Naše osobnosti

Jan Šmíd

Novinář, spisovatel humoristických a detektivních novel a historických románů.

Pocházel z dělnické rodiny, jeho otec byl původně námořníkem. Vystudoval obchodní akademii, po maturitě pracoval jako účetní ve Velkokupeckém podniku bratří Vodičkových. Za nacistické okupace byl totálně nasazen v továrně Eta v Praze. Po roce 1945 pracoval jako grafik a účetní, v roce 1959 se stal redaktorem časopisu Svět motorů. V letech 1965 - 70 studoval Fakultu sociálních věd a publicistiky UK. Po obhájení diplomové práce byl před státnicemi vyloučen ze studia za články proti okupaci Československa. Státní závěrečné zkoušky vykonal dodatečně v roce 1971. V roce 1981 odešel Jan Šmíd do důchodu a od té doby se soustavně věnoval literatuře. V roce 1990 se stal předsedou české sekce AIEP (autorů detektivní a dobrodružné literatury). Nezanedbatelnou částí jeho tvorby byly reportáže publikované v magazínu Svět motorů, v Čs. rozhlasu a později seskupené do dvoudílného knižního vydání s názvem Zapomenuté krásy vlasti I. a II., jež by se daly charakterizovat jako tipy na výlety a cesty po Československu. Dlouhá léta – jako autor tohoto druhu publicistiky - byl členem Klubu FIJET ČSSN, dnes Czech Travel Press.

Jaromír Tůma

Po absolvování mělnického gymnázia roku 1964 pokračoval studiem ekonomiky zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze, ze které odešel ve 4. ročníku v roce 1968. Část obsahu diplomové práce na téma Hit-Parades, charts, žebříčky uveřejnil ve sborníku Taneční hudba a jazz 1968–69 (Praha, s. 162–175). Od roku 1965 se zaměřuje na publicistiku, působil v časopisech Melodie, později Mladý svět (stránka Echo), jako dramaturg spolupracoval na pražských beatových festivalech, uváděl pořady v Československém rozhlase i televizi a působil v Supraphonu. Na singlech se objevoval také v pozici rapera a do roku 1991 pracoval jako diskžokej. V letech 1991–1993 zastával post šéfredaktora časopisu Melodie, od září 1993 pak šéfdramaturga hudebních pořadů na TV Nova. V letech 1995–2002 byl zaměstnán v české mutaci magazínu Playboy, poté přispíval do různých periodik, mimo jiné byl redaktorem regionálního tisku TEP regionu. V současné době moderuje pořad Větrník na Radiu Beat. Od roku 2017 byl editorem almanachu Rock History, za kterým stojí stejný vydavatel, jako za časopisem Rock & All.

Jaroslav  Holoubek

* 24. 2. 1946, Nová Ves u Chotěboře  † 6. 11. 2016, Praha

Český básník, prozaik a novinář

Pocházel z podhůří Železných hor. Po maturitě na gymnáziu v Chotěboři (1963) pracoval v jihlavském archivu. V letech 1964–1969 studoval archivnictví na FF UK (studium však nedokončil) a v letech 1970–1974 televizní publicistiku na Fakultě žurnalistiky UK (PhDr. 1981 prací Kapitoly z dějin českého novinářství). Poté pracoval jako novinář: 1974–1986 v Mladé frontě, 1987–1989 v Kmeni (Tvorbě), 1990 v Tvaru. V roce 1991 byl šéfredaktorem filmového časopisu Premiéra, od roku 1992 redaktorem deníku Blesk, kde v letech 1993–1994 zastával funkci šéfredaktora, v letech 1994–1996 byl šéfredaktorem Nedělního Blesku. V roce 1997 pracoval v redakci deníku Večerní Praha, 1997–2002 byl šéfreportérem týdeníku Story. V letech 2002 –2003 byl manažerem agentury Art Press Image, 2004 šéfredaktorem měsíčníku Elixír, 2004 zástupcem šéfredaktora týdeníku Pestrý svět, 2005–2007 šéfredaktorem odborného měsíčníku Hotel Revue. Od roku 2006 působil jako pedagog na Vysoké škole hotelové v Praze. V roce 2008 byl šéfredaktorem odborného časopisu Gastro Magazín, poté pracoval jako jeho redaktor (časopis od roku 2012 přejmenován na Gastro Report / Minutka) a spolupracoval též s časopisem Asociace hotelů a restaurací ČR (AHR Fórum). Řadu let byl členem České asociace novinářů a publicistů cestovního ruchu, kde pracoval ve výboru. Vedl gastronomickou sekci. Zemřel na následky těžkého zranění.

Jiří Navrátil

* 10. září 1923 Lipsko † 16. leden 2017 Praha

Český překladatel, publicista a významný český skaut

Jiří Navrátil zažil všechny tři zákazy Junáka – českého skauta a jeho obnovení. Byl členem protinacistického odboje a aktivně se v květnu 1945 podílel na pražském povstání. V roce 1949 se účastnil spolu s dalšími skauty nepodařeného pokusu o protikomunistický převrat, za který byl odsouzen na 20 let odnětí svobody. Několik let strávil v Jáchymově v Uranových dolech. Později byl kvůli nemoci přesunut. Byl propuštěn na amnestii v roce 1960. V roce 1968 se podílel na obnovení skautingu v Československu. Při třetí obnově skautingu v roce 1989 se stal členem Ústřední rady Junáka. V roce 1992 byl zvolen starostou, od počátku tisíciletí až do smrti byl prvním místostarostou Junáka – českého skauta. Po návratu z vězení žil s rodiči v Praze a v jedné místnosti v Šáreckém údolí, kam je komunisté násilně vystěhovali. Pracoval jako čistič bazénů v PKO, jako pomocná síla na různých výstavách a později jako údržbář. Vedle toho se živil překlady, nejprve pod cizím jménem, poté přispíval do redakce aktualit a zajímavostí Českého rozhlasu. V roce 1968 se stal členem redakce nového týdeníku Doba. V témže roce, kdy se nakrátko podařilo obnovit skautskou organizaci, byl zvolen členem náčelnictva Junáka. Po zákazu týdeníku Doba v září 1969 se živil jako volný novinář a nadále překládal z němčiny, angličtiny a francouzštiny. Pro nakladatelství Odeon přeložil řadu knih. S manželkou Bělou bydleli tehdy v jednom pokoji v rozděleném bytě Na baště sv. Jiří, kde se jim v květnu 1977 narodil syn Tomáš. Rok nato nastoupil do vydavatelství Vyšehrad jako redaktor kulturní rubriky týdeníku Naše rodina. V prosinci 1989 se na půl roku ujal funkce šéfredaktora deníku Lidová demokracie. Zároveň se stal i členem ústřední rady Junáka. V roce 1992 byl zvolen jeho starostou. V roce 1989 byl zakládajícím členem Masarykova demokratického hnutí a až do své smrti členem jeho předsednictva. Po několik let byl šéfredaktorem odborné Hotel Revue. Řadu let byl členem České asociace novinářů a publicistů cestovního ruchu. Byl nositelem mnoha českých i zahraničních skautských vyznamenání – v roce 2002 mu, jako prvnímu z východní Evropy, udělil Světový výbor WOSM nejvyšší světové skautské vyznamenání Bronzový vlk. Byl také držitelem Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany ČR za činnost ve 2. a 3. odboji a Medaile T.G.M., udělované Masarykovým demokratickým hnutím.

Jiří Štuchal

* 20. 11. 1912 v Brně + 2. 3. 1979 v Praze

Obdařen mimořádným talentem - působil jako herec, konferenciér, moderátor, imitátor - a zejména hvězda tehdy častých estrád na pódiích v celé republice. Startoval jako úředník v bance, jako zpravodaj nastoupil do brněnského rozhlasu v roce 1944, kde pracoval následujících deset let. Krajské rozměry přerostl a posílil řady pracovníků Československého rozhlasu v Praze. Po téměř dvacet let se zde prosadil – navzdory řadě „klacků pod nohy“ ze strany komunistické cenzury - jako autor, uvaděč a konferenciér různých satirických a zábavných pořadů. Jeho popularitu výrazně posílilo také moderování rozhlasových Silvestrů (zde se nabízí paralela se slávou Vladimíra Menšíka) a pravidelný předvíkendový pořad pro motoristy "Šťastnou cestu".Jeho popularitu až do nejzapadlejších koutů země rozšířilo účinkování na estrádách. Zájezdy populárních herců uváděl jako konferenciér a zároveň uplatnil své imitační schopnosti, zejména proslul se svým napodobováním Vlasty Buriana. Ve filmech se objevoval, žel, jen v epizodních rolích. Po boku Jana Wericha a Vladimíra Dvořáka v Hudbě z Marsu, v komediích Einstein kontra Babinský, Ledoví muži, Každá koruna dobrá, Muži v ofsajdu, Král komiků. Své humoristické příběhy, anekdoty, vtipné satiry vydal i knižně. Jeho manželkou byla svého času populární zpěvačka taneční hudby Věra Racková (1919 - 2006). Jeho celonárodní popularita zabránila komunistům znemožnit mu činnost, nicméně jakmile se dožil data svých šedesátých narozenin, okamžitě byl z rozhlasu propuštěn. Jeho humoristická kariéra se po celý aktivní život prolínala s novinařinou – v posledních desetiletích, zejména ve spojitosti s jeho pořadem „Šťastnou cestu“ orientovanou především na cestování a volný čas. Díky tomu byl po léta respektovaným členem novinářského klubu FIJET, dnes Czech Travel Press.

Libor Ševčík

* 1946 ve Znojmě + 2016 v Praze

Vystudoval fakultu žurnalistiky. V roce 1975 nastoupil do deníku Mladá fronta, do zpravodajského oddělení. Po sametové revoluci pak jako její šéfredaktor vedl její přeměnu v nezávislý deník. Po několika letech se funkce vzdal a přešel do Lidových novin, kde byl v letech 1994 až 1996 šéfredaktorem. Dále působil také ve Svobodném slově nebo v časopise Labužník. V Hospodářských novinách, kde založil a vedl magazín IN, byl zástupcem šéfredaktora. V posledních letech byl na volné noze a spolupracoval např. s Literárními novinami. Později se věnoval publicistice, především o víně a gastronomii, které mu byly koníčkem. Objel celý svět, aby se seznámil s jídly a víny různých regionů. O víně vydal pět knih. V oblasti gastronomie i vinařství byl členem mnoha domácích i zahraničních porot. V šedesátých a sedmdesátých letech jako redaktor deníku měl na starosti tématiku cestovního ruchu a jako takový byl řádným členem a později i členem výboru Klubu FIJET ČSSN – dnes Czech Travel Press. Zemřel ve věku 70 let na srdeční selhání.

Ludmila Konopíková

* 16.8.1938 v Písku + 18.12.2018 v Praze

JUDr. Ludmila Konopíková byla dlouholetá členka našeho klubu. Celý život pracovala se slovem, písmem, hlubokým zájmem o literaturu, umění, život kolem sebe. Po maturitě začala v Literárních novinách, poté přešla do do Tane nich Listů, následovala Kultura, Melodie (kde spolupracovala s Dr. Lubomírem Dorůžkou). V údobí Pražského jara se aktivně zapojila do přípravy nového kulturně-vědeckého časopisu Doba. „Normalizace“ po invazi v srpnu 1968 ovšem smetla i Dobu. Lída Konopíková tehdy našla práci v populárním deníku Lidová Demokracie, kde řadu let vedla nedělní přílohu.V rámci stejného nakladatelství přešla později do týdeníku Naše rodina, kde později v roli šéfredaktorky působila až do odchodu do důchodu. Ani poté nerezignovala a napsala množství reportážních, informativních I žánrových materiálů, m.j. i řadu portrétů zajímavých, především tvůrčích osobností. Měla hluboký vztah k městu Písek, vzniklý za války, kdy tam jako malá žila u svého milovaného dědečka. Jeho jméno použila jako pseudonym pro svou třídílnou publikaci Čas hradů v Čechách. Poslední Lídina léta nebyla šťastná. Nemoc ji připravila o možnost čtení i psaní. Posléze už nemohla ani sama zůstat ve svém bytě. Zůstává provždy v paměti členů asociace Czech Travel Press pro její vzdělanost, profesionalitu, cit, obětavost a kolegialitu.

Magda Váňová

Narozena 25. 10. 1954 v Chlumci nad Cidlinou. Česká spisovatelka, novinářka a překladatelka z bulharštiny a angličtiny.Po dokončení univerzitního studia na filozofické fakultě v Praze pracovala jako novinářka a překladatelka. Od roku 2000 se věnuje literární tvorbě a od roku 2003 vydává své knihy v nakladatelství Šulc–Švarc. Napsala zatím jedenáct románů, které přitahují bohatým dějem i zajímavými pohledy na současnost a příběhy dnešních lidí. Svým nezaměnitelným romanopiseckým stylem si Magda Váňová získala široký okruh čtenářů a patří k předním českým spisovatelkám současnosti. Po dobu, kdy působila jako novinářka, byla členkou Klubu novinářů cestovního ruchu (FIJET) při ČSSN (dnes Czech Travel Press).

Miroslav Ivanov

Narozen 10.dubna v Josefově u Jaroměře, zemřel 23. 12. 1999  v Praze.

Narodil se do rodiny důstojníka. Maturoval na reálném gymnáziu v Jaroměři, krátce pracoval v hutích na Kladně. V letech 1949 – 1953 studoval na FF UK češtinu a historii. Po studiu působil na katedře české literatury jako odborný asistent. byl autorem literatury faktu. Narodil se do rodiny důstojníka. Maturoval na reálném gymnáziu v Jaroměři, krátce pracoval v hutích na Kladně. V letech 1949 – 1953 studoval Ivanov na FF UK češtinu a historii. Po studiu působil na katedře české literatury jako odborný asistent. V roce 1960 se stal Miroslav Ivanov redaktorem časopisu Hlas revoluce. Od roku 1967 byl spisovatelem z povolání. Časopisecky publikoval např. v Květech, Literárních novinách, Tvorbě atd. Psal také náměty k televizním filmům. Nejvýraznější část své tvorby věnoval Miroslav Ivanov literatuře faktu. Při řešení záhad a problémů kombinoval detektivní postupy, reportáže a citace dobových dokumentů. Rozsáhlé studium odborné literatury a pramenů zúročil ve svých dílech. V šedesátých a sedmdesátých letech byl členem Klubu FIJET ČSSN, později Czech Travel Press.

Pavel Vácha

*11.6.1940  + 12.2.2021

Narodil se 11. června 1940. Absolvoval na pražské FAMU v roce 1968 obor umělecká fotografie a už za studia sbíral zkušenosti spoluprací s mnoha časopisy. Po absolutoriu pracoval jako volný výtvarník. Jeho fotografie jsou na desítkách gramofonových obalů a dalších nosičů, v odborných a vědeckých publikacích. Byl autorem řady obrazových monografií (Praha, Brno, Krkonoše, Telč, Jazz mezi tanky a klíči). Dokumentoval také vznik několika filmů a zabýval se i divadelní fotografií. Uspořádal přes čtyři desítky autorských výstav doma i v zahraničí a jeho fotografie jsou ve sbírkách domácích i zahraničních muzeí, galerií i soukromých kolekcí“.

Po desetiletí – až do svého úmrtí -byl členem České asociace novinářů a publicistů cestovního ruchu (Czech Travel Press), jejíchž aktivit se často účastnil. Příležitostně svůj um a talent tak vložil i do služeb turismu. – ostatně on sám také velmi rád cestoval. Byl nejen vynikajícím umělcem, ale i ceněným kolegou, oplývajícím inteligentním humorem a kamarádstvím. Definitivně nás opustil 12. února 2021.

                                                                                                                 

Stanislav Toms starší

19.9.1919 - ???

PhDr. Stanislav Toms starší pracoval jako novinář a sportovní redaktor v deníku Mladá fronta (1945-1951). Později působil na postu redaktora (1951-1977) a šéfredaktora (od roku 1977) deníku Lidová demokracie. Zabýval se zahraničně politickou tematikou a byl aktivní i jako beletrista. Napsal knihu o německých přípravách okupace Československa a zabýval se životem K. H. Franka. Psal rovněž rozhlasové inscenace. Akademický titul obhájil na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy, kde později také přednášel disciplinu novinářské žánry. Po volbách roku 1981 zasedl do Sněmovny lidu. Mandát obhájil ve volbách roku 1986. Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci. Vzhledem k jeho předlistopadové kariéře neobhájil ani pozici šéfredaktora deníku Lidová demokracie a na další činnost rezignoval. V klubu FIJET ČSSN působil po desetiletí jako člen výboru, později předseda federálního výboru a jako člen výkonného výboru Mezinárodní federace FIJET. To vše do příchodu politických změn roku 1989, kdy se zcela stáhl do ústraní.

Václav Straka

Václav Straka se narodil 8. dubna 1914 v Praze, dětství prožil v Košířích. Navštěvoval reálné gymnázium na Smíchově, na Filozofické fakultě UK, poté vystudoval němčinu a francouzštinu. Dne 15. září 1938 odjel studovat univerzitu do Bruselu na stipendium belgické vlády. Z Belgie odešel do Paříže, kde byl odveden Františkem Langerem. Odtud se přesunul do Agde k československé armádě, po pádu Francie odjel do Anglie. Po absolvování základního výcviku se přihlásil k letectvu, ale kvůli špatnému zraku nezvládl náročné zkoušky. Vyžádala si ho nově vzniklá redakce Našich novin. S ní se zúčastnil druhé vlny vylodění v Normandii. Ke konci války se připojil ke speciální jednotce, tzv. kombinovanému oddílu, se kterou se jako jeden z prvních „zápaďáků“ vrátil do Československa. Po válce pracoval jako redaktor v časopisu Svět v obrazech. V 70. letech podepsal Chartu 77. Následně byl kontaktován a vyslýchán StB, nabízenou spolupráci odmítl. Plukovník Václav Straka byl mimo jiné vyznamenán Řádem rytíře Čestné legie Francouzské republiky, Válečným křížem 1939, Medailí Za zásluhy I. stupně a Záslužným křížem ministra obrany III. stupně. V letech, kdy působil jako redaktor v magazínu Svět v obrazech, byl členem a několik let také předsedou Klubu FIJET ČSSN – dnes Czech Travel Press.

Vlastimil Maršíček

* 14. 11. 1923 Postupice u Benešova † 11. 8. 2000 Praha

Básník, prozaik, překladatel, publicista, autor knih pro děti a mládež. Po maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích (1942) začal navštěvovat Eckertovu obchodní školu v Praze, 1943 byl nasazen v továrně na léky. Po válce nastoupil do redakce nového deníku Práce; 1946 se zapsal ke studiu české literatury na FF UK, po roce však studia nechal. V Práci působil nejprve v kulturní rubrice, poté jako vedoucí redaktor krajských novinových příloh a od roku 1949 jako zástupce šéfredaktora. V roce 1950 musel z redakce odejít. Krátce byl zaměstnán jako lektor Československého krátkého filmu a od roku 1952 pracoval v sekretariátu Svazu československých spisovatelů, od roku 1956 jako tajemník. Současně v letech 1956–57 externě přednášel na katedře žurnalistiky FF UK. V 70. a 80. letech se živil jako příležitostný publicista a překladatel beletrie (z bulharštiny, španělštiny, řečtiny, švédštiny, francouzštiny aj.). Dlouhodobě spolupracoval s redakcí Československého vojáka. Povídky, básně, novinové články, recenze, fejetony a reportáže dále publikoval v časopisech a denících Studentský časopis, Mladá fronta, Rudé právo, Obrana lidu, Zemědělské noviny, Lidová demokracie, Svobodné slovo, Svět v obrazech, Lidové noviny, Literární noviny, Listy, Plamen, Nový život, Host do domu, Květen, Sešity pro literaturu a diskusi, Slovenské pohľady, Kultúrny život (oba Bratislava), Světová literatura, Kultura, Tvorba, Kulturní politika, Mladý svět, Dikobraz, Ohníček, Mateřídouška, Nové knihy, Učitelské noviny, Kmen, Filmové noviny, Kino, Stadion, Svět práce, Motor, Svět motorů, Československý sport, Reportér, 100+1 Zahraničních zajímavostí, Večerní Praha aj. Patří mezi spoluzakladatele pražské poetické scény Viola; pro ni a později také pro Lyru Pragensis napsal řadu literárních scénářů. Spolupracoval s Československým rozhlasem, kde mu byla mj. uvedena hra pro děti Žebráčkové (1953). Redigoval literární revui Prostor (Pardubice 1945, vyšla 2 čísla, s Jiřím Šotolou Jiřím Václavem Svobodou) a časopis Bulharsko (1980–90). Jako letitý člen klubu novinářů cestovního ruchu (dnes Czech Travel Press) zorganizoval řadu akcí ve spolupráci s Bulharským kulturním střediskem v Praze, s nímž úzce spolupracoval.