Travel Magazine

  •  

    Expedice na niti je prvním speciálním father friendly programem v Plzni. Muzeum loutek se rozhodlo vyjít vstříc zajímavé a početné skupině návštěvníků, kterou tvoří tatínci, dědečkové, strejdové, prostě muži s dětmi. Tato skupina oplývá, jak jsme pozorováním zjistili, velkou fantazií, odhodláním a schopností si hrát. Doprovod dětí se v rámci programu Expedice na niti stane šerpou, který společně s dítětem zdolává pomyslnou loutkovou osmitisícovku, kde si , jako na každé expedici, musí vzájemně pomáhat, jistit se a společně řešit problémy. Odměnou je jim společně dosažený cíl, ze kterého si pořídí i nevšední vrcholové foto (fotoaparát s sebou!). „Každá výprava je v muzeu vybavena deníkem expedice, podle kterého samostatně postupuje. V první části dítě a šerpa společně poznávají muzeum dobrodružnějším způsobem než je běžné, hledají informace a plní úkoly. Vše zaznamenávají do deníku, který si odnesou později domů. Ve druhé části expedice využijí účastníci svou kreativitu a fantazii na jevišti muzejního divadla nebo při výrobě osobního talismanu“ uvedla vedoucí muzea Markéta Formanová. Naším cílem je přidat do nabídky Plzně zážitek maximálně upravený pro táty a děti nebo, jak s nadsázkou říkáme, pro prince po happy endu. Na programu spolupracujeme s organizací LOM – Ligou otevřených mužů a s Magistrátem města Plzně. Kdo? Děti a jejich tátové, dědové , strýčkové nebo kdokoliv, kdo může dělat šerpu.



    V Muzeu loutek v Plzni, náměstí Republiky 23, denně mimo pondělí 10-18 hodinOd 20/6/2010 do 31/12/2010

     

     

    Sebou? Děti všech věkových kategorií, odvahu, fotoaparát prozkoumáte Muzeum loutek (loutková osmitisícovka ukážete se v pravém světle (na jevišti pořídíte si cílové foto (s novými loutkovými přáteli vše zaznamenáte do deníku výpravy

    Kde nás najdete: Náměstí Republiky 23, Plzeň, 301 00, (+420) 378 370 801

    http://vimevite.cz/as/foto/546-big.jpg

     Markéta Formanová u portrétu Josefa Skupy (Foto: Petr Skála)

    http://www.muzeumloutek.cz

  • Tato vskutku legendární postava světového horolezectví před krátkým časem přijala zcela výjimečně na svém tyrolském hradě Juval malou skupinu vybraných českých novinářů. Stalo se tak v rámci exkluzivní reportážní cesty po pětici jedinečných Messnerových muzeích, které jsou věnovány alpinismu, světovému horolezectví i horským národům z celého světa. Výpravu pražských žurnalistů zprostředkoval a zastřešil díky osobnímu přátelství s Reinholdem Messnerem inženýr Ladislav Jirásko, sám špičkový lezec a organizátor dnes již tradičního Smíchovského festivalu alpinismu, za což mu patří náš autorský dík.

    Kdo je kdo
    Horolezec, spisovatel, fotograf a člen Evropského parlamentu v letech 1999 až 2004 se narodil 17. září 1944 v Brixenu a vyrůstal jihotyrolském údolí Vilnöss v Dolomitech. Tak jako všechny generace zdejších vesničanů i on byl od malička zvyklý namáhavé chůzi do nekonečných strmých vrchů domoviny, což je s největší pravděpodobností to nejlepší genové vybavení pro vysokohorské lezení, jak potvrzuje Reinholdův další vývoj. On s ním, po boku svého otce, začal již v pěti letech a po celých třicet pět let pak patřil k nejlepším horolezcům světa. Může se chlubit více než stovkou prvovýstupů po celém světě. Jako první muž na světě zdolal Reinhold Messner všech čtrnáct tzv. osmitisícovek světa (bez použití kyslíku). Proslavil se i prvovýstupem na Mount Everest, rovněž bez použití kyslíku. Pěšky přešel Antarktidu, Grónsko, Tibet a pouště Gobi a Takla Makan. Mnohokrát se doslova díval smrti do tváře. Má amputováno šest prstů na nohou, velehory si vzaly jeho bratra, o čemž je i jedna z dlouhé řady pěti desítek knih (do češtiny bylo dosud přeloženo 30 jeho knih),  ve kterých o svých téměř nadlidských výkonech, dobrodružstvích a zážitcích Messner napsal. V současné době se věnuje originálnímu muzejnímu projektu „tří em“, což je pět vzájemně souvisejících tematických muzeí, zaměřených na velehory. Věnují se historii i současnosti lezení, umění, kultuře, náboženství a zvláštnostem v horách po celém světě. V letních měsících přebývá s rodinou, která si ho jinak příliš neužije, na hradě Juval, kde nás jako první novináře z České republiky osobně přijal.

    První z Messner Muntian Museums
    Úzká silnice, sotva pro jedno auto, se šplhá z údolí stále vzhůru pastvinami a vinicemi, až vysoko vzhůru k blankytným oblakům, kde se tyčí monumentální hrad. Jakoby vyrůstal ze skály nad úzkou propastí Schnalstalu. I když jsme jako Češi zvyklí na spoustu historických objektů a pevností z domova, a hned tak nás něco nepřekvapí, tady se nám tají dech. Mohutné opevnění zrekonstruovaného středověkého hradu je imposantní. Vysoko v oblacích plachtí dravec s velkým rozpětím křídel, nadarmo se to zde nepřezdívá Messnerovým orlím hnízdem. Bereme za masivní klepadlo na železem okovaných vratech brány. Za moment nás vítá muž rovného držení těla, s ohromnou kšticí hustých vlasů i vousů, tak, jak ho známe z plakátů, fotografií i obálek jeho knížek. Celý svět hledá Yetiho, a on stojí před námi!
     „Hovoříte německy, anglicky nebo dáváte přednost italštině?“ tiskne nám po řadě pravačku italský, německy mluvící horolezec.
    Jak víme, narodil se v Brixenu a vyrůstal ve Villnöss, v oblasti, kterou získala po první světové válce Itálie na úkor Rakouska, většina obyvatel včetně Messnera zde však dodnes hovoří německy. A on, považujíce se za kosmopolitního světoobčana, i anglicky.
    „Vítejte!“, gestem ruky nás zve dál.
    Vstupujeme na útulné nádvoří, kterému vévodí mohutný jehličňan odkudsi z Nepálu a zdobí ho řada tibetských artefaktů.
    „Všechno jsou originály. V Tibetu prakticky už nic původního nezůstalo. Obchodníci se starožitnostmi vše vybrakovali. Snažil jsem se zachránit to nejcennější a hodně věcí jsem odtamtud přivezl. Spoustu památek i vykupuji na světových aukcích. Zatím jsou vystaveny v mých muzeích. Až bude Tibet svobodný, vše jim vrátím zpět,“ říká jako mimochodem Messner, který se na čas, který je nám vymezen, změnil v kustoda po vlastním hradu.
    „Nejdříve si vše prohlédnete, pak posedíme a popovídáme,“ rozhoduje a dodává, že se svému projektu horských muzeí věnuje od roku 2003.
    Juval je první z pětice. Messner  původně koupil zříceninu hradu jako své letní útočiště a pracovnu. Přes deset let ho vlastnoručně rekonstruoval a naplňoval unikátními sbírkami ze svých cest. Rozhodnutím zpřístupnit část objektu veřejnosti se i zrodil nápad celého projektu „pěti em“.
    Procházíme hradem a pečlivě si prohlížíme expozice s nejrůznějšími exponáty, dokumenty a trojrozměrnými předměty. Náš nehraný zájem Reinholda Messnera zřetelně těší. Hlavním tématem Juvalu jsou  „Mýty a svaté hory“. Obdivujeme sbírky z Tibetu, Afriky, Indie i Nepálu. Trošku jako horští lezci se cítíme při výstupu na osmi plošní hradní věž, co patro to malá výstava. Při zdolávání strmého schodiště si uvědomujeme starou pravdu, že nic na světě není zadarmo, že i cesta za poznáním musí stát určité úsilí, pot a někdy i slzy. Na horním ochozu se nám námahou chvějí netrénované svaly stehen i lýtek. Oči se však nemohou nabažit pohledu z ptačí perspektivy na hory kolem a údolí se svahy, na kterých se pasou tibetské almy, nechybí ani mohutní jaci s hrozivými rohy. Reinhold Messner je sem dovezl k dokreslení atmosféry i hospodářským účelům. Zvířata se chovají na jeho farmě, která sousedí s vinicemi, které zásobují hradní sklep vynikajícím mokem, na kterém si za moment pochutnáme při besedě na hradním ochozu.

    Jeho patnáctá osmitisícovka

    „Hlavním cílem mého muzejního projektu je zanechat veřejnosti poselství hor, tak jak ho sám cítím,“ vysvětluje nám po přípitku. „Považuji za nutné upozornit i na křehkou rovinu mezi životním prostředím, lidskou dobyvačností a každodenním životem.“
    „To není zrovna lehký úkol, vzhledem ke kořistnictví, sobectví a konzumnímu stylu života, který v současnosti ve vyspělých zemích kraluje,“ konstatujeme.
    „Jsem si toho velmi dobře vědom, „ usmívá se nejznámější a nejúspěšnější horolezec světa, který svého času zastupoval italskou stranu zelených v Evropském parlamentu. „A proto jsem ho nazval mou patnáctou osmitisícovkou…“
    Projekt  Messner Mouintain Museums, postupně zrealizoval ve svém rodišti v Jižním Tyrolsku a v Dolomitech. První byl Juval, následovala muzea Firiman a Ortles. Další je pod vrcholem Monte Rile. A do pětice všeho nejlepšího, poslední z muzeí bylo otevřeno začátkem turistické sezóny tohoto roku na hradě Ripa v Brunecku.
    Každé je zaměřeno na odlišné téma, které je však spjato s horami a životem na nich. K vidění jsou obrazy, včetně pláten z historických polárních výprav, jako byla třeba rakousko-uherská expedice v 19. století, kterou vedl teplický rodák Julius Payer, dodnes považovaný za nejlepšího malíře Arktidy. Nechybí dobové horolezecké vybavení ani současná výstroj, umělecké a vzpomínkové předměty z expedic a cest, které většinou absolvoval sám a nepojištěn. Tato neuvěřitelná kuriozita je dána tím, že riziko Messnerova těžkého úrazu či smrti bylo tak vysoké, že ho nechtěla žádná pojišťovna riskovat. A každé z muzeí má svůj kinosál s dokumentárními snímky, vázajícími se k daným tématům.
    Poslední, páté muzeum je věnováno poněkud odlišné tématice, a to lidem na horách. Jedná se o interaktivní zařízení, kterým Messner odstartoval dialog a výměnu zkušeností lidí, kteří žijí v odlišných horských oblastech. V bohatých expozicích zaujmou kupříkladu obydlí kočovníků nejrůznějších druhů, včetně plstěných jurt. Návštěvníci mají možnost nahlédnout nejenom do interiéru chalup alpského vesničana předminulého století, ale i do života současných Šerpů, Inků, Tibeťanů či Mongolů a dalších přírodních obyvatel planety.
    Milovníky čísel jistě bude zajímat, že projekt přišel na 15 milionů euro. Nebyl státem ani EU nijak finančně podpořen. A dokonce jsou Messnerova muzea, jako jediná z osmi stovek dalších - státních i soukromích všeho druhu v Tyrolsku a Dolomitech - soběstačná! Vše hradil Reinhold Messner ze svých příjmů za honoráře z přednášek a  seminářů, z příjmů za knihy a filmy a z reklamní činnosti. Dnes jeho muzea již žijí ze vstupného a doplňkových akcí.
    „V Nepálu a jinde ale působím i s konkrétní finanční pomocí,“ svěřuje se legendární dobyvatel hor. „Máme nadaci, která kupříkladu staví školy v Africe, financujeme částečně i úklid odpadků po horolezcích v Nepálu, podporujeme sirotky po horských vůdcích, kteří zahynuli při výkonu služby,“ vypočítává na prstech. „Prostřednictvím Messner Mountian Fondu se snažím vytvářet sociální podmínky pro obyvatele v Himalájích, kteří nemají k dispozici ani základní služby.“
    Náš čas vypršel. Na rozloučenou si opět tiskneme ruce. Messnerova dlaň je hrubá dlaň fyzicky pracujícího člověka se silnými prsty. Připomínají skoby, na kterých často záleží horolezcův život a na kterých on sám mnohokrát visel jen za konečky ukazováku, prostředníčku a prsteníku. Udržel se. Bylo to díky mimořádné fyzické síle, nebo silou vůle?
    „Velehory, a příroda sama mne naučila, jak je člověk proti ní malý a bezbranný. Nepochybuji o tom, že je něco mezi nebem a zemí. Naprosto chápu přírodní lidi, modlící se ke slunci či větru a prosící živly o požehnání před výstupem. Ale také vím, že se člověk musí za mezních okolností spolehnout pouze sám na sebe. Žádná prosba k jakémukoliv božstvu nepomůže, když mu dojde dech, síla a hlavně vůle žít!
    V této souvislosti se na teď již skutečně poslední položenou otázku, co považuje za největší úspěch své lezecké kariéry, rozesměje:
    „Největší úspěch? No přece, že žiju…“

    Infobox:

    MMM Firman – ukazuje vztah člověka a hor. Sídlí na hradě Sigmundskron nad městem Bolzano, první zmínka o hradu je z roku 945 n.l. Mj. je zde i „věž paměti“, kde jsou připomínáni horolezci, kteří se ze svých výprav již nevrátili. Na čestném místě je bota Messnerova bratra Gunthera, který  zahynul na výpravě s Reinholdem

    MMM Ortles, sídlící v Suldenu je věnováno ledovcům a světu věčného ledu. U muzea je Messnerova restaurace Yak a Yetti, kde lze ochutnat i bifteky z tohoto druhu hovězího. Architektura muzea je jedinečná, neboť je vybudováno v podzemí pod masivem nejvyšší rakouské hory Ortleru. Spojení s vnější realitou zajišťuje originální střešní okno muzea, kterým mohou návštěvníci sledovat ortlerský ledovec zvaný Konec světa a celoročně zasněžený vrchol Ortleru. V jedné z vitrín je i křišťálový cepín, kterým byl Messner vyznamenán na Smíchovském festivalu alpinismu v roce 2009

    MMM Dolomites u Cortiny se soustředí na skály a vertikální svět. Vybudováno je na náhorní plošině přímo pod vrcholem Monte Ripa. Při stavbě byly použity základy vojenské pevnosti z 1. světové války. Dolomity jsou přezdívány Rájem lezců a tak jsou tady muzejní sbírky věnované "„Kamenům a skálám"“a historii tohoto regionu, plného bizardních skalních věží

    MMM Juval na Messnerově hradě ve Vinischgau je zaměřeno na mýty a religiózní dimenzi hor. Pro veřejnosti je hrad v červenci a srpnu uzavřen, neboť ho v ten čas obývá sám Messner s rodinou

    MMM Ripa na hradě Bruneck má nejobsažnější expozice zaměřeny na život nerůznějších horských národů celého světa, konají se zde rovněž nejrůznější kulturní a národopisné akce, včetně prezentací jednotlivých etnik


    Foto: Miroslav Feszanicz

  • Praha, 21. 10. 2015: Sdružení CzechInno ve spolupráci se svými partnery dnes uspořádalo v pražské Vozovně Střešovice I. ročník Smart Business Festivalu, který je festivalovou akcí na podporu chytrých řešení v podnikání. Více neža představilo své recepty na chytré financování firem, úspory zdrojů, digitální řešení v marketingu, efektivní HR a smart služby a logistiku. Akce se zúčastnilo téměř 300 účastníků zejména z řad českých malých a středních podniků.

    Svým úvodním slovem akci zahájil člen řídicí rady sdružení CzechInno Pavel Švejda, který celý Festival odstartoval slovy: „Smart znamená v překladu „bystrý, svěží, chytrý, řízný nebo šikovný“ – přejeme účastníkům našeho Festivalu, aby přesně takové bylo i jejich podnikání, k čemuž chceme přispět i touto naší akcí. Naším cílem je umožnit jim zde maximálně různorodou výměnu informací o nových řešeních a posunout tak zúčastněné firmy blíže ideálu inovačního podnikání.“

    Mezi řečníky, kteří Smart Business Festival zahájili, nechyběl ani náměstek ministra průmyslu a obchodu pověřený řízením Sekce fondů EU, výzkumu, vývoje a inovací a investičních pobídek Tomáš Novotný, který celou akci okomentoval slovy: „MPO, česká vláda i Evropská unie považují podporu malých a středních podniků a inovací za svoji nejvyšší prioritu. Mezi řadou oblastí, jak usnadnit podnikání, vnímáme jako klíčovou formu finanční podpory a stimulů, jejichž prostřednictvím chce MPO podpořit inovační podnikání.“

    Evropskou komisi reprezentoval vedoucí jejího zastoupení v České republice Jan Michal: „Tato akce podporuje inovační myšlení v malých a středních firmách – ty totiž mají obrovský inovační potenciál, avšak nevyužívají jej dostatečně, což je škoda a je třeba je k tomu povzbudit,“ uvedl ve svém úvodním slovu. „Jsem rád, že se v České republice konají události, jako je Smart Business Festival, protože podle mého názoru mohou jisté inovační oživení ve firmách navodit,“ uvedl dále Jan Michal.

    Technologické centrum Akademie věd ČR jako nositele sítě Enterprise Europe Network a současně i jednoho z hlavních partnerů Festivalu akci zahájil koordinátor sítě Petr Hladík, který uvedl: Rád bych poděkoval sdružení CzechInno za uspořádání tohoto Festivalu i za kreativitu, s kterou přistupuje k všestranným formám podpory malých a středních podniků. Naše síť na nich již pravidelně participuje a propojuje je se svými dalšími aktivitami, které vyvíjí v dnešní době již ve více než 60 zemích světa.

    Asociaci malých a středních podniků a živnostníků reprezentoval místopředseda jejího představenstva a současně vládní zmocněnec pro spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou Karel Dobeš. „Naše asociace již dlouhou dobu, v příštím roce tomu bude již 15 let, podporuje malé a střední podnikání v České republice, je proto přirozené, že se jako partner zúčastňujeme Smart Business Festivalu. Jsme toho názoru, že MSP jsou nositeli dravé, tzv. narušitelské inovace, která je motorem růstu, a rádi bychom napomohli jejímu sdílení.“

    V programovém bloku Ekonomika podniku se prezentovaly Komerční banka, zastoupená Janem Hanušem, Ministerstvo průmyslu a obchodu reprezentované ředitelem odboru podpory finančních nástrojů Petrem Očkem, Úřad průmyslového vlastnictví reprezentovaný jeho místopředsedou Josefem Dvornákem a společnost Redeggs, kterou zastupoval Jan Lamser. Blok se zaměřil na popis inovativních nástrojů financování podniku formou nedotační podpory a využití finančních nástrojů jako jsou státem a Evropskou komisí podpořené půjčky, záruky a investiční pobídky, podporu aktivity firem v oblasti ochrany průmyslových práv jako potenciálního zdroje příjmů firmy a integrované platební nástroje jako novou formu kontaktu firmy s bankovním světem.

    V bloku Efektivní lidské zdroje byli zastoupeni Fond dalšího vzdělávání reprezentovaný odborným garantem projektu Stáže ve firmách Zdeňkem Vršníkem, Česká společnost pro jakost, za kterou prezentovala Danuše Fišerová a společností Profima Effective reprezentovanou její jednatelkou Janou Márovou. Prezentující se shodli, že chytrá řešení v oblasti HR jsou taková, která firmě pomohou pružně zajistit lidské zdroje pro realizaci svých aktivit, k čemuž je však třeba v oblasti HR vyvinout a aplikovat firemní plány jeho rozvoje.

    V panelu Úspory zdrojů prezentovali své nápady na chytré podnikání Zdeněk Rudolský, spoluzakladatel společnosti Impact Hub, která nabízí začínajícím firmám sdílený pracovní prostor a podporu formou seminářů a přednášek, Jiří Kůs, majitel firmy nanoSPACE a předseda Asociace nanotechnologického průmyslu ČR, který prezentoval vizionářské možnosti úspor zdrojů prostřednictvím nanotechnologií, jednatel společnosti ELKO EP Jiří Konečný, který představil svůj systém chytrých energetických úspor prostřednictvím využití principu internetu věcí a smart homes/smart offices a jednatel a zakladatel firmy 3Dsimo David Paškevič, který účastníkům přiblížil novinky v oblasti ručního 3D tisku, resp. 3D psaní, kreslení, řezání či pájení prostřednictvím 3D pera, které společnost vyvinula.

    Blok Digitální řešení v marketingu hostil zástupce O2 Česká republika Martina Dolejše, přednášejícího Samsung Electronics Czech and Slovak Františka Švihlíka, reprezentanta IBM Česká republika Pavla Hrabinu, jednatele společnosti Turistika.cz Jiřího Pilnáčka, zástupce agentury MEDIAN Josefa Fišera a Daniela Lupinskeho z firmy NetDirect. Účastníci Smart Business Festivalu se v něm dozvěděli, jak mohou cílit své marketingové kampaně přesně co do formy i obsahu na cílovou skupinu svých klientů, jak spravovat marketing firmy v cloudu, efektivně stavět firemní e-shop a nebo i např. jak svou malou a střední firmu z regionů propagovat prostřednictvím turistického portálu za využití nejnovějších technologií mapování terénu.

    Poslední blok s názvem Smart služby a logistika pak přiblížil možnosti využití služeb, které poskytují Krajská hospodářská komora Jihomoravského kraje, jež ústy svého ředitele Petra Kostíka nabídla možnost využití nových prostor pro kanceláře a výzkumná pracoviště firem ve VTP a v BIOLOGY PARKU Brno, síť EuroCollectNet, která nabízí agregované služby advokátních kanceláří ve více než... státech světa a zastoupena byla advokátem Tomášem Rašovským, společnost ACCON managers & partners, která poskytuje svým klientům sdružené a tím i efektivní multioborové poradenství a kterou reprezentovala Veronika Hynková, portál Agent Anděl, který má ambice stát se novým českým „eBay na služby“ a který prezentovala Veronika Rolincová nebo společnost DFC systém, který nabízí firmám komplexní správu vozového parku a zastoupena byla Václavem Krátkým.

    Celým dnem se prolínal i program na expoziční části Smart Business Festivalu, na níž účastníci mohli na prezentačních místech více než 30 vystavovatelů chytrá řešení a služby na vlastní kůži vyzkoušet a dozvědět se o nich více. V doprovodném programu nechyběla show molekulárního cateringu či italská káva servírovaná z pouličního Piaggia. Program vyvrcholil vyhlášením tipovací soutěže, z níž si dva šťastní výherci odnesli dárky od hlavního technologického partnera akce – společnosti Samsung, z Vozovny Střešovice pak byla pro odjíždějící účastníky vypravena historická tramvaj.

    Více informací o průběhu a programu akce včetně všech prezentací a fotogalerie jsou k dispozici na www.smartbusinessfestival.cz.

    CzechInno je neziskovým zájmovým sdružením právnických osob založeným k podpoře českého podnikání. Je již tradičním vyhlašovatelem a organizátorem soutěžeVizionáři, jejímž cílem je každoročně oceňovat inovativní počiny v českém podnikání a organizátorem přehlídky kontaktů a informací pro export s názvemFestival Exportu CZ. Pro rok 2015 také připravuje nový projekt s názvemSmart Business Festival - Festival chytrého podnikání.

    Tento projekt se uskutečnil pod záštitou ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka a je zařazen do Evropského týdne malých a středních podniků 2015 pod záštitou Evropské komise, Generálního ředitelství provnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky.Hlavním finančním odborným partnerem akce se stala Komerční banka, hlavním technologickým partnerem je Samsung Electronics Czech and Slovak, dalšímihlavními partnery jsou Technologické centrum Akademie věd ČR jako koordinátor sítě Enterprise Europe Network Česká republika, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, Společnost vědeckotechnických parků ČR, Asociace inovačního podnikání ČR, Česká společnost pro jakost a Sdružení pro internetový rozvoj. Mediálními partnery se stali Regie Radio Music, které stojí za  vysíláním stanic Frekvence 1, Evropa 2, rádia ZET/BBC, Empresa Media, která je vydavatelem časopisu Týden provozovatelem TV Barrandov, Marketing Sales Media a měsíčník Trade News, DOTYK BYZNYS, Tiscali Media, Česká informační agentura a Inovační podnikání a transfer technologií. Informace o činnosti sdružení CzechInno a jeho projektech jsou k dispozici na www.czechinno.cz.

    Kontakt pro média:                            David Kratochvíl, MBA – předseda řídicí rady sdružení CzechInno

     

    Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., 774 220 272

  • Na staré historické cestě mezi Prahou  a Vídní, poblíž  Znojma najdeme v malebném údolí – na starých mapách jej najdeme pod názvem Bauer Keller, posledních 100 let  - Modré sklepy,  leží vinařské obce Nový Šaldorf  a Sedlešovice. V 16.- 18. století se celé rodiny vedle vinařství živily kopáním písku, které koňské povozy vozily náročným stavitelům do Vídně. Na tuto tradici se rozhodlo navázat místní vinařské občanské sdružení  Modré sklepy. Uspořádali 21. ledna 2012 zahajovací první ročník soutěže v kopání písku pro Vídeň spolu s otevřením místních vinných sklepů a soutěžní ochutnávkou vín vlastní produkce.


    Nový Šaldorf, víno  a písek pro Vídeň

    Vznik vinařských obcí  Nový Šaldorf (dříve Neu Schallersdorf) a Sedlešovice (Edelspitz) je datován na konec 12.století. První písemné zmínky o nich jsou i v dokumentech spojených s nedalekým Louckým klášterem (1190). Geologicky se jedná o místo, kde bylo v období třetihor moře, po kterém zde zůstal namodralý pískovec  a s ním spojený velmi jemný modrý písek.  Na daném místě se sešlo více přírodních zvláštností – geologicky se zde setkávají mladé Malé Karpaty a České krystalinikum. Geologické složení Malých Karpat umožnilo budování samonosných  hlubokých sklepů a druhý geologický prvek – České krystalinikum umožnilo vznik kyselých jílovitých půd výtečných pro pěstování vinné révy. Ale to ještě zdaleka není všechno – jsme na místě, kde se střetávají dva odlišné klimatické oblasti – Panonská nížina s přílivem teplého vzduchu z jihovýchodní Evropy a Českomoravská vrchovina s vlhkými atlantickými proudy. Opravdu hodně výjimečného na poměrně malém prostoru.

     Vinařská tradice zde sahá až do počátku vzniku obcí – což připomíná i replika starého lisu na víno přímo na návsi. V 16. – 18. století se mimo vinařství zdejší obyvatelé věnovali kopání vysoce kvalitního písku, který byl využíván ke stavbám a výzdobě  paláců. Především ke štukování – písek ze Šaldorfu byl například využit při výzdobě Lichtenštejnského paláce a letohrádku Belvedere Vídni. Již z uvedených dřívějších názvů obcí je zřejmé, že zde převládalo německy mluvící obyvatelstvo. Po roce 1945 byla velká část obyvatel odsunuta do Rakouska a Německa. Uprázdněných domů se ujali noví majitelé, kteří se postupně učili jak pracovat s vinnou révou, lisovat a vyrábět víno.

    Sdružení Modré sklepy

     
     Vedle Cechu vinařů vzniklo v Novém Šaldorfu občanské sdružení Modré sklepy, které sdružuje 19 místních vinařství. Podle slov jednoho z členů výboru, pana Petra Haranga, si členové  za svůj cíl mimo jiné návrat ke starým tradicím, spolkovou činnost, setkání s přáteli u dobrého vína spolu s hudbou a  tancem.
     
    Pátrali ve starých kronikách, proč vlastně vznikly desítky a stovky metrů chodeb vyhloubených v pískovci – vysvětlení se našlo velmi jednoduché. Zbyly po kopání kvalitního  jemného písku, dodávaného především do Vídně. V rámci aktivit sdružení navázali na tradici dodávek a uspořádali první ročník soutěže „Kopání písku pro Vídeň.“ Celá akce byla spojena s otevřením  14 sklepů, kde bylo možno ochutnat a testovat vždy po čtyřech vzorcích. Místní historickou  specialitou jsou ohřívaná  vína  - na 15-40 stupňů, pozor nezaměňovat s víny svařovanými.

     
    Otevřené sklepy a Kopání písku pro Vídeň

    Po příjezdu do Nového Šaldorfu se nám ihned  věnoval pan Petr Harang, doprovodil nás do místního infocentra. Zde nás vybavili mapou vinných sklepů, kde se konala ochutnávka vín vč. degustačního lístku. Souběžně se konala soutěž o šampiona otevřených sklepů. Dostali jsme dvě pásky na zápěstí.   Vybaveni místními  degustačními skleničkami s emblémem modrých sklepů jsme se vydali na putování za místními víny. Jeden pásek nám otevíral dveře vybraných sklepů,  kde jsme ochutnávali vzorky  místních vín – všechny byly označeny číslem a logem sdružení Modré Sklepy. Mezi návštěvou jednotlivých sklípků jsme obdivovali nasazení  a fandili závodníkům v kopání písku. Celá soutěž byla přenášena na velkoplošnou obrazovku před  vstupem do vlastního sklípku.

    Soutěže v kopání písku se účastnilo celkem  14  tříčlenných družstev – pánských, dámských i smíšených i jedno družstvo dětské – tři vnuci místního vinaře pana Śpalka. Celkem bylo nakopáno přes dvě a čtvrt tuny písku, který nakonec využije místní zahradnictví. Každé družstvo mělo k dispozici 15 minut soutěžního času – jeden vždy kopal, jeden házel  a jeden utíkal s putnou k váze. Zvítězil tým „Písečtí draci“, parta vodáků ze Znojma, kteří společně závodí mj. na dračích lodích. Celkem nakopali 410  kg písku, během  15 minut  se otočili s putnou 14x. Složení jednotlivých družstev bylo různorodé co do věku, povolání i míst odkud přijeli. Byli zde lékaři, ekonomové, důchodci, řidiči, školáci. Sice převažovali Moraváci, ale své zastoupení měla i Praha, Poděbrady a severočeské Louny. Všechny spojovala dobrá nálada, chuť udělat něco pro své zdraví a  samozřejmě i náklonnost k moravským, potažmo Šaldorfským vínům. Soutěž byla ukončena krátce po 15,00 hodin, výsledky byly sečteny a  vyhlášeny za přítomnosti džezového orchestru, který se účastnil hudebního festivalu v blízkém Znojmě. Ceny předávali představitelé sdružení Modré sklepy spolu se zástupcem rakouské strany panem Wernerem Suhlem.  Pan Suhl  převzal  láhev na víno plnou  právě nakopaného písku, kterou odvezl na radnici města  Vídně.

    Druhý pásek byl vstupenkou na večerní setkání s místními vinaři ve vinném sklepě rodiny Dobrovolných.  Zde všechny čekala výtečná  večeře, hudba, tanec   a zpěv. Pokračovala ochutnávka místních vín –   dle předloženého vinného lístku.

    Během večera byl slavnostně vyhlášen šampion otevřených sklepů:

    1. Vinařství rodiny Nápravovy – Neuburské 2011
    2. Vinařství Karel Šmudla – Zahrada Cuvée Zahrada 2011
    3. E.MI.VINO – Sauvignon 2010


    Další pozvánka do Modrých Sklepů

      Další velmi zajímavou plánovanou akcí je májové otevření sklepů,  které  se koná dne 19. května  2011, více na www.modre-sklepy.cz Velkou výhodou obce je vedle mnoha malých sklípků, kde je možno posedět i možnost za rozumné částky přenocovat v místních útulných penzionech. Místo je i velmi oblíbené cykloturisty. 

     

  • V prvním prosincovém týdnu uspořádala Okresní hospodářská komora Hodonín ve spolupráci se Společenstvem podnikatelů v cestovním ruchu okresu Hodonín v pořadí již pátou regionální konferenci cestovního ruchu Hodonínska. „Cílem konference bylo ukázat, jak dnes český turista plánuje svoje dovolené, co je důležité při propagaci firmy nebo jeho produktu, jak přilákat nové návštěvníky a především, jak si je udržet.“, uvedl ke konferenci ředitel OHK Hodonín Michal Švagerka. Dále doplnil, že konferenceje také místem setkávání, navazují se nové kontakty a plánuje se spolupráce mezi aktéry cestovního ruchu v našem regionu. Vinné sklepy Skalák jsou tak již tradičně místem jakéhosi společenského setkání na závěr turistické sezóny.

    Konference se zúčastnili především podnikatelé z cestovního ruchu, zástupci samosprávy, místních akčních skupin, mikroregionů, informačních center. Zájem měl i zástupce Zoologické zahrady Hodonín, Národního kulturního památníku Velké Moravy v Mikulčicích a Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici. V letošním roce byl i velký zájem z řad vinařů. Přijela i mladá začínající vinařka, která svoje podnikání založila však na výrobě kvalitních vinných moštů z pečlivě vybraných a šetrně zpracovaných hroznů Magdaléna Válková ze Slovácké moštárny Strážovice. „Na konferenci mě zaujala přednáška, jak propagovat novým způsobem naše firmy a výrobky a cenné bylo pro mě i navázání kontaktů s Centrálou cestovního ruchu. S tou jsem se již domluvila na společné prezentaci na veletrhu cestovního ruchu v Brně. Prostředí konference bylo výborně zvoleno a přátelská atmosféra mě velmi mile překvapila.“ Provozovatelka Penzionu u zámku v Miloticích Martina Běhulová dodala: „Už začátek byl výborný, společná snídaně, známé tváře po roce. A hned začnu vylepšovat webové stránky, pečlivě jsem si poznačila z přednášky Dark Side a možnosti prezentace na sociálních sítích, jak nám to zde nastínil kolega z portálu Turistika.cz.“

    V dopoledním bloku vystoupila se svými příspěvky Okresní hospodářská komora Hodonín, Centrála cestovního ruchu Jižní Morava, zástupci přední marketingové společnosti Dark Side Praha, portálu Turistika.cz, wellness coach z Institutu rozvoje služeb a wellness. Přednáška, která upoutala opravdu všechny přítomné, byla z praxe obchodního a marketingového ředitele Templářských sklepů Čejkovice pana Lukáše. Novým zajímavým tématem v jeho přednášce byla historie, ale především téma důležitosti loga a obchodní značky. „Tomuto tématu by se více mohla věnovat konference příští“, uvedla spoluorganizátorka akce Renáta Holešínská ze Společenstva podnikatelů v cestovním ruchu okresu Hodonín.

    Odpolední blok tradičně patřil tématu – co se nám podařilo v této turistické sezóně a co plánujeme na roky příští. Také se prezentovali svými výrobky jednotliví podnikatelé. Protože je centrem našeho regionu folklor, přijel letos i výrobce krojové obuvi Martin Tomaštík z Josefova. Přivezl ukázku ženské a mužské obuvi k tradičnímu kroji a na otázku, jestli mu dnešní konference něco přinesla, prohlásil: „Nejdřív jsem ani nechtěl jet, že je to ztráta času, kdesi sedět a poslouchat přednášky, že raději ušiju aspoň jednu botu. Ale pak jsem si řekl, že v tom každodenním shonu si zasloužím, abych byl chvilku i v pěkném prostředí mezi lidmi a ne sám v dílně. A nelituju. Bylo to naprosto bezvadné, moc jsem si to užil a dokonce jsem zde dostal zakázku na výrobu bot k pánskému kroji Veselska. Pán pracuje tuším někde na informačním centru, kde já bych k němu jinak přišel. No a taky jsem si velmi pochutnal na obědě a na latách s povidly, které jsem nejedl snad od té doby, co zemřela babička. Takže pokud bude možnost, přijedu zase.“

    Účastníků konference postupně přibývá. Před pěti lety se jich sešlo kolem čtyřiceti a dnes jsme měli na prezenční listině podepsáno přes 70 osob. Všichni se po ukončení shodli na tom, že takovéto akce jsou přínosem pro nové poznatky a informace, ale je to také způsob, jak se setkat s novými lidmi ve společné „branži“ a prodiskutovat, co se v uplynulé sezóně povedlo a co se dá ještě zlepšit. Těšíme se z toho, že se nám dílo daří a považujeme to za malý závazek připravit dobré téma konference i na rok 2016.

    Skalák, 3. 12. 2015

    Michal Švagerka, ředitel Okresní hospodářské komory

     

    Renáta Holešínská, spoluorganizátorka, Společenstvo podnikatelů v cestovním ruchu okresu Hodonín

  •  

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    Včely jsou tvorečkové poměrně plastičtía svá sídla – úly si hledají, kde mohou. Zároveň jsou také užitečné, což neuniklo lidské společnosti. Člověk totiž měl již odpradávna v oblibě jejich sladký produkt – med a neváhal pro něj lecos podniknout. V současné době je u nás včelařství koníček i profese a včelích úlů máme u nás na čtvereční kilometr snad nejvíce na světě. Objevují se nejen v blízkosti sadů popřípadě polí s řepkou, ale najdeme je i na relativně nehostinných místech, jako jsou horní partie Jizerských hor, údolí Šumavy nebo v okolí nejchladnějšího místa v Čechách, v Doupovských horách. Bylo by tedy divné, kdyby včelaři opomenuli naše hlavní město Prahu. Naopak, k údivu mnoha lidí, pražské teritorium skýtá pro včely bohatou pastvu. Proto i zde najdeme tyto malé pomocnice i na tak roztodivných místech, jako je Botanická zahrada v Tróji, zahrady Pražského hradu nebo střecha obchodního domu v Chodově. Nedávno se k nim připojilo další zajímavé stanoviště. Tentokrát ho najdeme k údivu hotelových hostů na střeše pražského hotelu InterContinental.

    S nápadem chovat včely na střeše hotelu přišel bývalý ředitel A. Schreiter, který se inspiroval v Americe a nezávisle na něm ředitel implementační agentury „Bez medu to nejde“ J. Cafourek. Po nich převzali pomyslnou štafetu vedoucí projektu a šéfkuchař M. Kubec, mimochodem též president Asociace kuchařů a cukrářů ČR a navíc ředitel WACS pro kontinentální Evropu a Ing. A. Uváčik, vynikající včelařský odborník a novátor v oboru výzkumu včelího společenství. V hotelech stejné kategorie, jako je InterContinental Prague, se totiž stalo dobrým zvykem nabídnout hostům ke snídani kromě medu, servírovaného v patřičné misce, také přírodní plástev, z které odkapává čistý med do připravené nádoby, takže si hotelový host může být jistý jeho čerstvostí. Proč by tedy nemohli mít i oni vlastní zdroj zmíněné pochoutky, zvláště když se M. Kubec dozvěděl, že včela dokáže díky svému metabolismu vyrobit med prostý všech nežádoucích civilizačních zplodin v Praze stejně jako v biorezervaci někde v Jeseníkách. „Nejsme si vědomi toho, že by některý sesterský hotel v rámci retězce InterContinental Hotels and Resorts choval nějaké to svoje včelstvo a ještě ke všemu na vlastní střeše!“ podotkl. Také dodal, že po oslovení Českého svazu včelařů získal kontakt na A. Uváčika, který nejenže s projektem pomohl, ale stal se zároveň správcem jejich zatím trojice rychle se rozrůstajících oddělků.

    Úly mají umístěné za větrem v sedmém patře hotelu směrem na jihovýchod, kam neproniká chlad a vlhko z blízké Vltavy. „Osadili jsme je včelami se skvělou F1 matkou rakouského a u nás hojně rozšířeného plemena Singer, které má velmi vhodné vlastnosti do tohoto prostředí. Proto jsou naše včely výrazně neagresívní a nerojivé. Ovšem rojení je u včel přirozená vlastnost. Přes všechny naše plánované chovné zásahy jsme jim raději trochu zastřihli jedno z křídel, takže stará matka po vylétnutí spadne nedaleko úlu a vyrojené osazenstvo se po čase zase vrátí zpět. Těžko si lze představit situaci, kdy by někdo se včelařskou pomůckou zvanou rojáček pronásledoval včelí roj po střechách hotelu.“ Ani o zdrojích pastvy nemá A. Uváčik pochybnosti. „Praha je pro včelaře velice zajímavá lokalita, protože tu neustále něco a někde kvete nebo hostí medovici. Například vegetací porostlé svahy Letné jsou pro včely hodně lákavé. Počítám, že minimální výnos jednoho včelstva nebude menší než 30 kg. A to si myslím, že by bylo málo. V Praze existují včelaři, kteří mívají každoročně 80 i více kg na včelstvo.“ V budoucnosti má vedení hotelu také v úmyslu využít další nápad A. Uváčika, a to umístit na viditelném místě plochou obrazovku, na které hoteloví hosté mohou sledovat na vlastní oči prostřednictvím endoskopické kamery a speciálního osvětlení dění ve zdejším úlu. Pro zaměstnance hotelu se staly včely předmětem zájmu a mnoho z nich se na ně šlo podívat. Podzimní cukrové krmení, které včely potřebují, aby přežily zimu, pro ně vlastnoručně připravili zdejší šéfcukrář a jeho zástupce. I sám šéfkuchař přiznal, že když má po zvláště vypjaté akci chvíli času, jde se uklidnit pohledem na dění před úly a poslechnout uklidňující bzučení zdejšího osazenstva. Když se následně vrací, cítí pohlazení na duši. S úsměvem tvrdí, že třináctého července letošního roku získal ve včelách dalších třicet tisíc nových zaměstnanců. Jen mu přejme, aby na jeho slova nezareagovali úředníci ze Všeobecné zdravotní pojišťovny a sociálka a nevymáhali za nové zaměstnance příslušné poplatky.

    Antonín Karoch a Jiří Müller

     

  •  

    Víska je tu dlouho. Podle písemných pramenů prý byla založená už v roce 1273. Leží nedaleko od městečka Zliv, spadá do oblasti, zvané Zbudovská blata a jmenuje se Malé Chrášťany. Díky faktu, že se místní kdysi shlédli v tehdy populárním stavebním stylu, nyní zvaném selské baroko a jejich statky a statečky dodnes povětšinou přežily, stala se tato vesnice v roce 1995 památkovou rezervací. Nad termínem „selské baroko“ se mnozí architekti či odborníci na folkloristiku trochu ošívají, protože onen styl, vyznačující se především krásně tvarovanými a ornamenty zdobenými průčelními štíty, které dále pokračují klenutými branami v ohradní zdi, je vlastně přenesený z jihočeských měst do okolních vesnic. Zahrnuje prvky nejen barokní, ale i rokokové a klasicistní, navíc doplněné zajímavými nápady místních kutilů. Často na průčelních štítech domů pod lomenicí najdeme štukované stylizované boží oko, které má chránit obyvatele statku před zlými lidmi a nepřízní osudu. Jen v Malých Chřášťanech jich je několik. Ale jen v jednom z nich najdeme velice unikátní penzion s ještě unikátnějším interiérem a wellness studiem. Jeho majitelka mu dala jméno po jmenovaném štukovém prvku. Proto se její penzion jmenuje Wellness Hotel Boží Oko.

    Původně to byl statek se vším, co takové dobové sídlo vyžadovalo. Najdeme tu kromě obytné budovy i bývalý špejchar a stodolu. Penzion má kapacitu třicet pět lůžek a v případě nouze tu mohou ještě připravit sedm či osm přistýlek. Každý pokoj mají poeticky pojmenovaný po květině. Nabízejí tu i velké apartmány excluzive, kde dokonce s větším počtem osob počítají, takže v nich mají připravené mobilní přistýlky. Kromě ubytovacích prostor nabízí penzion také restauraci, čajovnu, wellness a fitness střediska. Mimo dům mohou hosté relaxovat na venkovních terasách, využít koupací jezírko, nebo v klidu posedět a pozorovat o kus dál v zahradě barevné rybky v relaxačním jezírku. Penzion ještě nabízí vlastní oplocené parkoviště.

    Krom staročeských exponátů, jako jsou například malované truhly a skříně, uvnitř penzionu objevíme i východní umělecké artefakty. „Když jsem tu zařizovala například Wellness studio, nějak mi k tomu selský mobiliář neseděl,“ vysvětluje majitelka penzionu, JUDr. Lucie Hubačová. „Kdysi jsem dovážela etno a orientální exponáty prakticky z celého světa a něco z této doby mi zůstalo. Tak jsem s nimi vyzdobila nejen studio, ale i čajovnu. V restauraci zase jde o jakýsi mix českých vesnických i orientálních či afrických artefaktů. Umístila jsem je tam podle svého vkusu a nestydím se za to. Domnívám se, že lidová řemesla odkudkoliv jsou svým způsobem podobná. Působí uklidňujícím dojmem a mají co návštěvníkovi říci. Podle mne se i vkusně doplňují. Ale v naší malé čajovně jsem nechala oirent. K čaji se hodí lépe. Nicméně tu máme například indická palácová vrata, která hostům z větší dálky připomínají zdobené dveře z jihočeských stavení a jejich ornamenty jsou prý ne nepodobné rožmberskému znaku pětilisté růže.“

    Zatoužila po rovině

    Že se majitelce podařilo vystihnout místní jihočeský genius loci, svědčí i fakt, že si obytnou budovu jejího objektu vybrali filmaři jako kulisu do vesnické komedie režiséra Zdeňka Trošky „Babovřesky“. Ovšem málokdo ví, kolik úsilí uvést objekt do nynějšího stavu to stálo. „Chtěla jsem koupit něco v Jižních Čechách, protože jsme před tím jezdili hlavně do Jizerských hor nebo do Krkonoš. Bylo to pochopitelné, protože tam měl můj bývalý manžel chalupu. Já ale zatoužila po rovině. Pocházím z Mělníku, tedy z úrodného Polabí, takže je to asi ve mně. Původně jsem měla vyhlídnutý statek na Třeboňsku. Bohužel z toho sešlo,“ vypráví L. Hubačová. „Rok jsem se o další akci nepokusila, ale potom jsem se odhodlala podívat se na internet, kde mne okouzlila čelní fasáda s božím okem na objektu v jihočeských Chrášťanech. To byla mimochodem jediná, jak jsem později zjistila, opravená fasáda v celém vierkantovém statku. (Vierkantový statek je z termín, převzatý z němčiny a značí čtyři rohy. V praxi to znamená, že byly tyto statky stavěné do čtverce. Vždy vpředu vpravo při pohledu z návsi stála obytná část, za ní chlévy, stáje, vpravo vpředu špejchar (sýpka) na uskladnění produktů, za sýpkou maštale, stáje a dvůr uzavírá vzadu stodola, kterou se vyjíždělo za humna a na pole.) Dalším problémem bylo, že jsem na kole projela celé Chrášťany, ale objekt jsem neobjevila. Až v realitce mne upozornili, že jsem přehlédla slovíčko “malé“. Když jsem následně uviděla onu téměř zříceninu, ulekla jsem se, ale přesto někde v duši cítila, že je to ono. Ještě více byli udiveni původní majitelé, když jsem s koupí souhlasila. Nejdříve mi to nechtěli věřit. Takže si asi představíte, jak stavba vypadala. To bylo v říjnu 2005. Než jsem získala veškerá stavební povolení, uplynuly další dva roky. Stavět jsme začali v roce 2009.“

    Trampoty s rekonstrukcí

    V České republice panuje názor, že někdy až hrůzná byrokracie, spojená se získáním stavebního povolení, se snaží připravit stavebníka na to, co ho čeká v průběhu stavby. Ovšem stavět na území památkové rezervace, to i odborníci přirovnávají k jakémusi očistci tady na Zemi. „Musím přiznat, že se u nás památkáři doslova vyřádili,“ vzpomíná syn majitelky Tomáš Hubač. „Mluvili snad úplně do všeho. Sice jsme si nakonec prosadili svoje, ale za cenu mnohonásobně vyšších nákladů. Nechtěli například povolit v bývalé stodole velká prosklená okna s výhledem tzv. za humna do polí. Co kdyby někdo na traktoru utrpěl kulturní šok. Abychom jim vyhověli, tak jsme si museli nechat zhotovit zajížděcí okenice, které simulovaly stará pojízdná vrata. Jaksi nechtěli pochopit, že ve statku nehodláme hospodařit jako před 150 lety, ale budujeme penzion. Stodolu také samozřejmě nechceme využívat jako stodolu, ale jako hostinské a ubytovací prostory!“ Ještě větší problém měli se střešními okny. „V této části stodoly máme v prvním patře šest pokojů.Já jsem samozřejmě neustále na stavbě nebyla. Ale když jsem jednou přijela a zjistila, že se z oken památkáři doporučených mohu dívat pouze na oblohu, dost jsem se zhrozila,“ dodává L. Hubačová. „Tento přístup mi byl navíc i nepochopitelný, protože máme všude kolem krásný výhled do přírody. Takže jsem prosadila okna jiná a větší.Do dvora zase vyžadovali nástavby s okny mansardového typu. Jsou sice hezké, ale o dost více stojí. Také si diktovali střešní krytiny a spoustu dalších záležitostí. Někdy si památkáři navíc neporozuměli s architektem a my jsme museli lecos předělávat. Nakonec jsme stavbu zkolaudovali, ale za mnohem vyšší náklady, než jsme počítali.“ „Bohužel jsme začali stavět dříve, než bylo možné požádat o evropské dotace, takže nás tyto možné finance minuly a matka musela vše financovat ze svých obchodních aktivit,“ dodává syn. Když začali s přestavbou, fasáda byla jediná opravená část objektu. Jako první na řadu přišla obytná část, kterou původní majitelé vystavěli v roce 1850. Následovala renovace špejcharu a stáje z roku 1856 na levé straně objektu. V současné době tu hostům nabízejí šest klasických apartmánů a jeden velký. Následovala renovace stodoly, kde postavili dalších šest pokojů, restauraci, čajovnu a dále pak wellness a fitness studia.

    Važme si hostů!

    „Letos zde budeme slavit již pátý Silvestr, ale teprve třetím rokem máme k ubytovacím službám otevřenou restauraci,“ vzpomíná L. Hubačová. „Nejdříve jsme penzion plánovali opravdu jenom jako ubytování, kdy jsme pronajímali našich sedm apartmánů, vybavených kuchyňkou. Restauraci jsme přistavěli až na naléhání hostů, kteří si přáli minimálně snídaně. Také na večeře nechtěli chodit mimo objekt. Chtěli před spaním chvíli v klidu posedět, popovídat si, dát si něco dobrého k jídlu i k pití. Já se restauraci strašně bránila, protože jsem si uvědomovala, že nevíme, jak na to. Pronájem by také nebylo to pravé. Pokud bychom ji pronajali a nájemce špatně vařil, odnese to v prvé řadě zase dobré jméno penzionu. Nikdo z nás vzdělání v oboru nemá a s personálem jsme nejlepší zkušenosti neudělali. Moje obavy se samozřejmě naplnily, ale měli jsme to štěstí, že se je naší rodině podařilo překlenout.“Restauraci otevřeli a přes všechny obtíže dnes vidí, že se to vyplatilo. K Božímu oku se naučila jezdit movitější klientela. Také tu pořádají firemní akce a svatby. To mají samozřejmě nejraději, protože vědí, na koho a na co se pořádně připravit. Navíc se jedná o velice zajímavé a poučné akce i pro ně samé. Například tu bývalý tiskový mluvčí presidenta Václava Havla, L. Špaček, školil představitele jedné velké firmy v etiketě.S individuální turistikou je to obtížnější, protože jednu věc musí člověk vysvětlovat třeba sedmkrát či osmkrát, a někdy ještě v různých jazycích. Do Malých Chrášťan si našlo cestu poměrně hodně tuzemských hostů, ale jezdí sem také mnoho Slováků, Rakušanů a Němců. Hostili tu také Belgičany, Francouze či Američany. Letos dokonce měli i návštěvu z Číny a Malajsie. Práce tu sice mají tzv. nad hlavu, ale to neznamená, že by si nějak stěžovali.Hostů si každý penzion musí vážit.

    Trápí je snad jen jedno. Průčelí jejich penzionu zakrývá z pohledu od silnice překrásný košatý strom a vesnická kaplička. Vypadá to velice malebně. Ale někdy hosté, kteří přijedou poprvé, vchod minou či dokonce zabloudí. Navíc sama obec je sice krásná a malebná, ale je mírně řečeno zastrčená. „Rok jsem obíhala úřady, policii, silniční správu a další instituce, zda bychom mohli někam umístit informační ceduli. Rok jednání máme za sebou, ale výsledek žádný,“ konstatuje smutně majitelka. „Nakonec jsme to alespoň trochu vyřešili ve spolupráci s obcí a podobně postiženým školicím střediskem. Rozhodli jsme se, že postavíme společně čekárny u autobusových zastávek na obou tazích dvou hlavních silnic. Na nich budou kromě názvu obce také poutače s informacemi o penzionu Boží oko a školicím středisku. Jednáme s architektem, zda by čekárnu alespoň stylizovaně nenavrhnul ve formě selského baroka. Snad to přispěje k lepší informovanosti a o našem penziónu se dozvědí i řidiči, kteří jezdí na trasách Praha-Písek a České Budějovice-Netolice.“

    Antonín Karoch

     

    Wellness Hotel dnes

     

  • Společnost Turistika.cz spustila v létě nový projekt pro české turisty. Natáčí turistické trasy, cyklotrasy a naučné stezky na videokameru, která zároveň zaznamenává gps polohou. Každý si tak může trasu prohlédnout, zjistit, jaký je na trase povrch a podívat se na okolní přírodu, památky nebo další zajímavosti. Kdekoliv na trase si může turista kliknout na mapě a my mu ukážeme, jak to tam vypadá, případně díky možnosti zrychlení videa si každý může celou trasu prohlédnout během krátké chvíle,“ uvádí k projektu Jiří Pilnáček, ředitel Turistika.cz. Kromě českých tras jsou ke shlédnutí i rakouské Alpy, Francouzská Riviéra nebo holandský Amsterdam.

    V rámci internetových portálů jde o unikátní službu. Natočeno je už několik tisíc kilometrů tras. Kromě významných cyklotras (Vltavská stezka, Otavská stezka a Labská stezka) jsou natočeny a umístěny na Turistika.cz desítky pěších tras a naučných stezek v přírodě i ve městech.

    Od firmy Turistika.cz, s. r. o. si Město Nová Bystřice objednalo zpracování 3 videotras. Jsme spokojeni především s individuálním přístupem firmy a vstřícným jednáním. Zpracování videotras je na vysoké úrovni a věříme, že tento originální produkt (potenciální) návštěvníci ocení a přispěje tak k rozvoji turismu v našem regionu,“ doplňuje k projektu VIDEO TRASMgr. Petra Vacková z Turistického informačního střediska v Nové Bystřici.

    Od června 2014 už trasy inspirovaly k výletu více než 50 000 lidí. A to i díky letní soutěži Kroky ke zdraví společnosti Globus. Tvůrci jedinečné turistické služby svůj projekt přihlásili na prestižní Tour Region Film do Karlových Varů a doufají, že unikátní nápad ocení i odborná veřejnost.

    Sekce VIDEO TRASY na internetu: http://www.turistika.cz/trasy/video

     

    Technické informace

    Video trasa se natáčí pomocí kamery GARMIN VIRB ELITE, která nabízí i široký pohled do okolí (130°) a jako jedna z mála na trhu má v sobě i GPS modul. Celá trasa je natočena ve vysoké HD kvalitě 720p, 25 snímků za vteřinu. Po natočení prochází trasa střihem, úpravou pro stabilizaci obrazu, optimalizací pro internetové prohlížeče a procesem doplnění zajímavostí na trase.Záběr trasy lze posouvat pomocí tlačítek dopředu i dozadu o 1km nebo o 50m, video lze zrychlit až 5x, záběr lze posouvat i po zajímavých bodech na mapě, případně lze i nastavit automatické posouvání mapy podle záběru videa.

    O Turistika.cz

    Zkušení turisté a cestovatelé sdílejí své zážitky a zkušenosti z cest. Portál Turistika.cz se s nimi dělí o peníze, které vydělá prodejem reklamy.

     

    51 400 registrovaných turistů, 70 000 článků, 900 000 fotek, 591 823 unikátních návštěvníků za měsíc srpen 2014 (zdroj Google Analytics).

  • Vienna Tourist Board uděluje stipendium ke studiu PhD na MODUL University Vienna

    Spolupráce mezi agenturou Vienna Tourist Board a soukromou univerzitou MODUL University Vienna je jedním ze základních kamenů úspěchu v podpoře růstu cestovního ruchu. Vienna Tourist Board již čtyři roky financuje postgraduální stipendium v oboru "Kompatibilita městského cestovního ruchu". Uzávěrka přihlášek pro celý svět je 30. června.

    Rozmach městského cestovního ruchu není žádný módní výstřelek. Za posledních pět let zaznamenal městský cestovní ruch na celém světě nárůst o 72 procent. "Agentura Vienna Tourist Board se podílela také na výzkumu, jehož cílem bylo zajistit, aby budoucí růst turistického ruchu v metropolích - a to zejména v rámci iniciativy Smart City Vienna - zůstal zdravým procesem, který má podporu obyvatelstva," vysvětluje Norbert Kettner, ředitel pro cestovní ruch společnosti Vienna Tourist Board. Od zimního semestru 2015 bude Vienna Tourist Board financovat stipendium ke studiu PhD v hodnotě 50 000 eur na MODUL University Vienna se zaměřením na výzkum v oblasti kompatibility městského cestovního ruchu. "O této otázce jsme diskutovali již při vytyčování strategie společnosti Vienna Tourist Board pro cestovní ruch do roku 2020. Současně však chceme být prozíraví a přispět k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu v městských oblastech v celé Evropě," pokračuje Kettner. Zájemci, kteří jsou držiteli magisterského titulu nebo jeho ekvivalentu, hovoří plynně anglicky a mají zkušenosti se základním výzkumem, mohou podat žádost až do 30. června 2015.

    MODUL University Vienna vzdělává profesionály na nejvyšší mezinárodní úrovni již od roku 2007. Agentura Vienna Tourist Board a soukromá univerzita MODUL uzavřely v roce 2007 dohodu o spolupráci v rámci podpory propojení vědy a podnikání v evropském centru cestovního ruchu. Cílem spolupráce je zvýšit odbornost a posílit vysokoškolské vzdělání v oblasti cestovního ruchu. Dohoda umožňuje studentům s mimořádnými úspěchy získat akademické vzdělání v oblasti cestovního ruchu. Další informace a formuláře žádostí najdete na adrese:www.modul.ac.at/scholarships

    Další informace:

    Vienna Tourist Board

    Isabella Rauter

    Tel.: +43/1/211 14-301

    E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

    http://www.vienna.info

  •  

     

     Muži v sedlle

    Máte rádi westernovou romantiku osadníků za Velkou louží? Toužíte po toulkách divokým krajem, střelbě z originál indiánského luku nebo třeba setkání s bizony na vlastní oči? A což takhle přenocovat ve nefalšovaném srubu z klád, posedět u ohně s honáky krav a posnídat slaninu s fazolemi? Své ohromném kouzlo to má i v jarním čase, kdy se příroda probouzí.

     

    Není nic jednoduššího, než si vybrat víkendový pobyt, nebo třeba hned celý týden v sedle, na ranči Gallop. Ten neleží v Dakotě nebo Arizoně, jak se snad mohlo zdát, ale – najdeme ho u Náchoda!

    Lépe řečeno, v Malém Poříčí mezi Náchodem a Hronovem. Předákem je tady Jiří Votava, kterému nikdo neřekne jinak než Bob.

     

    Příhraniční divočina

    Bob nás přivítal v původní kaliko košili severoamerických indiánů. Houpavým krokem muže, který tráví většinu času doslova v sedle nás provází rančem, který vznikl v roce 1990. Pod plstěným kloboukem ozdobeným peřím, se na nás usmívá opálená tvář člověka, který si splnil svůj letitý sen, a dnes ho se svou partou stejných nadšenců poskytuje a zprostředkovává jiným.

    Je odkojený nejenom šestákovými Rodokapsy, ale i romány Setona, Maye nebo Coopera, není snad knihy o Indiánech či Divokém západě, kterou by nečetl a neznal. K nim si také chodí i pro inspiraci a nápady.

     

    Turistika na koních

    Na jeho ranči se hosté a návštěvníci všech profesí a vzdělání mění ve zvědy a stopaře, pistolníky, bojovníky z Plání nebo třeba vojáky sedmé kavalerie. Ranč je v nádherném údolí obklopeném pastvinami, lesy a skálami. Probíhají se tady nejenom indiánští flekatí appallosa či kříženci araba a českého teplokrevníka, ale i skuteční bizoni! Jsme v příhraniční divočině, kde za celý den nemusíme potkat živáčka. Ranč Galop nabízí turistiku v sedle ve westernovém stylu a je řada možností, jak zde strávit nejenom sobotu či neděli, ale i prodloužený víkend, nebo i netradiční dovolenou. A jezdí se po celý rok, tedy nejenom v jarních či letních měsících, ale i v zimě, ve sněhu, což má své neopakovatelné kouzlo, což ocení především tvrdí chlapi. Můžete se zde vypravit třeba i na lov lišky, s originálním indiánským lukem v ruce, a toulcem plným šípů. I stopařině vás zde naučí. Brzy poznáte, jak vypadá otisk tlapky lišky, kuny, veverky či psa nebo kočky. A že s největší pravděpodobností nic neulovíte? Důležité jsou přece ty zážitky, když se tiše jde ve stopě, a pokud se vám podaří alespoň lišku nepozorovaně dohonit na dohled, už to je úlovek nad úlovky.

     

    Pro začátečníky, pokročilé i zkušené jezdce

    Toulky panenskou přírodou v okolí Náchodska a Broumovska, Jestřebích hor i Teplických a Adršpašských skal nabízí spoustu neobyčejných zážitků. Louky, které mění tempo vyjížděk, lesy, které poskytují stín a příjemný chládek v parných letních dnech, háje, hýřící s podzimem všemi barvami. Lesní jezírka, řeky a mlhavá údolí lemovaná strmými svahy poskytují pocit svobody a volnosti. Jedinou starostí zde je nezabloudit a nepřejet do Polska. Při pohledu z koňského hřbetu do hlubokého kaňonu člověk zapomene na problémy všedního dne.

    Ani se věřit nechce, že se píše jednadvacáté století a že se nalézáme uprostřed Evropy. Z táborového ohně stoupá dým, voní pečené maso a z pastvin se ozývá řehtání koní. Můžeme si vybrat, co bychom tak chtěli zažít.

    Pár tipů z mnoha:

    Bitvu s indiány, střelbu lukem, školu lasování i stopování, brodění s kavalérií, pozorování (z uctivé vzdálenosti) malého bizoního stáda a především vyjížďky či toulky krajem na koních.

    Ovšem, pěkné je i večerní posezení s ohnivou vodou a kalumetem u ohně srubového kempu s celou partou, se kterou jsme absolvovali celodenní projížďku.

     

    Tři zážitkové programy

     

    „Abych byl konkrétní…“ upřesňuje Bob. „Nabízíme tři programy, které zohledňují schopnosti a zkušenosti jezdce. Je to celodenní vyjížďka s návratem v podvečer, dále pak kratší, několikahodinová vyjížďka po okolí naše ranče a též celodenní vyjížďky s možností přespání ve stylovém srubovém kempu. Ráno po snídani se koně sedlají. Odjíždí se většinou kolem desáté. Zastávku na oběd děláme v „salonech“ neboli vybraných restauracích po cestě. Pozdě odpoledne nebo na večer se vracíme na ranč nebo do kempu.“

    Zatímco je srubový kemp v lesích, za palisádou jak vystřiženou z westernových filmů, kde se spí ve spacácích na pryčnách pokrytých kůžemi, na rodinném ranči za Malým Poříčím čeká hosty komfort 2 třílůžkových pokojů s obytnou kuchyní a s koupelnou. V horním patře jsou k dispozici dva balkony s výhledem do krásného okolí. I tady je k dispozici krb a večery se mohou trávit u ohně s bazénem, kde se dá v případě žízně party i krásně chladit desítka nebo dvanáctka z nedalekého historického pivovaru v Náchodě. To už je ale komfort, o kterém se americkým honákům dobytka ani nesní…

     

     

    FOTO: Miroslav Feszanicz

                                                                        

  •  

    Jedním z pomyslných zlatých hřebů letošní 11. mezinárodní přehlídky vín International Wine Show Prague byla jistě účast konsorcia I VINI DEL PIEMONTE, ve kterém se představilo 21 významných vinařů z této oblasti. Jedinečnost zdejších vín spočívá v zdejších rozdílných klimatických podmínkách a speciálních zemědělských metodách pěstování révy vinné. Víno tu pěstují na 47 tisících hektarech a ročně vyrobí kolem 3 miliónů hektolitrů. Protože tu vinice vysazují po staletí v kopcovitém terénu a navíc se hrozny musí probírat, dosahují zdejší zvláště červená vína vynikající kvality. Proto se také často vybírají pro další archivaci. Pro návštěvníky, kteří si potrpí na sladké, tu mají zase vynikající špičková bílá muškátová vína se zbytkovým cukrem. Na region Piemonte a samozřejmě na jeho mnohá vinařství jsme se proto zeptali presidenta zmíněného konsorcia, vystavovatele a vzácného hosta,Andrea Faccio

    Jak byste v krátkosti charakterizoval váš region?

    Pro mě je ctí mluvit o našem regionu, o naší kultuře, gastronomii a vínu. Na tyto záležitosti jsme oprávněně hrdi, zvláště proto, že v Torino (Turín) byl hlavním městem Savojska, sídlil v něm savojský královský rod po dvě stě let. Proto také najdeme v Turínu monumentální chrámy a stavby, stejně tak jako královský palác, podobně jako máte vy v Praze. S ohlédnutím na naši historii musím podotknout, že právě s ní je spojená i naše gastronomie. Máme tu totiž mnoho historických hradů, jako například v Albě nebo Asti, což byly v historii rezidence velice historicky důležitých rodů, které se mimo jiné po generace zabývaly produkcí vína a měly v tom úspěch, ze kterého těžíme dodnes. Stejně tak považujeme naši gastronomii a nápoje za národní poklad a věnujeme jim proto velkou pozornost. Není náhodou, že v regionu máme mnoho restaurací, které se honosí michelinskými hvězdami. Restaurace Muan v Albě má například dokonce tři. Ale je tu ještě dalších dvacet restaurací, které mají alespoň jednu hvězdu, a to vše v okruhu necelého sta kilometrů. Něco podobného snad nenajdete nikde jinde. Je velice potěšitelné, že vynikající nejsou jenom špičková menu v proslavených restauracích, ale i naše prosté tradiční každodenní pokrmy v malých provozovnách, kterým říkáme „Osterija“. Jejich úroveň je velice dobrá. Když k tomu přidáte, že se k těmto jídlům podává velmi dobré víno z hroznů historických odrůd barola, barbaresko, muškát a barbera, která se v regionu pěstují již po staletí, není divu, že jsou naši hosté spokojeni. Některá z těchto vín dokonce můžete ochutnat pouze v Piemontu. Je to součást naší tradice.

    Jak jste spokojení s  prezentací vašich vín na IWSP 2013 (International Wine Show Prague)v pražském hotelu Hilton?

    S naší účastí jsme velice spokojení a děkujeme pořadatelům, že poskytli našemu konsorciu příležitost představit naše vína pražským potencionálním zákazníkům. Je pro nás důležité, že jsme tu mohli představit vinaře z různých oblastí kraje Piemonte, protože každá z nich znamená jiné hrozny a odlišná vína z každého doslova kopce. Každá oblast má svůj osobitý charakter a půdu. Přitom oblast pěstování vína není nijak velká. Ale pěstujeme tu od muškátových vín s ovocným nádechem, přes svěží vína jako například Roero, Dolcetto nebo Gavi až po vysoce kvalitní červená vína jako jsouBarolo, Barbera nebo Barbaresco.

    Tvrdíte, že každá z oblastí Piemontu má jiný vinařský charakter. Můžete nám přiblížit alepoň některé z nich?

    Začal bych s kopcovitou oblastí Langhe na jihu regionu, vklíněnou mezi řeky Tanaro a Bormida, což je kraj ušlechtilých červených vín Barolo, Barbaresco, Barbera d´Alba, Dolcetto di Diano d´Alba, Nebbiolo a jiných vynikajících vín. Dále na sever za levým břehem řeky Tanaro najdete hornatou oblast Roero, kde se rodí především mladá a svěží bílá vína Roero Arneis a Favorita. V provincii Asti máme zase oblast Alto Monferrato, kde produkují vynikající sladká vína Asti Spumante, Brachetto d´Acqui a Moscato d´Asti. V oblasti Alessandria v kopcovitém terénu Basso Monferrato zase pěstujeme zajímavá vína jako Barbera del Monferrato, Gabiano a Malvasia. O trochu níže na úrodných půdách Alto Monferrato Alessandrino najdete odrůdy Brachetto, Gavi a Cortese. Ve Vercelli na vinařských tratích Novara pěstují kultivary pro výrobu vín Ghemme, Sizzano, Lessona, Boca, Gattinara a Fara. Mezi provinciemi Torino a Biella najdeme oblast Canavese a a také vynikající klasická bílá vína Erbaluce di Caluso. Zajímavá je i krajina kolem Carema, kde se vyrábí stejnojmenné víno z hroznů kultivaru Nebbiolo. A tak bych mohl ještě dlouho pokračovat. Naše rodinné vinařství Villa Giada, například leží v samém srdci Piemontu, na půl cesty od oblasti Asti a Alba, poblíž Monferrata a Langhe, tedy dvou enologicky nejtypičtějších oblastí Piemontu.

    Pokud jako turista navštívím Piemonte, co byste mi doporučil?

    Až si prohlídnete naši krásnou přírodu, podíváte se na naše kulturní a historické bohatství, doporučím cestu po našich hradech, kde povětšinou najdete významná i menší vinařství. Každé z nich má svůj osobitý půvab a společně se srdečností místních obyvatel nejspíše získáte nezapomenutelný zážitek. Samozřejmě nesmíte zapomenout na naše známé lázně a již ve středověku významná města Alba a Asti, kde doporučuji pod širým nebem a se sklenkou Barbera vychutnat ono neopakovatelné kouzlo místa. Na rozdíl od pobřeží tu považujeme za nejkrásnější měsíce září, říjen a listopad, což jsou mimochodem i měsíce spojené s vinobraním a také s dalším pokladem našeho kraje, bílým lanýžem. Ten zdejší je naprosto unikátní s fantastickou vůní a chutí a tvrdíme, že je to král každého menu a každého stolu.

     

    Rozhovor připravil: Antonín Karoch

     

  • Vinařem roku se stalo Zámecké vinařství Bzenec

    Na pražském Žofíně byly slavnostně vyhlášeny výsledky prestižní soutěže Vinař roku 2016, kterou pořádáČeský archiv vín ve spolupráci s Vinařskou asociací ČR a Asociací sommelierů ČR. Ve čtrnáctém ročníku zvítězilo Zámecké vinařství Bzenec. Stříbrnou příčku obsadilo Vinařství Volařík Mikulov a na třetím místě se umístily Vinné sklepy Valtice. Zemědělské družstvo Němčičky si odneslo cenu veřejnosti a titul Deníku Můj vinař roku, který se letos uděloval již podruhé. Soutěž je otevřena pro všechna vína vyrobená z hroznů révy vinné v České republice. Minimální množství vína jednotlivých soutěžních vzorků je stanoveno na 500 lahví, které musí být připraveno k uvedení na trh v den vyhlášení výsledků.

    Hodnocení vín je nezávislé s důrazem na vysokou míru objektivity hodnocení, kvalita je posuzována dle standardů senzorického hodnocení mezinárodní unie enologů. S ohledem na průkaznost a nezávislost soutěže probíhalo hodnocení elektronicky a bylo veřejně dostupné.Každá kolekce pak musela obsahovat vína alespoň tří soutěžních kategorií. Kolekce vín soutěžící o titul Vinař roku 2016 procházejí dvoukolovým hodnocením. V první kole téměř 100 degustátorů stanovilo vítěze v jednotlivých soutěžních kategoriích. Dále pak dle výsledků hodnocení z prvního kola bylo stanoveno pořadí kolekcí pěti nejlépe bodovaných vín (ze všech přihlášených vzorků) jednotlivých producentů.Nominaci a postup do druhého kola do tzv.: „Klubu degustátorů“ si zajistilo osm kolekcí vín s nejlepším průměrným bodovým ohodnocením, přičemž průměrná známka nesmí být nižší než 80 bodů. Na finalistech pak bylo zvolit šesté, dle jejich uvážení nejlepší víno a s výslednou kolekcí bojovat o nejvyšší titul. Konečné pořadí kolekcí vín na prvních osmi místech stanovil „Klub degustátorů“ na svém zasedání ve druhém finálovém kole soutěže.

    Do soutěže bylo přihlášeno celkem 604 druhů vín (o 121 víc než loni) a ve finálovém kole se utkalo osm vinařství z Moravy.Zámecké vinařství Bzenecs dceřinými společnostmi Vinařství Mikrosvín Mikulov a Vinařství U dvou lipobhospodařuje600 hektarů vinic. Vyrábí přes patnáct odrůd vín a ročně zazátkuje až 5 milionu lahví. Jeho mottem je: „Víno se rodí ve vinici a víno dělají lidé.“ Vyrábí bílé, růžové, červené i šumivé víno a zasahuje do třech vinařských podoblastí.  Zároveň je také držitelem titulu Vinařství roku 2015, který vyhlašuje Svaz vinařů ČR společně s Národním vinařským centrem. Vloni získala titul Vinař roku dceřiná společnost Mikrosvín Mikulov. Majitel vítězného vinařství Jiří Kaprálek říká: „Vítězství v soutěži může u veřejnosti vstoupit do povědomí. Bude si spojovat naše vinařství a naší značku s kvalitou vína. A ta je vysoká." Zakladatelem Vinařství Volařík, které vstoupilo na trh pod tímto označením v roce 2007,  je Ing. Miroslav Volařík. Vinařství nyní obhospodařuje v integrované produkci 90 ha vlastních vinic v Mikulovské vinařské podoblasti, z toho 4,2 ha v režimu ekologického zemědělství. Vyrábí přívlastková, zejména bílá, vína. Produkci doplňují vína rosé a od roku 2011 i Sekty Volařík. Ocenění Vinař roku získalo v roce 2011 a 2014.

    Château Valtice – Vinné sklepy Valtice je největším pěstitelem révy vinné v České republice. To mu umožňuje celoročně pečlivě kontrolovat kvalitu vinic a hroznů na více jak 1000 hektarech vinohradů na Moravě, a to jak na Valticku, tak především na prémiových vinicích pod Pálavou. Ročně společnost zpracovává kolem 4500 tun hroznů. Hospodaření na vinicích a jejich pečlivá ochrana probíhá maximálně šetrně v souladu s přírodou dle pravidel ekologického zemědělství. V sortimentu je 250 druhů různých vín od mladých a svěžích vín, vín zrajících jak v láhvi, tak i na dubových sudech, až po různé druhy sektu. V roce 2015 toto vinařství dosáhlo i ocenění – Vinařství roku 2014.

    „Soutěž dokazuje vynikající kvalitu českých a moravských vín. To potvrzuje také zvýšená poptávka po tuzemských vínech, protože prodeje těchto vín v síti MAKRO dlouhodobě rostou, nejvíce v segmentu bílých vín,” komentuje Pavol Velič, sommelier společnosti MAKRO, hlavního partnera soutěže. „Sortiment českých a moravských vín neustále doplňujeme. Už nyní máme v portfoliu velký výběr od našich vinařů, zejména ze středně velkých a menších vinařství. Vína oceněná v soutěži najdou zákazníci v našich vinotékách přibližně od poloviny září,“ dodává Velič. Uznávaný Master of Wine John Salvisestavil tým šesti špičkových zahraničních degustátorů nositelů titulu Master ofWine(MW). Komisi doplnili čtyři čeští degustátoři v čele s Ivo Dvořákem a Josefem Valihrachem předsedou Vinařské asociace ČR, trojnásobným Vinařem roku ČR, držitelem významných ocenění ze světových soutěží. V porotě byla i první česká držitelka titulu MW Lenka Sedláčková, žijící již 16 let ve velké Británii. Titul MW, který se smí uvádět za jménem držitele titulu je nejvyšší kvalifikací v oboru vína. Samotný institut IWM byl založen v roce 1955 a téměř tři desetiletí bylo toto studium určeno výhradně pro britské občany zabývající se „vědou, uměním a obchodem v oblasti vína", než se brány v roce1987 otevřely zahraničním zájemcům. Podmínkou pro přijetí na dvouleté studium zakončené zkouškou MW, kterou každoročně absolvuje zhruba pouhých 10% uchazečů, je prokázání adekvátních znalostí v oboru. O náročnosti vypovídá, že zkouška trvá 4 dny, nositelů MW je ve světě pouze 343.„Hodnocení, které jsme dávali jednotlivým vzorkům ukázalo velmi vysokou kvalitu, žádný z vzorků nezískal méně než 82 bodů.“dodává John Salvi. Od pořadatelů soutěže dostal Speciální ocenění za desetiletou spolupráci při organizaci tohoto klání.

    „Kvalita vín byla hodně vysoká, hlavně co se týká suchých vín, porota sena vítězi Ryzlinku rýnském shodla jednohlasně.Bylo to skvělé víno, typické a minerální.“ řekla Lenka Sedláčková.Kromě prvních třech míst byla vyhlášena ještě ocenění ve specializovaných kategoriích– tedy víno s absolutně nejlepším bodovým hodnocením.Aquila Šampionem bílých vín se stal Ryzlink rýnský Austerlitz 2011 Výběr z hroznů z vinařství Spielberg z Archlebova, který je už stříbrný z Finger Lakes 2013 ze San Francisca a zlatý z Oenofora 2014. Firma vlastní celkem 65 ha vinic. Cenu Šampiona červených vín si odneslo Rulandské modré 2012Výběr z hroznů Štěpána Maňáka. Štěpán Maňákz Žádovic se svou rodinou hospodaří na 17 hektarech vinic a ročně vyrobí na 170 tisíc lahví převážně přívlastkových vín. Vinařství ZD Němčičkyhospodaří ve Velkopavlovické vinařské podoblasti na 124 ha vlastních vinic v šetrné integrované produkci.Roční objem produkce činí kolem 300 000 litrů, z toho asi 100 000 lahví.

    Eduard Postbiegel obdržel in memoriam cenu Vinařské asociace ČR za celoživotní přínos českému a moravskému vinařství. Vysokoškolský učitel vinohradnictví na Zahradnické fakultě MZLU Brno v Lednici na Moravě zesnul loni. Vedle své činorodé pedagogické činnosti spolupracoval s vinohradnickou a vinařskou praxí jako erudovaný odborník. Bogdan Trojak převzal ocenění Aquatestu za tradiční a ekologické postupy ve vinařství.V roce 2008 si vymyslel spisovatel a vinař Bogdan Trojak název Autentisté, když hledal vhodné pojmenování pro výrobce přírodních, nemanipulovaných vín.Autentisté jdou dál než biocertifikace. Jejich standardy ve sklepě jsou mnohem přísnější, než u organické produkce. Jejichž vína necertifikuje žádný úřad, ale certifikační komise složená hlavně ze samotných vinařů Autentistů. Produkce vína v ČR se v posledních třech letech pohybuje okolo 550 tis. hl/rok. Z celkové produkce vína v ČR připadají cca 2/3 na bílá vína a 1/3 připadá na vína červená. Obhospodařovaná plocha vinic v ČR je cca 18 tis. ha, přičemž je u nás 18,5 tis. pěstitelů. Roční spotřeba na osobu činí 20 l, průměr v Evropě je 36 l, nejvíce se vypije ve Vatikánu cca 70 l na osobu. Tuzemská vína preferuje 58% konzumentů. Do ČR bylo v roce 2014 dovezeno celkem cca 1 383 tis. hl a vývoz vinařských produktů z ČR činil cca 170 tis. hl, většinou na Slovensko.Víno dovážíme nejvíce ze Španělska, Itálie a Maďarska. Vína jsme dovezli za cca 4 miliardy a vyvezli jsme za 670 milionů.

    Jaromír Hampl

    Foto: Český archiv vín-Vinař roku

     

    Stříbro získal pro svoji firmu M. Volařík

     

    Bronzoví bratři Šťastní

  •  

    V pražské Lucerně se uskutečnil galavečer konferovaný Markem Ebenem a provázený zpěvem Anety Langerové, na který se sjeli vinaři z Čech i Moravy, aby se zúčastnili vyhlášení nejlepších vinařů. Mimořádné ocenění Osobnost s celoživotním významem dostal prof. Vilém Kraus (nar. 1924), odborník v oblasti vinařství a vinohradnictví.

    Ze šesti vinařství, která se dostala do finále, prvenství získala společnost Znovín Znojmo. Připomeňme, že má nejen skvělá vína, ale jako první začala organizovat populární Vinařská putování a má propracovaný Vinařský turistický program. Z jarních akcí to bude 27. 4. Den Znovín Walkingu, v květnu následují Putování po vinicích Znojemska (ve dnech 9.-11.5., 16.-18.5, 23.-25.5.), a na 7. 6. je připraven Den otevřených dveří Křížového sklepa v Příměticích.

    Ocenění v Lucerně převzal zástupce Znovínu Znojmo Ing. Zdeněk Palát (na sn. u mikrofonu),

  • Obyvatelé České republiky se neorientují v cenách zákroků, za které platí zdravotní pojišťovny. Mají tendenci ceny spíše podhodnocovat, byť si uvědomují, že mnoho zdravotnických výkonů či léků je velmi nákladných. Vyplynulo to z průzkumu, který pro Oborovou zdravotní pojišťovnu provedla v lednu 2015 společnost IPSOS.
    Zdravotní pojišťovna OZP umožňuje svým víc jak 730 000 klientům online přístup ke svému účtu a také možnost reklamovat neoprávněně vykázanou zdravotní péči prostřednictvím portálu VITAKARTA ONLINE. Ten začátkem tohoto roku prošel změnou designu, která zpřehlednila finanční údaje a umožnila jediným kliknutím péči odsouhlasit, reklamovat či dokonce udělit pochvalu.
    "Od začátku roku se do své VITAKARTY podívalo na 15 tisíc klientů a zkontrolovali péči za více než 160 milionů Kč, a to kampaň ještě neběží naplno," říká generální ředitel zdravotní pojišťovny OZP Ladislav Friedrich.

    OZP startuje kampaň
    Od 1. února spouští OZP osvětovou a vědomostní kampaň "Víte, kolik stojí Vaše zdraví?", která motivuje občany, aby se více zajímali o finanční náročnost zdravotnických úkonů. Zároveň vybízí své klienty, aby častěji kontrolovali správnost vyúčtování a pomáhali tak šetřit své peníze, kterými na zdravotní výdaje přispívají. "V českém zdravotnictví se každoročně uhradí ze zdravotního pojištění péče za 250 miliard korun. Finanční náročnost léčebných postupů, prostředků a přístrojů se však zvyšuje velkým tempem. Proto je velmi důležité, aby tok financí ve zdravotnictví byl efektivní,"vysvětluje Friedrich a dodává, že "je povinností každé zdravotní pojišťovny důsledně kontrolovat veškerou vykázanou péči."

    Kampaň, jejíž kreativní podobu a strategické plánování vymyslela agentura Crosscom Marketing Resolution společně s grafickým studiem MIMATIK, poběží zejména na webuwww.kolikstojizdravi.cz. Interaktivní formou seznámí zájemce s cenami vybraných zdravotnických výkonů a prostředků, jejichž databáze se bude dále rozšiřovat.
    "Od této kampaně si slibujeme především to, že lidé poznají reálné ceny, které pojišťovna hradí za jejich péči, že se o finanční toky ve zdravotnictví budou zajímat a že jim nebude lhostejné, jak je s jejich penězi nakládáno. Naše VITAKARTA ONLINE jim v tom pomůže a zajistí stálou možnost kontroly 24 hodin denně, sedm dní v týdnu," dodává generální ředitel OZP Ladislav Friedrich.


    Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví (OZP)

    • kód: 207
    • IČ: 47114321
    • sídlo: Roškotova 1225/1, 140 21 Praha 4
    • telefon: 261 105 555
    • fax: 261 105 300
    • elektronická podatelna: https://portal.ozp.cz
    • internet: www.ozp.cz

    OZP je s více než 730 tisíci klienty třetí největší zaměstnaneckou pojišťovnou v České republice. Své pobočky má ve všech krajských městech a kromě nich jsou klientům k dispozici další klientská centra, Asistenční služba OZP a služby elektronické komunikace, zejména portál VITAKARTA ONLINE, který poskytuje služby první elektronické zdravotní pojišťovny v Česku.

    Svou dobrou pověst mezi zdravotnickou veřejností si OZP trvale zabezpečuje včasnou úhradou všech svých závazků. Pro veřejnost je pak atraktivní zejména tím, že nabízí široké spektrum služeb a vysokou kvalitu, profesionalitu a spolehlivost, s jakou jsou tyto služby poskytovány v optimální síti smluvních partnerů.


  • Před několika málo lety byl na Vysočině po velkorysé rekonstrukci otevřen wellness&spa Resort Svatá Kateřina. Noví majitelé navázali na dlouholetou tradici zdejších lázeňských, odpočinkových i léčebných pobytů. V mnohém je však vylepšili natolik, že obdobné formy péče o klienty a nabídku volno časových aktivit jinde v republice těžko najdeme.  Relaxační komplex nabízí vynikající podmínky pro  tzv. kulturu těla a ne nadarmo je  zdejším mottem  slogan:  „...harmonie našla své jméno „Resort svatá Kateřina“.


    První zmínky o zdejších léčebných pramenech  a jejich využití  jsou doloženy v historických pramenech již v 16. století v Hájkově  Kronice České. Za svůj vznik tehdejší lázně vděčí podle legendy uzdravení dvou dcer zemana Kryštofa z Leskovce,   Kateřiny s Markéty, které se nakazily tzv. „horkou nemocí“ – tyfem. Uzdravily se prý díky pravidelnému  vytrvalému pití  vody z místních pramenů – které byly po nich později pojmenovány -  pramen sv. Kateřiny .
    Velký rozvoj zaznamenaly zdejší lázně ve druhé polovině 19. století a na počátku století 20. V letní lázeňské sezoně 1909 zde působil jako lázeňský lékař MUDr.  Antonín Čapek, tatínek sourozenců Čapkových (Heleny, Karla a Josefa).  Mladý Karel Čapek – v té době řádný posluchač Filosofické fakulty  UK v Praze – se zde poeticky zamiloval do mladinké dívenky – Libušky Souperové z Jindřichova Hradce, která doprovázela svou matku na léčení. Svědectví o tom najdeme  v knize Heleny Čapkové „Moji milí bratři.“

     

    Svatá  Kateřina v současnosti

    Jsme na poloviční cestě mezi Prahou a Brnem, uprostřed hlubokých lesů a luk v nadmořské výšce 730 metrů nad mořem. Celá vesnice byla pojmenována podle již zmíněného zázračného léčivého pramene sv. Kateřiny. Ten vyvěrá při teplotě 6-8 ° Celsia nedaleko hlavní budovy a je rozváděn po celém resortu. Již řadu století ho chrání  kaplička. Jeho mimořádně kvalitní a lahodná voda je vhodná jak ke konzumaci či vodoléčbě, tak procedurám ve welness. 
    Celý areál resortu je v současné době tvořen několika lázeňskými budovami – hotely Svatá  Kateřina, Gymnasion, Garnison a v neposlední řadě historickou budovou mariánskolázeňského stylu citlivě zrestaurovaného Pavillonu. V honosném, udržovaném parku, připomínajícím zámecké obory, najdeme antukové  tenisové kurty, jízdárnu a dokonce pro golfisty i tréninkový  driving range.
    Základní myšlenkou  zdejších služeb je poskytnout upachtěným lidem  moderní doby klid, odpočinek a možnost načerpání nových sil. Přiznejme si, že čas od času láká každého z nás i  možnost utéci od obtěžujícího mobilu či internetu, a občas alespoň na krátkou chvíli nebo prodloužený víkend třeba i před vlastními milovanými dětmi nebo životními partnery. Vždyť dočasné odloučení oživuje vztah, vyvolává novou touhu a je řečeno slovy psychologů kořením lásky. Důležitou součástí pobytu je možnost pod vedením odborníků cílené a úspěšné zhubnout, o celkové regenerace naší tělesné schránky ani nemluvě. A to vše v klidu hlubokých lesů, uprostřed čisté panenské přírody Vysočiny.

    Svatá Kateřina  nabízí
     
    Zdejší pečovatelský tým je vysoce profesionální, přitom lidský, vstřícný a přátelský. Napoprvé třeba můžete přijet jen tak na zkoušku – seznámit se zdejším prostředím, nabídkou. Jak již bylo řečeno, využijete místní fitness, welness služby, masáže, ale třeba i kosmetiku. Zasportujete si dle svých potřeb a sil, ošizeni nebudete ani o večerní společenský život. Mnohé z nás trápí nějaké to kilo navíc…co tedy s tím – doporučujeme využít možnost vyšetření na přístroji INBODY 720 ( v celé České republice jsou pouze dva). Přístroj určuje rozložení svalové hmoty, podkožního tuku, minerálních látek a vody v těle a v jeho jednotlivých částech. Výsledky získané díky měření přístrojem INBODY 720 umožňují stanovit  a doporučit vhodný způsob stravování a tělesné zátěže. Odborným garantem celého programu je známý odborník na výživu a sport ing. Ivan Mach, Csc.
    V místním Spa centru najdete finskou saunu, aromatickou saunu – využívající esence biokosmetiky SANOFLORE, parní lázeň, parní aromatickou lázeň (také používá esence biokosmetiky SANOFLORE), parní solnou lázeň – která využívá blahodárné působení kateřinské vody a soli, bublinkovou lázeň – samozřejmě též se zdejší vodou. Centrum poskytuje i mnoho druhů masáží  - sportovní, relaxační, zeštíhlující.
    Specialitou jsou masáže pro nastávající maminky. Stále více vyhledávanou se stává  kúra Rasulbath  - což je tradiční orientální očistná procedura v parní lázni, tady využívají blahodárné působení bahna z Mrtvého moře, které důkladně čistí a prokrvuje pokožku.
    Aktivnější hosté samozřejmě využívají celé zázemí – tzn. fitness centra, tělocvičny se zkušenými instruktory. Programová ředitelka resortu – Zuzana Klingrová, absolventka pražské FTVS je odbornou garantkou celého programu Yogy. Vede cvičení různých druhů Yogy – např. Power Yogy, Hatha Yogy, Yogy ve dvou (Yoga for partners), Yogy pro golfisty. Samozřejmě seznamuje s Yogou i úplné začátečníky a předává jim všechny své vědomosti a dovednosti. Yoga ale není jen cvičení – protažení těla, ale i očištění duše spojené s meditací a dechovými cvičeními.

     
    Kateřina a golf


    Ve Svaté Kateřině mají  pro golfisty nádhernou tréninkovou louku. Kateřinský driving range je mimořádný tím, že golfový nadšenec je na něm, až na výjimky, sám. Na ohromné louce lemované lesem se může oddávat nácviku golfových úderů, aniž by byl rušen kritickými a pochybovačnými pohledy zkušenějších golfových hráčů. Driving range ve Svaté Kateřině je nejenom nejkrásnější, ale také nejvýše ležící cvičnou loukou v České republice. Tréninková louka leží ve výšce 750 m n.m. a její součástí je putting green a bunker. Můžete zde trénovat i hru dřevy.

     

    • Individuálně lze dohodnout lekce golfu s trenérem, doprovod na okolní hřiště (Telč, Mnich a Herrensee). Určeno zejména pro začátečníky a mírně pokročilé s výkladem základů strategie golfové hry na hřišti a řešením herních situací dle pravidel

     

    • 3 denní kurz s možností získání způsobilosti (ex. Zelena karta, HCP 54)
    8 hodin praktické + 1 hodina teoretické přípravy během tří víkendů
    včetně závěrečného přezkoušení na hřišti v Telči/Mnichu/Herrensee.

     

     

     

    Na závěr …

    O duši i tělo svých hostů se  snaží pečovat opravdu kompletně, poradí, jak si tzv. dát do těla, vysvětlí všechny taje welness, poradí a poskytnou masáže,  změří tělesný tuk.  Bydlet zde můžete v několika typech pokojů, pojmenovaných po odrůdách vín  - např. Pinot, Merlot, Sauvignon, Carmenere. Ve všech budovách v celém areálu platí přísný zákaz kouření (jedinou výjimkou je kulečníkový salonek v Pavilonu).  Na jídelním lístku najdete nejen  energetické hodnoty jednotlivých dobrot, ale a i složení  - kolik bílkovin, sacharidů. 
     Resort Svatá Kateřina si zakládá na klidu, a soukromí, které poskytuje všem svým hostům. A proto je do celého areálu zakázán vjezd všech soukromých vozidel. Zaměstnanci i hosté musí zanechat své plechové miláčky na hlídaném parkovišti v nedalekých Počátkách a do Kateřiny a zpět je přepraví kdykoli místní malý  autobusem. Chcete něco více udělat pro své zdraví, vypadnout z kolotoče – zkuste pobyt ve Svaté Kateřině – více  na www.katerinaresort.cz

     


        Foto: Miroslav Feszanicz

     

     

  •  

    Jde se na to

     

    Areál Divoká voda Bratislava je opravdovým parkem, nabízejícím oddech, zábavu a hlavně sportovní vyžití. Snad nejpopulárnější je rafting na tratích, kde probíhalo mistrovství světa.

     

    Každý z České republiky si jistě vzpomene na vodní soustavu Gabčíkovo-Nagymaros. Jejím předpolím je vodní dílo Čunovo, kam to máte z Bratislavy dvacet minut autem po dálnici D2, směrem na Jarovce a Rusovce. Můžřete případně využít i linkový autobus MHD číslo 90 a jste tam. Ve vodním království. Čekají vásvysoké peřeje o délce 350 metrů, které lze zvládnout na opravdu divoké řece jen s pomocí zkušených instruktorů-lodivodů.

    Za jedinou vteřinu do umělého kanálu vteče přes 17 tisíc litrů vody, takže se máte co ohánět, aby se s vámi raft nepřevrhl a udrželi jste ten správný směr.

    Pro vodní nadšence je k dispozici také hydrospeed, což je člun pro jednoho. Kromě toho původní břehy starého koryta Dunaje nabízejí školu kajaku, kde po skončení kurzu zvládnete eskymáka a pokoříte s přehledem divokou řeku.

    K nejatraktivnějším sportům ale určitě patří jízda surfařů na umělé vlně. Říkají tomu river surfing. Komu by se to zdálo příliš riskantní lze doporučit havajskou vodní paddle boarding, což je pádlování na surfařském prknu.

     

    Na své si přijdou i děti, pro které je připravena dětská zóna s prolézačkami, trampolínami, skákacím hradem, bazénem a mini zoo s možností zajezdit si na ponících. Areál nabízí také možnost ubytování v hotelu a bungalovech. Vodní ráj je to zkrátka se vším všudy.

     

    Text a foto:Roland Horčic

     

    Na umělé vlně je to takřka jako na Havaji

     

     

     

  • Dobrý den, vážení novináři,
    
    Děkujeme za šíření směrem k Vašim čtenářům, posluchačům i divákům.
    
    Mnozí z Vás se mne ptali, kde se mohou akreditovat na veletrh.
    Podmínky akreditace naleznete zde:
    
    http://www.incheba.cz/tiskove-stredisko/akreditace.html
    
    
    Přeji hezký den
    
    Markéta Holatová
    tisková mluvčí
    
    INCHEBA PRAHA
    Areál Výstaviště 67
    170 90 Praha 7 - Holešovice
    tel.: +420 220 103 297
    mobil: +420 724 035 472
    email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
    www.incheba.cz
    
  • VÝCHODNÍ MORAVA – Na území Zlínského kraje bylo v roce 2009 vybudováno nejvíc nových kilometrů cyklostezek v celé České republice. Celkovou délkou cyklostezek se tak Zlínský kraj zařadil na druhé místo v tuzemsku, těsně za hlavní město Prahu. Vyplývá to z aktuálních statistik Centra dopravního výzkumu ČR.

    Ve Zlínském kraji bylo v roce 2009 dobudováno 52 960 metrů nových cyklostezek, přičemž v druhém kraji v pořadí – Olomouckém – to bylo 27 330 metrů, tedy téměř o polovinu méně. V celé republice bylo v roce 2009 vystavěno 221 320 metrů, na Zlínský kraj tedy připadá téměř čtvrtina tohoto množství.

    „Zlínský kraj zaznamenal loni v budování cyklostezek enormní a ve vztahu k jiným krajům nesrovnatelný rozvoj díky tomu, že nepodcenil příležitost k financování ze strukturálních fondů Evropské unie. Na rozdíl od jiných krajů si zdejší obce v minulých letech dokázaly s podporou krajského úřadu dobře připravit projekty, díky nimž se jim poté podařilo získat prostředky z Evropské unie a také ze Státního fondu dopravní infrastruktury s takřka stoprocentní úspěšností,“uvedl Jaroslav Martinek z Centra dopravního výzkumu ČR, koordinátor rozvoje cyklistické dopravy v České republice. 

     Více najdete na: http://www.vychodni-morava.cz/lokalita/1/cms/3855/

    K 1. 1. 2010 měli cyklisté ve Zlínském kraji k dispozici 166 170 metrů cyklostezek. „První“ Praha jich má přitom jen o 2 kilometry víc, uznávaný „cyklistický ráj“ – Jižní Čechy – má cyklostezek zhruba polovinu (88 745 metrů).

    „Na síti cyklostezek na Východní Moravě se velkou měrou podílí hlavně páteřní cyklostezka podél Baťova kanálu, která byla slavnostně zprovozněna letos v dubnu, a Cyklostezka Bečva, jež vzniká ve spolupráci s Olomouckým krajem a jejíž některé úseky ještě budou dobudovány v tomto či příštím roce. Významná síť cyklostezek však vyrůstá také například na Slovácku v okolí Uherského Brodu a u řady menších měst a obcí v kraji. Cyklostezky přinášejí možnost cyklovýletů v nenáročném terénu, po kvalitním povrchu a navíc maximálně bezpečně díky vedení mimo běžnou dopravu. To nám pomáhá přilákat na Východní Moravu cílové skupiny, které k nám dříve za cyklistikou nejezdily a dávaly přednost například Jižním Čechám,“ uvedla ředitelka Centrály cestovního ruchu Východní Moravy Dana Daňová.

    „Bezpečné a kvalitní cyklostezky mají i další pozitivní efekty. Významnou mírou ovlivňují  dopravní obslužnost regionu, protože je využívají místní lidé při cestách do práce a z práce a dávají jim tak přednost před automobilovou a veřejnou dopravou. Cyklostezky tak pomáhají měnit životní způsob obyvatelů měst a způsoby trávení volného času ve městě,“ doplnil náměstek hejtmana Zlínského kraje pro oblast cestovního ruchu Jindřich Ondruš.

  • VÝCHODNÍ MORAVA – Z pohledu návštěvnosti tzv. jednodenních cílů, tj. návštěvnosti turistických atraktivit a turistických informačních center v roce 2014, zažil Zlínský kraj rekordní rok. Celková návštěvnost vzorku 38 subjektů, které sleduje Centrála cestovního ruchu Východní Moravy od roku 2008, přesáhla 2 miliony 400 tisíc osob a zvýšila se o 16 % ve srovnání s rokem 2013 a o 13 % oproti dosud nejlepšímu roku 2012.

    Růst návštěvnosti se týkal prakticky všech turistických cílů. Výjimku tvoří pouze Rozhledna Františka Josefa I. na Hostýně a Vsetínský zámek, u nichž v roce 2014 probíhala rekonstrukce. Pozici nejnavštěvovanějšího turistického cíle kraje si s náskokem drží zlínská ZOO, která dosáhla nejvýraznější nárůst návštěvnost (+24 %) ve své novodobé historii a s 585 tisíci návštěvníky potvrzuje pozici mezi desíti nejnavštěvovanějšími cíli v celé ČR.

    Pokračuje trend minulých let, kdy po nedávném poklesu opět roste u návštěvníků obliba historických objektů – hradů, zámků. U této skupiny cílů byl zaznamenán meziroční růst o 17 %. Takto se letošní návštěvnost těsně přiblížila dosud rekordnímu roku 2009. Návrat k dobré návštěvnosti zaznamenal kroměřížský Arcibiskupský zámek a kompletně rekonstruovaná Květná zahrada s více než 20 procentním růstem zájmu návštěvníků. Návštěvníci si oblíbili jak středověké hrady Buchlov, Brumov a Lukov, tak zámky v Buchlovicích či Vizovicích.

    Poněkud odlišně se vyvíjí návštěvnost muzeí. Zde byl vloni zaznamenán růst o 10%. V této kategorii turistických cílů je loňská návštěvnost vůbec nejvyšší od roku 2008, kdy byl zahájen sběr dat. Za posledních 7 let vzrostl počet návštěvníků muzeí z 547 tisíc na loňských 746 tisíc, tedy téměř o 200 tisíc (tj. o 36 %). Pokračoval zájem o nejmodernější muzejní expozici v ČR„Princip Baťa“ v komplexu 14|15 BAŤŮV INSTITUT ve Zlíně, výborně si vedlo také Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm i Slovácké muzeum sídlící v Uherském Hradišti, spokojenost s návštěvnosti vládne také v Muzeu Kroměřížska či v Archeoskanzenu v Modré u Velehradu. Nutno říci, že hrady, zámky a muzea měly v minulém roce důležitého „spojence“ - počasí, jehož charakter návštěvnosti nahrával.

    Sledovaná turistická informační centra poskytla v roce 2014 své služby téměř 590 tisícům zájemců, to je o 13 % více obsloužených, než v předchozím roce. Zde je „skokanem roku“ Turistické informační centrum Kroměříž, které zvýšilo svou výkonnost o celých 55 % a obsloužilo přes 52 tis. návštěvníků. Podobnou výkonnost vykazují informační centra Zvonice Soláň, Zlín, Luhačovice, Holešov. Nejvíce návštěvníků pak projde Městským informačním centrem a Centrem pro mládež v Uherském Hradišti – přes 108 tis.

    „Výsledky návštěvnosti turistických cílů jsou povzbudivé. Ukazuje se, jak je provázán cestovní ruch s naší péčí o zachování kulturního dědictví a historického odkazu, resp., jak se prolíná podpora kultury s turistickým ruchem. Oběma těmto oblastem Zlínský kraj věnuje nemalou pozornost, která se mimo jiné projevuje na atraktivnosti regionu pro návštěvníky i místní obyvatele“, komentuje výsledky Ladislav Kryštof, člen Rady Zlínského kraje.

    „V minulém roce jsme realizovali úspěšnou marketingovou kampaň s názvem „Východní Morava má jiskru“, ve které se turistická nabídka v celém spektru příležitostí odrážela. Systematicky pracujeme s turistickými informačními centry. Z pohledu návštěvnosti referenčních turistických cílů můžeme být s dopadem této kampaně i fungováním infocenter spokojeni“, dodává Dana Daňová, ředitelka Centrály cestovního ruchu Východní Moravy.

     

    Kontakty:

    Mgr. Renata Škrobálková, mluvčí Zlínského kraje, telefon: 731 555 161, 577 043 190

    email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , www.kr-zlinsky.cz

     

    PhDr. Dana Daňová, ředitelka Centrály cestovního ruchu Východní Moravy, o.p.s., tel.: 733 161 670, 577 043 900, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., www.vychodni-morava.cz, www.facebook.com/vychodnimorava

    POZN.: Zlínský kraj a jeho Centrála cestovního ruchu Východní Moravy za kampaň „Východní Morava má jiskru“ získaly v tomto roce Velkou cenu cestovního ruchu, která je udělována na veletrhu Regiontour v Brně.

     

     

  • Rožnov pod Radhoštěm– 7. výroční a odborná konference cestovního ruchu Východní Moravy, kterou Centrála cestovního ruchu Východní Moravy uspořádala v Rožnově pod Radhoštěm, přinesla pro 110 jejich účastníků nejen řadu zajímavých informací a poznatků, ale také byla svědkem vyhlášení výsledků tradiční soutěže HIT sezony a dalších ocenění.

    Soutěž HIT sezony byla Centrálou cestovního ruchu Východní Moravy vyhlášena pro kategorie podnikatelských a nepodnikatelských subjektů již po sedmé. Hodnotitelská komise tvořená odborníky z cestovního ruchu, akademické sféry a marketingu posuzuje soutěžní návrhy z pohledu jejich potencionálního přínosu pro návštěvnost regionu a atraktivnost pro širokou veřejnost. Záštitu nad soutěží HIT sezony převzala generální ředitelka České centrály cestovního ruchu CzechTourism Monika Palatková.

    V kategorii veřejného, nepodnikatelského sektoru bylo přihlášeno 6 projektů. Porota za HIT sezony 2016 označila projekt připravený městem Kroměříží nazvaný KROMĚŘÍŽ 2016 – V BARVÁCH, SVĚTLE, UMĚNÍ.Porota zejména ocenila, že se jedná o produkt velmi kreativní, který v našich podmínkách přináší inovativní nápady. Pozitivem je rozložení nabídky do delšího časového období turistické sezony a zásah širšího okruhu cílových skupin.

    V podnikatelském sektoru se o ocenění HIT sezony ucházelo 5 projektů. Zde bylo odbornou porotou přisouzeno ocenění HIT sezony produktu  Centrum Slováckých tradic, jehož autorem je Skanzen Modrá, s. r. o. Porota ocenila atraktivitu produktu, jeho potenciál k oslovení návštěvníků v turistické oblasti Slovácko i provázanost aktivit, které jsou součástí nabídky. Jde o produkt, který staví na součinnosti soukromého a veřejného sektoru, zasahuje více cílových skupin, je nápaditý a v řadě aspektů inovativní. Produktová nabídka je variabilně přizpůsobena sezónám, oslovuje i náročnou korporátní (firemní) klientelu.

    Centrála cestovního ruchu Východní Moravy každoročně oceňuje významné počiny v cestovním ruchu na území Zlínského kraje. Toto ocenění získal tentokrát Podhostýnský mikroregion za úspěšně realizovaný  projekt Rozhledna na Kelčském Javorníku.

    „Tato rozhledna zaujme svou krásou, cesty  k ní vedou z několika směrů turisticky atraktivní krajinou. Umístění rozhledny na nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů – Kelčský Javorník – zajišťuje skvělý výhled do krajiny, kdy návštěvníci mohou pozorovat nejen okolní a vzdálená pohoří, ale také řadu obcí. Rozhledna ihned po zpřístupnění získala tisíce nadšených obdivovatelů. Podhostýnsko  vybudovalo opravdu jedinečný turistický cíl“, vysvětluje Dana Daňová, ředitelka Centrály cestovního ruchu Východní Moravy.

    Letos poprvé Centrála cestovního ruchu vyhlásila ocenění s příznačným názvem Osobnost – „srdcař“ cestovního ruchu. „Naším záměrem je upozornit na skutečné osobnosti, které dosahují ve své práci pro sektor cestovního ruchu výjimečné výsledky, jsou pro cestovní ruch v regionu přínosem, strhávají ostatní svým příkladem“, přibližuje toto ocenění Dana Daňová.

    Vůbec prvním „srdcařem“ cestovního ruchu Východní Moravy se stala Renata Polišenská, tajemnice Regionu Slovácko, sdružení pro cestovní ruch. Renata Polišenská pracovala od roku 2000 jako vedoucí turistického informačního centra v Uherském Hradišti. Pod jejím vedením bylo infocentrum prakticky od nuly vybudováno. Poté pracovala v Regionu Slovácko jako marketingový a projektový pracovník, od r. 2014 je tajemnicí Regionu Slovácko. Během dosavadního působení v cestovním ruchu obohatila turistickou nabídku Slovácka například o tyto akce a aktivity:

    ·Na kole vinohrady

    ·Žehnání svatomartinských vín

    ·Slovácký festival Chutí a vůní

    ·Miniveletrh cestovního ruchu regionu Slovácko

    ·Kuchařka tradičních pokrmů na Slovácku

    „S Renatou Polišenskou spolupracujeme již řadu let. Známe její odborné i osobní kvality, ale také vidíme neskutečné množství práce, která je za ní vidět nejen na Slovácku. Nominovali jsme ji spolu s dalšími možnými uchazeči, o jejím ocenění rozhodlo odborné grémium. Jsem přesvědčena, že volba padla na opravdového srdcaře“, komentuje udělení ceny Dana Daňová.

    Kontakt:

    PhDr. Dana Daňová, ředitelka Centrály cestovního ruchu Východní Moravy, o.p.s., tel.: 733 16 16 70, 577 043 900,Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., www.vychodni-morava.cz, www.facebook.com/vychodnimorava