
Je velkou satisfakcí a zároveň výzvou, že na sklonku roku 2023 zapsali rukodělnou výrobu foukaných vánočních ozdob společně s dalšími sklářskými technikami na reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Jak je tedy možné, že i po tomto kroku oznámilo několik skláren ukončení činnosti? Naštěstí k nim zatím nepatří skláři firmy Koulier v Oflendu.
České sklo je synonymum kvality a tradice, nyní s puncem UNESCO. Jeho ruční výrobu od roku 2023 zapsali na reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Zápis zahrnuje rozličné techniky, například manuální je foukání skla, práce u kahanu nebo studené techniky, jako jsou broušení, rytí nebo zlacení skla a zpracování bižuterie. Nominace se týká i specifického druhu sklářského řemesla, spojeného s vánočními tradicemi. Jeho nositelem je například rodinná dílna Rautis v Poniklé, dále venkovští foukači perlí a navlékači, kteří s dílnou spolupracují a společně vytvářejí tyto osobité vánoční ozdoby. Poniklá je tak jediným místem na světě, kde se dodnes toto tradiční perlařské řemeslo zachovalo. Způsob foukání perliček a výroby ozdob se od svého počátku příliš nezměnil. Zmíněný výrobce skleněných ozdob funguje na stejném místě od roku 1902. Sklárna nabízí přes 20 tisíc vzorů, některé pocházejí z počátku minulého století. Největší zájem je o tradiční vzory, zejména hvězdy. Ale není sama.

Ruční foukání nad kahanem je umění s více než stoletou tradicí, které není omezené pouze na vánoční ozdoby. K výrobě foukači používají skleněné polotovary, trubice různého průměru. Ozdoby jsou velmi jemné, lehké a křehké. Sklárna Koulier v Oflendu se drží klasické ruční práce, ale přesto tu mají v sortimentu přes 1200 položek. Aby byly ozdoby jedna jako druhá, od nejjednodušších baněk po různé tvary, je potřeba dlouholetého tréninku. Až po několika letech foukání baněk dokáže foukač stejně precizně vytvořit zvonečky, rampouchy, nebo zdejší „majstrštych“, labutě, při jejichž výrobě nejdříve vyfoukne do formy tělo a potom volně vytvaruje dlouhý štíhlý krk s hlavičkou.

„Naši skláři se svému umění učí skutečně dlouhá léta a zůstávají mu věrni po celý život. Pochopitelně za předpokladu, že mají kde pracovat. Výroba foukaných ozdob je natolik specifická, že ji nemůže vykonávat každý. Jde především o lidskou manuální zručnost a dlouholeté zkušenosti, které jsou nepřenositelné. V tomto oboru je základním předpokladem dlouhodobá kontinuita. Když nebudou mít lidé sociální jistotu, že je tento obor uživí, nezačnou v něm. Domnívám se, že skláři jsou buď zaměstnaní ve fungující sklárně nebo prostě nejsou. Kdo odejde, nemá se většinou kam vrátit. Když řemeslo nedělá každý den, získaná zručnost postupně zanikne,“ tvrdí Ing. Kateřina Šrámková, obchodní ředitelka značky Koulier.
Pro investory, kteří mohou a chtějí toto unikátní řemeslo uchovat, je důležitý lidský faktor. Sklářů, kteří se specializují na vánoční ozdoby, není rozhodně tolik, jako zaměstnanců v jiných oborech. Například truhlářů, kterých je ovšem také čím dál méně. Když se někdo rozhodne podnikat ve výrobě nábytku, může teoreticky téměř začít na zelené louce. U truhlářské výroby jde v především o větší podíl strojů a automatizace při realizaci daného výrobku. To bohužel u sklářů nejde.

„Otázkou je, zda jsme na záchranu řemesla sami. Zda jsme jenom snílkové, kteří mají nereálnou vizi? Je společenským zájmem, aby sklářství a podobná řemesla zůstaly zachovány, jako součást našich kulturních tradic. Vidíme, že nám fandí jednotlivci, drobní zákazníci, ale i skutečně velké firmy. Ale chce to stát? Je to zájmem naší země? Určitě existuje mnoho nástrojů, jak podobné aktivity podpořit. Nemusí se přímo jednat o peníze. Může to být například marketinková podpora, PR a podobně. Víme, že foukané ozdoby obdivuje celý svět. Může to být například krásný artikl pro reprezentaci České republiky v zahraničí. Navíc s dlouhodobým a trvalým přesahem, protože skleněné ozdoby se používají po desetiletí,“ dodává K. Šrámková.
Kateřina Goroškov