V Zoo Praha je vždy živo, ale někdy i živěji. Minulý týden to potvrdil. Krom toho, že tuny ledových kostek opět potěšily nejen zvířata, ale i návštěvníky, také tu jako první zoo v republice odchovali bércouny Petersovy, malé africké savce bizarního vzezření. Přestože na první pohled připomínají hlodavce nebo rejsky, mají tito savci v rámci starobylé skupiny savců Afrotheria geneticky blíže ke slonům, damanům nebo třeba hrabáčům.
Ledové osvěžení si už jako obvykle užili lední medvědi, nestoři kea, bizoni anebo třeba takini. S ledovými kostkami si zažonglovali i sloni indičtí v travnatém výběhu u restaurace Gulab. Zkrátka nepřišli malí ani větší návštěvníci rodu Homo sapiens sapiens. Ledové hromady na ně čekaly u Dětské zoo, u expozice kapybar, v Rezervaci Bororo, u Papírny a již tradičně také u sochy Radegasta.
To ale samozřejmě nebylo všechno. Výsledkem několikaletého chovatelského úsilí jsou nově představení mláďata bércouna Petrsova, malého savce, který obývá jen malé území Tanzanie a Keni, vyniká nad jiné svou sytou barvou i velikostí.
„Senzační chovatelské úspěchy nutně nereprezentují známá a výrazná zvířata. Mláďata bércouna Petersova jsou toho zářným příkladem,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. „Věřím, že díky aktuálnímu odchovu se půvab těchto fascinujících tvorů dostane k další části veřejnosti a po cestě za gorilami či slony se u bércounů zastaví i jejich noví obdivovatelé.“
Dvojice mláďat se narodila koncem června, ale až nyní ji mohou návštěvníci spatřit v pavilonu Afrika zblízka. Jakožto denní živočichové jsou aktivní v průběhu celé otevírací doby zoo. Minulý týden bylo potvrzeno, že jde o samce a samici.
„O existenci mláďat nejprve svědčily pouze zvuky a změny v chování jejich matky. Své potomky totiž rodiče odchovávají v hnízdě, kde je nemohou chovatelé snadno pozorovat. Mláďata se rodí osrstěná a vidoucí, a i jejich následný vývin je skutečně pozoruhodně rychlý. Během několika týdnů přecházejí na pevnou stravu a dospívají,“ tvrdí Jaroslav Šimek, zoologický náměstek Zoo Praha.
Expozice bércounů Petersových je plná vegetace a spadaného listí. V něm jsou zvyklí pomocí výborného čichu hledat potravu, zejména bezobratlé živočichy. Vyhrabávají je svým nápadně prodlouženým pohyblivým čenichem připomínajícím chobůtek. Pokud nemohou kořist uchopit do zubů, slízávají ji jazykem.
„Na noc si bércouni vytvářejí hnízdo podobné jednoduché noře, které si vystelou například opadaným listím. Po několika dnech zakládají hnízdo nové,“ vysvětluje kurátor savců Pavel Brandl s tím, že nocují osamoceně. „V přírodě sice tvoří bércouni Petersovi páry se společným teritoriem, které samec chrání, avšak se samicí se setkává pouze během páření.“
Bércouni mají mnoho predátorů a jejich jedinou ochranou jsou dobře vyvinuté smysly a zadní končetiny umožňující rychlý start a běh. Dlouhé nožky se vyznačují prodlouženými a srostlými kostmi bérce. Odtud český rodový název „bércoun“.
Bércouni Petersovi jsou endemiti, kteří jsou vázaní na malé území pohoří Eastern Arc na hranicích Keni a Tanzanie. V evropských zoologických zahradách jsou velmi vzácní. Zoo Praha s jejich chovem začala v roce 2019.
TZ/Kaa