Travel Magazine

  • PRAHA (29.7.2010)  - Nejstarší profesní sdružení svého druhu v České republice, Asociace cestovních kanceláří ČR vítá znovu zavedená opatření při návštěvě katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Zpřístupnění staré části katedrály pouze za poplatek bude mít bezesporu nejen ekonomický přínos, ale i regulační dopad a zlepší se tak průchodnost celé katedrály.

     

    Neúnosně dlouhé fronty byly oprávněně kritizovány nejen zahraničními turisty, ale i domácími návštěvníky, z nichž se při průzkumu veřejného mínění drtivá část (89%) vyjádřila pro zavedení úměrného poplatku.

    Díky tomu, že nová část katedrály bude i nadále přístupná bez poplatku, nebudou mít nová opatření žádné diskriminační dopady na domácí návštěvníky a věřící. Vstupné do areálu Pražského hradu se nemění.

    „Naše asociace doufá, že část vybraných finančních zdrojů z nového opatření na Pražském hradě bude použita pro pravidelnou údržbu katedrály,“ konstatoval místopředseda ACK Jan Papež.

     

     

     

     

  •  

    Srbské město Novi Sad je co do počtu obyvatel i rozlohou druhé největší město republiky Srbsko. Kdysi dokonce soutěžilo s Bělehradem o status města hlavního. Neuspělo, snad protože se tak trochu vymyká z toho, jak si představujeme běžné město v této zemi. Jakoby tu dodnes vládl duch Rakouska Uherska. Je totiž trochu multietnické. Podtrhuje to i podoba samotného města, kde se střídá baroko, neorenesance, secese, styl bauhausu spolu s modernou a samozřejmě socialistickým realismem. Všemu tomu kraluje pevnost Petrovaradin na druhém břehu Dunaje, která prý nebyla nikdy dobytá a naopak znamenala hráz proti pronikání Turků do Evropy. Zdejší obyvatelé tvrdí a oficiální prameny to potvrzují, že v něm našlo své domovy krom Srbů minimálně devět dalších národností. Mezi nimi nechybějí ani Slováci, Maďaři a kupodivu dokonce i Rusíni. Nejvíce je asi Maďarů, neboť Novi Sad je od maďarských hranic vzdálený sotva sto kilometrů. Multietničnost má pro město mnohé výhody. Mnoho lidí je tu tzv. bilingvních, tedy ovládají stejně dobře svůj rodný jazyk a zároveň i srbštinu. Proto pro ně není problémem k tomu přidat ještě nějaký další. Právě pro tento lidský potenciál i příjemné klima na břehu Dunaje dávají zahraniční firmy městu Novi Sad přednost před Bělehradem a budují svá zastoupení právě zde. Proto je vcelku přirozené, že tu najdeme i výstavní areál zhruba ve velikosti našeho budějovického areálu Země živitelky.

    Zdejší výstaviště se jmenuje Novosadski sajam a může se pochlubit areálem s mnoha menšími i většími expozicemi a také kongresovým centrem. První říjnový týden se tu konal nejenom 46. Mezinárodní turistický veletrh spojený s workshopem, ale také veletrhy věnované lovu, rybaření, sportu a jízdě na koni. Turistickému veletrhu samozřejmě kralovala expozice Vojvodiny. Presentovali se tu i další oblasti, státy či vystavovatelé, a to nejenom ze Srbska, ale také ze Slovinska, Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, Makedonie a nechyběli ani zástupci Maďarska. Také turistický workshop, pořádaný v kongresovém paláci se alespoň podle počtu účastníků vydařil. Srbsko bohužel přišlo o moře a vnitrozemí moc turisty, přiznejme si, neláká. Přesto tu Srbové měli co nabídnout. Země je plná klášterů, chrámů a dalších sakrálních památek, horských terénů, či loveckých nebo rybářských enkláv. Najdeme tu také rozsáhlé přírodní rezervace, jezero Palič se stejnojmenným lázeňským městečkem, které se v bývalé rakousko-uherské monarchii srovnávalo s Karlovými Vary a které zdatně konkurovalo maďarskému Balatonu. Je tu poměrně ucházející turistická infrastruktura se zajímavými hotely, lázněmi či zajímavými místy k odpočinku. Také místní gastronomie si zaslouží pozornost. Střetávají se v ní vlivy blízkého Maďarska, balkánské i středomořské kuchyně. Obráží v ní místní vyspělé vinohradnictví a je jisté, že Srbové kralují nejen bývalé oblasti Jugoslávie, ale i mnohým evropským destinacím, v nabídce různých druhů ovocných pálenek, tzv. rakijí. Opravdu skvostná byla například ta s medem.

    Při veletrhu také proběhlo slavnostní předávání ocenění pod heslem „Za novou kvalitu turistiky“. Akci, kterou připravila Mezinárodní organizace novinářů, píšících o turistice a gastronomii pod názvem „Turistička prizma“ předávali vedoucí představitelé této organizace v Srbsku, Chorvatsku a Slovinsku zástupcům oceněných hotelů a restauračních zařízení ze Srbska, Černé hory, Bosny a Hercegoviny, Slovinska a Makedonie. Nutno poznamenat, že ocenění si tohoto vyznamenání opravdu váží.Veletrh se ale také kromě turistiky pochlubil i přírodním bohatstvím, kvůli kterému do Srbska přijíždí čím dál, tím více turistů. Jsou tu totiž vynikající možnosti rybaření a lovu. Někteří z přítomných zástupců se dokonce chlubili úlovky kapitálních dunajských jeseterů, sumců štik či candátů. Co ovšem návštěvníka nejvíce nadchlo a co asi ještě nikdy a nikde neviděl, byla soutěž o nejlepší zvěřinový guláš. Přímo na hlavní ploše u kongresového paláce tu téměř padesátka soutěžících připravovala guláš v kotlících nad otevřeným ohněm. Nechyběly kulinářské skvosty z jeleního, daňčího nebo kančího masa a zájemce mohl ochutnat i kulinářskou senzaci v podobě bažantího či křepelčího guláše, zvláště když se přiznal, že je z České republiky a nemá nic proti našemu bývalému presidentovi V. Klausovi. Toho tu totiž považují za snad jediného člověka v Evropě, který ostře odmítl vojenskou akci NATO vůči Srbsku, které tuto zemi posunulo o dvacet let nazpět. Opačný přístup zde naopak získal první český porevoluční president V. Havel, jehož termín „humanitární bombardování“ tu asi ještě dlouho budou vyslovovat se skřípěním zubů.

    Antonín Karoch

     

  • Skupina novinářů z České republiky, Maďarska a Polska při prohlídce hradu Červený Kameň. Na krku jim visí žluté kapsy se sklenkami na víno, cožbyly vstupenky na Deň otvorených pivníc. Degustace se konala i na tomto hradě. Foto Věnceslava Dezortová

    Slovenská agentura pro cestovní ruch uspořádala pro novináře z České republiky, Maďarska a Polska infocestu za poznáním vína, gastronomie a kultury Bratislavského regionu. Termín o třetím listopadovém víkendu byl dán XVI. ročníkem Dne otvorených pivníc 2015.

    Na 155 místech ve 26 městečkách a obcích od Bratislavy po Trnavu se prezentovali slovenští vinaři svými výsledky nejen za uplynulý rok. Vstupenka stála 50 euro, z toho polovina byla v kuponech pro nákup vína v lahvích. Sedm tisíc návštěvníků svědčí o velkém zájmu. Kromě degustace vína byl na mnoha místech hojný výběr gastronomických pochoutek a místních specialit. K dobré náladě někde vyhrávaly hudební skupiny různých žánrů. Novinářům se pořadatelé postarali o krásný a velmi pestrý program začínající prohlídkou Bratislavy. Zážitkem byla návštěva muzea moderního umění Danubiana, které je vzdáleno od Bratislavy necelých dvacet kilometrů. Ocitnete se tu jako v jiném světě, protože areál se rozkládá na poloostrově obklopeném vodou Dunaje a parkem s moderními sochami.Uvnitř kromě stálé expozice s díly známých umělců jako Miro Cipára, Rudolfa Sikory, Sama Francise a Karla Appela se střídají různé tři výstavy. V této době je to například výstava významného francouzského fotografa 20. století Roberta Doisneaua.

    Propojení vinařství s kulturou na vysoké úrovni jsme spatřili v dalším moderním areálu nazvaném Elesko v Modre. Je tu pohromadě všechno – výroba vína, vinný bar, restaurace, možnost ubytování v apartmánech a v neposlední řadě velká galerie Zoya Museum s výstavní plochou tisíc čtverečních metrů. Patří k největším soukromým sbírkám v Evropě.Mají tu stálou výstavu děl Andyho Warhola a dalších umělců. Degustace vína probíhala i na hradě Červený Kameň, jednom z největších a nejzachovalejšíchhradů na Slovensku. Původ má ve 13. století a vypíná se na úpatí Malých Karpat u dědinky Častá. Samozřejmě jsme si nejprve prohlédli jeho interiéry bohaté výzdobou, nábytkem i mnoha pověstmi. Není divu, že patří k nejnavštěvovanějším památkám na Slovensku. Také se tu konají svatby, koncerty a různé akce jako třeba burzy starožitností nebo příležitostné večírky.

    Třídenní novinářské putování jsme zakončili v milém prostředí, krásném na pohled, ve Slovenské lidové majolice v Modre. Značková slovenská keramika se tu vyrábí přes 130 let. Malované džbánky, hrníčky, talířky, čutory, kachlíky a jiné dekorativní i užitkové předměty z keramikyjsou proslulé. Pro zájemce tu pořádají i workshopy, v kterých je možno si vlastnoručně omalovat třeba hrníček nebo talířek. Také jsme dostali tu příležitost. O výsledcích raději pomlčím. Tady se ukázala manuální zručnost novinářů.Na naší cestě za vínem a uměním jsme se také potkali s řadou soukromých vinařů, pro které je víno smyslem života a věnují mu veškerou svoji pozornost. Je to znát i na mnoha uznáních, která za své výrobky dostali i na mezinárodních vinařských soutěžích. K nim patří třeba Ing. Jozef Mikuš, hospodařící na rodinném vinařství v Dolanech, kde v současnosti působí tři generace Mikušovců. Diplomů za víno mají nepočítaně. Kromě tradičních vín z hroznů zkouší i netradiční výrobu, třeba ovocná vína z višní, černého rybízu nebo jahod.

    Pokud jde o přehlídku slovenských vín na Dnu otvorených pivnic 2015 (ve skutečnosti šlo o dva dny a pod slovenským výrazem pivnice si dosaďme vinný sklípek) má už svou tradici a dobrou pověst, takže mezi návštěvníky byla řada odborníků přes víno i ze zahraničí. Na názor jsem se zeptala Pusztaye Sándora, který je sommelierem, mezinárodním porotcem, vinným rytířem řádu Evropské unie a též šéfredaktorem maďarského časopisu HTM. Uvedl: „Mnohokrát jsem byl na Slovensku kvůli vínu. Vidím obrovský vývoj především v bílých vínech. Stále je kvalitnější. Podle mě se Slovensko naučilo dělat víno od základů. Akce Dne otvorených pivnic je velmi dobře organizovaná a se systémem kupónů s málo penězi můžete ochutnat velké množství vín. A hned si je můžete i koupit. To oceňuji. V Maďarsku samozřejmě máme degustace, ale bez přímého nákupu,“ dodal Pusztay Sándor.

    Bližší informace o Dnu otvorených pivníc a přehled dalších akcí najdete na www.mvc.sk

    Věnceslava Dezortová

  • Novinářská soutěž CTP 2013

    Kategorie A – Živá historie

    1.PhDr. Lubor Falteisek – Do míst, která patřila Československu

    Poutavé přiblížení území Zakarpatska, které nabízí celou řadu

    turisticky zajímavých cílů, jež jsou odrazem naší pohnuté historie dávných časů a pověstného loupežníka Nikoly Šuhaje, ale i reálným zrcadlem současného života místních obyvatel zakarpatského venkova

    2.PhDr. Petr Kuneš – Vojvodina není samá rovina

    Cenné praktické informace k poznání turistické destinace, která doposud stojí stranou cíleného zájmu českých turistů, avšak skýtá celou řadu zážitků nejen v oblasti přírodního a kulturního dědictví, ale nabízí i příjemné pobyty spojené s balneologickým zázemím, s originální místní pikantní gastronomií, pohodou a klidem pro milovníky příjemných zážitků a šetrné turistiky.

    3.Mgr. Bořek Homola

    Poutavá tajenka o historii vinaře Carla Postla z malé jihomoravské vinařské vesničky Popice, který proslavil velmi ceněný sekt z révy znojemské oblasti již před 150 lety. Doposud je život tohoto vinaře zahalen celou řadou tajemství a životních osudů. Odkaz pro milovníky dobrého a kvalitního sektu z modrých hroznů však osvěží i současné vyznavače tohoto kvalitního sektu z jižní Moravy.

    Kategorie B – Voda, využití vodních ploch a zdrojů pro cestovní ruch

    1.Mgr. Věnceslava Dezortová – Do Lázní Bělohrad nejen za léčbou nemocí

    Vstřícná a aktuální pozvánka do podkrkonošského městečka, které nabízí nejen tradiční lázeňskou a rehabilitační péči se stotřicetiletou tradicí, ale také celou řadu doprovodných programů a výletů do okolí pro aktivní trávení volného času a návštěvu zajímavých turistických cílů pro návštěvníky Lázní Bělohrad i zájemce o vhodnou rekondici v rámci celoročního provozu.

    2.Dr. Vladimír Chilčenko – Na zakarpatskou Ukrajinu za wellnessem

    Aktuální a poutavá prezentace současné nabídky minerálních a termálních pramenů v zakarpatské oblasti. Článek je i alternativní pozvánkou k návštěvě zajímavých lokalit nejen přírodního a kulturního dědictví této doposud nedoceněné turistické destinace.

    3.Mgr. Martina Oplatková – Reykjavík, město mezi Evropou a Amerikou

    Pozvánka na ostrov Island je pro čtenáře týdeníku Naše rodina psána velmi přitažlivě s tipy na návštěvu opravdových skvostů ostrova s kouřovou zátokou, ale je i netradiční vstupenkou k poznání míst a lokalit, které jsou jedinečné, originální a dokumentují celou řadu historických míst Vikingů, ale i památek UNESCO.

    Kategorie C – Technické památky a zlepšení jejich dostupnosti pro občany

    se zdravotním hadicapem

    1.Mgr. Bořek Homola – Prokop Diviš a jeho vynález bleskosvodu

    Vzpomínka na Prokopa Diviše a jeho životní cestu, která byla poznamenána celou řadou jeho vědeckých disciplín a objevů. Článek však přináší i nové poznatky a informace, které dokreslují jeho moudrost, zájem o vědu a odkrývá i další tajemství, která jdou nad rámec jeho objevného vynálezu hromosvodu.

    2.Mgr. Věnceslava Dezortová, Jovan Dezort – Rok lidové architektury si

    připomínáme letos

    Pozvánka do obcí, kde obdivujeme „selské baroko“, je dokreslena celou řadou praktických informací a doposud ještě neobjevených perel nejoriginálnějších tvůrců lidové architektury 19. století na území Jižních Čech. Vizitka k Roku lidové architektury je psána s láskou k umění, které obdivujeme dodnes a je i významným přínosem pro rozvoj dědictví venkovského prostředí a cestovního ruchu na místní a regionální úrovni.

    3.Mgr. Roland Horčic – Na mlýně v Hoslovicích se zastavil čas

    Historie, tradice a život u středověkého vodního mlýna na Strakonicku je dokumentována celou řadou aktivit pro návštěvníky, kteří tento technický skvost ze 14. století v Hoslovicích navštíví. Článek přináší i další pro turisty lákavé nabídky ke zhlédnutí v tomto regionu s nabídkou celé řady doprovodných programů pro širokou návštěvnickou veřejnost.

    Zvláštní ceny poroty

    Ing. Aleš Rudl – Běchovický uličník

    PhDr. Lubor Falteisek – Od Baltského moře zpátky do Čech

    Petr Skála – Ministrem financí? Jasná zpráva!

    Ocenění účasti v novinářské soutěži

    Mgr. Táňa Pikartová

    PhDr. Miroslav Navara

    Jiří Cysař -  Cysnews

    Porota Novinářské soutěže CTP 2013

    Ing. Rostislav Hošek, předseda, Mgr. Marie Kysilková, Ing. Petr Tiefenbock

    V Praze 14. ledna 2014

  • Italskému městu Ascoli Piceno,jehož historické jádro obtéká řeka Tronto, je prý více než 2500 let. Leží zhruba v polovině Appeninského poloostrova poblíž břehu Jaderského moře a jmenuje se po něm celá zdejší provincie. Šikovní a pracovití lidé dali vzniknout zdejšímu proslavenému obuvnickému průmyslu a štědrá příroda i příznivé klima napomohlo rybářství, zemědělství a sadařství. O to, aby bylo co předat dalším generacím, se stará Obchodní a průmyslová komora regionu Ascoli Piceno. Její představitel, pan Dr. Silvio Pascali,nám při příležitostipresentace svého regionu v Praze zodpověděl několik otázek :

    Můžete nám v krátkosti představit své působiště ?

    Naše obchodní a průmyslová komora má zapsáno v rejstříku více než 30 tisícfirem. Prakticky zahrnuje takřka všechna ekonomická odvětví.Potravinářský sektor zaujímá v našem regionu, co se důležitosti týká, hned druhé místo za obuvnickým průmyslem. Většinu našich podniků tvoří drobnější a střední firmy. Máme tu ale i velké kombináty. Myslím, že se nám podařilo zharmonizovat a skloubit zemědělskou činnost s potravinářskou výrobou a tím pozastavit odliv lidí z venkova. Neméně významný je také rybolovný a rybozpracující průmysl, který se nalézá hlavně v okolí přístavu San Benedetto del Tronto. Jedná se o druhý největší rybářský přístav v Itálii. Proto tu pracují jedny z největších konzervárenských a mrazírenských provozů v zemi. Jejich produkce se vyváží prakticky do celého světa. Z průzkumu, který provedla Obchodní a průmyslová komora Ascoli Piceno, vyplynulo, že 60 % všech mražených rybích výrobků v celé Itálii bylo vyrobeno v naší provincii. Dalším velmi významným odvětvím je vinařství a vinohradnictví. Zhruba 50 našich firem vyrábí a lahvuje víno. Aby se produkce vína stále zlepšovala, máme v naší obchodní komoře sdružení na ochranu vína. Členy jsou zástupci malých, středních i velkých podniků, kteří velmi striktně dohlíží na kvalitu.

    Další významné potravinářské odvětví je výroba vaječných těstovin. Jak jsem se doslechl, u vás jsou obvyklejší těstoviny nevaječné, které se od těch našich trochu liší. V naší provincii je tento typ těstoviny součástí tradice. Musím se samozřejmě zmínit i o zelenině. Naše firmy nabízejí čerstvou zeleninu, mraženou či jinak konzervovanou. Požadavky trhu se mění, a tak větší část firem přechází na zamrazování. Je to jednodušší pro zpracování i pro přepravu. Byla to právě technologie zmrazování, která výrazně napomohla současnému rozvoji celého regionu.

    Parma má šunku, další italské oblasti zase sýr či jiné laskominy.Jak jste na tom v Ascoli Piceno ?

    Nezmínil jsem se ještě o průmyslu zpracování oliv. Jedná se hlavně o olivový olej, ale naší specialitou jsou tzv. ascoliánské olivy. Produkce není tak významná, pokud jde o množství. Jde o kvalitu. Naše olivy jsou jemné sladké a mají velmi pikantní chuť. Mluvíme o zelených olivách, nikoliv o černých. Co do kvality se s nimi nemohou srovnávat produkční odrůdy ze Španělska, Řecka či Portugalska. Proslulost si získlaly hlavně tzv. plněné ascoliánské olivy nadívané mletým kořeněným masem a obalované v jemné strouhance. Podávají se fritované. Považujeme je za jednu z našich krajových pochoutek. Zmrazené exportujeme do mnoha zemí světa, kde tento výrobek nabízejí v italských restauracích jako teplý předkrm.

    Rád bych se vrátil k organizaci vaší obchodní komory. Velice by nás například zajímalo, jestli je u vás členství v komoře dobrovolné či povinné ?

    Od provedené reformy obchodních komor v Itálii je členství povinné. Obchodní komora obhospodařuje registr firem, kde musí být každá z nich zapsaná. Teprve po zapsání v registru může firma zahájit činnost. Platí poplatek za zápis a každoroční příspěvek na činnost komory. Mohu vám ale garantovat, že se jedná o takřka zanedbatelné sumy. Zato poskytujeme podnikatelům určité služby.

     

    Například ?

    Především v oblasti informatiky a propagace.Na požádání můžeme kterémukoliv členu naší obchodní komory předat přesné údaje o jakékoliv firmě, která působí na území Itálie, uvést její přesný název, adresu či jméno obchodního zástupce a zjistit, zda se na ni neobjevily stížnosti. Členové komory mohou naším prostřednictvím získat zahraniční obchodní zákoníky nebo důležité údaje o hospodářské situaci a exportních možnostech nejrůznějších zemí světa včetně statistických údajů. Dostávají přehled o poptávaném zboží a službách i o vypsaných mezinárodních soutěžích a trendech. Firmy si také velice chválí zveřejněné informace o neplatičích směnek. Součástí našich proexportních aktivit je i presentace v Praze. Komora zajistila společně s Italským úřadem pro zahraniční obchod místo a organizaci. Účast podnikatelů, kteří dostali prostor k propagaci jména firmy, svých výrobků a získání kontaktů, na celé akci je bezplatná. Samozřejmě si však musí hradit cestu i nocleh.

    Jaké další činnosti vyvíjíještě vaše komora ?

    Velmi zajímavé je tzv. „ES okénko“, které nás okamžitě spojí s 210 kancelářemi, rozmístěnými po zemích Evropského společenství.Provozujeme také burzu zboží, kde trh určuje kvotace cen a v poslední době jsme uvedli do provozu i burzu nemovitostí, abychom zavedli jasno i v tomto odvětví, které obvykle není příliš průzračné.

     

    /kaa/

     

  •  

    Vesnice Prádlo se nalézá nedaleko západočeské metropole Plzeň. Ne, nevěší se tu na šňůry povlaky, trenýrky nebo mokré košile. Pokud tak obyvatelé Prádla činili nebo činí, určitě to nemělo na jméno osady vliv.Ta se jmenuje podle jiné, dříve oblíbené místní činnosti. V minulosti totiž ze zlatonosné říčky Mže vypírali drahocenný kov.I dnes je obec Prádlo něčím unikátní. Fungují tu, jako snad v jediném místě v České republice, tři velké palírny. Ta největší patří společnosti Stock Plzeň Božkov, s. r. o. a její výrobky jsou bez nadsázky známé v celém světě....

    Po metanolové katastrofě

    Jestli něco rozhýbalo český trh alkoholu a gastronomií, tak to byla neblahá metanolová aféra. Velká část tak zvaných štamgastů se z restaurací přesunula do soukromí, ti nejchudší přešli z piva a rumu na krabicová vína a prodejci se stále ještě vzpamatovávají z ve světě unikátní české prohibice. Spotřebitel prostě měl strach si dát někde lidově řečeno panáka. K aféře se přidala i ekonomická situace, která není pro velkou část veřejnosti příznivá. Situaci vystupňovaly pivovary s dnes již populárním balením piva po 1,5 i více litrech, což mělo za následek, že téměř 20 procent pivařů dnes pije pivo doma. „To víte, že nás to také poškozuje, protože, když někdo pije pivo doma, tak si k němu těžko poručí, jak se říká, něco tvrdšího,“ vysvětluje generální ředitel firmy Petr Pavlík a pokračuje. „Situace se však konsoliduje a začíná se obracet k dobrému. Je také jisté, že naší firmě aféra svým způsobem prospěla.V loňském roce jsme zaznamenali velký nárůst prodeje vodky a Tuzemáku. A to je její následek, protože po prohibici z roku 2012 měl každý strach tyto dva nápoje, pokud byly jiné značky, než Stock Plzeň Božkov nebo dalších tradičních výrobců, pít. Tyto dvě značky byly jak známo nejčastěji pančované alkoholy. Zákazníci tedy přestali nakupovat problémové značky a vrátili se k nám. Za to trochu opadl trh s hořkými a hořkosladkými likéry, tažený především Becherovkou. Také se projevila větší cenová polarizace. Všeobecně mohu potvrdit, že výrobcům stouply prodeje značkových lihovin. A to i těch nejlevnějších.“

    Nebylo to ovšem jednoduché. Výrobci se museli například vyrovnat s novou, přísnější legislativou. Podle generálního ředitele se to v médiích trochu přehánělo. Z nich vyplynulo, že jde o boj malých výrobců s velkými. „To je velký omyl. Pro nás to samozřejmě znamená také mnohem vyšší náklady a složitější administrativu. Musíme mít v továrně kamery, musíme vědět o každém kolku, kdy a jaké výrobky byly vyskladněné, komu, kam apod.,“ tvrdí ing. Pavlík. Ale věří, že to povede k větší bezpečnosti v kategorii lihovin. Česká legislativa byla v tomto ohledu zastaralá a navíc ji nikdo nevymáhal. Velká část lihovin se vyráběla v prostorách, kam by neměly vůbec potraviny přijít. Nedivme se, že docházelo k chybám i neštěstím a vznikaly mnoha milionové škody. Kromě kauce je tato legislativa pro všechny stejná. Ani s kaucemi to není zase až tak zlé. Například pěstitelské pálenice neplatí nic. Tam je jiná legislativa. Malé firmy do výstavu 25 tis. kolků ročně v rámci zachování diverzity trhu, mohou složit zálohu půl milionu nebo za ně částku složí banka, která si ale za tuto službu nemůže účtovat víc, než 800,- Kč měsíčně. To je menší sazba, než když si vezmete např. hypotéku. Zatím neznám případ, že by to nějakou firmu položilo."

    Přibyl světový hráč

    Zlatá hruškoviceCo je v Božkově nového?Česká firma spadá vlastnicky do skupiny Stock Spirits Group, založené v roce 2007 s finanční podporou Oaktree Capital Management, a je producentem řady předních evropských značek lihovin. Několik let se v tisku spekulovalo, že je náš Božkov v prodeji. To se samozřejmě nepotvrdilo. Naopak, vloni vstoupila firma na Londýnskou burzu a potažmo tedy i na tu pražskou, což pro Stock Plzeň Božkov s.r.o. znamená především vlastnickou stabilitu. Na druhé straně však také změnu strategie a řízení firmy. Už není řízená privátním investičním fondem, ale tzv. vlastnickým boardem, který sebou přináší dlouhodobé plánování, práci se značkou a s tím samozřejmě i peníze, které jsou na rozvoj a expanzi potřebné. Je to znát. V prosinci 2012 převzal Stock Spirits Group slovenskou společnost Imperator s.r.o. se sídlem v Drietomě a významně tak posílil svoji pozici na slovenském trhu. Od 1. února 2013 prodává Stock výrobky této renomované firmy i na českém trhu. „Přímo v naší české společnosti se daří zvyšovat výrobu nejenom růstem prodejů v České republice, ale především exportem,“ dodává generální ředitel. „V loňském roce jsme k nám do Prádla přestěhovali výrobu z naší firmy v Itálii a jejich klientelu nyní zásobujeme z Plzně. Také část výroby destilátů firmy Imperátor ze Slovenska přesouváme k nám. Význam Božkova stoupl nejenom v rámci naší organizace a České republiky, ale doslova světově. Fungování skupiny na burze má ještě jednu zajímavou zvláštnost. Čtvrtletně musíme zveřejňovat předpoklady výsledků ekonomické situace firmy. Termín je vždy v sedm hodin ráno, kdy se vydávají všechny tiskové zprávy na Londýnskou burzu. Nikdo se to nemůže dozvědět dříve, protože je pokutováno časové zvýhodňování potencionálních akcionářů. A na druhé straně každý vidí, jak na tom jsme.“

    Plzeňská dvojčata

    Výrobní areál závodu v Prádle není oproti různým strojírenským či potravinářským firmám nijak zvláště rozlehlý. Několik výrobních hal a skladů a na dvoře k instalaci připravené dubové zrací kádě. Přivezli je sem ze zrušené likérky v Itálii. V celém provozu pracuje celkem šest lidí. Přesto tu vyrábějí maceráty, tedy výluhy z bylin, pro výrobu tradičního hořkého likéru Fernet a vinných vermutů, nejen pro mateřský podnik v Božkově, ale i doslova pro celý svět. „Náš Fernet vyrábíme ze 14 druhů bylin a některé z nich musíme před macerací nařezat či nadrtit,“ informuje manažerka provozu Prádlo Ing. Kristina Demelová. Před sebou má stůl, kde demonstruje používané "drogy", jako například kořen hořce, angeliky, květy heřmánku a dalších. O kus dál jsou sklady plné papírových pytlů. Jejich obsah prosycuje prostor a je evidentní. Koření a byliny z celého světa. V muzejní části si mohou návštěvníci dokonce prohlédnout historický šrotovací mlýn, ve kterém se dříve před macerací připravovaly. „V roce 1953 se provoz v Prádle začlenil do Severočeských lihovarů a konzerváren s tím záměrem, že tu budeme vyrábět maceráty, a závod Božkov následně hotový výrobek Fernet. Tak to funguje dodnes a jeden bez druhého nemůžeme být. Jsme něco jako na sobě závislá dvojčata. Jinak jsou naše maceráty výborným exportním artiklem. Export alkoholu je totiž velice finančně náročná záležitost, protože každá země si na základě procenta čistého alkoholu přidává spotřební či jiné daně.Abychom nemuseli přepravovat velký objem alkoholu i cukru do zahraničí a tam ho zdaňovat, tak exportujeme náš macerát a v zahraničí ho přidáváme spolu s cukrem do tamního alkoholu a vyrábíme tak sice místní, ale přesto náš Fernet. Co možná málokdo ví, že tady v Prádle produkujeme sladový destilát pro výrobu whisky, vinný destilát na výrobu Brandy, ovocný destilát a další bonifikátory, což jsou přídavné látky do zmíněných destilátů.“

    „V Prádle také děláme základy kořeněných vín, tzv. vermutů.V současné době jich stáčíme přes milion litrů ročně. Téměř všechny tyto vermuty končí ve Spojených státech nebo v Kanadě. Také zde vyrábíme speciální brandy, opět hlavně pro USA, protože enklávaItalů a jejich potomků je na zmíněném teritoriu opravdu rozsáhlá a na vermuty si potrpějí,“ říká výrobní manažer společnosti, Václav Šitner. Je kupodivu pravda, že recept na výrobu toho pravého božkovského Fernetu znají pouze dva lidé z firmy. Ale to je pouze polovina pravdy. V další z výrobních hal je místnost plná nerezových kádí. Každá z nich je zaklopená nerezovým deklem. Tady se vyrábí onen proslavený macerát, hlavní složka Fernetu. A máme tu druhou část pravdy. Nadrcené byliny se totiž nemohou smíchat a následně nasypat do macerovacích kádí, protože každá bylina vyžaduje jinou dobu a způsob macerace. Kdo tuto alchymii nezná, hořký likér z Prádla asi nevyrobí....

    O pozapomenuté whisky

    Další součástí provozu je sklad, kde dozrává zde vyrobená whisky. Je to hala plná dubových sudů, které dávají onomu proslavenému destilátu barvu a částečně i chuť. Svým způsobe je to něco jako firemní banka. Zde uskladněné destiláty každoročně nabývají na ceně. Zraje tu například Printer's Whisky, což je jemná whisky vyráběná tradiční skotskou technologií, kdy součástí výrobního procesu je i sušení sladu kouřem z rašeliny. Sladový destilát zraje v dubových sudech po dobu nejméně šesti let a díky tomu krom vůně získává i typickou zlatavou barvu.Whiska "Hammer Head " je případ sám pro sebe. Jedná se o českou single malt whisky s barvitou historií. V roce 1989 totiž palírna Prádlo instalovala za velkého úsilí mlýn na sladový ječmen s tradičním litým kladivem na drcení zrna. Mimochodem ten samý historický typ, jaký můžeme nalézt i ve Skotsku. Ten umožnil zahájení výroby whisky typu single malt. Dodnes v Prádle používají výhradně český ječmen a sudovinu, vyráběnou výhradně z českého dubového dřeva. Po pádu Berlínské zdi tu první vyrobenou whisky zastavěli dalšími sudy s novým obsahem a ta zůstala ležet pod dobu 20 let zaregálovaná a zapomenutá až do nedávné doby, kdy ji znovuobjevili. Objev to byl opravdu milý. Aby ocenili náhodu a průkopnickou práci s tímto nápojem spojenou, firma pojmenovala nalezenou whisky po nejdůležitější části mlýna, tedy podle onoho litinové kladiva "Hammer Head". V zápětí s touto whisky sklidilamezi výrobci mezinárodní úspěch a velice ceněnou mistrovskou cenu v soutěži The Whiskey´s of the World Masters.

    „Když to tak vezmete, naše firma má v tzv. Top Ten, tedy v portfoliu prvních deseti nejprodávanějších alkoholových výrobků (Fernet, Vodka, Gin, Zelená apod.), osm zástupců. V restauracích téměř každý druhý tzv."panák", který v Česku vypijete, je od nás z Božkova. Číslo jedna je tu samozřejmě Božkov Tuzemský, kterého jsme v roce 20012 vyrobili rekordně kolem 8,5 až 9 mil. litrů.V roce 2013 asi rekord překonáme, a není to jen metanolovou aférou. Podle hodnocení, které každoročně dělá například deník MF Dnes, už dvakrát za sebou náš Tuzemák vyhrál,“ vysvětluje strategii firmy V. Šitner. „To na druhé straně znamená, že se většina likérek snaží přiblížit k chuti našeho produktu. Proto i my nesmíme stát na místě. Vyvinuli jsme Tuzemák Speciál s kávovou příchutí. Mimochodem lihoviny se prodávají po kartonech, ve kterých je obecně 9 litrů. Kdo jich prodá více než milion, tak je tzv. Top 100 producent na světě. Podle čísel to na druhé straně vypadá, že jsme v Česku všichni alkoholici. Skutečnost je naštěstí trochu jiná. Podle našich zjištění 30 % vyrobeného Tuzemáku skončí v pečivu, tedy v koblihách, vánočce, náplních do dortů a podobně. Zvláště na velikonoce a vánoce. Dalších 30 % skončí v tzv. grogu, tedy silně zředěné. Takže jen 40 % vypijeme přímo.“

    Připomenul také další produkt, který ve firmě vyrábějí a o kterém se normálně moc nemluví.

    „Naše společnost vyrábí také něco spíše pro dámy. Máme totiž v portfoliu několik druhů krémových likérů, které v Plzni produkujeme nejen pro Českou republiku, ale i například pro export do Itálie. Vyznačují se jednou zvláštností. Při jejich prodeji existují výkyvy v poptávce. Normálně se během roku moc neprodávají, ale když je svátek Sv. Valentýna, Velikonoce či Vánoce, tak poptávka po nich mnohonásobně stoupá. Skutečně je vyrábíme z pravých žloutků, smetany a lihu. V průměru jich ve firmě zpracujeme měsíčně třicet tun. Náš Vaječný likér si stojí například v poměru s obdobnými výrobky ostatních výrobců u nás, stejně jako Tuzemák mezi tvrdými alkoholy. I náš „vaječňák“ válcuje alespoň podle statistik český trh. Na konci roku jsme doufali, že se ho prodá půl milionu litrů. Už víme, že se podařilo.“

    Nejhorší je zaspat

    Co je pro každou firmu nejhorší, je stagnace, tedy zaostávání za konkurencí. Že tento termín firmě Stock Plzeň Božkov nehrozí, svědčí i závěrečná slova generálního ředitele. „Jako každý rok přicházíme i letos s novinkami, například s plechovkami s míchanými nápoji. Doba se zrychluje, zákazníci, zejména ti mladší, nechtějí čekat na barmana, takže taková plechovka je pro ně ideální řešení. Navíc jsou mobilní a nemusejí se obávat, že se jim plechovka zvrhne nebo se rozbije jako sklenička. V době prohibice jsme mohli prodávat pouze produkt s nižším obsahem alkoholu. Koktejly byly takové naše kompromisní řešení. Vymysleli jsme je v říjnu roku 2012 a už v únoru loňského roku jsme výrobek uváděli na trh. Původně jsme předpokládali, že prodáme kolem 400 tisíc plechovek. Prodali jsme jich 1,2 miliónu. Samozřejmě je to i pro nás ekonomicky výhodné, protože ten tzv. velký panák, který v plechovce je, prodáváme s vyšší přidanou hodnotou, než ten v lahvi.“

    Ovšem některé trable se nevyhnuly ani firmě Stock Plzeň Božkov. S přechodem na Londýnskou burzu se nevyrovnal jejich bývalý obchodní partner. „Potkala nás i nepříjemná záležitost, protože jsme přišli o značku Tullamore, kterou jsme budovali od roku 2004, a dovedli jsme ji do stadia, kdy to byla u nás v republice nejprodávanější whisky a její podíl na českém trhu činil 41 % v rámci celé této kategorie. Také pro firmu Tullamore byla Česká republika největším trhem,“ dodává s politováním Petr Pavlík. „Přišli jsme o tuto značku, protože se majitelé firmy obávali, zda nás někdo nekoupí. Nic ovšem není tak černé, jak se zdá. Začátkem loňského roku se naše společnost stala v Česku distributorem klíčových značek koncernu Diageo, který je vůbec největší světovou firmou v segmentu lihovin. Je to jedna z největších firem na světě a pro nás je ctí ji tady zastupovat. Takže českým milovníkům dobrého pití nabídneme skotskou whisky Johnnie Walker, irskou whiskey Bushmills, rum Captain Morgan, smetanový likér Baileys a celou řadu dalších. Celkem rozšíříme nové distribuční portfolio Stocku o 18 značek, mezi nimiž jsou také například Gordons (nejprodávanější gin na světě), Smirnoff (světová jednička ve vodkách), skotské whisky J&B Rare, Black&White, Dimple, VAT 69, luxusní single malt whisky Cardhu nebo Clynelish, kanadská whisky Crown Royal nebo americká Seagrams 7Crown. Mohu s hrdostí konstatovat, že portfolio našich lihovin je obrovské: Od vodky, hořkých likérů, whisky i Tuzemáku, až po smetanové likéry. Jsem přesvědčený, že jsme schopní nabídnout pro českou gastronomii to nejideálnější řešení ve výběru lihovin a v tom největším rozsahu."

    Autoři: Antonín Karoch a Jiří Müller

    (Psáno v roce 2013)

     

  •  

    Více než tisícovka účastníkůnejvětšího setkání obchodníků a jejich dodavatelů na středoevropském trhu-22. ročníkuRetail Summitu 2016 hledala cesty, jak obchodování vrátit hodnotu.Převážná část z více než 120 řečníků ve svých vystoupeních došla k závěru, že hodnota vzniká (nebo mizí) v celém řetězci tržních vztahů, doslova od pole až po ledničku. Maloobchod, ani žádný jiný článek tohoto řetězce, ji nemůže vytvářet na úkor partnerů – dodavatelů, zákazníků či zaměstnanců. Byly detailně diskutovány aspekty tvorby hodnoty ve vztahu ke všem významným partnerům, od zemědělců až po akcionáře. Zástupci prvovýrobců, zemědělci a pěstitelé se zúčastnili několika bloků programu.

    Těžké postavení zemědělců představil Ing. Pavel Šrámek místopředseda představenstva farmy Milknatur a místopředseda Podvýboru pro potraviny a živočišnou výrobu Parlamentu ČR.

    Rodinná farmu v Líních u Plzně vznikla v roce 1993 jako nástupce Státního statku Úlice na ploše 550 ha. V chovu je250 dojnic plemena Holštýn. Včetně jalovic a telat tvoří stádo 420 kusů skotu. V živočišné výrobě je 12 zaměstnanců a v rostlinné 7. Farma hospodaří ekologicky a používá pouze vlastní organická hnojiva z farmy. Dlouhodobě se specializuje na výrobu mléka. Vyrábí a prodává čerstvé mléko Milknatur®, které je šetrně pasterováno na 72° až 75°C po dobu 15 až 20 vteřin.

    „V roce 2011 jsme dodávali mléko pouze do mlékárny za výkupní cenu 7,2 Kč/l. Když si spočítáte veškeré náklady s tím spojené tak zjistíte, že za 7,2 Kč nelze vyrábět a prodávat. Tak jsme se rozhodli, že se s naším mlékem dostaneme přímo ke spotřebiteli. Tady začíná celý příběh: V 1. fázi to bylo točené mléko, koupili jsme 6 mlékomatů a paster. Mlékomaty Milknatur®jsou v Plzni a jeden je přímo na farmě. Podstatnou věcí pro každý byznys je značka, tak jsme vymysleli značku Milknatur. Jako jediní jsme prodávali čerstvé šetrně pasterované mléko. Všichni ostatní (180 mlékomatův ČR v té době) prodávali syrové mléko. Když uslyší spotřebitelé syrové mléko před použitím doma převařit tak nemají zájem, dříve to bylo úplně normální ale dnes ne. Prodávali jsme 1000 l denně, nyní se prodej stabilizoval na 600 l denně. Druhou fázi bylo vytvoření portfolia výrobků, zvolili jsme raději méně výrobků s větším obratem. V portfoliu máme mléko 1 a 0,5l, jogurty a zakysané výrobky-Bifidus. Mnoho začínajících sedláků s minimlékárnou chce, vyjít vstříc zákazníkům a dělá chybu, že chce vyrábět vše: mléko, sýry, tvarohy, jogurty. Je to velmi náročné a nákladné, protože se jednotlivých výrobků prodává málo. V další fázi jsme si pořídili 3 ozvučená auta a mléko a jogurty Milknatur®, další mléčné a jiné výrobky přímo z farmy rozvážíme na plzeňská a karlovarská sídliště a do měst i obcí v okolí Plzně. Naše 3 auta se svými stanovišti se ohlásí znělkou a zájemci pak mohou přijít k vozu a níže uvedený sortiment si zakoupit. Začátek byl skvělý, prodávali jsme 800 l ve výrobcích, dnes je to 400-500 l.“ vysvětluje Ing. Šrámek.

    Cílem farmy je z 6000 l mléka prodávat 3-4 tisíce l mléka ve svých výrobcích a zbytek prodávat mlékárně. Proto nabídli výrobky řetězcům, nebylo jednoduché docílit zalistování výrobků, řetězce zalistovávají centrálně.Usilovná práce a přesvědčování přinesly výsledky, řetězce vymyslely systém pro regionální zalistování pouze v několika prodejnách. První vlaštovkou byl Globus v r. 2014, který má jeden hypermarket v Plzni. Dalším byl COOP , od listopadu 2015 Penny. Jsou rovněž v Delmartu, Bille, Rohlíku a Kolonialu.cz. „Ředitel Penny Larsen řekl, že nás zalistuje, máme mléko za 13-14 Kč, vy máte mléko drahé za 27 Kč, musíte se na mléko podepsat. Tak jsem se nechal vyfotografovat na obal a podepsal jsem ho. Dnes prodáváme v Penny 600l mléka a 400 l Bifidusu. U kvalitních farmářských potravin chce spotřebitel vědět kdo za výrobkem je a kde se vyrábí,“dodává Ing. Šrámek.

    Značku Klasa má mléko Milknatur, oceněním regionální potravina se pyšní Bifidus. Farma vydáváFarmářský zpravodaj, pořádá ochutnávky a věnuje se osvětě o mléku. Hlavním kritériem je, aby produkty, které farma nabízí, zůstaly takové, jak je připravila příroda.“Problémem naší doby jsou mrtvé, tedy sterilní potraviny. Rozdíl mezi zdravým mlékem z farmy a trvanlivými mléky v krabici, je v zachování živých kultur. Na trvanlivém mléku si můžete přečíst, že bylo ošetřeno technologií UHT, což je zkratka anglického Ultra High Temperature, česky tedy „extravysokoteplotní“ úprava, odborně sterilizace. Proč anglická zkratka UHT? No přece aby to málokdo rozluštil. Je založená na krátkodobém zahřátí mléka na teplotu kolem 135stupňů Celsia. Extrémně vysoká teplota spolehlivě zabíjí úplně všechny mikroorganismy. Ty špatné i ty dobré, například vitamíny a imunoglobuliny. Potravina je pak sice naprosto bezpečná, ale sterilní nepřinese žádnou přidanou hodnotu. Navíc jsou odstředěné, tedy částečně zbavené tuku, na který jsou vázány všechny kvalitní látky jako např. vitamíny, místo tuku je tam často levný škrob.

    V r. 1990 byla spotřeba mléka 298 litrů na obyvatele za rok, nyní to je pouhých 58 litrů na osobu, i když spotřeba mléčných produktů stoupla. Bohužel mediální masáž je obrovská, a ta velí, že mléko by se pít nemělo, že je škodlivé a podobně. Například že zahleňuje, mléko díky své bílé bílkovině jen stále přítomný hlen v ústech obarví na bílo.

    Možnosti přímé spolupráce s obchodem pak potvrdilo a společné vystoupení Petra Chmelaře (Globus) a Stanislava Štrympla (Zahrada Svádov). Rodinná farma z Ústí nad Labem, Zahrada Svádov byla založena roku 1991. Hospodaří na ploše přibližně 60 hektarů, Hlavní náplní je pěstování zemědělských plodin, hlavně jahod, brambor a zelí. Dále se zabývají pěstováním obilí, krmné řepy, cibule, hrášku, česneku a chovem ovcí. V loňském roce dostali za jahody ocenění Regionální potravina, a ocenění za brambory Laura v soutěži “ nejlepší potravinářský výrobek Ústeckého kraje“. Jahody sklizejí 4–6 týdnů, pouze v plné zralosti, do roku 2013 prodávali pouze prostřednictvím vlastních stánků. Spolupráce v Ústí nad Labem s  Globusem je od roku 2013 a od roku 2015 je spolupráce rozšířena pro Čakovice. Podíl prodeje do Globusu je cca 20 % z celkové produkce. Cesta jahody od Zahrady Svádov do Globusu v otevřených obalech od utržení je max. 12 hod. Neputuje tak do centrálního skladu. Důraz je kladen na čerstvost a minimalizaci ztrát. Neustálá kontrola kvality, pružná cenová politika je samozřejmostí. Globus má Více než 60 regionálních dodavatelů s ročním obratem více než 158 mil. Kč. Nejžádanější sortiment: ovoce a zelenina, uzeniny a masné výrobky, pultové lahůdky, pivo, mléko a mléčné výrobky.V sortimentu ovoce a zeleniny spolupracuje s 24 dodavateli při obratu 54,5 mil. Kč. Ukazuje se, že maloobchod má již nyní řešení pro menší pěstitele a výrobce a je schopen jim pomoci při nastavení logistických procesů s důrazem na jejich zkracování, při zjednodušení obchodních podmínek i oboustranně výhodné podpoře prodeje.

     

    Jaromír Hampl

     

  •  

    Slavnostní vyhlášení absolutního vítěze, vítězů všech oborových kategorií i zvláštních cen proběhlo v rámci galavečera konference Retail Summit 2016 v Clarion Congress Hotelu v Praze. V letošním roce se uskutečnil již třináctý ročník této soutěže, poslední tři ročníky v rámci Retail Summitu. Absolutní vítěz a vítězové 8 oborových kategorií jsou vybíráni na základě representativního průzkumu veřejného mínění (1 000 respondentů), které realizuje agentura GfK Czech s.r.o. Hodnocenými parametry bylo spontánní jmenování prodejny, počet nakupujících, míra jejich loajality prodejně a důvěra v ni a spokojenost s vybranými parametry (sortiment, kvalita, orientace v nabídce). O vítězi kategorie MasterCard Inovace v obchodě 2015 rozhodli účastníci konference hlasováním. Kategorie MasterCard Obchodník roku 2015 - SOCR ČR, Osobnost českého obchodu vyhlašuje Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR za podpory společnosti MasterCard a je určena pro osobnost, která výjimečným a pozitivním způsobem ovlivnila sektor obchodu či jeho část. Vítěze kategorie vybrala odborná porota, složená z odborníků českého maloobchodu.

    Absolutním vítězem a držitelem titulu MasterCard Obchodník roku 2015 se potřetí v řadě stala IKEA Česká republika. Lidé nejvíce oceňovali hlavně skladbu sortimentu společnosti, prodejna vykazuje i vysokou míru loajality a důvěry zákazníků.„Výherce jednotlivých kategorií určili sami zákazníci, jejich hlasování tak odráží dobré zkušenosti s jednotlivými prodejci a sortimentem i jejich oblíbenost. Již třináctým rokem oceňujeme prodejce na českém trhu na základě kvality jejich nabídky, dobrých vztahů se zákazníky a neustálou snahu obchodníků o zdokonalování služeb,“ dodal k volbě Josef Machala, Loyalty & Acceptance Manager MasterCard.

    V jednotlivých kategoriích zvítězili:

    1. MasterCard Obchodník s potravinami 2015: Lidl Česká republika, který se vloni umístil na třetí příčce. Druhé místo připadlo Kauflandu a na třetím místě je GLOBUS.

    2. MasterCard Obchodník s drogerií a parfumerií 2015: Teta drogerie, která se v předchozích ročnících umisťovala na druhé příčce. Na druhém místě je dm drogerie markt a třetím Rossmann.

    3. MasterCard Obchodník s oděvy a obuví 2015: DEICHMANN-OBUV, který obhájil loňské vítězství. Na druhém místě se umístil Marks & Spencer a na třetím Baťa.

    4. MasterCard Obchodník se sportovními oděvy a potřebami 2015: Sportisimo-obhájilo loňské prvenství. Na druhém místě stanul SportsDirect a na třetím Nike.

    5. MasterCard Obchodník s elektronikou 2015: e-shop CZC.cz-stejně jako loni, zákazníci pozitivně ocenili vedle kvality a šíře nabízeného sortimentu také přívětivé prostředí prodejen. Na druhém místě skončil T. S. Bohemia a na třetím místě je DATART.

    6. MasterCard Obchodník pro dům, zahradu a chovatele 2015: OBI, druhý je Hornbach, který si v žebříčku o jedno místo polepšil, na třetím místě se umístilo UNI HOBBY. OBI získalo toto ocenění zatím v každém ročníku soutěže, na svém kontě tak má celkem třináct titulů.

    7. MasterCard Obchodník s nábytkem a bytovými doplňky 2015: IKEA Česká republika, která ve své kategorii byla hodnocena nejlépe ve všech ohledech. Na druhém místě se umístil JYSK a na třetím místě je SCONTO Nábytek.

    8. MasterCard Internetový obchodník 2015: MALL.cz  obhájil loňské vítězství. Na druhém místě se umístila alza.cz, a na třetím místě je eva.cz.

    Zvláštní ceny

    1. MasterCard Obchodník roku 2015 – GE Money Bank Cena veřejnosti: Lidl Česká republika obhájil loňský titul. O jeho prvenství rozhodli sami zákazníci celkovým počtem 69 297 hlasů. Jen velmi těsně se na druhé příčce umístila IKEA Česká republika s 66 271 hlasy, na třetím místě je dm drogerie marko s 57 096 hlasy. Celkem hlasovalo 123 556 osob, Hlasující rozdělili mezi obchodníky 844 383 platných hlasů. To je více než dvojnásobek hlasů oproti loňsku.

    2. MasterCard Obchodník roku – GE Money Bank Věrnostní program 2015: Teta drogerie za program Teta klub. „Věrnostní programy se již staly součástí každodenního života většiny lidí, a jsou tak pro obchodníky významným nástrojem komunikace se zákazníky. Aby byl, ale program opravdu úspěšný musí být pro zákazníky opravdovým přínosem. V současné době vítězí obchodník, který umí rychle a chytře cílit. Jen ten, který umí neobtěžující formou vtáhnout nenuceně do děje vždy toho správného zákazníka, bude ze svého věrnostního programu sklízet ovoce,“ říká Josef Jehlík, manažer věrnostního programu bene+ GE Money Bank.

    3. MasterCard Inovace v obchodě roku 2015: o ceně hlasovali účastníci Retail Summitu 2015 na základě nominací odborné poroty a po prezentaci projektů jejich kandidáty. Nejlepším inovátorem v oblasti obchodu bylo zvoleno Tesco za projekt Spolupráce s Potravinovou bankou: Projekt, který začal v r. 2013, umožňuje využít neprodané potraviny v oblasti charitativní a sociální a zamezuje tak jejich plýtvání. Trvanlivé potraviny daruje 60 obchodů Tesco a čerstvé potraviny (ovoce, zelenina) 15 obchodů.  Tento projekt má významný společenský a environmentální dopad. Tesco se této problematiky aktivně chopilo i přesto, že v České republice ještě neexistuje ekonomicky zvýhodňující právní úprava. OSN usiluje o to, aby se do r. 2030 plýtvání potravinami snížilo o 50%. Při třetím ročníku Národní potravinové sbírky v listopadu 2015 během jednoho dne darovali zákazníci v 93 obchodech Tesco po celé republice celkem 103 tun trvanlivých potravin, což vystačí v přepočtu na 256 700 porcí jídla.  Martin Lupa, manažer společenské odpovědnosti společnosti Tesco vysvětluje: „Národní potravinová sbírka znamená příležitost a zkušenost jak pro charitativní organizace a zúčastněné dobrovolníky, tak pro lidi žijící na hraně existenčního minima, kteří pomoc přijímají. Radost těchto lidí, když potravinové dary dorazí, je tím největším poděkováním.“

    O umístění se dělí s MAKRO Cash & Carry ČR s projektem MAKRO Akademie. Jedná se o multifunkční vzdělávací centrum pro malé a střední podnikatele z oblasti gastronomie a tradičního maloobchodu, které ale nabízí kurzy i pro studenty a širokou veřejnost.  Třetí místo získal Globus za zavedení možnosti platby prostřednictvím mobilní aplikace MasterPass, která výrazně zjednodušuje a zrychluje nákupní proces. Jedná se o bezpečnou metodu platby prostřednictvím mobilních digitálních peněženek. Globus v pražských Čakovicích se tímto stal první kamennou prodejnou nabízející zákazníkům tuto pohodlnou formu placení bez peněženky.

    4. MasterCard Obchodník roku 2015 – SOCR ČR Osobnost českého obchodu. Vítězem se stal Daniel Večeřa, vrcholný představitel firem, které zásadně ovlivňují český a slovenský trh s elektrospotřebiči. Je jednatelem skupiny HP TRONIC, která je největším domácím distributorem bílé a černé techniky. Skupina vlastní 33 maloobchodních prodejen Euronics a společnost ETA. Od roku 1997 provozuje tři horské hotely v Beskydech a Ski areál Razula ve Velkých Karlovicích. Skupina zaměstnává téměř 1 200 lidí. Daniel Večeřa vede společnost HP TRONIC od roku 1999.

    Jaromír Hampl

     

     

     

     

     

     

  • Do oslav výročíCísaře a krále Karla IV se zapojilo mnoho institucí. Karlova univerzita připravila ve spolupráci s Národní galerie (NG) aNárodním technickým muzeem( NTM) v Karolinu výstavu Druhý život Karla IV.Druhý život“ nejvýznamnějších historických osobností je stejně důležitý jako jejich žití skutečné. Karel IV. již za svého života usiloval o vytvoření vlastního pozitivního obrazu jako velkého evropského panovníka. Obrazů Karla IV. vzniklo v následujících dobách několik; odlišovaly se podle toho, jaké náboženské, politické a národní zájmy se podílely na jejich vytvoření a udržování. Pohřební řeč Vojtěcha Raňkův z Ježova, ve které Karla IV. oslavil jako „otce vlasti“a dobu jeho panování označil za „požehnanou dobu českého státu“, zahájila jeho kladné vnímání v českém prostředí.

    Tradiční obraz Karla IV., převzatý Československou republikou, byl deformován propagandou nacistického okupačního režimu ve smyslu pojetí Karla IV. jako německého císaře, aby se spolupodílel na zdůvodňování oprávněnosti integrace českých zemí do třetí říše Veřejností je Karel IV. stále vnímán jako velká historická osobnost, která v sobě spojuje národní význam s významem evropským, potvrdila to i anketa ČT kde byl označen největším Čechem.Výstava zhodnocuje nejen jeho odkaz státnický a politický, ale také historický a kulturní. Primárním cílem ovšem je poskytnout návštěvníkům výstavy příležitost spatřit co možná nejzajímavější exponáty spojené s tematikou Karla IV. Výstava doprovázena programem pro školy bude otevřena do 31.8.

    V Emauzském klášteře (Klášter na Slovanech) je do 21. listopadu k vidění výstavapořádaná třemi ústavy Akademie věd ČR,Slovanský klášter Karla IV. Zbožnost, umění, vzdělanost ukazující památku v těchto třech spolu souvisejících aspektech. Zaprvé jako důležité duchovní centrum Nového města pražského, zadruhé jako významnou architekturu včetně pozoruhodné výzdoby ambitu cyklem nástěnných maleb a zatřetí jako centrum hlaholské písemné kultury.

    Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského připravilo zejména pro dětské návštěvníky výstavu: „Karel IV. - Život otce vlasti“, která je otevřena do konce roku 2016. Civitas Carolina aneb stavitelství doby Karla IV. je expozicí NTM, které skrze ni představuje do 5. února 2017 významného vladaře také jako zakladatele.Civitas Carolina - Město Karlovo, Karel IV. zvolil Prahu za sídelní město říše a učinil z ní centrum evropské kultury a vzdělanosti, které se mělo svým věhlasem přiblížit antickému Římu nebo biblickému Jeruzalému. K jeho mimořádným zakladatelským počinům patří založení Nového Města pražského, rozloženého na ploše velkorysých 360 ha. Nové Město vznikalo velmi rychle na základě jednotné ideové koncepce. Výstava v NTM zachycuje atmosféru středověkého staveniště. Jejím hlavním tématem je stavba opevnění Nového Města pražského, důležité části města, protože bez fortifikace zajišťující bezpečnost by existence tehdejšího města nebyla možná. Hradba Nového Města byla dlouhá 3,5 km a byla postavena za 23 měsíců. Ve výstavním sále je vztyčena část rozestavěné hradby, která je postavena podle původní technologie a za pomoci autentického materiálu. Zmapována je zde celá technologie stavby a její fáze od lámání kamene, přes jeho zpracování, dopravu a samotnou stavbu hradby. Před budovou muzea na návštěvníky čekají funkční repliky velkých středověkých strojů. Středověké stavební stroje byly důmyslné ve své myšlence a jednoduché v provedení. Správa Pražského hradu připravila v JízdárněPražského hraduvýstavu Koruna království, která je věnována katedrále sv. Víta, nejvýznamnější stavběKarla IV.. Představuje ji jako mimořádné architektonické dílo, korunovační a pohřební chrám českých králů i duchovní centrum českého středověkého státu. Hlavní pozornost je věnována těm částem stavby, které byly postaveny v obdobíKarlovy vlády. Bohatá sochařská výzdoba katedrály pevně spojená s architekturou je pohledově vesměs nedostupná a přitom zahrnuje špičkové práce evropského gotického sochařství. Expozicev Jízdárně symbolicky zpřístupňuje triforium, kteréje památkově nejstřeženější, veřejnosti nepřístupný sochařsky bohatě zdobený ochoz, na vnější i vnitřní straně hlavní lodikatedrály. Ve výpravné expozici návštěvníci najdou i pohřební roucha z královské hrobky, mimo jiné zde je představena původní podoba královských bustse zlacením, polychromií a výzdobou tak, jak byla díla původně zamýšlena.

    Nejvýznamnějším výstavním projektem je první česko-bavorská zemská výstava Císař Karel IV. 1316–2016ve Valdštejnské jízdárně NG, výstava trvá do 25. 9. „ NG spolu s Domem bavorských dějin a Vědeckým centrem pro dějiny a kulturu východní a střední Evropy při univerzitě v Lipsku, představuje k sedmistému výročí narození Karla IV. mimořádný výběr kulturních a uměleckých památek jeho doby. Většina z nich je u nás k vidění vůbec poprvé. Zcela výjimečně a na pouhý týden bude vystavena Zlatá bula císaře Karla IV. z roku 1356, hlavní zákoník platný až do konce říše v roce 1806.Z Prahy se pak výstava na podzim přesune do norimberského Národního germánského muzea, uvádí autor výstavy a generální ředitel NG v Praze Jiří Fajt. Karel IV. patří k nejčastěji zobrazovaným středověkým vladařům. Nebyl ale pouze moudrým a zbožným panovníkem či úspěšným sběratelem královských korun. Rád se oblékal podle pařížské módy a holdoval rytířským turnajům. Jeden z nich se mu stal bezmála osudným a navždy poznamenal jeho podobu tak, jak ji známe z řady vyobrazení.V roce 1350 byl Karel IV. zasažen protivníkovým dřevcem, který mu zlomil dolní čelist, rozdrtil krční obratle a poškodil míchu. Ochrnutý na všechny končetiny byl dlouhé měsíce připoután na lůžko. Jeho čelist byla vytahována mezi zuby protaženými zlatými a stříbrnými dráty, páteř narovnávána po prastarém způsobu vyvěšováním za vlasy. Na 200 vzácných exponátů představí císařovu osobnost, pohled na něj očima příznivců a odpůrců, umění i židovské pogromy.K základním rysům Karlovy panovnické reprezentace patřila nejen nová ikonografická témata a uvážlivá volba malířů, sochařů a stavitelů, ale také promyšlená „portrétní“ strategie. Návštěvníci mohou srovnat nejznámější Karlovo vyobrazení z Votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi s karlštejnskou nástěnnou malbou, sochou ze Staroměstské mostecké věže či vzácným Morganovým diptychem zapůjčeným z New Yorku. Nepočítáme-li sbírku svatých ostatků, umělecké předměty či spisy, mnoho osobních předmětů Karla IV. se do dnešní doby nezachovalo. K vidění budou fragmenty císařova pohřebního roucha, jež odpovídají popisu v Augsburské kronice, nebo rukavice, která byla podle legendy zanechána hornofalckému městu Neustadt an der Waldnaab samotným Karlem IV. S ohledem na drobné rozměry ale pravděpodobně přímo jemu patřit nemohla. Slavný spis Vita Caroli quarti na výstavě reprezentuje nejstarší latinský opis, který byl v letech 1385–1390 sestaven pravděpodobně pro Karlova syn Václava IV. Po 667 letech se na území Čech vrací koruna, kterou se Karel IV. nechal korunovat v Cáchách římským králem. Vzácnou korunovační insignii římských králů poté Karel IV. symbolicky daroval relikviářové bustě svého jmenovce a svatého patrona, kterou k této příležitosti u tamních zlatníků také objednal. Jednou z dominant expozice ve Valdštejnské jízdárně je monumentální Waldstromerovo okno ze špitálního kostela sv. Marty v Norimberku. Ze sochařských památek byly z Janova dovezeny vzácné mramorové fragmenty náhrobku římské královny Markéty Brabantské, babičky Karla IV. Luxusní vyšívačské řemeslo reprezentuje Antependium s Korunováním Panny Marie z mariánského kostela v Pirně, knižní umění třeba pařížská Modlitební kniha Bony Lucemburské, sestry Karla IV. Vystaveny budou také technologicky mistrovské práce benátských tvůrců mozaik z chrámu San Marco, kteří na pozvání Karla IV. vytvořili kolem roku 1370 rozměrnou scénu Posledního soudu na jižní fasádě katedrály sv. Víta v Praze. Klimatické změny doby Karla IV. připomíná mimo jiné kamenná Pamětní stéla obětem hladomoru z roku 1316, roku Karlova narození, expozice představuje ale také fragmenty pražského Juditina mostu. Výstava poukazuje na bouřlivé diskuse nad novou „zvrhlou“ módou, která s Karlem a Blankou z Valois do Prahy zavítala z Paříže, věnuje se i revoluci v měření času, kterou Karlova doba přinesla. Židovské pogromy připomíná Tržní privilegium Karla IV. pro město Norimberk, v němž Karel povolil strhnout židovské domy a které de facto stálo za rozsáhlým pogromem, nebo část židovského pokladu ze Staré synagogy v Erfurtu. Karel IV místo vojenské síly používal politickou a sňatkovou diplomacii. Měl celkem 12 dětí. První manželka Blanka z Valois zemřela 1. 8. 1348 v 32 letech. S Annou Falckou se ženil 4. 3. 1349 v Bacharachu na Rýně. Anna Falcká zemřela ve 24 letech 2. 2. 1353 po pádu s koně. Třetí manželství uzavřel Karel IV s Annou Svidnickou v Budíně 27. 5. 1353. Vytoužený dědic Václav IV se narodil v roce 1361 v Norimberku. Anna Svídnická zemřela přitřetím porodu i s dítětem 11. 7. 1362 ve věku 23 let. Naposledy se Karel IV oženil s Eliškou Pomořanskou, dcerou pomořanského a štětínského vévody Bogislava, Eliška byla zároveň vnučkou polského krále Kazimíra a tak po honosné svatbě, která byla konána 21. 5. 1363 v Krakově, přešel Kazimír, doposud nejmocnější nepřítel císaře na Karlovu stranu. Stejně jako všechny sňatky, i tento byl pouze politickým tahem, jímž Karel IV. rozbíjí protičeskou koalici uherského a polského krále, kteří se proti císaři spojili s Rudolfem IV., rakouským vévodou. Předchozí ženy Karlovy byly krásné, Eliška však byla statná a rázná a vynikala mimořádnou fyzickou silou díky které uměla prý lámat meče. Dalším výrazným rozdílem mezi ní a ostatními Karlovými ženami je její schopnost dát císaři potomstvo. Povila Karlovi šest dětí. V době svatby bylo Elišce šestnáct let a mezi manželi byl věkový rozdíl třicet let. Eliška přežila Karla IV o 15 let.


    Jaromír Hampl


  •  

    Vinařství Pereg zaujalo nejen vínem, ale i středověkými kostýmy

     

    Opravdu to tak vypadá. My tu máme akce, jako jsou muzejní noci, noční návštěvy safari, dni otevřených dveří na středních či vysokých školách. No a Slováci mají Deň otvorených pivníc. Autor se přiznává, že jim tento den, respektive dva dny (pátek 25. a sobota 26. listopadu) ze srdce závidí. V podstatě to znamená, že 200 vinařů z 35 obcí otevřelo 160 vinných sklepů a v nich nabídlo vína z desítek odrůd, která se rodí na vinicích Malých Karpat od hradu Devín po Trnavu, návštěvníkům k ochutnání a k nákupu. A protože byl v pátek i den Sv. Kataríny, tak se s tím svezla i mladá vína, tedy vína z letošní sklizně, kterým tu někteří říkají Svetokatarínská a další logicky Nová vína.

    Po rozpadu federace a následkem privatizace se na Slovensku rozpadly velké socialistické podniky. V nich však bylo mnoho šikovných a pracovitých lidí, kteří začali zakládat vlastní drobná střední i velká vinařství. Objevil se však problém, že nestačí víno vyrobit, ale musí se i prodat, to znamená i dobře propagovat. Státní pomoc v tomto ohledu nebyla valná, takže zůstalo na vinařích, aby si pomohli sami. Jednou, v roce 1997 se majitel Vinárstva Pavelka, Ing. Milan Pavelka, v současnosti předseda Sdruženia Malokarpatská vínna cesta, doslechl o zajímavých akcích, která pořádají v sousedním Rakousku. Například v rakouském městečku Podersdorf am See se tradičně otevře kolem 20 vinných sklípků, kde vám zdejší vinaři nabídnou na ochutnání ta nejlepší vína, která se na pobřeží Neziderského jezera urodila. Za rok začal něco podobného spolu s PhDr. Annou Píchovou, ředitelkou Malokarpatského osvětového střediska a členkou sdružení Malokarpatská vinná cesta, organizovat i na Slovensku. Na přelomu milénia v roce 2000 se už konal první ročník zatím neznámé akce s názvem Deň otvorených pivníc. Tehdy se otevřelo návštěvníkům 17 vinných sklepů v Pezinku a Modre. Prodalo se 425 lístků po 500 Sk.

    Po sedmnácti letech letos zaplatil víno milný labužník 50 EUR a mohl navštívit 160 sklepů. Za tento obolus obdržel sklínku s laserem vypáleným motivem vinných sudů a červenou taštičku, kterou si mohl pověsit kolem krku a do ní bezpečně uložit sklo.K tomu výtečně zpracovaný katalog, nazvaný Vínny pas, se jmény otevřených sklepů, fotografiemi majitelů, stručnými informacemi a tím veledůležitým - několika bonusovými lístky. Za tyto bonusy si mohl zakoupit u jakéhokoliv vinaře lahve s vinným mokem s padesátiprocentní slevou. Víno se do obdržených sklínek rozlévalo ve všech sklepích zdarma. Ovšem pozor, pouze do těch, označených logem akce. Do ostatních ani náhodou. Mimochodem, letos se zmíněných kompletů s bonusy prodalo na 8000.

    Nešlo však jen o víno. Mnozí vinaři nabízeli také něco na zub, hrála cimbálová muzika a v jednom ze sklípků, přesněji ve Vinařství Miroslav Dudo, jsme dokonce narazili i na českou country skupinu z Benátek nad Jizerou. Ve spojení s vynikajícím vínem šlo o milé spojení. M. Dudo zase na oplátku pořádá veřejné ochutnávky svých vín v pojizerských Benátkách. Někteří vinaři nabízeli krom vína i ubytování, domácí marmelády, keramiku apod. Nezapomenutelný zážitek a skvělá kuchyně čekala u vinaře a vinohradníka Michala Bažalíka, který vlastní ve vinařské obci Svëtý Jur renesanční vinohradnický dům, který přebudoval na malebnou restauraci s chutnou kuchyní. Velice půvabnou záležitostí bylo i zjištění, že ačkoli okolní vinaři nabízejí letošní Katarínske nebo Nové víno, M. Bažalík má svoje mladé Bažolé. Také se může pochlubit faktem, že rytí do omítek a ničení fasád kvetlo i ve středověku, jak to dokumentuje jedna z vnitřních zdí jeho domu. Vinař Braňo Bahna se zase na svých dvou hektarech úspěšně snaží o produkci biovín. Letos nabídl něco unikátního. Pronajal si vinici, na kterou dvacet let nikdo nesáhl, a přesto měla úrodu. Víno z ní, nejspíše šlo o Zelený Veltlín, vůbec nebylo špatné a buket mělo intenzívní. Ne nadarmo si tento osobitý vinař na vizitku píše „autor vína“.

    Museum či vinný sklep?

    Velice zajímavá zkušenost jistě čeká každého návštěvníka městečka Modra. Ještě před tím, než přijede do města, uvidí zajímavou, napolo v zemi skrytou stavbu. Někomu se líbí, někomu ne. To je konečně osud mnoha moderních staveb. Tady však majitel skloubil doslova víno s uměním. Vinařství Elesko, a. s., patří totiž mezi největší výrobce vína na Slovensku a obhospodařuje 110 ha vinic. Budova je rozdělená na dvě části. V té spodní, je vybudovaný velice moderní vinařský provoz. Na jedné straně klasické, ale téměř obří dubové sudy, na druhé moderní nerezové tanky. To vše odděluje prosklená „ulice“, takže návštěvník při běžné prohlídce vůbec nemusí vstoupit do provozovny, ale vše ale může kontrolovat z uličky. To se však netýká akce s otevřenými sklepy. Ty totiž otevřeli i zde. To zajímavější však čeká výše. Majitelé tu totiž shromáždili obsáhlou sbírku děl slovenského rodáka Andyho Warhola. Bohužel v současnosti z důvodů obměny expozic momentálně uzavřenou.

    O něco dále, v zástavbě rodinných domků kolem městečka mají svoje malé vinařství otec a syn Ružkovi. Obhospodařují necelé tři hektary, ale v předsklepení mají stěny pokryté diplomy a cenami nejen ze Slovenska. Mimochodem, zatím co v Česku jsme, pokud se vína týká, poměrně konzervativní, na Slovensku se experimentovat nebojí. Dávají na trh vína ze zde vyselektovaných kultivarů, jako jsou Dunaj, Nitria, Devín, Noria i dalších a ujal se i německý interspecifický kultivar Dornfelder. Takže pro informaci: Kultivar Devín vznikl křížením Tramínu a Veltlínského červenobílého. Je na Slovensku zaregistrovaný už v roce 1997. Je výsledkem spolupráce Doroty Pospíšilové (mimo jiné i manželky V. Hubáčka, již zesnulého dlouholetého ředitele Výzkumného ústavu vinařského z Karlštejna) a Ondreje Korpása.  Další zajímavou odrůdou je od své registrace v roce 2002 odrůda Milia. Vznikla křížením kultivarů Tramín červený a Müller Thurgau. Snad proto má vynikající, trochu muškátové aroma. Již osvědčeného křížence, kterým je odrůda Dunaj, mají rádi právě ve vinařství
    Elesko. V Modre právě Dunaj pěstují na největší výměře na Slovensku. Jedná se o křížence odrůd Oporto a Muscat Bouchet. Výsledek křížení opět propojili se Svatovavřineckým a v roce 1997 tento sytě granátově červený kultivar zaregistrovali. Velice zajímavá odrůda, kterou můžete v Modre v několika sklepích ochutnat v barikované i nebarikované podobě. Bohužel odrůdových vín z relativně nedávno schválených kultivarů Hron, Nitria a Milia si autor ke své škodě nepovšiml nebo je nezaregistroval.

    Vinařství Pereg odnaproti severní městské brány historické Modry se tak trochu vymyká ostatním sklepům v oblasti Malých Karpat. Nabízí nejen velmi kvalitní klasická vína, ale také vína ovocná. Podle diplomů na stěnách jsou i ony držiteli významných ocenění jako např. Šampion výstavy nebo Značka kvality SK. Autor například po více než 25 letech opět ochutnal pravé trnkové, či vína z černého či červeného rybízu. Navíc hosty obsluhovali mládenci i dívčiny ve středověkých krojích. To snad aby připomněli, že nedaleko odtud, na kopci, stojí filmaři oblíbený hrad Červeny Kameň. Nebo také, že nedaleko leží pověstná víska Slovenský Grob, známá vynikajícími husími pečínkami. Tam totiž každoročně vzpomínají slavnostním krojovaným průvodem na císařovnu Marii-Teresii, která tu dle pověsti tradici pečení husí založila.

    Poslední zastavení na závěr bylo samozřejmě u iniciátora a autora úžasné akce Deň otvorených pivníc, a to ve sklípku jeho vinařství Pavelka a syn. Rodinné vinařství obhospodařuje 50 ha vinic a povětšinou se soustřeďuje na klasické evropské odrůdy. V nabídce však najdeme i Pálavu, Dunaj, Alibernet nebo Neronet. Ocenění, medailí i dalších artefaktů za kvalitu vína, alespoň podle vystavených exemplářů, tu mají ze všech sklepů a sklípků, která autor stačil po dobu akce navštívit, absolutně nejvíce. „První státní kontrolní známku jsme pro naše vína dostali už v roce 1997,“ říká Ing. M. Pavelka. Už tehdy si dal za cíl produkovat taková kvalitní vína, která by všude mohla propagovat terroir toho nejlepšího z Malých Karpat. Vinařství vyrábí vína s chráněným označením původu značky PAVELKA a CHATEAU ZUMBERG. V současnosti považuje za vlajkovou loď jejich vinařství cuvée PAVES. „Mám takové celoživotní heslo,“dodává mistr vinař na závěr: „Život je příliš krátký na to, abychom pili špatné víno!“

    Antonín Karoch

    Ing. M. Pavelka, vůdčí osobnost akce "Deň otvorených pivníc"

     

    Podmínkou vstupu do sklepů a následného ochutnávání byla červená taštička na sklo a sklínka s logem

     

    M. Bažalík originálně pojmenoval svoje Nová vína

     

    Někteří vinaři nabízeli opravdu široký sortiment vín

    Nejspíše světový unikát - museum spojené s vinným sklepem

     

    Část vinařského provozu firmy Elesko

     

    Andy Warhol dění kolem vína s pobavením sleduje. Ovšem, pokud sochy mohou něco sledovat.

     

  •  

    Před nedlouhým časem proběhla v televizi reportáž o tom, jak čeští majitelé kempů nemají hosty, nemají peníze na opravy a investice apod. Ještě delší čas však mezi českými turisty platí zásada, že za srovnatelné anebo i vyšší peníze pojedou trávit dovolenou do zahraničí, kde je úroveň služeb, chování k zákazníkovi na vyšší standardní úrovni než u nás.

     

               Letos jsme pro naše dvě děti a babičku objednali týdenní pobyt v době od 30.7 do 6.8. v kempu Poslův Mlýn u Doks. Tento kemp jsme vybrali podle internetové nabídky a i s ohledem na herní zázemí pro naše malé děti. Osobně jsme ještě v červnu do kempu přijeli, prohlédli zda odpovídá obrázkům na internetových stránkách a týž den objednali pobyt pro tři osoby v chatce s plnou penzí.

     

               Přijeli jsme tedy v sobotu kolem třetí hodiny odpoledne. Pršelo. V recepci jsme doplatili zbytek ceny do částky cca 5 tisíc Kč a museli jsem čekat, protože se chatka uklízela. Nakonec jsem dostali klíč od chatky a chtěli se ubytovat. Klíč sice pasoval, ale nešlo odemknout, zámek jaksi vypověděl službu. Tak jsme slušně poprosili o opravu. „To není možný, teď tam bydleli a nikdo si nestěžoval“, ozvalo se nevrle od pultu v recepci. No nic, nakonec přeci jenom technik přišel a když zjistil, že opravdu nejde odemknout zámek během pěti minut opravil. O uklizené chatce se nedalo mluvit (špinavý koš, matrace).

     

               O tom, jak probíhá realizace plné penze jsme nedostali při přijetí na recepci žádné proposice, proto jsem uvítal, že v chatce byl list papíru s pokyny pro ubytované. Dočetl jsem se, že plná penze zahrnuje i dvě svačiny, od kdy do kdy se na který chod má chodit. Druhý den nám však babička volala, že svačiny se nás netýkají, protože nejsme organizovaná skupina. A co víc, na jídlo musíme chodit až po obsloužení organizovaných skupin a nikdy dříve. Omluva nikde, vysvětlení nikde. S touto organizační průpravou se v týdnu stalo to, co se zákonitě stát muselo, že pro neorganizovanou skupinu, nás prosté kempaře, došlo jídlo – nezbyl oběd. Omluva nikde, vysvětlení nikde a při pokusu o sjednání nápravy v recepci kempu naopak vynadání a pošklebování.

     

               Vrcholem naší české dovolenkové anabáze byl odjezd, resp. vrácení chatky. S ohledem na již zmíněnou absenci srozumitelných pokynů pro jednoduché kempaře, jsme chatku odevzdali spolu se zapůjčeným ložním prádlem před obědem, tedy kolem jedné hodiny odpoledne. „Z jaké jste chatky?  Jo z devítky, tu zrovna potřebuju. Ale to jste měli odevzdat do deseti hodin. …… To bych mohla chtít zaplatit ještě za jeden den…“. Tato posléze nechutná a vyhrocená konverzace vyústila v prohlášení kempového personálu, že tady nepotřebují nás, prosté kempaře, že jsou živi z organizovaných skupin a že je jim jedno, pokud si někde, nějak budeme stěžovat.

     

               Bohužel již po milionté se potvrdilo, že česká malost a omezenost vítězí i nad lží a nenávistí (pan V. Havel snad promine za mou parafrázi). Já jsem znechucen takovým přístupem a jednáním, které za týden pobytu v Poslově Mlýně dokázal personál tohoto kempu. Podobné chování zákonitě odpuzuje českého turistu od toho, aby se pokoušel a chtěl využívat služeb českých kempů, když jinde, bohužel v zahraničí, dostane kromě očekávané pohody a relaxace i pocit, že není jen východním přívěskem s neandrtálským chováním. Pokud tedy chcete prožít pokojnou rodinnou dovolenou s malými dětmi, rozhodně ji nehledejte v kempu Poslův Mlýn u Doks. Jejich internetová nabídka, že se mj. specializují na rodiny s dětmi a individuální rekreaci, je více než klamná.

     

     

     

     

  • Vymanit se ze stereotypu všedních dnů pobytem na opuštěném ostrově se dnes asi stalo přáním mnoha lidí. Pokud se někteří z nich rozhodnou navštívit turecký ostrov Gokceadu, nebo řecký Samothraki, naleznou na nich po celý rok panenskou přírodu a prázdné pláže bez hlučných turistických středisek.Na obou ostrovech je i v zimních měsících teplota kolem patnácti stupňů.V pohodlném autobusu opouštím přívětivý, ale stále hlučný Istanbul. Pobřežní dálnice kolem Marmarského moře prochází desítky kilometrů skrz aglomerace novostaveb. Pak přichází Dardanelská úžina a smutně proslulý poloostrov Gallipoli z dob 1.světové války. Tady se zhroutily plány Winstona Churchilla, když byl v roce 1916 britský expediční sbor poražen tureckou armádou vedenou Mustafou Kemalem. V krvavých bojích ztratili Britové čtvrt miliónů svých vojáků. Podplukovník M. Kemal později přijal jméno Atatürk – otec Turků a stal se prvním prezidentem moderního Turecka. Z autobusu vysedám ve městě Ecaebat. Na druhé straně úžiny je vidět Cannakale. Malým autobusem dolmusemse dostávám do maličkého přístavu Kabatepe. Je zde také kempink v krásném prostředí a za velmi nízké ceny ubytování. Směšně nízká je také cena za tříhodinovou plavbu trajektem na ostrov Gokcëadu – necelé dvě eura.

    Ostrov opěvovaný Homérem Snad je ironií dějin, že po staletí výbojným Turkům zůstaly pouze dva obydlené ostrovy. Ten větší z nich je Gokceada a menší, proslulý exportem bílého vína je Bozcaada. Turci se na ostrově zabydleli už v 15.st. V roce 1911 byl za Balkánské války ostrov okupován italskými vojáky a následně v 1. světové válce obsazen Brity. V roce 1923 byl vítěznými velmocemi navrácen Turecku.Z maličkého přístavu Kuzu Limani cestuji mikrobusem do správního střediska dnes nazývaného Imbroz.   Na ostrově je řada památek jak z dob antiky, tak i řecké kostely a památky Orientu. Stará turecká města mají obvykle pevnost nebo hrad, centrální náměstí zvané „ Mejdan“, do kterého ústí uličky řemeslníků. Nechybí mešita, která je často s metresou – školou koránu. Na obvodu náměstí bývá kahve – kavárna, kde se lidé setkávají, diskutují a filosofují. Některá témata jako je islám, armáda a Kurdové jsou stále choulostivá. Městečko má asi 8000 stálých obyvatel a snadný je odjezd do řady pobřežních vesniček.  Vybírám si nejdříve větší Kalekoy – zátoka se zlatitým pískem na pláži, je chráněna okolními horami. Zdejší překrásné místo je vyhlášené za chráněný mořský park. Maličký přístav s několika kebap salony, lokanty a restorany a kahvesi, kde podávají silnou anýzovou raki. Ve všech restauracích vám na přání připraví k jídlu čerstvé ryby. Především kalkanu ( kambala), balamuta ( makrela), kilici ( mečoun) a levreka ( pyskoun). Čerstvé krevety, humry a chobotnice může mít každý na stole denně. Je zde pár penzionů a tři maličké kempy. Volím ubytování na kovové posteli v chatkovém stanu za necelých českých dvě stě korun za noc. Nový luxusní hotel Gokceada resort zeje zřejmě většinu roku prázdnotou. Živěji je jen v luxusním vojenském rekreačním zařízení. Paničky vojenských hodnostářů se zjevně   na malé pláži nudí, ale vstup do areálu střeží modré barety – elitní vojáci námořní pěchoty. Z moře v dálce vystupuje z mlhy řecký hornatý ostrov Samothraki. Pár rybářských kutrů opouští maličký přístav. Na pár dnů odjíždím napříč ostrovem na jih do Aydinciku. 

    Tady je vedle moře i slané jezero. Turisté se obalují jeho černým bahnem. Prý pomáhá úspěšně léčit lupénku. Vane zde silný vítr, který vábí surfaře. Další vesničky Kapikaya a Yuvali jsou ve všední den liduprázdné. Vždy v neděli u moře táboří celé rodiny. Je „ keyif“ den zahálky, pohody a tradičně bezstarostného odpočinku. Za deset dnů pobytu na Gokceadě jsem nepotkal jediného cizince.    Na sousední ostrov Samothraki je cesta složitá, je možná až z řeckého přístavu Alexandropoulis. Ani turecko-řecký silniční přechod není přívětivý a připomíná ostrahu československých hranic na Západ z dob komunistické éry. Navíc stojatá voda hraniční řeky Evros je líhní miliónů komárů a podle starší lékařské literatury se v ní vyskytují i nebezpečné motolice bilharzie,podobně jako v egyptském Nilu. Na ostrov odjíždím lodí, ale cena je pětkrát vyšší než byla v Turecku za podobnou vzdálenost.   Na palubě je ale řada krosnářů z celé Evropy. Z přístavu Kamariotissa odjíždím na východ ostrova, do druhého klidnějšího kempu. Přímo nad ním se tyčí pohoří Saoz s vrcholem Fengary ( Měsíc) – 1664 metrů vysokého. Asi dva kilometry od kempu je cesta přes platanové lesy podél  říčky, až k vodopádu Vrach. V přírodní tůni pod vodopádem je kupodivu teplá a průzračná voda, která láká ke koupání. Pár desítek metrů od kempu jsou zase téměř liduprázdné pláže. Okolo ostrova jezdí malé osobní parníčky, které mají zastávky na jinak nepřístupných krásných plážích,téměř bez lidí.   Takové jsou třeba Pachia Amos, nebo Kipoi brach. 

     

     Cestou zpátky se zastavuji v blízkosti prvního kempu, kde v Therma jsou lázničky s horkou vodou. Ostrov Samothraki byl považován za posvátný již ve starověku. Prý se tu konaly tajemné obřady známé jako „ Kaveiria Mystiria“. Za vidění stojí památky z helenistické doby jako jsou trosky Svatého domu. Odtud také pochází socha bohyně Niké Samothraki, která je umístěna v muzeu Luvru, zajímavé jsou také ruiny Samothraki se liší od ostatních řeckých ostrovů. Je plný divoké krásy horských říček, vysokých hor, platanových lesů i tichých pláží. Průzračné moře oplývá bohatstvím ryb.A nakonec vůbec nevadí,že sem přijede úplně sám. Dobrovolná osamělost o dovolené neznamená dnes opuštěnost, ale je v současné době  jednou z cest,jak si odpočinout od únavy a stresu, které vytváří moderní přetechnizovaná společnost. 

     

    mapa ostrova Gokceadamapa ostrova Samothraki

  •  

    Toto líbezné historické město leží sto kilometrů od Prahy. Do Jihlavy odtud je to slabých třicet. Pelhřimov je však nejenom známým městem českých rekordů a kuriozit, nýbrž i výborným výletnickým východištěm na Českomoravskou vrchovinu. Pelhřimovsko též bývá nazýváno Bránou vysočiny. Město samotné pak je ideálním místem pro milovníky historie a je bohaté též na muzea. A co již zmíněná turistika? Ta zde doslova kvete v každém ročním období.

     

     

    Po Křemešnické vrchovině se můžeme toulat dle chuti, sil a potřeby buď pěšky či v sedlech kol. V tento čas pak jistě nejlépe na běžkách nebo dnes i tolik módních sněžnicích. K dispozici je několik tras. Poměrně dlouhou, téměř osmačtyřicet kilometrů měřící trasu nabízí tzv. Pelhřimovský prstýnek. Vzhledem k tomu, že se jedná o okružní trasu kolem Pelhřimova, lze ji rozdělit na libovolný počet dalších . O deset kilometrů je kratší štreka Novocerkvický okruh . Tzv. Křemešnický okruh II. v délce devětadvaceti kilometrů vede přes vrchol nejvyššího vrchu v okolí ( Křemešník – 765 m n.m), takže zejména její první polovina bude stoupavá.

     Nabídku turistických tras končí trasa nejkratší v délce 27 km, která však vede do nejkrásnějších míst Pelhřimovska .

    Více informační server města na adresewww.pelhrimovsko.cz, kde v odkazu „Turistické programy“ je též plánovač tras, v němž si lze navolit libovolnou kombinaci úseků značených turistických tras. Výsledný itinerář, který si lze vytisknout, obsahuje mapku, popis cesty a dílčí i celkovou kilometráž.

     

    Památky a historie

     

    První cesta návštěvníka města jistě vede do informačního centra pro materiály a tipy na výlety. Prostějovské turistické „íčko“ najdeme  v tzv. Šrejnarovském domě, což je renesanční budova z roku 1614 na severní straně náměstí. Je pojmenován podle tehdejšího měšťana Kryštofa Šrejnara. V 80.letech minulého století prošel zdařilou rekonstrukcí a dnes je v něm umístěno výborné turistické infocentrum a expozice okresního muzea.

    Jádro města je památkovou rezervací. Za zhlédnutí stojí velké čtvercové náměstí, zámek pánů z Říčan, zbytky opevnění města, dochované brány – Jihlavská, Rynárecká a Solní, kostely sv. Víta a sv. Bartoloměje i kaple Panny Marie Sedmibolestné. Mezi městské architektonické unikáty patří také kubistické domy.

    Historie města začíná v roce 1144, kdy se dostalo na několik set let do správy pražských biskupů. Od roku 1437 přešel Pelhřimov do držení Mikuláše Trčky z Lípy. V 16. stol. se jeho majiteli stávají Římanští z Říčan. V roce 1572 se město vykoupilo z poddanství a v roce 1596 bylo povýšeno na město královské. Po katastrofálním požáru náměstí v roce 1766 byly domy postaveny zcela nově, proto má historické jádro barokní řád. Díky rozmanitosti stavebních slohů byla v Pelhřimově vytvořena naučná stezka, která zájemce provede po zajímavých stavbách. Stezka, označená tabulkami, provází turisty po dvou okruzích: vnitřním městem a předměstím. Výchozím místem je dům čp.10 na Masarykově náměstí, kde má sídlo informační středisko.

     

     


     

     

     

     

     


     

     

    Muzea

     

     

     

    Mezi turistická lákadla a zajímavosti bezesporu patří muzea. Ty mají tu výhodu, zvláště dnes, v zimním čase, že si zde návštěvník mimo zábavy a poučení, i trošku odpočine a zahřeje po náročném pohybu v zasněžené přírodě.

    Především doporučujeme při návštěvě Pelhřimova prohlídku Muzea rekordů a kuriozit v Jihlavské bráně. Jedná se o jedinou instituci svého druhu ve střední Evropě a je zde k vidění vše z domácího světa rekordů, kuriozit i mezinárodního festivalu „Pelhřimov – město rekordů“. Báječná je i Stezka rekordů, vedoucí centrem města od Muzea rekordů a kuriozit na Nábřeží rekordů a kuriozit až do Domu dobrých dnů.

    Na Masarykově náměstí č.17, v tajemných sklepeních prostorách bývalého Purkrabského domu, čeká na své návštěvníky  muzeum strašidel, vyskytujících se na Vysočině. Exponáty jsou převážně z vosku a v životních velikostech.

    Muzeum Vysočiny Pelhřimov nás zve do zámku pánů z Říčan a do renesančního domu. Každý měsíc se zde mj.pořádají různé tématické výstavy, v bývalé šatlavě je však stálá expozice vězeňství.

     

    Síň Lipských a motoskijöring

     

    Jako hold svým slavným rodákům vytvořili Pelhřimovští Síň Lipských aneb První české MÚZYum v přízemí domu čp.10. Do podvědomí lidí se z rodu Lipských dostali zejména režisér Oldřich Lipský a jeho bratr herec Lubomír. Mnoho práce v divadle a televizi však odvedli i další členové této slavné umělecké dynastie. Návštěva Síně Lipských poučí i potěší nejenom milovníky kinematografie.

    Výčet turistických magnetů Pelhřimova nebere konce. Je zde mj. i výstavní síň kostela sv. Víta, Galerie M či vyhlídková věž kostele sv. Bartoloměje, kdy je po zdolání 148 schodů z ochozu věže z výšky třiceti metrů nádherný výhled na město i okolní krajinu. Ta má v zimě své jedinečné, mrazivé kouzlo severských plání. A nabízí řadu nejrůznějších nových sportů, jako je kupříkladu skijőring – neobvyklý způsob běžkového lyžování, kdy je sportovec tažen psy nebo koněm. Adrenalinovým hitem pak je motoskijöring, kdy řidič ovládá crossový motocykl nebo sněžný skútr a lyžař se veze, držíce se vlečného lana. O tom ale zas až někdy příště.

     

                         

     

     

     

     

     

     

     

  • V okolí Olomouce se nachází několik  fortů. Pevnůstky byly vybudovány v devatenáctém století jako obrana Olomouce ze severu. Jednou z nich byla  Lazecká pevnůstka XXII, jež naleznete v Černovíře u Olomouce. Státní svátek byl dnem slavnostního otevření této zrekonstruovné pevnosti.

    Proč pevnůstky forty byly vybudovány?

    V roce 1853 byla schválena císařem Františkem Josefem I. další fáze budování táborové čili fortové pevnosti Olomouc. Konkrétně pro období 1854–1857 byla naplánována výstavba tří fortů, které měly chránit město od severu.

    Nu a Lazecká pevnůstka XXII byla jednou z nich. Její poloha byla zvolena prakticky tak, aby boční palbou co nejlépe vykrývala okolní forty označené I a XX. Od černovírského železničního fortu I byla vzdálena jen 1165 m, od křelovské pevnůstky XX zase 2300 m. Vzdálenost lazeckého fortu od nejbližších pevnostních objektů v jeho týle konkrétně od fortu na Šibeničním vrchu a bastionu 12  pak činila 2600 m a 2350 m.

    Ví se z dobových pramenů a ze stavební  dokumentace, že výstavba lazecké pevnůstky XXII probíhala od pozdního podzimu 1854. V  časech přípravy celé pevnosti na obranu v  důsledku probíhající krymské války byly urychleně budovány val, příkop a zázemí této pevnůstky umístěné v bezprostřední blízkosti silnice vedoucí na Chomoutov. K jejímu dokončení v zemním avšak jen k provizornímu provedení došlo v lednu 1855, kdy byl také val objektu osazen deseti děly. K přestavbě lazeckého fortu XXII do zděné permanentní podoby pak docházelo až od června 1855 podle projektu olomouckého ženijního ředitele Ladislava Mareše. Až na počáteční problémy se spodní vodou probíhala výstavba pevnůstky bez problémů a rychle. V roce 1856 byla po stavební stránce hotova.

    V roce 1857 probíhaly už jen dokončovací práce v interiéru a terénní úpravy. Není bez zajímavosti, že při budování lazeckého fortu byla použita i zemina skrytá z nádvoří Špitálských později Hanáckých  kasáren.

    Pevnůstka XXII na Lazcích byla podobné konstrukce jako další forty a vzájemně se lišily pouze v detailech.


    V roce 1866 byla pevnůstka ve svém týlu doplněna o zemní val s dělostřeleckými postaveními. V tomto roce sloužilo na fortu, který byl osazen deseti děly, 220 mužů. V časech míru zde sloužilo kolem 150 vojáků. Celkové náklady na budování fortu včetně jeho stavebních úprav tehdy  činily 228 000 zlatých.

    Fort XXII "Lazecký" v Černovíře sloužil armádě až do devadesátých let minulého století, kdy jej armáda prodala  do soukromých rukou. Nyní  je zde vybudovaná expozice pro veřejnost, která byla  slavnostně otevřena 28. října 2013.

    Ještě předtím si expozici prohlédli někteří novináři píšící o cestovním ruchu, dále průvodci a zástupci cestovních kanceláří a předveden jim zde byl funkční padací most, který je možné během pěti minut vytáhnout směrem k pěvnosti nebo naopak spustit nad hlubokým příkopem.

    Turisté se mají na co těšit.   Více na ...

    O  říjnové cestě novinářů  po  Olomoucku a okolí   například Prvnízpravy.cz napsaly ...

    Pevnost XXII v Černovíře u Olomouce expozicí vojenské historie 28. října 2013

    V Olomouci rozkvetlé památky obdivovaly stovky návštěvníků 10. října 20138

    Házenkářku v Olomouci najdete i na tamějším orloji 8. října 2013

     

  • Na mnoha místech České republiky se mohou  zájemci v poslední době seznámit i s mistrovským pivním rituálem, který vzniká za účelem vytvoření pivní pěny. Není bez zajímavosti, že jeho tvůrci jsou sládci Plzeňského Prazdroje.

    "Rituál začíná načepováním správné míry do originálních sklenic Master bez pěny. Následně se přímo před očima samotných hostů vytvoří krásně hustá pěna, které říkáme pivní květ.  Při něm se využívá lavinového účinku, docíleného excitací molekul oxidu uhličitého předáním tepelné energie z rozžhaveného tělíska vyrobeného z potravinářské oceli. Kromě zajímavé podívané je důležité, že molekuly CO2 jsou generovány jen zpod hladiny piva a do bublinek pěny se už nestrhávají molekuly vzduchu, ale pouze samotný oxid uhličitý, který naopak účinně brání styku piva s okolním vzduchem. Nezlobte se, že to říkám odborným jazykem, ale nedivte se. Vždyť Master je přece tajemná  záležitost. Z načepovaného piva máte lepší smyslové prožitky během jeho servírování a přitom  pijete ritiálem vylepšené pivo," říká plzeňský sládek Václav Berka.


     


    Václav Berka potravinovým želízkem ohřívá lahodný nápoj (Foto: Petr Skála)


     

  •  

     

    Přeháním. Tři dny je málo na objevení tajných stezek slavného šumavského pašeráka nebo probádat všechna zákoutí, která tak působivě popisoval na přelomu 19. a 20. století nejvýznamnější šumavský spisovatel Klostermann. Vždyť my jsme nebyli schopni najít ani vlastní stopu. Hned první den pobytu v Srní jsme zabloudili navzdory úmyslu projít jen okraj lesa. Hříbky nás zavedly trošku dál. Bylo půl šesté, když jsem usoudila, že bychom se mohli vrátit. „Kam jdeš?“ zeptal se manžel. „Přece bydlíme támhle“ a ukázal přesně opačným směrem. Vyděsilo mě to. Za půl hodiny bude tma a my nevíme, kde jsme? Coby pražský ropáček, zvyklý víc na divadelní a koncertní sály nežli na přírodu, jsem zatrnula nad představou spát na jehličí, přikrytá mechem, okukovaná lesní zvěří. Manžel taky znejistěl. Co teď? Znám svoji nemožnou orientační schopnost, tak jsem se nehádala. Šli jsme „támhle“, což znamenalo obrat o sto osmdesát stupňů. Už mě houby nezajímaly, ani kdybych o nějakou zakopla. Co když se vynoříme v Německu nebo v Rakousku? Teď by se nám hodili pohraničníci nebo nějaký ten převaděč osob. Kdepak, doba se změnila.

     

    Už se stmívalo, když jsme narazili na cestu, za níž se v zeleni rýsovaly domečky. A dokonce tam šla paní s dítětem. Zeptala jsem se, jestli hotel Srní, náš orientační bod, je vpravo nebo vlevo. Odpověděla vpravo. Rozuměla česky. Jsme ve své vlasti. Hurá.

    Jak jsme se na Šumavě ocitli? Díky novinářské soutěži od Czech Travel Press a také díky Fertour travel agency, která věnovala cenu v podobě víkendového pobytu ve svém apartmánu v Srní. Připlatili jsme noc na pondělí, vyzvedli v Praze klíče od bytu a na počátku jednoho nádherného zářijového víkendu vyrazili směr Šumava. Zvolili jsme nejkratší cestu po okreskách. Časově sice vyšla déle, celkem na tři hodiny, ale byla bezvadná. Dlouhé úseky jsme nepotkali na silnici auto. To se nám už dávno nestalo. Prohlíželi jsme si krajinu a usoudili, že ta naše země je fakt moc pěkná.

     

     

    Dvoupokojový byt s kompletním zařízením v domě mezi hotely Srní a Šumava v centru Srní je moderně zařízený, s veškerým pohodlím. Všemožné elektrické přístroje v kuchyni by mohla závidět leckterá hospodyňka. My jsme raději zvolili testování restaurací v okolí. Jídlo bylo dobré, pestré, ceny přijatelné, až na pivo. Náš národní nápoj nějak moc podražil.

    Zajeli jsme na výlet do Modravy a na Kvildu. Roubené chaloupky na kamenných podezdívkách, chráněné šindelem, připomínají dobu dávno minulou. I když současnost se nedá zapřít mnoha moderními stavbami, kterým se nevyhnula ani Šumava. Zato Povydří se svojí divokou krajinou je prostě úžasné. Stromy jsou sice někde poničené kůrovcem, ale zeleně je tu pořád dost. Na stezkách si turisté přijdou na své a žasli jsme, kolik se tu prohánělo cyklistů, seniory nevyjímaje. Řeka Vydra plná obřích balvanů, to je území pro pohádky. Žádné zelené aktivisty jsme nepotkali, všude byl klid a pohoda. Takový dobrý relax na nervy. Czech Travel Press a Fertour nás opravdu potěšily.

     

      

     

           

     Řeka Vydra nepoznala regulaci  (Foto Jovan Dezort)  

     Kostel Nejsvětější Trojice v Srní z počátku 19. století úspěšně vzdoruje modernizaci kolem (Foto Jovan Dezort )

     

  • Hradec Králové – TECHNOLOGICKÉ CENTRUM Hradec Králové (dále jen TC HK) dne 19. 5. 2014 podepsalo memorandum o spolupráci s podnikatelským inkubátorem v polském Opole.



    Podepsání memoranda je důkazem, že TC HK se chce dále rozrůstat a to i do sousedního polského regionu,“ řekl Ing. Jan Bartoš (ředitel TC HK). Cílem nově-vznikající spolupráce je rozvíjet společné aktivity v rámci evropských projektů, propojit polské a české firmy a dát jim možnost navázat spolupráci. Tyto aktivity mají vést k posílení ekonomiky v obou regionech. „Prvním krokem budou společné akce polských a českých firem. Dále chceme polským firmám, které chtějí podnikat v České republice, poskytnou potřebnou podporu,“ dodal Ing. Jan Bartoš.

    Firmy na obou stranách hranice čelí administrativním a právním problémům spojeným se založením pobočky v sousedním státu. V této situaci by potřebné informace mělo poskytnout právě TC HK. Stejné služby budou poskytovat i polští partneři v Opole.

    V případě, že se tato forma spolupráce osvědčí, uvažujeme o dalších konkrétních aktivitách, ale zatím nebudeme předbíhat, jsme na začátku. Současně probíhají jednání se srbskými zástupci z oblasti BANAT o možné spolupráci v dalším programovacím období,“ doplnil Ing. Jan Bartoš. Mezinárodní spolupráce se postupně rozvíjí i díky podpoře Královéhradeckého kraje.

     

     

  •  

     

     

     

    První české science centrum iQpark najdeme v populárním Centru Babylon v rodném městě Krále komiků Vlasty Buriana. Toto jedinečné „zábavně naučné centrum“, které rádi vyhledávají rodiny s dětmi i školní výpravy v rámci tzv. zážitkové pedagogiky, dosud nabízel více než 250 interaktivních exponátů včetně Foglarova hlavolamu známého z Rychlých šípů pod názvem Ježek v kleci. Po čtyřleté úspěšné činnosti, kdy iQpark otevíral dětem i dospělým svět přírodních her takříkajíc na vlastní kůži v bezkonkurenčním spojení hry se vzděláváním, zdvojnásobuje plochu koncem března tohoto roku i díky dotacím z EU.

     

    První návštěvníci vstoupili do prostor iQparku, který byl vybudován za přispění Společného regionálního programu již v roce 2007. Prudký růst návštěvníků, nové exponáty a potřeba větší plochy vedl nadšené autory myšlenky k prosazení pokračování projektu a rozšíření o další prostory za podpory Regionálního operačního programu Severovýchod. A tak se v posledním březnovém týdnu slavnostně zahájí provoz několika nových podlaží. Takže bude celkem ve čtyřech patrech návštěvníkům všech věkových kategorií k dispozici několik stovek interaktivních exponátů, i dvě moderně vybavené laboratoře pro workshopy. Návštěvníkům bude nově k dispozici i nové rychlé občerstvení a šatna.

     

    Dosavadní návštěvnost iQparku má neustálé stoupající tendence – nyní silně přesahuje 100 000 spokojených občanů a občánků ročně. Projektový manažer Ing.Barbora Poštolková z North Bohemia Convention Bureau, spolupracující o.p.s, k tomu dodává:

    „V Centru Babylon byly v uplynulých měsících díky prostředkům z Evropské unie zrekonstruované další části budovy bývalého výzkumného ústavu textilního . A u příležitosti výročí narození Učitele národů J.A.Komenského, tedy zahájí další nová patra plná nových vzdělávacích her a interaktivních exponátů.“

    Jak je vidno, zájem široké veřejnosti je značný. To potvrdily výsledky celostátní kampaně České centrály cestovního ruchu, kdy čtenáři serveru CzechTourism populárního Kudyznudy vybrali iQpark jako nejlepší místo v České republice, které dětem a mládeži nabízí zábavu a rozvoj fantazie i motorických a dalších schopností.

     

     

    Zábavné pokusy

    Osmadvacátého března se tedy slavnostně otevřou nové prostory shora jmenovaného iQparku v Liberci. Znamená to nejen rozšíření expozic, učeben a laboratoří či nabídky služeb, ale také novinky v programu pro návštěvníky. Především je to „Velká QiDOva show“, která nabídne například pokusy s kapalným dusíkem, pokusy s mikrovlnnou troubou a další zkoumání v kuchyni či pokusy z elektrostatiky s Van de Graaffovým generátorem. Tato zajímavá podívaná bude k dispozici kterýkoliv pátek a sobotu. Dalším návštěvnickým magnetem bude „Malá QiDOva show“, kdy se bude denně předvádět a demonstrovat výroba nanovlákna a pokusy z elektrostatiky. A pro zpestření nedělních prohlídek iQparku budou dětem a mládeži nabízeny „QiDOvy zábavné pokusy“, kde si účastníci budou moci vyzkoušet svou šikovnost i hravost. Koho by nezajímala kupříkladu výroba periskopu či zkoumání pod mikroskopem?

    „Z dosavadních zkušeností dobře víme, že mnohokrát neodolají ani rodiče či prarodiče, zejména dědové se chtějí před vnoučátky blýsknout, co vše vědí a že ne všechno z škol zapomněli,“ usmívá se Ing. Vlastimil Čadílek, generální ředitel společnosti CENTRUM BABYLON, který považuje všechny vynaložené prostředky, včetně dotací z Bruselu, za vysoce smysluplně využité.


    Foto:  archiv

  • V pátek 26. listopadu zastaví ukázkový vagón Německých drah (Deutsche Bahn) vlaku ICE před Nákupním centrem Eden v Praze 10. Praha je poslední zastávkou evropské ICE Tour. Přijďte se podívat před NC EDEN od 10 do 18 hod. Čekají Vás soutěže o pobytové zájezdy, dobrá muzika a hlavně spousta skvělých tipů na výlety do Německa a pěkné materiály a mapy, které se Vám budou hodit na cestu.


    Těšíme se na Vaši návštěvu! Více na www.nemecko.travel

     

    Německá turistická centrála (DZT) ve spolupráci s Německými dráhami (Deutsche Bahn) uspořádala ICE Live Tour, která se koná v 9 evropských zemích v období 8. - 26.11. 2010 a v průběhu které se můžete seznámit s atraktivními prázdninovými cíli v Německu. Představíme Vám také výhodné, rychlé a pohodlné cestování s Deutsche Bahn a velmi snadný způsob rezervace a nákupu vlakových jízdenek online.

     

    Představíme Vám témata "Wellness a zdravotní dovolená v Německu", "125. narozeniny automobilu", a také letošní highlight "Ruhr.2010 - evropské hlavní město kultury". Proto bude "na palubě" trucku přítomna i společnost Ruhr Tourismus, Bádensko-Württembersko a města Stuttgart, Mannheim a Karlsruhe. ICE Live Tour podpoří klíčové poselství společnosti DB Bahn: "Do Německa a po Německu - jak jinak než vlakem!" Akci doprovází online soutěže společnosti Deutsche Bahn a různých turistických partnerů o hodnotné ceny. Každý návštěvník obdrží na místě letáky ke hře. Každý leták obsahuje cestovní voucher Deutsche Bahn v hodnotě pěti euro.

    ICE Live Tour v Praze se koná v pátek 26. listopadu před nákupním centrem Eden v Praze 10. Informace můžete získat během dne od 10 do 18 hodin. Mimo partnery Porúří a Bádensko-Würtembersko se v Praze můžete těšit na Spolkovou zemi Sasko a její hlavní město Drážďany. Celý den bude moderovat Pepa Melen, těšte se na spoustu zábavy a soutěže!

  • Ostrov Djerbu váže s tuniskou pevninou pupeční šňůra prastaré římské cesty, svého času ručně zbudovaným náspem, dnes moderní asfaltovou spojnicí se všemi náležitostmi, které k ní patří, včetně bohaté elektrifikace. Do příslovečné brány Sahary, která se rozkládá od jihu Tuniska dál do nitra Afriky, se ale též můžeme dostat trajektem z přístavu Adjim. Za dvacet minut plavby jsme na druhém břehu i se silným terénním vozem. Sotva se jeho kola dotknou pevniny přístaviště v Jorfu, nic nám již nebrání v cestě za pravými syny pouště – Berbery a jejich jeskynními obydlími v nehostinné horské krajině.

    Džíp polyká kilometry perfektní silnice, vedoucí plochou krajinou. Čím dál od moře ubývá olivovníků i palem a řídkých porostů. Míjíme Gabes, který již v dávné minulosti patřil k nejvýznamnějším karavanním stanicím na cestě do Sahary a dnes je to velké industriální centrum. Po více jak dvou hodinách jízdy se začíná prostředí měnit, v dálce se rýsují lysé hory. Od  Matmaty, dnes turistické atrakce první kategorie, nás dělí posledních čtyřicet kilometrů.
    Zatímco se na úrodné půdě severních svahů horského pásma Džebel Orbata-BouHedma rozprostírají bohaté olivové háje, jižní svahy jsou zužovány nemilosrdným pouštním dechem Sahary. Zdejší obyvatelé se musí vyrovnat s velmi tvrdými klimatickými podmínkami. V létě je tady extrémní vedro, kdy nejsou padesátistupňové teploty ničím výjimečným. V zimě zde naopak klesá rtuť v teploměru pod bod mrazu. Prší jen zřídka kdy, zato je oblast často bičována písečnými bouřkami. Domorodci jsou zvyklí, pro turisty je však nejvhodnější čas k návštěvě tohoto místa, lákavého svou drsnou krásou okrově zbarvených hor, březen či duben, nebo poté říjen či listopad. Až sem, do nehostinných horských míst, zatlačili svého času Berberské kmeny bojovní Arabové. I když v průběhu staletí byli berbeři dokonale asimilováni do dominantní arabské kultury, zůstali zde v horách dodnes. Poznáme je podle černé pleti, neboť se jedná o potomky původních súdánských otroků, kteří byli do Tuniska dopraveni arabskými otrokáři. Dnes tvoří skuteční Berbeři pouhá 2 procenta obyvatel a jejich jazyk již téměř vymizel. Stopy jejich dřívějšího života však přežívají práv tady, v nevlídném horském pásmu na jihu Tuniska. Když Berbeři uprchli před arabskými nájezdníky do hor, stavěli si v údolí či na svazích vesnice, kterým se říká ksar. Nad nimi, na těžko přístupných vrcholech pak hrubé pevnosti, které se nazývaly kalaá, kam se vesničané ukrývali při útoku na vesnici. Jinak tomu není ani v Matmatě.

    Jeskynní obydlí
    Prapůvodní slovo  „Matmata“ znamenalo spojení berberských kmenů,  kteří sem do výše 600 až 700 metrů nad mořem společně prchli. Časem se Berbeři usídlili v řadě míst, chráněných horským řetězcem. Dnes se Matmata bere jako jméno vesnice, jedné z mnoha dalších, jako je kupříkladu Hadada, Soltina, Ezzahra nebo třeba Chilane, Duenini či Guermessa. Jedno však mají společné. A tím je unikátní architektura jeskynních obydlí…
    Terénní vůz se zařazenou redukcí a náhonem na všechny kola těžce šplhá do vrchu. Od pneumatik se práší, odletují kameny z udusané cesty. Asfaltku jsme dávno nechali za zády. Míjíme stádečko koz spásajících polosuchou, řídkou trávu. Vítá nás kdákání slepic. Oslík obtížený otepí klacíků nasbíraných dole v údolí hledá sporý stín u zídky ze sluncem pálených hliněných cihel. Cesta se však postupně úží, až se mění ve stezky a chodníky pro pěší i stáda. Dál již musíme po svém. Vystupujeme z vozu, panorama je úžasné. Realita předčila očekávání. Ďábelské místo, chtělo by se říci našinci, zvyklému na husté háje, les a louky plné šťavnaté trávy, na potoky a řeky plné vody. Kam oko odhlédne suchopár a měsíční krajina. O tom, že je tady třeba šetřit s každou kapkou svědčí na každém kroku barel a amfor u každého vesnického stavení, včetně jímek a nádrží, lapajících vzácnou dešťovku. Mapujeme očima terén. Vesnice je pod ochranou pevnosti na vrcholu okrově zbarvené hory, kde však jasnou bílou září nedávno zrekonstruovaná mešita. Matmata se rozkládá ve velkém půlkruhu podél spirály cesty, vedoucí z údolí. Dole je ještě pár palem, v kopci již jen řídké trnité keře a úplně nahoře bizarní seskupení polorozpadlých, někdy i dvou až čtyřpatrových budov, která jsou téměř bez oken. Jsou přilepená jak vlaštovčí hnízda jedna ke druhé, hledající ve vzájemné opoře potřebnou sílu. Nás ale nejvíce zajímají podzemní obydlí původních obyvatel. Musíme tedy blíž. Symbolicky řečeno, klepeme na dveře jednoho z nich. Průvodce Ali Muhamed charakteristickou hrdelní řečí dohodl s majitelem částku, za kterou je nám ochotný ukázat, jak se zde žije. Pouze si vymiňuje, že neuvidíme ložnici a ženské pokoje. Dolary mění majitele a už jsme gestem dlaně s všudypřítomným tuniským úsměvem zváni dovnitř.
    Od prašné cesty je obydlí odděleno nabílenou hliněnou zídkou s modře nabarvenými dřevěnými vrátky. Vstupujeme na dvorek, který zdobí zakrslý fíkovník, jediná zeleň v tomto místě. Ze dvorku se přímo vchází do řady v hoře vykutaných místností. V kraji, kde není k dispozici normální stavební materiál, je to jednoduché a praktické. Nalevo jsou hospodářské budovy, můžeme-li to tak nazvat, včetně chlívků pro kozy, ovce a oslíka. Nechybí ani prostor, kde jsou mimo králíků i morčata, zde považovaná za velkou pochoutku. Ve skále je vhloubena i malá díla, kde je právě rozebraný moped.
    Z kuchyně přichází hostitelova žena s dcerkou, obě v tradičním oblečení, ale bez závoje či jinak zahalené tváře. I ony se usmívají a jsou připraven nám ukázat svůj příbytek. Nedáme se pobízet a vstupujeme po řadě do místností. Vše je velmi účelně zhotoveno, až nás zaráží podobnost s bytem v paneláku. Zdi svítí vápnem, uvnitř je velmi příjemné klima a čerstvé vzduch. Po mouchách či jiném hmyzu ani stopy. Překvapení nás čeká v obývacím pokoji či v přijímacím salonu, chcete-li. Domácí i hosté se zouvají, chodidla hřeje vlněný koberec s pestrými vzory. Ženy připravují pohoštění a nabízí obligátní silný až přeslazený mátový čaj i velmi chutné placky s máčením v olivovém oleji. V rohu místnosti se cudně krčí malá televize, jako by věděla, že nám ubírá na iluzích o pouštním životě. I když pro vodu chodí žen do údolí k artézské studni, až sem je zaveden elektrický proud. Řeč díky jazykovým překážkám vázne, ale i tak se dá několika všeobecně známými slůvky v angličtině nebo francouzštině vyjádřit poděkování za pohostinnost, což berberská rodina přijímá s decentním úklonem hlavy.

    Bezpečné a praktické
    Berberské podzemní příbytky skýtaly hned několik výhod. V neklidných dobách vystupovala do popředí bezpečnost, z dálky jsou totiž prakticky neviditelné. Kromě toho představovaly ideální adaptaci na život v drsných pouštních podmínkách se značnými výkyvy mezi dnem a nocí, i létem a zimou. V místnostech vyhloubených pět až deset metrů pod povrchem se udržuje stálá teplota. V současné době je v Matmatě kolem stovky takovýchto jeskynních obydlí.
    Při jejich budování se nejdříve vkopala jáma, většinou kruhového, ale někdy i čtverhranného obrysu, čímž vznikl základ dvorku. Z něho se pak do okolních stěn vhloubily jednotlivé místnosti, případně i několik, podle velikosti rodiny a hospodářství, které vlastnila. Větší domy mají dvě i tři nádvoří, propojené tunely. S vnějším světem se ještě ve středověku dvorek spojil pouze úzkou vstupní chodbou. Od dob, kdy zde zavládl mír, již klasickou zděnou zídkou s vrátky. Nakonec se vše natřelo vápnem a nad vchod jednotlivých místností se namalovala tradiční ochranná znamení – Fatimina dlaň s prsty nebo ryba, pro jistotu nejlépe obojí. Místnosti se zařizovaly podobně jako v běžných staveních. Jediné, co chybělo, byla okna. Vchody však zajišťoval dostatek denního světla. Výklenky ve stěnách sloužily jako police, postele a lavice se zhotovoval z nepálených cihel. Sýpky či zásobárny rodiny byly rovněž vytesané ve svahu, obvykle ve výši tří metrů, aby se do nich snadno nedostal nepovolaný návštěvník. Nezřídka se k nim muselo šplhat po provaze.

    Nový turistický hit
    I když návštěvníci z Evropy a Japonska, kteří sem jezdí za poznáním nejvíce, občas pochybují o předváděné realitě každodenního života, jehož jsou při návštěvě troglodytích obydlí svědky, jeden typický rys berberské kultury je zde naprosto zřetelný. A to rovnoprávné postavení  žen , které jsou podle našeho měřítka oproti jiným arabským zemím svobodnější.  Chodí nezahalené, bez problémů komunikují s cizinci a dokonce ochotně souhlasí s fotografováním.
    V Matmatě je asi stovka jeskynních domů, obývaná je však již jen třetina. V poslední době jsou zvídavými turisty, kteří se již dostatečně nabažili báječných tuniských pláží, vyhledávaná obydlí původních domorodců,  proměněná na unikátní a jedinečné hotýlky. Noc zde strávená má své nezaměnitelné kouzlo a atmosféru, i když se v některých postaru svítí petrolejkou či lojovou svíčkou. Ale jsou i takové, které při všem původním vybavení nabízí komfort splachovací toalety, sprchového koutu, vlastní kuchyňky s propanbutanovým sporákem, mikrovlnkou i ledničkou a připojením na internet.
    Velkým  zážitkem je návštěva a přespání kupříkladu v „kenza chenini“ Nedra Belhediho, což je originální dobový penzion, zřízený právě v prapůvodním jeskynním obydlí i s restaurací, kde se podávají tradiční berberská jídla. Restaurant zde slouží turistům již od roku 1905, kdy ho  pro prázdninové návštěvy tehdejších koloniálních úředníků a důstojníků francouzské správy zřídil praděd dnešního ředitele restaurantu a penzionu pana Belhediho. Ten ctí tradici dobrého pohostinství a sám své hosty osobně vítá a velmi často i obsluhuje, což si bere za část. Kvůli jejich pohodlí dokonce zbudoval nad ubytovacím areálem s nádherným výhledem do kraje plošinu i s malým bazénem pro osvěžení, kam s nemalými náklady vede užitkovou vodu ze vzdálené oasy.
    A dole ve vesnici jsou pak turistům k dispozici krámy se suvenýry, restaurace s širokou nabídkou menu včetně alkoholu pro cizince, i možnost vyjížděk do okolí na velbloudech či v terénních vozech. Z Matmaty to ostatně není daleko do Muzea filmu, neboť právě tady natáčel proslulý americký režisér Steven Spielberg řadu scén do svého trháku Hvězdné války.

    Více na: www.auzurreizen.cz

     

    foto: Miroslav Feszanicz