Travel Magazine

  •  

     

    Světový festival v malování na tělo World Bodypainting Festival se letos konal v Pörtschachu u jezera Wörthsee v Rakousku. Podobné soutěž a festivaly se konají po celém světě a setkávají se na nich talentovaní umělci (body painters). Každoroční Světový festival World Body Painting v rakouském Pörtschachu u jezera Wörthsee je však výjimečnou událostí pro každého, obzvláště pak pro fotografy. Kromě toho se zde sjíždějí světové špičky v této sportovně řečeno disciplíně. To tamějšímu festivalu zajišťuje pověst toho největšího a nejlepšího, co daný žánr nabízí.

    Něco málo čísel: Více než 300 umělců z pětačtyřiceti zemí soutěží v průběhu tří dnů v kategoriích malování štětcem a houbičkou nebo technikou airbrush, či v kategorii zvláštních efektů. Zvláštní efekty se soustřeďují na malování na obličej, na nejrůznější masky nebo na důmyslné rekvizity či šaty na zadané téma.

    Na několika pódiích hrají celý den kapely, uličky lemují stánky s oděvy, různými doplňky, řemeslnými výrobky, s občerstvením apod. Do vše doplňují záplavy pouličních umělců a hudebníků. Krom toho můžete odejít také s tetováním či piercingem.

    Uprostřed poloostrůvku Portschach jsou rozestavěné desítky bílých stanů pro umělce, kteří bravurně tvoří svá díla na nahá lidská těla. Výsledky jejich mnohahodinové práce jsou neskutečné. Byl jsem ohromený, jak nádherně dokázali umělci vypodobnit i ty nejdrobnější detaily na svých modelkách a modelech. Zvířata, lidé, květiny, rostliny a geometrické obrazce je pokryli doslova od hlavy až po paty.

    Modelky a modelové bývají velmi přátelští a s úsměvem vám zapózují. Jejich trpělivost je třeba zdůraznit už s ohledem na fakt, jak dlouho museli stát při vytváření maleb na jejich tělech. Většina modelů jsou navíc neplacení dobrovolníci, kteří si zkrátka nechtěli nechat ujít tento jedinečný zážitek.

    Tu neděli bylo počasí dosti nevlídné (kolem 17°C) a modelky a modely hřály jen tahy štětců a barevné výjevy na holé kůži. Tak jsme narychlo udělali několik snímků a ti nebožáci se pak hned zabalili do nouzových fólií proti podchlazení.

    Sám ze zkušenosti dobře vím, jak nákladné je zajistit si na místě hotel. Navíc se ubytovací kapacity zaplňují velmi rychle. Proto doporučuji, pokud se v příštím roce budete chtít zúčastnit, abyste si rezervaci naplánovali s dostatečným předstihem. Nenechte si světový festival World Body Painting Festival ujít. Stojí to opravdu za to.

    Daniel Miltner

     

     

     

     

     

     

    Umění je občas velmi pomíjivé

     

  • Vážení čtenáři,

    s hlubokou lítostí oznamujeme, že mezi obětmi hrozné tragédie, která se stala minulý týden v pátek v Tunisku, jsou hosté Tuniska i Tunisané.

    S opravdovou vděčností přijímáme projevy sympatií, které nám přicházejí od lidí i evropských vlád. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky tento útok odsoudilo a ujistilo nás, že Česká republika nepřestane podporovat mladou tuniskou demokracii v boji proti fanatismu.

    Ze čtyř tisíc českých turistů, kteří trávili svoji dovolenou v Tunisku, pouhých čtyřicet z nich vyjádřilo přání vrátit se předčasně do vlasti. Žádná cestovní kancelář neplánuje do konce letošního roku zrušit prodej zájezdů do této destinace, od pátku do Tuniska odletělo 14 letadel.

    Na základě této události tuniská vláda přijala tato opatření:

    -Posílení ozbrojených jednotek policie v turistických oblastech i mimo ně

    -Doprovod bezpečnostními složkami při výletech a exkurzích

    -Financování různých systémů sledovacích zařízení

    -Posílení hotelové ochranky

    -Zrušení odletové taxy pro turisty

     

    Mohamed Oussama Ben Yedder

     

    ředitel Tuniského národního úřadu pro cestovní ruch v Praze

  • Poloha a členitý terén nabízejí ideální podmínky nejen pro pěší turistiku i pro běžkaře. Díky spolupráci města a místních sportovních oddílů se Trutnov a okolí pyšní desítkami kilometrů kvalitních běžeckých tras v nádherné krajině.

    Z centra přímo na běžky
    Trutnov je svojí polohou ideálním výchozím bodem. Na lyže se člověk dostane z náměstí za slabých pět minut! Areál městských lesů a parků v teplých ročních obdobích láká k procházkám po chodníčcích mezi stromy a keři opatřenými štítky s českým i latinským názvem, pohyb venku lze tedy spojit s poznáváním přírody. V zimě se po upravovaných cestičkách dostaneme na Paradráhu, jedinečné místo pro běžkaře, kde na malém stadionu začínají upravované běžecké tratě.  

    Trutnov pomáhá běžkařům
    O údržbu se stará lyžařský oddíl Olfin Car – Vella Trutnov, jehož závodníci od předškolních dětí až po juniorskou kategorii tratě také využívají k tréninku. „Tratě se upravují již čtvrtým rokem a to jak na klasiku, tak i pro bruslení. K dispozici je malá rolba v režii klubu, od loňska i rolba nakoupená městem z česko-polského grantu. Město Trutnov také sponzoruje nákup pohonných hmot pro rolby,“ uvedl Stanislav Opočenský z lyžařského oddílu Olfin Car – Vella Trutnov. Další členové oddílu se potom starají o vlastní úpravu tratí . Některé úseky se projíždějí až třikrát týdně, podle aktuálních sněhových podmínek. Ostatní tratě jsou upravovány jednou týdně před víkendem. A kam tedy můžou běžkaři v okolí Trutnova vyrazit?

    Paradráha v městském lesoparku
    Tady si běžkaři skutečně užijí.Městský lesopark a jeho okolí nabízí zhruba 12 kilometrů udržovaných tratí. Výchozím bodem je stadionek nad parkem, z nějž se můžeme vydat po značené trase na vrch Kacíř a zpět. Okruh není náročný a v podstatě kopíruje naučnou stezku Po stopách války 1866. Další možností je přejet silnici vedoucí z Trutnova do Úpice a vydat se přes louky směrem k vrchu Koule. Trasa má značně členitý profil s početnými stoupáními i sjezdy.

    Směr Krkonoše
    Z Trutnova je možné vyrazit i na opačnou stranu údolí, z Nových Dvorů na Babí a dále na Rýchory. Tato trasa je napojena na Krkonošskou magistrálu, zdatnější běžkaři tedy mohou dojet až k česko-polské hranici na Pomezních boudách, jež je od Trutnova vzdálena 25 km. Během výletu jistě přijde vhod zastávka v některé z horských chat, například Rýchorské či Lysečinské.

     

    Kultovní akcí je Krkonošská 70
    Tedy závod pětičlenných družstev, který existuje od roku 1955 a startuje tradičně ze Špindlerova Mlýna. V příštím roce bude nově zařazen do seriálu Stopa pro život a kromě družstev si budou moci zazávodit i jednotlivci na distancích 25 a 50 km. Milovníci běžeckého lyžování by si tedy měli zapsat do diáře letošní datum 3. března, kdy odstartuje 57. ročník Krkonošské 70.

    www.lokotrutnov.cz
    www.stopaprozivot.cz.

     

  •  

     

    Město Trutnov si dává hodně záležet, aby bylo pro své návštěvníky laskavou zastávkou na cestě do Krkonoš. A když se tu zastavíte alespoň na den, určitě neprohloupíte.  

     


     

     Město rytíře Truta


    Abychom byli v obraze, kde se vzal název Trutnov, poslechněme si třeba v městském muzeu dávnou legendu, která spojuje název města s rytířem Trutem. Bylo to prý tak, že který zabil ve zdejších lesích draka a na místě sluje bylo postaveno pozdější město.
    A díky legendě máte hned dvě vysvětlení – jednak názvu města i skutečnosti, že Trutnov má ve svém znamení draka. Připomíná ho například socha na fontáně v městském parku.

    A protože jsme ve městě, které je vstupní branou do Krkonoš, je jisté, že tu zdomácněl i pán těchto hor, tedy Krakonoš. Jeho jméno nese i náměstí a nechybí tu ani socha tohoto spravedlivého a pečlivého ochránce hor. Těžko se najde někdo, kdo by neznal večerníčkovské Krakonošovy pohádky s podlým Trautenberkem situované právě do trutnovského prostředí.

     

     

    Kultura schovaná za sklem


    Moderní skleněná budova společenského centra Uffo, kterou nemůžete minout už proto, že na vás kouká netuctová architektura, ale i proto, že stojí u pěší zóny,  nabízí návštěvníkům výjimečně variabilní prostor využitelný pro divadelní představení, koncerty, plesy, kongresy či další akce.
    Její název nemíří do dalekých galaxií, ale vychází opět z místního prostředí. Svůj název získalo po Uffo Hornovi, místním rodákovi, revolucionáři a poetovi 19. století.
    Uffo od svého otevření přitáhlo do Trutnova prestižnější divadelní spolky, hudebníky a další účinkující a u trutnovské veřejnosti i turistů si získalo své místo.
    Zasklená fasáda propouští do interiéru Uffa spoustu světla, čímž vznikl ideální prostor pro galerii, kde je neustále přístupná výstava známých českých výtvarníků . Další výstavy mohou návštěvníci Trutnova vidět v Městské galerii u městského úřadu i v Muzeu podkrkonoší na místě bývalého zámku. Dnes je to klasicistní budova stojící při hlavní dominantě města, kostelu Nanebevzetí panny Marie z 18. století.

     


    Za trutnovským drakem do parku


    Do městského parku dojdete z historického centra asi po sto metrech. Už víme, že tu najdeme fontánu se sochou draka, která je součástí geometricky řešeného francouzského parku. Navazuje na krajinářsky rozsáhlejší park s cestičkami, které vás zavedou například k Janské kapli, která je místem uložení početných hrobů vojáků z bitvy u Trutnova v roce 1866.
    Z parku se nabízejí pěkné vyhlídky na město i hory. Z nich nejlepší je u památníku generála Gablenze na vrchu zvaném Šibeník. Jeho název připomíná někdejší městskou šibenici., která tu stávala.


    Po místech bojů roku 1866


    Prusko-rakouská válka z roku 1866 samotná je tématem naučné stezky, která vede parkem a dostanete se na ni směrovkami z Krakonošova náměstí. Obrazové tabule vás seznámí s vybavením a výzbrojí tehdejších vojsk i s průběhem bojů u Trutnova, jež pro rakouskou stranu znamenaly jediné vítězství v celé válce. Vojska monarchie byla po bitvě nucena ustupovat dále na jih směrem k Hradci Králové, kde došlo k dalším velkým bojům u Chlumu. Bitvě u Trutnova každoročně věnuje spolek vojenské historie tematickou akcí, jejíž součástí je tradiční natírání památné desky, která připomíná červnové zajetí a podzimní propuštění trutnovských měšťanů v roce 1866. Válce se věnuje i stálá expozice v místním muzeu.

     

    Sportovní možnosti v Trutnově


    Sportovní areály v Trutnově jsou soustředěny především do tří míst. Na Nivách a ve sportovním centru Olymp najdete krytá sportoviště. Tady si můžete zahrát squash, ricochet, halové sporty i fitness. Venkovní sportoviště, atletické stadiony, krytý bazén, zimní stadion, tenisové kurty a městské koupaliště jsou situovány do areálu V Lukách.
    Loni otevřená stezka procházející celým městem zároveň spojuje oba konce Trutnova, Horní Staré Město a Poříčí, a je vhodná jak pro cyklisty tak pro in-line bruslaře.  

     

     

     

     

     

  •  

    Krkonošské podhůří je vyhlášené vynikajícími moučníky s borůvkami. Na horských svazích se borůvkovým keříkům daří, a tak drobné modré bobulky patřily a patří mezi stálice horalské kuchyně.

     

    Z lístků můžeme připravit čaj, který má mimo jiné příznivé účinky na hladinu inzulinu v krvi, plody pak jsou základem lahodných koláčů, buchet, knedlíků či sladkých omáček. Sušené borůvky blahodárně působí na trávení a tiší trávicí potíže. Pokud si tedy dáme nějakou tu sladkou dobrotu s borůvkami, můžeme uklidnit své svědomí tím, že konzumací borůvek potěšíme nejen mlsné jazýčky, ale prospějeme i svému tělu.

     

    Borůvky v tvarohu

    Potřebujeme:

    ·100 g změklého másla + trochu na vymazání formy

    ·100 g třtinového cukru

    ·3 vejce

    ·500 g měkkého tvarohu

    ·1 sáček vanilkového cukru

    ·1 lžíce celozrnné špaldové mouky

    ·2 lžíce pšeničné mouky

    ·1 lžička prášku do pečiva

    ·2–3 hrnky borůvek, mražených či kompotovaných

    ·hrubá mouka na vysypání formy


    Postup:

    Máslo utřeme se třtinovým cukrem a žloutky do světlé hmoty. Přidáme tvaroh, vanilkový cukr a obě mouky prosáté s práškem do pečiva. Z bílků ušleháme tuhý sníh a opatrně ho vmícháme do těsta. Kulatou formu vymažeme máslem a vysypeme hrubou moukou. Vlijeme do ní polovinu těsta, nasypeme polovinu borůvek a postup zopakujeme. Pečeme v troubě při 180 °C zhruba čtyřicet minut.

     

    Borůvkové knedlíky zvané blbouny

    Potřbujeme:

    ·2 lžičky cukru

    ·10 g droždí

    ·190ml mléka

    ·1 lžička másla

    ·300g hrubé mouky

    ·¼ lžičky soli

    ·1 žloutek

    ·400g borůvek, i mražených či kompotovaných

    ·tvaroh, případně i perník na strouhání

    ·máslo na přelití, cukr na posypání


    Postup:

    Ohřejeme mléko tak, abychom v něm udrželi malíček, ostatní suroviny necháme dojít pokojové teploty. Droždí rozdrobíme a zalijeme trochou mléka. Přidáme cukr, hrstku mouky a necháme vzejít kvásek.

    Prosijeme mouku se solí, vlijeme zbylé mléko s rozpuštěným máslem, žloutek a kvásek. Vypracujeme tuhé těsto, které necháme pod utěrkou vykynout. Pak ho rozdělíme na stejné díly a naplníme borůvkami. Náplň pečlivě zabalíme a zahladíme spoje. Knedlíky necháme nakynout na válu pod utěrkou. Pokud je chceme mít dokonale kulaté, po chvíli je otočíme. Vaříme v páře či v osolené vodě 6–8 minut, v půlce obrátíme a odklopíme. Uvařené knedlíky scedíme a propíchneme vidličkou. Podáváme se strouhaným tvarohem, máslem a cukrem, případně i perníkem.

     

     

     

  • Když nastane čas švestek, hledáme recepty na koláče, buchty, moučníky, ovocné knedlíky, povidla nebo čatní. Nastanou švestkové hody, kterým nikdo neodolá.


    Kromě brambor a zelí, což je zelenina typická pro krkonošskou kuchyni, se v domácnostech hojně zpracovávají právě i švestky. Recepty na švestkové dobroty se dědí z generace na generaci, stejně jako recepty na krkonošského houbového kubu nebo krkonošské kyselo, sejkory a zelníky.

     

    Receptů na švestkové buchty jsou desítky, jeden jediný ovšem pochází z Trutnova. Kdysi dávno, někdy začátkem minulého století jistá hospodyně na panským, jak se říkávalo, Anastázie Horňáková, si usmyslela, že do buchty ke švestkám přidá ještě čokoládu, to prý proto, aby pánovi lépe chutnalo. Plísnil ji totiž za to, že její švestkové buchty jsou kyselé.


    A tak se stalo, že napříště už Stázička si u kupce kupovala dvě štangličky čokolády, jednu pro sebe a jednu do buchet, když věděla, že švestkové buchty bude péct. Recept si pak žil svým životem, hospodyňky si ho opisovaly, jejich dcery si ho opisovaly, i jejich dcery … a tak šel život a trutnovské buchty se švestkami a čokoládou se ve zdejších domácnostech pečou dodnes.

    Ingredience asi na dvacet buchet: švestky, tabulka čokolády na vaření, 25 dkg polohrubé mouky, 25 dkg hladké mouky, 4 lžíce cukru krupice, 1 vejce, 1 žloutek, 250 ml mléka, sůl, tuk, droždí a další cukr do buchet.


    Postup: 2 lžíce hladké mouky smícháme s cukrem, přidáme rozdrobené droždí a zalijeme teplým mlékem. Necháme vzejít kvásek. Smícháme zbytek hladké mouky s polohrubou, přidáme sůl, vejce, žloutek, kvásek a rozehřátý tuk. Zamícháme a vypracujeme hladké těsto, které necháme kynout. Po vykynutí těsto vyválíme a rádýlkem si vytvoříme čtverce asi tak velké, aby se nám vešly do dlaně. Na každý kousek dáme dvě půlky švestek, kousek čokolády, lžičku cukru a případně skořici. Zabalené buchty dáme na pekáč vymazaný tukem a pečeme v troubě na 180 stupňů asi půl hodiny. Po upečení potřeme každou buchtu rozpuštěným máslem a pocukrujeme.

    plus foto


  • Pochutnat si tady můžete na místních jídlech, které se tu připravují už od nepaměti. Hlavními surovina jsou brambory, červené zelí, houby a česnek.
    Nejznámější je krkonošské kyselo. Hustá, výborná polévka, typická pro tuto oblast, která se připravuje z chlebového kvásku. Můžete ji ochutnat téměř v každé dobré krkonošské restauraci.
    V Krkonoších vás určitě bude inspirovat i jídlo zvané krkonošské sejkory. Jedná se o krajový druh bramborových placek, které čas od času děláme všichni a říkáme jim bramboráky. Jsou velmi oblíbené na různých slavnostech a jarmarcích v Krkonoších. Pečou se přímo na plotně. V minulosti byly velmi častým pokrmem, protože obsahují suroviny, které byly k dostání téměř v každé domácnosti.
    Jednou ze základních surovin bývávalo v krkonošských a podkrkonošských kuchyních zelí. A tak vznikly zelníky. V krkonošských domácnostech se dodnes připravuje také kysané roprachtické zelí. Je to velice křehké červené špičaté zelí. Pěstuje se výhradně v Krkonoších, v místech, kde hodně fouká. Vítr totiž pomůže rostlině pevně zatočit listy do výšky.
    Krkonošskou specialitou je také švestková omáčka se špalíky a s uzeným vepřovým kolenem. Jídlo, které si zpočátku chuťově ani nedovedeme představit, ale sotva se zakousneme zjistíme, že obě složky, tedy sladká i slaná, k sobě ladí.
    V restauracích v Trutnově, Malé Úpě i například v Jánských lázních a na Černé hoře, také v okolí Nového Bydžova a Jičínska vám nabídnou i makové peciválky se sirobem. Jsou to upečené bochánky s makovou náplní. Jsou výborné, velice chutné a velmi syté.
    O makových peciválkách je známo, že se připravovaly hlavně na štědrovečerní stůl jako dezert po první světové válce. Pocházejí hlavně z okolí Nového Bydžova a Jičínska. Staročeský sirob se vaří z cukrové řepy, hospodyňky očistily, nakrájely na kolečka a vyvařily. Pak vše slily a nechaly na kamnech odpařit vodu. Hotovo bylo, když zbyla černá hmota hustá jak med. Sirobem se natírají i jidáše na Velikonoce.
    Pochutnat si můžete také na krkonošském houbovém kubovi. Nemělo by vás překvapit, že vám stejné jídlo nabídnou pod místním názvem houbanec nebo hubník. K mání je na jídelních lístcích také krkonošský oukrop, tedy česnečka. Tato jídla umí dobře uvařit restauraci na Černé hoře, v Peci pod Sněžkou a v Trutnově. Nabídnou vám také škubánky, čili kucmochy nebo muziku, tedy kompot ze sušeného ovoce. Jsou to nejčastěji sušené švestky, hrušky a jablka den předem namočené ve vodě a pak uvařené.
    A když byste si chtěli pochutnat vskutku na úplně obyčejném, ale chutném jídle, pak zvolte brambory s tvarohem, anebo obyčejné bramborové krkonošské placky. Anebo škvarkové.
    Krkonošský oukrop

    Recept: máslo, kmín, sůl, čenesk, majoránka, pažitka, voda
    Do vařící vody přisypeme kmín a chvíli povaříme. Než se nám kmín povaří, dáme do každého polévkového talíře 1 prolisovaný stroužek česneku (nebo více - podle chuti), špetku soli, kousek másla a krajíc chleba natrhaný na kousky. Pak vše v talíři zalijeme kmínovou vodou a posypeme čerstvou majoránkou a pažitkou.

    Švestková omáčka se špalíky a s uzeným vepřovým kolenem


    Recept: ½ litru vody, 5 lžic švestkových povidel, 2 lžíce strouhaného perníku, kousek celé skořice, 3 utlučené hřebíčky, šálek sladké smetany, hrst spařených rozinek, 4 lžíce mandlových nudliček, cukr.
    Do kastrolu nalijeme vodu, přidáme povidla, vše rozmícháme, pak vmícháme perník a koření, smetanu, mandle a rozinky a za stálého míchání přivedeme k varu. Necháme chvíli probublávat, podle chuti přisladíme a necháme v teple chvíli odstát. Podáváme s uzenou rolkou a bramborovými špalíky.
     Roprachtické zelí


    Recept: 1 kg špičatého červeného zelí , 15 g soli, 1 velká cibule, trochu kmínu, křen.
    Zelí nakrouháme společně s cibulí, prosypeme solí a trochou kmínu, promícháváme, dokud nepustí šťávu. Těsně před plněním do soudku zamícháme najemno nastrouhaný křen. Pro chuť můžeme přidat i malá, celá kyselá jablka. Zelí bouřlivě kvasí týden v teple, následně ve studeném sklepě kvašení zpomalí. A to je krkonošské roprachtické zelí.
    Zelníky

    Recept: 500 g hladké mouky, 150 g sádla, 400 g vymačkaného a nakrájeného kysaného zelí,
    2 vejce, jedno rozšlehané, hrst čerstvě nasekané majoránky, sůl.
    Na vále zpracujeme mouku se sádlem, zelím a přidáme jedno vejce. Vyválíme asi půl centimetru silnou placku a přeneseme ji válečkem na plech. Nakrájíme na čtverečky, potřeme je rozšlehaným vejcem a posypeme majoránkou. Pečeme do zlatohněda.
    Sejkory

    Recept: 1 kg brambor, 20 ml mléka, 2 vejce, 150 g hladké mouky, 3 stroužky česneku,
    2 lžičky majoránky, mletý pepř, sůl, sádlo nebo máslo.
    Oloupané a omyté brambory nastrouháme a slijeme přebytečnou tekutinu. V mléce rozšleháme vejce a přilijee k bramborám, přisypeme hladkou mouku, okořeníme majoránkou a pepřem. Česnek utřeme se solí a přidáme do těsta. Všechno důkladně promícháme a připravíme těsto. Na rozpálenou pánev rozprostřeme trochu těsta a placky zprudka opečeme po obou stranách. Před podáváním sejkory potřeme sádlem nebo škvařeným máslem.
    Krkonošské kyselo

    Recept: 200g chlebového kvasu, 50g másla,10 g sušených hub (nebo 100g čerstvých hub),
    1 cibule, 4 vejce, 1 dl smetany, 500g brambor, sůl, kmín, 1 litr vody. Chlebový kvas zalijeme vlažnou vodou, rozšleháme, osolíme, přidáme kmín, houby a vývar z namočených hub. Takto připravené kyselo necháme zvolna asi půl hodiny vařit. Nakonec přidáme drobně krájenou a na másle osmaženou cibulku a osmažená, ne příliš hustě umíchaná vejce. Vše zamícháme, přidáme smetanu a dochutíme. Do hotové polévky při servírování přidáme uvařené, oloupané a rozkrájené brambory.
     
    Krkonošské škvarkové placky

    Recept: 150 g vařených brambor, 100 g škvarků, 60 g hrubé mouky, 4 žloutky, 40 g sádla, pepř a sůl.
    Ještě horké brambory uvařené bez slupky rozšťoucháme s rozehřátými škvarky. Směs osolíme, opepříme, zasypeme hrubou moukou. Po vychladnutí přidáme do bramborové hmoty žloutky a vypracujeme těsto, ze kterého tvarujeme placičky o průměru asi deset centimetrů. Opékáme na sádle. Podáváme k masu nebo je jíme samostatně.


    Zdroj foto: www.czechtourism.cz


  •  
    Trutnov je díky blízkosti Krkonoš skvělým výchozím bodem pro příjemné výlety. S blížícím se jarem nabízí Trutnovsko krajinu s lesy, loukami, kopci i údolími. A tahle výjimečná nabídka přímo vybízí k cyklistickým vyjížďkám a tréninkům. Síť cyklostezek nabízí trasy různé obtížnosti. Na své si tedy přijdou jak trénovaní sportovci, tak i rodiny s dětmi.

     

    Výlety s nejmenšími

     
    Okolí Trutnova nabízí spoustu lákadel pro malé výletníky, jejichž návštěvu lze spojit s vyjížďkou na kole. Chatová osada Dolce je se svou soustavou vodních nádrží ideální destinací především pro rodiny s menšími dětmi, neboť se nachází v těsné blízkosti Trutnova. Z Bojiště se po převážně klesající úzké silničce za slabou čtvrthodinku pohodlně dostaneme do malebného údolí s chatovou oblastí, základnou pro dětský tábor, kempem a především rybníky lákajícími ke koupání. V areálu se nachází restaurace Dolce Vita a rybářská hospůdka Severka, v okolí kempu je pak možné využít stánky rychlého občerstvení s grilem. Pro děti je pak k dispozici hřiště, houpačky a také ohraničená mělká sekce vodní nádrže, sloužící jako dětský bazének.
    Další nenáročná varianta vyjížďky s dětmi vede z centra Trutnova do Horního Starého Města po asfaltové cyklostezce, lemující řeku Úpu. Podle zdatnosti dětí si můžeme vybrat jeden ze tří mostů na trase, po nichž přejedeme na druhý břeh. Všechny tři mosty nás dovedou na cestu, která vede až k restauraci Dvoračka. Vedle tradičního občerstvení se děti mohou do sytosti vyřádit na dobře vybaveném venkovním hřišti. Výlet pak zakončíme nenáročným sjezdem zpět do Trutnova.

     

    Žacléř a okolí

     
    Středně náročný výlet směrem na Žacléř lze spojit s návštěvou pevnosti Stachelberg na Babí. Rozestavěná dělostřelecká tvrz tvořila součást pohraničního opevnění proti hitlerovskému Německu. Nyní se zde nachází muzeum, přístupné jsou i rozsáhlé podzemní prostory. Za příznivého počasí se můžeme kochat rozmanitými výhledy po okolní krajině. Od Vraních hor na východě, přes Bor, Hejšovinu, Králický Sněžník, Jestřebí hory a Orlické hory na jihu až po Zvičinu na západě. Z trutnovského náměstí vyrazíme směrem na Horní Staré Město, kde odbočíme na Žacléř a vystoupáme na vrcholek Babí. Na zpáteční cestě přijde vhod zastávka v některé z trutnovských hospůdek, například U Kousala v Horním Starém Městě můžeme posedět v příjemné zahrádce, kde je i prostor pro odložení dvoukolých miláčků. Celkem najedeme 20 km.

     

    Rýchorské náměstí v Žacléři

     
    Budeme-li pokračovat dále na Žacléř, můžeme udělat kolečko přes Bernartice a Libeč zpět do Trutnova. Pokud si budeme chtít v nejvyšším bodě okruhu oddechnout, můžeme se zastavit v Žacléři na Rýchorském náměstí, jehož dominantu tvoří Mariánský sloup, zřízený za panování jezuitů roku 1725. Jeho autorem je barokní sochař Jiří František Pacák. Na vrcholu sloupu se vyjímá postava Panny Marie, ve střední části sv. Dominik, Bernard a Jeroným v širáku se lvem, v popředí pak sv. Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitského řádu. Okruh nabízí vydatné stoupání i dlouhý sjezd a celkové převýšení cca 800 metrů na trase dlouhé 35 kilometrů.

    Směr Krkonoše


    Zdatnější cyklisté mohou navštívit známé turistické středisko Pec pod Sněžkou, které však nabízí i letní zážitkové aktivity, jako je bobová dráha či lanový park. Z Krakonošova náměstí vyrazíme směr Pec a po 23 kilometrech jízdy po více méně rovné, později lehce stoupající kvalitní silnici se můžeme těšit na výhledy na majestátní Sněžku a Obří důl.
    Na silničním kole se dá dojet až na Pražskou boudu, kam vede úzká a velmi prudká silnička. Odměnou pro ty, kteří se náročným stoupáním nedají odradit, budou úchvatné pohledy na nejvyšší českou horu, Studniční a Luční horu, Modrý důl, hřeben Žalého u Benecka a další krkonošské vrcholy. Při dobré viditelnosti lze při pohledu na druhou stranu spatřit Ještěd, Trosky a na východě Orlické hory. Při sjezdu zpět do Pece je pak vzhledem ke sklonu klesání a nepřehledným zatáčkám dbát zvýšené opatrnosti.
    Horští cyklisté mohou využít lanovky na Hnědý vrch, kde stojí rozhledna s úchvatným výhledem na Sněžku. Od lanovky dále pokračujeme k Lyžařské boudě pod Liščí horou. Odtud nás čeká několik variant sjezdu zpět do Pece pod Sněžkou. Návrat do Trutnova začíná mírným klesáním až do Maršova, je tedy příjemným zakončením výletu o celkové délce cca 55 kilometrů.

    Okruh přes Vrchlabí a Tetřeví boudy vhodný pouze pro zdatné cyklisty


    Z Trutnova jedeme přes Rudník do Vrchlabí a Dolního Lánova, odkud stoupáme po Krkonošské magistrále k Tetřevím boudám a odtud kolem Lesní boudy na Pražskou. Projíždíme krásnou krkonošskou přírodou a z nejvyššího bodu vyjížďky se naskýtají nádherné rozhledy na všechny světové strany. Po dosažení Pražské boudy se již jen spustíme střemhlav do Pece pod Sněžkou, odkud klesáme po hlavní silnici zpět do Trutnova.

    Teplicko-Adršpašské skály na dosah ruky


    Z Trutnova se na kole poměrně snadno dostaneme do Teplicko-Adršpašských skal, kromě cyklistického výletu se tak můžeme kochat i nádhernými panoramaty skalního města. Z centra města vyrazíme směr Náchod, v Poříčí odbočíme vlevo na Adršpach, vystoupáme serpentiny nad obcí Chvaleč a pak již převážně sjíždíme až do Adršpachu. Zpáteční cestu si můžeme prodloužit přes Teplice nad Metují, malé městečko, jež se každoročně mění v mekku cyklistů a horolezců u příležitosti závodu Rallye Sudety a Mezinárodního horolezeckého festivalu.
    Z Teplic pokračujeme směr Stárkov, vyšlapeme stárkovský kopec a po sjezdu do obce máme opět volbu: buď již zamířit zpět do Trutnova, nebo si ještě pár kilometrů přidat přes vrch Krkavčina a Červený Kostelec. Dále pokračujeme přes Rtyni v Podkrkonoší, Úpici a Radeč do Trutnova. Výlet je dlouhý cca 70 kilometrů a pro svůj členitý profil je vhodný spíše pro zkušenější cyklisty a cyklistky.
    Trutnovsko nabízí bezpočet dalších možností pro výletníky – pohodáře i zdatné sportovce. Doporučujeme konzultovat s průvodcem či online plánovačem tras a „ušít“ si tak výlet na míru podle vašich představ.

     

  •  

     

     

    Mezi oblíbené turistické destinace českých výletníků bezesporu patří i Türkiye Cumhuriyeti. Řeč je o zemi, která je od roku 1923 demokratickou republikou, a která usiluje o připojení do Evropské unie, ač by na to, hleděno  geograficky, příliš velký nárok neměla. Z hlediska čísel má evropská část Turecka pouze na čtyřiadvacet tisíc kilometrů čtverečních, oproti části asijské, která má rozlohu na osm set tisíc kilometrů čtverečních. To v tomto okamžiku ale není důležité. Nás především zajímá, že Turecko, jako země Orientu, láká k poznání jak historií, tak současností.

     

    Již při vyslovení jména této destinace se nám jistě vybaví pestrobarevné koberce, vodní dýmky a zlato, muezzin, klikaté uličky bazarů. Ale především hřejivé slunce a nekonečně dlouhé pláže čtyř moří, kterými je Turecko omýváno: Černé, Středozemní, Egejské a Marmarské moře. Snadno se sem dostaneme vozem či autobusem z Bulharska nebo Řecka při svých toulkách Evropou. Nejrychleji a nejpohodlněji je to ale letecky. Známým faktem je, že zde postupem času zanechaly stopy svých kultur nejstarší civilizace a předurčily tak toto území k jednomu z nejzajímavějších turistických cílů. A co našinec velmi ocení, je skutečnost, že jsou stále poměrně příznivé ceny potravin a pro nás opravdu zajímavé cen kožených výrobků, zlata a stříbra.

     

    Relaxační a pohodová, zážitková i adrenalinová dovolená

     

    Přestože se jedná o jiný kontinent, za necelé tři hodinky letu se ocitneme v místě s odlišnou tradicí, kulturou i náboženstvím. Návštěvníci, kteří touží po odpočinku, zde najdou klid na bílých písečných plážích, lemovaných věčně zelenými palmami. Vybrat si můžeme mezi pobytem v oáze uprostřed vyprahlé pouště nebo v turistickém letovisku s veškerou infrastrukturou a službami pod uzavřením. Hotely se vyznačují přátelskou atmosférou. Pokud hosté nedají přednost orientální tabuli, jistě je uspokojí kuchyně, která se vyrovná francouzské.

     

    Dobrodružnou povahu bezesporu potěší výprava jeepem na jih země, do oblasti písečných přesypů, nebo projížďka v sedle arabského plnokrevníka či korábu pouště – na hřbete velblouda. Golfisté si zase přijdou na své na některém z mnoha zelených greenů. Z plážových aktivit nesmíme zapomenout na windsurfing, plachtění, sportovní rybolov nebo potápění. A milovníci historie a umění si mohou vybrat z antických, islámských, byzantských a arménských památek. Například největší trh s otroky se konal v dnešní Side, Alanya byla obávanou pirátskou pevností, neuvěřitelně zachovalý antický amfiteátr najdeme kupříkladu v Aspendosu a v Perge nás čeká nejzachovalejší antické město na území Malé Asie. Islámské stavby můžeme obdivovat kupříkladu v Izmiru, křesťanské kostely a kláštery jsou zase vytesané do skal v oblasti Göreme. Ohromujícím množstvím římských památek a lokalit je Turecko známé. Jmenujme za všechny alespoň Afrodísias, kultovní místo s chrámem a dalšími budovami.

     

    Turecko je rovněž země s nádhernými a jedinečnými přírodními lokalitami, jako kupříkladu jezero Tuz Gölü, které v létě vysychá a jehož dno svítí krystaly soli. Největší přírodní atrakcí je ale Pamukkale, což jsou zkamenělé kaskády s bělomodrými vápennými nádržemi. Jedná se turisty nejnavštěvovanější chráněnou přírodní oblast nedaleko Denizli s terasami, jezírky a krasovými útvary, po nichž stéká minerální voda. Ta je radioaktivní s teplotou až pětačtyřicet stupnů Celsia. Usazování vápníku na skalní stěně trvá celých 15 000 let a lázně tady byly již v římské době. Vstupné s možností vykoupání činí deset dolarů. Jsou zde i zříceniny antického města Hierapolis, kde se největší pozornosti návštěvníků těší dvě nekropole s několika druhy hrobů a sarkofágů, nechybí ani zbytky byzantské baziliky.

     

    Letní sezóna od května do října

     

    Turecká riviéra se nachází na jižním pobřeží Turecka a je omývána Středozemním mořem. Tato oblast, rozprostírající se mezi městy Antalya a Alanya je známá báječnými plážemi v délce mnoha desítek kilometrů. Jejich pozvolný přechod do moře vyhovuje především rodinám s dětmi. Jsou zde i vhodné podmínky pro potápění a šnorchlování. Pohoří Taurus chrání tuto oblast před nepříznivým počasím a díky tomu je tato část Středozemního moře jednou z nejteplejších, ale i nejslanějších, což má blahodárný vliv na problémy s pokožkou. Teplota moře v letních měsících dosahuje až třiceti stupňů Celsia, čehož rádi využívají lidé, které trápí nemoci pohybových aparátů včetně reumatismu. Turecká riviéra patří mezi Evropany k nejoblíbenější a nejnavštěvovanější části Turecka, a tak je tady rozvoj cestovního ruchu nejviditelnější. Jsou zde k dispozici jak luxusní pětihvězdičkové hotely a komplexně vybavené hotelové resorty, tak penziony a hotely střední kategorie.

     

    Pláže jsou veřejné a lze si pronajmout slunečníky a lehátka, pokud již nejsou zahrnuty mezi hotelem nabízené služby. Cena se pohybuje většinou okolo 4 EUR  na den za tzv. 1 set ( 2 lehátka a slunečník). Pokud si tedy nepřivezeme z domova svůj – letecká přeprava slunečníků je zdarma..

     

    Nákupy

     

    Nejznámějším nákupním centrem je 650 let starý Grand Bazar v Istanbulu, což je největší turecké město. Rozkládá se na 64 ulicích s 3 500 obchody a krámky. V tureckých obchodech si můžeme vybrat ze spousty druhů zboží. Od stříbrných a zlatých šperků, výrobků tepaných z měděného plechu, kožešinového a koženého zboží a keramiky až po koberce. Jen málo cen, především u potravin, je ale pevně stanovených. Jak známo, smlouvá se. Při dlouhém handrkování lze cenu srazit až na polovinu (obvykle ale na třetinu) původně stanovené hodnoty. K obchodnímu rituálu, na který ale nemá každý z Evropanů nervy, patří popíjení čaje nebo kávy, kterou zákazníkům nabídne obchodník, vidí-li skutečný zájem.

     

    Co bychom měli vědět:

     

    Měnovou jednotkou je turecká lira TRY, která se dělí na 100 kurušů. Jedna turecká lira je našich 13,50. České koruny nelze v Turecku vyměnit. Kreditními kartami můžeme platit ve většině hotelů a obchodů a také je můžeme používat při výběru hotovosti z bankomatů.

     

    .

     

     

     

     

    V zájmu zdraví je třeba se vyvarovat nemytého ovoce či točené zmrzliny, není dobré si kupovat číšku vody či limonády od pouličních prodejců. Kromě tradičních tureckých záchodů jsou v hotelích klasické evropské toalety s nápisy Bay nebo Erker pro muže a Bayan nebo Kadum pro ženy.

    V případě silných průjmů, kdy nezabírá endiaron, pomáhá osvědčený lék erceful, který je volně k dostání v místních lékárnách

     

     

     

     

     

     

    Nejrozšířenějším způsobem přeprav ve městech jsou žluté taxíky, vybavené fungujícími taxametry. U delších tras jsou pevně stanovené ceny. Jejich seznam bývá věšen na centrálních stanovištích taxi.

    Místní a i turisté hojně využívají dolmuše – mikrobusy které jezdí  pravidelných intervalech mezi jednotlivými městy asi po 20 minutách. Jízdenka se pltí řidiči podle délky cesty tři až pět tureckých lir, je možné též platit v dolarech nebo eurech.

        

     

     

     

     

     

     

     

    FOTO (3) : Zora Feszaniczová                                      

  • Video trasy jsou unikátním spojením videa a mapy z vývojářské dílny tvůrců portálu Turistika.cz. Nyní si mohou turisté prohlédnout turistickétrasy i ze vzdálených zemí.  Turisté mohou vyrazit do světaprostřednictvím monitoru svého počítače z pohodlí domova. Umožní jim totechnologie video tras a můžou si prohlédnout například nejzajímavějšíčásti oblíbené výletní destinace Floridy, města Key West. Namezinárodním portálu Livetouring.com pak najdou turisté video trasy i zoblíbeného Miami, včetně vyhlášené pláže a přilehlého bulváru OceanDrive. Video trasa představí i indiánskou vesnici Miccosukee, ostrůvky splážemi mezi Bradentonem a Sarasotou. Tým Turistika.cz natočil a zpracovaldo video trasy i centrum města Tampa Bay s přístavem pro výletní lodě.

    Díky nové a v Česku vyvinuté technologii video tras mohou turisté poznat krásy honduraského ostrova Roatán, včetně jedné znejkrásnějších pláží světa West Bay Beach. Mexiko pak přiblíží videotrasa po Mayských památkách Chacchoben Ruins nebo výlet po mexickémostrově Cozumel.

    „V současnosti připravujeme pro naše turisty natáčení dalších exotických destinací, jako jsou např. Dubaj, Venezuela nebo Kolumbie.Samozřejmě s blížící se zimou budeme pokračovat v natáčení skiareálů a tras pro běžkové lyžování. Turisté se tedy mají opravdu na cotěšit“, říká Jiří Pilnáček, ředitel Turistika.cz a doplňuje, žeuž dnes si mohou milovníci zimy prohlédnout video trasy bežeckých tras i 8skiareálů na Livetouring.com nebo Turistika.cz.

    Odkazy na videotrasy na Livetouring.com:

    1)Projíždka po Key West, Florida, U.S.A, www.livetouring.com/cs/track/key-west-florida-usa-video-trasa

    2)Procházka indiánskou vesnicí Miccosukee, www.livetouring.com/cs/track/0154-miccosukee-village-florida

    3)Chacchoben Ruins - Mayské památky, Costa Maya, Mexiko, www.livetouring.com/cs/track/chacchoben-ruins-mayske-pamatky-costa-maya-mexiko

  • STARÉ MĚSTO – Letos již po páté vyhlásila Centrála cestovního ruchu Východní Moravy výsledky soutěže o HIT sezony, kterým se stane turistická nabídka s největším potenciálem oslovit přijíždějící turisty.

    Soutěž je zvlášť pro podnikatelský a veřejný sektor hodnocena odbornou porotou. Ta v letošním ročníku soutěže usoudila, že mezi podnikatelskými projekty má největší šanci stát se hitem letošní sezony produkt akciové společnosti Lázně Luhačovice s názvem „Po stopách Dušana Jurkoviče“. Lázeňští hosté kromě relaxace v lázních poznají formou výletů nejvýznamnější stavby tohoto slovenského architekta nejen na Moravě, ale i na Slovensku.

    Právě spojení relaxace a aktivního poznávání historického odkazu Dušana Jurkoviče porota ocenila. Dle jejího výroku produkt může do lázní přivést nové klienty, kteří mají příležitost navštívit při opakované návštěvě i další historická a kulturní místa regionu.

    V kategorii neziskového sektoru získává ocenění HIT sezony projektu města Kroměříže „Filmová Kroměříž“.U tohoto projektu porota konstatovala, že „odpovídá současným trendům a požadavkům návštěvníků a přináší další rozměr do atraktivního historického města. Pozitivní je dopad na cílovou skupinu rodiny s dětmi, což je pro produkt „Kroměříž“ velmi prospěšné. Obdivuhodná je pestrá škála kooperujících programů a subjektů, což může vést k zajímavé nabídce s komerčními subjekty.“ Ceny pro oba HITy předal v průběhu 6. výroční konference cestovního ruchu Východní Moravy Michal Janeba, zastupující generální ředitelku České centrály cestovního ruchu Czechtourism a Ladislav Kryštof, člen Rady Zlínského kraje.

    Centrála cestovního ruchu Východní Moravy na své výroční konferenci uděluje každoročně ocenění Významný počin v cestovním ruchu projektům, které výrazně přispěly k turistické atraktivnosti regionu.

    Ocenění bylo za rok 2014 uděleno dvěma počinům - Regionu Slovácko – sdružení pro rozvoj cestovního ruchu za projekt : Kuchařka tradičních pokrmů na Slovácku“. „Slováckou kuchařku a vše kolem ní nepovažujeme jen za technicky a marketingově zdařilou akci, ale považujeme ji za základ budoucích projektů v oblasti gastronomie a s touto oblastí spojených produktů cestovního ruchu na Slovácku“, říká Dana Daňová, ředitelka Centrály cestovního ruchu Východní Moravy.

    Ocenění získala také ZOO a zámek Zlín-Lešná za projekt „Zátoka rejnoků“

    „Zátoku rejnoků nevnímáme jen jako zdařilou investici, ale bereme ji také jako mimořádnou ukázkou invence a koncepčního přístupu k rozvoji ZOO.  Dodejme, že ZOO Zlín-Lešná je druhou nejoblíbenější zoo v ČR (po té pražské) a v roce 2014 zaznamenala, i díky Zátoce rejnoků neuvěřitelných 24 procent růstu počtu návštěvníků“, zdůvodňuje volbu tohoto počinu Dana Daňová.

    Kontakt:

     

    PhDr. Dana Daňová, ředitelka Centrály cestovního ruchu Východní Moravy, o.p.s., tel.: 733 16 16 70, 577 043 900, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., www.vychodni-morava.cz, www.facebook.com/vychodnimorava

  •  

     

    Hašek třetí, jménem Richard, zdědil po svém dědu, geniálním spisovateli Jaroslavu Haškovi, fyzickou podobu tváře i smysl pro humor. Mezi “vnuky slavných“ se rozhodně neztratí. Ba naopak, jako jeden z nemnohých potomků osobností cílevědomě pěstuje v dobrém slova smyslu kult svého legendárního předka Jaroslava Haška. A to není dneska žádná legrace, i když je stále Jaroslav Hašek zařazován mezi stovku nejslavnějších světových spisovatelů.  

     

     

    Je to letos právě sto let, když si v kostele u sv. Ludmily na Královských Vinohradech v  Praze řekli 25. května 1910 své ano Jaroslav Hašek a Jarmila Mayerová, budoucí babička Richarda Haška, za kterým jsme se vypravili do vilové čtvrti na Hanspaulku, do Richardova rodného domu, kde žije od matčiny smrti. V patře tady vybudoval jedinečnou studijní knihovnu s díly Jaroslava Haška a centrum mozkového trastu mezinárodní společnosti přátel Jaroslava Haška, které najdeme po celém světě.

     

    Vraťme se však k oné svatbě. Zamilovaný pár si před lidmi i bohem svatosvatě  slíbil stát věrně jeden druhému po boku až do smrti, která je rozdělí.  To předsevzetí jim však dlouho nevydrželo, neboť Jaroslav byl „povahy nestálé“ a „povolání bohémského a tudíž nejistého“. Jarmilka zase byla pod tlakem měšťanské rodiny významných architektů. Především zámožný štukatér a výtvarník Josef Mayer byl názoru, že jejich dcera to s tím „pisálkem“ rozhodně nevyhrála, neboť rozhodně není „pro rodinný život stavěný“. Zetě rád neměl i když již tenkrát byl Hašek známým spisovatelem.  Připočítejme tehdejší politickou i společenskou atmosféru a bouřlivá léta s dramatickými osudy Jaroslava Haška, včetně jeho působení v Rusku během první světové války, a je jasné, že ti dva se museli rozejít i přes veškeré snahy milující Jarmily.

                                          

     

    Je to kluk mužského pohlaví!       

                

     

    To je známý Haškův výrok , který si později do svých skečů vypůjčili i jiní humoristé, jako třeba Štercl či Holcman. Za dva roky po svatbě, 30. dubna 1912, se totiž narodil Jarmile Mayerové - Haškové chlapec.

     

    „Chlapeček, můj budoucí táta, dostal na přání matky jméno Richard, neboť maminka měla k tomuto anglickému panovníkovi Lvího srdce velký obdiv…“ vysvětluje Haškův vnuk jméno svého otce.

    Richard si však svého otce, Jaroslava Haška příliš neužil. Čtenářům a milovníkům Haškových děl, haškologům a vůbec lidem sčetlým jsou jistě známé historky o tom, jak se pan spisovatel v nadšení, že musí svého synáčka ukázat kamarádům z mokré čtvrtě, vydal na toulky Prahou, při kterých kočárek i s novorozencem někde zapomněl.

     

    „To se starý pan Mayer brzy strašně namíchl a dceru Jarmilu i s mým otcem  odvezl z Haškova bytu ve Vršovicích zpět domů, do dejvické vily. To byl začátek konce vztahu mých prarodičů,“ vysvětluje Richard Hašek v jedinečné knihovně v domě na Hanspaulce, zaměřené na knihy a rukopisy, související s dílem Jaroslava Haška.

    Jsou zde svazky překladů do osmapadesáti jazyků, včetně japonštiny nebo čínštiny. Jsou tady  i arabské, hebrejské či turecké verze. V angličtině vyšel Švejk prvně v Chicagu roku 1922, a dokonce za něj dostával Jaroslav Hašek na Lipnici honorář v dolarech. Nechybí originály mnohých rukopisů Jaroslava Haška, ani části jeho korespondence.

     

     

    „Děda si po návratu z Ruska přivezl,  jak známo,  druhou ženu, kterou si tam dokonce vzal. To musela být pro babičku velká rána, i když to nedávala najevo a měla snahy se Jaroslava ve společnosti zastávat…“ vypráví spisovatelův vnuk. Tou dobou již začínal Hašek psát Švejka, s Jarmilou, která též již publikovala, se občas scházívali a jeden druhému četl úryvky či celé nové práce. Vypadalo to, jakoby se stará láska opět rozhořela. Netrvala však dlouho.

     

     

    „Dědovi hrozil proces za bigamii, ale na štěstí v té době Československá republika neuznávala sovětské zákony, tudíž ani ne sňatky tam uzavřené. Navzdory tomu se však Alexandra Lvová, Šura , chovala až do Haškovy smrti v roce 1923 jako jeho legální manželka.“

     

    Richard (první, aby se nám to nepletlo), si svého otce skutečně mnoho neužil. Nejprve myslel, že mu tatínek padl ve válce, daleko od domova . Po Haškově návratu z Ruska ho Jarmila opatrně představila Jaroslavovi jako „známého redaktora “, a teprve v jeho devíti letech mu rodiče prozradili skutečný stav věci.O tři roky později se dvanáctiletý Ríša zúčastní otcova pohřbu,“ uzavírá smutnou kapitolu dědova života Richard Hašek (druhý, aby se to nepletlo).

     

     

    Otec a syn

     

     

    Kdo je kdo ve stromě života rodiny Hašků, snažíme se vyznat ve složité genealogii rodu. Richard I. absolvoval svého času studium architektury na ČVUT v Praze, kde studovala i jeho pozdější manželka Dagmar Kovářová, maminka Richarda II.

     

     

    „V tomhle domě na Hanspaulce jsem vyrůstal se svou sestrou Dagmar, která je o dva roky starší. Otec Richard, po kterém jsem dostal v roce 1949 jméno při mém narození, se ale s mojí matkou rozvedl a v roce 1956 založil nové manželství. Podle verdiktu soudu jsme se sestrou byli přiřčeni jemu a tak jsme se k němu přistěhovali. Jako patnáctiletý jsem odešel do školy v Bratislavě v roce 1964 a nikdy se do rodiny otce nevrátil. Po vojenské anabázi, trvající čtvrt století, jsem se vrátil zpět do rodinného domu k mamince, která ze zdravotních důvodů potřebovala naši péči. Táta zemřel v roce 1980, a musím říci, že nějaký zvláštní Haškův kult se u nás nepěstoval. Otec mu nemohl celý život odpustit, že odešel od Jarmily, jeho matky, že si z Ruska přivezl Šuru a že tak celé rodině velmi ublížil. Dokonce ho nijak ani neudobřily či nepotěšily tantiémy, které byly do vypršení padesáti let autorských práv v roce 1973 z části tátovy vypláceny.“

     

     

    Alexandra Lvová v podstatě zdědila autorská práva a podle poslední vůle Jaroslava Haška se měla stát univerzální

    dědičkou. Avšak Haškův syn Richard, jako neopominutelný dědic, dostal na základě pozdějšího soudního rozhodnutí menší část z honorářů vydaných a překládaných Haškových děl, tedy sedm šestnáctin.

    Richard Hašek II. má ale ještě nevlastní sestru Barbaru, z nového otcova manželství, která se narodila v roce 1957.

     

    „ Souběžně s politickým procesem Horákové zkraje padesátých let se konal ještě ekonomický proces se skupinou architektů a odborníků, kteří nebyli schopni splnit požadovanou normu plánované těžby uranu, vzhledem k technickým problémům, což tehdejší vedení republiky mělo tendenci považovat za sabotáž. Mezi zatčenými odborníky byl můj táta,“ vzpomíná na dramatickou dobu Richard Hašek. „Časem se vše vyřešilo a proces skončil do ztracena. Horší bylo, že při zatýkání otce státní bezpečnost zabavila veškerý písemný materiál, co měl otec v pracovně, včetně korespondence jeho rodičů- Jaroslava a Jarmily  a originál rukopisů řady Haškových povídek i prvopisů všech dílů Švejka. To vše nenávratně zmizelo, prý si to přenechal ministr informací V. Kopecký, něco se později objevilo v Památníku národního písemnictví, ale nám už nikdy nikdo nic nevrátil. Situace je taková, že dnes, když se pořádá nějaká akce k Jaroslavu Haškovi, výstava či nějaká konference, třeba i mezinárodní, tak si naše osobní materiály, bezesporu patřící naší rodině, musím za drahé poplatky vypůjčovat.“

    Richardův otec má ale na svědomí i synovu vojenskou dráhu. Po absolvování vojenského gymnázia a vojenské akademii ve Vyškově a Brně sloužil Richard Hašek u vojsk, pak pracoval ve vojenském výzkumném ústavu a posléze již v devadesátých letech v několika armádních časopisech.

    Jak jsme si ale již řekli, Richard Hašek se vrátil ke své mamince a začal budovat rodinný archiv a knihovnu Jaroslava Haška. Doslova od nuly. Základem sbírky byl kufr Jarmily Haškové, který našel jako zázrakem zastrčený v nejtmavějším rohu půdy, kde přežil víc jak půlstoletí a knížky od Jaroslava Haška, které systematicky sháněl po antikvariátech i knižních aukcích. Dnes již třicet let vytváří ucelený a jedinečný soubor, i když ví, že některé dokumenty a rukopisy jsou nenávratně ztraceny.

     

    Haška si přivlastňuje každá doba

     

     

    V roce 1991 vznikla Mezinárodní společnost Jaroslava Haška, která se mj. stará o odkaz slavného spisovatele a shromažďuje nové poznatky o Haškově životě. Zakládal ji, jak jinak, Ing. Richard Hašek s PhDr. Radko Pytlíkem, publicistou a spisovatelem, literárním historikem a znalcem Haškova díla na slovo vzatým. A v ten čas se z Richarda Haška stává, jak sám o sobě rád říká – profesionální vnuk.

    Mezinárodní konferenci na téma Hašek a humor tisíciletí v roce 2003, v čase 120 let od narození Jaroslava Haška a 80. výročí jeho smrti v Lipnici nad Sázavou, zahajoval svou řečí její předseda Richard Hašek. Konference se konala, kde jinde než na místě nejpříhodnějším – v legendárním hostinci U České koruny v Lipnici, která se díky manželům Haškovým, Richardu a Zdeňce Haškové, stala Mekkou haškologů. Literární historici často říkají, jak a která doba si Haška přivlastnila. Jelikož pominul čas politických a ideologických tahanic o tohoto mistra pera, je třeba říci, že naše doba se Haška zmocnila – turisticky!

     

    Jméno Hašek táhne 

     

     

    A tak po roce devětaosmdesát i Richard Hašek, vyvázán z armády, cítí jedinečnou příležitost a pod tlakem své podnikavé manželky zakládá na Vysočině začátkem milenia rodinnou firmu. Podnik zaměřený na služby v cestovním ruchu s perfektním podnikatelským záměrem – spojit příjemné s užitečným a dát pojmu Jaroslav Hašek i význam turistického magnetu.

     

     

    Zadluží se až po krk. Mění se v dělníka a manažera v jedné osobě. Šediví starostmi z dluhů a pijavic v podobě banky a stavební firmy, která si doslova libuje v tzv. vícepracích.

     

    „Splácení na 15 let s úroky blízké lichvě, to dá zabrat. Vy splatíte poté dvojnásobek vypůjčeného. Avšak víra celé rodiny, ve jménu Jaroslava Haška měla, po jisté době šílených starostí a problémů, šanci…“ zpovídá se Haškův vnuk.

     

    „Dnes jsme z nejhoršího venku, a naše dělba práce je jasná. Manželka s dětmi se stará o provoz, já o nejrůznější kulturní i společenské akce, semináře, hepenningy a všelijakou jinou propagaci …“

    Krátce řečeno, navzdory všem potížím Richard II.s rodinou během dvou let úspěšně rekonstruuje starý, značně zchátralý leč dobový objekt hospody ve stylový Penzion a hostinec U České koruny,  kde napsal Hašek podstatnou část Osudů dobrého vojáka Švejka a kde je dnes možné kupříkladu i přenocovat v originálním pokoji, kde spisovatel skutečně spával. Mnoho zvědavců sem míří i proto, že si zde při troše štěstí mohou potřást osobně rukou s panem – Richardem Haškem, vnukem slavného spisovatele a jeho synem Martinem.

     

     

    Z  domku pod hradem Lipnicí, kde osmatřicetiletý Jaroslav Hašek zemřel na ochrnutí srdce, je dnes Památník s expozicí Jaroslava Haška. Turisté se rovněž rádi zajdou poklonit na místní hřbitov k Haškovu hrobu. Mnohé z nich pak lákají i v opuštěných žulových lomech nedaleko obce vytesané zhruba tři metry vysoké reliéfy, vytvořeny v duchu Haškovy recese sochařem Radomírem Dvořákem a nazývané Národním památníkem odposlechu. Kraluje jim bezesporu Bretschneiderovo ucho, vytvořené podle tajného policisty z románu Dobrý voják Švejk, symbolizující naší nehezkou národní vlastnost – udavačství. Triptych uzavírají Ústa pravdy a reliéf Zlatý voči.

     

    „ Z jiného soudku je pak realistický pomník v nadživotní velikosti Jaroslava Haška od  mistra Malejovského, kterého věnovalo z depozitáře město Praha Lipnici,“ doplňuje Richard seznam míst, které je při výletě na Lipnici za spisovatelem Haškem dobré vidět. „Dar v hodnotě jednoho milionu korun má svou takříkajíc haškovskou histórii. Byl to totiž takový zdánlivě danajský dar, připomínající na politickém kolbišti nerudovské -  kam s ním, ale my moc dobře věděli, co s ním a kam s ním, neboť je to skutečné umělecké a významné dílo.“

    Plastika od akademického sochaře Josefa Malejovského vznikala od roku 1983 ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy. Na konci roku 1984 byla schválena podoba sochy a následně poté byl zhotoven sádrový model. Bronzový odlitek byl hotov v roce 1988 a najednou se v celé Praze nenašel vhodný prostor na umístění sochy. Takže, kam s ní? A je z toho námět na povídku. Kocourkovští radní nakonec zabily dvě mouchy jednou ranou. Zbavili se přítěže a ještě byly za grandy.

    „Když jsme se jeli na Haška podívat v roce 2008, ležel již dvacet let v depozitáři mezi Fučíky, Gottwaldy a Leniny nejrůznějších velikostí až úplně vzadu v hangáru v Rané u Loun. Muselo mu tam být těsno… „ vzpomíná závěrem našeho setkání Richard Hašek. „ Tu noc, kdy byl instalován u Lipnického hřbitova, mu někdo na podstavec postavil půllitr piva. Ráno byl prázdný. A pak mi neříkejte, že Hašek není věčný!“

     

     

     

     

     

  •  

     

    Oproti italskému jihu se zde turistika teprve rozvíjí. To ale neznamená, že by tady nebyla síť rekreačních zařízení. Sem, na pobřeží Jónského moře, začínají jezdit i čeští klienti, kteří oceňují, že se mohou na jihu koupat a slunit již od konce dubna. Jako jedna z mála našich cestovních kanceláří je tady doslova doma CK Kalousek, která nabízí za neuvěřitelně vstřícné ceny (od šesti tisíc za pobyt s polopenzí i dopravou busem) pobytovou i zážitkovou dovolenou v příjemných a dobře vybavených rekreačních areálech s českým personálem, včetně domácí kuchyně a točeného piva z Popovic.

     

    Až do špičky pověstné italské boty se dostaneme luxusním  busem za necelých čtyřiadvacet hodin jízdy s řadou zastávek. Na rozdíl od letecké dopravy nás nečekají problémy s odbavením, uzávěry vzdušného prostoru nebo jiná zdržení a komplikace. Navíc si můžeme jízdu v pohodlném autobusu krátit pohledem z okna. Cestou v závěru jízdy si jistě každý všimne, že pobřeží je skalnatější a rozmanitější, s mnoha romantickými zálivy než-li známe ze severu Itálie.

     

    Letovisko MANDATORICCIO MARE

    V původně rybářské vesničce Mandatoriccio Mare, dnes propojené s obcí Pietrapaola, nás čeká apartmánový dům Bernardo a apartmány Marinella. Letovisko leží slabých sto metrů od moře. Jedná se o moderní komplex s veškerým vybavením, včetně internetu a bazénu se sladkou vodou. Milé je, že jak delegáti, jakož i ostatní personál, jsou krajané, takže nehrozí jazyková bariéra. V restauraci i baru můžeme platit českými penězi. Apartmány jsou vybaveny kuchyňskými kouty se sporáky i potřebným nádobím. Hosté, kteří nemíní využít možnosti české kuchyně s polopenzí, si tedy mohou vyvářet po svém dle libosti. Veškeré potraviny nakoupí v některém z místních  krámků nebo marketů známých obchodních řetězců. K návštěvě zve i velké množství restaurací a pizzerií v blízkém i vzdálenějším okolí.

    Mandatoriccio Mare dýchá typickým italským klidným tempem, silně však ožívá o prázdninách, kdy se o slovo hlásí desítky diskoték a nočních podniků v centru, jejich ruch ale do Bernarda doléhá jen vzdáleně a neruší.

    Na upravených plážích jsou během sezóny otevřené desítky stánků s občerstvením. Mandatoriccio Mare nabízí dvě pláže. Ta zprava je dlouhá a písčitá s pozvolným vstupem, která je vhodná i pro neplavce, malé děti či vozíčkáře. Pláž zleva je příkřejší. V moři jsou oblázky, proto je dobré nezapomenout na boty do vody, která je zde klidná a báječně čistá.

    Nad Mandatoriccio Mare je v horách historické Mandatoriccio Scalo, kde žije na tři tisíce obyvatel a je to zajímavý tip na výlet. Sotva dva kilometry chůze je pak k vidění zachovalý středověký hrad Torre dell´Arso. O polovinu blíž stojí novodobý zámek Flotta, kde se rádi žení italští milionáři. Jeho zahrady zdobí na 700 mramorových plastik s nejrůznějšími antickými motivy.

    Letovisko je vhodné pro rodiny s dětmi, seniory, školní či pracovní kolektivy a vůbec pro lidi, kteří upřednostňují klid, odpočinek a pohodu. Ideální jsou zde i podmínky k rekreaci, spojené se sportovními aktivitami. Klienti mohou zdarma využívat menší fotbalové hřiště a dva tenisové kurty. V Mandatoriccio Mare Okolí letoviska je pak vhodné i pro cyklisty, a je již jedno, zda je přitahují horské terény nebo roviny podél moře.

     

    Letovisko CARIATI a komplex LE CASETTE

    Takříkajíc coby kamenem dohodil je od Mandatiriccio Mare město Cariati s dobře zachovalým historickým centrem, chráněným původními hradbami z 15. století. Zde se budou především velmi dobře cítit hosté CK, zajímající se o památky. Cariati je jedním z nejzajímavějších městeček Jižní Itálie a žije zde na deset tisíc obyvatel. V dobách starých Římanů bylo Cariati věnované bohyni lovu Dianě. Město je známé výrobou ručně tkaných koberců a závěsů i tradičním zpracováním terakotové keramiky, do dílen a dílniček lze nahlédnout, poučit se i něco hezkého zakoupit se slevami. Z okolí Cariati pochází i jeden z nejkvalitnějších panenských olejů na světě. Také se zde stáčí vynikající víno, takže na své si zde přijdou i gurmáni.

    Rekreační komplex Le Casette je asi 800 metrů od promenády Lungo Mare, která lemuje pobřeží Cariati. Ubytování je přímo na břehu moře. Skládá se z dřevěných bungalovů a několika apartmánových domů, obklopených exotickou zelení, s privátní pláži a plážovým servisem. Nechybí bar za české koruny včetně točeného piva. Tak jako v Mandatoriccio Mare i zde je k dispozici poctivá domácí česká kuchyně s polopenzí.

     

    Výlety do okolí

    Sicíle – Taormína : Celodenní výlet do sicilského města s jedinečným řecko-římským amfiteátrem. Při cestě zastávka v městečku Le Castell s romantickým vodním Aragonským hradem.

    Rossano: Polodenní výlet do starobylého byzantského města s mnoha nádhernými památkami a továrnou na lékořici Amareli.

    Bahenní lázně:Celodenní výlet do GROTTA DELLE NINFE, bahenních lázní se sirnou vodou, které jsou prospěšné ve zdravotní i kosmetické oblasti.

     

     Více na:www.ckkalousek.cz

     

     

     

     

     

     

     

     

  • Malá kartička jako přívěšek na klíče usnadňuje turistům v České republice cestování. Už více než 100 subjektů z cestovního ruchu na kartu vložilo finanční částku, procentuální slevu nebo možnost čerpat volné vstupenky. Zatím mají turisté na kartě služby v hodnotě 17 600,- Kč a další výhody každý týden přibývají. Technologii Turistykarty začíná pro své návštěvníky využívat také Jihočeský kraj.

    Zvýhodněné vstupné nabízejí například zámky Světlá nad Sázavou, Zruč nad Sázavou, zámecký areál Žirovnice – Špýchar, hrad i zámek Staré Hrady a další. Levněji se majitelé Turistykarty podívají do muzeí Voskových figurín, Papírových modelů, Jana Bechera, středního Pootaví, do Baťova institutu nebo si mohou zdarma zkusit vyrobit Hořické trubičky.

    Turistykarta počítá i s vícedenními výlety, takže turisté získávají výhody i na ubytování. Běžně to je 100 až 200,- na noc, u vybraných hotelů i více nebo mají turisté slevu na jídlo a pití.  Slevu mají turisté i u největší prodejce tuzemských pobytů a zájezdů - Atis

    Cestování do zahraničí je obvykle nákladnější, než výlety po naší republice. Pro cestovatele, kteří rádi poznávají nové kraje, jsou zde od partnerských cestovních kanceláří připraveny výhody ve výši až několika tisíc korun. Pokud si s Turistykartou objednáte třeba poznávací zájezd s Čedokem, ušetříte ve dvou i 4000,- Kč. Výhody do karty přidali i další cestovní kanceláře pro aktivní turisty – Alvarez, Mundo, Alpina, Hoška a další.

    Na cestách je potřeba i kvalitní vybavení, to mohou turisté zakoupit výhodněji u partnerů Husky, Yate, GSI, Lifemargue, Fjällräven a další.


    Turistykartu si od letošního dubna zakoupilo již více než 2000 turistů. Svým pojištěncům ji na jaře v papírové podobě rozeslala i zdravotní pojišťovna OZP. Celkem může čerpat výhody z karty už více než 750 000 lidí.

    Díky praktickému řešení karty v podobě malého přívěšku na klíče ji může mít každý stále u sebe. Komu ale nevyhovuje plastový přívěšek může mít kartu včetně přehledného seznamu výhod  ve svém mobilu. Kartu si do mobilu nahraje přes chytrou aplikaci Mobile Pocket, která umí spravovat prakticky všechny věrnostní karty a systémy v ČR. "Projekt Turistykarty jsme spustili na jaře letošního roku. Naším cílem je vytvořit jednoduchý systém, který lidem ušetří peníze na výletech, cestách i dovolených. Turisté  nebudou muset složitě hledat, pro který region je jaká kartička a co zrovna aktuálně nabízí," říká Jiří Pilnáček, ředitel portálu Turistika.cz, který Turistykartu provozuje.

    Na stránkách Turistykarta.cz si turisté mohou kartu objednat (roční plastovou za 100,- Kč, měsíční papírovou za 50,- Kč) a zároveň zde sledovat aktuální výhody. Hodně z nich lze čerpat opakovaně. Nově lze kartičku zakoupit i v informačních centrech v Hradci Králové nebo v Praze. "Další prodejní místa se sami hlásí a během léta se bude kartička prodávat na více než 50ti místech v ČR", doplňuje Jiří Pilnáček

     

    Kontakt:

    Jiří Pilnáček, ředitel Turistika.cz

    Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., 737 213 520

     

    O Turistika.cz
    Turistika.cz je internetový portál, kde zkušení turisté a cestovatelé sdílí své zážitky a zkušenosti z cest a výletů. Na stránky přidali více než 80 000 článků a 1 200 000 fotografií. Turistika.cz má 53 000 registrovaných turistů, 40 000 fanoušků na facebooku a měsíčně téměř 1 000 000 návštěv, zdroj google analytics. Turisté dostávají odměnu za přidané články – Turistika.cz se s nimi dělí o zisk z reklamy, která se u jejich příspěvků zobrazí. Aktivní přispěvatelé si tak vydělali více než 750 000,- Kč.

  • Praha zažívá „boom“ únikových her a zařazuje se tak po bok světových velkoměst. Právě v těchto dnech v samém srdci Prahy, v Karmelitské ulici na Malé Straně, otevírá již sedmá hra. Její název je THEROOM a sama sebe považuje za tu nejtajemnější a nejpropracovanější únikovou hru. Čerpá totiž ze zkušeností získaných z provozu na Slovensku a přináší do Prahy ty nejlepší úkoly a zážitky.

    THEROOM je především skvělou dobrodružnou hrou, kterou sestavil tým psychologů. Prověří schopnosti hráčů, logické myšlení, improvizaci a odolnost vůči stresu. Hlavním tématem THEROOM je „Tajemný starý svět“. Navazuje a rozvíjí myšlenky slavného spisovatele žijícího na přelomu století v Praze, Gustava Meyrinka. Okultista se zájmem o východní magii, současník Franze Kafky, a také autor slavného románu Golem, tvrdil, že v Praze se nachází jedna z astrál, pradávných brán do jiné dimenze. A „Tajemný starý svět“ v podání THEROOM je právě takovým magickým místem, bránou k zcela ojedinělému zážitku.

    „THEROOM je skvělý způsob, jak získat nové společné zážitky s kamarády, rodinou nebo pracovním týmem. Hra je určena pro 2 - 5 osob, které musí za 66 minut splnit 10 úloh, jejichž rozluštění vede k nalezení posledního klíče pro cestu ven z THEROOM. Pro splnění úkolů si hráči musí všímat všech věcí v místnosti, hledat kódy, objevovat skrytá místa, spojovat věci, ale především spolupracovat. V případě, že si hráči neví rady jak dál, mohou požádat o radu,“ informuje Mirek Jiřík, spoluzakladatel THEROOM a dodává: „Z naší dosavadní zkušenosti víme, že zcela bez nápovědy projde THEROOM jen asi 10 % skupin. Ostatní skupiny také uspějí, potřebují však alespoň jednu nápovědu.“

    Tajemné místnosti v Česku a zahraničí

    Inspirací pro vznik únikových místností byly počítačové hry. Jejich model tvůrci „živých“ únikových místností překlápí do reálného světa. Průkopníky této novodobé zábavy jsou v současnosti Maďaři. S touto zážitkovou zábavou se ale můžeme setkat v metropolích po celém světě, v Severní Americe, Evropě, Japonsku a jinde. Hra je přitažlivá nejen pro turisty, kteří při své cestě do Prahy vyhledávají nevšední zážitek, ale stává se stále populárnější i pro Čechy. Oblíbené jsou i u firem, které je vyhledávají jako ideální formu teambuildingu a nácviku týmové spolupráce.

    Na věku a pohlaví při hře nezáleží. THEROOM je zajímavým zpestřením nevšedních dnů pro všechny. Voucher do THEROOM se tak může stát skvělým vánočním, narozeninovým, jednoduše zajímavým dárkem pro vašeho partnera (-ku), kamaráda (-ku), spolupracovníka (-ci), vaše dítě nebo jiného člena rodiny.

    Přijďte si užít dobrodružství a zábavu na místo, které se nachází v samém srdci magické Prahy.

     

    FOTOGRAFIE KE STAŽENÍ: http://www.theroom.cz/cs/fotky

     

    • Adresa:                       Karmelitská 16, Praha 1 – Malá Strana
    • Web a rezervace:      www.theroom.cz
    • Facebook:                  www.facebook.com/THEROOMCZ

  • „Vášeň pro kávu jde svou vlastní cestou“ – to je motto unikátního, originálního zařízení, které provozuje ve své centrále v italském Terstu jeden z předních kávových producentů na mezinárodním trhu – společnost ILLY.


    Univerzita kávy v Terstu je exkluzivní středisko, založené společností Illy s cílem propagovat, rozvíjet a šířit kvalitu kávové kultury do světa. V tomto případě se tak děje vzdělávací a školicí činností, čerpající jak z dlouholetých tradic a znalostí, tak ale i z výsledků modernizačních snah a poznatků výzkumů. Všechny tyto zdroje považuje společnost za základ úspěšnosti značky Illy. Především producenti, profesionálové a znalci jsou těmi třemi základními pilíři, jejichž prostřednictvím se výsledky iniciativy z Terstu prosazují napříč celou Itálií i do zahraničí. Jak je patrné, dnes jde již o stabilizovaný, úspěšný mezinárodní projekt. V souladu se zaměřením na tvorbu a rozšiřování komunity excelentních zprostředkovatelů kávové kultury do celého světa dnes nalezneme takové „vyslance“ nejen v Evropě, např. v Holandsku, ale i třeba v Číně, Jižní Koreji, Egyptě, Indii a Brazílii. V nejbližší době se otevřou další střediska jak v Evropě, tak Asii, Americe i Africe. 

    Ve snaze podporovat a rozvíjet trh kávy o vysoké kvalitě na celém světě terstská Univerzita kávy jde při tvorbě svých vzdělávacích a tréninkových programů až takříkajíc „k pramenům“ – tedy do samotných producentských zemí. Farmáři a pěstitelé kávy se tak dostávají ke znalostem, jak docílit a kontrolovat vysokou kvalitu své produkce již v průběhu pěstování, sklizně i po sklizni. Tato snaha se samozřejmě odráží i v budování a provozu tzv. subdivizí v co největším počtu a na všech kontinentech, aby se aktivity, určené producentům kávy, k nim co nejsnáze dostaly.


    Dalším stupněm péče o kvalitu a šíření kávové kultury je zprostředkování komplexního know-how do okruhu profesionálů, baristů, kteří zákazníkům kávu ke konzumaci připravují.      

    Skuteční baristé, s opravdovým zájmem a zaujetím pro svou profesi, nepohrdnou znalostmi o své surovině ve všech ohledech – počínaje všemi stadii pěstování, jejich botanickými i fyziologickými aspekty, přes etapy zpracování kávových zrn až po dokonalé způsoby jejich užití při samotné konečné přípravě rozmanitých druhů kávy. Espresso, cappuccino a další druhy kávy vyžadují odpovídající postupy - ať už co do množství suroviny, jejího charakteru, tak i co do časového intervalu zpracování, atd. Čím více znalostí a zkušeností, tím větší úspěch v cestě za autentickým uměním připravit skutečně dobrou kávu. To umožňuje současně odkrývat nové nástroje úspěchu v jejím prodeji, i nové technické možnosti, jak proměňovat a překvapovat v nabídce a své nově nabyté schopnosti a kompetence zprostředkovat dál – svým spolupracovníkům i zákazníkům.    


    Univerzita kávy nabízí milovníkům kávy a konzumentům šanci stát se znalci, stále zdokonalujícími své znalosti, využitelné při vychutnávání bohatosti, charakteru a odlišností, identifikaci aromatu, původu, intenzity pražení, hodnocení způsobu a techniky přípravy konečného produktu. Obrazně řečeno, absolventi Univerzity kávy se stávají jakýmisi sommeliery kávy. Jsou schopni objektivně hodnotit, zda káva byla připravena správně, ať už v domácích, či profesionálních podmínkách. Univerzita jim poskytuje pocit jisté příslušnosti k něčemu většímu, ke komunitě znalců, pro něž je trvale chystán kalendář akcí a přehled kontaktů, s jejichž využitím zůstávají stále up-to-date a podílejí se na nejnovějších poznatcích v oblasti kávové kultury. 


    Univerzita kávy organizuje různé, i flexibilní programy, umožňující rozmanitým zájemcům účast na vzdělávacích akcích podle jejich potřeb, časových možností, profesionálních zájmů,

    dokonce i osobnostních předpokladů. Nabídka spočívá jak v klasických kurzech v Terstu, tak možnostech účastnit se kurzů v jiných, prestižních známých střediscích ve světě. Podle požadavků a zájmů klientů mohou být kurzy jednodenní, ale i delší, vždy však zakončené udělením osvědčení a absolventského diplomu. Např. čtyřdenní kurz opravňuje k užívání titulu Maestro Barista, zatímco kombinace teoretických i praktických lekcí dle samostatného studijního plánu pro nejvyšší profesionální úroveň pak opravňuje k užívání titulu Artista e Manager del Café…Tým lektorů na Univerzitě kávy je integrální, aktivní součástí pracovního kolektivu společnosti Illy. Skládá se ze zkušených, osvědčených expertů, specialistů na jednotlivé subjekty vzdělávání, vždy připravených se zaujetím se věnovat svým studujícím. Ani oni však nejsou ponecháni riziku stagnace. Společnost Illy pro ně samotné rovněž připravuje permanentní trening. Univerzita ve svém sídle v areálu závodu na zpracování kávy využívá fantasticky moderně vybavené posluchárny á la vysoká škola, vydává publikace, informační a propagační materiály, organizuje i řadu podpůrných aktivit v duchu své orientace. 


    Jak se tu traduje, není možné představit si Terst bez kávy a Illy-caffé bez Terstu. Právě zde v roce 1933 Francesco Illy založil svoji společnost a počal vyvíjet techniky lisování mleté kávy do plechovek. Terst představuje přirozenou souvislost Illy a kávy ve všech aspektech: tudy vstupuje většina kávové suroviny do Itálie, zde sídlí dovozci, zpracovatelé, prodejci i dopravci kávy. Nechybějí tu ani historické kavárny, oplývající šarmem – ať už současným, ve své originalitě, či naopak vyvolávajícím reminiscence na „belle époque“ za časů Habsburků…V Terstu je káva synonymem tradic, ale i vědy a modernizace, představované např. Chemickou laboratoří obchodní komory, specializovanou na analýzy zelené kávy, či aktivitami Area Science Parku, kde Aromalab je laboratoří, zabývající se zkoumáním vůní. Nelze však opomenout ani Qualicaf consortium, působící na prosazování kvality výrobků a služeb. Centrála Illy organizuje i krátkodobé exkurze do areálu závodu – i ty stojí za pozornost. Účastníci si prohlédnou jak provoz zpracování kávy, tak luxusní prezentační místnosti se spoustou předmětů a dekorací, souvisejících s kávou a jejím konzumem a nahlédnout i do zmíněné posluchárny, vybavené tím nejmodernějším, co současná technologie dovoluje..

    Autorem článku je držitel diplomu kávového kurzu „L´ABC del gusto“ Univerzity kávy Terst

  •  

     

     

    V Praze je cítit jaro, tady se ale ještě lyžuje a sáňkuje lidově řečeno ostošest. Leckdy v této nejjižnější spolkové země Rakouska leží sníh až do května. Tedy v lyžařských centrech na severozápadu, kde je Národní park Vysoké Taury s 29-ti třítisícovkami, což je ideální místo pro zimní sporty, kde se dokonce i hraje zimní golf na zamrzlém, nejvýše položeném jezeře v Korutanech, jménem Weissensee.

     

    Z Prahy je to sem pět-šest hodin pohodlné jízdy vozem. Jsme v regionu Katschberg-Rennweg, v jedné ze 32 lyžařských oblastí v Korutanech a Východním Tyrolsku. Fantastická, panenská příroda, zimní sporty a celoroční turistika, odpočinková i zážitková, včetně gastroturistiky a wellness je hlavním zdrojem místních příjmů. Turismu a cestovnímu ruchu je zde prakticky podřízeno vše. Horské chaty, penziony i čtyřhvězdičkové hotely jsou po řadu generací rodinnými, takže služby vypadají podle toho. Žádní „zlatokopové“, ale prvotřídní péče o zákazníka s jediným přáním, aby se opět vrátil. Tady skutečně platí staré dobré přísloví „ náš host, náš pán“.

    Bez úsměvu a milých slov se zde nic neobejde či neřeší. Jak známo, úsměv pohladí, úsměv potěší, úsměv otevírá nejenom srdce, ale i dveře. Je třeba dodat, že v Korutanech se ale neusmívají pouze místní srdeční lidé, ale i příroda sama. Sluníčko tady svítí 2 300 hodin ročně, jak spočítal jeden z místních meteorologů. A gastronomie? Je třeba říci, že porce bývají nad síly i těch největších jedlíků a z nejkvalitnějších domácích produktů. V Korutanech téměř nevidíte obchodní řetězce. Tady nejdou na trh potraviny, vyráběné ve velkém z náhražek a sóji. Zde vše dodávají sedláci či farmáři čerstvé a v prvotřídní kvalitě – od másla, přes vajíčka až po pečivo, maso a uzeniny. A za ceny srovnatelné s těmi u nás.

     

    Slunné stránky rakouských Alp

    Alpská korutanská zima je báječnou směsicí zážitků. Kombinací vysokohorských alpských sjezdů a příjemných, širokých rodinných svahů. Ovšemže ale nechybí ani náročné sjezdovky, ty nejtěžší nesou označené „černé“ s boulemi a snowboardovými koryty. V Korutanech a Východním Tyrolsku je celkem 1028 kilometrů sjezdovek, 283 vleků a lanovek. V lyžařském středisku Katschberg, kde se právě nalézáme, je 70 kilometrů sjezdovek a 16 vleků. Mezi těmi, kteří to umí, je velmi populární adrenalinová sjezdovka Direttissima, jedna z nejdelších černých rakouských sjezdovek. Ostatní se mohou vyřádit na méně náročných tratích, včetně sáňkařských. A doslova legendární je 6 kilometrů dlouhá lyžařská dálnice „A 1“, která se táhne z Ainecku až do salcburského Lungau.

     

     

     

      (Foto Miroslav Feszanicz)

     

     

     

    Kärnten či Koroška v mlýnici dějin

    Korutany se německy řeknou Kärnten, slovinsky Koroška. Mají rozlohu téměř deseti tisíc kilometrů čtverečních, a necelých 600 000 obyvatel. Jedeme prstem po mapě: Hranici s Itálií a Slovinskem tvoří na jihu Karské Alpy a Karavanky, od Salscburska jsou na severu odděleny Vysokými Taurami. Na východě sousedí s Štýrskem a na západě s Východním Tyrolskem.

    Svého času, kolem roku 600 zde existovalo slovanské knížectví Karantania, dodnes je zde slovinská menšina, soustředěná převážně na jihovýchodě státu. Rokem 976 začalo období svébytnosti Korutan, které trvalo do roku 1335, pak Korutany zamířily pod Habsburky, kteří sjednocovali Rakousko, Štýrsko a Kraňsko. Současné hranice získaly Korutany po první světové válce. Kärnten charakterizuje rakouský smysl pro pořádek i poctivost a středomořský přístup k životu – umění posedět, zazpívat, pochutnat si a popovídat – nespěchat, užívat si…

     

    Mezi Alpami a Jaderským mořem

    Korutany bývají často přezdívány zemí tisíce jezer či rájem cyklistů. Dík tomu, že alpský hřbet na severozápadu omezuje pronikání chladnějšího vzduchu na většinu území, nabízí Korutany jedinečnou pestrost krajiny: Teplé, téměř středomořské klíma i horské podnebí s věčně zasněženými vrcholy, mezi kterými se pyšní nejvyšší hora Rakouska – Grossglockner se svými 3 798 metry, který láká stovky horolezců z celé Evropy.

    Turisté si mohou vybrat z husté sítě pavučiny, od nenáročných cest údolími kolem jezer až po vysokohorské túry. Zajímavou oblastí je kupříkladu Naturarena Nassfeld, kde je 1 000 km značených stezek, z čehož 26 je naučných. Speciálně označené trasy jsou i pro „hůlkaře“, vyznavače Nordic Walking, nechybí ani velké množství perfektně značených cyklotras.

     

     

      

      (Foto Miroslav Feszanicz)

     

     

    Věčně zamrzlé jezero

    Samostatnou turistickou atrakcí a nabídkou jsou místní jezera. Je jich zde přesně 1 270, v zimě jich zamrzá v Korutanech více než stovka. Na těch hosté bruslí, surfují nebo hrají hokej. Největším a zároveň nejvýše položeným jezerem je již zmíněné Weissensee. Jedná se o téměř sedm čtverečních kilometrů velkou, trvale zamrzlou přírodní ledovou plochu v Evropě!

    Je tady nejenom škola bruslení v přírodě, ale konají se zde i světové rychlobruslařské závody na zrcadlově hladkých dráhách. Největším turistickým magnetem je však sněhobílé Fairways, kdy milovníci golfu provozují svou hru i v zimě. K dispozici je 9 hracích drah, které jsou upraveny ve sněhové pokrývce jezera. K dispozici je 19 jamek, hraje se s barevnými míčky, aby je bylo snadné vidět či nalézt. O správnou náladu hráčů i přihlížejících se starají venkovní bary s krby k ohřátí. Letos se zde koná v únoru již 17. mezinárodní golfový turnaj, v Rakousku jediný golfový turnaj, který se hraje na ledě.

    Výčet zimních radovánek tím však zdaleka nekončí, kupříkladu v údolí Lieser-Maltatal se koná v březnu Iron Sleddog man – Innerkrems, což je mezinárodní přebor psích spřežení v nadmořské výšce 2000 metrů na trase o délce 45 km. Účastní se ho 60 spřežení z 8 států, včetně českých musherů.

     

    Péče o děti

    Manažeři horských středisek v Korutanech dobře vědí, jak přilákat hosty. Proto je zde ve službách velký důraz kladen na rodinnou rekreaci. Jejich filozofie je jasná a jednoduchá, pokud budou rodiče se servisem pro své ratolesti spokojeni, přijedou příště znovu. A tím si však zároveň vychovávají a získávají další budoucí klienty. Vždyť ti mrňousové, co zde dělaly své první lyžařské krůčky nezapomenou. A jednou zase oni sem budou se svými dětmi rádi jezdit.

    Na Katschbergu se tedy rodinná zábava píše velkými písmeny. Čtyři lyžařské školy s vlastními pavilony k ohřátí malých lyžařů a animátorkami, které děti v okamžicích odpočinku pobaví a zahrají, jsou velkou devízou. Rodiče si mohou v klidu a bez starostí o děti lyžovat, či jinak si užívat pobytu. Pro děti se též konají nejrůznější atrakce, závody a legrácky, jako je třeba noční sáňkování, procházky se sněžnicemi pod vedením průvodce nebo jízda ledovou bobovou dráhou pro nejmenší. A dokonce nechybí ani speciální dětské wellness kúry. Zábavu a nezapomenutelné zážitky pro lyžaře od dvou let nabízí všechna zimní střediska Korutan, ale Katschis Kinderwelt v Katschbergu se řadí k nejlepším třem zimním střediskům pro děti z 20 evropských zemí. V Trebesingu je pak jedinečný, specializovaný 1. baby – dětský hotel v Evropě.

     

     

  • Česká asociace novinářů a publicistů cestovního ruchu, z.s.

    Národní organizace novinářů a publicistů cestovního ruchu, původně užívající zkratku ATchJET a v současné době Czech Travel Press. V současné době sdružuje specializované novináře, redaktory, publicisty i spisovatele v počtu cca 120 osob. Členy CTP najdeme jak v tištěných a internetových mediích, tak i v rozhlase a TV.

    Czech Travel Press

    IČO: 70882959
    DIČ (neplátce DPH)
    Sídlo: Vinohradská 46, 120 00, Praha 2
    Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
    www.czechtravelpress.cz

     

    Předsedkyně asociace:

    Mgr. Marie Kysilková,  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

    Místopředseda asociace:

    PhDr.Miroslav Navara, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

  •  

     

     

    Rioja (vyslovujte „Rjocha“) je jedno ze sedmnácti autonomních společenství Španělského království. Nachází se v severní části středního Španělska. Pro úplnost, stejně byla pojmenována v Jižní Americe další místa, např. v Argentině jedna provincie a její hlavní město. Metropolí oblasti Rioja je město Logroño, které je také správním centrem této po staletí proslavené vinařské oblasti. Historicky je součástí Staré Kastilie. V Logroño najdeme letiště, z baskického Bilbaa je to zhruba dvě hodiny jízdy autem, z Barcelony máme spojení vlakem, autobusem, po dálnici pojedete asi šest hodin. I další města stojí za povšimnutí. Uprostřed krásné krajiny mezi vinicemi se rozkládá starobylé město Haro, kde se tradičně každý rok 29. června odehrává Festival San Pedro, spojovaný hlavně se známou bitvou červeným vínem (Batalla de vino) a doprovázený bujarým veselím. Najdete tu také městečka s původními baskickými názvy jako např. Labastida, ze kterých dýchají staletí. Název regionu vznikl ze spojení Río - řeka a Oja - název řeky která regionem protéká. Na severu oblast hraničí s autonomním společenstvím Baskicka a Navarry, na západě a na jihu s Kastilií a oblastí Leon. Údolí Rioja se táhne od západu na východ podél řeky Ebro, která je jednou z nejdelších a nejvýznamnějších řek na Pyrenejském poloostrově. Počasí v celém údolí ovlivňuje pohoří Sierra Cantabria. Nejedná se sice o vysoké hory, ale rozeklané pohoří chrání údolí Rioja před srážkovými mraky. Proto je zde suché klima s kontinentálními vlivy. To znamená v létě velké horko, v zimě chladno. Kromě vína je gurmány či gurmety Rioja také známá svými lahodnými malými artyčoky, bílým chřestem a paprikami piquillo.

    Drobty z minulosti

    Známá historie vinohradnictví oblasti sahá až do 9. století našeho letopočtu. V historii soudobého vinařství je významným mezníkem devatenácté století, kdy se kvalita vína v oblast Rioja změnila pod francouzským vlivem. V druhé polovině 19. století byla vyšlechtěná většina klasických vín, která tu pěstují dodnes. Největším úspěchem v té době byl vynález láhve ze skla. Díky novým postupům ve výrobě skla bylo možné vyfoukat trvanlivější a levnější láhve. Ve stejném období objevil jeden neznámý vynálezce geniální spojení láhve, korkové zátky a vývrtky. Přišlo se na to, že vína v láhvi uzavřené korkem vydrží déle než vína v sudech a díky jinému zrání v láhvi si víno vytváří buket. Začalo se prosazovat používání síry ke stabilizaci moštů a vín. Proto dnes nacházíme na lahvích povinný údaj „Obsahuje siřičitany“.

    V 19. století také vzniklo povolání sommelier tak, jako ho známe dnes. Slovo sommelier pochází od somme/sommier, tzn. zodpovědný za zvířata, volské potahy, které dopravovaly potraviny. Dříve to byli většinou silní muži, kteří měli na starosti přepravu sudů s vínem do sklepa a donášení vína na slavnostní tabule v šlechtických palácích. Aby měli dostatek síly, konzumovali delikatesy, které byly připraveny pro šlechtu, a zapíjeli to vínem z palácových sklepů. Začali tak vybírat k pokrmům vhodný druh vína a vzájemně je kombinovali. Postupem času se význam slova sommelier rozšířil na člověka, který odpovídal za přípravu a obsluhu u stolů. Hlavní odrůdou v oblasti Rioja je kultivar Tempranillo. Červené víno dle kvalifikace Rioja DOCa ho musí obsahovat minimálně 85 %. Doplňují ho odrůdy Mazuelo (Carignan), Graciano, Garnacha a případně i Viura, ze které se vyrábí skvělé bílé víno a Cuvée s přidáním odrůdy Mazuelo. Počet odrůd vína s označením Rioja DOCa je v oblasti omezený.

    V roce 2007 byla autorizována odrůda Maturana Tinta. Snad, protože tu vinaři velice často a rádi vyrábějí cuvée. (Cuvée franc. je označení pro vína scelená z více odrůd. Většinou se scelují dvě až tři. Cuvée může vzniknout zpracováním více odrůd hroznů dohromady před lisováním, scelením rmutů či moštů nebo míšením více partií již hotových vín.) Cílem scelování vín je dosažení harmonie konečného produktu. V praxi to znamená, že vinař vyrovnává přebytek a nedostatek jednotlivých základních složek vína, jako jsou například kyseliny, cukry, obsah alkoholu a extraktu tak, aby celkový dojem vína byl lepší než dojem u jednotlivých odrůd vín před scelováním.

    V rozmezí padesáti let 19. století utrpělo evropské vinařství pár ran, které znamenaly nejen soukromé, ale i národohospodářské škody. Nejprve se roku 1845 ve francouzských vinicích objevila peronospora a (americké) padlí révové (Uncinula necator). Nevyhnulo se ani španělským vinicím. Použitím sirnatých přípravků proti padlí a měďnatých postřiků proti peronospoře vinaři situaci do jisté míry zvládli. Jedna hrozící katastrofa byla zažehnána. Další přišla. Představovala ji zavlečená mšička révokaz, která napadá nejen nadzemní části révy i její kořeny. Révokazová epidemie se rozšířila po jihofrancouzských vinařských oblastech tak rychle, až zničila 500 tisíc hektarů vinic. Následovala její expanze nejen do blízkého Španělska, ale také do celé Evropy, včetně teritoria nynější České republiky. Ušetřeno bylo do současnosti jen málo teritorií, jako například Chile, Kypr, Argentina, části Austrálie a střední Asie.

    Úžasné Tempranillo

    Znalci vín rozdělují zdejší vinařské trati na tři části: Rioja Baja (nízká), Rioja Alta (vysoká) a na baskickou Rioja Alavesa (název odvozen od města Alava, baskitsky Araba). Liší se rozdílnosti půd a klimatickými podmínkami. Většina zdejších vám řekne, že vína z Rioja Alta a Rioja Alavesa s kombinací vlivu kontinentálního a atlantického podnebí jsou lepší než Rioja Baja, kde už převládá kontinentální podnebí. Samozřejmě to neplatí vždy. Lze objevit skvělá vína v celé oblasti Rioja, jen je třeba dávat pozor na výrobce a ročník a nenechat se unést opravdu výjimečně nízkou cenou.

    V Rioja Alta najdete většinu světově známých vinařství a sklepů (ve španělštině „Bodegas“), zdejší vína jsou známa svoji plností a střední intenzitou obsahu extraktních látek. Rioja Alavesa je ze tří oblastí rozlohou opravdu rozlohou nejmenší, ale najdete zde ty nejžádanější vinice, ležící na svazích vedle vysokých břehů řek a rozeklaných pohoří. Vinná réva zde musí odolávat mlhám a mrazu. Od krůpějí vody hrozny osušuje severní vítr a v létě během velkých veder zase hrozny ochlazuje. Nejlepší vína pěstovaná v Rioja Alavesa jsou mezi opravdovými odborníky velmi ceněná pro krásnou ovocnou chuť a plnost. Patří tradičně k nejdražším a nejvzácnějším z celé oblasti.

    Díky zkušenostem z Francie se i zde stalo zrání v dubových sudech standardem a produkovaná vína v oblasti Rioja proslula klasickým stylem, pro který je charakteristická jemná, krásná, červená, ovocná barva, stálá kyselost a aroma. Velice ceněných výsledků tu dosahují kombinací zrání v dražších francouzských a následně levnějších amerických sudech.

    Nejnověji některá nová vinařství v Rioja začínají používat více francouzský nebo maďarský dub (místo klasického amerického bílého dubu), aby získali hladší a kulatější víno - obvykle s menším obsahem kyselin. Tato vína ale často postrádají tradiční oceňovanou zemitost vín z Rioja.

    Hlavní odrůdou v oblasti Rioja je kultivar Tempranillo. Červené víno dle kvalifikace Rioja DOCa ho musí obsahovat minimálně 85 %. Doplňují ho odrůdy Mazuelo (Carignan), Graciano, Garnacha a případně i Viura, ze které se vyrábí skvělé bílé víno a Cuvée s přidáním odrůdy Mazuelo. Počet odrůd vína s označením Rioja DOCa je v oblasti omezený.

    Čtyři typy vín

    Rioja používá srozumitelný systém kvalifikace svých vín (DOCa Rioja – Denominación de Origen Calificada Rioja) takže je docela snadné najít to, co se vám líbí. Krom toho tu platí, čím déle je víno v dubovém sudu, tím vyšší je úroveň jeho kvality. Na kvalitu zdejších vín dohlíží kontrolní orgán pro víno, zvaný regulační rada DOCa Rioja, která kontroluje kvalitu výroby producentů a monitoruje sklizeň hroznů tak, aby zajistila empirické souznění vín z celé oblasti. To je pro zákazníka výhoda, protože vína z Rioja označená například "Crianza" budou mít podobný chuťový profil v celé oblasti. Rozeznávají čtyři různé druhy vína Rioja. Nejlepší způsob, jak je poznat, je mít vína ve sklenicích vedle sebe a začít ochutnávat od nejmladšího po nejstarší. Pojďme se blíže podívat na různé druhy červených vín (tinto) z oblasti Rioja (Španělsky tinto znamená červené víno, ale pozor v Kolumbii se říká takto kávě)

    Joven (čte se Choven)neboli "vin joven", což česky doslova znamená "mladé víno“. Vína v prvním nebo druhém ročníku si udržují primární svěžest a ovocnost. „Tempranillo vino joven“ je například mladé víno bez výrazného obsahu taninu (tříslovin).

    Crianza (čte se Krianza) zraje minimálně jeden rok v sudech a několik měsíců v lahvi. (U bílých vín minimální doba zrání v sudu kratší - 6 měsíců) Crianza je asi nejdostupnější víno z velmi kvalitních vín Rioja, zejména protože je i cenově nejdostupnější. Na úrovni Crianza stárnou vína nejčastěji v již použitých dubových sudech, takže barriková příchuť není tak výrazná. Crianza se dokonale hodí jako gastronomický doprovod k téměř všem jídlům. Díky poměrně vysokému obsahu resveratrolu ji doporučují odborníci jako vhodný nápoj před spaním. Mívá většinou ovocnou chuť, která zároveň není příliš agresívní. Tempranillo v Crianza má přirozené vysoké množství taninu. Cítíte trochu větší tělo, než u vína Merlot, ale přesto se více podobá vínům Cabernet Sauvignon .

    Reserva se vyrábí z vybraných hroznů pouze z nejlepších ročníků s výborným potenciálem. Stárne po dobu 3 let, z toho alespoň jeden rok v sudech. (U takto označených bílých vín činí minimální doba zrání 2 roky s tím, že nejméně 6 měsíců musí zrát v sudech.) Reserva Rioja chutná opravdu dobře. Navíc vinaři vína na této úrovni raději nechávají stárnout o něco déle, než je stanovená minimální doba, a volí lepší hrozny. Proto mnoho nadšenců vína Rioja ji považují za nejoblíbenější, protože tvoří pomyslný i finanční střed mezi velmi ovocnou Crianza a nejdražším vínem, nesoucí označení Gran Reserva.

    Gran Reserva, tak zde označují vybraná vína pouze z výjimečných ročníků, např. ročníky 2004 a 2005, které navíc u červených vín stárly minimálně 2 roky v dubových sudech a 3 roky v láhvi. U takto označovaných bílých vín je minimální doba zrání 4 roky. Červené víno Gran Reserva Rioja stárne nejdéle. Tím získává nádhernou strukturu tříslovin a z vína cítíte uleželou moudrost věku. Stejně jako u předchozích vín Rezerva, tak i při výrobě Gran Reserva platí, že většina vinařů vybírá pro tuto nejvyšší úroveň nejlepší hrozny a víno nechává opět zrát raději déle. Hrozny vhodné pro typ Gran Reserva se nemusí urodit i několik let. To znamená, že ke konečnému zákazníkovi se Gran Reserva dostává po 10 letech případně i starší.Gran Reserva s označením Rioja DOCa je ideální víno do sklepa, kde ho můžete archivovat až 30 let, samozřejmě při zajištění ideálních skladovacích podmínek

    Pokud máte rádi strukturu Cabernet Sauvignon a ovocnost Grenache, pak budete milovat Tempranillo (Název odrůdy lze do češtiny přeložit jako „časné“. Oproti dalším odrůdám totiž dozrává dříve). Je to velké víno s vysokým obsahem tříslovin, které se hodí k jakémukoliv výbornému zvláště červenému masu. Tempranillo je velmi populární réva, která roste všude, ale její původní vlastí je Španělsko a nejznámější pěstitelskou oblastí právě Rioja. Právě proto jsou zde nejtypičtější suchá červená vína s výraznou převahou této odrůdy s obsahem alkoholu kolem 13,5 % s doporučenou teplotou servírování 18 °C. Oblíbená jsou však i mladá bílá vína polosladká a suchá s obsahem alkoholu 11,5 % s doporučenou teplotou servírování kolem 8 °C, kde převažuje odrůda Viura doplněná odrůdou Malvasía. Tuto kombinaci volí zejména ženy už tradičně v Japonsku a USA. V Rioja najdete i mladá růžová vína z odrůd Tempranillo a Viura, vhodná k předkrmům, bílým masům a pizze.

    Ing. Jan Holeček

    E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

     

     

  • V rámci veletrhů cestovního ruchu GO a Regiontour, které se konají ve dnech 14. – 17. ledna 2016 na brněnském výstavišti, byly uděleny ceny Novinářské soutěže Czech Travel Press 2015. Tuto autorskou soutěž každoročně vyhlašuje Česká asociace novinářů a publicistů cestovního ruchu – Czech Travel Press (CTP), tentokrát pro kategorie Česká republika a historická výročí, Regionální gastronomie a Lázeňství a wellness. Autorské práce zaslali do soutěže novináři, blogeři a fotografové, kteří se dlouhodobě věnují cestovnímu ruchu. Mezi oceněnými jsou Miroslav Navara za seriál Naše země (leckde) vzkvétá – Má vlast cestami proměn, Lubor Falteisek za příspěvek Osvětim – město zdeformované válkou, Věnceslava Dezortová a Jovan Dezort za články Peklo na Housce možná uvidíte na vlastní oči a Kutná Hora, krásná a tajemná i na podzim. Porota ocenila kromě prací z tištěných médií také autory, kteří publikují v internetových médiích, mezi jinými Helenu Baker za blogwww.vinodoc.cz,  Jiřího Cysaře za články na autorském webuwww.cysnews.cz a Petra Skálu za články, určené turistům nawww.sportovnilisty.cz awww.prvnizpravy.cz . Novinářskou soutěž podpořili cenami společnost Balony.eu se sídlem v Břestku, Hotel Zlatá Hvězda Litomyšl,EA Hotel Joseph 1699 Třebíč,Vydavatelství Marco Polo aVydavatelství Kartografie Praha.

     

    (kysmar)