Travel Magazine

  •  

    Ve Francii zdejší sportovní příznivci se  stejným zájmem sledují nejvíce dva sporty fotbal a ragby. V této zemi jsou  jen tři stadióny, do jejichž hledišt se vejde přes 50 000 diváků. Dva největší stadióny  jsou v Paříži a ten třetí Stade Vélodrome  je v Marseille. Odtud se často vysílají sportovní přenosy do celé Evropy a častokrát i do celého světa.

    Trocha historie nikoho nezabije...

    Už dávno tento sportovní stánek nepatří cyklistům, ale míčovým hrám fotbalu a ragby. Do hlediště se vejde přesně 60 031 diváků a odtud sledují, co se děje na trávníku o rozměrech 105 x 68 metrů.

    Na velodromu přístavního města se hrála utkání MS ve fotbale v roce 1998 a o šest let později fotbalového šampionátu evropského kontinentu. Nejvíce se však stadión zaplnil v září a v říjnu 2007. kdy se zde hrála utkání světového šampionátu v ragby. I na těchto utkáních byli mezi diváky příznivci této hry z Česka, kteří  obdivovali nejenom hru Nového Zélandu, Itálie, Austrálie a dalších celků, ale rovněž dokonalou práci týmu pořadatelů.

    Domácí prostředí na velodromu si užívá fotbalový tým Olympique de Marseille, který zde hraje od roku 1937. Stadión byl výrazně zmodernizován   v roce 1998, kdy před MS v kopané se zvýšila zejména kapacita stadiónu ze 40 000 diváků na současnou kapacitu šedesát tisíc sedicích osob v hledišti.

    Každá ze čtyř tribůn byla pojmenováno podle významných osobností například podle běžce Jena Bouina a cyklisty Gustava Ganayeho. Jižní tribuna je pojmenována podle historické  osobnosti Chevaliera Pozeho a severní zase podle Pareice De Perettiho. 

     

    Rady před návštěvou stadiónu...

    Na stadiónu se pořádají nejenom sportovní akce světového výzmamu, ale i kulturní pořady,  neboť Marseille je městem, kam se snadno z Česka dostanete letecky, autobusem i automobilem, z jiných zemí navíc i lodní dopravou nebo z jiných měst Francie i po železnici.

    Při sportovních akcích  musíte  očekávat, že se do hlediště nedostanete s lahví žádného alkoholu a pořadatelé vám zabaví i nealkoholické nápoje, které si však můžete koupit na stáncích. Ty vám před vašimi zraky otevřou a předají bez uzávěru.

    Určitě vám pořadatelé neseberou fotoaparát a tak se můžete podívat, jak vypadal zaplněný velodrom při zápasech  mistrovství světa v ragby Nový Zéland - Itálie a Rumunsko - Itálie v září 2007.

     

     

    Napsali někde jinde...

    Turistika.cz

    http://www.turistika.cz/mista/marseille-stade-velodrome

     

  •  

     

    Francouzské tukové výrobky s názvem rillette v České republice prakticky neznáme. Také jejich výroba je pro tuzemského technologa nezvyklá. Při neustále rostoucí ceně energií asi také zůstane. Přesto ve Francii existují firmy, které se touto specialitou vcelku úspěšně živí. O tom se konečně mohli přesvědčit i naši gastronomičtí odborníci na workshopu, pořádaném v pražském hotelu Mariott Ekonomickou misí-Ubifrance v ČR. Jednou z vystavovatelek byla i ředitelka firmy Rillettes de L‘Ermitage z Lambersartu, Claudine Pourbaix, jejíž rodinná firma se na tento produktřadu let specializuje.

    Můžete nás v krátkosti seznámit s historií vaší firmy?

    Naší společnost jsme založili v roce 1976.V roce 1993 jsme museli vybudovat novou provozovnu tak, aby odpovídala všem evropským standardům.Díky tomu jsme úspěšně prošli certifikacemi, včetně té pro vývoz do všech zemí EU. Dostali jsme své číslo, a tedy isvůj tzv. ovál. O tom, že to pro malou soukromou firmu není jednoduché, asi nemusím vysvětlovat. V roce 2000 jsme začali naše výrobky exportovat a dnes rillettsz Lambersartu vyvážíme do 40 zemí světa.

    Kolik toho ročně vyrobíte?

    Roční produkce činí zhruba 300 tun této naší pochoutky. Denní výroba se ovšem liší podle poptávky. Například před svátky se až zdvojnásobuje. V horkých měsících pochopitelně zase klesá. Také si musíme přiznat, že nevyrábíme zrovna dietní pokrm. Na druhé straně i přes módu štíhlých liní si na odbyt nestěžujeme.

    Kde vás najdeme ?

    Naše továrna leží na severu Francie, nedaleko od města Lille.

    Přiznám se, že jsem se s podobným výrobkem u nás v Česku zatím nesetkal. Můžete mi alespoň zhruba prozradit, jak vaši specialitu vyrábíte?

    S každou šarží začínámev 6.30 hod. večer.Masopřes noc tepelně upravujeme ve vepřovém sádle. Tedy přesněji řečeno, do kotle vložíme maso, sádlo, víno s pepřem a solí. Všechno dohromady za stálého míchání pozvolna vaříme minimálně 12 hodin. Nepřidáváme do výrobku žádné konzervační látky, aditiva na zlepšení chuti nebo proteiny na zvýšení výtěžnosti. Prostě nic jiného než maso, sádlo, víno koření a do některých specialit ovoce nebo ořechy. Vše je ryze přírodní. Teplota při vaření nesmí překročit 106 oC. Tuto teplotu navíc používáme pár hodin před koncemprocesu. Samozřejmě při výrobě uplatňujeme některé postupy, které jsou naše know-how, takže ty vám neprozradím.Po celé noci vaření a průběžného míchání necháme celou várku zchladit na 65 oC a následně plníme do obalů. Používáme speciální plastové mistky, nebo výrobek plníme do vodu nepropustných střev. Pak hozchlazujeme v závěrečné fázi na 10 oC a při této teplotě ho uchováváme přes noc. Ráno rillettevakuujeme a uchystáme k expedici.Při této technologii je výrobek po celou dobu operace sterilní. Díky výrobnímu postupu prakticky není možné, aby něm přežilo cokoliv živého.

    Kolik typů rillettes máte v nabídce?

    Vyrábíme čtyři základní druhy – z kachních prsou, z husích prsou, třetí druh je z vykostěného vepřového plecka a poslední jeRilletts z krůtího masa. Na posledně jmenovaný produkt používáme horní krůtí stehna. Krom těchto základních rillette děláme i speciality, kdy základ dochucujeme. Zákazníci sdi například velice oblíbili rilletts s kachními prsy na pomerančích, nebo obdobný výrobek, do kterého se přidávají fíky. Co se týká balení, jak už jsem se zmínila, používáme různé druhy misek v několika objemových tvarech, ale také tyto naše výrobky narážíme podobně jako paštiky. Pokud si zákazník přeje jiný typ balení, tak mu vždy vycházíme vstříc.

    Výchozí suroviny pro vaši výrobu berete z Francie?

    To už dnes v globalizovaném světě nejde. Samozřejmě větší část materiálu, který zpracováváme, pochází z naší země, ale surovinysháníme po celé Evropě i v zámoří. Ve Francii je například velice obtížné sehnat husí prsa za dobrou cenu a v dobré kvalitě. Proto je dovážíme z Maďarska, které je touto surovinou proslulé. Stejně tak postupujeme i v případě kachních prsou.Vepřové je od nás nebo také z Belgie.Krůtí stehna máme z Francie, ale určití množství dovážíme z Brazílie.

    Jak trvanlivý je váš produkt ?

    Garantujeme minimálně 40 dní od data expedice z naší továrny. To je na potravinářský a vlastně nekonzervovaný výrobek hodně. Když je rillette zabalený do plastikových střívek, tak dokonce prodlužujeme lhůtu až na tři měsíce. Žádná listerie, salmonela nebo stafylokok.Asi si dovedete představit, jaké musíme mít nároky na čistotu výrobní technologie a výběr surovin, když se odvažujeme dát takovou garanci výrobku bez jakýchkoliv konzervantů. I s chutí jsme spokojení. Naši zákazníci ve Franciio rillette říkávají, že jakmile jednou ochutnáte,už nemůžete přestat. Náš výrobek by se měl objevit i na českém trhu. Potom uvidíme, zda si najde i zde své příznivce.

    kaa

     



  • Pohled do světa potravin a gastronomie z několika různých pohledů přináší publikace GASTRONOMIE V TOKU ČASU I, která představuje obor v interdisciplinárních souvislostech. Vydalo ji nakladatelství Press21 ve spolupráci s Vysokou školou hotelovou v Praze.

    Nová publikace zatáhne čtenáře do problematiky gastronomie hned z několika úhlů pohledu. Zajímá vás legislativa? Přemýšlíte při pohledu na jídelní lístek, jak asi tato praktická pomůcka vůbec vznikla nebo vás při slavnostní hostině napadne, jak se asi hodovalo na šlechtických dvorech? Odpovědi najdete v této knize. Kolektiv autorů je složen ze specialistů v daných oborech z praxe i akademické sféry. Publikace tak přináší příspěvky o produktech (potravinách a jídlech), o jejich výživové kvalitě, o racionální přípravě jídel, komponování stravy, o kulinářských tradicích a obyčejích i o obyčejích spjatých s konzumováním jídel. Upozorňuje na přesahy do jiných oborů lidského života (stravování v nákupních řetězcích, role jídla v pohádkách, nápoje v reklamě apod.).

    Editoři Libor Pavera a Eva Klánová do knihy vybrali mj. studie P. Attla, E. Mičkové a P. Studničky (Rozvoj gastronomie v Rakousku), M. Čertíka (Podnikatelský koncept v oboru „hospitality“)a také studii člena výboru Asociace novinářů píšících o cestovním ruchu Czech Travel Press a šéfa gastrosekce J. Holoubka (Gastronomie na šlechtických dvorech), dále pak polských odborníků z Krakova a Sosnowiece a další.

    Přehledné uspořádání příspěvků do pěti oddílů umožní snadnou orientaci nejen odborné, ale i laické veřejnosti. Publikace je spojena s chystaným workshopem na dané téma, který se uskuteční na jaře na Vysoké školé hotelové v Praze 8.

    Publikace stojí 199 Kč a můžete si ji objednat na adrese: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

  •  

    Rakouské Korutany jsou velmi lákavé nejenom v čase zimních sportů a radovánek, ale i o letní sezóně cestovního ruchu. Jedním z místních turistických magnetů je „plešatá hora“ Gerlitzen, která se zvedá doslova z modrých vod Ossiašského jezera. Ke své kuriózní přezdívce přišla díky svému holému vrcholu.

    V zimě se svahy Gerlitzenu hemží lyžaři a snowboardisty, neboť se zde rozkládá jedna z nejoblíbenějších lyžařských oblastí Korutan. V létě se sem pak vydávají milovníci přírody a horské turistiky, aby zde prožili krásnou aktivní dovolenou. Pro svou vynikající termiku je Gerklitzen vyhledávaným místem pro paragliding. A kdo by si chtěl ještě více zvýšit hladinu adrenalinu, ten se může těšit na absolutní senzaci: 1. rakouskou horskou trasu pro motokáry!

    Zábava pro malé i velké

    Horské motokáry připomínají klasické dětské motokáry. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že ty horské mají mnohem větší a také širší kola, jak se ostatně pro takové vozidlo v drsném horském terénu sluší a patří. Rychlostí minimálně 40 km/h se pak kandidáti zvýšeného adrenalinu v ochranných helmách řítí z vrcholu Gerlitzenu po Moserově sjezdovce až k mezistanici kabinové lanovky na Kanzelhöhe. Motokáry jsou snadno ovladatelné a říditelné, mají naprosto bezpečné a výkonné brzdy. Děti v nich smějí jezdit se svolením rodičů a od výšky 130 cm, senioři pak se svolením dětí a bez omezení tělesné výšky. Po dojezdu dolů jezdci nasednou na dvoumístnou sedačkovou lanovku a opět mohou na start. Více na: www.region-villach.at

    foto arxchiv

  • VÝCHODNÍ MORAVA - Centrála cestovního ruchu Východní Moravy již 5 let motivuje podnikatele, ale také veřejný a neziskový sektor k přípravě produktové nabídky resp. projektů, které podporují cestovní ruch v turistických destinacích. Projekty hodnotí porota složená z odborníků z oblasti marketingu, marketingové komunikace a cestovního ruchu.

    Do letošního ročníku HIT sezony se přihlásilo rekordních 12 subjektů, které předložily 18 soutěžních projektů – v každé kategorii devět. Šestičlenná porota měla toto složení:

    • Eva Frindtová, vydavatelka C.O.T. Media, Praha (předsedkyně poroty)
    • Ivan Marek, jednatel m-Ark, Marketing a Reklama Olomouc,
    • Petr Krč, předseda představenstva CK ATIS, a. s., Bruntál,
    • Jindřich Motýl, jednatel Motýl Media, s. r. o.,
    • Zuzana Tučková, FAME UTB, Zlín
    • Jiří Pilnáček, jednatel TURISTIKA.cz a předseda Asociace novinářů píšících o cestovním ruchu.

     

    Porota měla obtížnou úlohu, neboť produktové nabídky byly velmi zajímavé a vesměs kvalitně připravené. Proto se rozhodla udělit v každé kategorii tři ocenění – dvěma projektům udělila cenu poroty a jednomu HIT sezony 2014.

    V kategorii neziskového sektoru byly porotou oceněny tyto projekty:

    Ocenění HIT sezony 2014 získal projekt „Tajemství staré Kroměříže“ jehož autorem je město Kroměříž. Město připravilo kostýmované prohlídky, které realizují městem podporované zájmové organizace. Součástí prohlídek je netradiční a zábavnou formou podávaný soubor informací o historii, památkách osobnostech apod. Projekt takto oživuje víkendové pobyty organizované místními podnikateli a je mj. ukázkou přístupu místní samosprávy k podpoře cestovního ruchu.

    Cenu poroty si odnesly projekty „Specialized Bike resort Valašsko“, který realizuje sdružení Valašsko – Horní Vsacko a „Food Festival Resortu Luhačovice“, který připravuje Luhačovské Zálesí, o. p. s.

    V kategorii podnikatelů odbornou porotu nejvíce zaujal projekt „Zážitkový víkend na Barum Czech Rally“,který společně připravila společnost Rally Zlín, s. r. o. s UTB, koleje a menzy Zlín.Návštěvníkům zlínské Barum Czech Rally nabídne mimo jiné pohled na závod z vrtulníku, projížďku závodním autem a řadu dalších atraktivit, které z několika dnů strávených ve Zlíně učiní dokonalý zážitek.

    Cenu poroty získaly projekty Regenerace zad a kloubů od Lázní Luhačovice, a. s. a „Luxusní jachta Pandora“ od Kroměřížské plavební s. r. o., která jezdí po Baťově kanálu.

     

    Kromě těchto produktů Centrála cestovního ruchu ocenila jako Významný počin v cestovním ruchu obec Modrá Za koncepční rozvoj veřejné infrastruktury cestovního ruchu, zejména za projekty Archeoskazen Modrá a Živá voda Modrá.Cenu převzal z rukou ředitelky CCRVM Dany Daňové starosta Modré Miroslav Kovářík.

  •  

     

    Na Olomoucku je dnes velmi populární lyžovačka v Hlubočkách. Ze srdce samotné Hané je to sem coby příslovečným kamenem dohodil. Tachometr automobilu ukazuje, že z okraje města něco přes deset kilometrů. Vydejme se tedy na hlubočskou sjezdovku směrem Velká Bystřice a Mariánské Údolí. Cestou si jistě nenecháme utéci možnost prohlídky jedinečné církevní památky a dominanty kraje, jemuž se říká Svatý kopeček. A v zimním čase má přitažlivé kouzlo i zdejší zoologická zahrada.

     

    Na Olomouc shlíží v celé své kráse chrám Navštívení panny Marie již od 17. století. Svatý kopeček je slavné poutní místo a při své návštěvě v roce 1995 ho povýšil Jan Pavel II. na baziliku minor. Přilehlý premonstrátenský klášter je chrámu důstojnou oporou. Nádherným kulturním zážitkem jsou zdejší chrámové koncerty.

     

    Svatokopecké zoo

    Pokud máte ale ve voze děti, dopřejte jim ještě před řáděním na sjezdovce, nebo naopak, v rámci odpočinku z únavy po zimních radovánkách, návštěvu báječné zoologické zahrady. I ona se nalézá na Svatém kopečku a je přitažlivá, i když je zde sněhu třeba po kolena. Žije zde přes 200 druhů zvířat. Místní „zahrada inteligence“, jak zoo nazývali již staří Číňané, je proslulá odchovem mláďat gepardů, žiraf a pižmoňů. Nechybí zde však ani žralok v obřím akváriu.

     

    Správný sešup na Hlubočkách

    A už jsme na místě. Automobil odstavíme na hlídaném parkovišti a jsme bez starostí, že nám někdo něco ukradne, Vítá nás baterie sněžných děl, připravena k palbě v případě, že by byla příroda letos skoupá na příděl sněhu, což však ale dle dlouhodobé předpovědi nehrozí.

    Kolem nás se hemží lyžaři všech věkových kategorií. Od mrňousů, kteří bojují s přitažlivostí zemskou a jsou více na zadečku než na lyžích, přes suverény a profíky až po seniory, kteří si doslova každý metr sjezdovky vychutnávají, jako by to měl být poslední v jejich životě. Zkrátka, tady to žije. I bez matonky, chtělo by se zažertovat. Tu si ze ale můžete dát co hrdlo ráčí, jako spoustu jiných dobrých věcí k pití i zakousnutí v restauraci přímo pod vlekem – a za ceny lidové!

    I když jsme na Hané, je před námi pěkný kopec. SKI AREÁL HLUBOČKY nabízí čtyři parádní sjezdové tratě v celkové délce 1700 metrů. Nahoru nás vyveze buď centrální vlek, nebo vlek levý, děti mají svůj – napravo od centrálního. A naprosto vlevo, odkud se nese křik a halas, je snowboardový park rozšířený o bordercrossovou trať.

    Sjezdovka zvaná Nad kostelem je středně těžká s délkou převýšení 460/80 m., sjezdovka U lesa je lehká, s převýšením 560/80 m., sjezdovka K vysílači je středně těžká s převýšením 460/80 m., a Dětská sjezdovka je velmi lehká, s převýšením 220/24 m.

    Všechny mají zařízení na technický sníh, jezdit se dá při umělém osvětlení a běžně se zde lyžuje do Velikonoc. Nechybí půjčovna i úschovna ani servis sportovního náčiní, ani výuka carvingu nebo snowboardingu a specializovaná dětská školka lyžování.

     

    Ze sjezdovky přímo do koupele

    A když už tedy budete mít lyžování až až, což takhle trošku se ohřát a relaxovat? Pak není nic jednoduššího, než se vydat dvanáct kilometrů na jihozápad od Olomouce do Zlatiniv. Léčebné účinky místních sirných vod využívali tady lidé odpradávna. První lázeňská budova zde pochází již z roku 1733. Přírodní lázně využívající sirovodíkového pramene o teplotě osmatřiceti stupni Celsia navštěvují především lidé s nemocemi pohybového ústrojí, ale úlevu zde najdeme při natažených svalech či naražené kostrči po celodenním pobytu na sjezdovce.

    Lázeňští pacienti i krátkodobí hosté si mohou vybrat z pestré škály procedur i ozdravných pobytů, k dispozici jsou i relaxační víkendy.

     

    INFOBOX:

    Ski Areál Hlubočky se nachází na rozhraní pohoří Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů

    Středisko leží v nadmořské výšce 300 m., a je vybaveno moderním systémem technického zasněžování celého areálu

    Hlavní příjezdová komunikace pro autobusy a osobní vozy vede z Olomouce směr Velká Bystřice, Mariánské Údolí

    Cesta vlakem: trať číslo 310 z Olomouce hl.n směrem na Hrubou Vodu, Krnov a Opavu východ. Vystupuje se na páté zastávce „Hlubočka zastávka“

    Denní sněhové zpravodajství TELETEX ČT1 a ČT2 str. 195/7, infokanál TV MORAVA nebowww.skriareálhlubocky.cz

     

  •  

    Na levém břehu zlatonosné Otavy v západních Čechách leží mezi Strakonicemi a Klatovy starobylé město Horažďovice. Jak víme z prvních dochovaných zpráv z roku 1251, prapůvodně to byla osada Gorazdějovice, založená knězem Gorazdem, žákem a nástupcem svatého Metoděje, bratra Cyrila, slovanských věrozvěstů. V současné době jsou Horažďovice třetím největším městem okresu Klatovy, a svou perspektivu spojují zejména s turistickým ruchem. Nabídka je bohatá: Od prohlídky historického centra, které je městskou památkovou zónou, až po  renesanční zámek, klášter ze 16. století nebo třeba návštěvu hradiště Prácheň, datovaného do období mezi 11. až 13. stoletím.

    Ale ani tento výčet není konečný, jak o tom svědčí kupříkladu dubnové rýžování zlata. Akce přilákala mnoho nadšenců z celé republiky, spokojeni byli jak účastníci, tak i organizátor, pracovník městského muzea Aleš Červený. Horažďovice tak mají opět o jeden turistickým magnet více.

    Zahájení musejní sezony 2011
    Horažďovický zámek stojí na místě gotické tvrze, kterou postavili ve 13. století Bavorové ze Strakonic. Jak šel čas, objekt měnil majitele i podobu, původně gotický hrad byl přestavěn na renesanční zámek. Šternberkové, jedni z pozdějších majitelů, pak přestavěli  v letech 1681-1692 zámek v barokním stylu. Poslední majitelé, hrabata Kinští z Vchynic a Tetova, žádné velké stavební úpravy již neprováděli a po válce v roce 1945 jim bylo panství, na základě spolupráce s nacisty, zkonfiskováno.
    Turisté při prohlídce především obdivují tzv. Velký sál s unikátní nástropní freskou. Ta, na ploše pětasedmdesáti metrů čtverečních, znázorňuje vítěznou bitvu husitů s vojsky císaře Zikmunda pod Vyšehradem v Praze dne 31.10. 1420. Fresky na stěnách sálu  zachycují výjevy z válek s Turky, včetně bitvy u Vídně z roku 1683. Námětem, velikostí i  zpracováním se jedná o jedinečnou freskovou výzdobu, kterou jinde v ČR nenajdeme. Turisté jistě ocení i zámeckou kapli z roku 1680, včetně stropní fresky Povýšení svatého Kříže z roku 1712.

    Netradiční spojení zámeckých prostor a muzejních expozicí
    Městské muzeum Horažďovice sídlí v zámeckých prostorách. Turisté tedy mají mimořádnou možnost spojit návštěvu nejkrásnějších zámeckých prostor a prohlídku muzejních expozic i se sezónními výstavami. Oblíbenou stálou výstavou je Lidová kultura Horažďovicka, zajímavá je Mineralogie, kde je vystaveno přes 500 mineralogických ukázek z jedenácti nalezišť v okolí města i expozice archeologie, která dokumentuje nejstarší historii Horažďovicka od starší doby kamenné až po 15. století. K prohlídce ale návštěvníky lákají i stálé výstavy pod názvy Středověk, Válečná  historie, 19. století či Židé v Horažďovicích. K zámecké části muzea patří i tzv. Zámecký pokoj a Modrý salonek.

    Židé v Horažďovicích
    Domácí i zahraniční návštěvníci se stále více zajímají o židovskou historii, kulturu i památky. Svědčí o tom nejenom Evropský den židovské kultury, který se koná každoročně první víkend v září, ale i specializované zájezdy cestovních kanceláří po židovských památkách.
    Osídlení Židů v Horažďovicích je doloženo od třicetileté války. V roce 1684 zde byla postavena synagoga i založena škola. V průběhu 19. a 20. století se stali Židé na Horažďovicku hybnou silou obchodu a průmyslu. Druhá světová válka však znamenala konec této komunity. Do koncentračních táborů poslali nacisté 118 osob, včetně žen a malých dětí, zpět se vrátilo pouze 7 lidí. Opuštěná a chátrající synagoga byla v roce 1980 zbourána. V muzejní expozici jsou zachovány části jejího zařízení i listinné dokumenty po obětech koncentračních táborů a unikátní dřevěný náhrobek z roku 1915.

    Po cestách, které zarostly
    Koncem května, přesně 29.5 se bude v horažďovickém zámku konat vernisáž jedinečné výstavy, zaměřené na židovské památky na Horažďovicku. Výstavou oficiálně zahájí muzejní sezóna 2011 a je třeba říci, že je rovněž součástí doprovodného programu mezinárodní konference, na kterou přijede řada hostů a historiků i z  Anglie i Izraele. Ve dvou patrech zámecké věže budou vystaveny faktografické dokumenty, seznamující návštěvníky s kulturou židovského národa včetně zvyků a náboženských tradic a především pak bohatá prezentace děl známého pražského fotografa Jiřího Vašků (1948), z  jeho horažďovických „ cest, které zarostly“, dokumentující židovské památky zdejšího kraje.
    „Své dětství a posléze mládí jsem prožil v Praze, na starém Městě v centru pražského ghetta v blízkosti Staronové synagogy. Z oken našeho bytu jsem viděl letitý židovský hřbitov s kamínky na náhrobcích, a už v té době mě silně přitahoval svou tajemností,“ vzpomíná fotograf Vašků. „V pozdější době, kdy mi učarovala fotografie a začal jsem ji studovat na konzervatoři a později na Institutu výtvarné fotografie, jsem začal hledat nové a neotřelé náměty a pohledy. Zaujalo mne fotografovat „nalezené zátiší“, jak jsem si sám pro sebe nazval židovský hřbitov, tenkrát ještě téměř opuštěný, bez zájmu malířů a uměleckých fotografů…“


    Od té doby uplynula ve Vltavě spousta vody. Faktem ale zůstává, že jeho první „židovská“ výstava byla v roce 1990 přímo v Klausově synagoze v Praze, kde se Vašků s úspěchem zhostil nelehkého úkolu zachytit fragmenty pražského ghetta neotřelým výtvarným pojetím.
    Na horažďovické výstavě Jiřího Vašků budou vystaveny fotoobrazy židovských stop z obcí Slatina, Rábí, Kasejovic, Hlístova i Horažďovic samotných. Výstava bude veřejnosti přístupna od konce května do konce září 2011.

     

    FOTO:  Jiří Vašků

  •  

    Za  Karla IV., krále a císaře, bylo v Čechách na 32 000 hektarů vinic. V současné době je vinnou révou osázeno necelých 730 hektarů. Mezi nejstarší historická místa, kde se víno pěstovalo, patří Kutná Hora. Její centrum představuje architektonický skvost evropského významu, a proto bylo v roce 1995 spolu s chrámem sv. Barbory a katedrálou Nanebevzetí panny Marie zapsáno na Seznam světového a kulturního dědictví UNESCO. Ve svazích pod Barborkou, jak místní mazlivě říkají světoznámému gotickému chrámu, se rozkládá nedávno obnovená vinice, o kterou pečují Vinné sklepy Kutná Hora s.r.o. se sídlem v Klášteře svaté Voršily.

    Vinné sklepy Kutná Hora je mladou, malou rodinnou společností se dvanácti stálými zaměstnanci, která si  vzala za svůj cíl obnovit zašlou slávu a dlouholetou tradici pěstování révy vinné na Kutnohorsku. O zdejším vinařství je první písemná zpráva v Kosmově kronice již z roku 1101. Klášter sv. Voršilky z roku 1738 leží při  silnici z Prahy, v blízkosti historického středu  města. V části jeho sklepích jsou uloženy sudy s vínem, které se zrodilo na jižních tratích vinic, které obhospodařuje jmenovaná společnost, jejíž ředitel Lukáš Rudolfský nás vítá  pohárem vína .

     

    Vinařská podoblast mělnická

    V Čechách máme dvě vinařské podoblasti – mělnickou a litoměřickou. Většina viničních tratí Mělnicka leží na opukách české křídové pánve a na Kutnohorsku jsou kamenité ,štěrkopísčité. Ve vinicích této podoblasti jsou největší plochy odrůd Müller Thurgau, Ryzlin rýnský, Svatovavřinecké,  Rulandské šedé  a tradiční odrůdy Rulandské modré, dovezené Karlem IV. z burgundské obce Chambertin, tam zvané Pinot noir.
    Po prohlídce obchodních a degustačních prostor společnosti v klášteře nás zve ředitel Rudolfský na exkurzi probouzejích se vinic.
    „V Kutné Hoře pěstujeme víno na 52ha na tratích U všech svatých, Nad kapličkou, U  borku a  na první sklizeň se těšíme z vinohradu pod Barborou,“ vysvětluje Rudolfský.
    Na vinici U všech svatých je to coby příslovečným kamenem dohodil, vozem jsme tam za pár minut. Z mírného vršku máme jak vinici, tak celé město jako na dlani, v dáli se tyčí impozantní panorama sv. Barbory. Když si uvědomíme, že se zde pěstovalo víno již před tisícovkou let, zmocňuje se člověka dosud nepoznaný ostych a úcta k tomuto téměř mystickému místu.


    Kamenitá půda má stejný charakter jako ta burgundská. Zdejší vína vynikají svou typickou odrůdovostí, svěžími kyselinkami a nezaměnitelným buketem, jak konstatujeme při koštu přímo na vinici. Jak je třeba, hodnotíme vzorky očima, čichem i  následném poválení na jazyku a je třeba říci, že jsou, jedním slovem, znamenitá!
    „Vína jsou to takříkajíc plná a kořenitá,“ podotýká Lukáš Rudolfský. „Nejvíce se zde daří odrůdám Rulandské šedé, Chardonnay a Tramín červený, z modrých odrůd Svatovavřineckému a Rulandskému modrému.“


    Vinice jsou vzorně ošetřeny, a bez chemie, způsobem, jakým se o révu starali naši prapředci. Dokonce jsou sekány ob řádek, aby měli nejrůznější brouci čas přelézt do bezpečí druhého pruhu. Zkraje vinice jsou i hromady kamení, tvoří jedinečné úkryty pro ještěrky, ve své roli predátorů lapající hmyz škodící révě. Hnojí se zásadně chlévskou mrvou a mechanizace se používá jen v nezbytných případech, většina prací se dělá ručně, včetně sklizně hroznů. Díky těmto k přírodě šetrným přístupem byl Vinným sklepům Kutná Hora, jako jedinému vinařství v Čechách , přidělen certifikát PRODUKT EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ, tzv. BIO certifikát. Lahve takto označených vín patří k tomu nejlepšímu na trhu a jsou vyhledávány lidmi, kteří upřednostňují zdravý životní styl .

     

    Vinohrad pod Barborou a ty další

    V dubnu roku 2009 byla slavnostně zahájena obnova historického vinohradu pod chrámem sv. Barbory a Jezuitskou kolejí. Podle dobových zpráv se tady pěstovalo víno již před 350 lety, o jaké odrůdy se ale jednalo, nikdo přesně neví. Předpokládá se však, že to bylo Rulandské modré.
    „Nejdříve nás čekala tvrdá práce. Dva roky jsme mýtili nálety, obnovovaly terasy a připravovali půdu,“ vzpomíná ředitel Rudolfský. „Až konečně přišel čas výsadby.“
    Na plochu o rozloze půl hektaru bylo vysázeno 1 600 rostlin, neboli hlav, jak říkají keřům vinaři. Hlavní odrůdou již jmenované Rulandské modré, přivezené Karlem IV. do Čech ve 14. století.


    „Jednou ze zajímavostí či kuriozit je starobylá odrůda Tramín bílý, neboloi brynšt, který se jinde v České republice nevyskytuje. Další zajímavostí je tzv. ukázkový řád, kde si budou moci návštěvníci a turisté moci prohlédnout méně známé odrůdy jako Ryzlink zlatý, Muškatel, Savignon šedý, Chrupka bíla nebo červená.“
    Čas první sklizně se pomalu blíží,  i když se při práci na vinici jedná o běh na dlouhou trať, neboť vinná réva začíná plodit až po třech letech.
    „Víme, že se zde vínu bude dařit,“ je si jistý Lukáš Rudolfský, „ a  máme na co těšit. I když z ekonomického hlediska to nebude sice příliš výhodné, vyváží tuto skutečnost fakt, že bude tento svah výkladní skříní a chloubou naší společnosti, ale i kutnohoráků.“
    Na dalším rozvoji českého vinařství se společnost Vinné sklepy Kutná Hora podílí i výsadbou nové vinice v obci Kuks, který je spíše znám, jako perla vrcholného českého baroka než jako vinařská obec.


    „Na jaře roku 2005 jsme zde obnovili 0,5 ha starého vinohradu „Nad zámkem“ s tradičními burgundskými odrůdami – Rulandské bílé, šedé a modré. Pro milovníky tohoto lahodného moku připravujeme vína té nejvyšší kvality, loučí se s námi ředitel Rudolfský.


    Ceny odpovídají hodnotě, některé láhve se mohou vyšplhat až k částce 150 000 korun. Ty jsou ale určeny V.I.P zákazníkům, řadový občan  dobře nakoupí v řádech stokorun. V nabídce společnosti jsou červená i bílá vína, nechybí růžová ani dezertní nebo sekty. Mnohé dosáhly vynikajících ocenění na soutěžních a nominačních výstavách vinařské oblasti Čechy, jako kupříkladu Cuvée Barborka bylo oceněnomezi sto nejlepšími vína České republiky, Rulandské modré 2007, výběr z hroznů zlatou. Svatovavřinecké 2008 kabinetní získalo titul Champion červených vín či Svatovařinecké 2007 slámové cenu Champion laické komise. Vína z vinic Kutné Hory jsou známá jako kvalitní vína s královskou tradicí a společnost Vinné sklepy se snaží i o důstojnou ambaláž – takže jejich dárkový papírový obal získal v národní soutěži o nejlepší obaly cenu Obal roku 2007.

     

    Vinařská turistika
    Vinné sklepy Kutná Hora se také jako jediná společnost z Čech může pochlubit certifikátem služeb vinařské turistiky. Cílem certifikace je označit zařízení, která kvalitou poskytovaných produktů a služeb, ale i historickou nebo architektonickou hodnotou objektů kde sídlí, reprezentují to nejlepší z vinařské turistiky ve vinařských oblastech Morava a Čechy. V rámci tohoto certifikátu jsou tedy všechny kutnohorské vinice společnosti Vinné sklepy propojeny vinařskou cyklotrasou, vedoucí z historického centra města a doplněny naučnou vinařskou stekou s možností degustací i odborného výkladu. Vinný sklep rovněž nabízí řízené degustace jak v Kutné Hoře, tak i na Kuksu a v Jaroměři, kde společnost rovněž víno pěstuje. Více na: www.vinokutnahora.cz

     

     

  • K problematice cestovního ruchu

     

    Již několik let vyrážíme s rodiči prostřednictvím Čedoku na týdenní rekreace po České republice. Máme tak příležitost poznat krásy naší vlasti. Ať již cestujeme po památkách, nebo podnikáme výlety do přírody, ubytováváme se, kvůli pohodlí, v hotelu. Žádný pobyt není dokonalý, to se rozumí, ale to, co jsme zažili letos, překonalo i naše nejhorší představy.

    Aby bylo jasno, není mým účelem obviňovat Čedok, kterému jsme pobyt sice reklamovali, ale který nenese na našich strastech vinu, ani nepatřím mezi notorické stěžovatele a naučil jsem se stoicky snášet opravdu hodně. Ne, hlavním důvodem, proč jsem se rozhodl veřejnost informovat, je snaha, aby další zájemci nedopadli podobně, jako my.

    Hotel Jeleňovská leží v nádherné krajině Bílých Karpat, nedaleko Valašských Klobouk. Je to rekreační objekt s dlouhou historií, atraktivní v zimě i v létě. Dokonce je příjemcem minimálně dvou dotací, jedné i ze Strukturálních fondů EU.

    Ubytovaní mají k dispozici restauraci, kavárnu, snack-bar, krytý a venkovní bazén, posilovnu, rehabilitační zařízení, kuželnu a stolní tenis, pokoje jsou vybaveny TV/SAT, sprchou, WC a telefonem. Hotel nabízí i služby animátora, který zajišťuje pro hosty program, včetně tanečních večerů s hudbou.

    No řekněte sami, nezní to lákavě? A to jsme, jako rekreanti Čedoku, měli animátora i celodenní vstup do bazénu v ceně. Neváhali jsme a rekreaci koupili, byť byla její cena o něco vyšší, než jakou jsme si stanovili jako strop.

    Tolik teorie, nyní realita…

    Zlatokop

    Hotel vystřídal poslední dobou několik ředitelů a s každým prý byla situace horší a horší. Současnému neřeknou v okolí jinak, než zlatokop.

    Kvalita poskytovaných služeb je pro něj na posledním místě, důležitá je pro něj plná obsazenost hotelu. A tu nejen dosahuje, ale i několikanásobně překračuje.

    Propustil prý pracovnici, která se starala o to, aby v hotelu nedošlo ke kolizím při ubytování a proto je naprosto běžné, že se sejde více hostů, než jich je hotel i s přilehlými chatami schopen pojmout. Například v době naší rekreace, zaplacené již od ledna se tu sešel autobus Poláků, ruský hokejový dorost a velká skupina Slováků, které pan ředitel slíbil celý hotel. Urychleně proto musel odeslat Rusy někam do Luhačovic, a i tak to vypadalo, že Slováci spí ve spacácích a karimatkách i po chodbách a v kavárně.

    Navíc se zdá, že úsporná opatření šla i dál, neboť slibovaného animátora jsme za celou dobu pobytu nespatřili a jeho nástěnka s programem zela prázdnotou.

    Pan ředitel ovšem nenechává ubytovací problémy jen tak a s hosty je konstruktivně řeší. Bohužel se zdá, že jen s těmi, kteří si nahlas stěžují či prozradí, že jsou členy České asociace novinářů a publicistů cestovního ruchu a budou psát o pobytu článek. Nebo ho k tomu vedl fakt, že nám jedna ze servírek přinesla Knihu přání a stížností, abychom do ní zapsali pochvalu pro ni, její kolegyni a kuchaře? Objevil se totiž se svou nabídkou hned poté.

    Nejprve nás politoval, že jsme si nevybrali nejlepší dobu pro rekreaci, že to Čedoku říkal, že sem nikoho nechce, že má dost svých hostí a že se marně snažil, aby jej z katalogu vyškrtli (necelých čtrnáct dní předtím, jak nám řekli na Čedoku, obnovil svou registraci). Prý máme jet domů a vrátit se v září, to že je stejně pro pobyt nejkrásnější termín (další den jsme se v Kloboukách dozvěděli, že sice září je ráj pro houbaře, ale je tak deštivo, že se skoro nedá vyjít ven.

    Na mou námitku, že si nemohu brát dovolenou, jak se mi zlíbí, kontroval tím, že mohu přijet na prodloužený víkend. (Pominu-li fakt, že žádný takový až do vánoc myslím již není, nabízet 3 noci jako náhradu za 5 je opravdu vyčůranost vysokého kalibru.)

    Když viděl, že se od nás odpovědi nedočká, řekl, že se máme rozmyslet a druhý den za námi přijde, co a jak. Od té doby jsme ho neviděli. Ptali jsme se i dalších Čedokářů, ale zjevně jsme byli jediní, za kým s podobnou nabídkou šel.

    Přece byste nespali, když se druzí baví

    Spaní v hotelu byla kapitola sama pro sebe. Měli jsme pokoj nad terasou kavárny, která, mimo jiné, sloužila i pro společenské akce. Kdyby se omezily jen na její vnitřní prostory, asi by to bylo v pořádku, ale většinou se odehrávaly na její terase a přilehlých venkovních prostorách, včetně bazénu.

    V den našeho příjezdu se konala v hotelu svatba – no, to jsme byli ještě ochotní tolerovat. Druhý den přijeli již zmínění Slováci a od té doby se večer co večer v kavárně bavili do časných ranních (nebo je lépe říkat pozdních nočních?) hodin. Vyvrcholením byla noc z pátku na sobotu, kdy měli raut spojený zřejmě s rozlučkou. Kolem druhé v noci mne z neklidné dřímoty vytrhl výskot a mohutné šplouchání – chlapy tam ženské házeli do bazénu.

    Pod slovenskou nadvládou

    Nejsem xenofob a část mé rodiny pochází ze Slovenska, ale po týdnu v Jeleňovské nebudu moct Slováky hezky dlouho vystát. A nejsem sám, zejména personál z nich byl zoufalý. Slováci si prostě mohli dělat, co chtěli a kdo jim něco vytkl či nesplnil do puntíku jejich přání, byl ihned vedením hotelu pokárán.

    Zatímco o Polácích a Rusech nikdo prakticky nevěděl, přítomnost Slováků nešlo přehlédnout. Jelikož jen jejich počet přesahoval ubytovací kapacity hotelu, byl kvůli nim zaveden i zvláštní režim. Dřívější otvírání jídelny pro podávání snídaní byl ale zřejmě jediný klad, který z jejich pobytu plynul.

    Měli mezi sebou spousty dětí, navíc část z nich byl snad nějaký tábor samurajů, či co, takže v jídelně panoval vždy nepředstavitelný hluk a zmatek. Děti se praly u jídla, nebo dokonce atrapami mečů občas ohrožovali lidi v okolí. Někdo by možná mohl namítnout, že pro děti je třeba mít pochopení, ale vzhledem k tomu, že se do restaurace chodily stravovat i děti z blízkého tábora, se kterými žádné problémy nebyly, je to jen otázka výchovy a disciplíny.

    Nejinak tomu bylo i bazénu, který měli pro sebe několik hodin denně rezervovaný, ale vyskytovali se tam i v době, kdy byl konečně zpřístupněn i pro ostatní. To by až tak nevadilo, kdyby při tom nevydávali takový řev (podotýkám, že zde nešlo o malé děti, ale puberťáky), který se v prostorách krytého bazénu neuvěřitelně rozléhal. Rovněž nevím, zda se jednalo o negramotné jedince, či se slovenčina za ta léta od češtiny stihla tolik odlišit, ale ani jednomu z nápisů zakazujících skákání do vody zřejmě nerozuměli.

    Jak už bylo řečeno, každý večer byla kavárna vyhrazena pro Slováky, proto byla ostatním hostům k dispozici pouze restaurace, která však zavírala již v devět hodin (kromě jednoho dne, kdy si ji slovenské děti zabraly na diskotéku, zatímco dospělí se bavili v kavárně). Po skončení této doby mohli jít ostatní hosté buď na procházku, nebo se jít dívat na pokoj na televizi. Spát se tak brzy rozhodně nedalo.

    Dobrá strava – základ bytí

    Snídaně jsou v Jeleňovské podávány formou bufety. Výběr je celkem bohatý, i když poměrně jednotvárný. Navíc by člověk čekal na Valašsku spíše fiále, než žemlovitou vánočku.

    Měli jsme polopenzi, ale měli jsme jeden den možnost si dát i obědové menu (pršelo, byli jsme na hotelu a zašli si na minutku, jenže Slováků bylo mnoho, večer měli raut, tak se kuchařům minutky NECHTĚLO dělat i dostali jsme tedy vybrat mezi meníčkem a hladem). Menu se skládalo z pórkové polévky (voda, nebo hodně ředěný vývar, do kterého byla nasypána trocha pórku) a dále si bylo možné vybrat ze tří desetidekových jídel. K tomu libovolné množství zeleninového salátu. Cena sto deset korun. Pro úplnost je třeba dodat, že jsme byli na obědě i den předtím, za druhé směny, kdy v jídelně bylo třikrát tolik lidí, ale kuchař, pan Krpenský, minutky dělal a porce byla tak velká a zeleninové oblohy tolik, že bohatě stačila i bez přílohy a člověk se tak výborně najedl za necelých sto korun.

    Večeře měla být formou teplého bufetu, výběrem ze čtyř jídel. Ta jsme ovšem viděli jen první večer, po zbytek pobytu byla, zřejmě kvůli zvýšené konzumaci Slováků, pouze 3. Pro přílohu si bylo možné chodit opakovaně, maso bylo pouze na příděl a jeho velikost stěží odpovídala stogramové porci.

    Jelikož jsme měli polopenzi, nevěda, kde budeme zrovna v poledne, chtěl jsem si v neděli, po pozdějším návratu z túry, jsem si chtěl dát něco malého k snědku. Restaurace byla v tu dobu zavřená, zašel jsem tedy do kavárny. Čekal bych, že zařízení nazývané kavárnou, navíc suplující přes den restauraci, bude mít ve své nabídce alespoň všudypřítomný medovník, nebo bude možné si, stejně jako v restauraci, objednat palačinky, ale ouha, neměli k jídlu vůbec nic. Dal jsem si tedy alespoň horkou čokoládu. Rodiče, kteří za mnou po chvíli přišli, si dali pivo. Už po čuchu bylo zkysané, ale číšník řekl, že pivu nerozumí a BRIGÁDNICE, která jej čepovala, ho prý chutnala a je dobré. No, její chuťové buňky bych vážně chtěl mít.

    Volnočasové aktivity – nejdřív Slováci, pak dlouho nic a pak…

    Jak už jsem naznačoval, sliboval hotel větší množství způsobů, jak strávit volný čas. Některé byly však dosti relativní.

    ·        Dráhy v kuželně byly v dezolátním stavu, navíc od úterý ji měli přednostně zamluvenou Slováci.

    ·        Bazén byl dobře polovinu času (jednalo se o nejatraktivnější termíny) zamluvený Poláky a Slováky.

    ·        Animátor se za celou dobu neukázal.

    ·        Satelitní televize na pokojích měly cca. 5 programů (a minimálně na našem nebyl avizovaný telefon).

    Rada na závěr

    Všem, kdo rádi poznávají krásy naší vlasti, mohu okolí Valašských Klobouk doporučit. Ale pobyt v Jeleňovské je jen pro otrlé.


  • Historie ozdobila území České republiky stovkami objektů, kterými se můžeme pyšnit jako doklady existence, za kterou se netřeba stydět. Podobně jako ve Španělsku vznikla celá hustá síť tzv. „paradores“, tedy zámků – hotelů, také řada současných vlastníků zámeckých a hradních objektů u nás se dala cestou otevření svých – zpravidla zrekonstruovaných – historických staveb veřejnosti, ať už jako ubytovacích kapacit, či kulturních středisek, mozeí a galerií apod. Mezi takové se řadí nedávno rekonstruovaný a do provozu uvedený zámek Berchtold, nedaleko Prahy v okrese Praha-východ.


    Okénko do historie


    První písemná zmínka o Kunicích - Vidovicích je z roku 1388. V 17. století náležela ves Vidovice s poplužním dvorem ke statku Velké Popovice. Od roku 1808 pak připadla ke vsi Chlum. Roku  1877 byl statek zapsán  do zemských desek  samostatně, jako statek, zvaný Vizovický.

    V roce 1894 byl statek, mapovaný již jako zámek, odprodán novým majitelům, kteří zde roku 1904 provedli největší a nejpodstatnější stavební úpravy. Od roku 1906 je sídlo popisováno jako „nově vystavěný zámek s parkem“.  K významným  vlastníkům panství a zámečku patřily známé osobnosti, jako např. Václav Stařimský, svobodný pán z Libštejna, Jan Josef Václav Radečský z Radče, rodina pražského podnikatele Millera, známý fyzik  a matematik Prof. Dr.G. Blažek, nebo šlechtický rod Berchtoldů. Od 2. pol. 20. stol. zde byla armáda - a to protivzdušná obrana Prahy. Poté se stala majitelem obec Kunice. Konečně asi 10 let sídlila v zámku soukromá firma, která dopustila postupnou  devastaci  celého zámeckého areálu.

    Dne 18. dubna 2005 se stává majitelem zámku rodina JUDr. Růžičky z Vidovic. Začíná nová epocha v historii zámku. Rodina dala zámku jméno Berchtold podle posledního dochovaného erbu a uskutečnila jeho celkovou rekonstrukci, včetně jeho okolí. Zámek zůstal otevřen široké veřejnosti. Na své si zde přijdou jak rodiny s dětmi, nechybějí aktivity mládeže, sportovců, firemní akce. K dispozici je  ubytování, stravování, možnosti pro sport i odpočinek. Z celého zámeckého areálu tak vzniklo unikátní středisko pro sport, relaxaci, kulturu, zábavu, poučení i vytváření vztahu k přírodě i vztahům mezilidským.

    Tento vysoce atraktivní objekt najdeme přibližně 30 km od centra Prahy směrem na Brno. Leží v překrásné přírodě, obklopen nádherným parkem, plným roztomilých miniatur.

    Dokonale zrenovovaný interiér nabízí ubytování v 16 pokojích. Dva z nich jsou speciálně připraveny pro novomanžele, ostatní nabízejí útulné ubytování pro rodiny s dětmi. Jeden ze zámeckých sálů lze využít k pořádání společenských událostí, jako jsou plesy, koncerty, výstavy, svatby a jiné nevšední příležitosti. Druhý sál je vybaven konferenční technikou a je plně připraven pro firemní i soukromé akce tohoto druhu.


    Restaurace Kouzelná zahrada je zaměřena na lokální kuchyni a během teplejších měsíců otevírá nádvoří k příjemnému zahradnímu stolování. Rozličné gastronomické akce připravují kuchaři s osobním nasazením a prestižním přístupem. Drinky v podobě svěžích koktejlů, alkoholických i nealkoholických nápojů nabízí zámecký bar. Naprostou pohodu a relaxaci lze zažít ve wellness centru vybaveném hydromasážní vanou, sprchou a masážním lůžkem.  Wellness studio nabízí i další služby, jako je manikúra, pedikúra a kadeřnictví. Na přilehlé terase je možno v létě se slunit a nerušeně odpočívat.

    V zámku je umístěno také regionální muzeum. Jeho expozice jsou zaměřeny na historii vesnice a jejího okolí  – najdeme zde archeologii, etnografii, výrobky zdejších řemeslníků, cechovní památky, sklářské výrobky, sbírku zbraní, mincí, papírových platidel, atd.


    Sportovní areál v blízkosti zámku plně vyhoví dětem i dospělým. Není problém si zahrát fotbal, tenis nebo trénovat na golfovém simulátoru. Cyklostezky v okolí jsou jako stvořené na výlety Ladovým krajem. Sport centrum Na zámečku

     

    Unikátní sportovní komplex nabízí:

    * tenisové kurty  a nafukovací vytápěnou  halu

    * fotbalový areál pro hraní a trénink místních klubů i reprezentaci ČR

    * golf s indoorovým patovištěm a odpalištěm, golfový simulátor

    * řadu cyklostezek se startem i cílem na Zámku Berchtold

    * stolní tenis

    * volejbal

    * ostatní sporty

    * soustředění  sportovců

    * zasedací prostory,  terasu s občerstvením a v létě i grilování

     

    Novinky pro rok 2014

    30 pokojů, lůžková kapacita 75 lůžek včetně přistýlek

    Vila v Pohádce pro rodinné dovolené

    Vybrané gastro menu po celý rok

    Letní grilování

    Vzduchovková trampolína v Dětském ráji

    Nové přírůstky v minizoo

    Sportovní střelnici

    Koloběžky a dopravní hřiště

    Připravujeme rybník pro rekreaci i rybolov

    Letní divadelní scéna na zámku Berchtold

    Organizujeme příměstské tábory

     

    Dětský ráj

    Celoročně je otevřen zámecký park, který je jako stvořený pro dětské návštěvníky. V parku je možné zhlédnout mini ZOO, prohlédnout si miniatury hradů a zámků, navštívit strašidelnou jeskyni Peklo, pohrát si v dětských hernách nebo se zúčastnit mnoha soutěží.Oblíbeným místem malých návštěvníků je dětské hřiště, vybavené lanovkou, skluzavkou, houpačkami a pískovištěm. Speciální programy jsou připraveny také pro mateřské a základní školy.


    Firemní akce

    Díky skvělé dopravní dostupnosti v létě i v zimě od Prahy i Brna je Zámek Berchtold ideální pro pořádání firemních akcí, kongresů, obchodních jednání, teambuildingových akcí, eventů, prezentací, výstav i školení všeho druhu. Hosté hotelu jsou přitom v přírodě, s možností relaxovat ve wellness centru, se sportovním vyžitím a super ubytováním a ještě něčím navíc: Zámecká restaurace  se zahrádkou  uspokojí i tu nejnáročnější klientelu.

     

  •  
     
     
     
    Pokud uvidíte v televizním zpravodajství tvář starosty Hřenska Josefa Černého, tak s největší pravděpodobností jsou za ním vidět následky ničivých povodní nebo spadlé skalní bloky rozpláclé na důležité komunikaci nebo před tamějším  hotelem. Hřensko totiž čas od času postihují tyto přírodní pohromy a asi třem stovkám zdejších obyvatelům, které převážně živí cestovní ruch, nezbývá nic jiného než více či méně aktivně pomáhat odstraňovat   následky přírodních živlů.

     



    " Normálně zde turistická sezóna začíná v dubnu a končí v říjnu. S určitou nadsázkou se říká, že když se mimo tyto měsíce potkají v Hřensku dva lidé, tak se vzájemně leknou.  Ta loňská turistická sezóna skončila 7. srpna 2010, kdy úzkým korytem Kamenice protékalo stejné množství vody jako ve stejný den  v Praze  ve Vltavě. Do Kamenice nateklo naráz takové množství vody, že voda stoupla až do výše prvních pater zdejších domů, hotelů a restaurací a to i těch, která byla postavena na velmi vyvýšeném nábřeží.  Voda spláchla i jez, pramice a veškerá zařízení největší naší atrakce v soutěskách, kde se již  v  předminulém století  provozovala   plavba turistů na pramicích,“ vylíčil nedávno novinářům píšícím o cestovním ruchu smutnou událost loňského roku, která otřásla obcí a jejími obyvateli.

     
     
     „Málokdo mi tehdy věřil, když jsem prohlásil, že o velikonocích 2011 bude plavba  na pramicích v soutěskách obnovena,“ dodal starosta postižené obce, jemuž se skutečně termín velikonočních svátku podařil stihnout.
    Nakonec se všechno povedlo a Tichou soutěskou se opět plaví turisté na laminátových pramicích pro 26 cestujících, jež převozníci upozorňují na zajímavé a trefně pojmenované skalní výjevy. Proti loňsku se však návštěvníci navíc na různých místech dozvídají, kam až dosahovala povodňová  voda a co všechno utrhla, když tu v roce 2010 bouřily živly.
     
    „Jsme tu pro vás turisty  a v provozu,“ hlásí starosta Hřenska u přístaviště pramic připravených vyplout  s turisty obnoveným korytem  soutěsek.  
    Starosta Hřenska Josef Černý *
    Vyhýbání se dvou pramic v soutěskách *
    FOTO: Petr Skála
  • Návštěvníci veletrhu Infotour a cykloturistika se mohou ve dnech 11. – 12.3.2016 těšit na velmi pestré spektrum vystavovatelů, kteří budou z celé České republiky, ze Slovenska, Chorvatska, Polska a nově ze Srbska,   např. z Polska to bude  Opole, Zabkowice Slaskie, Duszniki-Zdroj a další.

    Zajímavá bude nová expozice Východních Čech, společný stánek  Královéhradeckého a Pardubického kraje, kde budou  představena turisticky zajímavá místa celého území.  Hlavním lákadlem jistě bude uvedení  seriálu akcí, které jsou připraveny k připomenutí 150. výročí historicky významné  bitvy u Hradce Králové z roku 1866. Probíhají také přípravy na konferenci,jejíž témabudeVálka 1866 - potenciál pro cestovní ruch a vzpomínkové akce k 150. výročí. Přednášky budou zdarma přístupné odborné i laické veřejnosti.

    Na stánku Města Hradec Králové budou mít návštěvníci  možnost  zakoupit suvenýry s tematikou významné bitvy v roce 1866. Po slavnostním křestu  zde bude k dispozici aktualizovaná mapa Městských lesů a další informační brožury, žádaný  bude i informační speciál Jaro 2016 v Hradci Králové. V sousedních devíti nepřehlédnutelných červených stáncích se představí Královská věnná města, za dohledu  kostýmovaných postav, pohádkových i historických,  budete moci ochutnat mělnické víno, podřipské karásky a další dobroty.

    Turisticky zajímavá místa představí kraje a města,  destinační společnosti,  nově můžeme uvést například Sobotku, Lipensko.  Budou zde i další lázeňské subjekty, hrady a zámky, hotely, atraktivní  přírodní lokality, památkové rezervace, kempy, zábavní a vzdělávací areály pro děti. Expozic pro děti bude také více než v loňských letech,  nově   je pro menší   děti  v sobotu připravené představení ve stylu country Na farmě v podání Lídy Helligerové.

    Velkou část vystavovatelů samozřejmě představují cestovní kanceláře a agentury,  návštěvníci  budou mít možnost vybírat si z nepřeberného množství  výletů a zájezdů po České republice i v zahraničních destinacích.

    Dalším bodem programu budou  tradiční přednášky cestovatelů, „ Dovolená na lodi nejen v Holandsku, aneb poslední dobrodružství v Evropě“ , „Korejský poloostrov – život po obou stranách 38. rovnoběžky“, „ Patagonie – země na konci světa“ -to jsou témata, která jsou zárukou zajímavého posluchačského zážitku.  Ale i pozvání do bližších míst při přednášce „Severovýchod Slovenska – ideální místo pro vaši dovolenou“ si jistě najde své posluchače.  Návštěvníci besed si navíc při vylosování odnesou menší či větší dárek.

    Pro odborníky působící v cestovním ruchu je připravena beseda „Marketing, aneb jak nevrtěti psem“.

    Na podiu velkého sálu při krátkých komerčních  prezentacích představí svoji nabídku cestovní kanceláře, turistické oblasti. Návštěvníci budou tedy nalézat inspiraci opravdu ve všech prostorách veletrhu.

    V pátek budou prostory kongresového centra také místem přímého vysílání Českého rozhlasu Hradec Králové.Jednotlivé vstupy, rozhovory a soutěže budou určitě zajímavé pro posluchače, kteří nemohou na výstavu přijít nebo pro ně budou pozváním na sobotní program. V sobotu dopoledne opět  budou součástí veletrhu Farmářské trhy.

    Letošní ročník je již 17. v pořadí, je patrný nárůst zájmu vystavovatelů i návštěvníků. Věříme, že i letos Infotour a Cykloturistika   bude patřit mezi nejúspěšnější regionální veletrhy cestovního ruchu v České republice. Další informace a především konečný program  bude uveden  na www.infotourhk.cz.

    Vstup na veletrh i doprovodný program je zdarma.

    Těšíme se na setkání s vámi

     

    pořadatelé veletrhu                                                                                                   Hradec Králové 23.2.2016

  • Zveme Vás na 22. mezinárodní veletrh cestovního ruchu ITF SLOVAKIATOUR, 23. ročník výstavy MYSLIVOST A ODDECH a 8. roční výstavy WELNESS A FITNESS, který se bude konat 28.1. - 31.1.2016 v Bratislavě.

    lupa

    Veletrh ITF SLOVAKIATOUR je největším veletrhem cestovního ruchu na Slovensku a patří mezi nejvýznamnější akce v regionu střední Evropy. Veletrh každoročně přináší komplexní servis pro návštěvníky, kteří chtějí cestovat do zahraničí nebo poznávat krásy Slovenska. Prezentuje se zde portfolio cestovních kanceláří, ale k dostání jsou i turistické informace zprostředkované zahraničními turistickými centrálami.

    Výstava MYSLIVOST A ODDECH je věnována všem, kteří rádi tráví svůj volný čas v přírodě. Firmy s nabídkou loveckého sortimentu mají jedinečnou možnost oslovit vášnivé myslivce, a také jim poskytnout velké množství informací z daných oblastí. Nebudou chybět ani ukázky sokolnictví, vábení zvěře, ochutnávky a také zajímavosti z myslivecké legislativy.

    Výstava WELLNESS A FITNESS je největší výstavou svého druhu na Slovensku. Zaměřuje se na sport a aktivně propaguje zdravý životní styl prezentací různých novinek z této oblasti, ukázkami různých typů cvičení a bohatým doprovodným programem.

    Více informací naleznete zde.

  • Via Dei Sapori v provincii Friuli Venezia Giulia, severní Itálie


    Bohyně české kuchyně, Czech specials, Gastronomia Bohemica, Česká kuchyně v moderním pojetí – to jsou jen namátkou některé z projektů, zabývajících se prosazováním české kuchyně jako významné součásti nabídky domácím i zahraničním turistům, jako jednoho z podstatných důvodů, proč se do Česka vydat, či po Česku putovat. Téma není nové, má za sebou již i nesporné dílčí úspěchy. Ale přiznejme si – stále ještě to není ono, na tomto poli máme ještě značné rezervy. Řada překážek, nedůsledností a někdy i neprofesionální přístup zdárnou cestu nezřídka komplikuje. Přitom existují příklady, jak na to, aby efekt přišel brzy a v plné míře. Jeden z opravdu pozoruhodných příkladů jsem objevil při nedávné novinářské studijní cestě do severoitalské provincie Friuli Venezia Giulia.


    Metropole této provincie – Udine – se chlubí, ostatně podobně jako naprostá většina velkých, ale i menších italských měst, spoustou kulturně historických památek. Tato skutečnost v Itálii nikoho nepřekvapí. Co však je tu zcela neobvyklé, to objevíme pod názvem Via Dei Sapori. I dítě školou povinné bude z literatury vědět, že „via“ je cesta, v přeneseném významu slova také ulice. Nu a ve slovníku najdeme, že sapore je italsky chuť, saporito pak chutný, lahodný. A máme jasno: „ulice“ chutí, s nevtíravým podtónem - chutí lahodných… Dalo by se tedy jednoduše, bez konkrétní zkušenosti předpokládat: řetězec hospod, restaurantů, občerstvení…

    To by však bylo mylně povrchní, naivní, neznalé. Pravda, byli jsme sem přivedeni, průvodci nás obeznámili s podstatou věci, jinak bychom sami asi také nepronikli do podrobností a pravou cenu „Ulice chutí“ sami neodkryli. Díky bohu se tak nestalo a tak jsme bohatší o zážitky, které rozhodně stály za to a navíc – mohou posloužit jako příklad hodný následování..


    Pohostinství, kde jídlo není pouze „připraveno“, ale „promyšleno“


    Tak charakterizují svou nabídku restauratéři, kteří se spojili k soustředěnému prosazování regionální kuchyně jako mimořádné turistické a návštěvnické atraktivity. A dodávají: „láska k tradicím – to je láska k budoucnosti“! Za podpory obchodní komory provincie, jmenovitě jejího prezidenta Enrica Bertossiho se definitivně zformoval projekt, který v současné době sklízí trvalý úspěch. Výběr chutí a vůní stezky Via Dei Sapori je výsledkem promíšení všech znaků provincie: od vrcholků hor až k mořskému pobřeží, podél měst na úpatí pahorků rodících skvělá vína - jinak řečeno směsicí všech předností rozmanitých krajinných typů celé provincie Friuli Venezia Giulia. Zdejší kuchyně je oslnivě bohatá, obsahuje tisíce vůní a chutí, jež se spojují i překrývají. Její nejvyšší standard zabezpečuje dvacet „top“ restaurantů, které – od hor Carnie až k pobřeží moře v Muggii, Terstu a Gradu – poskytují to nejlepší z půvabného kraje, kde se setkávají a splývají tři velké kulinářské tradice – středoevropská, slovanská a benátská…Tato rozmanitost se odráží v nabídce unikátních jídel dvaceti vynikajících restaurantů, sdružujících se pod uvedeným názvem. Které to jsou?


    Počítejme: Ai Fiori v Terstu, Al Ferarút v Rivignanu, Al Grop v Tavagnacu, Al Lido v Muggii, Al Paradiso v Paradisu di Pocenia, Al Ponte v Gradisca d´Isonzo, All´ Androna v Gradu, Alla Pace v Saurisu, Campiello v San Giovanni al Natisone, Carnia ve Venzone, Da Nando v Monteglianu, Da Toni v Gradiscutta di Varmo, Devetak v Savogna d´Isonzo, Lá di Moret v Udine, Lá di Petrós v Melsu, La Primula v San Quirinu, La Subida v Cormons, La

    Taverna v Colloredo di Monte Albano, Sale e Pepe ve Stregni a Vitello d´Oro v Udine. Jejich zásady? Přísně sezónní jídla, připravovaná z lokálních surovin, přičemž šéfkuchaři bdí nad jejich co nejlepším užitím. Využívání syrových, čerstvých surovin nejvyšší kvality, kdy kuchaři často znovuobjevují staré tradice zpracování, které by jinak upadly v zapomnění. Jejich neúnavná péče o kvalitu, jejich (a často také majitelů restaurantů) trvalá snaha o šíření informací, hovořících o vztahu gastronomie k zemi, její kultuře a historii činí z jejich produktů nabídku zcela unikátní. Mohu dát ruku do ohně: Friuli Via Dei Sapori rozhodně stojí za objevení a vychutnání. Poskytuje jak okamžitou slast z konzumace, tak trvalé dojmy a originální zkušenosti z provincie Friuli Venezia Giulia… 

     

  •  

    Den rakouského vína

    Prý nikoliv špatně. Nejen letošní rok byl, co se počasí týká, štědrý k našim i k rakouským vinařům. Proto se i naši jižní sousedé mohou pochlubit mnoha vynikajícími víny z let 2013 i 2015. Protože rakouské vinařské oblasti jsou mnohem větší než naše a každý kilometr na jih se počítá, tak o to více. Tak to alespoň vyplynulo z prezentace 27 rakouských vinařů na Dnu rakouského vína, který proběhl 23. listopadu v hotelu Diplomat.

    Je dobré poznamenat, že Rakousko má stejnou zeměpisnou šířku jako Burgundsko. Na rozdíl od této proslulé francouzské oblasti jsou u našeho jižního souseda rozdíly teplot podstatně výraznější. Horké letní dny a chladné noci pak dávají vzniknout výborným vínům. U nás asi nejlépe známe oblast v Dolním Rakousku, kterou poprávu nazývají Weinviertel. Když už nic jiného, tak tu pokračují vinařské stezky z Jižní Moravy, či naopak. Mnozí naši milovníci vína si k tomuto koutu Rakouska vytvořili opravdu vřelý vztah. Proto také část firem, které se zúčastnily letošního dne vín, pocházela právě odtud. Například Ernst Zimmerl, který určitě k velkým vinařům nepatří. Obhospodařuje kolem sedmi hektarů. Proto se specializuje na vína výrobně šetrná k životnímu prostředí a s limitovaným výnosem. Snaží se vyvarovat chemie a proti plevelům mezi keři nepoužívá glyfosfáty. Krom klasické nabídky jsme však u něj mohli ochutnat i kupodivu svěží a aromatické letošní nové víno 2016 s názvem Rivaner. S údivem jsme se dozvěděli, že se jedná o synonymum staré dobré odrůdy Müller Thurgau. Nedaleko českých hranic leží i vinice vinařky M. Faber-Köchl, která se také dala na Bio vinařství. Vinice zatravňuje a i jinak dává přednost tvrdé ruční práci, a to prý jak zelených prací, probírek hroznů, tak i vlastního sběru v několika fázích. Specializuje se vcelku pochopitelně na místní Zelený Veltlín. Její vinařství nabízí toto odrůdové víno jak jako lehké letní víno, tak i na klasiku Weinviertel DAC, archívní i DAC Reserve.

    Prezentovali se tu ovšem i vinaři z dalších vinařských regiónů. Například zástupci již páté generace rodinného vinařství Schmelz z jižních svahů údolí Dunaje z oblasti Wachau. Je zajímavé, že díky čistému životnímu prostředí i oni zvolili pro svá nejlepší vína zdejší zelenou ještěrkou (stejně jako z obdobného důvodu náš Znovín). Vína s tímto motivem označují jako „Smaragd“, nejšpíše také po této ještěrce, která bývá zářivě zelená. Další vinaři přijeli z oblasti Burgenlandu. Údajně špičkou v celé oblasti jsou vinice, které leží na břehu jezera Neusiedlersee. Zde se daří především červeným vínům, ať už jde o Zweigelt, Frankovku nebo Svatovavřinecké. Manželé Kreningerovi tu platí za výjimečné vinaře. Obdrželi například čtyřikrát ocenění Nejlepší producent v Rakousku a mnoho další prý ještě cennějších vyznamenání. Spotřebitele jistě zaujme na některých etiketách jejich červených špičkových vín nápis 100 Day´s. Jak vysvětlil R. Keringer, znamená to, že zmíněná vína ležela celých sto dní na slupkách. Tato technologie dává vzniknout vysoce barevným a na tanin bohatým vínům. Je ale velmi náročná na technologickou kázeň. Proto ji využívá jen málokterý vinař.

    Vinařství Ludwig Ehn pochází z malé, téměř hraniční vinařské oblasti Kamptal. Majitel obhospodařuje 14 ha vinic. Uživit tak malé vinařství dá jistě zabrat. Pěstují tu krom nepostradatelného Zeleného Veltlínu i Rýnský Ryzlink a z červených Zweigelt, Cabernet Savignon a dokonce i Syrrah. Krom klasických tu vyrábějí také šumivá vína a z odrůdy Žlutý muškát pálí zajímavý destilát.

    Majitelé vinařství Taferner to mají o něco lehčí. Sídlí ve vinařské oblasti Carnutum, pověstné krásným počasím a vysokým slunečním svitem. Zdejší vápenitá sprašová půda tu spolu s počasím dává ideální předpoklady k výrobě skutečně zajímavých vín. Podle archeologických nálezů se zdá, že tu začali pěstovat révu vinnou už staří Římané. Jak úžasně aromatický Savignon Blanc, tak i Zweigelt kategorie Rubin Carnutum s obsahem 13,5 % alkoholu dávají tušit, že věděli, co dělají. Pokud jim podobná vína navíc nalévala stejně půvabná dívka, jako účastníkům na závěr Dne rakouského vína v Praze zástupkyně vinařství Taferner, určitě se jim z tohoto kraje odejít nechtělo.

    Antonín Karoch

    M. Faber-Köchl s dcerou prezentují svá vína

    Rakouské vinohradnické oblasti

    Krásná tečka nakonec

     

  • V pražském hotelu Jalta proběhl 11.1.2019 první workshop Jamajky v České republice. Workshop uvedla zástupkyně pro Českou republiku PhDr. Sylva Santarová ze společnosti TMR International., která představila zástupce Jamajky z Jamajské centrály cestovního ruchu, jednotlivých hotelových společností a společnosti Condor. Více než padesát zástupců českých cestovních kanceláří pozorně poslouchalo prezentaci ostrova, který již řada Čechů pro sebe objevila.

     

  •  

    Jaro se nezadržitelně blíží a s ním i krásné období naděje, nových začátků a probouzení života po dlouhých zimních měsících. Na Trutnovsku je s touto roční dobou spojena také řada tradic a zvyků, jako je například vynášení Smrtky. O udržení a pokračování tohoto pohanského zvyku se v Trutnově stará Základní umělecká škola a Společenské centrum Uffo. Smrtka, neboli Morana, se vynáší a hází do řeky Úpy na Smrtnou neděli, tedy dva týdny před Velikonoci. Trutnovským specifikem je pojetí Smrtky a Smrťáka jako nevěsty a ženicha.

     

    Zelené lístky přinášejí jaro do trutnovské kuchyně


    Na jaře nastává ideální čas pro očistu jak duchovní, tak tělesnou. Naši předkové v souladu s přírodními cykly zařazovali na jaře půsty a očistné kůry. Tyto zvyky ladily také s křesťanskými tradicemi, neboť po Masopustu se zabijačkami a hojností všeho dobrého následoval čtyřicetidenní  půst předcházející Velikonoce.
    Pro horaly v Podkrkonoší jaro přicházelo později než v nížinách, neboť závěje sněhu odtávaly pomalu. Prim v kuchyni hrálo samozřejmě kyselo, které se vařilo celoročně, nicméně ke slovu se dostávaly čím dál více bylinky a zelené natě, kterých rostlo na mezích nepřeberné množství. V okolí Trutnovy byly a jsou oblíbené především bylinkové polévky, do kterých je možné zužitkovat širokou škálu rostlinek. Hodí se kopřiva, kerblík, bedrník, černobýl, bršlice kozí noha, libeček, šťovík, mladé pampeliškové lístky a mnohé další zelené výhonky.

    Krkonošská opiška (vopiška, vopich)

    Potřebujeme:
    2 lžíce mladých kopřivových lístků
    1 lžíci mladých lístků opichu (libečku)
    1 lžíci másla
    1 lžičku soli
    1 l vroucí vody
    4 stroužky česneku
    osmažené kostičky chleba

    Do hrnce dáme vařit vodu a když se začne vařit, osolíme ji, přidáme máslo a utřený česnek. Nakonec vmícháme najemno nasekané bylinky. Polévku rozlijeme do talířů a posypeme nakrájeným a osmaženým chlebem.
     
    Klíčky a bylinkové čaje – pokladnice zdraví
    V době probouzejícího se jara tělo vezme zavděk naklíčenými semínky a obilninami, či tradiční pučálkou – tedy pokrmem z naklíčeného a opraženého hrachu, který se buď osolí a opepří,  nebo osladí medem. Toto jídlo je nejen vysoce hodnotné, ale také levné a pro tuto kvalitu bývalo oblíbenou součástí jídelníčku chudých horalů v Podkrkonoší. Oblíbené byly a jsou bylinkové čaje, jež povzbudí očistné procesy a působí jako prevence před obávanou jarní únavou. Trutnovské babičky měly osvědčené recepty na míchání různých druhů natí a lístků a nutno dodat, že trend návratu k přírodním produktům bylinným čajům svědčí. Zkuste si tedy také dát místo kávy lahodný šálek zdraví z přírody!
    Tradiční trutnovský čistící čaj
    Potřebujeme:
    1 díl listu maliníku
    1 díl listu ostružiníku
    1 díl listu černého rybízu
    1 díl listu jahodníku
    1 díl listu kopřivy
    Tři lžíce směsi zalijeme 750 ml studené vody a pod pokličkou necháme louhovat do rána. Ráno necháme přejít několikavteřinovým varem, poté ještě 5-10 minut louhujeme a scedíme do termosky. Nalačno vypijeme asi 250 ml čaje, zbytek po doušcích během dne.

    Herbář trutnovských bylinek
    Bez černý
     odvar z květů pomáhá proti katrům, chřipce, rýmě i senné rýmě, zmírňuje horečku a záněty, snižuje teplotu a působí proti bolesti
     z temně nachových zralých bobulí se vyrábí víno a džem, které se užívají při bolestech
    Borůvka
     listy se sbírají před dozráním plodů, kdy obsahují nejvíce účinné látky myrtillinu, která je nazývana „rostlinný inzulin“
     myrtillin zlepšuje využití cukru a pomáhá při zvládání cukrovky

    Brutnák lékařský
     působí močopudně a mírně projímavě, má protizánětlivé účinky a zlepšuje dýchání
     čerstvě vylisovaná šťáva se užívá při jarních kúrách, kdy pomáhá zrychlit látkovou výměnu, má také hojivé účinky

    Jitrocel kopinatý
     pomáhá proti katarům, při nachlazení a alergických rýmách, uklidňuje zažívání při různých typech žaludečních podráždění a zánětů
     zevně se používá ve formě placky při ošetření hmyzích bodnutí a špatně se hojících ran

    Kopřiva dvoudomá
         –  povzbuzuje oběhový systém, očišťuje tělo od kyseliny močové, čímž zmírňuje     
           dnu a artritidu, často se používá při léčbě podrážděné pokožky
     listy jsou bohaté na výživné látky, používají se pro celkové posílení organismu a při anémii
    Libeček lékařský (lidově opich, vopych)
     tradiční krkonošská bylinka
     podporuje vylučování solí z těla, činnost žlučníku a sekreci trávcích šťáv, mírní nadýmání a únavu, povzbuzuje nervovou činnost
       –    používá se jako koření do bramborových, zeleninových, luštěninových i 
               masitých jídel


    Maliník a ostružiník
     listy se používají proti střevním kolikám a jiným trávicím obtížím, při problémech s močovými cestami a paradentóze

    Šťovík kyselý


     povzbuzuje činnost tlustého střeva a podporuje chuť k jídlu, obsahem železa podporuje tvorbu krve
     šťovík by se měl vzhledem k obsahu kyseliny šťavelové používat jen občas, škodlivé účinky kyseliny šťavelové se zmírní přidáním mléka, smetany nebo sýru do připravovaného pokrmu
    Třezalka tečkovaná
         –  zevně se používá na popáleniny, rány a kloubní potíže
     vnitřně pomáhá při nervových poruchách, včetně depresí a úzkostlivosti, je velmi prospěšná při emocionální nevyrovnanosti během menopauzy
     působí proti průjmu a podporuje vylučování žluči
    Tužebník jilmový (lidově chlapice)
     používá se jako uklidňující lék na žaludek, je prospěšný při gastritidě, žaludečních nevolnostech a mnoha jiných zažívacích obtížích
     působí protizánětlivě při artritidě a revmatických stavech

     

     

  • Jak známo, Kutná Hora patří mezi historicky nejvýznamnější města České republiky. Právem je považována za pokladnici a klenot naší země. Domácí i zahraniční návštěvníci zde obdivují hned čtyři národní kulturní památky včetně Vlašského dvora či zámku Kačina. Historické jádro města s chrámem sv. Barbory a katedrálou Nanebevzetí panny Marie v Sedlci bylo již v prosinci 1995 zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Stát i soukromí investoři se zejména v posledním desetiletí zasloužili o renovaci většiny památek a turisticky lákavých objektů. V tomto čase se usilovně pracuje i na závěrečné etapě rekonstrukce tzv. Jezuitské koleje z roku 1667, která stojí nedaleko katedrály patronky havířů, sv. Barbory. Jedná se o třetí, závěrečnou etapu, která přijde na 140 milionů korun a je financována z Evropských fondů Středočeského kraje.

     

    Řadového turistu a návštěvníka historického centra Kutné Hory zas a znovu překvapí monumentálnost Jezuitské koleje právě tak, jako znalce či milovníka architektury. Její čistý barokní styl je charakteristickým rukopisem italského tvůrce Giovanniho Domenico Orsiho, který tuto nádhernou dvoupatrovou kolej s příčnými křídly ve tvaru obráceného „F“ vystavěl na místě vykoupených domů v roce 1667.

    „Místo pro stavbu bylo záměrně vybráno v sousedství nejvýznamnějšího kutnohorského chrámu, který byl ve správě jezuitů,“ říká zvědavým návštěvníkům Ing. Ivana Vopálková z  Průvodcovské služby Kutná Hora. „Nadčasový přístup geniálního architekta nechal vzniknout jedinečné, uměle navršené terase před kolejí směrem ke katedrále, ohraničenou zdí se třinácti sousošími světců, která volně navozuje podobnost s Karlovým mostem a připomíná význam obou hlavních míst království – Prahy a Hor Kutných

    Giovanni Domenico Orsi tak tedy neučinil samoúčelně, jak bychom se snad mohli domnívat, ale svým dílem zdůrazňoval podobnost s Karlovým mostem v Praze jako částí královské cesty, která spojuje Klementinum (pražské sídlo jezuitského řádu) s Pražským hradem a jeho chrámem.

    Sochy vytvořil laický příslušník řádu František Baugut, který by měl jistě radost, jak dnes svítí čistotou pískovce, ze kterého jsou vytesán. Díky restaurátorským pracím, dotovaným též z Bruselu, zmizely staleté černé nánosy, vzniklé dlouhodobě znečištěním ovzduší. Svého času to byl popel a dým z kamen kde se topilo uhlím, dnes jsou to především automobilové zplodiny. Novotou též voní levá strana kolejí, kde má v současnosti sídlo Galerie Středočeského kraje.

     

    Účelně vynaložené miliony

    Průčelí budovy a severní křídlo Jezuitské koleje je dnes v péči odborníků, kteří pokračují v započaté rekonstrukci, která by měla skončit v říjnu roku 2012. V loňském roce bylo při rekonstrukci areálu proinvestováno okolo 100 milionů korun, v roce předchozím dokonce 200 milionů, třetí etapa přijde na již jmenovaných 140 milionů.

    „Renovovaný areál bude pak sloužit především potřebám cestovního ruchu, kultuře a umění,“ dodává Ing. Ivana Vopálková. „V neposlední řadě zde bude i stálá reprezentační expozice vín z Čech, mezi kterými kraluje místní mok, z rovněž obnovených vinic pod chrámem sv. Barbory.“

     

    Vinohrad pod Barborou

    V dubnu roku 2009 byla společností Vinné sklepy Kutná Hora zahájena obnova historického vinohradu ve stráni pod katedrálou a Jezuitskou kolejí. Podle dobových zpráv se tady pěstovalo víno již před 350 lety. Na plochu o rozloze půl hektaru bylo vysázeno 1600 hlav, jak keřům vinné rév říkají vinaři. Hlavní odrůdou je Rulandské modré, přivezené Karlem IV. do Čech ve 14. století.

    „Jednou ze zajímavostí či kuriozit je starobylá odrůda Tramín bílý neboli brynšt, který se jinde v České republice nevyskytuje,“ říká ředitel společnosti Lukáš Rudolfský, jehož dalším dobrým nápadem byl vznik tzv. ukázkový řád či poznávací trať ve svazu pod Jezuitskou kolejí, kde zájemci na vlastní oči vidí méně známé odrůd jako Ryzlink zlatý, Muškatel či Chrupku bílou nebo červenou.

    V tento čas je vinice před sklizní a je třeba dodat, že Vinné sklepy Kutná Hora jsou jedinou společeností z Čech, která je oceněna prestižním certifikátem služeb vinařské turistiky, což plně koresponduje ze záměry města Kutné Hory, kandidující na jeden z hlavních turistických magnetů České republiky.

     

     

  • Jižní Čechy lákají letos turisty na kovárnu z roku 1654, Strakonickou šifru, expozici Sladovnictví, Muzeum lega i discgolfové hřiště

    Návštěvníci, kteří zavítají do jihočeského regionu, se mohou v letošním roce mimo jiné těšit na kovárnu z roku 1654 v Českém Krumlově, Strakonickou šifru, která je formou tzv. hledačky seznámí s místní historií, novou Expozici Sladovnictví připravovanou v Písku, Muzeum lega v Táboře se stovkou modelů z celého světa či Discgolfové hřiště přímo v centru Jindřichova Hradce. Disc golf je jedním z nejrozšířenějších sportů s létajícím diskem, odvozeným z klasického golfu. Cílem hry je podobně jako v golfu dokončit jamku co nejmenším počtem úderů – tedy hodů.

    Jižní Čechy husitské

    Stěžejním projektem Jihočeského kraje pro letošní rok jsou Jižní Čechy husitské. Jeho cílem je připomenout si místa a města spojená se životem a působením mistra Jana Husa, od jehož mučednické smrti letos uplyne 600 let, i s celým husitským hnutím.

    Na jihu Čech se jedná o více než 20 míst a měst, která si budou připomínat husitskou tradici a vyprávět o událostech, které se staly součástí nejen českých, ale i evropských středověkých dějin. Kraj u této příležitosti připravil na podporu cestovního ruchu v regionu zhruba 70 akcí. Jedná se například o přednáškové cykly, konference, sympozia, oslavy, komponované a scénické prohlídky, koncerty, historické festivaly, divadelní představení či rekonstrukce bitev.

    Hlavními pilíři projektu jsou rekonstrukce bitvy u Sudoměře, kterou již na konci března zhlédly tisíce lidí, nově zrekonstruovaný Památník mistra Jana Husa v Husinci v podobě jeho rodného domku, nová expozice v Památníku Jana Žižky v Trocnově, pietní vzpomínkový akt spojený s kladením věnců k 600. výročí upálení mistra Jana Husa u jeho pomníku v Táboře či rovněž v Táboře konaný 24. ročník Mezinárodního husitského festivalu. Více informací o projektu najdete na webu www.jchusitske.cz.

    Výběr z turistických novinek na jihu Čech na rok 2015

    Český Krumlov

    Egon Schiele Art Centrum - Pět samostatných výstav se zastřešujícím názvem MYSTERIUM ŠUMAVA zastupují klasikové Josef Váchal (1884-1969) a Josef Seidel (1859-1935) se synem Františkem (1908-1997) a tři umělci současní - Karin Pliem (nar. 1963) z Rakouska, Katharina Dietlinger (nar. 1983) z Německa a Ondřej Maleček (nar. 1977) z České republiky. V případě Josefa Váchala jde o retrospektivní výstavu, která bude plnit umělecký i didaktický cíl pro širokou veřejnost; představí dřevorytové cykly z desátých let, soubor olejomaleb z 20. let, soubor kreseb z let čtyřicátých, ale i ukázky dřevořezby a Váchalových knih.

    Zámek Český Krumlov - lákavou novinku v expozicích chystá pro návštěvníky hrad a zámek v Českém Krumlově. Od května bude v areálu prvního zámeckého nádvoří zpřístupněna kovárna z roku 1654. Zájemci si přijdou na své nejen díky vystaveným exponátům, ale uvidí v akci i samotného kováře a mohou si i sami vlastnoručně vykovat drobné předměty. Další turistické lákadlo v areálu krumlovského zámku  se veřejnosti otevře v druhé polovině návštěvnické sezóny. Jedná se o Konírnu na pátém nádvoří.

    Český Krumlov oslaví 70. výročí konce II. světové války - letošní Den vítězství 8. května 2015 bude obzvlášť významným svátkem. Připomeneme si už 70. výročí konce II. světové války. V Českém Krumlově oslavy vyvrcholí odhalením pamětní desky na náměstí Svornosti, která bude připomínat památku válečných letců z českokrumlovského regionu. V Českém Krumlově oslavy vyvrcholí odhalením pamětní desky na náměstí Svornosti, která bude připomínat památku válečných letců z českokrumlovského regionu a následnou rekonstrukcí „bitvy o Český Krumlov“ spojeného s prezentací dobové vojenské techniky.

    Jindřichův Hradec

    Město Jindřichův Hradec se bude v nadcházející sezóně 2015 prezentovat hned několika novinkami. Tou hlavní bude otevření budovy Staré radnice na náměstí Míru. Aktivní návštěvníci se mohou i letos nechat provést městem svými chytrými telefony a novou verzí aplikace Poznej Hradec. Ne úplnou novinkou, ale inspirativním tipem na trávení volného času je discgolfové hřiště v centru města.

    Stará radnice -Hlavní novinka pro rok 2015 bude otevření budovy Staré radnice na náměstí Míru, jejíž prostory nabídnou interaktivní expozice pro děti, prostory galerie, výstavu představující historii města a prezentovat se zde bude i Jindřichohradecká úzkokolejka.

    Interaktivní průvodce městem Poznej Hradec - I letos se můžete nechat provést městem vašimi chytrými telefony a aplikací Poznej Hradec. V letošním roce vám představí nezapomenutelné osobnosti historie města. Interaktivní průvodce s QR body a tajenkou bude opět připraven v podobě mobilní aplikace, ale absolvovat ho budou moci i ti, kteří takový telefon nemají, pro tyto návštěvníky bude připraven v tištěné verzi. Výchozím bodem i cílovým místem bude Informační středisko, kde bude na úspěšné řešitele čekat odměna. Jedním z  pěti hlavních QR bodů této trasy bude Obchodní centrum Sv. Florián, kde můžete shlédnout unikátníAquashow.

    Discgolfové hřiště -Přímo v centru města si můžete zpestřit váš volný čas zajímavou a moderní hrou disgolf, která je určena pro všechny věkové kategorie a nabízí tak zajímavé zpestření volného času. Disky pro hru budou v prodeji a k zapůjčení v Informačním středisku.

    Strakonice

    Cyklotrasa Volyňka - V říjnu roku 2014 byla slavnostně otevřena proznačená cyklotrasa spojující páteřní cyklostezky Jihočeského kraje Vltavskou a Otavskou cyklistickou cestu. Vede od pramene řeky Volyňky nedaleko Vimperka až do Strakonic.

    Strakonická šifra - Jinou formou poznání strakonické historie je questingová hra, neboli hledačka, která popisuje zajímavá místa pomocí básniček. Každému ze čtrnácti zastavení je přiřazena jedna hádanka. Kdo správně vyluští závěrečnou tajenku, dozví se tajemství neobvyklého kamene na strakonickém Podskalí a z městského informačního centra si odnese na památku malý poklad.

    Písek

    Pro turistickou sezonu 2015 je v Písku připravena řada novinek. Po rozsáhlé rekonstrukci se návštěvníkům otevírají další prostory historické Sladovny. Pro nejmenší je připravena nová interaktivní herna Pilařiště a na dospělé zase pamatuje expozice Sladovnictví. Své brány doširoka otevřou i písecké kostely. Kulturní sezona bude tradičně bohatá, chybět nebudou pískové sochy u řeky Otavy a Muzejní noc Prácheňského muzea s husitskou tematikou. Písecko svým návštěvníkům nabízí i široké možnosti aktivního vyžití – cyklotrasy různých náročností, rybářské revíry, lezecké terény a mnoho dalšího.

    Otevřené brány píseckých kostelů -Plné zpřístupnění nejvýznamnějších sakrálních památek včetně zpřístupnění nejstarší známé fresky Upálení Mistra Jana Husa v Kostnici.

    Rekonstrukce Sladovny –Nová expozice Sladovnictví bude otevřena 16. 5. 2015 a zájemci ji mohou letos navštívit do září 2015. Prohlídková trasa propojuje rekonstruované části sladovnické technologie a zajímavé příběhy vážící se k přípravě sladu.

    Písecká bonusová karta v mobilu -První turistická karta v ČR do mobilu. Slevy dosahují až 50% z ceny vstupného. Zapojeno devět turistických míst ze čtyř měst a obcí na Písecku. Po zaplacení plného vstupného v jednom ze subjektů získá návštěvník nárok na slevy v dalších zapojených subjektech.

    Nový turistický portálwww.pisek.eu nabízí přehled možností vyžití zejména pro rodiny s dětmi, aktivní seniory a cykloturisty. Přináší inspiraci také pro školní výlety a nejaktuálnější přehled všech kulturních akcí v Písku.

    Tábor

    Předností táborského regionu je rozmanitá kulturní nabídka, která poskytuje výběr z divadla, kulturních akcí, kina a galerií. Mezi nejoblíbenější akce pod širým nebem, jež zpestřují především letní měsíce, patří. mezinárodní festival pouličního divadla Komedianti v ulicích (7.–9. srpna) a mezinárodní historický festival Táborská setkání (11.–13. září). V průběhu Táborských setkání se Tábor každoročně symbolicky vrací pod vládu slavného husitského hejtmana a vojevůdce Jana Žižky z Trocnova.

    Husitské muzeum v Táboře– Expozice Husité je zpřístupněna od roku 2010 a v deseti sálech nabízí ucelený příběh husitství. Expozice je doplněna komikovými panely, které seznamují s klíčovými pojmy zejména děti. Od 6. června do 31. října pořádá muzeum velkou ucelenou výstavu JAN HUS 1415/2015.

    Muzeum čokolády a marcipánu v Táboře -Expozice, která se nachází v prostorách třech historických domů, představuje historii čokolády, její dovoz do Evropy a následné zpracování. Druhá část muzea se věnuje marcipánu. Návštěvnicí mohou na vlastní oči vidět výrobu čokoládových pralinek a ochutnat speciality místní cukrárny.

    Muzeum Lega v Táboře - Na ploše více než 200 metrů čtverečních, rozdělené do několika tematických okruhů, jsou k vidění stovky originálních modelů z celého světa, na jejich stavbu bylo použito přes milión LEGO kostiček. Expozice je neustále rozšiřována o další zajímavé a raritní kousky.  Nejen děti, ale i dospělé, zaujmou originální a propracované modely kategorie Technic, které je možné za použití dálkových ovládání i vyzkoušet. K dispozici je dětský koutek a občerstvení.

    Výběr zajímavých akcí v regionu:

    Slavnosti pětilisté růže 19. - 21. 6. v Českém Krumlově, TOP TÝDEN, Husité hurá na Hradec 25. 7. - 2. 8. v Jindřichově Hradci, Pivovarská pouť 27. 6. ve Strakonicích, Cipískoviště 15.- 17. 5. v Písku a Táborská setkání 11. – 13. 9.2015 v Táboře.

     

  • Od východu k západu protíná Andalusii dlouhé údolí řeky Guadalquivir, na severu ohraničené pohořím Sierra Morena a na jihu Sierra Nevada. K návštěvě lákají města Sevilla, Malaga, Granada, mondénní letovisko Marbella, i vesničky v členité horské krajině jako je Mijas a romantická Ronda. Letovisko Costa del Sol leží ve stejné zeměpisné šířce jako severní Tunisko nebo jižní Sicílie. Letní počasí tady začíná dříve a končí později než ve většině středomořských destinacích. Andalusie je známá i pro svoji maurskou architekturu, kterou můžeme vidět v palácích Alhambra v Granadě, památce UNESCO. Sevilla, Cordoba, Granada patří k unikátům světové architektury, které lákají k nezapomenutelným výletům, stejně tak jako nedaleká britská kolonie Gibraltar.

     

    Okouzlující jsou prosluněné pláže a temperament místních obyvatel Stejně tak i uvolněná prosluněná atmosféra podpořená skvělým vínem od místních vinařů a gastronomií oplývající čerstvými rybami, zeleninou, ovocem i zákusky a zmrzlinou. Málagu, město plné půvabů, které s největší pravděpodobností založili Féničané, návštěvník rád ocení. Nejdříve je třeba vyšlápnout na pevnost Alcazaba a hrad na vrchu Gibralfaro, který se tyčí přímo nad městem. Odtud jsou výhledy nejkrásnější, na město, na mořskou zátoku i na přístav. Cestou dolů do města nelze přehlédnout římské divadlo ani renesanční katedrálu, o jejíž řezbářskou unikátních výzdobu se postaral Pedro de Mena. A pak už rychle za Pablem Picasem, zdejším rodákem, na Plaza de la Merced. Návštěva jeho muzea je snad až milou povinností, až tady člověk pochopí, proč maloval jak maloval, proč tolik miloval ženy a proč právě je tak rád na svá plátna zvěčňoval. Kdyby to neudělal, těžko bychom ho znali. Ve stinných uličkách nelze minout hospůdky s typickou nabídkou Z nich každá má své osobité kouzlo. K ochutnání se nabízí nasládlé víno málaga a také samozřejmě sangria. Muži kmitají za barovými pulty, aby stihli všechna přání, k tomu servírují tapas, malé kousky k zakousnutí, olivy, rybičky, sýry. A současně dokáží temperamentně diskutovat s každým hostem, stejně tak v mžiku zdraví nově příchozí a cizinců se neopomenou zeptat odkud že jsou.

    Letoviska Costa del Sol mají styl a atmosféru Benalmádena, Torremolinos, Fuengirola, Marbella, kam pořádá od jara do podzimu pro své klienty 55+ pobytové zájezdy cestovní kanceláře Quality Tours, je malebný svět jižní krajiny s úchvatnými východy slunce, tichým šuměním moře a prosluněnými dny. Turistické městečko Benalmádena, nabízí desítky kilometrů upravených pláží, lemuje ho krásná, romantická promenáda vedoucí až do sousedního letoviska Torremolinos. Kopec, který se tyčí nad městem ve výšce 750 m.n.m. se jmenuje Calamorro. Turisty sem vyveze kabinková lanovka. Výhled na pobřeží Benalmádeny, i na celou Málagu, pohoří sousední Granady a v dáli se rýsující africké pobřeží, se hned tak nezažije.

     

    Okouzlující je městečko Mijas v horském masivu nad mořem Autobus se sem šplhá strmými serpentinami pár desítek minut a sotva zastaví, ocitáme se v typické andaluské vesničce. Jako taxi tu nabízejí osly nebo drožku taženou koňmi. Turisté se tu rádi zastavují u milého staříka, který praží v medu a cukru mandle a ještě horké je dává kolemjdoucím ochutnat, také v obchůdcích se suvenýry, nejčastěji s andaluskou keramiku. V centru staré části Mijas nelze opomenout ani dva krásné kostely v mudéjarském stylu.

     

    Odkaz ...   www.qualitytours.cz