Jaromír Hampl
„Otec Vlasti“, jak často přezdíváme císaře a krále Karla IV., nám zanechal mnoho historických památek, které mají i v současnosti vliv na českou turistiku. Například hrad Karlštejn je snad náš nejnavštěvovanější turistický cíl. Další památky by mohly následovat. Kolem této historické postavy však máme i různé nejasnosti. O záhadném onemocnění tohoto mocnáře na přelomu let 1350-1351, kdy císař dočasně ochrnul, se dočteme více v nové knize MUDr. Jiřího Ramby, kterou vydalo v předvánočním čase Nakladatelství Karolinum s názvem „Záhada nemoci Karla IV.“
Doc. MUDr. Jiří Ramba, DrSc. (1940) absolvoval lékařskou fakultu UK, obor stomatologie a obor všeobecné lékařství. Od roku 1971 pracoval na Dětské stomatologické klinice 2. lékařské fakulty UK v Praze Motole. Celoživotně se zaměřil na dětskou obličejovou traumatologii. Je autorem monografií Zlomeniny obličejových kostí u dětí, Slavné české lebky, Tajemství Karla IV. a Čeští panovníci ve světle antropologicko-lékařských zkoumání. J. Ramba, se v roce 1985 stal spolupracovníkem prof. Emanuela Vlčka a podílel se na antropologicko-lékařském vyšetřování lebek historických osobností českých dějin. Zkušený obličejový traumatolog v tomto souboru studií, publikovaných jak v odborných časopisech, tak i knižně, představuje výsledky zkoumání ostatků několika osobností českých dějin: Přemysla Otakara II., Alžběty Pomořanské, Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad, Rudolfa II., Eleonory Habsburské a Karla Hynka Máchy. Jádrem námi recenzované knihy je pojednání o záhadném dočasném ochrnutí Karla IV. na přelomu let 1350 a 1351. Autor, vycházející ze své bohaté praxe. Prezentuje zajímavou teorii úrazu a popisuje, jak k němu mohlo dojít a jak pravděpodobně probíhalo léčení a rehabilitace. 
Kdo byl Karel VI.?
Císař Karel IV se narodil roku 1316 v Praze. Prožil neradostné dětství. Otec, Jan Lucemburský, jej odtrhl od matky Elišky Přemyslovny a věznil rok na Lokti a poté 3 roky na Křivoklátě. Jan Lucemburský chtěl upevnit svazky s Francií, a tak sjednal sňatek Karla IV. s Blankou z Valois. V sedmi letech odjel Karel IV. k francouzskému dvoru a v roce 1323 proběhl jeho sňatek s Blankou. Poté byl vychováván u francouzského dvora, navštěvoval i přednášky na Sorbonně. V roce 1330 ho otec poslal do Itálie, zde, v bitvě u San Felice, byl zraněný na rameni, ale zvítězil. V roce 1333 se vrátil do Čech. Nalezl království zpustošené, pražský hrad pobořený a všechny hrady zastavené. Sám musel bydlet v měšťanských domech. Jan udělil Karlovi titul markraběte, čímž ale došlo ke dvojvládí otce a syna. V bitvě u Kresčaku roku 1346, kde padl Jan Lucemburský, byl Karel raněn. Když šlechtici viděli katastrofu francouzské armády, včas vyvedli jeho syna Karla, i přes jeho odpor, pryč z bojiště do bezpečí, aby neztratili oba své panovníky.
Slavnostní korunovace Karla a jeho manželky Blanky z Valois se konala 2. září 1347 v chrámu svatého Víta. Pro tuto příležitost nechal Karel vyrobit novou korunu, kterou věnoval svatému Václavovi. Roku 1348 založil Karel IV. Univerzitu a velkoryse koncipované Nové Město pražské a zahájil stavbu Karlštejna. Karel IV. se dovedl veselit, nosil nápadné výstřední šaty podle poslední módy a zúčastňoval se turnajů a klání, až mu papež Kliment VI. napsal roku 1348 káravý dopis. Klání a turnaje byly Karlovou velkou zálibou. Proto na mravoučné napomenutí nedbal, a to se mu stalo osudným.
Co vlastně se stalo?
V říjnu 1350 Karel IV. vážně a dlouhodobě onemocněl., Byl dokonce několik týdnů upoutaný na lůžko a neschopný pohybu. Současníci si příčiny ochoření nedokázali nijak vysvětlit. Domnívali se, že šlo o otravu. Až nyní, o víc jak 600 let, se podařilo výzkumem Karlových ostatků zjistit příčinu. Král si vyjel pravděpodobně do Itálie a inkognito se účastnil turnaje. Soupeř ho však zasáhl dřevcem do brady a srazil z koně. Mohutný úder císaři bradu doslova vylomil, zlomil mu i oba kloubní výběžky dolní čelisti. Vznikla čtyřnásobná zrcadlově věrná zlomenina dolní čelisti. Nárazem se Karlovi IV. hlava zvrátila dozadu a na levé straně se o okraj přilby zaklínily dva krční obratle a on si těžce zhmoždil krk. Po takovém zranění by v té době většina lidí zemřela. Výzkum prokázal, že Karel IV. měl mimořádnou fyzickou kondici, byl na tehdejší dobu vysoké postavy (174 cm), tělesným cvičením posílenou kostrou. Rychle se rozvíjející otoky a krevní výrony jazyka, spodiny ústní a krku mohly způsobit úplný uzávěr dýchacích a polykacích cest. Krále však zřejmě ošetřil velice kvalitní chirurg. Ten zastavil krvácení, odstranil z úst krevní sraženiny a bradový úlomek vysunul vzhůru tak, aby se dolní a horní zuby dotýkaly. Díky velmi pevné fixaci došlo k výbornému kostnímu zhojení, což byl při úrovni tehdejších lékařských znalostí vlastně zázrak.
I zablokovanou krční páteř se snažil lékař napravit. Obvyklý způsob trakce, tedy držení za hlavu nešlo provést, protože díky zlomeninám nemohl koženou smyčku upnout pod čelist. Jak poznamenal florentský kronikář Villani, „prý se sáhlo se k nejsilnějším prostředkům, až byly při tom Karlovi vytrhány vlasy z hlavy.“ „Chirurg a jeho asistenti odvedli vynikající práci, a přitom neměli operační lampu, bez které bychom se dnes již neobešli. Jak se mohli orientovat a pracovat v nepřehledné a silně krvácející ústní dutině bez světla, je k nepochopení. Možná k nasvícení používali soustavu připravených zrcadel. Řada otázek zůstává zatím bez odpovědi“, vysvětlil doc. J. Ramba. Po 14 dnech, když se otoky vstřebaly a mohl klidně dýchat, v tajnosti se vrátil do Prahy a byl přivolán osobní lékař Havel ze Strahova. Doc. J. Ramba předpokládá, že se doléčil na hradě Bezděz. V Praze by se jeho zranění prozradilo. Karel IV. po svém úrazu na turnaje pochopitelně zanevřel.
Královna Blanka zemřela v roce 1348. Král neměl následníka trůnu, proto si o rok později vzal dvacetiletou Annu Falckou. V lednu 1350 se narodil dědic trůnu, který se bohužel nedožil ani dvou let, a rok po jeho smrti (1353) zemřela i sama královna. Ještě téhož roku se ale konala další svatba třiceti sedmiletého císaře a teprve čtrnáctileté Anny Svídnické, která měla být původně manželkou jeho syna. Karel IV. byl od roku 1355 císařem římským. Anně Svídnické se 26. února 1361 v Norimberku narodil syn Václav, následník trůnu. Naneštěstí královna 11. července 1362 zemřela. Proto si ve svých čtyřiceti sedmi letech v roce 1363 v Krakově vzal šestnáctiletou princeznu Alžbětu Pomořanskou, která byla statné postavy. Prý dokonce lámala meče a ohýbala podkovy. Tři dny poté, co byl teprve dvouletý Václav, syn Karla a Anny Svídnické, korunován českým králem, byla Alžběta, přezdívána jako Eliška, korunována v Praze, z rukou arcibiskupa Arnošta z Pardubic na českou královnu. Tak Karel IV. zajistil, aby jeho prvorozený syn měl přednost převzít vládu. Císařští manželé měli spolu ještě šest dětí. Nejznámější z nich byl Zikmund Lucemburský. V prosinci 1377 vykonal císař cestu do Francie a vrátil se v dubnu 1378. Trápila ho dna, v listopadu si zlomil krček stehenní kosti. Skonal 28. listopadu. V pohřební řeči ho profesor pařížské university Vojtěch Raňkův z Ježova poprvé nazval titulem Pater patriae – Otec vlasti.