Travel Magazine

  • Praha 22.10.2015. Senát na dnešním zasedání schválil pozměňovací návrh novely zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu. Schválení tohoto návrhu umožní cestovním kancelářím znovu připravovat a organizovat své zájezdy, jelikož pojišťovny mohou opět poskytovat pojištění záruky pro případ úpadku. Existence český cestovních kanceláří je tak zachráněna.


    Asociace cestovních kanceláří České republiky již v červnu upozornila Ministerstvo pro místní rozvoj jako předkladatele novely zákona č. 159/1999 Sb. na nebezpečí, které může v souvislosti s jejím schválením Poslaneckou sněmovnou nastat. Ministerstvo však nereagovalo a za podpory některých poslanců zákon 16. září 2015 sněmovnou protlačilo.


    Za nových pravidel novely však cestovní kanceláře nemohly získat pojištění, jelikož pojišťovny nezískaly zajištění pro vlastní nabídku pojištění a začaly postupně všechny uzavřené smlouvy vypovídat. Na základě této skutečnosti, kdy se některé cestovní kanceláře dostaly mimo zákon, začalo Ministerstvo pro místní rozvoj spolupracovat s Asociací cestovních kanceláří ČR. Zapojené strany spolu s pojišťovnami proto připravily nové řešení, které by umožnilo cestovním kancelářím nadále podnikat v českém prostředí, jelikož pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře je zákonnou povinností.


    Děkujeme všem, kteří se na tomto pozměňovacím návrhu podíleli.


    Viliam Sivek

     

    Předseda ACK ČR

  •  

     

     

    Cestovní ruch přináší našemu státu zisk téměř 100 miliard korun ročně. Z každé stokoruny, utracené za služby či produkty cestovního ruchu, je téměř 41 korun odvedeno do státní pokladny. Ročně pak turismus přinese do státní kasy zisk ve výši 97,5 miliardy korun, jak vyplývá ze studie společnosti KPMG Postavení a význam cestovního ruchu v ČR, jejíž analýzy představilo ministerstvo pro místní rozvoj.

     

     0624_tk_mmr.jpg - 219.28 Kb

     Ministr Rostislav Vondruška při prezentaci analýzy cestovního ruchu  (Foto: Petr Skála)

     

    Podle studie vygeneroval cestovní ruch ve sledovaném období 2006 – 2008 zisk pro státní pokladnu ve výši 97,5 miliard korun ročně, což představuje 6,9% všech jejích příjmů. Největší výnosy plynou z DPH (38%) a z odvodů na sociálním pojištění (29%). Cestovní ruch v České republice vydělal ve sledovaném období průměrně 293 miliard korun ročně, v multiplikaci dokonce dvojnásobek.

     

    Z výsledků analýz také vyplývá, že cestovní ruch má pozitivní vliv na zaměstnanost nejen přímo v oboru, ale i v návazných službách a produkci v ostatních odvětvích národního hospodářství. Stát tak výrazně uspoří na veřejných výdajích, jakými je kupříkladu podpora v nezaměstnanosti. Celkem vytváří cestovní ruch v ČR na 380 000 plných pracovních míst za rok.

     

    „Analýza jasně prokázala obrovský význam cestovního ruchu pro státní kasu. Je proto velmi důležité zajistit tomuto oboru systematickou státní podporu a přijmout zákon o cestovním ruchu, který připravuje ministerstvo pro místní rozvoj. S jeho pomocí se nastaví efektní financování oboru a zvýší se efektivita výnosů pro českou ekonomiku,“ uvedl ministr Rostislav Vondruška.

     

    Nový zákon o cestovním ruchu by měl především zajistit návratnost finančních prostředků zpět do odvětví cestovního ruchu a zvýšit tak motivaci podnikatelských subjektů i veřejné správy na jeho rozvoji. Struktura řízení českého cestovního ruchu by měla být rozdělena do tří úrovní: stát, kraje a turistické oblasti. V neposlední řadě by měl zákon umožnit a zjednodušit sběr statistických dat.

     

    Na otázku CTPRESS, zda-li není obava, že by nový podvýbor pro cestovní ruch v Poslanecké sněmovně nevznikl zejména  po výkřicích z řad vyjednávačů tvořící se vládní koalice, která se chystá snižovat  počty výborů a podvýborů, odpověděl  ministr Vondruška. "Chystá se rušení  spíše podvýborů, které například během čtyř let ani nezasedaly. Vím, že  v připravovaném podvýboru  pro cestovní ruch měli zájem pracovat  už poslanci v uplynulém volebním období, kteří byli nyní znovu zvoleni,"  řekl ministr.

  • Ano, tohle přízvisko se někdy užívá. Napadá zvláště ty cestovatele, kteří měli možnost projet několik zemí Jižní Ameriky bezprostředně za sebou a mohou nezaujatě srovnávat…

    Chile se od ostatních zemí kontinentu liší - a to jak po stránce ekonomické a technologické, tak i kulturní a společenské. Na první pohled příchozímu signalizuje vyšší standard, vyšší prosperitu, vyšší stupeň organizovanosti i náročnější životní styl větší části populace. První dojmy po příletu ? Cestujeme-li ze sousední Argentiny, pak ještě dlouho nám v paměti zůstává fantastický zážitek z přeletu horských štítů And. Zejména masiv, jehož vrcholu nejvyšší hory Aconcagua chybí do sedmi tisíc metrů nad mořem pouhých 40 metrů, pozorovatele fascinuje. Již samo letiště Santiago de Chile je prvním projevem vysokého standardu. S metropolí jej spojuje dálnice, která pak odtud zamíří do řady míst v zemi. 

    Santiago leží v kotlině, obklopené horami. První dojem – příznivá klimatická ochrana. Ovšem tato na pohled malebná kulisa vytváří naopak klimatické i ekologické problémy. Zjednodušeně řečeno, tu a tam chybí „větrání“, někdy se objeví delší období sucha. To jsou však lokální problémy Santiaga a okolí. Ostatní části země možno považovat svým způsobem za jeden z turistických rájů.

    Santiago se pro oko návštěvníka nikterak neliší od jiných metropolí, jak jsme na ně zvyklí. Ruchem, výstavností, nabídkou ve výkladních skříních či vzezřením vesměs dobře oblečených a dobře naladěných obyvatel připomíná atmosféru, známou např. z velkoměst Evropy. Teprve při delším rozhovoru s domácími cizinec narazí na rozdílný názor, který Chilany poměrně výrazně dělí na dvě části. Jde o hodnocení úlohy generála Pinocheta v nedávných chilských dějinách. Jedni jej příkře odsuzují a často velmi emocionálně připomínají lidské oběti jeho puče, druzí sice připouštějí, že jeho metody byly velmi diskutabilní, avšak důsledky jeho uchopení moci jsou pro zdejší ekonomiku jednoznačně pozitivní. A jak již řečeno – současný stav chilské ekonomiky je na poměry jihoamerického kontinentu viditelně příznivý.

    Zůstaňme však raději turisty, hodnocení politických poměrů přísluší spíše těm, kteří tu trvale žijí.

    Co bychom jako turisté neměli vynechat ? Prakticky každý neopomene vystoupat na vrch nad městem, jemuž vévodí monumentální socha p. Marie – asi takovým způsobem, jako všeobjímající Ježíš Kristus nad Riem de Janeiro. Věřící zde zapalují svíce, aby jim p. Maria splnila jejich zbožná přání. Následuje procházka či projížďka středem metropole. Tady hosty zaujme řada pozoruhodných budov, spjatých s historií země, monumentální velodrom, či rozlehlé parky s exotickou florou, s jakou se doma v Evropě setkáváme zřídka. Zájemci mohou volit z nabídky muzeí a galerií podle svých zájmů a zálib. A ještě jedna zajímavost – na pohled značný počet dopravních policistů, z nich značná část žen. Místní k tomu dodávají : „jejich množství budí respekt, ani příliš nezasahují a i tak je klid a pořádek…“.    

    Pomýšlíte na cíl číslo dvě ? Pak jednoznačné doporučení znalců zní : Valparaiso. Jistě si vzpomenete na romantické příběhy z dětství, kdy začasté Valparaiso představovalo vzdálený exotický pojem, spojený s vůní dobrodružství, cizokrajného koření a moře, dějiště těch událostí, jež se zdály nedosažitelné…Dnes při troše štěstí přijedete za slunečného počasí, kdy pláže jsou plné naháčů a přilehlé ulice a uličky plné návštěvníků doslova z celého světa. Na vyhlídku nad městem stojí za to vyjet historickou tramvají, zavěšenou na laně a na úseku cca 500 m po příkrých kolejnicích překonávající převýšení více než 200 m. Od horní stanice z terasy je skvělý výhled na přístav, kotviště sportovních a rekreačních plavidel a za ním donekonečna až k obzoru  se táhnoucí  nádhernou pláž. Co nesporně vyloudí úsměv na rtech našince z Čech, je na turisty políčený „bleší trh“, který silně připomíná proslulé „trpasličí“ tržnice rozeseté v blízkosti našich hranic…

    Pláž, nabitou odpočívajícími, koupajícími a slunícími se hosty, lemuje pobřežní pás barů, restaurantů, bister, kiosků, obchodů, zábavních I sportovních příležitostí, které tu nemohou neprosperovat. Inspirují vůně vaši chuť ? Nebo máte po nabitém dnu zcela prostý „hlad jako vlk“ ? Pak váš největší problém bude – zvolit. Nabídka je vskutku nepřeberná. Hosté ze vzdálenějších končin zpravidla ve skupinách usedají do restaurací, kde mají místa rezervována a kde na ně čekají nejčastěji pochoutky z ryb a mořských plodů. Z těch posledně jmenovaných jsou podle informací tuzemců právě ze zdejších vod nejlepší na celém světě…

    Chile je země mimořádně protáhlá severojižním směrem. Dolů na jih turisté vyjíždějí za fascinujícími jízdami lodí k ledovcovým masivům, dýšícím mrazivostí jižního pólu. Jde o zážitky z nejsilnějších a nejatraktivnějších. Avšak lhal by ten, kdo by tvrdil, že takovým zážitkem není vlastně celá země. Závěrem ? Díky protáhlosti směrem k severu zase stoupá počet hodin slunečního svitu, takže zdejší vinná réva rodí hrozny plné, silné, skvělý mok skýtající… O tom se ostatně můžeme  přesvědčit ještě doma, než se vydáme na cestu. Skvělá chilská vína jsou naštěstí k dostání již i u nás.  A pak už nejspíš neodoláme, vzhůru k jihoamerickému cíli !


                                                        

  • Čížkovy kameny a Jestřebí hory to jsou cíle, kam míří turisté za přírodou i za poznáním.


    Jen kousek od Trutnova se tyčí bílé pískovce Čížkovy kameny. Dělí se na severní a jižní. Obě lokality stojí za povšimnutí.


    Na severních Čížkových kamenech najdete jeskyni, o níž historie říká, že se v ní za prusko-rakouské války v roce 1866 schovával poříčský  průmyslník Walzel. Sice kamenitou, ale vyšlapanou cestou dojdete od jeskyňky na skálu, odkud se vám otevře nádherný výhled na Krkonoše, Žacléř a Trutnov.


    Když se vydáte dál, pak dojdete asi po 120 m k Čertovým  kamenům. Jsou zajímavé tím, že v nich voda vymodelovala prohlubně, které připomínají hrnce a také se jim tady tak říká.
    Jižní Čížkovy kameny se představí vysokými skalními masivy, které jsou vhodné pro lezení i slaňování. Kamenné schody vás odtud dovedou až do Bohuslavic nad Úpou.

     

    Jestřebí hory


    Hřeben je zalesněný, tvoří táhlý, asi 15 km dlouhý, zvlněný hřbet. Nejvyšším vrcholem je ve výšce 739 m. n m. Žaltman. I tady jsou ve  slepencových skalách vodou vymlety vírové hrnce. Někdejší hlubinný Žacléřsko-svatoňovický černouhelný revír tu připomíná naučná  stezka, na níž se turista setká s četnými haldami, výsypkami dokonce i se zbytky uhlí s otisky přesliček, plavuní a kapradin.


    Svahy Jestřebích hor bývaly pokryté bledulovými loukami, říkalo se, že je tu kvítí až  strakato. Bez zajímavosti není, že zdejší květenu obdivovali i bratři  Čapkové a krajinu Jestřebích hor výstižně nazvali ve dvacátých letech minulého století Krakonošovou zahradou.
    Aby byl pohled do krajiny z Jestřebích hor dokonalý, můžete vyšlapat po točitém schodišti železné konstrukce rozhledny na vrchu Žaltman. Stojí tu od roku 1967 a o její postavení se zasloužil odbor KČT v Malých Svatoňovicích.


    Z výšky patnácti metrů se můžete kochat pohledy po celých Jestřebích horách, ale také na Krkonoše, Rýchory, Trutnov, Vraní hory, Adršpašsko-teplické skály, Soví a Javoří hory, Broumovské stěny, Úpicko, Hronovsko, Orlické hory, Králický Sněžník, Zvičinu a dohlédnete až na Trosky. Na východní straně jsou vidět i stolové hory v sousedním Polsku – Bor a Hejšovina, na jižní straně dohlédnete za přehradu Rozkoš.


    Jestřebí hory nabízejí ještě jeden unikát, hřebenem se táhne linie opevnění, které bylo vybudováno před druhou světovou. Některé tvrze jsou částečně zrekonstruované a slouží jako muzea.
                                                                 

  • PRAHA (15.4.2010)  - Jaro začíná pro cyklisty  třetí dubnovou neděli v Hluboké nad Vltavou prvním startem třetího ročníku Unilever Cyklomaratonu Tour a současně i Českého poháru v půl maratónu horských kol a Poháru Xterra.

    Závod Unilever Okolobudějc bude mít stejně jako před rokem své zázemí u hlubockého sporthotelu Barborka. Start je plánovaný na neděli 18. dubna v 11:30.  První vlnu budou tvořit pouze závodníci z delší trati měřící 56 km. O deset minut později pak startuje ještě sprint na 28 km vhodný i pro naprosté začátečníky. Do Cyklomaraton Tour se budou započítávat také dětské závody, které startují v areálu sporthotelu už v 10 hodin.

    Závodit budou špičkoví závodníci bojující o body do pořadí českého poháru i o finanční odměny, ale především amatéři, kterých bývá ve startovní listině nejvíce. Závodní okruh je totiž vhodný pro naprosto každého, najde se na něm plný krásných míst. Pojede se napříč lesy mezi Hlubokou a Chotýčany, po polních cestách i po úzkých asfaltových silničkách.

    Startovné je na všechny závody pod hlavičkou Cyklomaraton Tour jen 300 Kč a pokud jej zájemci zaplatí do 10. dubna, dostanou kromě startovního čísla s čipem, občerstvení na trati i v cíli ještě navíc tričko s logem závodu. Na celou sezónu pak startovné stojí 2500 Kč a to při 13 závodech znamená pro nejpilnější závodníky úsporu 1400 Kč.

    Po závodě proběhne slavnostní vyhlášení všech kategorií a pro nejlepší jsou připravené ceny a originální medaile. Ani Unilever Okolobudějc se neobejde bez tomboly, která bude losována z účastnických startovních čísel.

     

    "Vzpomeneme před závodem také při dni smutku minutou ticha  památku osobností polské politiky," upřesnil podrobnosti kolem závodu Tomáš Pavel.

      

     

    Cyklomaraton Tour 2010:
    18.4. Okolobudějc
    1.5. Okololiberce
    16.5. Okolopardubic
    23.5. Okoloolomouce
    6.6. Okolohradce
    27.6. Okoloplzně 
    11.7. Okolovarů
    25.7. Okoloústí
    8.8. Okoloostravy
    22.8. Okolobrna
    5.9. Okoloprahy
    19.9. Okolojihlavy
    3.10. Okolozlína

  • Letos je tomu 1 150 let, kdy na území Velké Moravy přišli bratři ze Soluně, původními jmény Konstantin a Michal. Michal přijal svoje řeholní jméno Metoděj, když dal přednost mnišskému životu v klášteře v turecké oblasti hory Olymp. Konstantin byl pokřtěn řeholním jménem Cyril před svou smrtí v klášteře v Římě. Jejich odkaz zvýrazňují národní kulturní památky v místech významných archeologických nalezišť jako jsou Mikulčice – Valy, Staré Město u Uherského Hradiště, Sady, Modrá, hradisko sv. Klimenta u Osvětiman, ale také Pohansko u Břeclavi či Nitra. Existují desítky míst, které jsou spojovány se jmény slovanských věrozvěstů, a to nejen u nás, ale i jinde v Evropě. 

     

    Ve znamení Velké Moravy

    Misii svatých Cyrila a Metoděje zdůrazňuje v naší době projekt „Velehrad – centrum kulturního dialogu západní a východní Evropy“. I když počátky velehradského kláštera spadají na začátek 13. století, Velehrad se postupně stal nejvýraznějším symbolem jejich odkazu. Už v letech 1863 a 1885 bylo toto moravské duchovní centrum místem oslav tisíciletých cyrilometodějských výročí. Jedním z letošních vrcholů bude 4. a 5. července v poutním velehradském areálu 14. ročník Dnů lidí dobré vůle.

    Vraťme se do historie a shrňme fakta, která nás zavedou k rodnému listu tohoto státu. Putovat za dílem a myšlenkami sv. Cyrila a Metoděje znamená vstoupit na území někdejší Velké Moravy v době, kdy ji vládla dynastie Mojmírovců. Tento první rozsáhlý středověký - chcete-li královský či státní útvar západních Slovanů - se v devátém století rozložil mezi tehdejšími dvěma mocnostmi – Východofranskou a Byzantskou říši. Už jej provázely dramatické události včetně válečných, které odrážely nekonečné dilema střední Evropy východ nebo západ.

    Rozsáhlou Velkomoravskou říši tvořily nejen dnešní Morava, ale i část předpřemyslovských Čech, Slovensko, Horní a Dolní Rakousy, Lužice, Horní Slezsko, Panonie včetně krajů kolem Balatonu, Malopolsko a Halič až po Kyjevskou Rus.

    Soluňští bratři přicházeli v roce 863 do jednoho z nejmocnějších států Evropy.

    V evropské historii nenajdeme mnoho osobností, jejichž význam a odkaz na poli kultury, náboženství, písma a vzdělanosti přetrval více než tisíciletí. Díky nim měla Velká Morava před jedenácti stoletími vlastní písmo a srozumitelné církevní i světské texty dříve než většina tehdejších evropských národů.

    Díky obsáhlým archeologickým výzkumům především od padesátých let 20. století a studiu světských i církevních pramenů bylo mnohé z příběhu svatých Cyrila a Metoděje odhaleno a doloženo. Víme, že v jejich osobnostech na Velkou Moravu přišli vynikající učenci, diplomaté, a jak prohlásil v roce 1980 papež Jan Pavel II., „průkopníci evangelizace východní Evropy“.

    Ačkoliv Slované původně vyznávali pohanské bohy byly už před příchodem Konstantina a Metoděje na Moravě postaveny vlivem působení bavorských kněží křesťanské kostely. Jeden z nich archeologové prozkoumali v Modré u Velehradu. Neshodli se však, zda byl vystavěn koncem osmého nebo až ve třicátých letech devátého století. Pozdější datum by odpovídalo době, kdy moravský kníže Mojmír I. sjednotil moravské kmeny.

    V roce 833, který je zaznamenán v písemných análech jako počátek Velké Moravy, vyhnal Mojmír I. z Nitry knížete Pribinu. Ten dal sice pro svoji bavorskou manželku v Nitře postavit křesťanský kostel už v roce 828, ale velkomoravským knížetem, který usiloval o vlastní moravské církevní správě, byl považován za pohana.

     

    Úspěšné poselství

    Bavorské kněze a misionáře z jiných částí Německa a z Itálie vystřídali na pozvání knížete Rostislava bratři ze Soluně a jejich žáci. V roce 863 vypravil tento velkomoravský kníže poselství k byzantskému císaři se žádostí, aby mu poslal učitele, kteří by šířili křesťanství ve slovanském jazyce. Předtím se stejným požadavkem neuspěl u římského papeže.

    Rostislav se Svatoplukem v poselství byzantskému císaři uvedli, že „v zemi jsou křesťanští učitelé z Vlach, z Řecka a z Němec, ale oni chtějí učitele, kteří budou hovořit jazykem, jemuž bude rozumět prostý lid“.

    Byzantský císař jeho žádost přijal a vyzval k této misii filosofa Konstantina ze Soluně a jeho bratra opata Metoděje. Podpořil snahu Rostislava a Svatopluka vytvořit na Velké Moravě biskupství s obřady a liturgií v jazyce, kterému budoucí věřící porozumí. Od Bosporu se tak k řece Moravě vydali na dlouhou cestu Konstantin a Metoděj a s nimi další kněží, jejich žáci Kliment Ochridský, Naum, Angelár, Sava. (K nim se připojil i Gorazd, který byl moravského původu.) Jejich řady doplňovali obchodníci a stavitelé. Všechny chránil ozbrojený doprovod.

    Odcházeli z velkoměsta, které vyslance velkomoravských knížat ohromilo. Výstavné centrum Byzance se pyšnilo výpravným středem města, císařským palácem z mramoru a dodnes udivujícím Chrámem Boží moudrosti Hagia Sofia.

    Kromě církevního poslání mířil prostřednictvím Konstantina a Metoděje do střední Evropy vyspělý svět obchodu, architektury a vzdělání. Archeologické výzkumy především dvacátého století tento přínos dynastie Mojmírovců, která vládla asi tři čtvrtiny století, potvrzují.

    Připomeňme, že po Mojmírovi I. (833 – 846) se vlády ujal jeho synovec Rostislav nebo též Rastislav (846 – 870), jako třetí usedl na velkomoravský trůn Svatopluk (871 – 894), synovec Rostislava, a nakonec Mojmír II. (894 – 906), syn Svatopluka. (Původ Mojmíra I. provázejí domněnky – mohl by to být prý potomek knížete Sáma nebo potomek perských bojovníků, které nájezdy Arabů vyhnaly až do střední Evropy. Vítěz či hrdina se prý v perštině řekne „maravan“, ale to by už byl jiný příběh.)

     

    Konstantin a Metoděj

    Bratři z bohaté rodiny byzantského důstojníka Lva, kteří měli ještě dalších pět sourozenců, byli obdařeni talentem a vzděláním. Pocházeli ze Soluně, která byla po Konstantinopoli druhým největším městem Byzantské říše. V jejím okolí žili Slované, kteří mluvili makedonskou variantou staré bulharštiny a která byla velmi blízká slovanskému jazyku používanému v 9. století na Moravě. Rozdíly údajně nebyly větší než mezi současnou češtinou a slovenštinou.

    Konstantin byl mimořádně talentovaný. Ve svých 26 letech se stal profesorem na začínající nejstarší univerzitě při císařském dvoře v Konstantinopoli. Vystudoval filosofii, literaturu, teologii a uměl několik jazyků.

    Situace v hlavním byzantském městě se však nevyvíjela podle jeho představ a odešel proto za svým bratrem, který byl původně právníkem, do kláštera na Olympu. Bratři však byli časem osloveni a požádáni byzantským císařem, aby vedli poselstvo k vládci Chazarské říše, která v 8. a 9. století sahala od Krymu až ke Kaspickému moři. Pro oba bratry byla tato cesta důležitou životní poutí.

    Zimu strávili na Krymu, kde byl umučen a pochován v pořadí čtvrtý římský papež Klimet I. Do vyhnanství ho poslal římský císař Traján a roku 101 ho nechal zavraždit. Soluňští bratři jeho ostatky přinesli do Byzance. Poté je vzali na svoji misijní cestu na Velkou Moravu a odtud do Říma. 

    Je nesporné, že Rostislav a Svatopluk svojí žádostí na byzantský dvůr otevřeli cestu k příchodu vzdělaných a uznávaných osobností. Požadavek, aby se na Moravě šířilo křesťanství a vzdělání v jazyce blízkém lidu, se díky soluňským bratřím naplnilo. V okolí Soluně tehdy žilo hodně Slovanů, jejichž jazyk bratři zřejmě poměrně dobře znali.

    Před cestou na Moravu Konstantin vytvořil z písmen řečtiny a hebrejštiny první slovanskou abecedu tzv. hlaholici. Přeložil do staroslověnštiny evangelia, liturgické texty a soudní zákoníky. Velká Morava tak získala první psané právní normy. Staroslověnština se díky nim stala po latině a řečtině třetím liturgickým jazykem v křesťanském světě.

    Z původní staroslověnské literatury se však téměř nic nezachovalo. Nejcennější zachráněnou památkou jsou Kyjevské listy s úryvky z Konstantinových překladů. Vznikly kolem roku 900. Nesmírně cenné jsou také opisy literárních památek Život Konstantinův a Život Metodějův, ze kterých čerpá i moderní literatura. 

     

    Boj o Velkou Moravu

    Konstantin a Metoděj přišli na Moravu někdy uprostřed roku 863 a na našem území spolu pobývali nejprve tři a půl roku. Při cestě do Byzance se dozvěděli, že byzantský císař Michal III. zemřel. Přijali proto pozvání papeže Mikuláše I. k pobytu v Římě.

    O území velké Moravy se dál vedly boje, nejen s vnějšími nepřáteli, ale i uvnitř mojmírovské dynastie. Rostislav a Svatopluk na sebe vzájemně chystaly léčky, ze kterých vyšel vítězně Svatopluk. Vyhrál také nad Franky. Zájmy Východu a Západu o střed Evropy se střídaly. Z Velké Moravy museli odejít bavorští kněží a z Říma byl zpět povolán Metoděj, kterého nový papež Hadrián II. jmenoval moravským a panonským arcibiskupem.

    Návrat Metoděje na Moravu byl však svízelný. Zadrželi ho bavorští biskupové, kteří ho dva a půl roku věznili v klášteře Ellwagen ve Švábsku. Na Moravu přibyl až v roce 873 a jak praví letopisy, moravský král „mu dal do správy všechny chrámy a kleriky na všech hradištích“.

    Konstantin – Cyril se s Metodějem z Říma na Velkou Moravu nevrátil. Zemřel tam v klášteře.

    Svatopluk podle kronik uzavřel mír s Východofranskou říší a „moravská oblast se začala šířit na všechny strany“. 

    Střety Východu a Západu – Byzance a Říma – na střední Evropu nepřetržitě doléhaly. Na biskupský stolec v Nitře byl dosazen franský kněz Wiching, odpůrce slovanské liturgie. Arcibiskup Metoděj sice místo něj dosadil Gorazda, který pocházel z Moravy, ale konflikt se nepodařilo vyřešit. Metoděj zemřel 6. dubna 885. Svatopluk se tehdy podřídil papežskému nařízení a kněží, kteří kázali a vyučovali slovanskou liturgii, museli Velkou Moravu opustit. Svatopluk vedl až do své smrti v roce 894 o území velké Moravy několik bitev. Kronikáři napsali, že „zemřel král Svatopluk, král moravských Slovanů“. Po jeho smrti vypukly mezi jeho potomky spory. Až do současné doby se vzpomíná legenda o králi Svatoplukovi, třech prutech a jeho třech synech, v důsledku jejichž rozbrojů Velkomoravská říše zanikla. Prokazatelně měl však syny dva, z nichž Mojmír II. pokračoval v jeho královské cestě. Útoky na Velkou Moravu ovšem neustávaly a v desátém století její osud zpečetily svými nájezdy Hunové a Pečeněgové.

     

    Cyrilometodějské symboly

    S odkazem soluňských bratří se ztotožnila především jihovýchodní Morava a moravské Slovácko. V bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě připomínají fresky křest krále Svatopluka.

    Původně pozdně románský komplex kláštera byl postupně pod vlivem válečných útoků a požárů přestavován do své barokní podoby. Bazilikou se pravidelně při mších a koncertech rozeznívají varhany, které mají 3 manuály, 60 rejstříků a 5521 píšťal. Papež Jan Pavel II. věnoval velehradské bazilice v roce 1985 jak projev mimořádné papežské přízně „Zlatou růži“, kterou má na světě jen šest dalších chrámů.

    Ve výjevech je v bazilice zachyceno loučení sv. Metoděje s Moravany či papež Hadrián II, jak schvaluje věrozvěstům slovanskou liturgii a udílí arcibiskupské paladium sv. Metoději. U hlavního vchodu vlevo upoutává pozornost výjev znázorňující Bořivojovu družinu klečící před arcibiskupem Metodějem. Pod nadvládou velkomoravského Svatopluka byla v 9. století podstatná část Čech. Bořivoj I. a jeho žena Ludmila byli Metodějem na Moravě pokřtěni a sezdáni. Mělo se tak stát ve znojemské rotundě, kde je na malbě zachycena jízdní družina, doprovázející byzantskou misi, v jejímž čele jede kníže Rostislav. Historicky doložené to však není.

    Nedaleko Hodonína při slovenské hranici v Mikulčicích leží pozůstatky slovanského centra, které archeologové označují za nejrozsáhlejší a nejzachovalejší velkomoravské hradiště. Popisují ho jako jeden ze sídelních blatných hradů velkomoravských knížat a králů dynastie Mojmírovců. I tam Cyril a Metoděj pronášeli svá kázání ve staroslověnštině, vzdělávali a křtili svoje žáky. Archeologové prozkoumali dvanáct kostelů včetně baziliky, přes dva a půl tisíce hrobů a palác velkomoravských velmožů.

    Ve starých análech se o místě, které dnes známe jako Mikulčice – Valy, píše jako o „nevýslovné a nedobytné pevnosti Rostislavově – urbis antiqua Rastizi“.

    Toto významné raně středověké opevněné místo, které je zmiňováno i jako „Grad Morava“, podle všech náznaků navštívili i Konstantin a Metoděj a jejich žáci. Dosud se tady v přírodní rezervaci Skařiny rýsují meandry starého řečiště řeky Moravy, téměř stejného jako před jedenácti stoletími. 

    Mikulčice – Valy jsou národní kulturní památkou. Obrazotvornost návštěvníků památníku provokují dvě expozice Staré a Velké Moravy - díky audiovizuálním programům prožívají čas se svými předky. Slovanské hradiště v Mikulčicích zve i v letošním výročním roce na Cyrilometodějské dny, Velkomoravské dny a Muzejní noc. 

    Pozoruhodný velkomoravský křesťanský areál byl ve dvacátém století prozkoumán na sadské výšině. Sady jsou nyní městskou součástí Uherského Hradiště. Do roku 1960 se původní samostatná vesnička jmenovala Derfle. Pozůstatky církevních staveb a zřejmě i knížecího paláce jsou v místě, jemuž se říká Špitálky. Část nálezů je z konce 8. století, kdy tam křesťanští misionáři nechali vystavět jeden z prvních zděných kostelů na sever od Dunaje.

    Na výšině, ze které je krásný výhled na Dolnomoravský úval a vrcholky Chřibů – Buchlov, Modlu s kaplí sv. Barbory, které se lidově říká Barborka, a Holý kopec- je úhledné archeologické centrum. Jsou zde upravené obrysy chrámových lodí a kněžiště, kolem louky a klid k přemýšlení.

    Jeden z chrámů byl dlouhý 23 metry a široký 16 metrů. Mohla to být tzv. Metodějova katedrála, hledaná „velká svatyně moravské církve“. Vykopávka doložily, že byla bohatě umělecky vyzdobená. Našly se zlomky soch z řeckého a moravského mramoru, úlomky dlaždic, podlahové dlaždičky z červeného italského mramoru, destičky zelenkavého skla ze zasklených oken a velké množství omítek pomalovaných za sucha geometrickými i figurálními motivy. Byla objevena i křtitelnice a protože křtít pohany mohli jen biskupové, je předpoklad, že právě tady soluňští bratři pobývali.

    Na sadské výšině stála i rotunda a další církevní stavby a mnišská škola, ve které se učilo na padesát Metodějových moravských žáků, jeho nástupců. 

     

    V místě se našlo mnoho cenných předmětů, sekery, ostruhy, džbery, šperky ze zlata a stříbra. Také doklady o obchodním životě. Jeden z objektů připomíná sídlo velmožů. Není vyloučeno, že právě na sadské výšině mohl být mezi téměř devadesáti hroby i hrob krále Svatopluka. 

    Historikové a archeologové se shodují, že na sadské výšině bylo nejen sídlo arcibiskupa Metoděje, ale za vlády krále Svatopluka také centrum křesťanství Velké Moravy. Pro svůj zásadní význam je rovněž národní kulturní památkou.

    Jedna z hypotéz považuje sadskou výšinu i za místo, kde byl ve velkomoravském kostele pohřben arcibiskup Metoděj. Písemné zdroje zaznamenávají, že zemřel 6. dubna 885 a byl uložen „v katedrálním chrámu moravském na levé straně ve zdi za oltářem sv. Bohorodičky“. Jeho hrob byl hledán na několika místech Moravy, ale žádný z nálezů nebyl uznán za prokazatelný. Delší dobu se diskutovalo i o kostele v Kunovicích. Řadu let se říkalo, že v jeho podzemí je krypta se třemi hroby a v jednom z nich měl být údajně pohřben arcibiskup Metoděj a jeho nástupci Jan a Silvestr. Naznačují to údaje v Granum Catalogi. Ale průzkum, který se odehrál v prvním desetiletí 21. století, neobjevil žádné archeologické či antropologické pozůstatky, který by tento fakt potvrdily. 

    Tajemstvím zůstává skutečné hlavní sídlo Velkomoravské říše. Vzpomíná se jako Veligrad a bývá někdy zaměňován se současným Velehradem. Jedním z nejpravděpodobnějších míst, kde stával, je však území dnešního Starého Města u Uherského Hradiště. Zdejší národní kulturní památka připomíná v aglomeraci Na Valách pozoruhodné základy hřbitovního kostela z 9. století s rozsáhlým pohřebištěm a velkomoravské hradisko. V památníku lze spatřit unikátní pracovní nástroje, repliky vzácných šperků a desítky dalších nálezů.

    Letošní cyrilometodějské výročí podněcuje k hledání dalších dokladů a nálezů, které souvisejí s dobou, kdy na Moravě působili Konstantin a Metoděj. Občanské sdružení „Přátel hradiska sv. Klimenta“ obrací pozornost k místu, které leží asi čtyři kilometry od Osvětiman na hranici Zlínského a Jihomoravského kraje. Místní lidé mu od středověku přezdívají Klimentek. V šedesátých letech 20. století se na hradisku uskutečnil archeologický výzkum. Mezi hroby byly i dva, o kterých se archeologové domnívali, že by v jednom z nich mohl být Metoděj pochován. Systému šesti opevnění je znám jako Výšinná Morava. Podle Prokopské legendy tam měl být v roce 884 dokončen překlad Bible do staroslověnštiny. Písemné zdroje potvrzují, že tam církevní centrum skutečně bylo. V jednom z jeho objektů byly ukryty ostatky sv. Klimenta, které Konstantin a Metoděj přinesli na Moravu, odkud se pak dostaly do Říma. Historikové dospěli k názoru, že v těchto místech existovalo svatoklimentské probošství. Dnes se díky moderním technologiím připravuje v tomto místě návrat do doby Velké Moravy. A kdo ví?

     

    Pozvání na výlet

    Historii Velké Moravy oživuje řada míst. Jak se žilo v 8. a 9. století lze spatřit v archeoskanzenu na Modré, těsně u Velehradu. Středověká vesnice s domky a kostelem, vybavená replikami věcí, které používali staří Slované. Místo, kde se natáčely některé scény celovečerního filmu „Cyril a Metoděj – apoštolové Slovanů“, jehož premiéra bude na podzim letošního roku.

    Na řadu míst spojených s působením věrozvěstů vedou turistické trasy pro pěší a cyklostezky. Poblíž Slovanského hradiště v Mikulčicích trasy číslo 43, 44, 45 a 47 Moravské cyklotrasy. Ale poutavé jsou i Zelené stezky, cyklotrasy na moravsko-slovenském pomezí a podél Baťova kanálu. 

    CopyrightTato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

  •  


       V sobotu 9.10.2011  se v rámci Mezinárodního dne kuchařů na Staroměstském náměstí v Praze uskutečnila gastronomická soutěž Czech Food Cup. Hlavní cenu odborné poroty si odnesla zámecká restaurace Liblice. Její pokrmy ocenila jako nejlepší také široká veřejnost. Soutěž zorganizovala v rámci projektu Czech Specials agentura CzechTourism.

     

    O titul nejlepší restaurace certifikované logem Czech Specials se v rámci Czech Food Cupu utkali 4 soutěžící: Karlovarský Art hotel & restaurant royal golf, zámecký hotel Liblice, hotel Hvězda z Pece pod Sněžkou a pražský Kulaťák.

     

    Každá restaurace se představila s jedním národním jídlem a s jednou specialitou dle vlastního výběru. Mezi národními pokrmy nesměla chybět svíčková na smetaně s houskovým knedlíkem a brusinkami nebo zvěřinový guláš se žemlovým či karlovarským knedlíkem a smaženou cibulkou. Jako druhé soutěžní jídlo restaurace představily halušky s pečeným vepřovým bokem, filet z kapra s křenem a houbovým kubou, paštiku z vepřového bůčku a kachních jater s brusinkami, omáčku z červené řepy a slaninovým chlebem a kuřecí stehno na paprice s čerstvou těstovinou.

     

    „Česká gastronomie je jedním z našich klíčových marketingových témat, kterými propagujeme Českou republiku jako turistickou destinaci doma i v zahraničí. V projektu Czech Specials hodláme s našimi partnery pokračovat i příští rok, chtěli bychom ale co nejvíce tuto značku navázat na další regionální fenomény: architekturu, příběhy, tradice a podobně,“ uvedl ředitel odboru Strategie a marketingové komunikace Marek Mráz z agentury CzechTourism.

     

    Odborná porota složená ze zástupců AHR ČR a AKC ČR měla na rozhodnutí hodinu, veřejnost hlasovala pro svého vítěze v průběhu celého dne. Po sečtení všech hlasů bylo překvapením, že konečné pořadí zcela odpovídalo výsledkům poroty. „Těší nás, že česká veřejnost již dokáže rozpoznat kvalitní gastronomii,“ sdělil při vyhlašování výsledků předseda hodnotící komise Jiří Král z Asociace kuchařů a cukrářů ČR.

     

    Porota se jednoznačně shodla na vysoké úrovni všech soutěžních jídel – nejen z hlediska chuti, ale také jejich vizuální podoby při servírování.

     

    Navzdory nepříznivému počasí a omezeným technickým podmínkám na stáncích účastníků se Mezinárodní den kuchařů, stejně tak jako Czech Food Cup, setkal s nečekaným zájmem veřejnosti.

    Více informací:
    Ing. Barbora Vojtová
    Manažer marketingové komunikace
    ČCCR - CzechTourism

  • Necelých dvacet kilometrů od Bratislavy nedaleko Čunova je jedna z nejromantičtějších galerií moderního umění v Evropě. Nese jméno Danubiana Meulensteen ArtMuseum.

    Slovenský galeristaVincent Polakovič a spoluzakladatel muzea vysvětlil, že galerii založil holandský sběratel, mecenáš a milovník umění Gerard Meulensteen z Eidhovenu. První dojem návštěvníka je, že se blíží k luxusní zaoceánské lodi. Celá budova totiž jakoby vyrůstá z obrovsky rozlehlé majestátní hladiny Dunaje. A ten, kdo tady zažil západ slunce za šumění dunajských vln, ten se sem rád často vrací. K originálnímu muzeu na vodě zajíždí rovněž městský autobus a víkendový výlet na kole je pro Bratislavany velkou atrakcí.

    Danubiana má díky své rozloze a jedinečné poloze na rozhraní tří států být ideální m uměleckým fórem v centru Evropy. Její jedinečnost ještě podtrhuje citlivé spojení s přírodou, kde na poloostrověkraluje nevšední flora a fauna. Také sochařský park a střecha muzea nabízí k prohlídced desítkyvýtvarných děl například El Lissitzky, Armana, Vladimíra Kumpánka nebo J.C. Farhi.

    Od roku 2000, kdy bylo muzeum otevřené, se tu uskutečnila řada pozoruhodných výstav nejprestižnějších osobností slovenské, evropské a světové výtvarné scény. K těm posledním patří bezesporu evropské hvězdy Joan Miró a Cobra. Součástí prezentace je i rekonstrukce umělcova ateliéru v Palma de Mallorca, která je k vidění v nové části Danubiany.

    Mezi obdivovaná díla patří obraz nazvaný Le banquet des idols, kde nechybí například V.I. Lenin, Mao-ce tung, Andy Warhol, Matka Tereza, Che Guevara a Michael Jackson.

    Velkorysá dostavba muzea byla podpořená slovenskou vládoua Danubius se tak řadí k novým symbolům Bratislavy.

    Text a foto: Roland Horčic

    Le banquet des Idols

    Spoluzakladatelmuzea Vincent Polakovič

    Sochy u Dunaje

    Golfista na střeše Danubiany

     

  • Praha, 21.4.2015Po ocenění odborné poroty na festivalu Tourfilm v Karlových Varech a získání ceny Vizionář 2014 zaujal projekt videotras i porotu v soutěži IEA (Internet Effectiveness Awards).   Videotrasy z dílny společnosti Turistika.cz získala ocenění v kategorii cestovní ruch a doprava.

    Příspěvek k digitalizaci turistického ruchu

    Společnost Turistika.cz, s.r.o.  získala ocenění za efektivní a unikátní řešení  v oblasti cestovního ruchu a dopravy – za projekt videotras.  „Na jaře roku 2014 jsme začali s projektem videotras, kde díky naší světově unikátní aplikaci umožňujeme turistům videoprohlídku zajímavých tras, u kterých je vždy video provázáno s mapou a zajímavými body  (POI) po trase.  V průběhu roku 2014 se nám povedlo natočit 150 cyklistických a pěších tras. V zimě 2015 pak 20 tras na běžecké a sjezdové lyžování. Na základě pozitivních ohlasů od turistů i partnerů  jsme se rozhodli  vytvořit pro videotrasy  vlastní  web, na kterém se budou prezentovat trasy nejen z České Republiky, ale i ze zahraničí.  Pro projekt jsme zvolili doménu  livetouring.com“, popisuje  ředitel Turistika.cz  Jiří Pilnáček vznik unikátního  projektu.

    Projekt videotras a spuštění livetouring.com je výrazným milníkem v oblasti digitalizace turistického ruchu. Cyklostezky, naučné stezky nebo procházky po historických městech jsou přístupné každému, kdo má připojení na internet. Z pohodlí domova si může aktivní i méně aktivní turista prohlédnout zajímavou trasu, nebo jen její nejzajímavější úseky,   vyhodnotit náročnost a atraktivitu a případně samozřejmě sám vyrazit na výlet ve stopách videotrasy.

    „Pro letošek chystáme natočení dalších zajímavých tras v České Republice, ale nově také v zahraničí, kde právě získáváme spolupracovníky a klienty. Na konci roku chceme mít minimálně 5 až 10 tras ve všech sousedních zemích a další trasy v Evropě i jinde v zahraničí“, nastiňuje plány Turistika.cz její ředitel Jiří Pilnáček.

    Videotrasy Livetouring.com s jazykovými mutacemi:
    www.livetouring.com


    O soutěži IEA 2014

    Internet Effectiveness Awards jsou ocenění udílená nejefektivnějším internetovým řešením na českém internetu. Porota hodnotí kvalitu poskytování online služeb, za kvalitní komunikaci se zákazníky a širokou veřejností a za dosažení reálných obchodních výsledků. Více o soutěži naleznete na www.iea.cz.

     


  •  

     

     

     

    Moderní, uspěchaná doba s sebou nese potřebu odpočinku pro duši i tělo. Pracovně i společensky vytížené dámy potřebují nové možnosti odpočinku - zkuste spojit odpočinkovou dovolenou s koupáním, hýčkáním těla i duše, sportem a poznáním.

     

    Představujeme Vám možnou kombinaci – pobyt na ostrově Djerba kde se snoubí moře, slunce, přírodní suroviny (aloe, agave, mořská voda, mořské bahno, jasmín….), dlouholetá zkušenost a tradice spolu s profesionálním přístupem k zákazníkům. Tuniská thalassoterapie převzala přísné francouzské normy, procedury se dělají pod lékařským dohledem, personál má odborné vzdělání.

     

     

     

     

     

    Djerba - středozemní Tahiti

     

                   Ostrov Djerba díky 320 slunečným dnům v roce, krásné palmové vegetaci, dlouhým bílým písečným plážím a čistému moři splňuje všechny podmínky pro strávení příjemné odpočinkové i aktivní dovolené. Djerba, největší ze šedesáti tuniských ostrovů a zároveň největší severoafrický ostrov, se nachází v jižní části Gabéského zálivu. Na jihovýchodě je spojena s pevninou římskou hrází, která byla vystavěna na původních římských základech. Nejvyšším vrcholem je pahorek Dhahret Aadloun s nadmořskou výškou 54  m.

    Djerba má mírnější podnebí než tuniská pevnina. Na mnoha místech vyvěrají ze země lehce železité a siřičité termální prameny, které využívají některé hotely k léčebným účelům (thalassotherapie).

    Obyvatelé Derby jsou odlišní od zbytku Tuniska jsou velmi hrdí na svůj ostrov, na rozdíl třeba od svých krajanů z letovisek Hammamet, Por El Kantaoui, Sousse,  v žádném případě nevyžadují bakšiš kdykoli za cokoli. V taxíku zapnou taxametr. Vždy turistovi rádi poradí a pomohou – vysvětlí. 

     

    Djerba a thalassoterapie – léčení mořem

     

                   Kultura thalassoterapie v severní Africe i v zemích Blízkého Východu pochází již ze starověku a tradice termálních lázní se datuje od dob Říma. Tradiční metody byly poté dále rozvinuty a rozšířeny v době turecko-arabské nadvlády – v době se nedílnou součástí i velmi prostých občanů stává hammam – turecké lázně.

     

                   Všem bez rozdílu věku lze doporučit určitě hammam a peeling celého těla – a to hned na počátku pobytu. Tělo se uvolní, vyčistí – správně se nastartuje na dovolenou a může mnohem intenzivněji přijímat všechny blahodárné nejen thalossoteropie, ale i moře, slunečních paprsků, mořského vzduchu 

     

    Mezi základní služby, které nabízejí Spa Centra v hotelech 

     

    • Kúra na odnaučení kouření – Protitabáková kúra
    • Kúra proti tíze v nohách
    • Kosmetika – biolifting
    • Anticelulitní kúra a korekce postavy
    • Kúra pro seniory
    • Antirevmatická kúra
    • Antistresová kúra
    • Kúra pro novomanžele
    • Kúra Thalosso-sport – pro aktivní sportovce
    • Kúra Thalasso – vital – především pro manažery a duševně pracující
    • Koupele s aromatickým mořským bahnem
    • Kúra proti stárnutí
    • Ayurvédské masáže
    • Kosmetické služby
    • Aromaterapie

     

     

     

    V hotelech vám předají popis svých služeb v češtině (pravda občas chybí háček či čárka). Zájemcům z  Česka poskytují velmi zajimavé slevy – zejména v tzv. střední a nižší sezoně - cca 20-25%.     

     

    Ceny jsou více než příznivé - cca o 30-40% nižší než v obdobných střediscích v Evropě. Platit lze hotově v tuniských dinárech (DT), USD, EUR, platebními či úvěrovými kartami, samozřejmě si lze vybrat a předplatit ozdravný, relaxační, detoxikační či jakýkoli pobyt již v České republice.

     

     

    Djerba  - kam na výlet

    Houmt Souk

                   Zajímavá je pro turisty     návštěva hlavního a největšího města ostrova Houmt Souk  což , v překladu znamená „místo trhu“ nebo také „tržní čtvrť.  Každý den dopoledne se na hlavním tržišti „Marché central“ koná výjimečná podívaná - rybí dražba. U přístaviště se rozkládá obranná pevnost Borj el-Kebir (Velká nebo také Španělská pevnost) původem z 15. stol., která zde byla postavena na původních starorománských základech.

     

    Guellala

    Oblíbeným výletním místem je také vesnička hrnčířů Guellala., Hrnčířské řemeslo se zde dědí z generace na generaci, a se dodnes zde zachoval původní tradiční postup výroby. Přímo zde si můžete uvidíte mistra hrčíře při práci a ihned můžete i nakoupit (za velmi příznivé ceny – smlouvání povoleno).

    La Ghriba

    Synagoga La Ghriba, nazývaná též La Merveilleuse neboli Nádherná, se nachází ve vesnici Er Riad. Její název La Ghriba v překladu znamená „dílo zázraků“. Židé se na ostrově Djerba usídlili poprvé již po roce 586 př. n. l., kdy byl zničen babylonským králem Nabuchodonozorem Šalamounův chrám v Jeruzalému.

     

    Park Djerba Explore

     

    (Poznejte Djerbu)

     

    • Lalla Hadria Muzeum

     

    Z oblasti Persie (Mezopotámie) přes Andalusii, přes Tunis (Karthago) do Tombouctou – tak více než tisíc let putovali  Berbeři a Tuaregové než se usadili na Djerbě, náboženství a mýty původních, kaligrafie, cenné ozdoby a šperky, svatební zvyklosti

     

    • Djerba – Heritage - ( skanzen)

    Unikátní prostředí – tradiční menzel (statek) . Houch – dům s jednotlivými částmi, jak se žilo v minulých stoletích, dílna na výrobu koberců, sklepní lisovna olivového oleje, hrnčířská dílna s původním kruhem a vypalovací pecí, mlýn na obilí, studna s primitivním čerpadlem – voda je čerpána pomocí velblouda

     

    • Krokodýlí ostrov

    Při vstupu do areálu si můžete připadat jako na saharské poušti mezi světlem a stínem na celkové ploše 20000 metrů čtverečných. Najdeme zde papyrus, banánovníky, palmy. Ve speciálním  bazénu plave celkem 400 krokodýlů. Malá krokodýlí miminka a vajíčka si lze prohlédnout přes sklo. Největší atrakcí pro turisty je pravidelné krmení denně v 17,00 hodin

     

     

    Matmata- Douz (pevnina – výlet do pouště)

    Výlety je možno zakoupit od delegátů jednotlivých cestovních kanceláří, popř. je možno bez problémů cestovat samostatně s výjimkou výletu do pouště – ten raději s certifikovaným průvodcem.

     

     

    Doporučené tipy na ubytování vč. thalassoterapie

    Např. z 5 hvězdičkových hotelů Riu Palace Royal Garden,  AlmaViva Alkantra Resort and Spa , ze 4* Vincci Djerba Resort,  Vincci Hélios Beach, Isis and Spa ,  Djerba Castille, vysoký standard služeb má i hotel Meninx 3*+.

     

     

    Doprava a vízové formality:

    Let z Prahy trvá cca 2,5 hodiny, turisté, kteří cestují s cestovní kanceláří vízum nepotřebují – bez víza je možno pobývat v Tunisku 3 měsíce.

    Na místě je výhodné levné místní taxi (žluté) – nástupní sazba 630 milimů, 1 km 300 milimů. Popř. lezy využít místní autobusy – jízdní řád je ale poněkud chaotický, autobus je okružní po celém ostrově. Lze využít i jízdu kočárem – např. pro doprauz hotelu do města nebo na golfové hřiště – v tom případě doporučujeme dohodnout si částku předem.

     

     

    Měna:

    Tuniský dinár (DT), dělí se na 1000 milimů,  není volně směnitelný – v současné době cca 1 DT=Kč 13,50. Doporučujeme nákup EUR nebo USD – menší bankovky, zpětná výměna je obtížná – pouze na letišti při odletu (omezená otevírací doba), max. do výše 30% vyměněné částky – nutno předložit doklady o výměně. Měňte raději nižší částky – směna je zdarma, hotelové směnárny mají méně výhodný kurs. Platební a kreditní karty jsou běžně akceptovány i v soukromých kamenných obchodech.

     

    Co si přivézt domů na památku?

     

    Keramiku, kožené věci, koberec, parfém, tradiční oblečení – galábii - ale i třeba boukhu – výtečnou místní pálenku z fíků.  Tunisko je muslimská země, prodej alkoholu je zde omezen – zakoupit lze ve státním obchodě Magasine Génerale, popř. ve Free Shopu na letišti.

     

     

    Více info např. nawww.azurreizen.cz,Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

     

     

     

     

     

  •  

     

    Do Řecka rychle – anebo zážitkově

    Skokanem letošního předprodeje zájezdů je Řecko, a to i v celoevropském kontextu. Na přátelském setkání s novináři řecký velvyslanec E.Efthymiades upozornil, že přes výstavbu nových hotelů nebude v hlavní sezóně kapacita stačit poptávce. Jak reagovat?

    Do rezidence řeckého velvyslanectví v Praze sezvali CzechTravel Press a největší specializovaná cestovní kancelář na Řecko Venus Trade and Tours v půli března novináře, aby se dozvěděli nejnovější trendy a tipy, jak letos do Řecka cestovat. Již v úvodním slovu předsedkyně CzechTravel Press Marie Kysilková zmínila čerstvou zkušenost z ITB Berlín, že „Řecko jede“. Stejný poznatek mají i české cestovky, a to nejen VTT, ale i ACK ČR, jak informoval její výkonný ředitel Michal Veber. Nárůst je v desítkách procent, od 20% po 50%. Znamená to jediné: kdo zaváhá a nenakoupí závazně včas, ten to v létě sotva dohoní. Čekat letos na last minuty je z říše snů. Řecko sice využilo evropské programy a doplnilo i zrenovovalo hotely od luxusních rezortů po rodinné penziony, ale již v loňském roce činila návštěvnost více než 27 miliónů turistů a letos se čeká další nárůst. Co dělat?

    Kdo má závaznou rezervaci, může se těšit na hodně živá přímořská střediska. Kdo ji nemá a chce v létě k moři, měl by si s koupí hodně pospíšit. Jinak by nemuselo zbýt místo ani v hotelu, ani v letadle. Ale kdo není vázán na školní děti a prázdniny, mohl by si užít Řecko originálněji a komfortněji. V hledáčku českých turistů se totiž Řecko dosud redukuje na moře – a nejvýš ještě moře antických památek. Stranou zájmu českých masmédií a tím i cestovních kanceláří zůstávají méně masové aktivity. Například stezky ve stopách nejoblíbenějšího olympského boha – Dionýsa. Výhodou je nejen radostné putování, ale jeho obrovská flexibilita. U nás řecké víno potkáte pomálu. Ne proto, že by ho bylo málo, naopak. Vinice jsou v Řecku málem na každém kroku, ale ne jen unifikovaných pár odrůd: všude mají to svoje a je to víno výborné. Každá oblast Řecka se může pochlubit svými speciálními odrůdami. Například již od starověku byl ostrov Thassos proslulý pro své červené víno. Možností je nepřeberně. Tak třeba v severním Řecku je 41 vinařství a 8 vinařských stezek, v Attice vinice zabírají přibližně 6500 ha. Vinařství má v Attice stejně jako na Krétě čtyřtisíciletou tradici. Řeckým unikátem je retsina, bílé víno s příchutí borovice, k jehož původu máme dvě teorie: staří Řekové utěsňovali amfory s vínem pryskyřicí – a odtud ten nádech (u kvalitních retsin skutečně nádech). Druhý výklad: na ostrově Rhodos praví, že když Turci dobyli hlavní město, Řekové úmyslně nalili do zásob vína pryskyřici, aby je dobyvatelům zkazili. Že by odtud pocházela ta nejlevnější supermarketová retsina? (dá se pít, ale jen hodně vychlazená)

    Vinařské stezky můžete pojmout jakkoliv. Prohlídkami vinic a vinařství, popovídat s vinaři a vychutnávat mok spolu s výbornou řeckou kuchyní, nebo sportovněji zamířit i po stopách Dionýsa, ať už na Olymp (docela pořádný výšlap), do údajných rodišť, kterých je povícero, nebo po Dionýsových stopách řeckou pevninou i po ostrovech. Určitě se všude dozvíte, že a proč právě tady…; každá oblast má svá vína, své značky a ta větší místa i své slavnosti a festivaly. Snad nejvíc na Krétě, kam Češi tak rádi cestují. Ředitel CK VTT Demetrios Lambrou mi sice ochotně poskytl přehled značek vín i výčet slavností, ale na článek je toho příliš nehledě na to, že je to know how jeho cestovní kanceláře. Zato inspirace pro jinou dovolenou je každého, kdo ji uchopí. Proč bychom měli navštěvovat jen vinařské stezky na Moravě, Slovensku a Maďarsku, když to byl olympský bůh, kdo dal lidem víno!

    Text Ing. Evy Mráčkové byl původně publikován v TTGhttp://www.ttg.cz/do-recka-rychle-anebo-zazitkove/

     

     

  •  


    Na Floridu ? Nejlépe v době našeho předjaří 


    Tento kout USA – jak tvrdí místní – vyhledávají především ti, kteří už k příjemnému životu nemusejí nezbytně pracovat…Rentiéři, penzisté (v USA zpravidla velmi dobře zajištění), majitelé tučných kont.

    Hned v prvních dnech roku kolem +20 až 25oC, to jistě jde - i když znalci radí cestovat ještě o něco později, nejlépe v květnu, kdy je k dobru ještě nejmenší pravděpodobnost deště. Nás ale nepotkal ani na přelomu ledna a února, přestože naše trasa s CK Americatours vedla napříč celým „státem slunečního svitu“. Tak totiž Floridu označují domácí na všech poznávacích značkách svých automobilů. A tak nezbylo než konstatovat : tento státní slogan nade vši pochybnost opravdu nelže… Jihovýchodní výběžek USA však nabízí svým návštěvníkům mnohem více, než jen mimořádně příhodné počasí…


    Mys Canaveral jako návštěvnická atrakce


    Jistě - kýčovité zábavní parky, nádherné a zajímavé přírodní rezervace, města s „downtowny“ zdobenými mrakodrapy - to lze spatřit i v ostatních státech federace. Florida však má něco navíc :  základnu NASA – vesmírné agentury USA. Dostaneme se sem zpravidla přes Titusville, ležící asi 200 mil severně od Miami. Po Washington Avenue, Columbia Boulevard a NASA Cswy nám to zabere ze středu města nějakých dvacet minut. Laik by spíše předpokládal, že zařízení takového druhu bude super tajné - a jako takové přísně střeženo a tudíž  nedostupné. Ne tak Kennedy Space Center, jak se dnes kosmickému nádraží na mysu Canaveral oficiálně říká. Pravda, k samotné odpalovací věži se turisté skutečně nedostanou,  zbytek areálu však je pojednán spíše jako turistická atrakce. Dospělí USD 59,-, děti USD 43,- a můžeme si užívat. Otevírá se v 10,00 dopoledne a od té chvíle v patnáctiminutových intervalech krouží areálem návštěvnické autokary, které nás postupně dopraví k vyhlídkovým terasám, odkud se sledují starty raketoplánů a raket takříkajíc „z první ruky“, poté k budově, která vždy ukryje připravovaný raketoplán ke kompletnímu vystrojení před startem, dále k hale, kde jsou soustředěny makety raket, raketoplánu, měsíčního vozítka a dalších exponátů z historie kosmických programů. Jinde čeká čerstvá novinka – na vlastní kůži si lze zkusit v trenažéru simulaci startu, jak jej zažívají skuteční kosmonauti v raketoplánu. Oni sami tvrdí, že trenažér dociluje iluze startu na 95 % skutečnosti. Pro laika pozoruhodná zkušenost. Jinde shlédneme simulaci startu raketoplánu z pohledu někdejšího řídícího střediska, které dnes je již zastaralé a připomíná minulost kosmického vývoje.        

    Zajímavých příležitostí je v Kennedyho středisku mnohem víc: dvě IMAX kina promítají 3D programy o historii i současnosti kosmických letů, velmi populární jsou také obědy se skutečnými kosmonauty veterány, kteří žijí v blízkosti střediska a rádi si pro dychtivé turisty zavzpomínají na své mimozemské zážitky. Konají se denně. Projít lze tzv. „Raketovou zahradu“, kde skutečně jako květiny v záhonech ční vedle sebe do výšky rozmanité typy raket, užívaných v minulých letech pro účely NASA. Raketoplán, jak jej známe z televizních přenosů, lze na vlastní oči „potěžkat“ ve skutečné velikosti jak v jedné z krytých hal, tak i v druhé verzi pod širým nebem. I když komentáře, zaznívající tu k historii kosmonautiky, plně respektují prvenství Sovětského svazu co do prvního průniku do kosmu, hodně prostoru se tu věnuje dosažení Měsíce americkými kosmonauty. Nu a nebyl by to americký způsob návštěvnického střediska, kdyby tu chybělo rychlé občerstvení a bohatě a nápaditě zásobený giftshop – obchod se suvenýry. Troufám si tvrdit, že den v Kennedyho kosmickém středisku každého návštěvníka zaujme tak, že alespoň drobnou upomínku zakoupí. 


    Den ve světě fantazie


    Na území USA není mnoho lokalit takového kalibru, aby se na ně slétali návštěvníci jako noční můry na lampu : Las Vegas, Atlantic City, Los Angeles a – Orlando. Na rozdíl od zajímavostí přírody, civilizačních metropolí, jako je např. New York, míst, spojených s romantikou Divokého Západu či poklidných idyl typu států Nové Anglie tato místa lákají na lesk a ruch filmového světa, s ním spojených výtvorů fantazie, dobrodružství a věhlasu filmových hvězd. Orlando zve do dvou částí zábavního areálu :  tzv. Ostrova dobrodružství a naproti němu areálu filmových studií Universal. Jistě, nejde tu o nějak vysoce intelektuální zábavu, ale rodiny s dětmi, filmoví fandové či vyznavači adrenalinových taškařic na visutých drahách, při jízdách hrůzy, či uprostřed nebezpečí, známých i ze slavných filmů si přijdou na své jako nikde jinde. Nikoli nový, leč osvědčený nápad, jak vydělat na zařízeních, ve kterých se už většinou ani nefilmuje, ale která ze slavných snímků znají diváci po celém světě.


    Iluze dějišť různých seriálů a filmových hitů, jako Jurského parku, Ztraceného světa, Poseidonovy říše, Pavoučího muže – Spidermana, ale i dalších, jež se u nás ani nepromítaly – to je Ostrov dobrodružství. „Incredible Hulk Coaster“ – rozsáhlá visutá dráha s neuvěřitelně krkolomnými zákruty, loopingy a prudkými sjezdy - tu nabízí prý nejdivočejší jízdu svého druhu na světě…Tzv. Zápasící draci – to jsou hned dvě takové dráhy, červená a modrá, které se navzájem proplétají během divoké jízdy tak prudce a rafinovaně, že účastníci ječí hrůzou v obavě, že se „draci“ jeden druhému nevyhnou…Stejně jako v Disneylandu Myšáka Mickeyho a jeho rodinu zvířátek, i tady lze potkat živé hrdiny jednotlivých proslavených titulů a není toho, kdo by se s nimi nechtěl nechat vyfotografovat – samozřejmě především mezi dětskými návštěvníky.  


    Poněkud více „filmovější“ zábavu pak nabízí areál studií Universal. Takříkajíc naživo se tu můžeme ponořit do děje hitů, jako byl Terminátor (momentálně č. 2), E.T. mimozemšťan, Jimmy Neutron, Twister, vracející se Mumie, Shrek, Muži v černém, atd. Na jednom z nároží vychutnáme koncert The Blues Brothers, kapely, která žánru blues opravdu rozumí. Laguna uprostřed areálu láká k projížďce na člunu a odevšud voní různé druhy občerstvení. Ke každému tématu, hitu, či filmovému hrdinovi z posledních let tu ve spoustě shopů nabízejí nepřeberné množství suvenýrů. Momentálně nejvíc „letí“ dětský seriál „Houba Bob“ ( Sponge Bob ), který zatím dorazil jen k našim západním hranicím. 


    Jakýmsi spojovacím můstkem mezi oběma parky je promenáda, zvaná City Walk, lemovaná terasami a restauranty, kde dominuje NasCar Sport Grille, zasvěcený automobilovému sportu - především na slavném nedalekém okruhu Daytona. Nelze si nevšimnout: před vstupem stojí několik skvělých, divoce nalakovaných závodních vozů, za výlohou spousta suvenýrů se jmény závodníků a symboly autosportu…Naproti pak své hosty vítá hala, zasvěcená NBA – národní basketbalové lize a hned vedle Hard Rock Café a Coliseum of Rock´n´ Roll, první hudební scéna Orlanda. O několik kroků dál návštěvníky především střední a starší generace přikove k zemi kapela The Vinyls, která vypaluje klasické kousky rock´n´rollu šedesátých let - k nerozeznání od zvuku někdejších originálních kapel.


    Vydat se – s partnerem, partnerkou, rodinou, či celou turistickou skupinou do zábavních parků v Orlandu – to je příjemně a zábavně strávený den. I pro tu nejnabitější sezonu je tu dostatek míst k parkování, dostatek míst k občerstvení i odpočinku, nepřeberné množství atrakcí, z nichž si každý může zvolit ty jemu osobně nejbližší, zkrátka turistický cíl, pro      USA typický…


    Idylka kolem Mexického zálivu


    Do oblasti Tampy, St. Petersburg a Clearwater dorazíme z Orlanda pohodlně během jednoho dne. Jde o místa, oblíbená jak pro trvalý pobyt, tak jako cíl poklidné letní dovolené na pláži. Místní hoteliéři tvrdí, že tu není nikdy příliš plno, turistických kapacit všech druhů a cenových úrovní je dostatek a klima je mimořádně příznivé. Opalování a koupání tu můžeme kombinovat: nabízí se mořské rybaření, potápění, výlety lodí, m.j. dokonalou kopií pirátského škuneru se spoustou zábavy během plavby, golf, tenis, vyjížďky na kole, či autem do širšího okolí. Láká i mořské akvárium, delfinarium, tzv. safari za životem v moři, westernový ranč, botanická zahrada. Gurmetské choutky uspokojí řada restaurantů s rybami, mořskými plody, steaky a dalšími specialitami, ale i  vinařství. Překvapením je muzeum Salvadora Dalího. A ještě jedno místo nesmíme opomenout: u tzv. Madeira Beach, na samém pobřeží západně od St. Petersburg leží John´s Pass Boardwalk – dřevěná promenáda s přístavišti rekreačních lodí, půjčovnami lodí a vodních skútrů, restauracemi, obchůdky, vyhlídkovými terasami a celkovou atmosférou starých přístavů. Lze odtud vyrazit na plavbu m.j. i pirátským škunerem a zažít vodní válku, hledání pokladu, pozorovat delfíny, atd. Na samém konci promenády je vinný krámek jménem Impressive designs + Florida Wines, kde lze okusit, popř. zakoupit floridská vína. Nutno však předem vědět, že nejsou z hroznů, ale ovocná, tedy více či méně sladká. 


    Aligátor safari


    K návratu od západního pobřeží Floridy do oblasti Miami k vlnám Atlantiku se hodí ( a také díky své atraktivitě hojně využívá ) tzv. Aligátor Alley, silnice č.75. Ze St. Petersburgu nejprve vychutnáme přejezd po Sunshine Skyway Bridge - nejvyšším a nejdelším mostě Floridy z r.1992, kterým se přehoupneme přes záliv Tampa. Pokračujeme na jih, v Sarasotě zaznamenáme, že tu má slavnou tenisovou školu Nick Bolletieri, odkud startují ti nejlepší světoví hráči a pokračujeme až do Naples, kde jižní směr zaměníme za východní. Máme dostatek času, abychom zahnuli na tzv. Tamiami Trail a po pár kilometrech jízdy už fotografovali na slunci se vyhřívající aligátory. Potravu prý potřebují jednou za půl roku, takže překonáme ostych a vezeme si snímky ze vzdálenosti několika metrů. Při návratu na hlavní silnici č. 75 ještě potěšíme oko zastávkou u nejmenší pošty na území USA, která je díky svým opravdu trpasličím rozměrům populární mezi turisty daleko za hranicemi USA. Pokračujeme územím bažinatého Národního parku Everglades, kde každou chvíli u silnice zahlédneme nabídku projížďky po vodních cestách na stále více do módy přicházejících vznášedlech. Podvečer nás přivede do cíle – okruh se uzavírá opět v Miami.


    Miami je nejznámější


    Jsou dvě: město, kam turisté často ani nezavítají a Miami Beach, cca 11 km pláží se spoustou hotelů a výškových budov. Jednotlivé úseky pláže mají svá specifika. Někde se soustřeďují rybáři, jinde se snadno hledají lastury a občas i cennější předměty – ať už historické, či ztracené turisty, o kus dále se dobře surfuje, pár ulic odtud jsou na dosah dobré nákupy. Po první vlně turistického boomu kolem Washington Avenue (mezi 8. a 21. ulicí) vznikla výstavba z 20.-30. let min. století, dnes označená za kulturní památku Art Deco District. Z 50.let se pak datuje řada moderních hotelů podél Collins Avenue, z nich nejznámější Fontainebleau Hilton, který stojí za prohlídku.


    Vnitřní město Miami má také řadu pozoruhodností – např. kubánskou čtvrť Little Havana, kde je k vidění životní styl, jaký si kubánští emigranti přinesli s sebou a trvale si jej udržují. Hráče domina najdeme v Domino parku, vyznavače černé magie pak kolem posvátného kapokového stromu LaCeiba. Kubánskou kulturu soustřeďuje Museum Juan J. Peruyero a Artimeho knihovna. Miami však není školním příkladem turistického cíle. Jak lze vyčíst i z praktické brožury CK Americatours, vydané nejen jako doprovod k jejím zájezdům, ale i jako pomůcka pro ostatní, třeba i ndividuálně putující turisty, je spíše příjemným místem k životu, kde na turisty čeká po většinu roku slunce, pláže, čistý přímořský vzduch a výběr příjemností, především těch gastronomických. Pro nás Evropany je Miami obvykle i vstupní branou k toulkám Floridou, „zemí slunečního svitu“…


                                                                                           

     


  • Zamyšlení nad geneticky modifikovanými rostlinami

    Pozn. autora:V souvislosti s dovozem jedlého oleje, vyrobeného z GMO sóji, se vyrojilo i mnoho otázek a mýtů. Osvědčí se tento olej v kuchařské praxi? Neotrávíme se? Co to vůbec GMO je apod. Materiál, který autor napsal v roce 2008, se pokouší alespoň o drobnou sondu do této oblasti.Od té doby uplynulo hodně času. Co se však nezměnilo, je neustále nutný boj s lidskou hloupostí, zlou vůlí a novodobou formou tmářství, která se jaksi přesunula ze středověku do současnosti. Přestože některé uvedené hodnoty zejména v rozsahu vysetých ha GMO plodin již v současnosti nejsou validní, většina údajů je dodnes platných.

    Od začátků dějin lidstva se prokázala jedna věc. Člověk má tendenci si přizpůsobovat věci k obrazu svému. Zkrášluje je, zlepšuje je a v rámci možností a schopností i ničí.To platí několikanásobně i o jeho činnosti v oblasti zemědělství. Pomineme-li žháření lesů a jejich proměnu v ornou půdu, nejzajímavější na pravěkém hospodářství byla snaha člověka získat, ať už plánovitě či náhodným výběrem, takovou rostlinu, která by dávala více potravy než ta volně rostoucí.Ideálně se to povedlo v letech dávno před Kristem v Jižní Americe, kde dokázali předkové dnešních indiánů vyšlechtit kukuřici takovým způsobem, že dodnes se odborníci přou, která z travin jim posloužila jako základ. Původní Američané dosáhli toho, že se tato plodina bez přispění člověka sama nedokáže šířit. Povedlo se jim nejen pozměnit jednotlivé alely, ale i genetický kód. Co se lidstvu podařilo vyšlechtit z pšenice dvojzrnky, divoké rýže, plané brukve, divokých pláňat apod. vidíme dnes na každém kroku. Nezůstalo jen při klasickém šlechtění. Nová doba si vyžádala i nové přístupy. Křížení, bastardizace, produkce osiv F1 či F2, nebo získávání nových mutací pomocí ozařování, to vše stálo na začátku takzvané zelené revoluce, která začala v minulém století a nyní nabývá na obrátkách. Poslední slovo v tomto oboru mají zatím ony ekologisty a enviromentalisty nenáviděné geneticky upravené organismy tedy GMO.

    Trocha historie úvodem

    Prvopočátek GMO se začal psát před 30 lety v roce 1973 ve Spojených státech, kde vědci zjistili, jak vyjmout a naopak za pomoci enzymů opět vložit do DNA řetězce cizí gen. Zároveň také dokázali, že základní molekula, nesoucí genetickou informaci (DNA), nijak neohrožuje člověka na zdraví ani na životě. Dokonce nepředstavuje ani žádné riziko pro zvířata. Prostě savci jsou evolučně přizpůsobení ke konzumaci cizí DNA z nejrůznějších zdrojů, aniž by na tento fakt doplatili. Dokudtechnologie střihání a vkládání cizích genů do rostlin a živočichů neopustila laboratoře či pokusná políčka universit, nic zlého se nedělo.V osmdesátých letech však se několik firem začalo zabývatvývojem a produkcí GM plodin. První GM plodinou, která se objevila na trhu, bylo v roce 1994 rajče Flavr Savr s prodloženou dobou zralosti a zvýšenou odolností proti zahnívání. Toto rajče bylo vzhledem k aktivitám nátlakových skupin a následném odmítnutím obchodními řetězci na trhu pouze omezenou dobu. V roce 1996 si společnost Monsanto nechala zaregistrovat první geneticky modifikovanou plodinu. Šlo o sóju, rezistentní k herbicidu Roundup (což je mimochodem přípravek na bázi fosforu, který se po dešti a působením slunce mění ve fosforečné hnojivo), pro pěstování v USA. Člověk by čekal, že tuto informaci přijmou ochránci přírody s nadšením, protože se tím výrazně snížil pojezd traktorů po polích a omezilo se zhutňování půdního podloží. Opak byl pravdou. Snad fakt, že se na vědeckých objevech a nově vyvinutých technologiích dají vydělat peníze, byl pro silně levicové zelené organizace tak odpudivý, že z geneticky modifikovaných organismů udělaly smrtícího strašáka budoucnosti.

    Vývoj geneticky modifikované plodiny je složitá záležitost. Podobá se vývoji léku. Trvá 10 – 15 let od doby, kdy začnete hledat gen, který by dokázal dát rostlině nějakou předem danou vlastnost. Podobně to dělají farmaceuti, když z mnoha molekul zkouší, která je ta pravá a účinná, bezpečná a fungující. Při vývoji GMO se postupuje stejně. Existují různé geny, u kterých vývojáři zkoušejí, jakou vlastnost vlastně přenášejí. Pokud ji náhodou najdou a vloží do jiného organismu, probíhají bezpečnostní zkoušky, přesně podle daného protokolu. Každá nově vyšlechtěná plodina, ještě před tím, než ji přihlásíte k registraci, se ověřuje, zda je bezpečná pro životní prostředí, jak působí na cílové organismy, necílové organismy, zda gen působí pouze na škůdce nebo i na další hmyz, jestli není toxický nebo alergenní pro lidi, dobytek popřípadě polní zvěř. Schvalování je velmi ošidná a přísná záležitost. Svědčí o tom příklad z Brazílie, kde modifikovali sóju genem, získaným z paraořechů. Bohužel na ořechy jsou někteří lidé alergičtí. Zjistilo se, že existuje potencionální možnost, že by tato plodina mohla být také alergenní. Proto se tento gen okamžitě vyřadil ze seznamu genů, vhodných pro další použití přes jeho nesporné výhody. V roce 2005 seněco podobného stalo i v Austrálii, tentokrát při vývoji modifikovaného hrachu. Také zde se zjistilo, že by konečný efekt mohl být alergenní. Výsledek – okamžité zastavení vývoje.

    Tento článek měl být především o geneticky modifikovaných organismech. Pokud se ovšem pohybujeme v této oblasti, těžko se jménu Mosanto vyhneme, protože zhruba 95 procent veškerých zemědělsky využívaných GMOpochází z produkce Monsanta nebo alespoň v sobě ukrývjí její patentově chráněné funkční geny.“Monsanto zaměstnává asi 900 vědců, kteří pracují ve vývoji a výzkumu. Mezi zaměstnanci je i jeden nositel Nobelovy ceny, mnoho profesorů a špičkových pracovníků z celé zeměkoule,“vysvětluje Ing. Martin Singer, manažer pro registrace v ČR. „Abyste mohl vyvíjet geneticky upravované materiály, musíte mít lidi, kteří to umějí. Ti jsou všude na světě velmi vzácní. Dále potřebujete obrovskou finanční rezervu, abyste mohli ufinancovat vývoj, kdy nevíte, zda jdete správným směrem, či zda jste nenarazili na slepou uličku.Pokud jste v tomto kroku uspěli, musíte ještě překlenout a zafinancovat období testování a schvalování produktu. To bývá velice náročné a dlouho trvá. Proto se firmy často domluví a ten, kdo má zaregistorvaný „funkční gen“, ho prodává jako licenci. Stejným způsobem přes postupje i naše firma.Například funkční gen kukuřice MON 810, která se na trhu vyskytuje pod značkou YieldGard, a je výrazně odolná proti zavíječi, poskytujeme i dalším osivářským firmám. Ty pak gen vloží do svých odrůd. Takže v konečné fázi osivo BT kukuřice neprodává, jak se často traduje, pouze Monsanto.“

    Proč se zemědělec rozhodne pěstovat GMO a co mu to přinese?

    Zatím je v České republice povolen pouze jediný GMO produkt, a to BT kukuřice, odolná vůči škůdci - zavíječi kukuřičnému. Rostlina se brání proti němu produkcí proteinu Cry1Ab, který se přirozeně vyskytuje v půdní baktérii Bacillus thuringiensis (BT).Protein má toxický účinek na housenky zavíječe, které hynou do 72 hodin.Pro jiné živočichy je BT protein neškodný.Osivo určitě není z nejlevnějších. Proto se hodí pouze pro toho farmáře, který pěstuje kukuřici v oblasti, kde zavíječ páchá značné ekonomické škody. Už při dvacetiprocentním napadení pole jmenovaným škůdcem se zemědělci vyplatí proti zavíječi nějakým způsobem zasáhnout. Pokud má takový sedlák zábrany GMO pěstovat, může použít insekticidy, a to několikrát za sebou podle výskytu škůdce nebo využít alternativní bioochranu, velice náročnou na lidskou práci. V případě, že se rozhodne pro GMO, mu to přinese dosud nepoznaný komfort. Nemusí například hlídat kukuřici a odhadovat, kdy přijde nálet zavíječe, nemusí plýtvat naftou při výjezdech na pole, kupovat drahé a velmi jedovaté chemikálie a stále se obávat, zda nezakročil pozdě, nebo zda si škůdce nevytvořil k jím použitému postřiku rezistenci. Pěstování modifikované kukuřice má také přímý vliv na úrodu. Ze zkušeností je známo, že průměrně se úroda navyšuje přibližně o jednu tunu na ha. Navíc výrazně stoupá kvalita produktu. Zemědělec, který pěstuje v zavíječem postižené oblasti BT kukuřici, ví, že si tím snižuje riziko výskytu mykotoxinů, protože kukuřici, poškozenou zavíječem, silně napadají plísně. Produkty plísní zase obsahují ony mykotoxiny. Na druhé straně v oblasti, kde se vyvíječ nevyskytuje, je pěstování dražší BT kukuřice nesmysl.

    Jak se ovšem hodlají bránit farmáři novému škůdci, který se šíří Evropou, na to zatím na rozdíl od jmenované firmy, ekologisté recept nemají. Jedná se o bázlivce kukuřičného, jehož housenky ožírají kořeny kukuřice a tvoří v nich hálky. Kukuřice, zbavená opory, přestává růst a slehává. V praxi to znamená, že pohlene velká část pole a úroda je zničená. Chemická ochrana je velice obtížná a málo účinná. Zlé jazyky tvrdí, že se tento škůdce dostal do Evropy s potravinovou pomocí pro Kosovo a nyní ukazuje v jižních částech našeho kontinentu, co umí. Rozšířil se v jižní Evropě, v Rakousku, Maďarsku a už byl zachycený i na Jižní Moravě.

    Nejjednodušší metodou v boji proti bázlivci je genetická modifikace. V USA je to běžné. V EU je tato GMO v registračním řízení, ale potrvá ještě pár let, než se dostane na pole. Do relativně blízkého budoucna se prý mohou zemědělci těšit na takovou kukuřici, která bude spojovat všechny tři výhody – bude odolná proti Roundopu, zavíječi i bázlivci. Už totiž existuje technologie, která umožní vložit do kukuřice všechny tři geny současně.

    Zavřené oči paní Evropy

    Není větších bojovníků proti GMO, než jsou v Evropském parlamentu poslanci zelených stran a někteří křesťanští demokraté. Ti prví vidí v nešťastném, člověkem upraveném, rostlinstvu zásah zlého kapitálu, ne nepodobný jaderné energetice a ti druzí konkurenci dogmatu jediného tvůrce všehomíra. Bohužel ani jedni si neuvědomují, že už minimálně 11 let, tedy od roku 1996 závisí evropská živočišná výroba na dovozu geneticky modifikovaných luskovin a obilnin.To z toho prostého důvodu, že evropské zemědělství je schopné ze svých zdrojů pokrýt pouze 25 % bílkovinných součástí krmiv. Proto se 75 % dováží. V roce 2006 se do Evropy importovalo 34 mil. t sóji a z toho min. 95 % té modifikované. Vůdčími produkčními oblastmi zmíněných komodit jsou Brazílie, Argentina a USA, tedy největší světoví producenti GMO produktů. Praxe v obchodu s obilninami a luskovinami je následující: Pokud to zákazník vysloveně nepožaduje, dodávka se nesegreguje. Skladují se společně GMO s non-GMO produkty. Vše se pak označuje jako GMO. Těch čistých non-GMO produktů je mizivá menšina. Potažmo řečeno, již mnoho let jíme maso a pijeme mléko dobytka, krmeného geneticky upravenými produkty.

    Také se u nás v Evropě pozvolna rozšiřují plochy oněch, některými našimi spoluobčany proklínaných rostlin. První hektary, oseté BT kukuřicí se tu objevily roku 1998. Zkusili to nejprve ve Španělsku. Dnes jí zde pěstují na 75 tis. ha, logicky tam, kde se vyskytuje zavíječ. To představuje více než 70% všech ploch kukuřice ve této zemi. V letošním roce Španělé oslavují 15 let pěstování BT kukuřice a mají s ní velmi milé zkušenosti.Dalším průlomovým státem je Francie. Tam sklidili geneticky upravenou kukuřici z 5000 ha. Poté, co si ověřili technologii pěstování, tak ji v roce 2008 vyseli i na 25 tis. ha. Mezi další GMO producentské země patří Portugalsko, Slovensko, Německo a také Česká republika. U nás se BT kukuřice vysévá již devátým rokem, přibližně na rozloze 5000 ha, přičemž před se začínalo s 270 ha. Mezi producenty GMO se objevilo i Polsko se svými pokusnými 300 ha. Následně se změnila vláda, která GMO zakázala.Je zajímavé sledovat, jak je dynamika pěstování GMO plodin v jednotlivých zemích stejná.Nejdříve se osejí relativně malá pokusná políčka, která dalším rokem majitelé několikanásobně rozšíří.Potom už jsou tyto rostliny nedílnou součástí zemědělství státu, ať už kolem zmíněných osevů skákají lidičky, převlečení za kukuřici a mávající prapory s černou smrtkou či nikoliv. V Brazílii mají farmáři, kteří pěstovali GMO plodiny i v době, kdy nesměli, drobnou průpovídku: “Před povolením to byl zlatý důl. Teď už jen stříbrný. I tak to jde.“

    Legislativa a ti druzí

    Zemědělci, kteří začali s GMO osivem, prostě museli sami na sobě ozkoušet, zda technologie funguje, zda hybrid, který zaseli, klimaticky vyhovuje a, což mnozí považují za nejhorší, museli se naučit pracovat s poměrně přísnou legislativou. Farmář například musí na úřad nahlásit, že bude pěstovat GMO plodinu, udat výměru a přesné místo, musí se domluvit se sousedem, zajistit izolační vzdálenosti, a hlavně archivovat dokumenty. Také musí na pytlích uvádět, že se jedná o geneticky modifikovaný produkt. Proto je lepší nejdříve začít v malém a s přicházejícími zkušenostmi plochu zvětšovat. Česká republika je v tomto ohledu relativně pragmatická, ovšem nikoliv liberální. Ještě před vstupem do EU jsme měli ohledně GMO produktů plně harmonizovanou legislativu a pravidla koexistence dostatečně přísná a účinná v tom, aby zajistila všechny tři způsoby hospodaření vedle sebe - bio, klasiku, GMO. Na druhé straně u nás nikdo nestavěl neprůchodné legislativní bariéry těm, kteří hodlali vyzkoušet něco nového.

    Naše zákonodárství je však trnem v oku Greenpeace či Dětí země, kteří rádi děsí nevědomé takovými nesmysly, jako třeba fámou, že se gen z kukuřice přenese na místní plevel, který se tak stane rezistentní vůči herbicidům, pochcípají užiteční broučci nebo že se modifikovaná kukuřice spráší s tou bio. Myšlenka o u nás zkřížené kukuřici s divoce rostoucím plevelem je úsměvná. Nejbližší příbuzný druh trav roste v Mexiku a tam se to dodnes nestalo. Existuje možnost, že by se GMkukuřice sprášila s další komerční kukuřicí, která roste vedle na poli. V praxi je i tato možnost dosti iluzorní. To by totiž musely oba kultivary synchronně kvést, což se prý děje zřídkakdy. Také je obtížně proveditelné, aby pyl z GMkukuřice k sousednímu poli doletěl a byl schopný jiný kultivar opylit. I zde se však pochybovačům vychází vstříc, takže většina států EU stanovuje izolační vzdálenosti mezi GMO kukuřicí a non-GM kukuřicí větší, než je doporučení vyplývající z vědeckých studií, které hovoří o tom, že dostatečná vzdálenost je kolem 25 m.

    GMO plodiny mají však i jeden drobný nedostatek. Jejich vývoj musí jít paralelně s klasickým šlechtěním. Právě klasické šlechtění dává rostlině základní vlastnosti, jako je vhodnost do určitých půdních či klimatických podmínek, výnosnost, tvar a výšku, kvalitu produkce apod.Teprve potom přijde na řadu funkční gen, který rostlině dává zatím jednu jedinou konkrétní vlastnost. Je nesmysl, pokud ekologisté mluví o snížené diverzifikaci odrůd. Opak je pravdou. Do organismu vpravený gen sice zajistí například kukuřici odolnost proti živočišnému škůdci či odolnost vůči herbicidu, ale nezajistí vhodnost dané odrůdy pro střední či vyšší polohy nebo možnost ekonomického pěstování na kyselých či zásaditých půdách apod. Je iluzorní si myslet, že bude možné stejnou sortukukuřice pěstovat v Polabí, na Vysočině nebo třeba v Pádské nížině.

    A co dál

    Vezmeme-li v úvahu, kolik humbuku a křiku se objevilo v souvislosti s prvními vysetými GMO rostlinami u nás, až člověka zamrazí. A to se v tuto chvíli bavíme o plodinách první generace, které mají pouze změněné agrotechnické vlastnosti. V současnosti se už ale pracuje na mnohem zajímavějších projektech. Odborníci šlechtí a geneticky upravují rostliny, které budou v sobě vytvářet důležité látky, vhodné například k využití v potravinářském průmyslu. Vyvíjejí sóju s velkým podílem olejů s nenasycenými masnými kyselinami Omega 3, nebo na základě požadavků krmivářského průmyslu vzniká geneticky upravená kukuřice s vyšším podílem aminokyseliny L Lysinu. Zajímavý a perspektivní je i náš český kultivar brambor s vysokým obsahem amylopektinu, který bude sloužit jako vhodná surovina pro využití v průmyslu při výrobě lepidel. Zkouší se také kukuřice s vysokým obsahem využitelného škrobu, vhodná pro výrobu bioetanolu. Před několika lety obletěla svět zpráva o tzv. Zlaté rýži. Jednalo se o rýži, která obsahovala provitamín A, a to díky vloženému genu z narcisu. Tato plodina se má do budoucna stát velkým pomocníkem v boji proti nemoci beri beri. V současnosti již vědci testují druhou generaci této modifikace, která  obsahuje 24 krát vícekaroténu oproti „zlaté rýži“ 1.generace.Sféru fantasie opustily další perspektivní rostliny, ze kterých budeme moci pomocí genové manipulace vyrábět degradovatelné plasty nebo získávat inzulín.

    S biotechnologiemi si většinou v podvědomí spojujeme firmy a vědecké instituce ze Spojených států. Asi jsou tam skutečně nejdále. Ovšem špičkově vybavené genetické laboratoře najdeme také v Číně a Indii, kde se pokoušejí geneticky modifikovat nejen obilniny, ale i zeleninu, ovoce a dokonce i stromy. Nejvíce se však geneticky modifikovaným organismům otevřela Indonésie. Tato země přeskočila co do objemu vypěstovaných GMO plodin dokonce i Čínu a loni vypsala pro vědecká pracoviště vysoké granty na jejich vývoj. Jak to vypadá, jsme teprve na začátku. Nejspíše nás čekají další léta zuřivé biotechnologické revoluce. Ekologisté z toho asi velkou radost mít nebudou.

  • Dosud největší kampaň na podporu domácího cestovního ruchu představila v těchto dnech státní agentura CzechTourism, jejímž zřizovatelem je MMR. Kampaň s hlavním mottem „Dovolená v Česku – to letí!“ má občanům České republiky ukázat atraktivní možnosti trávení volného času v tuzemsku. Význam domácího cestovního ruchu v recesi roste: podle průzkumu agentury CzechTourism letos plánuje dovolenou v ČR téměř 60% našich spoluobčanů.

    Situaci se přizpůsobují i podnikatelé, kteří se více zaměřují právě na tuzemskou klientelu. Snad právě proto klesá i počet stížnosti hostů a turistů na nedostatky ve službách, které bývaly cílem kritiky v ubytování a pohostinství především v nedávné době. Zdá se, že si personál v restauracích i penziónech začal uvědomovat, že zákazník nespokojený s velikostí a kvalitou porce i s neochotnou obsluhou se již příště jednoduše nevrátí a dá přednost jinému podniku. „Zatímco incoming se vyrovnává s důsledky recese i přírodních rozmarů, domácí cestovní ruch se může stát tahounem celého odvětví,“ říká ministr pro místní rozvoj Rostislav Vondruška. Podle průzkumů veřejného mínění téměř 60% občanů ČR letos plánuje tuzemskou dovolenou, dalších deset procent zatím váhá. Podpořit jejich rozhodování by měla i právě zahájená kampaň, s níž se budou od května do října setkávat v televizi, rozhlase, tisku nebo internetu. „Naší propagací chceme oslovit všechny věkové skupiny – od mladých přes rodin s dětmi až po seniory. Česko jim představíme především prostřednictvím aktivit, které zde mohou podnikat. Veškerou prezentaci přitom zastřešuje nové logo domácího cestovního ruchu a slogan To letí!“, dodává vedoucí projektu Markéta Chaloupková.

    Pomoc z fondů EU

    K realizaci kampaně pomohly evropské peníze, které CzechTourism čerpá v rámci Integrovaného operačního programu. Přes sedmdesát milionů korun bude použito na mediální kampaň, přestavbu portálu Kudy z nudy, vytvoření studijních materiálů pro výuku cestovního ruchu na školách nebo na zavedení systému sledování návštěvnosti turistických informačních center. Cílem projektu je tedy především zvýšit povědomí občanů o možnostech trávení volného času v tuzemsku. Češi totiž sice vysoce hodnotí turistickou atraktivitu naší země, ale její propagaci spojují především se zahraničními turisty „Rozvoj domácího cestovního ruchu se přitom stává klíčovým pro regiony i podnikatele, kteří právě od tuzemských návštěvníků turistických lokalit mohou očekávat zvýšený zájem o jejich nabídku,“ říká Markéta Chaloupková.

    Výborný nápad, dobrý marketingový tah

    Tahavý slogan „To letí!“ předznamenává propagaci oproštěnou od dosud zažitých představ, svázaných s tuzemskou dovolenou (je levná, není to daleko, všude se domluvíme) a nezávisle na nich prezentuje aktivity, které je možné v České republice podnikat a o nichž je možné říci, že skutečně „letí“. Kampaň tak poněkud netradičně neklade důraz na krásná známá i neznámá místa, ale především na volnočasové aktivity. V souladu se záměrem oslovit všechny cílové skupiny se mění nejen obsah sdělení, ale také variace sloganu To letí! – S kamarády po Česku, S rodinou po Česku nebo třeba Poznávat Česko. A během prázdnin se bude moci veřejnost o turistické nabídce tuzemska přesvědčit na Dnech domácího cestovního ruchu, které se budou konat s rozdílným tématickým zaměřením na 4 místech České republiky. Projekt obsáhne ještě řadu dalších aktivit. Připravuje se vydání mapy atraktivit pro všechny turistické oblasti ČR či vtvoření studijních materiálů pro škol, kde se cestovní ruch nevyučuje. Změny rovněž zažije i internetový servis CzechTourism. „Kromě kompletní přestavby hlavní informační základny kampaně – oblíbeného a vysoce navštěvovaného turistického portálu Kudy z nudy – bude v jeho rámci zaveden také systém využívání služeb turistických informačních center,“ vysvětluje vedoucí portálu Štěpánka Orsáková.

    Více informací na: www.czechtourism.cz, www.kudyznudy.cz nebo www.czechtourism.com , Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

    Popisek: Ministr Rostislav Vondruška: Kampaň na podporu domácího cestovního ruchu je realizovaná v rámci projektu Integrovaného operačního projektu „Marketingové aktivity ke zvýšení povědomí o domácím cestovním ruchu“. (Foto: Miroslav Feszanicz)

     

    http://turistika.cz/ctp/images/stories/tk%20vondruka.jpg

  • Dvě významné odborné konference zaměřené na obor cestovního ruchu a turismu, Hospitality & Tourism Summit a konference AdCamp, se rozhodly v letošním roce spolupracovat. Výsledkem by měl být nový formát online diskuze, která propojí účastníky obou konferencí. A nejen to. Vzroste také počet zahraničních lektorů a návštěvníci získají materiály z obou konferencí. Od spolupráce si organizátoři slibují atraktivnější konferenční zážitek pro své účastníky.

    NOVÝ KONFERENČNÍ FORMÁT
    Návštěvníci obou konferencí - na Hospitality & Tourism Summit především zástupci poskytovatelů služeb a na konferenci AdCamp, zase reprezentace destinačních managementů - budou mít jedinečnou příležitost vyzkoušet si nový konferenční formát. Prostřednictvím telemostu bude sdílena případová studie, která ukáže celý proces od návrhu a tvorby destinačního produktu, až po jeho uvedení do praxe. Návštěvníci obou konferencí budou moci nad tímto konkrétním příkladem společně diskutovat a podělit se – online- o své praktické zkušenosti. Pořadatelé obou konferencí chtějí tímto způsobem podtrhnout význam vzájemné spolupráce mezi jednotlivými subjekty, které se na rozvoji odvětví cestovního ruchu podílejí.

    POZORNOST PRO SEKTOR CESTOVNÍHO RUCHU
    Jak potvrdili organizátoři obou akcí, návštěvníci se nechtějí na konferencích pouze vzdělávat. „Obor cestovního ruchu je zajímavý, perspektivní a lidi baví. Snažíme se, aby návštěvníci načerpali inspiraci a nové podněty pro svou práci,“ vysvětluje smysl projektu Aleš Vrba, člen organizačního výboru konference AdCamp a dodává: „Partnerství s Hospitality & Tourism Summit nám umožní alespoň na chvíli propojit skupiny návštěvníků a unikátně tak ukázat příklad spolupráce v praxi.

    Barbora Krásná ze společnosti Blue Events, která každoročně pořádá Hospitality & Tourism Summit, doplňuje: „Jsme si vědomi, že současná ekonomická situace na cestovní ruch jako takový těžce doléhá. Naším cílem je připravit smysluplnou akci, která nejen osloví účastníky, ale zároveň k tématu cestovního ruchu přitáhne dostatečnou pozornost odborné i široké veřejnosti.“

    DVĚ MÍSTA, JEDEN TERMÍN
    V příštím roce se tak můžete zúčastnit své oblíbené konference a ještě nahlédnete na tu druhou prostřednictvím telemostu a sdílených materiálů. Prestižní Hospitality & Tourism Summit se koná v Praze 17. a 18. dubna 2013 v Hotelu Aquapalace a mezinárodní konference AdCamp na svém tradičním místě – v Kongresovém centru Zlín taktéž 17. a 18. dubna 2013.

    Přijeďte načerpat inspiraci a sdílet zkušenosti: provozovatelé horeca zařízení a poskytovatelé dalších služeb v turismu naleznou svůj program ušitý na míru na konferenci Hospitality & Tourism Summit, destinační manageři a odborníci na place branding zamíří do Zlína za svoji oborovou konferencí AdCamp.

  •  

     

     

     Egypt je stálé  často bohužel  vnímán jako chudší, zaostalá země s islámskou kulturou, kde jen číhají na turistu, aby si  řekli o bakšiš, prodali turistovi předražený suvenýr anebo obtěžovali bílé turistky. Samozřejmě, je to stát, kde příjmy z turistického ruchu jsou velmi podstatné, ale určitě – alespoň dle mých zkušeností neplatí, že vás každý chce jen vzít tzv. na hůl a vydělat na „ubohém“ turistovi.

     

     

     


     

     

     Samostatné ženy a Egypt (Egypťané)

     

     

    Občas  tvrdím, že co má ňadra a navíc blond vlasy má přednost – určitě jsou všichni velmi zdvořilí, dávají ženám přednost a lépe si jim smlouvá  - ale je to vždy o velké míře trpělivosti – může se i stát, že někdo je příliš dotěrný – pak se stačí slušně ohradit – většinou to zabere okamžitě, pokud ne, odejít středem.

    Nebo na ulici zvýšit hlas – během minutky je tam turistická policie – a to byla snad čtvrtminutka – jen jsem stačila zvýšit hlas . a říci anglicky – nedotýkejte se mne – Don‘t touch to me  - ani jsem si nevšimla, že se mne nedotýkal, ale strkal mi do lokte kartonem cigaret, které mi chtěl prodat – policista stál u nás. Ale jsou to celkově velmi přátelští lidé, pamatují si, rádi si popovídají, jak se kdo jmenuje, podají ruku a umí Ahoj, jak se máš – česky/hezky.  Kriminalita velmi nízká , ale samozřejmě se vyplatí nikoho nijak neprovokovat, nechodit na odlehlá místa – což platí pro každého a v každé cizí zemi i městě.

     

     

    Samostatně cestující ženy nemají problémy při cestování a pobytu v rámci turistických cest, letovisek a historických míst, samozřejmě pokud si je samy nezpůsobí. Platí pro ně stejná pravidla jako pro dámy v doprovodu. Samozřejmě ale platí zlaté pravidlo neprovokovat – vyzývavé chování, výstřihy, mini …. Bez problému mohou cestovat všemi dostupnými dopravními prostředky, smlouvat a nakupovat, chodit do restaurací. V případě problému reagovat klidně a okamžitě, ihned se stáhnout – stačí zvýšit hlas – nechodit samotné na odlehlejší místa – kde projde již jen pár místních. Egypťané jsou velmi přátelští a vstřícní, rádi vše vysvětlí a poradí, jsou hrdí na svou zemi, historii, ale zajímají se i o život jinde.

     

     

    Egyptská  „svatba nanečisto“

    Letní lásky patří také k dovolené, a to je v Egyptě poněkud komplikovanější – přes 90% obyvatelstva jsou věřící a praktikující muslimové – těm je zapovězen veškerý milostný akt před svatbou  - je poměrně důsledně dodržováno a  přísně sledováno  – v turistických centrech sice poněkud méně – ale přece – řešení je jednoduché – před imámem v nejbližší mešitě si dvojice slíbí věrnost, imám jim požehná a dostanou papyrus, kde je potvrzení jejich společného  svazku,  tím se mohou prokázat případné kontrole – nejedna turistka z Evropy či z Ameriky se může pochlubit daným suvenýrem – poplatek bývá USD 50 dar  pro mešitu.

     

     

    Doprava ve městech a letoviscích:

     

    I. Taxi: modrooranžové (městské) – pozor  bez   taxamatru – nutno se vždy předem domluvit na ceně při nástupu do vozu – obvyklá cena v rámci jedné části letoviska cca 10 Liber/Funtů – jinak mohou nastat fakt nepříjemnosti při vstupování a nakonec budete muset zaplatit mnohem více, nejdříve vystupte a poté podejte peníze řidiči okénkem.

     

     

    II. malé okružní mikrobusy – jsou dva druhy

    a)       pěkné, neotřískané– ale prázdné –velké taxi pro turisty – a stejně drahé jako taxíky – stejná cena a jako u taxi – většinou mají červené nebo zelené linky na boku vozu

    b)      starší, bílé – poněkud zaprášené, otrhané sedačky – zastavují na mávnutí a řeknete kam, chcete jet  – vystupuje se kdekoliv – mezinárodní slovo stop, řidič jede tam tam, kam jsou požadavky  – je potřeba si ponechat časovou rezervu ,  turista se musí dohodnout na ceně – bývá to 1,5-maximálně 3 Libry/Funty – platí se na osobu. 

     

     

    Turista a oblečení: ve městech a turistických centrech – neplatí žádná omezení, snad jen mírou vlastního vkusu, samozřejmě se doporučuje nepřehánět mini, velké výstřihy – Egypt je muslimská země … Přílišné projevy lásky, líbání, těsné objetí – na ulici i na pláži se považuje za neslušné, nevhodné

      
     
    Doporučení  pro smlouvání a nakupování
     

     

    Velké řetězce a obchody s potravinami, spotřebním zbožím, suvenýry, ovocem a zeleninou – pevné ceny, klimatizované samoobsluhy – možno platit i USD – ale vrací v Librách/funtech/ horší kurs než banka

    Např.  Abou Ashara Market  Nesmlouvá se v obchodech s potravinami, v obchodech s pevně napsanými cenami

     

    1.        pokud vím, že nebudu nic opravdu kupovat – nezačínám smlouvat – prohlédnu si, odejdu s úsměvem a slovy – La Šukran – ne děkuji

     

    2.        pokud vás pozvou na čaj, kávu, džus, colu – je velmi nezdvořilé odmítnout – musí se posedět a popovídat – i když si nic nekoupím, pochválit obchod, zboží, děti …

     

    3.        při smlouvání je důležité si ihned dohodnout měnu, ve které budete chtít platit – dolary, eura, funty – libry

     

    4.        smlouvá se rusky, anglicky, německy – nebo se vezme do ruky kalkulačka  a tˇukají se cifry

     

    5.        pozor nikdy nevyslovujte částku, kterou hodláte platit –  čísla znají ve všech možných jazycích

     

    6.        počítejte s tím, že konečná cena, kterou opravdu zaplatíte, bude asi  tak  maximálně 1/3 až ½ toho, co chtěl obchodník původně – výjimkou není ale  ¼. – chce to jen úsměv,  pevné nervy, trpělivost, občas poodejít 

     

    7.        pokud se platí v USD – smlouvá se též lépe, ani EUR nepohrdnou  - v dolarech ale nakonec vyjde cena nejvýhodněji

     

    Lepší je nakupovat ve starších částech  – výsledná cena bude vždy ještě nižší cca o 30%.

     

    Nesmlouvá se v poušti s beduíny/nomády, jsou velmi hrdí a drží  pevně své ceny - raději neprodají, ale nebudou se handrkovat, ale i oni již berou i eura a dolary.

     

     

     

     

     

     

     

     

     Co kupovat:

     

    Zlato, stříbro,  hodinky, papyrus – v kamenných obchodech, vždy se smlouvá, možnost platby debetními i platebními kartami /dle polohy obchodu – minimálně se usmlouvá 1/3 ceny –  vydávají oficiální  certifikát pravosti

     

    Tradiční olejové parfémy a krémy  a oleje:

    Dva druhy – místní květinové (tzv. fresh-svěží nebo sweet-sladké), pánské papyrusové parfémy a samozřejmě imitace světových značek

     

    Nejznámější krémy: Kleopatra, Aloe vera krém + výborné masážní oleje + léčivé a relaxační oleje do koupele

     

     

     

     

     

    Obecná cena je 1 gram 1 Libra/funt -  usmlouvá se ale minimálně 1/3 dolů + dárek – malý hezký flakonek navíc – záložka, maličký scarabeus pro štěstí, atd.  Pokud se platí v USD – smlouvá se též lépe. Každý láká na něco do svého obchodu – zadarmo, za 1 dolar vše … další triky  - např. potřebuji napsat krátký dopis česky …, přečíst dvě česká slova  … usadí Vás, nabídnou čaj .   a  záleží jen pouze na každém, zda vypije čaj, pochválí obchod, popovídá si  anebo si i něco vybere a  usmlouvá – urážkou  není, že nic nekoupíte, ale odmítnutí pozvání ….  kdo se bojí čaje – tak mu přinesou třeba colu v plechovce.  

     

    Mnoho obchodníků požádá o zápis do „knížky“ – sešit, kde mají pochvaly v různých jazycích od minulých zákazníků – tak proč jim též nevyhovět – zároveň se Vám určitě pochlubí, jak je již dříve chválili

     

    Vodní Dýmka – Waterpipe:

    Mnoho různých typů a velikostí – pozor při převozu domů, musí být v hlavním zavazadle, jinak se prodává více než 20 druhů tabáku – dají se i vyzkoušet a vždy dávají nový sterilní náústek.

     

     

     

    Restaurace a občerstvení:

    Globalizace došla i sem – tzn. unifikovaný Mac Donald, KFC – je zde též – ale zajímavé italské , francouzské i čínské restaurace, ruské restaurace, např. v Hurghadě vedle hotelu Bella Vista najdete české Café Praha s pražskými obrázky a menu v češtině a s českým pivem.

     

    Telefonování:

    Ideální je koupit si telefonní kartu – 20Liber/ si 4-5 minut mezinárodního hovoru. Existuje několik telefonních společností, které provozují automaty a prodávají karty – je nutno si zkontrolovat, že stojím u automatu se stejným logem, jako je zakoupená  karta

     

    Známky a pohledy do Evropy:

    Známky se prodávají spolu s pohlednicemi – cca  stojí dohromady 2-2,5 libry/Funty. Pohledy je nejlepší  poslat prostřednictvím hotelové recepce.

     

     

    Bakšišné:

    Obvyklé po celý Orient – nedávat příliš vysoké a také ne každému – stačí  1-2 L.E.

    Dává se obsluhujícímu číšníkovi, řidiči taxi a autobusu, nosiči v hotelu, pokojským, opravářovi – naopak nedává se místním průvodcům na výletech – jsou nad něho povzneseni.

    Odměna za foto s vyšnořeným velbloudem  na pláži + projíždˇka pod vedením velbloudáře - 3-5 USD/dle dohody, kolik dáte

     

     

    Oslovení v Egyptě:

    Muži  - friend, My friend

    Ženy  - Madame + jméno pokud jej znají

    Zásadně se představujeme jen křestními jmény – příjmení jim moc neříkají.

    Výlety

    V rámci pobytu v letoviscích se samozřejmě můžete zúčastnit různých výletů – jen musíte vzít v úvahu, že  pojedete dlouho – např. do Luxoru se jede z Hurghady zhruba 4 hodiny, do Káhiry 5 hodin. Dle počtu turistů se jede buď autobusem nebo klimatizovaným mikrobusem. Výlety nabízejí delegáti jednotlivých cestovních kanceláří, popř. si je můžete zakoupit přímo v hotelu nebo u místních cestovních agentur – tam vyjdou určitě levněji, ale počítejte s průvodcem v angličtině, ruštině či němčině. V oblasti Sharm El Sheikh jsou oblíbené výlety na horu Mojžíšovu  spolu  s návštěvou kláštera sv.Kateřiny. 

    Foto: Ivana Masáková

      

  •  

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    Budova lázní v Lenti

     

     

     

    Loňský veletrh Travel Meeting Point, který se konal v areálu PVA EXPO PRAHA v Letňanech, už oslavil druhý ročník. Zúčastnilo se ho 194 vystavovatelů z 15 zemí světa a jeho expozice navštívilo 1 050 návštěvníků. V rámci veletrhu se tu samozřejmě konalo mnoho doprovodných akcí. Jednou z nich byl i Maďarský den, tedy workshop, kde se přímo potkávali místní i maďarští podnikatelé v oboru turistiky. Hosté nabízeli svoje produkty a druzí přemýšleli, zda se hodí do jejich portfolia služeb. Jedním z maďarských účastníků byl i Ing. Károly Solti, který zde presentoval možnosti turistické oblasti v okolí městečka Lenti.

    Lenti má 8 tisíc obyvatel. Městečko krom starého hradu a milé atmosféry není ničím zvláštní. O mnoho zajímavější je však místní lázeňský areál. „Jedná se o termální léčivé lázně, které se nacházejí blízko chorvatských, slovinských i rakouských hranic na jihozápadním cípu Maďarska. Z Prahy to do Lenti máme 550 km, tedy zhruba stejně jako do Košic. Zdejší léčivá voda minerálka je stará 40 tisíc let a má hydro-uhličitanový charakter. Je obzvlášť vhodná pro léčbu kloubů, artróz a bolesti svalů. Proto sem často jezdí pacienti s nemocemi a poruchami pohybového ústrojí. Lázně samozřejmě nabízejí různé i jinde obvyklé léčivé procedury. Co je pro hosta také velice pozitivní, je fakt, že si tu člověk odpočine a pozná něco jiného,“ vysvětluje dokonalou češtinou K. Solti. Jak dodává, lázně mají pět krytých bazénů a pět venkovních. Navíc je to klidné místo. Své si však užijí i sportovci, protože v okolí jsou udržované trati pro cykloturisty i pěší. Krajina je mírně zvlněná a každý kopeček tu je osazený vinicemi. Zdejší vinařská oblast má však spíše lokální charakter. „Není tak vyhlášená jako Sopron nebo Eger, ale místní vína, i když prý nejsou úplně srovnatelná s těmi z již jmenovaných oblastí, jsou velice dobrá. Zvláště, když je ochutnáváte přímo ve vinných sklípcích přímo u výrobce spolu s maďarskými gastronomickými pochoutkami.K tomu většinou večer nechybí ani živá cikánská muzika,“ říká K. Solti.

    Ani s ubytováním není problém. To si může turista vybrat podle svých finančních možností v soukromí, menších i větších penzionech, ale v blízkém budoucnu i ve čtyřhvězdičkovém hotelu. „Měli bychom ho slavnostně ho otevřít v prvním čtvrtletí roku 2016. Hotel přijme své hosty v 92 pokojích, 2 apartmánech, jídelně a konferenční místnosti a ve vlastní wellnessové části. Bude napojený přímo na současné kryté lázně."
    Ovšem i bez tohoto hotelu jsou místní ubytovací kapacity dostatečné jak pro individuální návštěvníky, tak i pro několik autobusů. Součástí lázeňského areálu je i hlídaný camp se 140 parkovacími místy, kde můžete bydlet ve stanech i obytných vozech. Jeho provoz je celoroční. Krom toho tu je půjčovna kol a denně sem zajíždí pojízdná prodejna. Návštěvník, pokud se mu zachce, prakticky nemusí opustit areál lázní. Podle reakcí českých turistů je poměr cen a služeb pro návštěvníky z ČR velice pozitivní“, dodává.

    Lázeňský areál nabízí i místo, které jistě potěší mnohé ezoteriky. „Přímo v areálu se nachází plácek, kterému říkáme Park svatého Jiří,“ upozorňuje K. Solti. „Podle čínské a východní medicíny leží v bodu, kde se protínají tzv. energetické křivky Země. To je prý enormně zesiluje a tato zemská energie má podle mnohých blahodárný účinek na imunitní systém. Říkáme často, že tu v lázních léčíme tělo i duši. Přiznám se, že jsem hodně pochyboval. Jsem profesí technický inženýr, takže jsem pověsti dlouho nevěřil. Nedá se chytnout ani změřit či ohmatat. Přesto jsem to zkusil a stál několik minut nad zde označenými body. Nestačil jsem se divit. Dlaně jsem měl tmavě červené, a když jsem si je dal na uši, tak mne to silně pálilo. Manželku zase brněly konečky prstů. Každý to zřejmě prožívá jinak.“

    I v okolí městečka Lenti existují rarity, které stojí za povšimnutí. Aktivní cyklisté si mohou po pěkně upravených cyklotrasách zajet až do Slovinska nebo Chorvatska. Železniční nadšenci zase najdou funkční úzkokolejku, technickou památku, po které kdysi sváželi kvalitní bukové a dubové dřevo z okolních lesů. Dnes je z ní turistická atrakce, a když se poštěstí, tak při jízdě vláčkem uvidí návštěvník například srnce nebo skupinu jelenů. U dráhy je navíc sice malé, ale půvabné železniční muzeum. Milovníci přírody zase narazí na originální jednodruhový bukový prales, kde kmeny často dosahují výšky až 30 m. „Působíme na českém trhu už šest let a poměrně hodně hostů se nám do Lenti často vrací. Mnozí právě díky léčivým účinkům zdejší vodoléčby a příjemnému okolí. Lázně mají navíc svým způsobem rodinný charakter a nejsou přeplněné jako naše jiné věhlasné maďarské lázně,“dodává na závěr K. Solti.

    Antonín Karoch

     

     

     

  • Za prvé – zrovna pro našince je cesta do Estonska shodou okolností snadná. České aerolinie do Tallinnu přímo z Prahy létají a tak nás letenka při včasné rezervaci vyšla cenově dosti přijatelně.

     

    Několik hodin po příletu a nemáme pochyb: Tallinn je pro svou zemi opravdovou metropolí, už na první pohled živoucí a vzkvétající. Estonci až romanticky oceňují nedávno nabytou nezávislost a tak se hned chlubí, že jejich hlavní město spolu s finským Turku bude v roce 2011 vyhlášeno evropskou kulturní metropolí. Není divu - Tallinn k této roli disponuje všemi předpoklady. Není-li ještě něco  hotovo, pilně se dokončuje. Platí to hned na letišti. Jeho budovy září novotou a i když neoslní velikostí, pak určitě architektonickou nápaditostí a dojmem útulnosti, který zejména v interiéru budí. Přispívá k tomu i částečně parketová podlaha,  napovídající o dostatku dřeva v severských lesích. Do centra města je odtud nějakých 10-12 km. Je tedy nasnadě, že Tallinn je metropolí o lidsky přátelských rozměrech. Jinak řečeno – vše zajímavé lze obsáhnout příjemnou procházkou. Orientace je snadná, historické centrum dominuje nad městem na návrší, takže postačí se jen pozorně rozhlédnout.


    Metropole s úctou k historii


    Tallinn nezapře minulost starého hansovního města. Památky jsou nejen udržovány v dobrém stavu, ale současně i žijí. Historických prostor se využívá, pořádají se tu různé události, nebo tu švitoří hosté restaurací. Užili jsme i těch středověkých, s dobovým jídelníčkem a mohu slíbit: bude vám chutnat, tabule je originální a bohatá…Ožily i tradice středověkých gild, sdružení kupců, podobných našim cechům. Zejména s jejich přispěním se můžete proměnit ve skupinu hostů, provázených „středověkými“postavami v historických oděvech, které vás seznámí nejen s tím, jak kdysi zdejší obyvatelé vyhlíželi, ale současně vám podají kvalifikovaný průvodcovský výklad. Cestou starým městem překvapí ukázky středověkých soubojů a potěší tradiční pohoštění - likér, marcipán a pečivo - přímo na historických místech. Na turistické mapě města je čtyřicet hlavních památek – od radnice, přes chrámy a kostely, muzea, galerie, hradby, obranné věže a valy, až po amfiteátr, kde se odehrávají slavné písňové festivaly. Pokaždé se jich zúčastní statisíce lidí a to aktivně, zpívá a tančí nejen jeviště, ale i hlediště. Traduje se, že nemají ve světě obdoby. Vztah Estonců k historii a národním kulturně historickým památkám pochopíme při zkoumání minulosti. Od 11.století většinou byla poznamenána poddanstvím: Dánům, Němcům, Švédům, Rusům…Krátká období nezávislosti - to současné nevyjímaje - mají pro tento národ nesmírnou cenu. Proto onen vysoký stupeň vlastenectví a nadšení při rekonstrukci a rozvoji země. Bylo by však omylem představovat si zdejší život jako ustrnulý a obrácený do minulosti. Právě naopak – na každém kroku se přesvědčujeme, že Estonci ke své současnosti přistupují se stovkami nápadů, s nadhledem,  nezřídka i humorem, vítají všechno nové a moderní a jsou na špici v přijímání a aplikaci nejmodernějších technologií. Nasvědčuje tomu např. fakt, že takříkajíc na každém rohu je bezplatně přístupný internet…


    Středisko estonské vzdělanosti


    Druhé největší estonské město a metropole jižní části země - Tartu - se nám představilo jako sídlo vzdělanosti, pokroku, rozvoje podnikání a moderních technologií. Deklarovalo se tak od nepaměti a je tomu tak dodnes. Právem – zdejší univerzita letos oslaví 375 let svého trvání a pokrok v aplikaci moderních technologií dokládají fakta: mobilní telefon tu užívá 95 % populace, 50 % parkovacích poplatků jím platí, učitelé komunikují mobilem jak se žáky, tak rodiči, provoz knihoven ve městě ( komunikace se čtenáři ) se jím organizuje, stejně tak probíhá komunikace policie s řidiči autobusů a taxi i s tzv. neighbour-watch teamy ( civilní bezpečnostní dohled ). Na mobil lze získat také veškeré turistické informace. Okouzlující město na březích řeky Emajögi je atraktivní. I tu stačí k prohlídce hlavních zajímavostí pěší procházka – vyrazíme od impozantní budovy univerzity k radnici na radniční náměstí s originální fontánou zdobenou sousoším zamilované dvojice studentů, stylově vroubené klasicistními paláci s několika oblíbenými kavárnami a cukrárnami. Podle chuti a času pak můžeme volit z více než dvaceti muzeí, galerií, památníků a dalších zajímavostí. V okolí Tartu jsme se zalíbením obdivovali sídla se zachovalou dřevěnou architekturou třicátých let minulého století. Bohatě zdobené domy se zasklenými verandami najdeme mezi borovicemi na březích jezírek a jezer. Pro vyznavače aktivního, až adrenalinového putování jsou tu příležitosti kempovat, rybařit, toulat se přírodou pěšky, na kanoi, motorovým člunem, na koních, na kolech, či zkusit třeba rafting. Nedaleko Tartu se nabízí ještě jedno originální zastavení: Aviatické muzeum.  Pod širým nebem a několika hangáry na ploše 450 m2 jsou tu k vidění dopravní, bojové i cvičné letouny a helikoptéry spolu s 300 exponáty letecké výstroje. První v řadě od vchodu do areálu stojí L-39, bitevník české provenience.


    Estonsko leží také na ostrovech


    Saaremaa se nazývá největší z nich. Díky své poloze býval často nárazníkovou zónou pro dobyvatele. Rizika a utrpení minulosti byla vykoupena bohatstvím historie a kultury. Z pevniny sem míří trajekt z Virtsu do Kuivastu na ostrově Muhu. Odtud pak pokračujeme po silničním náspu přes moře až na ostrov Saaremaa. Kuressaare, největší sídlo, založili ve 13. století teutonští rytíři. Chlubí se především architektonicky mimořádně atraktivním biskupským zámkem, který je v dobrém stavu a dnes žije významnými společenskými a kulturními událostmi. Střed města s radnicí, několika kostely, památníky, městským divadlem, knihovnou, muzeem, klasicistními i dřevěnými domy a přístavištěm jachet sousedí s rozlehlými parky a hotely s lázeňsko-rekreačním zaměřením. Ostrov Saaremaa je jako stvořený pro milovníky přírody. Rovinatý terén, tu a tam skanzen, připomínající někdejší životní styl - především na venkově, řídké osídlení, klid a bezpečí – kdo by odolal ?   


    Místo, na které se nezapomíná


    Na jižním okraji ostrova Muhu je skryta mimořádná zajímavost. Po pár desítkách minut jízdy na jih od hlavní silnice č. 10 se před námi objeví panství Pädaste. Existuje od roku 1227 a vzdor staletím i dnes zůstává ve skvělém stavu. Dbá o to jeho současný holandský majitel, který areál s nevšedním vkusem zrekonstruoval a dnes jej provozuje jako rekreačně lázeňský rezort. Spoluprací vynikajícího architekta tu bylo dosaženo mimořádného výsledku.  Luxusní dvoulůžkové pokoje ozvláštňují doplňky jako terasa s vyhlídkou na moře, otevřené ohniště, sauna, apod. Areál má vlastní parkoviště, přístav pro čluny a heliport, provozují se všechny druhy sportů a zábavy, jaké jsou v takovém prostředí možné. V nabídce nechybějí prostory k jednání, konferencím a mítinkům, ale i rozmanité relaxační a lázeňské procedury. Menší původní sroubený dům byl obnoven a doplněn nejmodernějšími prvky s tak mimořádným respektem a invencí, že každý, kdo jej spatří, zatouží strávit v tomto prostředí dovolenou…

    Navíc jeden z objektů v areálu je adaptován na špičkový restaurant s vybraným menu a dokonalou obsluhou. Zkrátka – nezapomenutelný zážitek - byť za odpovídající cenu…

    Co dodat? Svobodné Estonsko, kam můžeme bez problémů, neboť je součástí Evropy, rozhodně stojí za návštěvu. 


    Praktická fakta:


    Jak se tam dostat: s ČSA do Tallinnu a dále vypůjčeným autem to je pro nás nejsnadnější…

    Existuje však také možnost vlakem přes ostatní pobaltské země, či trajektem např. z Helsinek.

    Estonsko vstoupilo do Schengenského prostoru ve stejný den jako my, vstup je tedy snadný.

    Kde bydlet: „Výběr je pro všechny obvyklé požadavky“, říkají pracovníci Tourist Boardu, tím míní celou škálu kategorií. Namátkou:

    Savoy Boutique 5 hv., elegantní, v historickém prostředí, se starožitnými dekoracemi, kompletním luxusním servisem.  Reval Hotel OLYMPIA 4 hv., postaven k Olympijským hrám r. 1980, 26-patrová dominanta města se skvělým výhledem, plně modernizován, s fitness zázemím ( ze sauny v nejvyšším patře je výhled na město ), populárním night-clubem. Radisson SAS, výškový hotel se stabilním mezinárodním standardem, na okraji downtownu, vhodný jak pro turisty, rodiny, tak i pro business.

    Kde se najíst: VERTIGO – restaurant, brasserie, terasa – a hlavně kuchyně, která nadchne. Mimořádně skvělé designové prostředí, vysoce profesionální obsluha, originální menu. Po skvělém gastronomickém zážitku si můžete odnést s sebou jako suvenýr originální bochníček zdejšího mimořádně chutného chleba v dýhovém košíčku. Ulice Rävala 4, Tallin ( přes ulici naproti hotelu Radisson SAS ).

     

    Bližší informace: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., www.inyourpocket.com 


                                                                                                                          

  •  

    Fórum cestovního ruchu 2015se konalo v plzeňském Parkhotelu, letos bylo téma destinační marketing a veřejná podpora. Agentura CzechTourism tak otevřela debatu nad budoucí podobou cestovního ruchu v České republice a nad formami jeho podpory. Celé fórum zahájila náměstkyně pro řízení sekce regionálního rozvoje MMR Klára Dostálová, osobní záštitu nad ním pak přijala ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová.

    Zájem o účast na konferenci -  jak v publiku, tak v panelových diskuzích - značně převyšoval kapacitní možnosti organizátorů. Sál byl zcela zaplněný a otázky z publika přicházely jedna za druhou.. Diskuze také pokračovala během přestávek a při obědě. Toto setkání bylo velice zajímavé a setkali se zde lidé pracující jak na MMR tak v CzechTourismu, novináři i soukromý sektor v cestovním ruchu.


     


     

    „Je nutné vnímat cestovní ruch jako ekonomické odvětví s velkým potenciálem,“ řekla náměstkyně Dostálová. „Po skončení období financování cestovního ruchu z evropských fondů bude ale nutné hledat další cesty financování a podpory, spolupráci a koordinaci všech subjektů v cestovním ruchu včetně soukromého sektoru,“ dodala.

    Byla zde představena koncepce roku 2016 s marketinkovým plánem s důrazem na rok Karla IV. Kdy je klíčové sdělení: Prožijte královské zážitky na karlovských místech! S důrazem na královská místa v České republice. Tuto koncepci představila generální ředitelka pořádající agentury CzechTourism Monika Palatková

    Následovaly další přednášky k tématu cestovní ruch a to především na téma cestovního ruchu v České republice a nad formami jeho podpory.Bylo velice jasné, že téma je ožehavé a pro některé účastníky i rozporuplné. Což bylo znát z odpoledních vystoupení destinačních manažerů. „Jsme velmi rádi, že jsme výběrem tématu pro letošní rok vyvolali tak velkou vlnu zájmu. Fóra se účastní přes dvě stovky zájemců“, uvedla generální ředitelka pořádající agentury CzechTourism Monika Palatková.


    Obsah přednášek na Foru cestovního ruchu 2015


     

     

    Program  pokračoval až do večerního slavnostního vyhlášení vítězů soutěže EDEN 2015 a DestinaCZe 2015.

     

    O titul nejlepší tuzemské turistické atraktivity soutěžili letošní finalisté od začátku září do konce října. Po tuto dobu přidělovala veřejnost prostřednictvím webových stránek www.destinacze2015.cz hlasy soutěžícím v pěti kategoriích.

     

    Absolutní vítězem se stal: Zámecký pivovar Frýdlant

    • Fénix – znovuzrozený projekt, kde soutěží památky, které byly „vzkříšeny z popela“

    • Zážitek na 1000 % pro celou rodinu s destinacemi vhodnými pro rodiny s dětmi

    • Cítit se jako doma – destinace EDEN 2015 lákající na regionální gastronomické speciality

    • Trendy novinky 2015, kde o vítězství bojují nově zpřístupněné atraktivity

    • Po Česku za tradicemi odkazující na české tradice.

    Výsledky soutěže

    V pátek pak ve spolupráci s vydavatelstvím Economia proběhl kulatý stůl na téma destinační marketing a veřejná podpora za účasti odborníků na tuto problematiku z řad CzechTourism, ministerstva pro místní rozvoj, Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, společnosti KPMG  a dalších. Tohoto kulatého stolu jsem se již nezúčastnil.

  • Fórum cestovního ruchu, založené v dubnu 2014, je od července 2015 registrovaným spolkem s názvem Fórum cestovního ruchu, z.s., sídlem Lípová 511/15, Nové Město, 120 00 Praha 2, IČ: 04234901. Předsedou spolku byl zvolen VILIAM SIVEK, který je zároveň předsedou Asociace cestovních kanceláří České republiky.

    Spolek byl ustanoven v souladu s  Koncepcí státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2014 – 2020 (dále jen Koncepce), kterou vláda schválila na svém zasedání dne 27. března 2013 usnesením č. 220. Koncepce představuje základní strategický střednědobý dokument v oblasti cestovního ruchu pro nadcházející období 2014 – 2020. Jejím hlavním cílem je zvyšovat konkurenceschopnost celého odvětví cestovního ruchu na národní i regionální úrovni, udržet jeho ekonomickou výkonnost i jeho pozitivní dopady na socio-kulturní a environmentální rozvoj České republiky.

    Podle této Koncepce Fórum cestovního ruchu představuje nezávislou a širokou komunikační platformu pro koordinaci a prezentaci zájmů aktérů v cestovním ruchu, jak směrem do odvětví tak vně. Hlavní rolí Fóra je proto formulovat aktuální problémy odvětví cestovního ruchu v ČR, efektivněji prosazovat nutné změny, navrhovat zpracování odborných studií a spolupracovat na vyhodnocení ročních akčních plánů Koncepce. Mezi důležité funkce přitom patří komunikace s institucemi veřejné správy, tj. aktivní podpora profesních zájmů v meziresortních a pracovních skupinách při orgánech státní správy na všech úrovních.

    Fórum cestovního ruchu z.s., je otevřenou organizací, která ráda uvítá ve svých řadách každého reprezentanta z řad jednotlivých oborů cestovního ruchu, který plní podmínky vstupu a je ochoten se podílet na základních cílech a podporovat rozvoj a trvalou udržitelnost v cestovním ruchu.

    Kontakt pro média:

    Viliam Sivek, 272 114 401, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

    Fórum cestovního ruchu

    Lípová 511/15

     

    120 44 Praha 2