Kateřinské ulici v Praze. Pohřben je ve svém rodišti v Náchodě.

    Litlle Boy, Dóm atomové bomby a malá Sadomo Sasaki

    Cílový komisní výbor v Los Alamos, USA, vedený J. Robertem Oppenheimerem, koncem II. světové války doporučil jako možné cíle pro nové jaderné zbraně Kjóto, Hirošimu, Jokohamu a arzenál císařské armády v Kokuře. Cíle byly vybrány podle následujících kritérií: 1. Cíl větší než tři míle v průměru a důležitý strategický cíl v obydlené oblasti.2. Výbuch musí způsobit nepřehlédnutelnou katastrofu. 3. do konce srpna 1945 by nemělo být zasažené místo pravděpodobně obsazeno běžnými konvenčními silami USA.

    Populace Hirošimy čítala v době války přes 381 tisíc lidí. Krátce před atomovým bombardováním se však počet snížil následkem systematické evakuace, nařízené japonskou vládou.V době náletu zde pobývalo asi 340 000 – 350 000 lidí. Úřední záznamy však výbuch bomby zlikvidoval stejně tak, jako v podstatě celé město. Proto je počet obětí nepřesný.Japonský radiolokátor v pondělí ráno v 8:00 hodin 6. srpna 1945 v Hirošimězaznamenal, že počet přilétajících letadel je velmi malý. Pravděpodobně ne víc než tři.Vyhlásili letecký poplach. Místní rozhlas vysílal upozornění a radu, aby se lidé schovali do protileteckých krytů,pokud se objeví bombardéry. Tím, že se objevil jenom jeden, lidé výzvu ignorovali. Pak nad městem vybuchlaatomová puma z izotopu uranu 235, nazvaná Little Boy. Přežila jen ojedinělá železobetonová konstrukce budovy, navržená a postavená Janem Letzlem. Tím se zapsala do dějin světové architektury. Dne 8. srpna 1945 americké noviny oznámily, že vysílání tokijského rádia popsalo zkázu v Hirošimě takto: „Prakticky veškeré žijící věci, lidé a zvířata, byli doslova sežehnuti zaživa".

    V Hirošimě zemřelo 166 tisíc lidí, z toho většina během prvého dne. Další zahynuli následně během několika měsíců na popálení a nemoc z ozáření. Na základě pozdějších výzkumů došli historikové k závěru, že 15-20 %obětí zemřelo na ozáření, 20-30% na popáleniny a 50-60 z ostatních příčin. Smrt mnoha dětí připomíná Památník dětských obětí v Hirošimě, inspirovaný tehdy ozářenou dívenkou Sadoko Sasaki. Po deseti letech u ní propukla leukemie. V nemocnici ji navštívila kamarádka Chizuko, která jí vyprávěla japonskou legendu. Podle ní, pokud složí 1000 origami (papírová, velmi propracovaná skládanka) jeřábů, tak se jí splní největší přání. Letící japonský jeřáb (v japonštině tsuru), patří mezi tradiční origami a je symbolem a nositelem štěstí. Běžně se přidává i k zabaleným dárkům. Sadoko si moc přálase uzdravit, a tak s japonskou pečlivostí a vytrvalostí začala, jak jí síly dovolily, skládat z papíru jednoho jeřába za druhým, aby poskládala zmíněných tisíc papírových jeřábů a uzdravila se. Nemoc byla rychlejší. Zemřela, když jí bylo dvanáctlet. Stihla poskládat 664 jeřábů. Její přátelé a spolužáci její započaté dílo 1000 origami jeřábů po její smrti dokončili. Inspirovánijejím odhodláníma vytrvalostí vydali knihu s jejími dopisy. Za tři roky po smrti Sadoko jí dne 5. května 1958 děti z Hirošimy odhalili v Parku míru památník s její sochou, kterak drží v ruce zlatého jeřába. Každým rokem 6. srpna, v Den míru, na její počest děti z celého světa posílají do Hirošimy nespočet origami jeřábů. Děti z Hirošimy je pokládají k památníku Sadoko. Atomová bomba po sobě také zanechala jistý zdejší biologický unikát. Jsou to různobarevné radiací geneticky změněné kaktusy, které dnes najdete v zahradnické sekci u většiny obchodních řetězců po celém světě.

    Něco o hodinkách

    Jsou společným projektem hodinářské firmy ELTON z Nového Města nad Metují a partnerů z Japonska, využívající odkaz českého architekta Jana Letzela,kterýse zde těší velké úctě. Vždyť zde působil celkem osmnáct let, přineslsemmoderní stavební a architektonické prvky i nové technologie. Jeho evropské práce naopak nesou znaky inspirace Asií. Atomový dóm, postavený v roce 1915, tedy přesně před 100 lety, je dodnes mementem ničivosti války a symbolem touhy po míru. Také Československo nemělo během války a bohužel i po ní na růžích ustláno. To vše se odráží v pojmenování nového hodinářského produktu. Srdce hodinek PRIM HIROSHIMA tvoří tenký mechanický strojek s tradičním ručním nátahem, který je kupodivu v Japonsku, přesyceném moderními technologiemi, velmi oblíbený. Použitý strojek výrobci poprvé v historii pozlatili červeným 18 karátovým zlatem, které mu dodává unikátní podobu. Tvar pouzdra vychází z firemního modelu Elegant, oblíbeného pro své subtilní rysy. Indexy na číselníku jsou tištěné několikanásobným tiskem, který navozuje vzhled plastičnosti. Na ciferníku dominuje nápis „MANUFACTURE PRIM 1949“. Také ručky výrobci modřili speciální technologií. Na rubové části safírového skla v průhledu víka je vyryta stylizovaná silueta Atomového dómu spolu s konkrétním číslem limitované edice (celkem 1-100 ks) a popiskem "Hiroshima to Czech“. Na japonské verzi, určené pouze pro japonský trh, je popisek "Czech to Hiroshima" (série 1-100 ks). Řemínek je z aligátoří kůže. Zákazník si může vybrat své číslo hodinek, pokud je ještě volné, a zaplatí přes osmdesát tisíc Kč. Cena Japonce ani Čechy neodrazuje. Česká firma ELTON hodinářská spolu s japonskými partnery přispěje 5 % z každého prodaného kusu hodinek na činnost památníku obětí atomové bomby „Hiroshima Peace Memorial Hall for the Atomic Bomb Victims“.

    Ing. Jan Holeček

    E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

     

    Dóm v Hirošimě

    Hodinky Hiroshima L.E.

    Jan Letzel v kimonu

    Ústřice z Hirošimy

  • Bělohradský Strom života

     

    Naše republika s jedinečnými minerálními prameny a více než čtyřiceti lázněmi se směle může označit za lázeňskou velmoc. Na mnoha místech však zatím ještě převládá koncept klasických tří až čtyřtýdenních léčebných pobytů, kdy jsou hlavním příjmem lázeňského zařízení příspěvky zdravotních pojišťoven. Dosavadní systém financování pojišťoven se však mění a mění se i lázeňští hosté a nabídka služeb. Stále častěji slyšíme výraz klient, ne pacient. Stále častěji slyšíme vedle výrazů jako je léčebná kůra i slůvka wellness či termín lázeňská turistika. Na relaxační pobyty tzv. samoplátců vsadil i nový Spa resort TRE OF LIFE v Lázních Bělohrad.

     

    Jsme v malebném lázeňském městečku nedaleko Jičína, v podhůří Krkonoš. Jak známo, lázeňství zde má již stotřicetiletou tradici a zaměřuje se především na léčbu pohybového aparátu. Veřejnosti je pak již méně známý fakt, že Spa resort Tree of Life získal v loňském roce jako první v Evropské unii certifikát kvality ISO ISO dle mezinárodních standardů německým certifikačním úřadem v Mnichově a evropský certifikát ERUROPESPA med©. V roce 2009 se resort Strom života rovněž umístil v prestižní soutěži Českých 100 nejlepších v kategorii Zdraví – vzdělání – humanita.

    Bez nadsázky lze říci, že je tento špičkový lázeňský resort ideální kombinací tradice stoletých lázní, přírody, pohodlí a luxusu. I když zde téměř na každém kroku slyšíme angličtinu, němčinu i ruštinu, zatím nejvíce si zdejší atmosféru i navzdory globálních hospodářských potíží vychutnává česká klientela, což je velmi potěšující a povzbuzující skutečnost.

     

    Moderní architektura, špičkové služby

     

     

     dsc_8451.jpg - 1.24 Mb

     

    Lázeňská budova TRE of LIFE má kapacitu 120 klientů. O hosty se starý stočlenný personál…

     

     

    Součástí příjmu hostů je diagnostické vyšetření, které se koná ve spolupráci s Lázeňskou rehabilitační klinikou Anenských slatinných lázní. Součástí konzultací s lékaři – specialisty je rovněž vyšetření stavu nadváhy, a screening, což je široké spektrum laboratorních vyšetření, které zjistí základní informace o funkcích nejdůležitějších orgánu klienta. Následuje určení nejvhodnějších terapií.

    Po výběru velkoryse řešeného dvoulůžkové pokoje či luxusního apartmánu může host začít s relaxem či léčbou, vhodně střídanou čilým společenským životem.

     

    Rekondiční cvičení, koupele, ošetření speciální technikou

     

    Spektrum léčebných a ozdravných procesů jakoby nemělo konec. Od individuálních cvičení pod vedením specialisty přes cvičení v bazénu s hydromasážemi či nejrůznější druhy specializovaných uhličitých koupelí až po masáže, zábaly, přístrojovou regeneraci a ošetření speciální technikou, jako je třeba lymfodrenáž. Novinkami je kupříkladu Hydro-Jet. Jedná se o tzv. suchou masážní vanu, kdy proud vody, kterým je klientovo tělo masírováno přes pružnou folii, zvyšuje celkové prokrvení a snižuje svalové napětí. Tato kůra úspěšně zvyšuje vyplavování endorfinů a zlepšuje psychickou pohodu, snižuje krevní tlak a pozitivně působí na oběhový systém. Hydrocolon Therapy, neboli střevní sprcha, je zase moderní a příjemná metoda střevního výplachu. Doporučuje se lidem s potížemi vyprazdňování, k celkové regeneraci organismu, při únavě, nadýmání, alergiích, kožních problémech, bolestech kloubů, při očistě od střevních parazitů a v neposlední řadě je i součástí kůry proti nadváze. Tukovou tkáň výrazně redukuje i Exilis, což je bezbolestná a účinná ultrazvuková liposukce.

     

    Pro krásu a posilu sebevědomí

     

     

     

     

    dsc_8426.jpg - 1.29 Mb

     

     

    Ředitel resortu Štěpán Vele má jediné přání: Pobyt v příjemném prostředí je výborným lékem na únavu a deprese. Začněte u nás...  .   

     

    Nejenom ženy, ale v poslední době i muži, především z řady podnikatelů a osob veřejně činných, vyhledávají způsoby, jak vrátit svým tělům a pokožce svěžest a mladistvý vzhled. Lázeňský resort Strom života je na tyto služby specializován. Nabízí perfektní WELLNESS & BEAUTY i EXOTIC SPA. Jistěže nechybí ani služby manikúry, pedikúry a kadeřníka.

    K ošetření těla i obličeje se používají nejrůznější formy, mezi ty špičkové se počítá exkluzivní metoda Ceremony of Gold, Caviar Power Anti-aging či Hot Chocolate. Takže masáž kosmetikou s obsahem ryzího 24 karátového zlata a zlatým pudrem, ošetření kaviárem, který má silný regenerační účinek na lidskou pokožku, takže v rekordně krátkém čase dodá pleti potřebnou hydrataci a umí ji zbavit drobných vrásek. Dokonale též ošetří pokožku olej z lisovaných kakaových bobů. V našem výčtu by jistě neměla chybět ani speciální aromasáž Ba Guan, což je vylepšená variace na masáže baňkami.

     

    Společenské a sportovní vyžití

     

    Strom života v Lázních Bělohrad splní každé přání. Od báječného posezení se živou hudbou a tančeními večery v restauraci Vernissage, Romantica nebo v Lobby baru, jsou k hostům k dispozici relaxační japonské zahrady resortu, i lázeňská kolonáda městečka s nejrůznějšími kulturními programy a koncertní síní.

    Lázeňský park i krásná příroda v okolí přímo vybízí k Nordic Walking, severské chůzi se speciálními holemi, při které je v pohybu v našem těle až 600 svalů ( 90% svalů v těle!). Tento typ pohybu zlepšuje srdeční činnost a krevní oběh, posiluje všeobecně svalstvo a šetří kyčelní a kolenní kluby. Spotřeba kalorií stoupá až o 50%. Trasa severské chůze je volena přírodními scenériemi parku se slatinnými jezírky a počáteční lekci vede v případě zájmu instruktor.

    Zahraje-li si lázeňský host raději minigolf, petanque nebo má rád cyklistiku, opět může využít místní nabídku, včetně zapůjčení kol.

    V okolí do šedesáti minut jízdy vozem najdeme tři golfová hřiště, jízdárny i možnosti sportovního rybolovu. V čase lyžování jsou hodinku jízdy vzdáleny ski areály Pec pod Sněžkou a Špindlerův mlýn. A kdo se rád věnuje turistice, má skutečně z čeho vybírat: Prachovské skály, Krkonoše, hrady Kost nebo Hrubá skála či jedinečné Zoo Safari ve Dvoře Králové, s unikátní africkou vesnicí a projížďkami mezi divokými zvířaty.

     

     

    Finanční pomoc z fondů EU 

    V rámci programu dotací pro cestovní ruch byl v Finanční pomoc z fondů EU Lázních Bělohrad realizován a také v loňském červnu otevřen Lázeňský resort STROM ŽIVOTA, který poskytuje zázemí lázeňským hostům a doplňuje dosud chybějící infrastrukturu lázeňské turistiky v Královéhradeckém kraji. Tuzemským i zahraničním hostům se tak nabízí špičkové služby v komfortním lázeňském zařízení, na jehož výstavbu plynuly prostřednictvím ROP Severovýchod evropské dotace přesahující 135 milionů korun. Přínosem pro region pak je i skutečnost, že toto zařízení přineslo rovnou stovku nových pracovních míst.

     

     (FOTO: Miroslav Feszanicz)

                                                                                          

     

  • Botanická zahrada v Troji – kvete a vzkvétá

     

    Až do 31. srpna 2011  je v běhu velká letní turistická internetová soutěž o zahraniční dovolenou a spoustu hodnotných cen pod lákavým názvem Léto s LOAPem. Od začátku června ji spolu s Jihočeskou centrálou cestovního ruchu spustil známý internetový portál Turistika.cz. Hraje se především o výrobky společnosti Piccollo, která mj. vyrábí a distribuuje sportovní oblečení a vybavení pro volný čas i pobyt v přírodě. V neposlední řadě jsou pro výherce ale připraveny i volňásky do nejrůznějších hradů či zámků, adrenalinových sportovišť i tak lákavých nevšedních míst, jakým je kupříkladu Trojská Botanická zahrada se svým jedinečným skleníkem Fata Morgana a trávníky, kde se dá, věřte, nevěřte, i piknikovat!

     

    Za poznáním i relaxací
    Dá se říci, že téměř uprostřed hlavního města je nevídaná přírodní oáza. Vznikla na celkové ploše téměř 50 hektarů, z čehož polovinu tvoří placené venkovní expozice a polovinu volně přístupný přírodní areál a chráněná území. Součástí přírodního je i naučná stezka k krásným panoramatem na Pusté vinici, odkud je (stejně jako z vinice sv. Klára, které jsou součástí venkovní expozice) jedinečný na trojský zámek a celu severní část Prahy). Mimo poznávací funkce se Botanická zahrada v tomto roce, od 1. dubna, stala rovněž ideálním místem odpočinku, neboť umožnila svým návštěvníkům nejenom volný pohyb po areálu, ale k dispozici jsou i lehátka a k zapůjčení dokonce piknikové deky. Ročně sem zavítá na tři sta tisíc lidí, my máme to štěstí, že se nám při naší návštěvě věnovala zástupkyně ředitele zahrady, Věra Bidlová, odborník na slovo vzatý, která nás nejdříve pozvala do tropického skleníku. Pracuje zde od otevření venkovních expozic pro veřejnost, prošla celou pracovní hierarchií a dnes má na starosti, mj. i styk s veřejností a medii.

     

    Tropickou přírodou kolem světa
    „Botanická zahrada hlavního města Prahy byla založena v roce 1969, pro veřejnost byla otevřena v roce 1992, Fata Morgana je návštěvníkům přístupná od září roku 2003,“ vysvětluje Věra Bidlová.
    Stojíme před unikátním expozičním skleníkem s originálním tvarem, připomínajícím ležaté protáhlé písmeno S. Patrová budova je vhodně zapuštěna do svahu nad Vltavou, až sem čas od času doléhá řev šelem z nedaleké trójské ZOO, což tvoří náramnou kulisu a atmosféru. Povrch skály, který tvoří zadní stěnu objektu, je využitý k výsadbě rostlin a vzniká tak pozoruhodná expoziční plocha o rozloze 1750 čtverečních metrů, která svým jedinečným řešením činí z Faty Morgany evropský unikát.
    V přízemí, u pokladny, jsou k dispozici toalety i prodejna přírodnin a suvenýrů, samotný interiér skleníku je rozdělen do tří samostatných částí s rozdílnou teplotou a vlhkostí vzduchu. Expozice nás postupně seznamují s rostlinstvem tropického i subtropického klimatického pásma. Iluze je dokonalá, nechybí ani vodopád a jezírka. Naše průvodkyně se co chvíli zastavuje u jednotlivých rostlin a upozorňuje na nejrůznější kuriozity, včetně velkých masožravých láčkovek, které lákají hmyz do svých objemných načervenalých kalichů.
    „Řadu exemplářů přivezli osobně naši přírodovědci z výprav, výsadby jsou členěny podle významných fytogeografických oblastí a uspořádány tak, aby navodily představu přirozených rostlinných společenstev,“ upozorňuje Bidlová.
    První část skleníku je věnována vegetaci tzv. suchých tropů a subtropů. Návštěvníka nejprve vítá suchý australský buš a ukázka vzácné flóry z Madagaskaru, nechybí vegetace jižního Mexika i několika oblastí Afriky. Prostřední, největší část sklenku představuje nížinný deštný prales vlhkých tropů. Procházíme efektní podzemní štolou, raženou ve skále, na jejímž konci nás čekají po obou stranách velká sladkovodní akvária s množstvím tropických ryb, včetně arowan dvouvousých, příbuzných legendárním piraním. Stojíme na vyhlídkové terase, pot nám lepí košile na lopatky, vnímáme zvuky vodopádu i skřehotání žab. Nechybí mnoho, abychom se vcítili do role dobrodruha, prosekávajícího se mačetou tropickým pralesem.
    „Pojďme do poslední části,“ zve nás Věra Bidlová,“ tam  nás ochladí drsné prostředí vysokých hor…“
    Díky důmyslnému systému vzduchotechniky se závěrem jedinečné prohlídky unikátního skleníku ocitáme v amerických Andách či horských oblastí pevninské nebo ostrovní Asie. Jak nás upozorňuje magistra Bidlová, centrální část expozice je věnována vzácné vegetaci stolových hor Venezuely.

     

    Návštěvníci jsou zde vítáni
    Až do roku 1992 nebyla zahrada, mimo výjimečných Dnů otevřených dveří, nikdy celoročně otevřená pro veřejnost. Pro většinu Pražanů tak zůstala zcela  neznámá.
    Dnes je tomu zcela naopak – venkovní expozice je otevřena celoročně (v zimě zdarma), skleník Fata Morgana je ale z provozních důvodů uzavřen každé pondělí.
    V roce 1982 byla v rámci areálu botanické zahrady vyhlášena chráněná území Podhoří, Salabka a Havránka.

    Venkovní expozice Botanické zahrady se rozkládají na ploše téměř 25 hektarů, její důkladná prohlídka klidně vydá na celodenní výlet. K vidění je Ornamentální  zahrada s výsadbami okrasných rostlin, své kouzlo má Japonská zahrada i Pivoňková louka se sbírkou dřevitých a botanických druhů pivoněk, která patří k nejrozsáhlejším sbírkám těchto monumentálních trvalek v ČR. Pivoňková louka také hostí kolekci časně zjara nádherně kvetoucích magnolií. Po celé zahradě  potkáváme dřeviny, které v rámci projektu „Kořeny osobností“ sází významné  osobnosti kulturního i společenského života. Dále stoupáme i Strání, jak se prostě jmenuje další přírodní fytogeografická expozice, na níž se dosud zachovaly fragmenty původních stepních společenstev, které byly typické pro Troju ještě do 20 let minulého století, kde se na jejím katastru nacházely intenzivně spásané pastviny, orná pole a sady. „Postupně zde vysazujeme i suchomilní rostliny se zajímavými květy a plody,“ upozorňuje Věra Bidlová.
    Míjíme louku, u které nechybí stánek s občerstvením a půjčovnou piknikových dek a jsme nadšeni bohatou sbírkou zimovzdorných kaktusů v expozici Severoamerická polopoušť. Velké ploše severoamerické opuncie a juka se na vyprahlém hřbetu  písčitých štěrků vltavské terasy pod bušícími paprsky slunka vede stejně tak dobře, jako tam doma v dáli. Atmosféru smrtonosné pouště dotváří hromádka kostí, lebku před časem někdo z návštěvníků bohužel ukradl, byť to byla jen napodobenina.
    Zcela jinou tvář pak má Mokřad a jezero, které patří v Troji k jedněm z mála míst, kde mohou na jaře klást žáby svá vajíčka. Kromě zajímavých vodních, bahenních i masožravých rostlin zde mohou zvídaví návštěvníci po celé jaro sledovat vývoj našich domácích žab a čolků. 
    Naše exkurze pomalu končí, ještě si však musíme prohlédnout Lesní biotopy východní Asie a Severní Ameriky. Jak říká magistra Bidlová, postupně se zde vysazují desítky zajímavých dřevin, jejichž semena byla sesbírána na expedicích v Číně nebo Severní Americe.
    „Programově dosazujeme i keřové a bylinné patro, takže za několik budou tyto plochy navozovat dokonalou iluzi východoasijských či severoamerických lesních společenstev,“ doplňuje Bidlová, která připomíná, že si nemůžeme nechat utéci místní třešničku na dortu .

     

     

    Vinice sv. Kláry
    Botanická zahrada v Troji spravuje i památkově chráněnou vinici, která patří k nejstarším v Praze. Rozkládá se na slunečné stráni v rozloze necelých čtyř hektarů a svým návštěvníkům nabízí nejenom jeden z nejkrásnějších výhledů na historické centrum Prahy, ale i vinařskou naučnou stezku, kde se mohou turisté seznámit se stolními i moštovými odrůdami a ukázkami vedení révy vinné. Vinici kraluje kaple, kde se konají mše i svatby, nechybí viniční domek se sklípkem ani historický viniční lis z roku 1801. Zdejší vína, oceněná v mnoha domácích i zahraničních soutěžích je možné tady ochutnat i zakoupit, vzhledem k omezené pěstitelské ploše vinice se však jinde koupit nedají.
    Závěrem nám Věra Bidlová připomíná, že Botanická zahrada celoročně připravuje řadu zajímavých akcí. Od kupříkladu tzv. Trvalkových dnů, spojených s jarmarkem rostlin, přes prodejní výstavy kaktusů a sukulentů až po setkání pěstitelů bonsají, vinobraní či Adventního rozjímání. V neposlední řadě se zde každou neděli od května do prvního září konají Hudební toulky, což je cyklus vážné hudby na venkovní expozici.

     

    Infobox:
    Na trávníky Botanické zahrady (mimo Japonské zahrady) je možné vstupovat, polehávat na nich a používat je i k piknikům. Od 1. května je možné si deky (za vratnou zálohu 200 korun) zapůjčit zdarma u dvou stánků s občerstvením.
    Celoroční permanentka na venkovní expozice pro dospělého přijde 200 korun, pro seniory a děti do 5 let 100, rodinná pak 400 korun.
    Celoroční permanentka na venkovní expozice pro domácího miláčka stojí 100 korun.
    V letní sezoně, od 1.6 je zahrada otevřena již od 9 do 19 hodin, venkovní expozice je možné opustit až dvě hodiny po uzavření pokladen – tedy ve 21 hodin.
    Průvodcovskou službu si je možné objednat na www.průTato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
    Více na: www.botanicka.cz

     


     Foto: Miroslav Feszanicz

  • Brána do Makedonie

     

    opje - křižovatka cest

    Makedonci mají smůlu a štěstí zároveň. Značnou část jejich země tvoří jedno velké, široké a plodné údolí. Potom už naleznete pouze hory a vrchoviny. Na jedné straně jsou hustě porostlé subtropickým lesem a na té druhé zase téměř tak holé, jako hlava jedné z primadon televize Prima, pana šéfkuchaře Z. Pollreicha. Ani na sousedy nemají Makednoci zvláštní štěstí. Srbům se nelíbí většinové makedonské náboženství, tedy řecká pravoslavná církev, která vybavuje chrámy klasickým jednobřevným křížem. Bulhaři neuznávají makedonský jazyk, o kterém si myslí, že je to zpotvořená bulharština a Řekové by nejraději odstranili celý stát, už protože zdejší obyvatelé měli takovou drzost, že si v názvu státu přivlastnili „příjmení“ zde narozeného otce Alexandra Makedonského, Filipa. A na něj mají monopol Řeci, či ne? Pouze Albánci tiše mlčí a doufají, že při pověstné porodnosti národů, uctívajících proroka Mohameda, brzy přečíslí bezcennou křesťanskou entitu doma i u sousedů a připojí zemi k velké Albánii. Zatím jich sídlí v Makedonii zhruba deset procent, ale dalších pět se dostavilo nezváno z kosovské Prištiny. A tento proud k nevelké radosti místních, kupodivu jak křesťanů, tak i muslimských starousedlíků,stále trvá. Je to vidět i z množství jakoby z polotovarů stavěných minaretů. Přijíždíte-li ze Srbska, jsou všude, kam se člověk podívá. Jinak prý už v Makedonii převládají samá pozitiva.

    Tam za řekou

    Město Skopje rozděluje řeka Vardar na dvě části. Starou a novou. Nebo také na muslimskou a křesťanskou. Na část s minarety a část s křesťanskými kostely. Naštěstí rozdělení není tak striktní, jak to na první pohled vypadá. Ve Starém městě, také nazývaném Stara Čaršija, tedy bývalém tureckém bazaru, se prý lacino a hezky žije. Na druhé straně řeky zase sídlí většina státních institucí, orgánů a zahraničních firem, tedy zkráceně, dobře placená práce.Není to nijak zvláště daleko. Stačí přejít mosty. Za dob turecké nadvlády byla Stara Čaršija Skopje jednou z nejrychleji rostoucích metropolí na Balkáně. Dnes je to změť malebných uliček, lemovaných po obou stranách drobnými obchůdky a resturacemi. Všude voní na roštu opékané mleté maso a zdejší specialita „gravče tavče“. Jedná se o rozvařené papriky, smíchané s cibulkou česnekem a fazolemi, to vše pečené v pálené keramické misce. Ono „gravče“ prý znamená fazolovou směs a to „tavče“ je ona miska. Vyslovuje se to dohromady. Samozřejmostí jsou obchůdky se stříbrnými šperky, orientálními pamlsky, látkami, starožitnostmi, ale také s věcmi, které by člověk v muslimské části nečekal. Překrásně vytepaný měděný destilační přístroj, včetně topeniště a vodou chlazeného šneku za necelých dvěstě EUR, by nadchl srdce nejednoho našeho zahrádkáře. Na rozdíl od makedonských však nemá český úředník, naše soudní mašinerie a už vůbec ne ministr financí pro podobnou iniciativu pochopení. Ona to tedy není při bližším pohledu zas tak muslimská část, protože přímo v srdci bazaru stojí pravoslavný kostelík Sv. Spasitele ze sedmnáctého století. Zajímavé je i to, že v jeho dvoře nalezne pozorný turista další zajímavost. Roste jim tam tomel japonský, což je strom z čeledi ebenovníků a jeho ovoce se u nás prodává pod názvy kaki, churma nebo sharon, asi jak pány v řetězcích napadne. Nejspíše bude otužilý, protože tu prý v zimě není nijak zvláštní teplo. Na druhé straně se však věřící mohou v zimě potěšit pohledem na sněhovým popraškem pokrytý holý strom, obsypaný zářivě oranžovým ovocem. Na to, aby si nebyli místní ďaurové sami sebou tak jistí, dohlíží mohutná mešita Mustafa Paši s obvyklým minaretem. Navíc minaret má v této části města poměrně hodně dalších příbuzných..

    Skopje je starobylá metropole. Podle vykopávek byla osídlená už před pěti tisíci lety před Kristem (pro bezvěrce před naším letopočtem). Jeho umístění bylo strategické. Křižovaly se zde totiž obchodní cesty z úrodné nížiny podél řek Drávy, Sávy a Moravy(zde jde o shodu jmen) k Egejskému moři a také cesty od Jaderského moře do Persie. Proto se na ostrohu téměř uprostřed města už dávno ve starověku tyčila pevnost Kale, omývaná řekou Vardar. Pevnost si každý dobyvatel, pokud ji dobyl, hýčkal, a když ji opouštěl, snažil se jí pobořit. Dnes je ze zbytků pevnosti jeden ze symbolů města a pro archeology místo, plné adrenalinu a napjatého očekávání. Jsou však i tací, kteří jim chtějí pokazit radost. Ti tvrdí, že pevnost byla postavená z kamenů ze zničeného města Skupi, tedy předchůdce Skopje, ležícího ovšem o několik kilometrů severněji. Obrovité, nově opravené hradby, nad kterými vlaje makedonská vlajka,vypadají při pohledu zdola opravdu impozantně.

    Sochy, sochy, sochy

    Právě u hradeb, v areálu pevnosti, nachází šťouravý našinec první objekt z mnohých, který později pracovně nazve sochořadí. Ano, Skopje je město soch. Jmenovanýmn artefaktem se ovšem moc nechlubí. Je z betonu z doby vlády maršála Tita a představuje vítězné partizány. Makedonci asi mají, podobně jako mnozí z nás, na partizánské hnutí trochu skeptický pohled. Socha to dokazuje. Ze samopalu kouká armování, beton je popraskaný a mnohde opadaný.Sousoší samo je vzhledem k stavu poprávu očím návštěvníků více ukryté, než vystavené. Pod pevností se situace radikálně mění. Mohutní modernističtí bronzoví lvi, chránící jeden z moderních mostů, prozrazují tvůrce mistra.

    Kamenný most. Další ze zdejších zajímavostí.Je z 15. stol a dokonce figuruje na emblému města. Přežil Turky, Bulhary, německý vpád, socialistický stát, zemětřesení a stále stojí.Na jednom břehu ho střeží po obou stranách bronzové sousoší nám známého Konstantina, kterému u nás říkáme Cyril, a jeho učňů.Na druhé straně mostu je také sousoší a... Ne, to snad ne. Ze základny posledního pilíře se někdo chystá skočit do vody. A další se už v ní cáchá, tedy alespoň podle mávajících nohou a barevných plavek. Pohled, ze kterého by pražští památkáři dostávali osypky, rvali si zbytky vlasů a u úst by se jim tvořila nesouhlasná pěna. Oni koupající jsou totiž také bronzové a navíc kolorované sochy. Představte si, že by něco podobného naši povolili na Karlově mostě. A to je Kamenný most doslova jeho místní adekvát. Asi mají Makedonci ten život rádi trochu veselejší.

    Za mostem je náměstí. A ne malé náměstí. Jmenuje se náměstí Makedonie a je určitě větší než náš Staromák. Zlé jazyky tvrdí, že je to tím, že během nešťastného zemětřesení v šedesátých letech tu spadly dva domy nebo spíše menší bloky domů – neoklacistní budova Národní banky a Dům armády. Místní asi usoudili, že se nejednalo o zas tak velkou škodu a bylo by ztrátou peněz i času budovy zmíněných institucí stavět znovu na stejném místě. Díky tomu i díky výraznému orámování živou zeleni má Skopje jedno z největších i nejpříjemnějších hlavních náměstí v Evropě. Jen škoda, že se tu v době autorovy přítomnosti nekonal známý Jazzový festival Skopje, prý největší v jihovýchodní části našeho kontinentu. Část koncertů totiž probíhá pod širým nebem. Místní navíc tvrdí, že ani akustika tu není nejhorší.

    K bývalému nádraží vede široká třída, po obou stranách lemovaná stromořadím. A také bronzovými sochami. Ovšem ne takovými těmi povznášejícími, na jaké jsme zvyklí koukat v Česku. Žádná zvláštní velebnost. Navíc jsou tyto skulptury polychromované nebo-li kolorované, což by zřejmě naše, umělecké mravy hájící, památkáře do krve ranilo. (Autora dodnes irituje, jaký povyk se zdvihl proti krásné Tančící fontáně od Anny Chromy na Senovážném náměstí v Praze.) Navíc jde o civilní sochy, představující například dvě klábosící ženy, čističe bot, býka se vším všady, mobilující slečnu a mnoho dalších. Snad jediná do této veselé plejády nezapadající, je socha tzv. Raněné Skopje, ženy s poničeným tělem, která tu stojí na paměť velkého zemětřesení a jeho zdejších obětí z roku 1963. Symbolicky naproti bývalému a stejnou katastrofou poničenému Hlavnímu nádraží.

    Tady se nestávkuje

    Důležitou součástí města je mezinárodní letiště, jak jinak než Alexandra Makedonského. V zemi je ještě jedno. Tohle je ale větší, jak se na hlavní město s parlamentem a zastupitelskými úřady sluší.Je sice 22 km od centra, ale aglomerace se prý časem rozroste až k němu. „Jste na přímo strategickém místě,“ vysvětluje s humorem ředitel cestovky Travel Net a zároveň zdejší zástupce doposud naší ČSA, Miodrag Lega. „Něco málo přes tři hodiny autem, jste u Jadranu, dvě stě kilometrů na jih a dojedete do Soluně a ujedete-li zhruba tutéž vzdálenost na východ, budete v Sofii. Když se Řekům zachtělo stávkovat, mnoho turistů zjistilo, že než čekat na zrušené lety, je snadnější přijet do Skopje a odtud pokračovat domů. U nás zatím nejsou stávky nijak populární, takže máte stoprocentní šanci, že odletíte.“ Ředitel také vyzdvihoval zdejší autobusy a soukromé autokary pro místní cestování. „Naše republika má to štěstí, že přes ni vede magistrála z norského Vardo až na řecký ostrov Krétu.Se Srbskem máme také dobré spojení. Jen o něco horší jsou cesty do Sofie, ale i na jejich zlepšení pracujeme.“ dodává optimisticky. Pouze před vlaky varuje. Železniční síť tu budovali v kopcovitém a horském terénu draze a těžko. Proto také jediná spolehlivá železniční cesta, kudy projíždějí mezinárodní rychlíky, vede ze Srbska přes Makedonii do Řecka. Místní síť železnic je řídká a dosti nepřesná. Kam prý dojedete autem za tři hodiny, vlakem vám to trvá mnohdy více než dvanáct. Miodrag Lega asi vlakům neholduje. Když ovšem sdělil, že letenka ČSA z Prahy do Skopje stojí jen o dvacet EUR více, než kolik zaplatil autor a společníci za více jak desetihodinovou cestu po asfaltu, jistě se podivil jejich náhle strohým výrazům. Kdyby navíc tušil, že po celou únavnou a noční cestu byli oblažováni jediným neustále přehrávaným CD s makedonsko-tureckými popěvky, asi by vzdor své obchodnické povinnosti zvolil jiné téma.

    Co rozděluje a zase spojuje.

    V oné veselé ulici, lemované po obou stranách netradičními sochami, najde poutník i místo klidu. Je jím moderní kostelík, který zde slavnostně otevřeli v roce 2009. Je věnovaný místní rodačce, jinak slavné světici. Říkají mu Dům matky Terezy. V nijak zvláště prostorných místnostech vládne klid a ticho, vhodné k zamyšlení a rozjímání. Makedonie je v současné chvíli země na rozhraní dvou náboženských ideologií. Na jednom břehu se jako bílá párátka vypínají k nebi minarety, na druhém je prý tolik chrámů a kostelů, jako dnů v roce. Jugoslávská válka se naštěstí Makedonii vyhnula, i když se albánská povstalecká armáda postarala o vojenský a svým způsobem náboženský konflikt i zde. Řešila ho dokonce OSN. Prý s úspěchem. Autor doufá, že s alespoň o trochu větším, než s jakým se tato organizace pustila do pojmenovávání tehdy nového, postjugoslávskho státu. Aby byrokraté z newyorského sídla světové organizace nikoho neurazili, nazvali novou republiku „Former Yugoslav Republic of Macedonia (FYROM)“ tedy po česku „Bývalá jugoslávská republika Makedonie (BJRM)“. Tento uhozený název se naštěstí nikdy nevžil. Nikdo ho tu ani nepoužívá, i když Řekové zlobně stahují obočí. Jaký rozdíl od stejně hloupého názvu ČSFR, prosazeného ctiteli dvojdomků a dobrovolně přijatého naším parlamentem.

    Navzdory náboženským rozdílnostem, ve Skopje existuje jeden silný a stmelující faktor – fotbal a v menším házená. Hraje-li v aréně Filipa II. mužstvo FK Varadar, zapomínají místní na rozepře a běda soupeři, zvláště pokud je z ciziny. I v době míru, tedy, když se nehraje, vládne občas v okolí jmenovaného sportovního kolbiště nebývalá sousedská shoda. Koná se tu totiž skutečný a nefalšovaný bazar, na který se sjíždějí stovky zákazníků či prodejců z blízka i z daleka.

    Na vrcholku kopce zvaného Vodno, vysoko nad celým městem Skopje, se tyčí prý největší kříž na světě, zvaný Milénium.Vystavěli ho tu na památku 2000 let trvání křesťanství v Makedonii. Místní tvrdí, že je vidět až do vzdálenosti třiceti kilometrů. Mizí pomalu v mlhách a návštěvník jen může doufat, že je symbolem mírumilovné koexistence a spolupráce. Konečně, proč ne? Příjemné a přátelské prostředí uvnitř a bujný stavební ruch kolem tohoto hlavního města svědčí, že tomu zatím tak je.

    Silnice ubíhá a příměstské objekty mizí v dálce. Je na nich něco nám, Čechům, povědomého. Po chvíli přemýšlení na to přijdeme. Jsou to paneláky.Typická panelová šeď. Nekteré, nejspíše ty nejošklivější, prý před mnoha lety stavěli československé firmy. Na ty další jsme asi dlouho dodávali komponenty. Prý to také byla pomoc bývalého Československa městu, téměř zničenému zemětřesením v roce 1963. Tehdy ovšem šlo o moderní a relativně sofistikované stavby. Bohužel čas se nezastavil a Makedonie byla v Titově Jugoslávii na tom podobně, jako kdysi města a vesnice u nás na hranici s Rakouskem či Západním Německem. I když se jugoslávská válka dotkla Makedonie jenom zlehka, měla za následek několikaletou stagnaci prakticky všeho. Dnes se tu snaží dohnat čas. Stavební ruch přímo bují.Za několik let nynějšího tempa rozvoje bude nejspíš okolí hlavního města Makedonie zářit barvami. Projde metamorfózou tak, jako naše kdysi hrůzná sídliště.

     

  • Brandy z Podněstří

    Foto: M. Navara

     

    Normálně se zabývají zpracováním plastů a kabelů. Obchod je zavedl mimo jiné na východ až do Podněstří. Tady objevili velice zajímavou brandy značky Kvint. Ze začátku ho vozili jako dárek z cest pro známé a obchodní partnery. Obchody šly dobře, takže přibývalo služebních cest. Čím častěji jezdili, tím častěji zdejší brandy, kterému tu říkají „divine“, vozili. Na základě této skutečnosti, a také, protože jim brandy opravdu chutnala, dospěli k názoru, že by mohli tuto značku v Česku distribuovat. Tak se stalo, že firma Labara z Velké Bíteše založila dceřinou firmu XO Czech, která se zabývá dovozem moldavských ušlechtilých „divine“ k nám. Mimochodem písmeny „X“ a „O“ se označují pouze kvalitní a vyzrálé destiláty.

    Firma Kvint je v Moldávii velice známý kombinát, který sídlí na břehu Dněstru poblíže hlavního města Moldávie Tiraspolu. Tento vinařský podnik a destilárna obhospodařuje více než dva tisíce hektarů vinic. Hrozny prakticky téměř nevykupují.Vše si pěstují a vyrábějí sami. Továrna má svoje ohromné vinné sklepy o délce až sto kilometrů, kde kvalitní vína i destiláty zrají v dubových sudech. Po několikaletém zrání se nápoje adjustují do láhví a potom putují do celého světa. Ročně firma prodá deset milionů lahví. Kromě brandy a vína také vyrábí i jiné druhy destilátů, jako např. vodku nebo gin.

    Přede dvěma lety navštívili v Praze pánové Holík a Mühlhansl, majitelé firmy Labara holešovický veletrh Víno a Delikatesy. Zde objevil stánek s nápoji, které si vozil z Podněstří. Výsledkem jeho jednání se zástupci firmy Kvint byla dohoda o zastoupení. I když v České republice není pro brandy ideální klientela a nápoj „Divin“ není příliš známý, snaží se prosadit. Aby totiž jakékoliv brandy zákazník ocenil, musí se k tomu nejdříve tzv. propít. Je to stejné jako s francouzským koňakem. Někdo na něj nedá dopustit, jinému nechutná. „Situace se ale lepší,“tvrdí obchodní zástupkyně Romana Chalupová. „Lidé se k nám vracejí, protože jim brandy od Kvintu chutná a navíc jeho cena je velmi konkurenceschopná. Naše spolupráce s touto moldavskou firmou se rozšiřuje a objem importovaného zboží se zvyšuje.“

    Zajímavá jsou i moldavská podněsterská vína. Kombinát Kvint pěstuje mnoho odrůd, ať už místních nebo těch tzv. mezinárodních, která zpracovávají na tzv. odrůdová, směsná a dezertní vína. „My jsme pro export k nám vybrali osm druhů. Samozřejmě v našem sortimentu nesmí chybět dezertní vína Kagor. Tato tzv. těžká vína se blíží svoji kvalitou, obsahem alkoholu (víno ho musí obsahovat 16 %) i extraktivních látek portským vínům. Při degustacích ho podáváme jako sladkou tečku.Jinak ale dovážíme většinou suchá vína. Protože je Moldávie prosluněná země, jsou i jejich suchá vína trochu sladší, než jsme zvyklí. A také mají vyšší obsah alkoholu,“ dodává R. Chalupová.

    Brandy je destilát z vína, stejně jako francouzský koňak. Protože si však název koňak Francouzi chrání, má tento typ pálenky mnoho názvů. V Chorvatsku mu říkají „Vinjak“, v Gruziji „Gruziňák“ a v Moldávii říkají „Divin“. Nejde ale jen o jednu značku. Kvint například nabízí širokou paletu těchto nápojů. Rozlišují se podle složení a hlavně podle stáří. V nabídce najde zájemce od pětiletého Divinu až po padesátiletý. Samozřejmě čím déle brandy zraje, tím je lahodnější, ztrácí tzv. štiplavý „ocas“ nevyzrálých destilátů, a také je pochopitelně dražší. Nejoblíbenější je prý jejich desetiletý Divin Surprise.Značka i nápoj mají dokonce svůj příběh. Zmíněné brandy vzniklo velice zajímavým způsobem. To se v tehdejším Sovětském svazu blížil sjezd Komunistické strany, což byla za komunismu obrovská společensko-politická událost. Místní pohlaváři dali podniku Kvint za úkol k této mohutné události vymyslet speciální nápoj. Jak už to tak bývá, to byl z technologického pohledu nesmysl. Než vymyslíte kombinaci destilátů, pospojujete dohromady jejich vůně a chutě, aby ladily dohromady, tak to nějakou dobu trvá. Navíc k tomu přistupuje doba zrání v dubových sudech, která prostě zkrátit nejde. Ovšem jasné „ne“ se nikdo do očí soudruhů neodvážil říci. Všichni měli na paměti, jak to s podobnými rebely dopadá.Takže smíchali osmiletou brandy Nistru a devítiletou Dojnu. Říkají, že se první z nich stala matkou a druhá otcem Surprise, tedy v překladu Překvapení. A překvapení to skutečně bylo. Nápoj byl prostě vynikající, takže si ji dlouho soudruzi nechávali pro sebe a nepovolili distribuci. V současné době se může tato brandy pochlubit mnohými zlatými i stříbrnými medailemi z mezinárodních výstav a veletrhů. Není divu, že je jedna z nejprodávanějších. Krom této značky je v Česku žádaná i patnácti i dvacetiletá moldavská brandy. To už jsou skutečné lahůdky, krásně uleželé s vynikající chutí a vůní.Pro sběratele dokonce zavedla firma i nově editované kolekce miniatur.

    „Protože jsme se stali výhradním distributorem vína i destilátů značky Kvint, vzali jsme na sebe úděl probojovat cestu na náš trh všemi byrokratickými zákoutími českých dovozních i prodejních zákonů. Kdo se o něco podobného pokusil, ví, že to není zrovna jednoduché,“ dodává na závěr R. Chalupová. „Zaměřujeme se především na koncového zákazníka. Pořádáme řízené degustace, oslovujeme velké firmy, kterým nabízíme naše produkty jako nádherný dárek pro jejich obchodní partnery. Také zvolna šíříme naše brandy i vína do vinoték, hotelů a restaurací. Opatrně připouštím, že se nám začíná dařit.“

     

    Antonín Karoch

     

    Něco pro odborníky - padesátiletá brandy

     

  • Brány veletrhu Biofach se otevírají již za 14 dní

     

    Výrobci nejlepšího olivového oleje roku

    Ve dnech od 10. – 13. 2. 2016 se v Norimberku koná veletrh Biofach. Vedle  každoroční přehlídky biopotravin, přírodní kosmetiky, textilií a bytových doplňků, zemědělských potřeb a dalších produktů ekologického zemědělství se stále většímu zájmu těší také Biofach Congress. Čtyřdenní maraton přednášek, seminářů a kulatých stolů nabízí návštěvníkům zajímavý vhled do aktuálních trendů, souvislostí a probíhajících aktivit v ekozemědělském sektoru po celém světě.Biofach Congress je pravidelným místem setkáváním aktérů ekologického zemědělství z celého světa a funguje jako široká diskuzní platforma pro předávání znalostí, výměnu informací i seznamování se s novými trendy v oblasti udržitelného rozvoje a ekologického zemědělství. Svým rozsahem programu, který představuje zhruba stovku přednášek a panelových diskuzí s více než sedmi tisíci posluchači  se řadí mezi největší bio konferece na světě. Vstup pro odbornou i širokou veřejnost na veškeré přednášky je v ceně veletržní vstupenky. Biofach patří mezi největší světové akce svého druhu a letos se jeho brány otevřou již po sedmadvacáté. Návštěvníci BioFachu zde mají možnost ochutnat biopotraviny ze všech koutů světa a seznámit se s nejnovějšími produkty ekologického zemědělství. Veletrh představuje široké spektrum nabídky - od čerstvých přes mražené potraviny, pekařské a cukrářské výrobky, nápoje a produkty zdravé výživy, to vše v bio kvalitě. Velká pozornost je věnována již tradičně biovínu. Každoročně je udělována cena za nejlepší bio víno a cena za nejlepší olivový bio olej, zájem je také o veganskou stravu a raw food.

    Na Biofachu je možné se seznámit s předními světovými a evropskými organizacemi ekozemědělského sektoru, výzkumnými ústavy, oborovými organizacemi jednotlivých zemí a certifikačními společnostmi (IFOAM, FiBL, Soil Association, Bioland, Bio Austria, Ecocert atd.). Většina členským zemí EU se zde prezentuje také ve formě národních expozic.  Biofach se letos koná po dvacáté sedmé. První ročník byl v roce 1990 v Ludwigshafenu a zúčastnilo se ho 197 firem. Od roku 2007 se souběžně s BioFachem pořádá veletrh Vivaness (veletrh přírodní kosmetiky a wellness), který tak letos slaví 10. výročí.  Zájem vystavovatelů i návštěvníků o veletrh stále stoupá. V roce 2015 se ho zúčastnilo 2 141 vystavovatelů a navštívilo jej 44 624 návštěvníků ze 130 zemí. Brány norimberského výstaviště jsou v době BioFachu otevřeny od 10. – 13.2 denně od 9.00 do 18.00 hodin, v sobotu od 9.00 do 17.00 hodin.  

    Česká republika se na Biofachu prezentuje letos již po desáté. Expozice Ministerstva zemědělství ČR nabízí tradičně prostor k prezentaci českým výrobcům a nevládním organizacím a zajišťuje zde zájemcům informační a poradenský servis. Letos na českém stánku bude včetně Ministerstva zemědělství ČR 13 českých společností a najdete jej v hale 5 ve stánku 159. Budou to:Amylon,Cidrerie s.r.o., Denisa Hruskova Ceske ghicko, Extrudo Becice, s.r.o., FRUJO a.s., HOLLANDIA Karlovy Vary s.r.o., POEX Velke Mezirici a.s., POLABSKÉ MLÉKÁRNY a.s,. PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, SOLEX AGRO, s.r.o., Vinné sklepy Kutná Hora, Vitaminator s.r.o.

    Samostatné stánky bude mít 7 českých společností: Čajová květina s.r.o, Health Link s.r.o.,Lifefood Czech Republic s.r.o., Phoenix Division Group s.r.o., Rawvolution s.r.o., PRO-BIO, obchodní společnost Zelená Země s.r.o.

    Jaromír Hampl

     

     

    Je libo veganský pokrm?

    Z loňských expozic

  • Černá Hora za návštěvu stojí

     

     

    Expozici Černé Hory najdeme snad na každém Veletrhu cestovního ruchu Holliday World. Jednak sousední Chorvatsko je země, do které se přesouvá v prázdninových měsících značná část českých turistů a Černá Hora by mnohým z nich ráda připomněla, že pokud zamíří trochu jižněji, naleznou stejně krásné moře a snad ještě krásnější okolí za mnohdy značně lacinější obolus. Na rozdíl od chorvatských pláží tu zvláště v okolí Budvy až po Ulcinj jsou písečné pláže. Starší ročníky si jistě zavzpomínají na mladá léta, kdy návštěva zdejších destinací patřila ke krásným a vzácným vzpomínkám z mládí. Kromě toho létá jednou týdně a v sezóně dokonce dvakrát z Prahy do současného hlavního města země, Podgorice, letadlo, takže už není zapotřebí se trmácet oněch 1600 km.

    Nutno připomenout, že Černá Hora byla vždycky takovým střediskem Čechů a Slováků v bývalé Jugoslávii. Konečně Češi se zde ukázali už za Rakouska-Uherska jako vůbec jedni z prvních turistů. Po první světové válce trend pokračoval. V roce 1934 sem přijel první zájezdový otevřený autobus Čedoku. Dokonce tu existuje tzv. Slovenská plaža. Název samozřejmě není pojmenovaný po občanech Slovenska. Míní ji jako všeslovanskou, tedy pláž, kde se shromažďovali slovanské národy, což byli v tomto případě Češi. Aby to nebylo tak jednoduché, tak na tuto pláž u Budvy původně jezdili německy mluvící návštěvníci, především Rakušané, kteří s nelibostí nesli slovanskou konkurenci. Proto se rozhodli se odstěhovat o kus dále k pláži Mogren.

    Po rozpadu Jugoslávie se i Černá Hora chvíli zmítala v problémech. Proběhla tu divoká privatizace, lecos se povedlo, něco ne, konečně stejně jako u nás. Některá letoviska zanikla nebo je jejich zahraniční majitelé proměnili, aby vyhovovala bohaté klientele z Ruska. Bohužel hlavně v turistickém centru země v Budvě je v prázdninových měsících slyšet hlavně ruština. Ale v červnu a září je to půvabná destinace. Také známý ostrov-hotel Svatý Stefan stále láká především velice movité cestovatele. Navíc v samotné vesnici vybudovali majetní mnoho luxusních vil, takže ono bývalé genius loci zmizelo.Přesto i na pobřeží ČH samozřejmě zůstala široká nabídka pro našince. Přátelštější atmosféru najde český turista nedaleko od Bečiči v letovisku Miločer se stejnojmennou písečnou pláží a exotickou vegetací. Toto letovisko Miločer se rozkládá jihovýchodně od Budvy, v sousedství již zmíněného ostrůvku Sveti Stefan. Prý je lacinější. Miločer bývalo letní sídlo královského roku Karadjordjevićů. Zdejší královský komplex tvoří také krásný přímořský park (18 ha). Najdete v něm vzácné druhy stromů jako je libanonský cedr, tropická mimóza, japonské mišpule, ale i mnoho kaktusů či rostlin agáve. Podle některých odborníků je miločerský park hodnocený jako jeden z nejkrásnějších dendrologických parků na jižním Jadranu. Mimochodem ho také projektoval zahradní architekt z Čech Emil Lhoták. Českou stopu zanechal v bývalém hlavním městě Cetinje také významný český malíř Jaroslav Čermák, jehož obrazy z dějin Černé Hory, či malby Černohorců známe z Národní galerie v Praze. Hodně originálů od tohoto malíře mají i v Cetinji.

    Úžasná je Boka Kotorská s půvabným městečkem Kotor, které má doslova svoji nezaměnitelnou duši. Jako by se tu zastavil čas a člověk má pocit, že tu dodnes kotví rakousko-uherský flot. Za návštěvu jistě stojí budova zdejší Vysoké námořní školy. Bohužel Kotorský záliv je zátoka, kde mořské proudy nejsou nijak rychlé, čističek je málo, takže tu moře za moc nestojí. Podle posledních informací začali i zde budovat lokální čističky a situace se lepší.

    Český turista najde v Černé Hoře místa a letoviska našemu duchu bližší a naopak vzdálenější od turistické vřavy. Je to například Tivat, Herceg Novi, Sutomore, Petrovac na Moru, což je hodně zajímavé místo, Čanj a dnes nabývá na významu i část Baru. Bar totiž musíme rozdělit na průmyslovou část, kde je největší místní přístav, a jeho turistickou část s čistými plážemi. Velice zajímavým turistickým cílem je i multikulturní městečko Ulcinj, kde krom Černohorců žije početná enkláva Albánců. Ti se tu na rozdíl od Makedonie začlenili do místního života, a dokonce při jednání o statutu města se nepřiklonili ani ke Kosovským Albáncům ani k Albánii, ale podpořili Černou Horu. Na druhé straně právě díky nim a díky historickým památkám z časů srbských králů a později osmanských dobyvatelů, citlivě zasazených do současné architektury, tu vládne milá orientální atmosféra.

    Černá Hora však není jenom o plážích, opalování a vodních sportech. Ctitelům historie tu jsou k dispozici ruiny starověkých památek, mnoho úžasně zachovalých klášterů a chrámů s památkami nevyčíslitelných hodnot a stavby, připomínající osmanskou nadvládu.Proto by si neměli nechat ujít například chrámový komplex v Cetinje, klášter na řece Pivě dále klášter Savinav Zelenice, kostel Sv. Trifuna v Kotoru, nebo mešitu Huseina paši v městě Plevlja na seveu Černé Hory.Úžasné je i zdejší vnitrozemí. Na hranici mezi Černou Horou a Albánií leží Skadarské jezero, největší sladkovodní vodní zdroj na Balkáně s rozlohou 40 000 hektarů. Je dokonce jedno z největších jezer v Evropě a také největší ptačí rezervací. Jeho vody si s čistotou nezadají s Jaderským mořem. Pro milovníky adrenalinu je tu zase kaňon řeky Tary. Je prý nejhlubší v Evropě. Jeho maximální hloubka je 1300m, což je jen o 200 m méně než měří Grand Canyon v Coloradu. Výlety na raftu tu v okolí řeky nabízí mnoho agentur a ti, kteří to úsek sjeli, tvrdí, že to stojí za zkoušku. Ve vnitrozemí se také nachází několik velkých přírodních parků a další historické památky. Černá Hora prostě za návštěvu stojí.

    Antonín Karoch

     

     

     

     

     

     

     

  • Češi na ledovci Mölltal otevřeli zimní sezonu

     

     

     

     

     

     

     

     

    Obecně lze říci, že o Češích je známo, že jsme společenský národ, jsme hraví a žádná zábava nám není cizí. Ale kromě zábavy jsme i nadšení sportovci - nejen na profesionální úrovni, ale i pokud jde o sport rekreační.  Tisíce z nás neváhají za amatérským sportem – nezřídka i za tzv. adrenalinovým – vyrazit i do zahraničí. Například v sousedním Rakousku patříme mezi nejvíce oblíbenou klientelu. Jak říká majitelka bio farmy a restaurace Hatzhof u Mölltalského ledovce:  ,, Češi jsou úžasní hosté, chovají se přátelsky, kultivovaně a hlavně - mají smysl pro humor“. Jak vyplývá i ze statistik, těší se rakouské hory u nás velké oblibě. To platí jak o sezoně letní, která se postupně dostává do popředí našeho zájmu, tak ale zejména o sezoně zimní, kdy za komfortním lyžováním a snowboardingem vyrážíme v desetitisícových počtech. Předmětem zájmu českých vyznavačů zimních sportů se stávají jak střediska blízká, po vlastní ose dosažitelná během pěti, šesti hodin, tak i střediska vzdálenější, prakticky ve všech oblastech Rakouska. Navíc – kdo si chce „bílou“ sezonu prodloužit, má na výběr z několika ledovcových lokalit. Příkladem může být ledovec Mölltal v Korutanech, mezi městy Spittal a Lienz .


    Před pěti lety se zrodil nápad, jak propojit dvě oblíbené aktivity – sport a zábavu. V lyžařském středisku Mölltalský ledovec (Mölltal Gletscher), které je vyhlášené spolehlivě dobrými sněhovými podmínkami po celý rok, (trénují zde i lyžařské národní týmy z různých zemí - český nevyjímaje) se každoročně poslední víkend v říjnu pořádá otevření nové lyžařské sezóny, tzv. Opening Mölltal. Letos se přímo nabídl prodloužený víkend se svátečním 28. říjnem. Několik stovek zájemců se vydalo do mölltalské oblasti, aby slavnostně odstartovalo sezonu. Lyžování se nabízelo na více než 71 km perfektně upravených sjezdovek všech stupňů obtížnosti, navíc bylo k dispozici půjčování zbrusu nových lyží několika předních značek, které si bylo možné – v případě spokojenosti a zájmu také zakoupit. O zábavu bylo po celé 3 dny také postaráno.  Osobně se na ní podíleli osvědčení moderátoři  Petr Salava (který se jeden večer proměnil i v DJ na „open air diskotéce“) nebo Jan Čenský. Společenský ráz akce posílila i přítomnost slavných fotbalových internacionálů, kteří jsou v Rakousku jako doma – Antonína Panenky a Karola Dobiáše. Program víkendu vyvrcholil závody ve slalomu a dalšími soutěžemi a tombolou, kde na své nové majitele čekala spousta atraktivních výher. Celé události mimořádně přálo i počasí – po celou dobu dominovalo na d hlavami účastníků „azurro“, tedy úplně jasno, takže mnozí si domů odváželi nejen skvělé sportovní a společenské zážitky, ale i první“bronz“ ze zahájené sezony. Více na: www.rakousko.cz, nebo www.mölltal.cz

  • Česká část EuroVelo 13 – stezka železné opony, nyní v digitální podobě

    Praha, 13.10.2015 Zatím nejrozsáhlejší projekt  v oblasti digitalizace turistických tras má úspěšně za sebou Turistika.cz. Pro kraje Karlovarský, Plzeňský, Jihočeský a Tourismusverband Ostbayern  natočila a do podoby videotras převedla 661 kilometrů dálkové trasy EuroVelo 13.

    EuroVelo 13  - Stezka železné opony je evropskou dálkovou cyklistickou trasou měřící 10 400 km. Stezka začíná v Norsku u Barentsova moře a  končí na břehu Černého moře v Bulharsku. Vede přes 20 zemí, 14 UNESCO památek a okolo 3 moří. V České Republice vstupuje na naše území v oblasti Trojmezí u Ašského výběžku a následně naše území opouští u Břeclavi nedaleko soutoku dvou největších řek regionu – Moravy a Dyje.

    Do podoboby videotras bylo nadšenci z Turistika.cz natočeno přes 661 kilometrů trasy EuroVelo 13 od Ašského  výběžku až pod Slavonice. Trasa kopíruje hranici ČR s Rakouskem a Německem. Zadavateli digitalizace trasy byli: Karlovarský kraj (133km), Plzeňský kraj a Ostbayern Tourismusverband (198km) a Jihočeský kraj (330km).„V příštím roce bychom chtěli dotočit zbývající část EuroVela 13 na našem území v Jihomoravském kraji, a také v současnosti jednáme o možnosti zdigitalizovat severní část trasy z Norska až do ČR“, nastiňuje plány Turistika.cz její ředitel Jiří Pilnáček.

    EuroVelo 13 - Karlovarský kraj: http://www.livetouring.com/cs/track/0230-eurovelo-karlovarsky

    EuroVelo 13 - Plzeňský kraj: http://www.livetouring.com/cs/track/eurovelo-13-plzensky-kraj

    EuroVelo 13 Jihočeský kraj: http://www.livetouring.com/cs/track/0217-eurovelo-13-jihocesky-kraj

    Jednotlivé úseky EuroVelo 13 mohou turisté vidět na stránkách Turistika.cz , na stránkách zainteresovaných krajů a na speciálním projektu pro videotrasy Livetouring.com, kde je již více než 230 zajímavých videotras z ČR i zahraničí. Dále se budou trasy zobrazovat i na mezinárodních www stránkách Eurovelo13.com.

    Videotrasy jsou světově unikátní aplikací umožňující turistům video prohlídku zajímavých tras, u kterých je vždy video provázáno s mapou a zajímavými body  (POI) po trase.  Za projekt videotras získala Turistika.cz již několik ocenění za efektivní a unikátní řešení  v oblasti cestovního ruchu a dopravy (vizionáři 2014, IEA 2014, Prix Jury – Tourfilm, Karlovy Vary 2014).


    Jiří Pilnáček

     

    Ředitel Turistika.cz, 737 213 520, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.


  • Česká chuťovka – značka, která si na nic nehraje

     

    To se sice snadno řekne, ale k tomu, aby taková byla, potřebuje stálou přízeň skvělých českých výrobců, kterým záleží především na spokojeném zákazníkovi, a proto si k němu nacházejí v náročné konkurenci složitou cestu vysoké kvality a výtečné chuti. Neobejde se to však ani bez spolehlivých partnerů, kteří spolu s odborníky z hodnotitelské komise a organizátory sdílí jejich nadšení pro dobrou věc.

     

    Na slavnostním vyhlášení výsledků 8. ročníku soutěže o značku Dobrý tuzemský potravinářský výrobek Česká chuťovka 2016 a 6. ročníku soutěže o značku Dětská chuťovka2016, které se konalo v Senátu Parlamentu České republiky, si převzalo plakety a diplomy opravňující pyšnit se značkou Česká chuťovka 2016 celkem 63 výrobců (o 10 víc než loni), kteří uspěli se 130 výrobky (o 32 víc než loni). Nejvíce výrobců bylo oceněno v kategorii masné výrobky-22 a pekařské a cukrářské výrobky-13. Značku Dětská chuťovka2016 pak může od letoška používat dalších 24 českých potravinářů (o 5 víc než loni) pro 32 svých výrobků (rovněž o 5 víc než loni). Dětem nejvíce chutnaly také masné výrobky-7 výrobců a pekařské a cukrářské výrobky-6 výrobců. Titulem Rytíř české chuti byl za svůj celoživotní přínos dekorován pan Václav Bozděch, respektovaný odborník v pekárenském odvětví.Přímo na místě ještě přítomná novinářská porota ocenila  výrobky i Cenou novinářů: Podle slov novinářské poroty by je nejraději udělili všem. Byli však limitováni počtem 3 diplomů, které jim organizátoři připravili:
    Eva Nechvátalová – Café Charlotte, Železná Ruda: Banánový dort bez mouky
    Jatka Lanškroun, s. r. o.: Staročeské hovězí
    Řeznictví-Uzenářství Hakalík, Lanžhot: Oškvarky.

    „V loňském roce o ocenění soutěžilo 177 značek od 70 výrobců, letos to bylo téměř 200. Do letoška bylo během existence soutěže oceněno 380 českých chuťovek a 92 dětských. V letošním klání také příjemně překvapilo, že velká většina přihlášených výrobků splňovala nadprůměrné standardy, pokud jde o kvalitu a chuť," vysvětluje Ing. Josef Sléha,ředitel projektu Česká chuťovka ze společnosti Sympex.Do soutěže se mohli hlásit pouze čeští výrobci, kteří dodávají potraviny na český trh. Aby uspěli, musely mít jejich produkty zejména vysoké chuťové vlastnosti a kvalitu, hodnotil se také například design. Soutěž o značku Dobrý tuzemský potravinářský výrobekČeská chuťovka" a „Dětská chuťovka“ především pomáhá spotřebitelům objevit chutné české potraviny. Výrobcům naopak pomáhá proniknout s výrobky, které splňují vysoké chuťové parametry, do povědomí spotřebitelů. Umožňuje dát o sobě vědět i malým a středním výrobcům, kteří jinak nemohou konkurovat velkovýrobcům v nákladech na reklamu. Nediskriminuje ale ani velké tuzemské výrobce, pokud vyrábějí kvalitní a chutné potraviny opravdu v České republice. Soutěž je tak otevřena všem poctivým tuzemským výrobcům a jejich chutným českým potravinám, pokud si toto označení opravdu zaslouží.

    Češi jsou podle statistik označováni za největší plýtvače potravin v Evropě, ročně se jich u nás vyhodí více než 80 kg na osobu, například jen v domácnostech okolo třetiny nakoupeného jídla. Nejvíc přitom plýtvají mladí lidé, kteří na jedné straně často bojují za čistou planetu, ovšem vyhazováním nespotřebovaného jídla paradoxně životní prostředí významně zatěžují (energie, půda, voda, tvorba skleníkového plynu na skládkách apod.). Potraviny se často nakupují v akcích v nesmyslném množství, aby se nemalá část z nich následně vyhodila. Spotřebitel tak nakonec ani neušetří ve srovnání s nákupem přiměřeného množství možná ne tak levných, ale zato kvalitních a chutných potravin, označených logy Česká chuťovka nebo Dětská chuťovka, které se nedají vyrobit bez odpovídajících surovin a šetrných technologií. Jinak by totiž tolik nechutnaly. Je proto potěšitelné, že i letos se kvalita a chuť přihlášených českých potravin dále znatelně pozvedly, a procento jejich úspěšnosti v soutěži se tak zvýšilo. V letošním klání také příjemně překvapilo, že velká většina přihlášených výrobků splňovala nadprůměrné standardy, pokud jde o kvalitu a chuť. Obě hodnotitelské komise - odborná i dětská - tak měly opět o poznání těžší úlohu. Navíc musely znovu vybírat z rekordního počtu přihlášených výrobků – oproti loňsku se zájem o získání značek Česká chuťovka a Dětská chuťovka zvýšil zhruba o 10%. To je jistě dobrá zpráva zejména pro zákazníky – čeští výrobci potravin se v náročné konkurenci na trhu zaměřují stále více na kvalitu a potažmo i chuť svých výrobků. Seznam nejen těch letošních, ale i v předchozích letech oceněných potravin, pyšnících se značkou ČESKÁ CHUŤOVKA nebo DĚTSKÁ CHUŤOVKA, i bližší informace o soutěži naleznou zájemci o kvalitní a chutné české potraviny na www.ceskachutovka.cz čiwww.facebook.com/ceska chutovka.

    Jaromír Hampl

     

  • Česká republika - to letí

     

    Festival domácího cestovního ruchu 18. a 19. června ve Špindlerově Mlýně

     

    Při příležitosti neotřelého výročí – 6000 dnů své existence - uspořádala Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism v jedné z výrazných lokalit domácího cestovního ruchu, ve Špindlerově Mlýně dvoudenní festival na toto téma s pestrým, atraktivním programem. Vzhledem k tomu, že v těchto dnech vrcholí kampaň na podporu domácího cestovního ruchu

    Česká republika!...To letí!“, bylo na galavečeru 18. června v OREA hotelu Horal ve Svatém Petru oceněno čtrnáct vítězných turistických počinů v této oblasti za období 1993-2010. Které to byly? 

    Stodolní ulice v Ostravě byla vyhlášena po Praze druhou nejnavštěvovanější destinací v ČR.

    Zámek Hluboká nad Vltavou si odnesl uznání jako nejromantičtější místo v ČR.

    Český Krumlov byl označen jako nejmagičtější místo v ČR.

    Jako nejlepší turistický produkt se umístilo Centrum Babylon v Severních Čechách.

    Jako počin nejoriginálnějšíbyl oceněn zámek Zbiroh. Praha – historické centrum UNESCO - byla vyhlášena nejzajímavější turistickou atrakcí v ČR.

    Nejunikátnější turistickou stavbou ČR byl označen Tančící dům na pražském nábřeží.

    Jako znovuzrozený objekt byly vyhodnoceny Sovovy Mlýny v Praze.

    Nejvyhledávanější turistickou destinací je Praha.

    Nejekologičtějším turistickým regionem ČR je Šumava.

    Znovuobjevenou turistickou destinací je Českosaské Švýcarsko.

    Nejlepším destinačním managementem byl vyhodnocen region Východní Morava.

    Osobností cestovního ruchu se stal – za dobu svého působení již podruhé – ministr pro místní rozvoj Rostislav Vondruška.

    Sobota 19. června 2010 pak byla dnem tzv. Open Air festivalu. V prostoru Skiareálu Sv. Petr proběhl celodenní program s Toulavou kamerou ČTV, módní přehlídkou Jany Berg na téma „Kraje České republiky“, kapelami Kryštof, Money Business a dívčí vokální skupinou G´apeels.

    Kromě hlavní scény, kde se odvíjel program, lákal návštěvníky také stan Czech Specials, kde se ochutnávala jídla české kuchyně a stan adrenalinových sportů, kde bylo možné bezplatně vyzkoušet jízdu na čtyřkolkách a buggy, segway, zorbing, skákací boty, sjezd na horských kolech, slézání cvičné stěny, terénní koloběžky.

    Počasí jakoby festivalu přálo, se druhý den umoudřilo, takže po celý den byl Skiareál plný návštěvníků.

     

  • České video streetview mapuje pro turisty a cykloturisty krásy České republiky

    Už rok natáčí zaměstnanci společnosti Turistika.cz významné cyklotrasy a naučné stezky po celé České republice. Výsledkem jsou unikátní videotrasy. Webová aplikace, která se rychle načítá v každém zařízení, včetně mobilu. Aktivně propojuje video, mapu, výškový profil a zájmové body v okolí. "Když si kliknete třeba na kopec ve výškovém profilu, abyste se podívali, jak je prudký, zobrazí se vám obraz, jak to tam vypadá a mapa, kde přesně vidíte, kde se ten daný úsek nalézá", popisuje funkce služby videotrasy ředitel portálu Turistika.cz jiří Pilnáček.

    Jedná se o finančně náročnou službu (natáčení tras, úprava videa, optimalizace pro prohlížeče a mobilní zařízení a hosting videí). Na financování natáčení tras se podílejí města, regiony i kraje v České republice. Atraktivní službu pro cykloturisty zatím nejvíce podporují Karlovarský, Plzeňský a Jihočeský kraj, kteří se zapojili do projektu natáčení mezinárodní cyklostezky Eurovelo 13 a nechali natočit významné trasy ve svém regionu. Náklady měst a krajů do videotras už překročili 1mil korun. Vývoj a neustále zlepšování technologie videotras pak financuje společnost Turistika.cz.

    Ocenění projektu odbornou veřejností

    Společnost Turistika.cz začala natáčet videotrasy v létě roku 2014. Hned v září projekt videotras ocenila odborná porota na festivalu Tourfilm v Karlových Varech. V prosinci stejného roku obdrželi tvůrci videotras ocenění v soutěži Vizionáři 2014. Na jaře letošního roku pak přišlo 2. místo v prestižní internetové soutěži Internet Effectiveness Awards.

    Novinka: Video Area (region s vykreslenými více trasami a zájmovými body v okolí)

    „V letošním roce jsme začali natáčet i golfová hřiště. První jsme natočili pilotně golfový areál Dříteč pod Kunětickou horou. Zájem o realizaci je ale spíše v zahraničí. Proto jsme technologii trochu upravili a natáčíme pro města nebo regiony více tras v jejich okolí. Výsledkem je zobrazení tras jako barevnách nitek na mapě s tím, že kam si na jakékoliv trase kliknete, tam se vám zobrazí video z trasy, výškový profil a popisek dané trasy. Samozřejmostí jsou zájmové body v okolí“ představuje novinku Jiří Pilnáček. (viz obrázek video-area nebo praktická ukázka natočené Pece pod Sněžkou: http://www.livetouring.com/cs/track/cyklotrasy_pec_pod_snezkou)

    Videotrasy významných cyklostezek:

    Cyklostezka Lužnice, 149km, http://www.livetouring.com/cs/track/0205-luznice

    Cyklostezka Ohře, úsek Karlovy Vary – Nebanice, 53 km, http://www.livetouring.com/cs/track/0189-k-vary-nebanice

    Cyklostezka Jihlava – Třebíř – Raabs, 141 km, http://www.livetouring.com/cs/track/0172-jihlava-raabs-trebic

    Labská cyklostezka, Hradec Králové – Kuks, 32 km, http://www.livetouring.com/cs/track/hradec-kralove-kuks-labska-cyklostezka

    Labská cyklostezka, Štětí – Hřensko, 95 km, http://www.livetouring.com/cs/track/labska-stezka-ceskym-stredohorim-usek-steti-hrensko

    Otavská cyklostezka (jihočeská část), 138 km, http://www.livetouring.com/cs/track/otavska-cyklostezka-jihoceska-cast

    Vltavská cyklistická stezka (jihočeská část), 265 km, http://www.livetouring.com/cs/track/vltavska-cyklisticka-cesta-jihoceska-cast

    Cyklosteka krajem André, 43 km, http://www.livetouring.com/cs/track/cyklostezka-krajem-andre

    Cyklostezka bečva, 60km, http://www.livetouring.com/cs/track/0190-becva

    Singltreky:

    Podhůra, http://www.livetouring.com/cs/track/singltrek-v-cykloparku-podhura

    Pod Smrkem, http://www.livetouring.com/cs/track/video-trasa-singltrek-pod-smrkem

    Zajímavé tipy na videotrasy v zahraničí:

    Cyklostezka Lengdorf - Kaprun - Zell am See, Rakousko, http://www.livetouring.com/cs/track/lengdorf-kaprun-zell-am-see

    Cyklo výlety na ostrově Rujána, http://www.livetouring.com/cs/track/0180-baabe-sellin-jagdschloos-sellin-baabe

    West Bay Beach, 16. nejkrásnější pláž světa podle TripAdvisor, http://www.livetouring.com/cs/track/0151-honduras-02

    Prohlídka nejjižnějšího města v USA – Key West, http://www.livetouring.com/cs/track/key-west-florida-usa-video-trasa

     

     

    Jak to celé technicky funguje

    Zástupce Turistika.cz si dopředu prostuduje celou trasu. Tu pak projede s GPS kamerou (Garmin Virb Elite). Data předá programátorům, kteří trasu sestříhají, aby plynule navazovala. Poté případně upraví jas obrazu a celé video optimalizují pro různá zařízení a internetové prohlížeče. Pak se trasa předá administrátorům, kteří přidají popisky trasy a zájmové body na trasy. Poté je trasa umístěna na portály Turistika.cz, mezinárodní Livetouring.com a pomocí technologie iframe do stránek klienta.

    Na webových stránkách Livetouring.com si pak lidé na mapě zobrazují jednotlivé natočené trasy. Podle toho, kudy daná trasa vede, si ji čtenář kliknutím zobrazí a může sledovat celý průběh trasy nebo si zobrazí kliknutím do mapy nebo výškového profilu jen vybrané úseky. Trasa lze zrychlit, zpomalit, zobrazit v HD kvalitě. S trasou a mapou jsou pak propojené i zájmové body v okolí. Video lze roztáhnout do větší či menší velikosti na úkor dalších prvků na stránce. Lze posouvat po 50ti metrech nebo 1 km. Lze si nastavit mapu, aby se posouvala dle obrazu videa.


    Komu a jak videotrasy pomáhají

    Předně videotrasy podporují domácí cestovní ruch. Od loňského července si už čtenáři webů Turstika.cz a Livetouring.com celkem zobrazili videotrasy 2 000 000krát. Dalších statisíce zobrazení tras proběhlo na webech krajů (například www.jiznicechy.cz), měst (www.borovany.cz) nebo třeba na volnočasovém portálu Českých Drah.

    Lidé se mohou podívat, jak to kde vypadá, jak jsou různé památky a služby daleko od trasy a kudy se k nim jede. Jaký je povrh na cestě a zda různá převýšení zvládnou i jejich děti.

    Restaurace, hotely i památky v okolí tras si pochvalují větší zájem cyklo turistů. Třeba restaurace a penzion U Méďu nedaleko Lipenské přehrady získal díky investici do videotrasy více cyklistických turistů.

    Jiří PIlnáček, ředitel Turistiika.cz

    737213520, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

     

  • Česko nezvládlo zavedení Vízového informačního systému na Ukrajině

    (Praha 6. srpna 2015)K 23. červnu 2015 došlo k dlouho očekávanému kroku, zavedení Vízového informačního systému, kdy každý žadatel o české vízum musí nově poskytnout otisky prstů a digitální fotografii. I přesto, že se jednalo o dlouho připravovaný krok, Česká republika podle tuzemských a ukrajinských cestovních kanceláří tento přechod nezvládla a počty vyřízených žádostí prudce poklesly.

    „Obrátila se na nás Asociace turistického průmyslu Ukrajiny ALTU s naléhavou žádostí o pomoc při řešení problému, který nastal po spuštění Vízového informačního systému na Ukrajině. Stejnou žádost jsme obdrželi od 10 významných ukrajinských cestovních kanceláří a mnoha členů naší Asociace, kteří potvrdili, že dnes již není možné se k podání žádosti o vízum ani zaregistrovat. Jinými slovy to znamená, že turisté z Ukrajiny do Česka fakticky cestovat nemohou.“ uvádí Viliam Sivek, předseda Asociace cestovních kanceláří České republiky.

    V roce 2014 přijelo poznávat krásy České republiky 115 811 turistů z Ukrajiny. Podle údajů Statistického úřadu zde setrvají průměrně 2,9 dne a celkem denně utratí 3 273,- korun, což znamená, že v loňském roce zde ukrajinští turisté utratili více než 1 miliardu korun.

    „Přitom jsme Ministerstvo zahraničních věcí v minulosti již několikrát upozorňovali, že bychom neradi, aby spuštěním sběru biometrických dat došlo ke kolapsu v příjezdovém cestovním ruchu z Ukrajiny. Systém ještě nefunguje ani 2 měsíce a již v podstatě zkolaboval.  Dosud je naše finanční ztráta přes 30 milionů korun a denně narůstá o více než 800 tisíc.“ uzavírá Viliam Sivek.

     

    Kontakt: Viliam SIVEK, předseda ACK ČR - tel.: 272 114 401 email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

  • Česko v datech: Turistický ráj Česko - kam jezdí nejvíce cizinců a kde trávíme tuzemské dovolené?

    PRAHA, 2. 12. 2015 - Stovky hradů a zámků, více než tři desítky lázní, dvanáct památek UNESCO nebo třeba Mistrovství světa v ledním hokeji, závody MotoGP, Halové mistrovství Evropy v atletice a Plzeň jako Evropské hlavní město kultury. To jsou hlavní lákadla, za kterými v Česku od června 2014 do stejného měsíce roku 2015 mířili turisté. Projekt Česko v datech se tentokrát zaměřil na návštěvnost jednotlivých krajů ČR. Jak se vyvíjela během roku, jaké národnosti najdeme mezi turisty v jednotlivých regionech, nebo jaký rozdíl je mezi tuzemskými a zahraničními návštěvníky v českých krajích? Podívejte se na naši analýzu!

    “Vzali jsme data Českého statistického úřadu za celkem 13 měsíců - od června 2014 do června 2015 - a detailně se podívali na počty přenocování domácích i zahraničních turistů v hromadných ubytovacích zařízeních (hotely, penziony, ubytovny) v jednotlivých krajích České republiky. V každém z nich jsme navíc vybrali pětici národností, které v dané oblasti tráví nejvíce nocí, a zobrazili vývoj návštěvnosti v konkrétních měsících,uvádí za projekt Česko v datech Zdeněk Honek,Country Manager SAS Institute ČR. “Ke zpracování dat byly využity nástroje SAS Visual Analytics,” dodává.

    Návštěvnost České republiky roste již pět čtvrtletí v řadě, ve druhé polovině roku 2014 vzrostla zhruba o 2,5 %, v první polovině roku 2015 dokonce o 9 %. Jen za rok 2014 navštívilo Česko přes 25 milionů turistů. Přibližně polovina z nich u nás zůstala jeden den, desetinu tvořili tranzitující osoby, tedy ti, kteří ČR navštívili pouze jako přestupní stanici do své cílové destinace, a zbylých téměř 40 % u nás přespalo alespoň jednu noc. V hromadných ubytovacích zařízeních (která Česko v datech ve své analýze sleduje) se v roce 2014 podle údajů Ministerstva pro místní rozvoj ubytovalo více než 8,1 milionu turistů.

    V Praze je nejvíc Němců, jen v lednu převažují Rusové

    Co se týče celkové návštěvnosti, je mezi všemi českými kraji v čele nepříliš překvapivě Praha, kterou ve stále větších počtech vyhledávají hlavně zahraniční turisté, ale ubytovává se zde i velké množství občanů ČR. Podle dat ČSÚ strávili Češi v Praze nejvíce nocí hned po Němcích, v počtu příjezdů jsou v Praze dokonce vůbec nejpočetnější skupinou. Nutno ale dodat, že Praha rezidenty příliš neláká v porovnání s ostatními kraji ČR,” vysvětluje Markéta Vogelová, ředitelka Institutu turismu agentury CzechTourism.

    Pokud se zaměříme na cizince přijíždějící do našeho hlavního města, vedou ve sledovaném období Němci, kteří za 13 měsíců strávili v Praze téměř 2 miliony nocí. Především v lednu, v období pravoslavných Vánoc, bychom ale v metropoli na Vltavě uslyšeli daleko spíše ruštinu. Rusové tvoří celkově druhou největší skupinu zahraničních návštěvníků Prahy, na dalších místech pomyslné tabulky bychom pak našli občany USA, Velké Británie a Itálie.

    Zájem mají zahraniční turisté i o Karlovarsko nebo jižní Moravu. Národnostní skladba je podobná - ve všech krajích kromě čtyř tvoří dle počtu přenocování nejpočetnější skupinu Němci, velice často se objevují Slováci, Poláci nebo Rakušané. „Raritou” jsou pak Dánové, kteří se dostali mezi pětici nejčastějších návštěvníků v Královéhradeckém kraji.

    Vysoké zastoupení počtu přenocování dánských turistů v Královéhradeckém kraji je dáno především návštěvností Krkonoš. Ty jsou u zahraničních turistů nejoblíbenějším pohořím, a to jak pro zimní, tak letní dovolenou. Dánové, jako většina zahraničních turistů, míří nejvíce do Prahy. Krkonoše jsou druhým nejoblíbenějším regionem, a to především v zimní sezoně,” říká Markéta Vogelová.

    Číňany láká film i reality show, Rusy zabrzdila krize

    Mezi národnosti s největším nárůstem návštěv v Česku patří Číňané. Vliv na jejich rozhodování má mimo jiné i film „Jen my víme kde“, který se odehrává v Praze a měl premiéru na začátku roku 2015, nebo populární reality show Day Day Up, jejíž díl věnovaný České republice odvysílala jedna z čínských televizních stanic na konci října.

    Kromě Číňanů pak v roce 2015 přibylo i Britů nebo Američanů. Ubylo naopak Francouzů nebo Rusů, na které dopadla ekonomická krize nebo sankce v souvislosti s konfliktem na Ukrajině.

    Čechy to táhne do hor, k rybníku a za vínem

    Ze statistik návštěvnosti domácích turistů můžeme odvodit, že si Češi pro tuzemské pobyty nejčastěji volí hory na severu, jihočeské rybníky nebo vinařské oblasti. Ve sledovaném období strávili Češi největší množství nocí (přes 2,7 milionu) v Jihočeském kraji. Tomu přitom zlato zajistila především letní sezona - v červenci a srpnu 2014 v něm tuzemští turisté strávili dohromady přes 1,1 milionu nocí.

    Pro změnu vysoce nadprůměrné zimní sezony, tedy pobyty od ledna do března, vynesly na druhé a třetí místo kraje, které si mezi sebe dělí hřebeny Krkonoš. Královéhradecký kraj vykázal od poloviny roku 2014 do poloviny roku 2015 přes 2,6 milionu přespání domácích turistů, Liberecký kraj za stejné období více než 2 miliony. Mezi čtveřici nejnavštěvovanějších se s téměř 2,3 miliony přenocování českých turistů zařadil ještě Jihomoravský kraj. Naopak na opačném konci žebříčku stojí Ústecký kraj, který Čechy k dovoleným zjevně příliš neláká. Za 13 sledovaných měsíců v něm tuzemští turisté strávili pouze 877 tisíc nocí.

    Jak je to s ruskými Vary?

    Povědomí o Karlových Varech v poslední době téměř splynulo s tamní ruskojazyčnou populací. Jak to ale je s naším nejznámějším lázeňským městem a jeho okolím, pokud bychom se zaměřili na počet přenocování hostů v tamních hromadných ubytovacích zařízeních? Během letních měsíců převládá domácí klientela, po zbytek roku pak dominují hosté z Německa, následováni právě Rusy a Ukrajinci. Zajímavostí Karlovarského kraje jsou i počty turistů z Izraele. Ti se totiž mezi pětici nejčastějších národností nedostali v žádném jiném regionu ČR a na Karlovarsku jich jen o prázdninách 2014 strávilo přes 53 tisíc nocí.

    Bonus: Jaké jsou nejnavštěvovanější památky českých krajů?

    Ve spolupráci s agenturou CzechTourism přinášíme jako bonus i statistiku nejnavštěvovanějších turistických cílů v jednotlivých krajích a pětici vůbec nejoblíbenějších výletních cílů v celé České republice. Do výběru se vešla jak historická města, tak hrady, zámky, muzea nebo přírodní památky. Najdete mezi nimi i oblíbený cíl vašich dovolených?

    O projektu Česko v datech

     

    Ambicí projektu Česko v datech je vyhledávat témata, která jsou přitažlivá, zajímavá nebo důležitá pro celou společnost, ale jejichž zpracování vyžaduje pokročilé datové nástroje. Chce objevovat souvislosti, které se v datech skrývají, a potvrdit či vyvrátit tvrzení, která se v české společnosti tradují, ale bez práce s rozsáhlými daty jim chybí důkaz. Partnery projektu jsou společnosti SAS Česká republika, Deloitte, Unicorn a DataSpring, které poskytly svá řešení pro zpracování a vizualizaci dat. Spolu s nimi se na projektu podílí i agentura DARK SIDE.


  • Český pohár a Cyklomaraton Tour na startu v Hluboké nad Vltavou

    PRAHA (15. 4. 2010) -  Jaro už láká cyklisty do sedel jejich kol a je tedy také čas pomalu začít na kolech závodit. Jedna z prvních možností bude opět v Hluboké nad Vltavou, kde odstartuje třetí ročník Cyklomaraton Tour, ale také pohár Xterra a Český pohár v 1/2 maratónu.

    Závod Unilever Okolobudějc bude mít stejně jako před rokem své zázemí u hlubockého sporthotelu Barborka. Start je plánovaný na neděli 18. dubna v 11:30. První vlnu budou tvořit pouze závodníci z delší trati měřící 56 km. O deset minut později pak startuje ještě sprint na 28 km vhodný i pro naprosté začátečníky. Do Cyklomaraton Tour se budou započítávat také dětské závody, které startují v areálu sporthotelu už v 10 hodin.

    Závodit budou špičkoví závodníci bojující o body do pořadí českého poháru i o finanční odměny, ale především amatéři, kterých bývá ve startovní listině nejvíce. Závodní okruh je totiž vhodný pro naprosto každého, najde se na něm plný krásných míst. Pojede se napříč lesy mezi Hlubokou a Chotýčany, po polních cestách i po úzkých asfaltových silničkách.

    Startovné je na všechny závody pod hlavičkou Cyklomaraton Tour jen 300 Kč a pokud jej zájemci zaplatí do 10. dubna, dostanou kromě startovního čísla s čipem, občerstvení na trati i v cíli ještě navíc tričko s logem závodu. Na celou sezónu pak startovné stojí 2500 Kč a to při 13 závodech znamená pro nejpilnější závodníky úsporu 1400 Kč.

    Po závodě proběhne slavnostní vyhlášení všech kategorií a pro nejlepší jsou připravené ceny a originální medaile. Ani Unilever Okolobudějc se neobejde bez tomboly, která bude losována z účastnických startovních čísel.

     

    Cyklomaraton Tour 2010:

    18.4. Okolobudějc
    1.5. Okololiberce
    16.5. Okolopardubic
    23.5. Okoloolomouce
    6.6. Okolohradce
    27.6. Okoloplzně 
    11.7. Okolovarů
    25.7. Okoloústí
    8.8. Okoloostravy
    22.8. Okolobrna
    5.9. Okoloprahy
    19.9. Okolojihlavy
    3.10. Okolozlína

  • Český ráj i pro vozíčkáře

               

     

    Romantický kraj s pískovcovými skalními městy východně od Turnova dostal název „Český ráj“ kolem roku 1817. Pojmenovali ho tak čeští umělci a přední představitelé společenského života, kteří byli častými hosty ve vodoléčebných lázních Sedmihorky. Výmluvný název se vžil natolik, že se používá – a právem – dodnes. Český ráj patří po mnoho desetiletí mezi nejvíce vyhledávané turistické oblasti v České republice. Jeho přírodní krásy ale dosud příliš obdivovat nemohli vozíčkáři. To se však již velmi brzy změní, a to i díky dotacím z Evropské unie.

     

    Před krátkým časem se v prostorách turnovské radnice uskutečnila tisková konference spojená s podpisem smlouvy mezi Sdružením Český ráj a vítězem výběrového řízení na zpracování marketingové studie Český ráj bez bariér – občanským sdružením Sportem proti bariérám z Nové Paky. Do konce roku tak vznikne studie, která bude základním stavebním kamenem pro žádoucí rozšíření služeb v turistickém ruchu Českého ráje

    „Našim cílem je dosáhnout co největší bezbariérovosti turistických cest a návštěvnických objektů u nás. Nejde však pouze o hendikepované občany na vozíčku, ale i o seniory a maminky s kočárky,“ přiblížil ředitel Sdružení Český ráj Jiří Lukeš.

    Jak zdůraznil předseda novopackého sdružení Ladislav Krajina, vozíčkáři jsou velmi vhodnou skupinou potencionálních návštěvníků regionu, se kterými lze ohodnotit výběr tras a určit, které jsou výborné, vhodné, dostačující či naprosto nevyhovující. Díky jejich zkušenostem a poznatkům se pak zrealizuje ta nejvhodnější pavučina výletních tras.

    „Když se pohybujete na invalidním vozíku, vnímáte i věci, které nejsou pro zdravého člověka důležité. Máme z tohoto pohledu sice Český ráj již částečně zmapovaný, ale závěrečné pilování a odstranění i sebemenších drobností nás ještě čeká. Výsledkem budou bezpečné stezky, které pohyb po celém regionu pro hendikepované výrazně zlepší,“ uvedl Kratina.

    Kromě vlastního zmapování jednotlivých tras novopacké sdružení připraví i tipy na výlet a několikadenní produktové balíčky služeb, které budou prezentovány na oficiálních internetových stránkách turistického regionu Český rájwww.cesky-raj.info, na veletrzích cestovního ruchu a v propagačních materiálech. Naprostý nedostatek ve službách je bezbariérový přístup na hrady v regionu, jedinou světlou výjimkou je hrad Valdštejn, který je z velké části bezbariérový již nyní a dokonce nabízí i sociální zařízení pro vozíčkáře, což u památek tohoto typu není běžné. Organizátoři bezbariérovosti turistických cest a návštěvnických objektů v Českém ráji plánují zlepšení i tohoto nemalého problému.

    Studie Český ráj bez bariér je součástí velkého projektu, nazvaného „Marketingové a koordinační aktivity v Českém ráji“. Sdružení Český ráj na tento projekt získalo dotaci ve výši 8 milionů korun.

    „Díky těmto prostředkům v nejbližších dvou letech vzniknou nové propagační materiály, bude doplněna fotobanka Českého ráje, světlo světa spatří další studie pro podporu cestovního ruchu. Kromě Českého ráje bez bariér jsou to například Technické památky a rozhledová místa v regionu, studie možnosti využití Zlaté stezky Českého ráje a v neposlední řadě i Cesty filmovými pohádkami, které se zde točily,“ shrnuje Pavla Bičíková, manažerka projektů Sdružení Český ráj, která závěrem připomíná, že projekt „Marketingové a koordinační aktivity v Českém ráji“ je spolufinancován Evropskou unií v rámci Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod, prioritní osa Cestovní ruch, oblast podpory 3.2. Marketingové a koordinační aktivity v oblasti cestovního ruchu.

     

© 2017 CzechTravellpress. All Rights Reserved. Designed By MaraXa & KraX