Travel Magazine

  •  

     

    Nejenom čeští turisté s napětím sledovali řetězovou reakci tzv. jasmínové revoluce, která se rozhořela v Tunisku, přeskočila do Egypta a na řadu dalších arabských zemí. Ve své nejhorší násilné a krvavé podobě pořád trvá v Sýrii, plamínky chaosu ještě místy doutnají v Jordánsku. Naprostý klid je ale již v Egyptě, kde také měla sociální revolta nejmírnější podobu. Evropští turisté, ať již kupříkladu Rusové, Němci, Angličani nebo Češi, se však dosud do dříve tolik oblíbených rekreačních a hotelových areálů bojí jezdit. A tak jasmínovou revoluci vystřídala revoluce cenová, jejíž cílem je návrat turistů. Hotelové řetězce šly natolik dolů s cenami, že cestovní kanceláře hlásí slevy do Egypta a Tuniska mezi 20-30 procenty. Ty české nejsou výjimkou, jak ostatně potvrzuje i specialista na Orient, CK Azur Reizen, která zavádí za velmi vstřícných finančních podmínek i nový zajímavý produkt zážitkové a poznávací turistiky – prodloužený víkend v Cairo.

     

    Let z pražské Ruzyně trvá slabé čtyři hodinky. Občerstvení na palubě ČSA je doplněno lístečkem s informací, že jídlo není připravené z vepřového masa. Není nás na palubě mnoho, zdá se, že se naši turisté vážně ještě pořád bojí vycestovat na populární Djerbu nebo třeba všeobecně oblíbenou Hurghádu. Letuška jednoho z „odvážných“ rekreantů, který se již nemůže dočkat afrického slunka ujišťuje, že v Egyptě je dávno klid. My k tomu dodáváme, že lepší je jednou vidět, než desetkrát slyšet, a že se proto vydáváme do Káhiry na reportáž. Co nás čeká? Uvidíme…

     

    Misr al-Káhira – Cairo

    Kapitán letadla upozorňuje, že brzy půjdeme na přistání a že na letišti tohoto největšího města v Africe (cca 10 milionů obyvatel) nás čeká příjemných třicet stupňů Celsia (začátek května). Jsou dvě hodiny zrána, dole září řeřavé uhlíky osvětlení nočního města, víc tušíme než vidíme nilskou deltu. Drcnutí vysouvaných podvozků dává jasně znát, že jsme u cíle. Ještě před pár dny zde byl z bezpečnostních důvodů nařízený noční zákaz vycházení, a město se nořilo do tmy, teď je tady živo jako ve dne. Odbavovací hala hučí jak ten příslovečný úl, nezapře africkou leteckou křižovatku. Již jen sledovat a prohlížet si cestující ze všech možných koutů černého světadílu v nejrůznějších burnusech, hábitech a pestrých oděvech je obrovský zážitek.

    Nás ale již čeká usměvavý muž s cedulí CK Belquis, obchodního partnera CK Azur Reizen. Po zakoupení víza na místě (15 dolarů) to jde již ráz na ráz. Úřednici za přepážkou s nezahalenou tváří zdravím vstřícným „salam alejkum“, oplácí mi stejnou minci - „gut ivning“. Opouštíme klimatizovanou halu, venku vstříc nám ratolestmi mávají palmy. Průvodce nás usazuje do mikrobusu cestovní kanceláře a jedeme přes Nasr City a Old Cairo po mostě přes Nil do místa našeho ubytování – Oasis Hotel. I přes pokročilý čas je doprava velmi rušná, a bez jakýchkoli viditelných omezení. Jen jedna vojenská hlídka pětice mužů v maskáčích a se samopaly v ruce dává znát, že ostražitosti není nikdy dost. Pětiproudou silnicí se ženou více méně neosvětlené vozy všech značek, tu a tam zahlédneme i škodovku, jsou žluté a slouží jako taxíky.

    Oasis Hotel s rozzářenou recepcí připomíná palác. Za zády zůstal ruch velkoměsta, tady je až neuvěřitelný klid a ticho. Venku zůstala prašná silnice, jsme v náruči zeleně, kde nechybí bazény ani kašny s vodotrysky. Hledám po kapsách papírové jednodolarovky připravené za účelem spropitného ( kovová eura zde nemají v lásce, špatně se mění na egyptské libry). Jedna pro řidiče, druhá pro nosiče zavazadel. Jak známo, hotelový personál má nízký plat jak v Egyptě či Tunisku, kdy pracují třeba i jen za dva dolary denně a bakšiš je pro ně výrazným a důležitým vylepšením příjmu. Na druhou stranu umí dárek ocenit a jejich ochota pak nemá mezí. Teď jsou zřízenci smutní, a brzy chápeme proč. Hotel doslova zeje prázdnotou.

    Poslední informace před odpočinkem, snídaně formou bohatého bufetu v devět, exkurze po městě od deseti. Co chceme vidět? Vše je nám k dispozici a bez omezení. Pyramidy ve dne a noční laserová shov, Muzeum archeologie nebo Egyptské muzeum, Město mrtvých, Citadelu, Islámské staré město nebo křesťanskou čtvrť s kostely a Koptské muzeum, či třeba chceme vidět nejstarší synagogu v Africe Ben Ezra? Nejlépe všechno, přikyvujeme a těšíme se na zítřek, tak jako turisté, kteří do Káhiry začali i z České republiky jezdit na krátkodobé poznávací zájezdy. A kteří ještě dnes, pár měsíců po „jasmínové revoluci“, váhají zda je tady klid a bezpečno, o čemž je chceme přesvědčit z vlastních zkušeností.

     

    Prodloužený víkend

    Pražská Cestovní kancelář Azur Reizen ve spolupráci s již zmíněnou egyptskou CK Belquis pro své klienty připravila nový produkt (mimo stále oblíbených a využívaných zájezdů do Hurghady, Safagy a Sharm El Sheikhu), tzv. prodloužené víkendy v Káhiře plus pobyt v nejmladším egyptském letovisku u moře, Ai Soukhma, slabých třicet kilometrů od Suezu, kam jsou po denní i noční prohlídce hlavního města převezeni pohodlným mikrobusem. Ve čtyřhvězdičkovém hotelu Oasis Cairo – leží patnáct minut jízdy hotelovým shutlle busem od pyramid v Gíze, hosté prožijí první dvě noci svého prodlouženého víkendu, který se pak z poznávacího mění na odpočinkový v hotelu Palmera Brach na báječných plážích Ai Soukhna.

    Jak říká ředitel Yasser Khaled, i přesto, že je v Egyptě již dávno klid, a dokonce ani za těch několik bouřlivých týdnů nebyli turisté v ohrožení nebo o ně nebylo řádně pečováno, je škoda, že hotel je téměř neobsazen.

    „Proč se turisté bojí,“ ptá se celkem zbytečně.

    Aby nás přesvědčil o bezpečnosti Káhiry i letovisek, provází nás osobně městem křížem krážem.

    Káhirské náměstí Tahrír ničím nedává znát, že bylo dějištěm masivních protestů, vytlučené výlohy jsou zasklené, jizvy po střelách v omítkách domů zaceleny, nedaleké Egyptské muzeum s s poklady starověkého Egypta opět čeká na své návštěvníky. Utichly i náboženské nesváry, které se na čas rozhořely mezi muslimy a křesťany a dnes je zde možné se bezpečně pohybovat i v noci. Jedinou viditelnou změnou  je, že zmizeli všudypřítomní ozbrojenci v černých uniformách, kteří měli kulometná hnízda chráněná pancířovými štíty na kolečkách na každé křižovatce. Na pořádek nyní dohlížejí policisté v efektních bílých letních uniformách, s věčným úsměvem na rtech, ochotni turistům pomoci v každé situaci. Není tajemstvím, že Egypt přišel díky revolučnímu chaosu o ohromné sumy z turistického ruchu, ztráty jen za únor činí 500 milionů dolarů. Většina hotelů při Rudém moři je dosud vytížena zhruba z poloviny a i kolem starověkých památek s pohybuje méně turistů, než obvykle.

     

    Noční laserová podívaná

    Z jmenovaných pamětihodností Káhiry dostane turista vybrat od delegáta cestovní kanceláře. Velmi přitažlivá je tajuplná světelná a zvuková show. Sedíme v amfiteátru na dosah pyramid v Gize, a čekáme na soumrak, který zde přichází rychle. Krajina se propadá do tmy a my se náhle vracíme do dob faraónů. Průvodcem je nám sama Sfinga, která nadpozemským hlasem vypráví, jak zde šel čas, jak dynastie střídala dynastii. Spolu se světelnými efekty tvoří jedinečný zážitek, který by si neměl nechat ujít žádný návštěvník Káhiry. Show se koná třikrát během pozdního večera a v různých jazycích - němčina, angličtina, ruština či francouzština a je takovou příslovečnou třešničkou na dortu při poznávacím zájezdu do hlavního egyptského města.

    Zbývá dodat, že ideální čas pro návštěvu Káhiry i poležení na plážích či u hotelového bazénu je září až listopad nebo březen až květen, kdy turisty netrápí silná vedra, ale klíma se stabilizuje okolo 30 stupňů Celsia.

    Více na:www.azurreizen.cz nebo Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

     

     

    Foto: Miroslav Feszanicz

     

  • .

     

     

    Karlovy Vary patří mezi evropské lázně s pověstí  exklusivity,kde počet návštěvníků se během roku příliš nemění.To byl také zřejmě  jeden z důvodů ,proč se organizátoři Tourfilmu  rozhodli pořádat každým rokem   podzimní  rendez-vous cestovatelů právě v tomto neobyčejném městě.

    Cestování jako snaha  vymanit se ze stereotypu každodennosti

    Ukázka činnosti cestovatelů  a přehlídka jejich tvorby je zároveň vyjádřením  touhy objevovat něco nepoznané a zcela neprobádané. Pronikat do neznáma  je druh  vášně bez ohledu na  námahu, nebezpečí  a zdravotní rizika. Ale to je již osud typu lidí, kteří posouvají po staletí naše vědomosti  o planetě Zemi ve všech oblastech kupředu. A ti  ostatní, kteří se dívají na jejich fotografie i filmy a poslouchají jejich  vyprávění? I oni  občas  asi mají svoje představy a iluze ,že  se jednou  stanou účastníky nějaké dobrodružné  cesty do neznáma .Proto jsou cestovatelské programy  tak oblíbené.

    Když  generální ředitel Czech Tourismu   ing . Rostislav Vondruška a ředitel Tourfilmu  Josef  Schutz zahajovali v Grandhotelu Pupp  44. ročník mezinárodního filmového festivalu filmů  a multimédií s turistickou tematikou Tourfilm, určitě již dopředu tušili, že Karlovarský týden je dobře připraven. Jeho součástí  byl  i 18.ročník Tour region filmu s projekcemi  o České republice a také  8. Lázeňský festival. Letos bylo do soutěže Tourfilmu zasláno  ze 135 zemí na  5OO filmových snímků , a též 352 příspěvků  na multimédiích . Každý ročník má svoji hlavní  hvězdu. Tou byl pro rok 2O11 cestovatel s dobrodružnou duší, švýcarský  psychiatr dr. Bertrand  Piccard.  Sám obletěl zeměkouli balónem v rekordním čase a nyní  připravuje projekt Solar  Impulse. Malé letadlo by při oblétání  Země  bylo poháněno pouze solární energií . Dědeček  B.Piccarda byl vynálezcem  batyskafu a jako první člověk  na světě vystoupil v upraveném balónu až do stratosféry. Jeho otec zase  sestoupil v Mariánském příkopu u Filipín do nejhlubšího  bodu ,který byl kdy  naměřen v   oceánu. B.Piccard je v současnosti  nominován na velvyslance dobré vůle Spojených národů pro humanitární pomoc lidem v nouzi .Ozdobou Karlovarského týdne byl doyen česk&y acute;ch cestovatelů,81. letý  dr.Miloslav Stingl.Cestovatel  a etnograf ,který  se domluví 17.jazyky,navštívil 151 zemí a je autorem 41.knih.Projektem „Co je v Evropě nejkrásnější“ propaguje v zahraničí nadále Českou republiku. A  dnes je pouze zneklidněn dávnou  předpovědí indiánských Mayů o údajném konci  světa v prosinci 2O12.

    Letošní Tourfilm probíhal v himalájském duchu a byli zde početně zastoupeni  i  vynikající horolezci. Nechyběla ani Klára Poláčková ,první  Češka ,která stanula na vrcholu Mount Everestu, a také   pokořitel  řady osmitisícovek Josef Rakoncaj. Svoje himalájské zážitky zde vyprávěly dvě vysokohorské turistky- herečka Jana Paulová a zpěvačka Iveta Blanarovičová . Souběžně  probíhal křest knihy Jitky Kulhánkové „:Mizející Ladak-Útržky z Malého  Tibetu.“ Přednášejících na himalájské téma byla celá řada a poutavé byly jejich zkušenosti s nebezpečím ze strany maoistických bojůvek nebo  i vyprávění o hrozbě  ekologického znečištění hor. Část přednáškového sálu hotelu  Thermál  byla pro účely Tourfilmu vybavena dovezeným  himalájským nábytkem. Nechyběla ani  tibetská čajovna s originálně oblečenou obsluhou. Diváci  měli také možnost  se  seznámit  s ukázkami  himalájských tanců ,které   předváděly tanečnice  v tradičních kostýmech.  Podmanivá byla  rovněž  hra na tradiční himalájské hudební nástroje .Poslední den Tourfilmu  byl věnován  dětem  a  besedám s cestovateli. V Grandhotelu Pupp byly vyhlášeny a předány letošní ceny a v závěrečném rautu se personál  hotelu  Grandhotelu Pupp tradičně předvedl jako  bezkonkureční   karlovarský hostitel.

    O Tourfilmu jsme již dříve informovali v článku...    http://czechtravelpress.cz/tiskove-zpravy/382-karlovarsky-festival-cestovatelskych-fim-tourfilm-zna-vitze.html

     

    Karlovy Vary -  multinárodnostní  lázeňské město

    O tom,že se tyto významné lázně staly již městem kosmopolitním brzy po svém  založení císařem Karlem IV v polovině 14. století hlavně  po udělení privilegií královského  města,  podávají svědectví zachované kroniky.Za vlády Václava IV bylo město prohlášeno za tzv.  svobodné i s právem udělování  azylu.Již v této době bylo využíváno lázeňsky a koncem16.století  se nacházelo ve městě už  na 2OO lázeňských domů,  do jejichž sklepních  koupacích místností  byla termální léčivá voda přiváděna dřevěnými žlaby.

    Městu se však  nevyhnuly ani katastrofy, které  doprovázely evropské  dějiny, nechyběla též dočasná ztráta svobodného statutu města jako trest za účast na   stavovském povstání, přišla velká povodeň  a dva požáry, z nichž po tom  druhém  v roce 16O4 zůstaly ušetřené pouze tři domy. A lázně byly také vystaveny hrůzám třicetileté války, přestože v roce 1623 obdržely  privilegium, které je osvobozovalo od ubytování  a průchodu vojsk.  Během 17.století nastal rozvoj řemesel. Začíná výroba lázeňských oplatek  a v následujícím 18. století se dosavadní  městečko kolem  Vřídla tak rozro stlo ,že se postupně stalo  známé v celé Evropě. V roce 1871 dostalo město železniční spojení a tak  se významně zvýšil příliv hostů. V počátku 19.století  začala  výroba proslulého skla Moser, karlovarského porcelánu Thun, bylinného likéru Becherovka  a začala  se stáčet  minerální voda Mattoni. V době  Rakouska-Uherska  a  první  Československé republiky se Karlovy Vary staly předními evropskými lázněmi, kam přijížděly špičky vědeckého uměleckého a politického života .Nejen za léčením, ale  také si odpočinout  a   užít si  společenského života. Často  mezi nimi byli i hosté  z vládnouch elit  panovnických rodů. Tuto tradici zpřetrhala druhá světová válka, protože  se lázně staly lazaretním městem a následoval  neblahý poválečný vývoj, když   všechny lázně byly v roce 1948 znárodněny a  staly se    místem  pro nemocné“. Teprve po roce 1989 se předválečná slavná tradice začala opět obnovovat .Ze zahraničních návštěvníků je dnes  nejvíce zastoupena ruská a německá klientela .

     Nejvyšší popularity v historii lázní dosáhl z lázeňských  hostů zřejmě ruský car Petr Veliký, který s početným doprovodem pobýval v Karlových Varech dvakrát, v letech 1711 a 1712.  Ještě dnes vyvolávají  záznamy kronikářů sympatie a úsměv na tváři ,když se uvádí, jak car vyjel na neosedlaném  selském  koni prudký kopec nad Zámeckou věží až na Jelení skok. Z obdivu nad takovým husarským kouskem  nese pahorek dodnes jeho jméno. Ruský car projevoval také sympatie k prostým lidem, když jim  pomáhal se stavbou domu“ U páva“ ve Vřídelní ulici. Panovník měl  ve městě i řadu schůze k   s důležitými  osobnostmi včetně toho,že se setkával  s významným německým  univerzálním  filosofem G.W. Leibnitzem,a společně se zamýšleli  nad dalším vývojem v Evropě. Památku na návštěvu ruského cara  dodnes představují i některé důkazy jeho zručnosti-dóza na tabák ze slonové kosti  kterou sám vyrobil,  různé jeho  kovářské výrobky  nebo ochranný štít pro střelce. Ve výčtu významných hostů z různých zemí, kteří  navštívili Karlovy Vary, je více než stovka jmen velmi známých po celé Evropě. V Karlových Varech se někteří Rusové rovněž  natrvalo usadili. Občas se  kritizuje , že postavení ruské me nšiny je údajně privilegované .Například dráždí i ruské nápisy na vybraných  obchodech. Stačí však navštívit luxusní střediska třeba na Francouzské riviéře, ve Švýcarsku ,v  Řecku i v Turecku  a zjistíme ,že domorodí prodavači tam mluví obstojně rusky  a ruské nápisy jsou samozřejmostí. Zřejmě tam místní obchodníci rychleji  pochopili pravidla tržní ekonomiky .A ruská mafie? Ano, vyskytly se ojedinělé případy, ale ve sférách kriminality, která se běžného českého občana příliš  nedotkne. Je třeba vidět, že některé stavební  a   podnikatelské podvody,  nebo případné  daňové úniky by byl y nerealizovatelné bez úplatnosti a chamtivosti domácích pomocníků. Bez jejich pomoci by často medializování mafiáni zůstali zcela bezzubí. Je zvykem, že bohatí ruští  návštěvníci si potrpí na tradici i okázalosti,  a velikost  útrat  jim vrásky na  čele zřejmě   nezpůsobí. Což často vyvolává  u místních obyvatel zdání jejich  nadřazenosti. Ale ekonomové  z  oblasti cestovního ruchu si  již určitě spočítali, že  pokles počtu ruských návštěvníků a konec  jejich značných výdajů  by nepříznivě ovlivnil  ekonomiku lázeňského města.

    Mezi  lázeňskými hosty je také značný pokles  Němců. U nich ale hrozí v  budoucnosti ,hlavně mezi mladší generací, kde tradiční úcta ke karlovarské tradici už  mizí.V Německu a Rakousku se navíc  nedávno otevřela řada termálních aquaparků, některé přímo na české hranici, tak proč by odsud jezdili do Čech? Trochu nadřazená, arabsky hovořící klientela, je v návštěvnosti českých  lázní dost nevyzpytatelná.Navíc se v propagaci českých  lázní poněkud zapomnělo na Čínu, Indii a Brazilii , tedy země v explozivním ekonomickém růstu,odkud by v budoucnosti mohlo přicházet mnoho lázeňských klientů.

     

    Dilema současnosti-léčení,wellness,nebo rekreace?

    Řada českých lázní zaspala dobu modernizace  i  rozmanitých programů zdravotní prevence,  protože lázně  byly  orientovány téměř jen na nemocné české pacienty .Statisíce Čechů se  proto naučilo jezdit  do slovenských a maďarských lázní nebo odjíždí relaxovat k moři .Až nedávné změny  poměrů v legislavitě, a  nové politické ,sociální a ekonomické faktory nutně naznačovaly potřebu změny ve vyjasnění  organizace lázeňských pobytů. V poslední době vidíme,jak katalogy cestovních kanceláří hýří už  nabídkami  rekondičních, relaxačních,,regeneračních    pob ytů, někde  včetně kosmetických služeb .Na různé relaxační pobyty přijíždí návštěvníci  většinou pouze krátce, na pár dnů. Význam komplexní nebo doplňkové lázeňské léčby   indikované lékařem- specialistou, pro   nemocné české občany,  samozřejmě  nelze  nadále  podceňovat. Zvláště u pacientů po odeznění akutního stavu  vážné nemoci. Dnes se však množství přidělovaných poukazů této bezplatné  komplexní lázeňské  léčby hrazené pojišťovnou   pro české občany  výrazně  zmenšilo  a tak vedle samoplátců a platících cizinců je právě prevenc e zdraví   v různých formách placené relaxace  možností , jak zabránit ekonomickému propadu lázní.Do Karlových Varů  jezdí  v současnosti    mnoho   mladších turistů, domácích i  zahraničních, na rekreaci  a také za poznáváním kraje. Na rozdíl od řady slovenských nebo maďarských lázní  zde zatím ale chybí v nějaké podobě celoročně provozovaný termální aquapark, kde  by se  mohl návštěvník koupat ve skutečně léčivé termální vodě  s teplotou do  38 stupňů C po celý den, jak to existuje běžně v zahraničí.Současné  balíčky nabízených procedur p ro prevenci zdraví  jak je nabízí některé lázeňské domy, jsou  pro značnou část návštěvníků   hlavně  finančně nedostupné. Wellness  v různých podobách  by  nás měl vždy  osvěžit na těle a povzbudit na duši. Nesmí se však stát univerzálním a komerčním zaklínadlem na všechny zdravotní potíže.

       Wellness  má samozřejmě také další úskalí, bývá náročný jak na čas tak i  na peníze …

     

     

     

     

     

     

     

  • Kolín (v roce 1989 byl střed města vyhlášen památkovou rezervací) je staré české historické město, kde prokazatelně žila početná, bohatá a schopná židovská komunita již od poloviny 14. století,  druhá nejpočetnější po Praze, právem byl nazýván Jeruzalém na Labi.  O významu židovského osídlení svědčí  již ve středověku založený židovský hřbitov.  S  Kolínem je spojeno i  mnoho židovských osobností – kultury, obchodu a historie. Např. Bacalel,  syn legendárního tvůrce Golema - rabbiho Jehudy Löva, rodina Petschků, obchodník Filip Kafka – strýc spisovatele Franze Kafky, filosof, spisovatel a vrchní zemský rabín Dr. Richard Feder,  ministr Luboš Dobrovský. Zveme Vás na procházku po starém  židovském Kolíně – seznámíme se,  Starým a Novým židovským hřbitovem ghettem, a synagogou.

    Do města každoročně přijíždí několik desítek potomků kolínských Židů, pátrat po svých předcích, poklonit se jejich památce, zavzpomínat.

     

    Starý Židovský hřbitov


    Tradice a zvyklosti Židů s sebou nesou mimořádnou úctu k místům odpočinku jejich předků, způsob pohřbívání, prožívání smutku a celkové obřady se již po staletí nemění.

    Kolínský  Starý Židovský hřbitov na rozdíl od pražského židovského hřbitova není běžně přístupný, v turistickém informačním centru je možno objednat prohlídku s výkladem nebo si půjčit pouze zapůjčit klíče. Hřbitov má dva vchody – z Kmochovy ulice  vedle Sokolovny a z ulice Sluneční. Celkem na ploše 11 276 m2 najdeme 2600 náhrobků. 

     Vstupujeme branou vedle z Kmochovy ulice, v místech nejstarších náhrobků. Prostá tabulka v češtině a hebrejštině oznamuje, že se zde pohřbívalo v letech 1414-1888, nejstarší prozatím určené náhrobky se datují rokem 1492, dle tvrzení dr. Richarda Federa již z roku 1418 (jeho archiv se bohužel ztratil za okupace), průzkum hřbitova i nadále pokračuje. Náhrobky v nejstarší části hřbitova jsou opatřeny pouze hebrejskými nápisy, prakticky bez ozdob jen např. s nápisem „thuvh“ – což je starohebrejská zkratka, která v překladu znamená „budiž jeho (její) duše svázána ve svazku živých. Pozdější renesanční, barokní a klasicistní náhrobky jsou již bohatě zdobené symbolikou z židovské tradice – žehnající kohenské ruce, levitské konvice, Davidova hvězda nebo vinný hrozen. Najdeme i zvířecí symboly zpodobňující jméno zemřelého – např. renesační náhrobek s vypodobněním myši patřící Elijahu Maiselovi, synovi  Šemuela Maisela, po kterém je pojmenována ulice v pražském židovském městě.

    Mezi nejvyhledávanější náhrobky  patří samozřejmě hrob rabbiho Becalela (zemřel 1599), syna rabbiho Jehudy Löva. Renesanční náhrobek najdeme v severozápadní části hřbitova, v části, na vyvýšenině, uprostřed nejstarší části hřbitova najdeme velký renesanční náhrobek Chajima ben Sinaje z roku 1624, strýce rabbiho Löva. Oba muže spojovala nejen víra  a příbuzenství,  působili jako rabíni ve svých městech,  i jako vrchní zemští rabíni a rektoři Židovské školy. Velmi podobné jsou i jejich náhrobky s bohatou  výzdobou, která vypovídá o významu obou učenců.

     V severní (mladší části hřbitova) najdete např. náhrobek Heinricha Teichnera (zemřel 1866) prvního profesionálního českého fotografa. Mezi největší náhrobky – bohužel dnes značně poničeného vandaly – patří monumentální klasicistní náhrobek průmyslníka Josefa Weissbergera a jeho choti. Od konce 18. století jsou nápisy na náhrobcích v hebrejštině i v latince, usnadní nám tedy orientaci při hledání hrobu té či oné osobnosti či rodiny. 

    Pokud chcete opravdu poznat jednotlivé nejstarší popisované hroby, určitě doporučujeme si objednat výklad s průvodcem. Dozvíte se mnoho informací o hřbitově i o celé židovském osídlení ve středověkém Kolíně a okolí.

    Starý Židovský hřbitov v Kolíně je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek České republiky.

     

    Kolínské ghetto 

     

    V historickém centru Kolína se dochovala část židovského ghetta se synagogou. Původní židovské ghetto (židovská čtvrť) zahrnuje dnešní ulice Na Hradbách, Karoliny Světlé a vnitřní Zlatá ulička ve středu města. Původně tvořily jednu ulici zvanou Židovská („Plateam Judaeorum“), připomínanou v písemných pramenech již v sedmdesátých letech 14. století. 

    Nabízíme krátkou procházku historickým kolínským židovským městem v ulicích Karoliny Světlé a Na Hradbách, představujeme nejzajímavější domy, všechny jsou zapsány v Ústředním seznamu nemovitých památek České republiky.

    Ulice Karolíny Světlé - původně křesťanské domy, které postupně zakupovali bohatí židovští obchodníci.

    Dům čp. 136. Připomíná se na konci 15. století jako majetek kloboučníka Bartoše, součástí židovské čtvrti se stal až v roce 1622. Dům čp. 156. Původně křesťanský dům ze 14. století, ke ghettu byl připojen po roce 1593, kdy jej koupil Žid Izák. Dnešní podoba je výsledkem klasicistní přestavby z první poloviny 19. století. Domy čp. 137 a 139 tvořily původně velký středověký dům. Součástí ghetta se stal v roce 1622, kdy jej od křesťanských majitelů koupil židovský obchodník Michal Pacovský.

    Dům čp. 140. Doložený již k roku 1520 jako majetek ševce Samíka, součástí ghetta se stal až v roce 1597, kdy jej koupil Žid Štefl Čížek. 

    Dům čp. 141. Doložený v roce 1526,   Žid Štefl Čížek v roce  jej koupil 1602 a následně ho postoupil židovskému obchodníkovi Šalamounovi. 

    Dům čp. 151. Dnešní penzion „U rabína“ z let 1991–3 je kopií původního středověkého domu ze 13. století, renesančně přestavěného v 16. století, který byl zbořen v roce 1952. Dodržují se zde židovské tradice a nejdete zde košer vína i stravování.

     Ulice Na Hradbách – nejstarší jádro ghetta se synagogou a snad i tajnou chodbou

    Většina dochovaných domů má gotické nebo pozdně gotické základy, které dokládají židovské osídlení již v době povýšení Kolína na město králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1257.

    Dům čp. 124 „Rabínův dům“. Původně gotický dům přestavěný renesančně a barokně. V domě bydlel významný český židovský filosof, spisovatel,  a rabín -  dr. Richard Feder, který učil na kolínské obchodní akademii německou obchodní korespendenci babičku autorky článku.  (rabínem v Kolíně byl v letech 1917–42 a 1945–53). V přízemí domu se nachází tři unikátně dochované mikve, plněné vodou z přírodního pramene. Domy  čp. 126 a 157 skrývají synagogu. Levá část (čp. 126) je původně gotický dům ze 14. století, který sloužil jako židovská škola prokazatelně od roku 1654.  Po požáru v roce  1796 došlo k radikální přestavbě interiéru a dostavbě druhého patra .  V roce 1782 vznikla v Kolíně židovská triviální škola a tak původní školní budova sloužila jako obydlí kolínského rabína. Pro nově založenou školu se hledalo místo, kde ji postavit.  Nakonec padlo rozhodnutí postavit novou budovu na jediné volné parcele ghetta – na  přístupové cestě k synagoze. Díky tomuto záměru vznikla v letech 1844–46 klasicistní pravá část domu (čp. 157). Nyní zde sídlí Městské informační centrum Kolín. Dům čp. 152. Zajímavý renesanční dům z 15. století s vysunutým prvním patrem na pískovcových krakorcích, přestavěný do dnešní podoby v roce 1732. V devadesátých letech 20. století v rámci rekonstrukce domu došlo k zajímavému objevu – v rámci rekonstrukce gotických sklepů bylo objeveny další prostory, ještě o patro níže – zkušební sonda naznačuje možnost tajné únikové chodby z bývalé židovské radnice naproti. Bohužel nedostatek času v důsledku návazných stavebních prací dovolil pouze krátké ohledání a zakonzervování místa. Domněnka o tajné chodbě tedy stále čeká na potvrzení nebo vyvrácení. Nechejme se  snad v blízké době překvapit – najde se tajná chodba nebo

    doklady o ještě starším osídlení. Dům je v soukromých rukou, záleží tedy především na majiteli objektu, zda  a kdy si bude moci dovolit omezit svou podnikatelskou činnost a obnovit průzkum  sklepení.

     

    Synagoga – perla židovského ghetta 

     

    Kolínská synagoga je mimo Prahu nejstarší a nejcennější památkou svého druhu na území Čech. Cennou součástí synagogy je barokní schránka na svitek Tóry z doby kolem roku 1700. Původní synagoga byla postavena na přelomu 14. a 15. století, do východního průčelí je vložen letopočet 1422. První písemně doložený rabbi se jmenoval Majer. Synagoga byla značně  poškozena požárem v první polovině 17. století. Později byla přestavěna v pozdně renesančním až raně barokním stylu a tak se dochovala s menšími úpravami do dnešních dnů. Okolo roku 1721 byla stavba rozšířena o přístavbu na západní straně a o boční prostory a v roce 1815 prodloužena do parkánu přilehlého městského opevnění. Hlavní prostor synagogy je sklenut raně barokní klenbou s bohatou štukovou výzdobou (reliéfy ovoce, květů a vinné révy s hrozny = v židovské symbolice znamenají moudrost a vinné úponky odkazují k dvanácti kmenům Izraelským) z doby kolem roku 1700. Do centrální síně se půlkruhovými arkádami otevírají boční prostory, nad kterými jsou oddělené ochozy pro ženy. Z vybavení se na původním místě dochoval pouze svatostánek (arón ha kódeš = svatá skříň) na umístění svitku Tóry s hebrejským dedikačním nápisem ve vlysu, který obsahuje datování 1696 a věnování od vídeňského Žida Davida Oppenhiema, strýce pražského rabína Davida Oppenhiema a řada synagonálních lavic u zadní stěny. Po stranách synagogy jsou fragmenty nápisů v hebrejštině. Nad jižní galerií to jsou nápisy „samet“, „matan“, „damašek“ a „atlas“, které nejsou jen geografickými názvy a názvy látek (zboží), ale i zkratky jednotlivých žalmů, které Židé řadí mezi ktuvim (spisy) a spolu s Tórou a Proroky tvoří Tanach, tedy celou hebrejskou bibli. Nad severní galerií je hebrejský nápis: „Tento dům byl postaven ke slávě jejich“. 

    Svému účelu sloužila synagoga do roku 1955. Většina kolínských Židů, kteří včas neodešli před německou okupací byla deportována do nacistických koncentračních táborů. V letech 1942-45 sloužila synagoga jako skladiště uniforem pro wermacht a jednotky SS. Po roce 1945 byly obnoveny bohoslužby, ale po odchodu dr. Federa na místo vrchního rabína do Brna postupně upadal zájem o synagogu ze strany místních Židů.  V roce 1955 převzal synagogu čsl. stát, v roce 1958 byla vyhlášena národní  kulturní památkou.  Většinu drobnějšího inventáře převzalo Státní židovské muzeum v Praze. V 60. letech město Kolín uvažovalo o možnosti vybudovat zde koncertní síň, celá budova má vynikající akustiku, z uvedeného důvodu správu převzalo Městské kulturní středisko, které ji bohužel používalo jen jako skladové prostory. Záměr koncertní síně  kulturního střediska byl realizován až po roce 1990. Mezi kolínské rodáky, kteří nezapomínají na své město a svůj původ, patří i bývalý kancléř prezidenta Václava Havla a ministr národní obrany – Luboš Dobrovský, který synagoze věnoval prostředky na vitrinu, kde jsou umístěny pláštík, koruna, štít na tóru a opuková pokladnička na milodary. V současné době se v synagoze konají pravidelné koncerty a je instalována výstava „Žili tu s námi“, dokumentující dějiny židovského obyvatelstva na Kolínsku.

     

    Nový Židovský hřbitov

     

    Nový židovský hřbitov v Kolíně je rozložen asi půl hodiny procházkou z centra města, ve čtvrti Zálabí ve Veltrubské ulici, vedle dalších hřbitovů – centrálního kolínského a evangelického.  Vznikl v letech 1886 – 87, kdy přestala stačit kapacita původního hřbitova v Kmochově ulici. Hřbitov se používá do současnosti a jeho plocha je zaplněna více jak 1000  náhrobky. Na konci 80. let minulého století musela část hřbitova ustoupit nové  výstavbě a byla zbořena obřadní síň a modlitebna, podobný osud potkal v 70. letech židovský hřbitov na pražských Vinohradech.

     

    Zajímavé náhrobky

     

    Většina z tisícovky náhrobků na novém židovském hřbitově je ovlivněna nežidovskou hřbitovní tvorbou a to jak ve formách, materiálu, výzdobě i nápisech ve kterých převažuje latinka (čeština a

    němčina) nad hebrejštinou. Kolínský nový židovský hřbitov je vlastně stálá výstava nádherných plastik, určitě stojí za prohlídku. Doporučujeme  např. hrobku tragicky zesnulého Arnošta Mandelíka, kterou v roce 1915 vytvořil Jan Kotěra, doplněnou sochou klečícího melancholického mladíka se skloněnou hlavou, jejímž autorem je s největší pravděpodobností Jan Štursa, což nepřímo dokládá vzájemná korespondence mezi umělci. Přítomnost figurální plastiky na židovském náhrobku je velmi neobvyklá. Hroby Kláry a Filipa Kafkových, tety a strýce spisovatele Franze Kafky, který ve svých vzpomínkách rád vzpomínal na veselou náturu svého strýce. Vpravo od vstupních vrat najdeme mj. hrobku kolínského průmyslníka Zikmunda Feldmanna, obchodníka Samuela Petschka,  sopranistky a sólistky Národního divadla v Praze, Bedřišky Reichnerové.

    Uprostřed hřbitova se tyčí pomník židovským obětem nacismu  postavený podle návrhu akademické sochařky Věry Bejrové  a architekta  Jaroslava Křeliny Tvoří ho střední obelisk a osm nápisových desek se jmény 487 obyvatel Kolína, kteří zahynuli za holocaustu. V pomníku je uložena prsť z terezínského ghetta, z národního hřbitova v Terezíně, z Osvětimi, Majdanku, Lodže a Varšavy.

    Nový Židovský hřbitov v Kolíně je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek České republiky.

    Infobox:

    Městské informační centrum Kolín

    Na Hradbách 157, 280 02   Kolín 1

    Tel/fax: 321 712 021 E mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.


    Provozní doba:

    listopad-duben (zimní období) pondělí-pátek 8,30-17,00  sobota+neděle zavřeno

    květen-říjen (letní období) pondělí-pátek  9,00 –17,00   sobota +neděle 9,00-15,00

     

  •  

     

    Před krátkým časem Evropská unie uveřejnila varující informace: Kvalita vody ke koupání v přírodě se v Unii celkově značně zhoršila. Tento trend zasáhl i Českou republiku, kdy během loňské sezony bylo zakázáno koupání na 16 místech, zatímco v roce 2009 platily zákazy jen pro osm českých přírodních koupališť. Nejhůře podle EU v hodnocení kvality vody v přírodních koupalištích včetně jezer dopadla Černá Hora, Rumunsko i Slovensko. Naopak, na první příčce žebříčku kvality po právu stojí jedna z devíti spolkových zemí Rakouska – Korutany.

     

    Faakerské a Ossiašské jezero najdeme tak jako dalších čtyřicet, které jsou především využívány k rekreaci, v jižních Alpách. Jsou jedny z více jak 1 200 jezer, kterými Korutany oplývají. Ideální spojení hor, jezerních ploch a slunného klíma v oblasti Villach-Warmbad činí z tohoto regionu ideální místo cestovního ruchu, kde jsou k celoroční rekreaci, v létě i zimě, perfektní přírodní podmínky včetně špičkových služeb.

     

    Pitná jezerní voda

    V srdci Korutan, kam z Prahy dojedeme za šest-sedm hodin pohodlné jízdy vozem, je devět bez nadsázky nádherných jezer. Největší, jedenácti kilometrové, je Ossiacher See, po něm následují Faaker See, Afritzer See, Siklbersee, St. Magdalener See, Aichwaldsee, Vassacher See, St. Leonharder See a Wernberger See. Všechny mají jedno společné: Jejich voda je pitná a v létě dosahuje teploty až 28 stupňů Celsia. Do jednoho slouží především k rekreaci a vodním sportům včetně těch nejextravagantnějších, které jsou dnes v módě. Tím je kupříkladu wakeboarding, kdy je vodomil na „prkně“ tažený motorovým člunem.

    Na své si zde ale přijdou i sportovní rybáři. Zdejší jezera jsou bohatá na kapitální úlovky, které kuchaří penzionů i hotelů ochotně svým hostům večer připraví. Kolem samotných jezer i v okolí je hustá pavučina cest na pěší túry i cyklostezek.

     

    Potěšení z vody

    V Korutanech, které jsou přezdívány zemí křišťálových jezer a bezpočtu vodních toků, se tedy skvěle koupe, potápí, plachtí a rajtuje, daří se zde kanoistice i kajakářům, opalování je nejlepší na vodním šlapadle. Čtyřicet čtyři rekreačních modro zelených jezerních ploch je pečlivě a pravidelně kontrolováno nekompromisní spolkovou hygienickou službou. Mezi ty nejoblíbenější patří V.I.P společností vyhledávané módní Wörtersee, čisté přírodní Weissensee, rodinné Klopeiner See, mystické Millstätter See, tyrkysové Faaker See a kultivované Ossiacher See.

    Kanoisté se mohou vydat po hladině říční krajiny outdoorparku Horní Dráva. Nový kanoistický kemp v Dellachu je ideálním výchozím bodem pro výlety na lodích. Kvalifikovaní průvodci jsou připraveni provést vyznavače vodní turistiky trasou dlouhou 66 kilometrů mezi Oberdrauburgem a Sachsenburgem, oblastí zařazenou do ekologického programu „NATURA-2000“. Zkušení průvodci jsou připravení i pro milovníky raftingu na říčce Moll. Na programu jsou jak klidné rodinné plavby, včetně speciálních jízd pro seniory, tak extrémní „rodeo“ v silných proudech a vodních válcích. Nejkrásnější potápěčskou lokalitou v Korutanech je pak jezero Weissensee s viditelností pod vodou až dvaceti metrů, kde lze pozorovat jak štiky, tak i sumce.

     

    Dovolená ve stanech

    A kam složit hlavu? Záleží na přání a představě výletníka. Někdo upřednostňuje ubytovací komfort, jiný dokonalé souznění s přírodou. Na březích všech jmenovaných jezer najdeme jak čtyřhvězdičkové hotely, tak rodinné penziony s doslova domácí péčí o hosty. Nechybí ale ani i kempy jak pro stany, tak i přívěsy a obytné vozy.

    Region Villach-Warmbad nabízí tři desítky kempinků, z nichž 22 je uvedeno v renovovaném kempinkovém průvodci německého automobilového klubu ADAC. Z čehož 5 kempů dokonce získalo nejvyšší ocenění, což je velké vyznamenání, neboť ADAC je známý svými vysokými nároky na kvalitu. Přísná odborná porota se především zaměřuje při hodnocení na úroveň sanitárního zařízení, služeb a celkového vzhledu kempinku i okolí. Kupříkladu kemp Berghof u Ossiašského jezera byl opakovaně vyhlášen za nejlepší zařízení svého druhu v EU, což je nejvyšší ocenění, jaké může kempink získat.

     

    Více na: www.kaernten.at nebowww.region-villach.at

     

     foto: Miroslav Feszanicz

  • Pouhých dvacet minut jízdy autem severně od Bratislavy stačí, abyste se ocitli ve zcela jiném světě. Na úpatí Malých Karpat v pezinském okresu leží půvabná obec Slovenský Grob. Je typická více než stoletou tradicí chovu a podávání pečených hus. Tu tady prý založili Chorvaté. Již tehdy jezdily babičky každou sobotu na věhlasné bratislavské centrálné trhovisko, kde prodávaly vykrmené husičky.

    Každý rok počátkem září se obyvatelé Slovenského Grobu nastrojí do bohatě zdobených krojů. Začíná Královstvo husaciny, jak ho zdejší mazlivě nazvali. Letos bylo ovšem mnohem slavnostnější. Byla ohlášena návštěva císařovny Marie Terezie, která byla opětně korunována na korunovačních slavnostechkoncem června v Bratislavě.

    Na zaplněné náměstí před pódium přijela sličná císařovna doprovázená průvodem bubeníků a ozbrojené stráže. Přivítal ji bratislavský župan Pavol Frešo spolu se starostou Slovenského Grobu.To hlavní ale přišlo při odhalení nádherné bronzové obří sochy husy. Nový symbol městečka se vypíná na konci umělé říčky na břehu jezírka s fontánou. Po slavnosti následovaly velkolepé hody v devíti zdejších pohostinských zařízeních. Všude vyhrávala muzika, která doprovázela folklórní soubor Čečinka, pod vedením Beáty Čečkové.

    Slavilo se například i v pivnici „U zlatej husi“ kterou vede už desítky let paní Anna Jajcayová, která také obdržela od Marie Terezie řád. Jak řekla Prvním zprávám paní majitelka, věnuje se pečení hus již 46 let, a za tu dobu vybudovala rodinnou překrásnou restauraci se sto místy k sezení a padesáti v zahradě. Servírují tady vynikající husí játra a husu s bramborovými lokšemi a červeným zelím. Jak říká paní Jajcayová, spotřebují 2300 hus ročně, přičemž každá váží úctyhodných sedm kilogramů. Drůbež pochází z Galanty a po 3,5 hodině pečení v hliněném pekáči se z ní stane neskonalá pochoutka, za kterou sem jezdí návštěvníci z celého světa.

    Text a foto Roland Horčic

    Marie Terezie přichází na slavnosti husaciny

     

    A stačí už jen servírovat

  •  

    Toto líbezné severočeské městečko, známé sídlem Národního parku České Švýcarsko, sází především na cestovní ruch. Díky šikovnému a pracovitému zastupitelstvu, které se umí dívat do budoucnosti, zdárně Městský úřad využívá i dotační možnosti nabízené Evropskou unií. Díky dotacím byla před krátkým časem dokončena velkolepá rekonstrukce Křinického náměstí v centru Krásné Lípy a během nastávajících osmnácti měsíců zde bude vybudován i moderní hotelový komplex.

     

    Střed města se tak na čas opět ponoří do hluku stavebních strojů. Tentokrát ale za vším stojí společnost Toonan, která má v celkem krátké době vystavět ubytovací areál, sestávající se ze tří samostatných objektů se čtyřmi desítkami podzemních parkovacích míst. Kromě klasického hotelového ubytování bude hotel nabízet i apartmány pro rodiny s dětmi.  

    Podle záměrů investora by tato stavba měla vytvořit propojený funkční celek se sousedícím penzionem České Švýcarsko, nazývaným Továrna.

    Náklady na vybudování hotelu přesáhnou 110 milionů korun. Samotná stavba přinese práci několika desítkám místních občanů, což je v kraji, stiženém až 17 % nezaměstnaností, výbornou zprávou.

    Akce je podpořena Evropskou unií z Regionálního operačního programu Severozápad dotací ve výši 65,5 milionu korun.

  • O jedinečnosti tohoto nejjižnějšího a nejdelšího řeckého ostrova asi není třeba příliš přesvědčovat. Díky své geografické poloze patří klíma na Krétě k nejmírnějším v Evropě a léto tady trvá již od začátku května až do konce října. Jezdí se sem za blahodárnými účinky slunce a moře, báječné jsou výpravy za krétskými památkami i gastronomické zážitky.

     

     

    Panství bohů Bakcha i Amora

    Krétská civilizace, nacházející se na křižovatce mezi střední Asií, Afrikou a západním Středozemím, je jak známo nejstarší v Evropě. Krétské moře na okraji Egejského otevírá Evropou asijským a africkým vlivům. Tudíž se nesmíme nechat překvapit subtropickou florou – území Kréty je blíže k rovníku, než Tunis nebo Alžír, což stejnou měrou vychutnávají jak milovníci umění a historie, tak i vyznavači slunění a bohů Bakcha i Amora, pro které je zde doslova ráj na zemi.

    Vstup minojské civilizace začal přibližně před 3000 př.n.l. Kréťané své první paláce stavěli bez opevnění – Knossos, Phajtós a Mália se datují do období 2000 let př.n.l. Sochy i malby v palácích čerpají inspiraci od egyptských a dalších sousedů ze Středního východu a nepřestávají vyvolávat vlny nadšení odborníků i laiků.

     

    Největší krétské magnety

    Bezesporu jimi je Knossos a Heraklion. Jedná se o nejznámější a nejdůležitější archeologická místa, o kterých se říká že jsou jednou z kolébek naší civilizace. Město Knóssos bylo za vlády minojské dynastie významným politickým, náboženským i obchodním centrem. Palác, který byl podle pověsti postaven na místě, kde bájný Theseus zabil Minotaura, byl největším a nejimpozantnějším v této oblasti. Za sbírkami z doby minojské je ale třeba vyrazit především do archeologického muzea v Heraklionu.

    V roce 1500 př.n.l. dorazili na Krétu dórští obyvatelé z Balkánu a tím začal vleklý ale nezadržitelný úpadek velkolepé minojské civilizace, která se více než umění válčit věnovala umění žít. O sto let později byl obrovským podmořským zemětřesením a následným řáděním tsunami zničen velkolepý palác Knóssos a Kréta ztratila své významné postavení v řecké historii. Od roku 67 př.n.l. se stala provincií Římské říše, a to až do roku 398 n.l. V době, kdy se Římská říše rozdělila na dvě části, připadla Kréta Byzantské říši. Poté, co ta podlehla křižákům, byla Kréta prodána Bonifáci z Montferratu, který ji prodal Benátkám. Pod touto nadvládou trpěla 465 let. Obdobím všeobecné stagnace pro Krétu pak byla turecká okupace ( 1669-1898 ) Když v roce 1821 získalo Řecko nezávislost, byla ještě celých sto let Kréta pod nadvládou Turků. A tak tedy na Krétě najdeme památky jak z minojské kultury, tak i nejrůznější stopy z benátské a turecké historie ostrova.

     

    Další turistická lákadla

    Ujít bychom si rovněž neměli nechat návštěvu kláštera Arkádí s barokní fasádou, trosky zimního sídla krále – Phastiós s labyrintovým rozložením chodeb a schodišť, nebo třeba klášter Toploú ze 14. století, kde je velké množství ikon slavného Ioánnise Komaróse z roku 1770 – mistrovská díla byzantského období. Za minojskými vykopávkami je též pěkný výlet lodí na Aktorii na nedalekém Santorini, o kterém se říká, že je legendární Atlantidou. Doporučujeme též návštěvu archeologického muzea v Rethymnonu ( 80 km od Heraklionu), kde jsou mj. vystaveny historické sarkofágy, šperky z doby bronzové i rituální artefakty z Diovy jeskyně na hoře Ida.

     

    Hlášení El Grekovi

    Pád Konstantinopole a rozpad byzantské říše znamenaly postupné zatlačování byzantské kultury na řecké ostrovy, které se ještě dlouho bránily tureckému panství. Kultura staré byzance zde našla útočiště hlavně v oblasti lidového umění, výtvarného i slovesného. Živnou půdou pro jeho rozvoj byla zejména Kréta. Z 15.–17. století zde pochází mnoho vzácných pozdně byzantských chrámů s cennou malířskou výzdobou. Z tohoto příznivého podhoubí vzešel i malíř Domenikos Theotokopulos

    ( 1541 – 1614), který proslul ve světovém malířství pod jménem El Greco – Řek. Zvídaví turista, milovník výtvarného umění, se může vypravit na severu Kréty do jeho rodné vesnice. Leží pár kilometrů směrem do hor od oblíbeného přímořského letoviska Amoudara. Tady najdeme platan, pod kterým Domenikos jako chlapec sedával, i jeho rodný domek, změněný na malé muzeum. Platan má u kořenů studánku ( zřejmě důvod jeho dlouhověkosti), ze které se lze občerstvit. Čerstvá voda nám tady chutná dvojnásob při pomyšlení, že ji svého času tady pil i slavný El Greco. A vůbec nejlepším suvenýrem z cest po Krétě je vlastní fotografie z tohoto památného místa. V okolí jsou i velké pomerančové háje, ale pozor, není zde zvykem jít na „drbec“, jak se říká u nás na vsi. Ostatně, citrusové plody nejsou švestky ani jablka a soukromý majetek se tady respektuje víc, než-li jsme zvyklí.

    V Heraklionu, v místním vlastivědném muzeu, pak nevynechejme expozici věnovanou proslulému krétskému romanopisci, básníků a esejistu Nikosu Kazantzakisu (1883-1957). Jeho pracovna se v dokonalém stavu dochovala do dnešních dnů. Jakoby slavný spisovatel právě vstal od svého psacího stolu. Ještě je otevřený kalamář, a posunutá židle. Imposantní je i Mistrova knihovna z olivového dřeva s ohromnou sbírku překladů jeho děl do mnoha světových jazyků. Včetně češtiny – jestlipak víte, že tento světově proslulý prozaik žil v letech 1930 až 1931 v ČSR v krušnohorské obci Boží Dar?

    Malá rada závěrem: Pokud se chystáte na Krétu, mimo mapy a průvodce si nezapomeňte přibalit slavný Kazantzakisův román Hlášení El Grecovi. Především ten nám pomůže pochopit místní hrdé a dobrosrdečné lidí, jejich historii i ostrov, který je pro svou jedinečnost a výjimečnost často nazýván „sedmým kontinentem“.

     

    Plážová letoviska a Palmová pláž

    Své kouzlo a výborné zázemí mají Matala, Sitia a Paleochora. Matala je nejznámější a nejvyhledávanější pláž v okrese Iraklio (Heraklion), především kvůli hebkému bílému písku a pozoruhodným jeskyňkám, vyhloubených během milionů let vlnami do skal. Sitia je městečko s romantickým přístavem na východním okraji Kréty s pláží, ideální ke koupání, slunění a windsurfingu. Na planině nad městem je mezinárodní letiště. Paleochoru najdeme na jihozápadním cípu Kréty. Známé letovisko s oblázkovou i písečnou pláží střeží zřícenina benátské pevnosti. Paleochora, jako jedna z mála na Krétě, se prezentuje jako rodinné letovisko a dodržuje se zde večerka, kdy v rámci klidu a pohody tichnou ve 23.00 veškeré hudební produkce a diskotéky.

    Věhlasná pláž Vai v Chanii patří spolu s palácem v Knóssu a planinou Lasithi k oblíbeným cílům většiny cestovních kanceláří na Krétě. Tato skvělá pláž je obdivována nejenom díky jemnému písku a průzračnému moři, ale také díky zdejším palmám. Je jich zde celý les a navozují spolu s mořským horizontem iluzi karibského ostrova.

    Více na:www.azurreizen.cz

     

     

  • Město Trutnov nemá v zimě díky blízkosti Krkonoš nouzi o sněhovou nadílku. Kouzelná podhorská krajina nabádá k pěším i běžkařským výletům mezi stromy obtěžkanými sněhovou peřinou, po kterých je vždycky příjemné zahřát se v některé z trutnovských kaváren či hospůdek. A čím jiným, než některým z tradičních zimních nápojů?

     

    Prokřehlé tělo spolehlivě zahřeje horký nápoj, nejlépe s kapkou něčeho silnějšího. Trutnovské hospůdky nabízejí jak zimní klasiku, tedy svařené víno, ale také nápoje s medovinou. Krkonošská medovina je tradiční krajovou medicínou, která vzniká v malé obci Rudník nedaleko Vrchlabí z kvalitního krkonošského medu. Působí jako přírodní antibiotikum, mírní trávicí potíže a celkově posiluje organismus. Je možné ji přidávat do čaje nebo v čisté podobě ohřát na teplotu mezi 50 – 60°C.
    Medovina by se nikdy neměla vařit, aby se nezničily její blahodárné složky. Najde uplatnění i v přípravě sladkostí a marinád. Horkou medovinu podáváme ve sklenici bez stopky nebo ve skleněném hrníčku. Nebo ji můžeme po vzoru Irů vychutnávat z hliněných pohárů.

     

    Trutnovské - medové jablko

    Na přípravu potřebujeme:
    1dcl jablečného džusu

    1dcl medoviny
    skořici

    Do kastrůlku dáme jablečnou šťávu, přidáme kousek skořice a medovinu. Pomalu zahříváme, až je směs horká, dáváme však pozor, aby se nevařila. Nalijeme do silnostěnné sklenice a ozdobíme plátkem jablka. Na zdraví!

     Historie medoviny
     
    Medovina je alkoholický nápoj vzniklý kvašením roztoku medu a vody.  Patří mezi nejstarší alkoholické nápoje, určitě starší než pivo a víno. Vyráběla se ve všech civilizacích a na různých místech světa, není tedy typickým nápojem pouze Čechů nebo Keltů. Medovina byla od nejstarších dob považována za zdroj života, moudrosti, odvahy a síly a jako taková se přednostně podávala králům a hrdinům. Lidé věřili, že má účinky afrodiziaka. Vzhledem k tomu, že med byl vždy vzácnou surovinou, byla i medovina ve starověku a středověku určena především pro panovnické dvory, slavnostní příležitosti apod. Později se rozšířila i do měst, kde byly běžné šenky medné a vinné. Když Karel IV. zavedl u nás pěstování vinné révy, byla postupně medovina vytlačována vínem a také pivem. V posledních letech však její obliba opět stoupá.
     

    Jde to i bez promile
    Těm, jimž alkohol nic neříká a také malým návštěvníkům, kteří se potřebují zahřát po stavění sněhuláka či koulovačce v mrazivém krkonošském vzduchu, udělá dobře horké pitíčko se zázvorem.

    Oddenek s nevábným vzhledem v sobě po oloupání skrývá žlutý šťavnatý střed, který je pro své prohřívající účinky velmi vhodný právě v zimním období, ať už čerstvý, sušený či kandovaný.

    Trutnovská - hrušková zázvoráda
    Na přípravu potřebujeme:
    2 dl hruškového džusu
    asi 2 cm zázvoru
    mletou skořici

    Zázvor oloupeme a nakrájíme na tenké plátky, přidáme do hruškového džusu a ohřejeme pod bod varu. Můžeme, avšak nemusíme přecedit a nalijeme do sklenice či hrníčku. Posypeme špetkou mleté skořice a podáváme.

    Zázrak z podzemí
     
    Nikdo přesně neví, jak dlouho lidstvo používá zázvor. Mnozí soudí, že rostlina původem z jihovýchodní Asie může být jednou z nejstarších kulturních plodin. Slovo označující zázvor dokonce podle lingvistů patří mezi nejstarší dochovaná slova. Do Evropy se tento kořen ostře nasládlé a hřejivé chuti dostal s arabskými kupci, pravidelný obchod probíhal od 9. století. Od té doby se zázvor objevoval v receptech po celé Evropě. Používá se čerstvý, nakládaný nebo sušený a namletý. Pro své prohřívající účinky je vynikající jako přísada do zimních horkých nápojů.                                                

  • Statistiky cestovního ruchu posledních let ukazují, že postupně měníme způsob trávení svých dovolených. Platí to jak pro mladé, pro rodiny s dětmi, tak i pro dříve narozené – jako odraz společenských změn, jimiž jsme v poslední době prošli.

     

    Ostatně není to jev zaznamenaný jen u nás, ale funguje prakticky ve všech rozvinutých zemích. Dovolená se nečerpá najednou, zpravidla během prázdnin, ale člení se na několik etap. Větším dílem se orientuje - jako dříve - na letní pobyty na slunci, u vody, často u moře, avšak část se ponechává na pobyty třeba v zimě na horách, popř. se v menších dávkách užívá k rozmanitým programům tzv. prodloužených víkendů apod. Výraznou změnou je i fakt, že stále větší oblibu si získávají tzv. aktivní dovolené. Nadále už není cílem lenivět na pláži a pasivně se opékat, ale naopak spojit pobyt ve slunných končinách se sportem, poznáváním, zábavou, někdy také získáváním nových dovedností, či soustředěnou regenerací a obnovou vitality. Tzv. wellness, spa (á la lázeňské), či fitness programy jsou už dnes na denním pořádku a bývají pro ně vhodné podmínky mnohem častěji, než dříve. Mezi nové pojetí dovolené, dnes stále více vyhledávané, patří také tzv. „dobití baterek“ – tedy pobyt v teplých krajích v obdobích, kdy doma není právě nejtepleji. Vzhledem ke kratší společné historické etapě ( na niž sice nejsme příliš hrdi ) v nedávné minulosti je nám z exotických končin Kuba tak nějak o poznání „mentálně“ blíž. Už jen proto, že jsme se o ní poměrně dost dovídali...


    Ostrov o něco více svobody               


    Velkého významu návštěvnosti ze zahraničí pro ekonomiku ostrova jsou si na Kubě dobře vědomi. Proto také poslední dobou poněkud uvolnili podmínky pro rozvoj turistického průmyslu. Došlo k velkým investicím několika mezinárodních hotelových řetězců, vznikla řada moderních, vesměs luxusních hotelových objektů. Nechybějí konferenční a kongresové kapacity, sportovní hřiště, golfové areály. Karavany japonských džípů zvou k výletům s průvodcem či bez, podobně lze vyjíždět na motorových člunech podél mořského pobřeží nebo proti proudu řek do vnitrozemí. Potkáme i skupiny turistů na výletech koňmo. Pořádají se už i okruhy turistických skupin po celém ostrově s ubytováním v soukromí, tedy bez izolace od domácích obyvatel. Povoleno je i drobné soukromé podnikání – sice zatím jen s vyloučením „kapitalistického vykořisťování“, ale přece... Pravda, dodnes je na Kubě možné odlišit dva světy – ten turistický, kde si nejen užívají hosté, ale kde se slušně daří i domácím, kteří je obsluhují – a pak ten druhý, kde je o poznání méně veselo. Avšak nic není jen černobílé a dalo by se o tom diskutovat. Rozhodneme-li se na Kubu cestovat, litovat určitě nebudeme.


    Hudba, tanec, slavné koktejly a rum


    Svět turistů tu takříkajíc na každém kroku provázejí typické kapely s temperamentní, ale i romantickou hudbou, která je díky slavnému filmu Buena Vista Social Club už po řadu let populární na celém světě. Často – a zpravidla když jsou turisté vítáni při příjezdu - se poblíž kapely vyskytnou půvabné tanečnice a v další vlně číšníci, nabízející koktejl „Papá“ Hemingwaye – daiquirí, nebo neméně oblíbené mojito. V nabídce nápojů můžeme v těchto dnech zaznamenat žhavou novinku. Don José Navarro - Primer Maestro Ronero (v případě vína by se nejspíš řeklo špičkový sommeliér) značky Havana Club Selección de Maestros nám představil tento nový luxusní druh kubánského rumu: “Jsme pyšní na naši novinku, její mimořádné vlastnosti jsou výsledkem  dlouhodobého soustředěného úsilí. Základem byl výběr nejjemnějších zrajících rumů z rezerv Havana Clubu. Následovalo jejich uložení do vybraných dubových sudů se silným aromatickým potenciálem. Konečně závěrem nastává „Cuban Barrel Proof“ – společné rozhodnutí maestros roneros o tom, které z takto uzrálých rumů půjdou do konečné směsi. Tak docilujeme nenapodobitelného aromatu a skvělé chuti“. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit – je báječný. Ostatně ochutnat se dá, i kdybychom na Kubu necestovali – dováží se i do Česka.   


    Hýřivá Tropicana a to ostatní


    Při pobytu na Kubě rozhodně nelze vynechat slavnou havanskou Tropicanu – oslnivou revui, plnou vynikajících tanečníků v tradičně skvělé choreografii a kostýmech, ve výpravnosti neznajících omezení. Ta má už i „dcerušku“ – stejnojmennou revue v supermoderním objektu ve městě Matanzas. Není divu – kvalita této fantastické show prošla bez úhony všemi režimy – tak je vynikající. Programů, plných žhavých tanců a hudby je však možné si užít i na řadě dalších míst, mezi nimi např. v originální Pirátské jeskyni poblíž Varadera. Á propos – Varadero: stále jedna z nejkrásnějších pláží světa, dobře vybavená, obklopená atraktivními hotely a resorty, kam přijíždějí zejména Kanaďané, Španělé, Italové, Nizozemci, Britové, oklikou ( navzdory stále platnému blokujícímu zákonu jako „experti“, „výzkumníci“, či přes třetí země ) i desetitisíce Američanů. Za nimi pak se řadí Evropané. Kromě relaxu na pláži, zmíněných výletů a shlédnutí světoznámé revue Tropicana je na Kubě k vidění množství dalších zajímavostí. Po stopách papá Hemingwaye dorazíme v Havaně do baru Floridita, či do restaurantu La Bodeguita del Medio, podnikneme výlet na jeho „finku“- sídlo, kde psal své slavné romány, či do vesnice Cojimara, odkud pocházel jeho starý rybář z novely Stařec a moře, oceněné Nobelovou cenou. Projdeme

    se starou koloniální Havanou, na exkurzi zavítáme do továrny na slavné doutníky Cohiba. Ty – spolu se zdejším třtinovým rumem Havana Club – jak již řečeno - určitě stojí za to okusit. Vyznavače jachtingu přiláká k prohlídce přístav Marina Hemingway, odkud lze vyjet na rybolov nebo za potápěním do světově proslulého mimořádně atraktivního podmořského království ryb neuvěřitelně fantastických barev a tvarů v kulisách korálových útesů. Obdivovatele klasického tance pak jistě přiláká kubánský národní balet, založený a k mimořádnému mistrovství dovedený slavnou primabalerínou Alicií Alonso. Podnikatelskou snahu Kubánců poté oceníme třeba tak, že se necháme za dolar vyfotografovat spolu s půvabnými dívkami v pravých koloniálních oděvech…


    Hudba na Kubě odráží historii


    Předkolumbovské složení obyvatel ostrova vzalo za své během španělské kolonizace. Nad původním indiánským převládlo obyvatelstvo španělské, později doplněné africkými otroky v roli chybějící pracovní síly. Fúze africké kultury s prvky španělskými, později ovlivněna vlnami imigrace Francouzů, Číňanů, Haiťanů, Jamajčanů a Mexičanů, doplněna nepřímým, ale silným vlivem italské kultury 19. století a severoamerické 20. století – to jsou etapy formování hudby na Kubě. Dnes existuje pět hlavních kmenových skupin, z nichž každá je charakterizována specifickými žánry, formami, hudebními nástroji, stylem. Měl jsem unikátní příležitost zažít polodenní program, během kterého byly charakterizovány a také prakticky vystoupily kapely, představující všechny odlišné druhy hudby na ostrově. Nepopsatelný zážitek. I když turisté zpravidla mohou slyšet jen některé z těchto žánrů, i tak nabudou dojmu, že hudba zní na každém kroku. Není divu – prostí, temperamentní lidé dali této muzice vznik, snadno jí porozumějí a bez obtíží ji dokáží reprodukovat – proto asi nikdy nezanikne...


    Ano, Kuba stojí za návštěvu z celé řady důvodů - a „baterky“ ? Ty si tam spolehlivě dobijeme také…


                                                                                                                                                                    

  •  

    Lázně Luhačovice patří mezi největší lázeňská zařízení v České republice. Léčí se tady především dýchací cesty, a v tomto oboru jsou dokonce hlavním léčebným zařízením u nás.

     

     

    Lázně v údolí říčky Šťávnice obklopují lesy, město tone v zeleni, keřích a květinách. Krásné místo pro odpočinek.

     

    Minerální prameny se tu využívají už přes tři sta let

     

    Bylo to tak, že v roce 1669 brněnský lékař Jan Hertod zveřejnil ve Věstníku vídeňské univerzity pod názvem Tartare Mastix Moraviae v článku Bič na usazeninu charakteristiku pramenů. Současně neopomněl doporučit jejich využití pro léčení některých onemocnění.
    V roce 1776 vídeňský biochemik prof. Cranz pak provedl chemickou analýzu luhačovských vod a zveřejnil jejich chemické složení. Označil je za jedny z nejúčinnějších ve střední Evropě pro jejich vysoký obsah minerálních látek a proplynění CO2.

    V Luhačovicích je v současné době patnáct pramenů, známá je například Vincentka, Ottovka, Aloiska i pramen Dr.Šťastný. 

     

     

    Základy moderního lázeňství v Luhačovicích 

     

    Datují se od roku 1902. Tehdy z iniciativy lékaře a tehdejšího ředitele lázní Františka Veselého  byla založena Akciová společnost lázní luhačovských. Po té došlo v Luhačovicích k velkému rozvoji lázní, stavěly se hotely, penziony a léčebná zařízení. Mnohé z nich jsou dílem skvělého slovenského architekta Dušana Jurkoviče.

    V Lázních Luhačovice se léčí, jak už řečeno, především klienti s onemocněním dýchacího ústrojí, ale také s poruchami pohybového aparátu a trávicího ústrojí, také diabetici, klienti, které trápí nemoci oběhového ústrojí a onkologická onemocnění. 

     

     

    Dva domy – dva světy

     

    Mezi prvorepublikovém hotely patří v Luhačovicích, kromě unikátního Jurkovičova léčebného domu, také hotel Alexandria. Prošel náročnou rekonstrukcí, která mu rozhodně prospěla a hostům umožňuje užít si zdejší pobyt ještě příjemněji než dosud.

    Rekonstrukce se členila na dvě části. První spočívala v rekonstrukci architektonicky hodnotné prvorepublikové hlavní budovy luxusního hotelu, druhá se týkala ubytovací přístavby z 60. let, která byla nahrazena novostavbou s nadstandardními hotelovými pokoji, wellness relaxačním centrem a bazénem. 

     

    Rekonstrukce původního objektu vrátila hotelu prvorepublikovou noblesu, přičemž nabízí služby na úrovni evropského čtyřhvězdičkového hotelu. 

    Bohatý a hodnotný interiér Francouzské restaurace a Night Clubu byl uveden do stavu z doby otevření původního hotelu. Vstoupíte a ocitnete se v době, která hotelové a kavárenské noblese přála, ve třicátých letech minulého století. 

     

    Alexandria II, to je úplně jiný svět

     

    Nabízí kombinaci luxusního hotelového zázemí a moderního wellness zařízení. Architekti novostavby se inspirovali životem a dobou proslulého panovníka a vojevůdce Alexandra Velikého. Hlavním cílem architektonického řešení bylo ovšem předvést návštěvníkovi moderní a svěží novostavbu, která nekopíruje staré, ale naopak se snaží v sobě snoubit prvky moderní a současné architektury společně s dekoracemi a barevností inspirovanou antickými kulturami.

    Základní trojkombinace barev používané starověkými kulturami se objevuje i zde, jsou to barvy písková, až zlatá, terakotová a černá. 

     

    Wellness, relax, pohoda

     

    V této části hotelu Alexandria se host setkává převážně se starořeckým motivem labyrintu, který symbolizoval životní pouť člověka od narození až k životnímu cíli. V něm jsou skryty jednotlivé wellness atrakce jako je pára, masáže, sauna a další.
    Domovině Alexandra Velikého, kultuře a zemi, ze které pocházel, tedy starověkému Řecku je věnován jedinečný a intimní prostor lázní. Hlavním motivem bazénu je prosklený panoramatický výtah s točitým schodištěm propojující wellness a bazén, travertinová kaskádovitá fontána a motiv zlatého makedonského slunce na dně bazénu.

     

     

    Cena hejtmana a ocenění centrálou cestovního ruchu

     

    Dostavba a rekonstrukce ALEXANDRIA**** Spa & Wellness hotelu získala Cenu hejtmana Zlínského kraje v soutěži Stavba roku 2010 Zlínského kraje.  Odborná porota už podeváté vybírala z 61 přihlášených staveb.

    Medical wellness v  ALEXANDRIA **** Spa  & Wellness hotelu v Luhačovicích se stalo hitem letošní sezóny na východní Moravě.

     

    Toto ocenění udělila hotelu Alexandria Centrála cestovního ruchu Východní Moravy.

     

     

     

      

     

    1. Projekty Bez hranic

    V letech 2012 – 2014 realizovala Jihočeská centrála cestovního ruchu dva přeshraniční projekty Bez hranic zaměřené na společnou propagaci turistické nabídky regionů jižní Čechy, Horní Rakousko a Východní Bavorsko. V rámci projektu „Bez hranic - marketingový program Horní Rakousko - Jižní Čechy“ byla hlavním partnerem Hornorakouská centrála cestovního ruchu (Oberösterreich Tourismus), v rámci projektu „Bez hranic – společná turistická opatření Jižní Čechy – Východní Bavorsko“ pak Turistický spolek Východní Bavorsko (Tourismusverband Ostbayern). Oba projekty byly spolufinancované z prostředků Evropské unie - Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF), Jihočeského kraje a Státního rozpočtu ČR.

    Aktivity projektů byly zaměřené na společné mediální kampaně v tištěných a elektronických médiích (TV, rozhlas, bannerová kampaň), společnou prezentaci v zahraničí, zejména na veletrzích cestovního ruchu, přeshraniční motivační cesty pro zástupce médií a cestovních kanceláří a studijní cesty pro zástupce infocenter a destinačních managementů.

    V rámci obou projektů byly dále vytvořeny propagační tiskoviny s přeshraničním obsahem ve třech jazykových mutacích: ČJ, NJ, AJ, tematicky rozdělené následovně:

    • Výletní mapa s tipy na výlety - Souhrnná

    • Soubor cyklomap

    • Výletní mapa s tipy na výlety - Aktivní dovolená

    • Výletní mapa s tipy na výlety - Rodinná dovolená

    • Výletní mapa s tipy na výlety - Lázně a Wellness

    • Výletní mapa s tipy na výlety - Památky a kultura

    • Výletní mapa s tipy na výlety - Pěší turistika

    • Výletní mapa s tipy na výlety - Zimní dovolená

    • Výletní mapa s tipy na výlety - Gastronomie

    • Výletní mapa s tipy na výlety - Církevní turistika

    • Výletní mapa s tipy na výlety – Venkovská turistika

    • Výletní mapa s tipy na výlety – Filmová turistika

    • Výletní mapa s tipy na výlety – Golfová turistika

    • Výletní mapy s tipy na výlety – jednotlivých 9 regionů JČ

    V neposlední řadě pak proběhl rozvoj internetového turistického portálu http://www.jiznicechy.cz/bez-hranic, kde také najdete více informací o obou projektech a jejich výstupech.

    1. Elektrokola pro seniory – začátek budování sítě

    Jihočeská centrála v rámci své činnosti vytváří podmínky pro rozvoj cestovního ruchu v Jihočeském kraji. V rámci cestovního ruchu je jednou z cílových skupin i skupina seniorů.

    Obsahem projektu, který byl ze strany ČEZ podpořen, je zpřístupnění cykloturistiky pro seniory. V rámci projektu dojde k vybudování pilotního projektu v rámci regionu Jižních Čech, který bude zaměřen právě na aktivní seniory, a nabídne jim cykloturistiku nenáročnou na fyzické síly. Cílem je vytvoření sítě ve spolupráci s infocentry a dalšími partnery, díky které budeme mít možnost tvorby vícedenních výletů na elektrokole.

    V rámci tohoto pilotního provozu budou pořízena elektrokola, která budou umístěna v místě s vyšší koncentrací seniorů (město Nové Hrady). Provoz elektrokol bude zajištěn partnery - informačními centry, kteří budou garantovat výrazné zvýhodnění zapůjčení kol seniorům (zároveň i tato kola budou pořízena s ohledem na tuto cílovou skupinu).

    Financování:

    Celkový rozpočet akce: 400.000,00 Kč

    1. Jižní Čechy husitské

    Stěžejním projektem Jihočeského kraje pro letošní rok jsou Jižní Čechy husitské. Jeho cílem je připomenout si místa a města spojená se životem a působením mistra Jana Husa, od jehož mučednické smrti letos uplyne 600 let, i s celým husitským hnutím.

    Na jihu Čech se jedná o více než 20 míst a měst, která si připomínají husitskou tradici a vypráví o událostech, které se staly součástí nejen českých, ale i evropských středověkých dějin. Kraj u této příležitosti připravil na podporu cestovního ruchu v regionu zhruba 70 akcí. Jedná se například o přednáškové cykly, konference, sympozia, oslavy, komponované a scénické prohlídky, koncerty, historické festivaly, divadelní představení či rekonstrukce bitev.

     

    Hlavními pilíři projektu jsou rekonstrukce bitvy u Sudoměře, kterou již na konci března zhlédly tisíce lidí, nově zrekonstruovaný Památník mistra Jana Husa v Husinci v podobě jeho rodného domku, nová expozice v Památníku Jana Žižky v Trocnově, pietní vzpomínkový akt spojený s kladením věnců k 600. výročí upálení mistra Jana Husa u jeho pomníku v Táboře či rovněž v Táboře konaný 24. ročník Mezinárodního husitského festivalu (11. 9. 2015).

    Další zajímavé akce týkající se husitství na jihu Čech:

    25. 7. – Husité hurá na Hradec!

    22. 8. – Bitva o Slamburk

    11. – 13. 9. 2015 – Táborská setkání

     

     

    Více informací o projektu najdete na webu www.jchusitske.cz

    1. Jihočeská venkovská turistická karta - Turistykarta.cz

    Jedná se o projekt společnosti Turistika.cz. Turistykarta je věrnostní systém pro registrované turisty, výletníky a cestovatele, jedná se o slevovou kartičku pro aktivní trávení volného času v Čechách i v zahraničí (okolní státy).

    Slevy a výhody lze vyhledat v tištěném katalogu, www stránkách, mobilní aplikaci. Malá kartička na klíče s čipem a čárkovým kódem, může mít svůj speciální design s logem kraje apod, kartu může mít každý snadno v mobilu (přes aplikaci mobile-pocket).

    Cena ročního členství: 100,- Kč, platí na jeden rok od data vystavení, cena měsíčního členství: 50,- Kč (papírová poukázka s čárkovým kódem)

    Karta se prodává na webových stránkách, informačních centrech, čerpacích stanicích.

    Počet uživatelů Turistykarty: 782.000 (6/2015)

     


  •  

     

    Místo, které si dnes představíme, je ideální jak klimatem, tak kompletní turistickou nabídkou , perfektními službami i svou dosažitelností. Vozem z Prahy jsme zde za šest-sedm hodin pohodlné jízdy automobilem. Našim cílem je nejižnější místo Rakouska - romantické město Villach na jižní straně Alp. Coby obligátním  kamenem dohodil jsou hranice s Itálii a Slovinskem.

     

    Jedním z místních turistických magnetů je „plešatá hora“ Gerlitzen, která se doslova zvedá  z modrých vod Ossiašského jezera. Ke své kuriózní přezdívce přišla díky svému holému vrcholu. Tady je mimo lanovky umístěna i třetí nejdůležitější observatoř na světě, specializující se na sluneční erupci. V létě se sem vydávají milovníci přírody a horské turistiky, aby tady prožili krásnou aktivní dovolenou. Pro svou vynikající termiku je Gerlitzen vyhledávaným místem i pro paragliding. A kdo by si chtěl ještě více zvýšit hladinu adrenalinu, ten se může těšit na absolutní senzaci: 1. rakouskou horskou trasu pro motokáry!

    Zábava pro malé i velké

    Horské motokáry připomínají klasické dětské motokáry. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že ty horské mají mnohem větší a také širší kola, jak se ostatně pro takové vozidlo v drsném horském terénu sluší a patří. Rychlostí minimálně 40 km/h se pak kandidáti zvýšeného adrenalinu v ochranných helmách řítí speciální tratí s mantinely z vrcholu Gerlitzenu po Moserově sjezdovce až k mezistanici kabinové lanovky na Kanzelhöhe. Motokáry jsou snadno ovladatelné a řiditelné, mají naprosto bezpečné a výkonné brzdy. Děti v nich smějí jezdit se svolením rodičů a od výšky 130 cm, senioři pak se svolením dětí a bez omezení tělesné výšky. Po dojezdu dolů jezdci nasednou na dvoumístnou sedačkovou lanovku a opět mohou na start. Jízda je natolik báječná, že jsou děti, a nejenom ony schopné, projezdit celé kapesné. Aby to rodiče tak nebolelo  upozorňujeme na populární a výhodnou regionální slevovou kartu – Card, která stojí 34 euro pro dospělé a je s ní na více jak 100 turistických atrakcí a cílů vstup zdarma nebo se slevou. Její výhody poznáme mimo motokárové dráhy po celý pobyt. Platnost karty je od 17. dubna do 26. října 2011 (pak jsou k dispozici skipasy), děti od 6 do 15 let dostanou kartu za 14 eur, pro děti do 6 let nebo od třetího dítěte v rodině je karta zdarma.

    Návštěva Opičí hory

     
    Od jezera Ossiacher to není daleko na Affenberg pod  imposantními zříceninami hradu s názvem připomínající náš Lanškroun. Landskron, jak se zříceniny jmenují, jsou cílem vycházek a výletů nejenom kvůli romantické hradní restaurací a báječné vyhlídce do celého kraje, ale především možností  prohlídky klecí s dravými ptáky, včetně orlů. Místní sokolníci pro hosty mají připraven  pravidelný program „lovu“ králíka i lišky, což jsou návnady zašité v kůži. Jedinečné ukázky baví především dospělé, i když ani děti nevykřikují své oblíbené „tati, tak kdy už půjdeme“, těšíce se na rezervaci opiček při úpatí hory, nesoucí hrad Landskroun.
    Tady, v hustém listnatém lese, oploceném a zajištěném důmyslným elektrickým zařízením, aby se opice nerozutekly do kraje, čeká turisty a výletníky včetně rodin s dětmi skutečné safari mezi divokými zvířaty. Průvodce skupinám návštěvníků vysvětluje několik zásadní věcí: Nedívat se makakům přímo do očí, berou to jako výzvu k boji, nekrmit, nehladit, hlídat si všechny věci, od kabelek přes brýle až po čepice a hodinky. Zvířata nepošťuchovat, neopouštět vyznačenou trasu. Při řeči průvodce zvedá výstražně prst, tajemné zvuk z houštin za ohradou zvyšují napětí. Vchod do rezervace připomíná napínavé záběry prvních metrů slavného filmu Jurský park.  Očekávání nezklame ani dospělé. Makakové se předvádí, běhají pop zeji, skáčí po stromech, loudí jablka na průvodci a okukují příchozí. Děti jsou jako u vytržení, chuť nějakou opičku pohladit však brzy zažene rvačka v tlupě, až létají chlup a pohled na dlouhé špičáky opic naznačují, jak bolestné by mohlo být kousnutí od takového „mazlíčka“.

     

    Vodní turistika a vodní sporty

     
    Oblast kolem Villachu se vyznačuje devíti jezery. Mají jedno společné: jejich voda je pitná a v létě dosahuje teploty až 28 stupňů Celsia. Všechny jsou ideální pro provozování vodních sportů, na každém z jejich břehů najdeme jak hotely a penziony, tak i perfektně vybavené kempy pro přívěsy i stanování. Kromě vodního lyžování, plachtění, surfování či potápění, veslování a pádlování či projížděk na šlapadlech, je možné se vznášet nad hladinou jezer na padáku. Ovšem, chytat se zde dají rekreačně i kapitální ryby, veškeré náčiní je k dispozici jak v půjčovnách, tak i ke koupi v řadě specializovaných obchodů a obchůdků.
    Přímo u Osiašského jezera je turistům k dispozici šestnáct kempů, u Villachu dva. Jedná se o zařízení špičkových služeb cestovního ruchu, vysoce ceněné i německým automobilovým klubem ADAC, což je renomovaný průvodce kempinky v celé Evropě. Kupříkladu kempink Berghof u břehů Ossiašského jezera byl v roce 2010 opět označen jako nejlepší zařízení svého druhu, což je nejvyšší vyznamenání, jaké může ADAC kempinku propůjčit. Mimo hodnocení běžných věcí se autoklub zaměřuje i na problematiku šetrného zacházení s pitnou vodou v kempu, možnosti zapůjčení kol i bezprostřední blízkost autobusové zastávky, čímž se sleduje výrazné omezení automobilového provozu.

    eBike – nová dimenze potěšení z cyklistiky


    Závěrem naší minisondy do palety nabídek místního cestovního ruchu nesmíme zapomenout na fakt, že Villach má právo používat titul „nejpřátelštější město cyklistů“ v Rakousku. Je to tím, že nabízí nejenom 83 kilometrů městských cyklostezek nebo i 20 kilometrů dlouhou „Svačinkovou stezku“, věnovanou gastrocyklistice, kdy se po určitých kilometrech nabízí nespočet malých specializovaných hostinců. Tady je pokaždé něco jiného  z místních specialit k ochutnání, takže si lidé píší své pocity z nabízených dobrot do notýsků, třeba i s recepty a tak vlastně vznikl nový druh gurmánského cestování za požitky chuťových buněk. Za doporučení stojí i cesta kolem  Ossiache See s výhledem jak na jezero, tak i nádherné horské panorama. Velkou novinkou a hitem poslední doby je státem podporovaný program elektrocyklistiky (ebiker) v souvislosti s turistikou.  Elektrokola jsou běžná horská kola s doplňkem baterie se snadným ovládáním přes miniaturní zařízení s namačkáním přidané hodnot elektrického proudu, značně snižující námahu klasického šlapání. Baterie má zatím dojezd cca 50 kilometrů. Na speciálních trasách a cyklostezkách rostou jak houby po dešti  malé stanice na výměnu baterie, samotná elektrická kola jsou k zapůjčení v každém větším hotelu. Jezdí se na nich skutečně pohodlně, bez zbytečné námahy. Na dlouhé rovině či v kopci stačí namačkat příslušnou značku na displey u rukojetě řídítek po pravé straně a kolo vyrazí vpřed znatelnou silou, která nám dá odpočinout, což   ocení jak fyzicky slabší či unavený turista, tak především senioři.
    Více na: www.kaernten.at

     

     

    Foto Miroslav Feszanicz

     

  •  

    Liberlandje stát, který vyhlásil na sporném území mezi Srbskem a Chorvatskem Čech Vít Jedlička.Oblast má kolem 7 km² a je především pokrytalužními lesy. Existují dva mezinárodně uznávané suverénní státy s menší rozlohou, než jakou si nárokuje Liberland, a to Vatikán a Monako. Stejnou velikost jako Liberland má Gibraltar, který není suverénním státem. V místě nejsou žádní stálí obyvatelé. Nachází se zde přes 30 let opuštěná budova, která by po přestavbě měla sloužit parlamentu. Součástí území je Ostrov Siga na Dunaji. Jedinépobřeží Liberlandu tvoříDunaj,mezinárodní vodní cesta garantující volný přístup kČernému moři několikavnitrozemským státům.

    Podle Jedličky si díky hraničnímu sporu mezi Chorvatskem a Srbskem tuto oblast podél západního břehu řeky Dunaje nenárokuje Chorvatsko, Srbsko ani žádný jiný stát a jedná se tak podle něho oterra nullius, neboli zemi nikoho.Jedlička 13. dubna2015 v této oblasti vyhlásil stát Liberland. Datum vybral vzhledem k tomu, že na tento den připadají narozeniny hlavního autora amerického prohlášení nezávislosti Thomase Jeffersona. Hranici definoval tak, aby nezasahovala do území Chorvatska ani Srbska. Srbsko vydalo oficiální stanovisko, v němž uvádí „Nový stát Liberland není zformován na území Republiky Srbsko.“ Ekonomové Liberlandu spočítali, že úplný rozvoj Liberlandu by posílil ekonomický růst v Chorvatsku o jedno procento ročně a dramaticky by snížil nezaměstnanost v celé oblasti.

     

    Mottem Liberlandu je Žít a nechat žít

     

    V. Jedlička uvedl, že Cílem zakladatelů nového státu je vytvořit společnost, kde poctiví lidé mohou prosperovat bez toho, aby jim stát znepříjemňoval život zbytečnými zákazy a daněmi.“ Stát bude svým občanům zajišťovat pouzebezpečnost, spravedlnost a diplomatické služby. O občanství dosud požádalo víc než 430.000 lidí z celého světa, nejvíc z Egypta a zemí severu Afriky, z České republiky je 10 000 žádostí. V řadách žadatelů o občanství je spoustu světoznámých architektů (celkem 1200), umělců, investorů, podnikatelů a diplomatů. Celkem ve světě vzniklo téměř 90 zastupitelských úřadů Liberlandu,jeden z nich vytvořil ve svém domě šéf italského opozičního a populistického Hnutí pěti hvězd Beppe Grillo. V ČR je kancelář Liberlandu nedaleko parku Grébovka v Koperníkově ulici ve vile, která v minulosti sloužila jako rezidence dánského velvyslance.Prezident Liberlandu V. Jedlička se zúčastnil ve Washingtonu inaugurace Donalda Trumpa. Jako jeden mála evropských politiků totiž Trumpa podpořil veřejně již v průběhu jeho předvolební kampaně. První obyvatelé Liberlandu budou žít na houseboatech, jejichž podoba vznikla v architektonickém studiu nedávno zemřelé slavné britské architektky iráckého původu Zahy Hadidové. Je už zpracováno řada architektonických návrhů budoucí podoby města - státu - dimenzovaného zhruba na 150.000 obyvatel.Přišly i futuristické návrhy, z nichž například jeden počítá se zachováním přírody a budovy plánuje v podobě trychtýřů, v nichž budou sídlit firmy, kterým se líbí koncept.Stát má měnu nazvanou Meritnavázanou k dolaru v poměru 1:1 a vlastní aerolinie. Má i svoje poštovní známky a fotbalové mužstvo.

    Na ovládnutí území závisí i vyhlášení prvních voleb. První firmou registrovanou v tamním rejstříku jeSpolečnost Orosené a.s.,která na počest Liberlandu vyrobila pivo Liberal a zavázala se odvádět dobrovolnou daň. „Neváhají dobrovolnou daň k ceně přidávat a odvádět ji Liberlandu, ukazuje to, že koncept dobrovolné daně funguje,“ řeklministr financí Jan Purkrábek. Ministrem zahraničí se stal Američan Thomas Walls, který v minulosti působil na velvyslanectví Spojených státůBerlíně a jehož hlavním cílem bude snaha o navazování diplomatických vztahů se státy světa. Ministrem vnitra je Slovinec Denis Pirc, který si jako jeden z cílů vytkl zavedení registračních značek pro vozidla. President Jedlička představil už druhé pivo vznikajícího státu. Jde o svrchně kvašené pivo excelentní kvality z těch nejlepších přísad, jaké se dají na světě koupit. Liberbeer, patnáctistupňový ale -6,5% alkoholu je ještě kvalitnější než pivo značky Liberal, které pod národními barvami Liberlandu vzniklo v loňském roce. Speciální je v tom, že má spoustu ovocných chutí a nemá žádný takzvaný ocásek. „Pivovarnictví není státní aktivita, to by bylo naprosto proti logice Liberlandu. Ostatně Liberlandská ústava tyto aktivity státu zakazuje. Jde o to vždy jen hledat a vytvářet prostředí pro tržní subjekty.” vysvětlil ministr financí Purkrábek. “Podnikatele jako pivovar Liberbeer proto plně podporujeme. Umožní šířit Liberlandské ideje dále po světě a přispívají dobrovolně ze zisků na chod státu.”Liberlandský pivovar Liberbeer je tzv. létající pivovar, který využívá silné sítě Liberlandské komunity po světě.

    “Chceme skloubit vynikající českou reputaci v oboru pivovarnictví a rostoucí zájem o myšlenky Liberlandu po světě. ČR je výchozí, ale zdaleka nikoliv cílový trh. Máme ambice dosáhnout ročního výstavu 10.000 hl a zařadili se mezi rychle rostoucí malé pivovary. Už jednáme s prvními kontakty do zahraničí ohledně exportu na Britské Ostrovy a do Německa“, uvedl k plánům létajícího pivovaru jeho vedoucí Jaroslav Falta. Roční výstav činí nyní 2500 hl. Strategií je vyhledávat po světě talentované sládky a vařit s nimi mezinárodní piva pro Liberland. Autorem prvního Liberbeer Ale je český sládek Vojtěch Slivoň z pivovaru Krušnohor, který byl časopisem “Pivo, Beer and Ale” zvolen talentem roku 2016. “15ka Liberlandský Ale má rozhodně šanci na trhu uspět. “ pochválil práci sládka pan Tomáš Erlich, předseda Sdružení přátel piva. Piva Liberbeer se mají pyšnit ještě dalším primátem. Kromě reklamní teze, že “každým vypitím piva je přispěno k rozvoji svobody ve světě” (2Kč dobrovolná daň z každého půllitru), má být ve všech prodejních místech na světě možné za pivo zaplatit populární kryptoměnou Bitcoin.Liberbeer Ale je prvním z plánové řady produktů “pivovaru” Liberbeer. Pivovar v uvozovkách proto, že nemá vlastní technologické vybavení a využívá proto nejen volných kapacit v jiných pivovarech, ale zároveň to nejlepší z jejich umění. Tento koncept se nazývá “létající pivovar“. Létající pivovary a tím i Liberbeer jsou důsledkem současného trendu v pivovarnictví, světácky řečeném craftové (ruční, řemeslné) výrobě piva. Tento trend zdaleka není jen v ČR, ale prakticky po celém světě, kde mají lidé rádi pivo. Velký boom vznikl ve Spojených státech v 70. - 80. letech a postupně se přenesl do dalších zemí. Společným znakem je rozmanitost pivních stylů, použití nových aromatických odrůd chmelů a méně tradičních sladů. Na lokální úrovni se pivo neupravuje filtrací nebo pasterizací, jeho chuť je tedy zcela autentická, ovšem za cenu, že pivo musí být uchovávané při nízké teplotě (do 7 - 8°C) a jeho trvanlivost se počítá na nižší jednotky měsíců. Stylově je typickým představitelem craftové výroby pivo svrchně kvašené, avšak klasický dobře uvařený spodně kvašený ležák tzv. plzeňského typu je pro spoustu českých minipivovarů stále základním kamenem jejich produkce.V ČR se nyní blížíme k počtu 400 minipivovarů, dá se očekávat, že dále poroste a počet pivovarů může být brzy dvojnásobný. Zdaleka ne všechny minipivovary mají ambici na prodeje po celé republice, často se jedná o restaurační pivovary prodávající buď jen ve vlastní provozovně, nebo “kolem komína”. A takových mohou vzniknout bez problémů další stovky.

    Liberbeer má za cíl být dostupný na klasických místech - v pivotékách v lahvové podobě (v současné době 0,75l skleněné lahve) a v čepované na rotujících pípách v pivních barech, hospodách a restauracích. Pro vysvětlenou - rotující pípy je označení pro takový výčep, kde provozovatel nechce minimálně na jednom kohoutu mít stále stejné pivo. Mění jej tedy např. po každém vyčepovaném sudu. A jsou bary, kde mají takové kohouty všechny. Pivo pro export se bude distribuovat buď v lahvích nebo jednorázových plastových sudech - Petainerech. V případě exportu na vzdálenější trhy mimo Evropu bude exportní pivo minimálním způsobem upravováno tzv. mikrofiltrací. Sládkova charakteristika piva: Liberbeer Ale je pivo, které hned po přivonění zaujme svou svěží vůní citrusů, tropického ovoce a jemným podtónem kokosu. V chuti pak naleznete podobné složky, jako v jeho vůni, ale navíc doplněné výraznou sladovostí s trochou karamelu, které decentně vyvažují vyšší hořkost piva. V sypání piva byly použity pouze britské slady z rodinné sladovny Simpsons a na chmelení pak washingtonský, novozélandský a japonský chmel. Pivo lze zakoupit: Galerie Piva - craft beer shop, Krymská 36, Praha 10, www.galeriepiva.cz - Pivo Grando - e-shop www.pivogrando.cz.

    Jaromír Hampl

    Foto: archiv Liberland

     

  •  Hotel President příjemným místem k odpočinku

    Neochutnat Lignano, poloostrov na půl cesty mezi Terstem a Benátkami, zelený a voňavý poloostrov plný zpěvu cikád, by byla věčná škoda. Na jedné straně ústí řeky Tagliamento a na straně druhé Laguna di Marano. A mezi tím osm kilometrů písečných pláží.

    Také obchůdky, butiky, hospůdky, restaurace, vinné sklípky, zábavní parky, cyklistické stezky, golfová hřiště, tenisové kurty, doky... a to ještě není věšechno.


    Lignano, místo ponořené do zeleně, všemi smysly obrácené k moři, má všechno, co člověk k prožití příjemné dovolené potřebuje, všechno na co si vzpomenete, tady je.
    Více než dvacet let je Lignano hrdým nositelem Modré Evropské vlajky, symbolu pro čistotu pláží a moře.


    Lignano jsou tři nádherná města předurčená pro báječnou dovolenou – Lignano Sabbiadoro, Lignano Pineta a Lignano Riviera.

    Lignano Sabbiadoro, od slova písek – sabbia

     
    Jemný, měkoučký, zlatý písek charakterizuje pláže podél klidného moře a hlavní třída plná obchodů, barů, butiků a restaurací s nečetnými náměstíčky zase večerní život v této noblesní části Lignana. Každý si tu užije – děti v nečetných hernách a Junior parku, dospělí v kavárničkách u skvělého jídla. Ať se na pizzu nebo na zmrzlinu zastavíte kdekoliv, vždycky si pochutnáte, a že zmrzliny dostanete hned celý kopec a pizzu jen z čerstvých místních surovin je jisté.

    Lignano Pineta – městečko v borovém háji


    Centrem je spirála, kolem níž se v kruhu točí všechny ulice i uličky. A člověk tu přesto nezabloudí. Jsou velmi jasně značené, mají řád – ostatně stejně jako na celém lignanském poloostrově.


    Tady se v padesátých letech začal probouzet k životu velkorysý projekt noblesního přímořského letoviska, který chtěli přenést z papíru do života tehdejší friulští podnikatelé, kteří dobře vytušili, že místo v borovém háji je natolik úžasné, že nelze, než riskovat a povolat první traktor, aby se zakousl do země. Ostatně ten traktor ještě dodnes existuje. Je památeční, samozřejmě se s ním nepracuje.


    Unikátní městský projekt, přímořské městečko zasazené do zeleně borových hájů ve spirále na sebe navazujících ulic navrhl architekt Marcello D´Olivo.

    Lignano Riviera – kam oko dohlédne, všude zeleň mořských borovic


    Nejklidnější část Lignana, kde ticho ruší pouze tisíce cikád, přestávku si neberou. Jsou společníky na pláži, v ulicích, u bazénu, kdykoliv otevřete dveře balkónu.
    Mezi písčitou pláží a ústím řeky Tagliamento je golfové hřiště, také zoologický park a lázně. Golfový klub – Golf club Lignano je pro milovníky golfu lahůdka, oceňují zdejší osmnácti jamkové hřiště, které je uznáváno natolik, že se tady konají i mezinárodní soutěže. Ve zdejší zoologické zahradě Punta verde žije v bujné vegetaci více než tisíc zvířat.


    Alpe Adria, je moderní akvasplash, vodní park, v době svého vzniku první svého druhu v Itálii. Atrakce, která  si za léta už našla svoje nadšené obdivovatele. Je to projekt milánského architektonického studia Nizoli, které akvasplash představuje jako kopii antického divadla.

    K lignanské části Riviéra patří nezbytně Hotel President


    Zdejší příjemné rodinné prostředí jakoby navazovalo na příjemné prostředí zelených píniových hájů, přináší svým hostům velmi milé zážitky. Klimatizace nedovolí, abyste se dusili vedrem, skvělé jídlo připravované srdcem výborných kuchařů je vždycky kulinářským zážitkem, velká svěží zahrada s lehátky a bazénem pro děti i dospělé je relax bez kompromisů.


    K moři na bezplatnou soukromou hotelovou pláž s lehátky, slunečníky a barem dovede hosty parková cesta, kterou lemují obrovské keře růžových, rudých i fialových  rododendronů a samozřejmě všudypřítomné cikády.


    Zamýšlená večerní procházka vlahým večerem se může při pohledu na vyrovnanou flotilu jízdních kol, které hotel půjčuje zdarma, změnit v příjemnou večerní cykloprojížďku.
    Hosté hotelu President, luxusního čtyřhvězdičkového hotelu, pokud jsou golfisté, mají slevu na green fee na golfovém hřišti a na vyžádání mají k dispozici také golfové balíčky.
    Pobyt s malým pejskem je tady povolen za pět eur denně. Snídaně jsou bufetové a večeře se podávají výběrem z menu. Jistě nemusím připomínat, že před zdejší gastronomií smekne i ten největší gurmán.


    Jen pár kroků odtud mohou hosté hotelu využít také moderní termální lázně Lignano Spa.

  • Do celopražské databáze významných stromů přibyly tři zajímavé dřeviny. Jejich počet se tím navýšil na 120 stromů. Nově můžeme obdivovat Lípu Evropy v Hostivaři, Jilm Na Zátorách v Holešovicích a Lípu republiky v Klementinu. Tyto stromy byly zařazeny do databáze na základě návrhů veřejnosti v rámci probíhající soutěže „Objevme významné stromy“.

    Při procházkách Prahou můžeme potkat mnoho zajímavých stromů. Mimo stromy památné roste na území metropole celá řada dalších dřevin, které připomínají důležité historické momenty a jsou živými svědky minulosti. Pojďme se podívat na nejnověji zařazené.

    Lípa republiky v Klementinu
    Na Praze 1 v areálu Klementina u astronomické věže, kde začala v polovině 18. století meteorologická pozorování, která byla od roku 1775 zaznamenávána systematicky, což zajistilo, že je zde nejdelší souvislá řada pozorování na světě, roste na travnaté ploše nápadná lípa. Ta byla vysazena 5.listopadu 1968 na počest padesátého výročí vzniku ČSR. Dle dochovaných fotografií se podařilo dopátrat, že lípu vysadil tehdejší ředitel Státní knihovny ČSR PhDr. Josef Vinárek společně s dalšími zaměstnanci knihovny za účasti početného publika.
    Lípa už téměř 50 let je také přímým svědkem teplotních rekordů, které zde poslední desetiletí padají stále častěji. Nejchladnější den lípa zažila rok po své výsadbě, kdy 22.12.1969 bylo mínus 20,0 ºC. Tím pro ni dosud nejteplejším dnem se stal 27. červenec 1983, kdy musela přežít 37,8 ºC. Je až obdivuhodné, že lípa zvládá růst na tak exponovaném místě v centru města.

    Jilm Na Zátorách v Holešovicích
    Rovněž jilm u stanice metra C Nádraží Holešovice je vskutku hrdinou. Ten je živou připomínkou někdejších starých Holešovic. Tamější malebná čtvrť Zátory byla v roce 1978 v tichosti násilně zbourána, aby vzniklo místo pro autobusový terminál, stanici metra a vlaku. Jilmové stromořadí zde tvořilo uliční alej, ze které zůstal zachován jen tento strom.
    Dobové fotografie tehdejší čtvrti zřetelně ukazují, jak jilm vypadal dříve. Svým poselstvím by si jistě zasloužil vyhlášení za památný strom. Obvod jeho kmene měří úctyhodných 260 cm.

    Lípa Evropy v Hostivaři
    Při ulici Hostivařská na Praze 15 roste lípa, která zatím ještě nevyniká svým vzrůstem. Nese však důležité poselství. Byla vysazena 9. května 2000 na počet Evropského dne v Praze, který byl uspořádán k 50. výročí od podpisu tzv. Schumannovy deklarace mezi Francií a Německem, která je považována za počátek evropských integračních snah. Lípu vysadil tehdejší starosta Prahy 15 Jan Nádvorník. V tento den byla vydána i poštovní známka v hodnotě 9 Kč - Společná známka Evropy - EUROPA 2000 - Budování Evropy, která symbolizuje budoucnost sjednocující se Evropy při zachování specifik jednotlivých zemí.
    Lípa by si zajisté zasloužila ochranný plůtek a řádné označení, aby důstojně připomínala svůj odkaz.

    Soutěž "Objevme významné stromy"
    Další významné stromy Prahy jsou umístěny na webu www.prazskestromy.cz, kde aktuálně probíhá soutěž v hledání pozoruhodných stromů. Do soutěže se může zapojit každý. Všechny dobré návrhy na nové významné stromy budou oceněny hodnotnými knihami o přírodě. Pokud nevíte, jak s hledáním začít, tak na výše uvedeném webu je elektronická verze letáčku „Významné stromy kolem nás“, který vydala Agentura Koniklec a jenž je výborným pomocníkem při vyhledávání významných stromů.


    Lípa republiky v Klementinu, foto: Aleš Rudl, prazskestromy.cz
  • Prvních 8 měsíců fungování nejrozsáhlejšího projektu v oblasti digitalizace turistických tras má úspěšně za sebou Livetouring.com. Mezinárodní projekt, který provozuje společnost Turistika.cz, s.r.o., vznikl na jaře roku 2015 a za prvních 8 měsíců svého fungování může turistům nabídnout již více než 280 unikátních videotras z 15 zemí světa.

    Livetouring.com je projekt, který díky světově unikátní aplikaci videotras umožňuje turistům videoprohlídku zajímavých tras, u kterých je vždy video provázáno s mapou, výškovým profilem a zajímavými body na trase (POI).  Turista může libovolně v mapě nebo profilu trasy prokliknout na úsek trasy, který ho zajímá a hned se může podívat, jak úsek ve skutečnosti vypadá, jaký je zde například povrch nebo převýšení.

    Do podoby videotras bylo v roce 2015 natočeno a na web Livetouring.com umístěno přes 280 tras v 15 zemích. Celkově bylo natočeno a propojeno s mapou 7 200 kilometrů. Nejčastějším typem tras jsou cyklostezky a cyklotrasy, kterých bylo natočeno 4 869 kilometů. Dále bylo natočeno téměř 1 000 kilometrů pěších tras a naučných stezek. Turisté se také mohou podívat na videotrasy ski areálů a zimních běžeckých tras (285 km). Zajímavými specialitami jsou trasy na lodi (107 km) a trasy letadlem nebo balónem (389 km).

    Nejpopulárnější českou trasou na Livetouring.com je cyklotrasa z Lipna nad Vltavou přes Frymburk zpět do Lipna nad Vltavou, na kterou se podívalo v roce 2015 více než 50.000 turistů.  Mimo ČR je nejvíce zobrazovanou trasou letecký výlet hydroplánem nad Dubají.

    Smělé plány mají v  Livetouring.com i na rok 2016.„V tomto roce bychom chtěli pro turisty  natočit dalších minimálně 250 tras v České Republice i v zahraničí“, říká ředitel projektu videotras Mgr. Petr Tomek.

    Jednotlivé statistické údaje projektu:

    -7200 celkově natočených kilometrů

    -285 videotras

    -15 zemí v nichž je natočena videotrasa

    -   4869 km natočených cyklotras a cyklostezek,http://www.livetouring.com/cs/type/cyclo/

    -   954 km natočených pěších tras a naučných stezek,http://www.livetouring.com/cs/type/walk/

    - 285 km natočených zimních běžeckých tras,http://www.livetouring.com/cs/type/cross-country-ski/

    - 107 km natočených tras na lodi,http://www.livetouring.com/cs/type/on-the-water/

    - 389 km natočených tras balónem nebo letadlem,http://www.livetouring.com/cs/type/baloon-plane/

    Odkazy:
    Trasa z Lipna nad Vltavou přes Frymburk zpět do Lipna nad Vltavou:
    http://www.livetouring.com/cs/track/cyklovylet-z-lipna-nad-vltavou-do-frymburku-a-zpet

    Letecký přelet nad Dubají:
    http://www.livetouring.com/cs/track/dubaj-z-letadla

    Pro více informací kontaktujte:

     

    Petr Tomek
    ředitel projektu videotras
    Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
    776 200 688



  •  

    Kdysi, dnes se mi to zdá dávno, jsem patřil mezi skalní odpůrce projektu plavebního kanálu Dunaj-Odra-Labe. Bylo to v době, kdy slovo ekolog, dnes spíše ekologista, nepatřilo mezi sprostá slova. Tehdy jsem si dokázal představit, jak se stavba, kterou původně odhadovali na pětiletku, bude stavět dvacet let. Ono socialistické stavebnictví nebylo nejúčelnější, technologie pokulhávaly a na přírodní prostředí nikdo nehleděl.Dnes se na jmenovaný projekt koukám přece jen přívětivěji. Dnes už se na celý problém dívám uvážlivěji.

     

    Proč jsem změnil názor? Projel jsem se totiž Baťovým kanálem. Když jsem viděl, kolika lidem poskytuje tato stavba živobytí, dovedu si představit, jak by to vypadalo kolem jeho většího budoucího bratra.Konečně, jak si uvědomoval i pan Baťa, i menší šlepr (remorkér) s několika pramicemi uveze větší náklad než vlak, navíc za třetinovou částku. Jinak by svůj průplav ani nerealizoval.Vodní dílo prý postavil natruc prvorepublikovým osvíceným politikům, kteří tvrdili, že budovat kanál je v československých podmínkách nemožné. Pokud ho prý postaví, tak se nedoplatí. Pan továrník jim vlastním příkladem prokázal, že oba dva názory jsou daleko od pravdy. Celý projekt se mu podle dochovaných zpráv vrátil ještě před 2. světovou válkou. Nevím, kolik tovaru se po něm v současnosti přeplavuje, ale jsem si jistý, že je to dnes turistická rarita evropského významu.

     

    Ekologický a zároveň ekonomický expert ČSSD, Petr Petržílek, jinak smrtelný nepřítel stavby, má pravdu v tom, že se stavbou průplavu usilovně zabývali už i naši předci. V roce 1869 byl vydán říšský vodní zákon a návazně na něj moravský vodní zákon ze dne 28. srpna 1870. Pro anglorakouskou banku vypracoval v roce 1870-1873 Prof. Ing. A. O. Pontzer projekt průplavu Dunaj–Odra pro lodě o tonáži 240 t. Průplav měl vést: Anger, Otrokovice, Přerov, Hranice a Bohumín. K překonání výškových rozdílů bylo navrženo 84 plavebních komor. Délka průplavu měla činit 273,38 km. K zásobování vodou bylo navrženo několik přehrad na Bečvě. Ovšem Finanční krize v roce 1873 stavbě zabránila. V každé další generaci se u nás objevili lidé, kteří měli zájem průplav či kanál, jak ho střídavě pojmenovávali, vybudovat. K význačným propagátorům průplavu Dunaj-Odra-Labe patřil i již jmenovaný pan Baťa a prý nebýt světové války a po ní nástup komunismu u nás, už by tu stál. Historie ovšem nezná slovíčko kdyby.

     

    Ani soudruhům nebyla myšlenka jmenované vodní cesty až tak daleko od věci.Dopravovat lodní plechy, reaktory pro jaderné elektrárny nebo potrubí z Ostravy po řece Odře bylo lákavé a pokusy v době vysokého stavu vody nadějné. V Ostravě kvůli tomu dokonce vybudovali z Larsenových profilů jakési primitivní přístaviště. Také pardubický přístav (taková drobná česká rarita, protože pod ním je pěkných pár kilometrů Labe dodnes nesplavných) byl budovaný právě za účelem jakéhosi překladiště pro projektovanou vodní cestu. Ta měla vést z tohoto města až do Přerova. To se jaksi nerealizovalo, takže Pardubice mají přístav už několik desítek let hotový, ale nefunkční. V posledním desetiletí splavnění zabránili milovaní zelení ekologisté. Jejich hrátky, tolik podobné těm u obchvatu Plzně či v blízkosti Lovosic, už možná spáchaly větší finanční škody, než kolik by bylo potřeba na stavbu několik zdymadel.

     

    Současnost popisované vodní cesty je také zajímavá. Netýká se už jenom Česka, ale celého EU. Milé soustátí s ní totiž počítá. Dnes existuje na území uvažované trasy potenciální vodní cesty stavební uzávěra. Evropská rada ve své rezoluci 1473 (2005) vyzvala Česko, Rakousko, Slovensko a Polsko, aby urychlily zpracování studie proveditelnosti projektu Dunaj-Odra-Labe a zintensivnily související politická jednání. Projekt je zařazen do nejdůležitějších dopravních projektů EU a nelze od něj ustoupit bez souhlasu všech ministrů dopravy EU. Naše různobarevné vlády prý stále jednají o prodloužení stavebních uzávěr podél trasy vodní cesty, přičemž se přiklání k trase Dunaj-Odra před propojením Dunaje a Labe. Jinak všude vládne klid a ticho. Nebýt poznámek našeho prezidenta, Miloše Zemana, který je zastáncem tohoto díla, a následných výlevů zeleně postižených, zdálo by se, že se nic v tomto ohledu neděje. Díky našemu členství v EU mohou zúčastnění mluvit, jak jim je libo. Konečné slovo asi stejně padne někde jinde.

     

    Také argumenty pana Petržílka ohledně zvýšeného odvodnění Vysočiny a přilehlých luhů a hájů jsou minimálně nepromyšlené. Vždyť tu budou muset postavit několik přehrad, které v budoucnosti vytvoří zásobárnu vody pro průplav. Například se počítá s přehradou Teplická na Bečvě. Zvýší se i retenční schopnost krajiny a H2O u nás spíše přibude. Mimochodem i samotný kanál bude mít výrazný vliv na zdejší vodní hospodářství. Svým způsobem je to také trochu netradiční přehradní nádrž. Tím pádem je argumentace již zmíněného poradce ČSSD velice úsměvná:“Případná výstavba průplavního kanálu DOL by vyvolala jednu z největších ekologických katastrof na území České republiky. Vzhledem k vývoji zásadních klimatických změn a tedy k předpokládanému dlouhodobému sužování naší země extrémním suchem, lze dedukovat problémy se stavem vody v kanálu, respektive s trvalým nedostatkem vody pro provozování vodní dopravy.“To snad ani komentář nepotřebuje.

     

    Teorie o spiknutí podnikatelů za účelem nekřesťanského zisku, tolik libá socialistově uchu, zase tak moc směšná není. O tom, že při obdobné stavbě k rozkrádačkám dochází, a to nejen u nás, je fakt. Vzpomenu-li výstavbu dálnice z Olomouce do Ostravy, zahajovanou s takovou pompou, nebo nešťastný tunel Blanka, asi pan poradce ví, o čem mluví.Nicméně jeho pocity chápu, už díky svým dřívějším vlastním názorům a možného megaprojektu se také trochu bojím.Chápu i jeho obavy z betonářské loby, která je u nás hodně silná. Kolik miliard bude stavba stát, si nedovoluji odhadovat. Protože se však jedná o evropský projekt, nejspíše na ní nebudeme participovat sami. Mužná bude stát snad jen o málo více, než Bémova plánovaná olympiáda. A určitě mnohem méně, než kolik společně zaplatíme za nesmyslné povolenky emisí CO2 nebo za děsivé dotace na biopaliva, tolik milá našemu ministur financí Andreji Babišovi a alternativní zelenou energii. Jestli se stavba zaplatí, netuším a zdvořile si dovolím pochybovat, zda to ví pan Petržílek. Po tom, co spolu dříve s premiérem Bohuslavem Sobotkou v českých financích předvedli, snad ani není divu. Já se naopak musím omluvit těm, se kterými jsem se dříve hádal, a potěšit je prohlášením, že dnes už jejich projekt považuji za možný a snad i prospěšný. Také bych se chtěl dožít situace, kdy si vyjedu lodí z Brandýsa do Dunajské delty. Prostě bychom měli v Česku malou, ale naši, Panamu.

  •  

    Internetové aktivity města Trutnova se rozrostly o nový komunitní portál Trutnovaci.cz. Nabízí přehled kulturních, sportovních a společenských možností v Trutnově organizovaných nejen městem, ale i dalšími subjekty. Cílem je zpřístupnit občanům přehled akcí a také služeb, které mají být inspirací a motivací jak trávit volný čas…

    „Dosavadní městské stránky Trutnov.cz obsahovaly velké množství dat. I když se orientace v nich zlepšila s novou grafikou, jsou informace pro občany z logického důvodu rozmístěné v různých sekcích webu. Trutnováci.cz zprostředkovávají občanům města společenské dění,“ sdělil starosta Ivan Adamec.

    Portál Trutnováci.cz je otevřen všem subjektům (organizacím, spolkům, společnostem), které v Trutnově pořádají akce nebo zajišťují služby občanům. V rubrice kultura nabídne přehled kulturních institucí, jejich program a tradičně konané akce, v rubrice sport získají návštěvníci informace o sportovištích, sportovních akcích, přehled oddílů a městem udílených sportovních cen. Sekce Volný časbude obsahovat přehled dalších aktivit ve městě a nejbližším okolí. Obsáhlejší položka menu s názvem Pro rodiny přiblíží návštěvníkům dětská hřiště ve městě, seznam škol, školek a mateřských center či informace o vítání občánků. Poslední sekce je určená seniorům a klientům institucí nabízejících sociální služby.

    O hlavních událostech či významných akcích budou informovat články. Jejich autory mohou být pořadatelé akcí prostřednictvím tiskových zpráv a pozvánek. Přehledný seznam událostí podle data a pořadatele nabídne kalendář událostí. Pořadatelé mohou dále využít také bannerovou plochu o velikosti 300 x 300px, ve které lze bezplatně umístit banner v období tři týdny před konáním akce. Další podporu společenského života nabízí portál propojením s fanstránkou na facebooku.

     

  •  

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    Podívat se za velkou vodu bylo kdysi pro obyvatele české kotliny pouhopouhým  snem. V současnosti to díky krizi také není nejlehčí, ale přece jen pro toho, kdo   umí přehodnocovat priority, šetřit nebo vydělávat, možnosti jsou. Cílovými       destinacemi však už nejsou pouze Kuba, Spojené státy nebo Karibské ostrovy, ale především Mexiko. Tento v porovnání s Českou republikou obrovský stát, rozkládající se od oceánu k oceánu, má opravdu co nabídnout. Od přírodních krás, přes moderní urbanistiku, po nezapomenutelné historické předkolumbovské památky. A turistů od nás prý stále přibývá. Odborníci na cestovní ruch se to mohli dozvědět na odborném veletrhu cestovního ruchu a hotelnictví MADI Travel Market v Pražském výstavním areálu v Praze Letňanech přímo od člověka nejzasvěcenějšího. Nechyběla tam totiž ani expozice Mexika ani ředitel pobočky Rady pro turistickou propagaci Mexika pro východní a střední Evropu, Vincente Salas Hesselbach, kterému jsme položili několik otázek :

  •  

    Od roku 1996jekaždý 18. duben i v naší zemi spojován s prestižní oslavou svátku památek a historických sídel, při níž dochází ke šťastnému spojení oslavyMezinárodního dne památek a sídel (MDPS) s ceremoniálem udělování cen za úspěšné počiny v oblasti péče o památky. Je to den, kdy členské státy UNESCO organizují akce, které slouží k popularizaci a propagaci významu zachování památek a historických sídel v zájmu zachování kontinuity kultury a civilizace. V naší zemi se této iniciativy ujal Český národní komitét Mezinárodní rady památek a sídel (ICOMOS), který k příležitosti oslavy MDPS uspořádal v letech 1991-1995 semináře pro odbornou veřejnost.

    Význam MDPS pro propagaci svých cílů a svého poslání si brzy po svém založení uvědomilo iSdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska (SHS ČMS).První oslava MDPS se odehrála dne 18. dubna 1996 v Rytířském sále Valdštejnského paláce v Praze. Od dubna 1997 je toto shromáždění díky pochopení a laskavosti Kanceláře prezidenta republiky a Správy Pražského hradu pořádáno ve Španělském sále Pražského hradu všemi třemi zřizovateli Ceny - Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska, Ministerstvem kultury ČR a Ministerstvem pro místní rozvoj, ve spolupráci s Českým národním komitétem ICOMOS a Kanceláří prezidenta republiky. Letošní slavnostní shromáždění u příležitosti Mezinárodního dne památek a sídel (MDPS) se uskutečnilo 19. dubna 2016. Při slavnostním shromáždění, které probíhá vždy za účasti vysokých státních a vládních představitelů, se každoročně vyhodnocuje soutěž o Cenu Programu regenerace městských památkových rezervací (MPR) a městských památkových zón (MPZ) a rovněž je udělován titul Historické město roku za uplynulý rok.

    Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska (SHS ČMS) je dobrovolná, zájmová, nestranická a nevládní organizace sdružující především historické obce nebo jejich části, na jejichž území jsou zachovány významné kulturní hodnoty, zejména nemovité památky. Vzniklo z iniciativy starostů historických měst v listopadu roku 1990. Sdružení historických sídel má k 1. lednu 2016 celkem 214 členů a z toho 9 přidružených.  Činnost Sdružení se soustřeďuje na uchování, ochranu a trvalou využitelnost našeho kulturního dědictví. K dosažení tohoto cíle, a tím i naplnění účelu existence, Sdružení zejména:

    - popularizuje, zveřejňuje a propaguje význam, souvislosti a problémy kulturního dědictví,

    - pořádá veřejnosti přístupné semináře, odborné konference, výstavy apod.,

    - spolupracuje s organizacemi a institucemi s posláním shodným s cíli SHS ČMS, které působí v České republice i v zahraničí.

    Cena Programu regenerace MPR a MPZ sestává z monumentálního uměleckého díla z českého křišťálu vyrobeného firmou Rűckl Crystal, sklárna v Nižboru, symbolizujícího historická sídla (je majetkem Sdružení a na volnou plochu tohoto uměleckého díla jsou připisováni vítězové Ceny); replika Ceny je předávána vítěznému městu. K ocenění dále náleží pamětní grafický list a finanční částka 1 000 000 Kč. Krajští vítězové obdrželi 100 000 Kč od Ministerstva kultury a pamětní list od SHS ČMS.V jednotlivých krajích zvítězila města: Brtnice, Boskovice, Frýdlant, Jičín, Jindřichův Hradec Karlovy Vary, Klatovy, Kutná Hora, Letohrad, Litoměřice, Luhačovice, Příbor a Městská část Praha 1.

    Titul historické město roku 2014 získalo v loňském roce město Cheb. V letošním roce bylo oceněno za rok 2015 město Příbor z Moravskoslezského kraje. V minulých deseti letech se město Příbor do soutěže o Cenu za nejlepší přípravu a realizaci programu regenerace MPR přihlásilo celkem pětkrát. V rámci Moravskoslezského kraje získalo toto ocenění již vícekrát, v celostátním hodnocení se v letech 2002 a 2012 umístilo mezi třemi městy nominovanými na vítěze této soutěže.

    Obyvatelům města nabízí městská památková rezervace bydlení v klidové zóně s nádechem historie přímo v centru města. Přímo na náměstí Sigmunda Freuda nebo v jeho těsné blízkosti je základní občanská vybavenost (radnice, obchody, banky, lékařské služby, lékárny, knihovna) a v docházkové vzdálenosti (v ochranném pásmu MPR) je i základní škola, gymnázium, pošta a supermarket. Za nejvýznamnější a nejzdařilejší akce regenerace památek, které významnou měrou ovlivnily kulturně-společenský život v městě v období posledních patnácti let, lze považovat:

    - postupnou rekonstrukci piaristického kláštera, v němž byly pro širokou veřejnost otevřeny nové muzejní sály, zasedací a     koncertní síně, prostory knihovny a speciální učebny, kterév dnešní době využívá k výuce Základní umělecká škola;

    - generální opravu kostela Narození Panny Marie, v němž je instalována dřevěná soškapříborské Madony, která se stala součástí expozice Světové výstavy v Montrealu;

    - generální opravu kostela sv. Valentina, který slouží kromě církevních účelů s ohledemna jeho skvělou akustiku k pořádání slavnostních koncertů;

    - generální opravu příborského náměstí, centra městské památkové rezervaces bezbariérovými vstupy do všech jeho částí;

    -záchranu rodného domu Sigmunda Freuda – vykoupení domu od soukromého vlastníka, jeho generální rekonstrukci a návrat do dobové podoby spolu s otevřením specifického muzea

    nejslavnějšího příborského rodáka, zakladatele psychoanalýzy, po Vídni a Londýnu třetímuzeum tohoto významného člověka na světě;

    -vykoupení pozemku od soukromého vlastníka s následným připojením tohoto pozemkuke komplexu klášterní zahrady, revitalizaci celého areálu na zahradu piaristického kláštera.

    V roce 2015 bylo na územi města evidováno celkem 64 nemovitých kulturních památek,zapsaných v Ustředím seznamu kulturních památek České republiky.

    V  roce 2007 bylo Sdružení historických sídel, Čech, Moravy a Slezska osloveno hlavním pořadatelem - Radou Evropy, aby u nás zorganizovalo soutěž „Mladí fotografují památky“ a převzalo nad ní záštitu. Sdružení se velmi rádo ujalo této výzvy, v letošním již 10. ročníku se účastnilo cca 300 žáků a studentů, kteří poslali téměř 500 fotografií. Celá soutěž vyvrcholila předáváním cen a diplomů u příležitosti MDPS ve Španělském sále na Pražském hradě. Soutěž je dnes jedna z největších světových akcí pro mladé na poli kulturního dědictví, první místo získal  Martin Hošek, 16 let – Planá nad Lužnicí, Střední průmyslová škola strojní a stavební, Tábor za foto: Kouzelné ulice kolem radnice Tábor.

    V rámci konference SHS ČMS v Žatci proběhla slavnostní vyhlášení výsledků soutěže Památka roku 2015. Cena se uděluje za nejlepší projekt a realizaci obnovy - budovy nebo souboru staveb, které mají významné památkové, architektonické nebo urbanistické hodnoty a jsou nositeli specifického charakteru prostředí. Soutěž Památka roku 2015 má dvě kategorie:

    1. kategorie: menší (rekonstrukce do 2 mil. Kč bez DPH)
    2. kategorie: velké (rekonstrukce nad 2 mil. Kč bez DPH)

    Cena sestává z uměleckého artefaktu a z finanční odměny vlastníkovi v 1. kategorii ve výši 50 000 Kč a v 2. kategorii 100 000 Kč. Do soutěže bylo celkem přihlášeno 41 objektů.V 1. kategorii zvítězil Měšťanský dům - Slavonice - Jihočeský kraj, v 2. kategorii"Komplex Krumlovských klášterů sestávající z bývalého minoritského klášter, nyní ve vlastnictví Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou a z kláštera sv. Kláry" - Český Krumlov - Jihočeský kraj

    I v letošním roce Sdružení připravilo akci „Brány památek dokořán“ -členská města se tak připojují k Mezinárodnímu dni památek a sídel – po celý duben otevírají památky ve svých městech, pořádají prohlídkové okruhy, výstavy, koncerty, přednášky a pod…).

    Přehled všech přihlášených akcí a další informace jsou zveřejněny na nových Internetových stránkáchhttp://www.historickasidla.cz .

    Jaromír Hampl

    Příbor - Náměstí S. Freunda

    Slavnostní předávání cen