Kutnohorská Galerie Středočeského kraje oslavila 60. výročí své existence novou podobou stálé expozice – a zase je to bomba. Pojetím volně navazuje na výsostně úspěšnou výstavu Stavy mysli, která provázela návštěvníky ne podle autorů či datace děl, ale pocitů, které vyjadřují. Nová výstava tentokrát provede labyrintem života. Tak, že možné významy ve vnímavém návštěvníkovi doznívají a vynořují se i v příštích dnech. Jedno zhlédnutí je obohacující, ale volá po zopakování. Není to jen výstava uměleckých děl, výstava je uměleckým dílem sama o sobě.
Jak na vernisáži 29. 6. řekl hlavní kurátor výstavy Richard Drury, „Labyrint představuje nově postavený dialog se světem“. Novými formami – ale dialog prapůvodní, všelidský. Expozice, koncipovaná jako výzva k putování LABYRINTEM, je volně inspirována knihou „Tisíc tváří hrdiny“ amerického religionisty a etnologa Josepha Campbella (1904–1987), který zkoumal společné základy mýtů, bájí i náboženských nauk. Sestavil tzv. monomýtus - univerzální koncept cesty hrdiny s charakteristickými etapami a dramatickou strukturou. Pomyslným putováním hrdiny je i prohlídka expozice na ploše téměř 1 300 m2, která je koncepčně rozdělena na 21 kapitol uspořádaných do tří základních celků: Výzva, Poznání a Návrat. Atmosféru archetypální cesty spoluvytváří a evokuje i architektonické a výtvarné řešení autorů Pavla Mrkuse a Daniela Hanzlíka. Ariadninou nití jsou slova i věty vyjadřující pocity, které vedou návštěvníka na průchodech i na lištách pod stropem, tu důrazně, naléhavě, jindy málem skrytě.
„Tento galerijní počin pracuje s dynamikou prostoru, světla a stínu, s kontrasty, s napětím. Návštěvníkovi galerie nabídne celou škálu atmosfér – od dramatických zahuštěných vjemů až po zcela odlehčené a prázdné prostory, určené ke spočinutí, zamyšlení či nabrání sil,“ dodává kurátorka Veronika Marešová. Koncepce výstavy i její architektonická a výtvarná podoba mají nabídnout inspirativní prostor, který přinese návštěvníkům objevování a setkávání s fyzickým materiálem klasických uměleckých děl, s nehmotnými formami digitálního umění a současných technologií, ale i se sebou samým. Potká exponáty důvěrně známé, ale i nové.
GASK výstavy umí, o tom přesvědčila i předchozí výstava Stavy mysli, která právem obdržela cenu Gloria musaealis. Ta stavěla na spojení exponátů s moudrými výroky. Doufám, že ji mají v GASK plně zdokumentovanou, aby se z ní mohli lidé ještě učit i těšit i nadále. Nový Labyrint jde ale hlouběji. Jestli si předtím lektorky skvěle vyhrály s citáty a prezentovaly sílu ducha osobností členěnou podle témat, jež můžeme, ale nemusíme absolvovat všechna, tentokrát s kurátorem a kurátorkami spoluvytvořily svébytné nedělitelné umělecké dílo. Můžete vydechnout ve vjemově ztišených = prázdných prostorech, ale cesta jde dál. Jen se obávám, že tohle jde zadokumentovat jedině v srdci. Je celkem jedno, jestli pár vystavených objektů není zrovna můj šálek čaje – i to je cesta životem, i to patří k Labyrintu. Exponáty jsou tak různorodé, že kus svého potěšení tam ostatně najde opravdu každý, ať už holduje tradici nebo moderně. A pokud se nechá vtáhnout do děje a dopřeje si vcítění, najde mnohem víc, na mnoho dnů. Možná i hluboký smysl toho, nad čím zprvu kroutil hlavou. A třeba si připomene, že na cestě labyrintem života provázejí i věčné pravdy, jako třeba když obraz chrámu sv. Barbory získává zřetelné obrysy až se vzrůstajícím odstupem.
A tak přijďte a nechte se vtáhnout vlněním sítí z přepůlených kosočtverečků do mořských dálek, i když další cesta ukáže nestabilitu i ve zneklidňujících podobách, úzkost, tajemství skrytosti i probuzení, abyste se vrátili proměněni a obohaceni.
Eva Mráčková