Národní technické muzeum otevírá výstavu „Santini a svět jeho architektury (1723–2023)“, kterou organizátoři věnovali výjimečnému baroknímu architektovi, tvůrci ve stylu tzv. barokní gotiky, jehož třísté výročí úmrtí jsme si 7. prosince 2023 připomenuli. Jeho vrcholným dílem je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, který je významnou památkou světového kulturního dědictví UNESCO. Národní technické muzeum touto výstavou připomíná světový význam předního českého barokního architekta, který byl po dlouhou dobu opomenut a znovu objeven. Výstavu připravili ve spolupráci kurátorů z NTM (Martin Ebel, Lukáš Hejný, Martin Šámal a Karel Ksandr) autoři z Univerzity Karlovy (Jakub Bachtík, Richard Biegel, Petr Macek) a z Masarykovy univerzity v Brně (Jiří Kroupa).
Jan Blažej Santini Aichel je jedním z nejznámějších barokních architektů, jehož jméno dnes znají i lidé, kterým je baroko celkem cizí. Santini je takřka celebrita a v některých výkladech až bájná postava, kterou obklopuje spousta mýtů. Výstava se pokouší postavit jeho příběh zpátky na zem. „Nešlo nám o santiniovskou revoluci. Snažíme se ale povědomí o zmíněném architektovi doplnit o několik nových pohledů, které možná leckterého návštěvníka překvapí,“ vysvětluje jeden z autorů výstavy Richard Biegel. Výstava se nesnaží vyprávět ucelený příběh Santiniho života a díla, ale nabízí tematická zastavení, která dávají nápovědu, jak jeho architektuře rozumět. Návštěvníci se dozvědí, odkud Santini čerpal nápady, jak dokázal své vize přizpůsobovat podmínkám dobového stavitelství, nebo jaká asi byla jeho pracovní metoda. „Vše se snažíme ukazovat na modelech, dobových plánech a kresbách. Pro přiblížení Santiniho tvůrčího postupu jsme využili i speciální animaci,“ přibližuje spoluautor výstavy Petr Macek.
„Velice mě těší, že bude v Národním technickém muzeu k vidění výstava, která návštěvníkům nabízí možnost nahlédnout do zákulisí tvorby geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla a která nám dává nové podněty pro zamýšlení nad jeho životem i tvorbou. Santini tvořil v symbióze tvarů a světla a zároveň s úctou ke statice a k Pánu Bohu. Dodnes je stále platné hodnocení Santiniho vrstevníka, opata plaského kláštera Eugena Tyttla, který ihned po Santiniho smrti v roce 1723 napsal: ‚Hle, závistivá smrt nám v kvetoucím věku čtyřiceti šesti let vyrvala našeho pana Santina, vzácného architekta, muže za života slavného a důstojného, který by měl žít sto let, aby svět získal více jeho děl, která by příští generace obdivovaly.‘ Zcela poprvé budeme postupně vystavovat originální Santiniho plány z českých, německých i rakouských archivů, “ uvádí Karel Ksandr, generální ředitel NTM.
Autoři ale především nechali hovořit samotnou Santiniho architekturu. „Chceme na výstavě dát návštěvníkům možnost přímo zažít nezaměnitelnou atmosféru Santiniho staveb,“ dodává spoluautor výstavy Jakub Bachtík. Toho se daří docílit za pomoci architektonického řešení Daniela Dvořáka a Karla Kuta, grafiky Jáchyma Šerých a především díky působivým fotografiím Martina Micky. „Setkání se Santinim je pro mě vždycky výzva. Jeho architekturu fotím už léta, ale pokaždé mě dokáže něčím překvapit a nadchnout. Snad se tento zážitek podaří přenést i na návštěvníky výstavy,“ doplňuje M. Micka.
Na výstavě tu postupně vystaví originální Santiniho plány staveb zapůjčené z klášterů Melk, Zwettl, Rajhrad a z Moravské galerie. Dále uvidíte modely a fotografie staveb řady exponátů z jiných kulturních institucí. Expozice doplňují modely Santiniho staveb, které pro výstavu nově zhotovili. Z originálních plánů budou v prvním období konání výstavy k vidění např. kresby vstupní fasády kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou z roku 1719, které zapůjčila Moravská galerie v Brně, a návrh boční fasády klášterního kostela v Kladrubech z období kolem roku 1711, který najdete v benediktinském klášteře v Melku. Výstavu doprovodí obsáhlá publikace s názvem Santini a svět jeho architektury, kterou NTM vydá ve spolupráci s nakladatelstvím Karolinum v roce 2024. Výstava potrvá od 7. 12. 2023 do 5. 1. 2025.
TZ/E. Volková, foto Edita Volková