Text: Antonín Karoch
Jsou knihy od prvého okamžiku čitelné. Člověk si přečte titul či první stranu a ví, že ho čeká psychologický román, fantazy, čtení pro ženy nebo detektivka pro otrlé chlapy. Druhý listopadový týden však vydal nakladatel, Pavel Meszáros (Nakladatelství AOS publishing), knihu jaksi odlišnou. Je v ní trocha vzpomínání, maličko historie na události bohatého 20. století, trocha kuchařské praxe a mnoho vynikajících prvorepublikových receptů. Jmenuje se „Provařená historie“ a její autorkou je novinářka a spisovatelka Marcela Kohoutová, bývalá manželka herce Járy Kohouta.
Kniha je z části autobiografií a částečně kuchařkou. Nikoliv však autorčiny. Proč se autorka rozhodla napsat životopis právě svojí prababičky a jaký k tomu měla důvod? Ona sama tvrdí, že impulzy byly dva. „Za prvé se o to zasloužila moje dcera Zuzana. Já jsem ji totiž celé její dětství vyprávěla o našich babičkách, dědečcích, pradědečcích, které ona bohužel nepoznala. Když se totiž narodila, tak už tu téměř celá moje rodina nebyla. Ukazovala jsem jí alba s fotografiemi a vyprávěla o pradědečkovi, který bojoval v ruských legiích a dokonce se účastnil bitvy u Zborova,“ vypráví M. Kohoutová. „Dcera také ráda poslouchala, jak začínala prababička vařit a jak se v tomto oboru proslavila. Jednou, když už byla dospělá, mi řekla, abych svoje vzpomínky sepsala. Prostě, že stojí za to je zaznamenat pro další generace. Druhým impulzem bylo moje přesvědčení, že nejenom pro naši rodinu bylo 20. století hodně náročná doba. Vezměte, co všechno bylo potřeba, abychom si toto naše Československo vybojovali, následně udrželi a sami přežili. Kdo naši nelehkou kalvárii prožil tak, že se za své činy nemusel stydět, asi žil úžasný život. Jsem ráda, že jsem o tom mohla napsat.“
Prababička autorky, Helena Jehličková, byla jednou z úspěšných panských kuchařek. Začínala v době, kdy končilo rakouské mocnářství a nastávala později zidealizovaná doba dvacátých let První republiky. Stala se oblíbenou kuchařkou a působila ve vážených rodinách ve Vídni, Budapešti a dokonce také na Podkarpatské Rusi v Berehovu a Užhorodu. Její vyhlášenou kuchyni prý tehdy ochutnal i tehdejší ministr zahraničí a pozdější prezident E. Beneš. Její pověstnou svíčkovou osobně pochválila i jeho choť H. Benešová. Svojí pravnučce to po mnoha letech komentovala slovy: „Připadá mi neuvěřitelné, kolik režimů jsem zažila. Ale své kuchařské umění jsem za všech okolností provozovala stejně poctivě. I ta svíčková pro E. Beneše a jeho paní se mi nejspíš opravdu povedla….“
Proč se knížka jmenuje „Provařené dějiny“? „Prababička začínala vařit na počátku století a provařila se do svých osmdesáti let, tedy až do konce svého života. Dokázala přitom vychovat moji babičku i moji matku. Mně bylo bohužel pouze 7 let, když odešla, ale dodnes si pamatuji, jak mi něžně říkala Majdulko,“ dodává M. Kohoutová. „Ale kniha je také o vaření. Najdete v ní nejen vyprávění jednoho nevšedního života. Doplňují ho totiž recepty pokrmů, které kdysi všem tolik chutnaly. Některá jídla jsou už v současnosti téměř zapomenutá, a proto možná čtenáře zaujmou natolik, že si odvážně zkusí uvařit něco z toho, na čem si pochutnávali naši předkové. Ale pozor! Mně se zdá, že naše prababičky a babičky měly na to vaření více času než my. Mohly se mu věnovat a nic neošidit. Například prababička maso na svíčkovou opravdu nakládala na osm až deset dní. Tehdy si ale musíme uvědomit, že ledničky zprvu neexistovaly a později to byl luxus, který si každý dovolit nemohl. V současnosti máme nejrůznější spotřebiče a pomocníky, ale co nám chybí, je čas. Tak si ho občas zkusme udělat. Zajímavých receptů je v knize opravdu dost.“
Slavnostního křtu knihy se zúčastnilo mnoho význačných osobností naší kultury. Nechyběli Aleš Cibulka, Zdenka Procházková, Eva Hrušková, Jan Přeučil, Gustav Oplustil či Jiří Werich Petrášek. Celou událost zpestřila zpěvem mezzosopranistka Edita Randová.