Mimořádnou podívanou připravilo Velvyslanectví Chorvatské republiky v ČR ve spolupráci s Prahou 6 a Česko-chorvatskou společností 11. října u Písecké brány slavnostním představením Chorvatského hudebního souboru sv. Cecílie s rytířskou hrou Moreška.
Moreška je historický příběh s kořeny ve Španělsku dvanáctého století. Ten příběh boje dvou soupeřících králů o unesenou nevěstu se hrával po celém pobřeží Středozemního moře v různých variantách. V košatější formě se nejspíš projevil i v pozdějším dramatickém umění. V původní prosté dějové lince se však zachoval údajně pouze na chorvatském ostrově Korčula, kde se scénické ztvárnění staleté bitvy o srdce princezny dědí z generace na generaci již více než 400 let a od roku 2007 má status chráněného nehmotného kulturního dědictví Chorvatska. Mimochodem, hlavní hrdinka jménem Bula je muslimka a její milovaný král je zván Osman. A jak jinak, jejich láska zvítězí. Nad černým králem, o němž víme jen, že Bulu unesl, ale chová se k ní uctivě a chce její lásku získat jinak než násilím vůči ní. Pro středověký původ, navíc v oblastech, které měly s boji s muslimy své zkušenosti, docela zajímavý pohled.
V korčulské Morešce, jak se dodnes uchovala a předvádí, je prostý děj kostrou pro velkolepé taneční představení. Slova zazní nemnoho, hrdinka vzdoruje přemlouvání, dokonce by radši zemřela, než aby riskoval život v boji její milý. Což ten připustit nemůže, protože zač by potom stál (a o čem by byla hra, že). Její hlavní náplní je boj. Rytířů oděných červeně proti černým, v pitoreskních kostýmech, černé meče v obou rukou. Ale nejde o historický šerm. Je to čistý scénický tanec, s perfektní choreografií, tančený s vervou, až jiskry od mečů lítají, to vše za zvuků orchestru. A s pochodovými intermezzy, aby si tanečníci vydechli, protože jsou tři čtvrtě hodiny doslova v jednom kole.
Chorvatský podvečer v Písecké bráně
Tento mimořádný kulturní happening uspořádala chorvatská ambasáda ve spolupráci s Prahou 6 a Česko-chorvatskou společností 11. října. Dobrá spolupráce Chorvatů s Prahou 6 je vzhledem k diplomatické čtvrti celkem nasnadě: chorvatská ambasáda tu sídlí. Však to také není první akce na teritoriu šestky – a nebude ani poslední, prý už chystají nějakou další. Písecká brána jako centrum kulturních a cestovatelských pořadů se tak přirozeně nabízí. Jak vtipně glosovala velvyslankyně J. E. Ljiljana Pancirov, má dobré vztahy nejen s Prahou 6, ale i s nebem, když jí dodalo v říjnu tak krásné počasí, v jaké snad ani nedoufala. Teploměr atakoval pětadvacítku, a tak se sedělo v prostoru před sluncem ozářenou branou. O úvod se postarala typická dalmatská klapa (tradiční hudební skupina) hrající ve stínu lip. Po skončení hry měl pak každý příležitost vyfotografovat se s kostýmovanými tanečníky. Následovalo setkání u sklenky chorvatského vína doprovázené zpěvem typických dalmatských písní.
Písecká brána, postavená Karlem VI., představovala pro historickou hru dobrou kulisu, i když autentické prostředí staré Korčuly nemohla nahradit ani zdaleka. Takže pozvánka a tip na příští zahraniční cestu byly na místě. Škoda jen, že návštěvníků nebylo mnoho – a z cestovního ruchu jsem poznala krom pořadatelů jen pevnou stálici – majitele cestovní kanceláře 101 CK Zemek. K ospravedlnění organizátorů i těch, jejichž nepřítomnost mne udivila, nutno upřesnit, že při špatném počasí by se nás do interiéru asi o mnoho víc nevešlo, takže rozsev pozvánek tomu zřejmě odpovídal. V každém případě – cestu na Korčulu lze vřele doporučit. Dle autentického svědectví byly mediální zprávy o skokovém nárůstu cen nebo o záplavě medúz v Chorvatsku opravdu silně nafouklými bublinami, které platily jen v omezených místech a časech. Medúzy byly před sezónou vyhnány na širé moře za pomoci armádních člunů, vyšponovaným cenám se turisté mohli vyhnout nákupem v méně exponovaných krámech. To Češi obvykle zvládají bravurně, takže turisté se vraceli domů vesměs spokojeni.
Text a foto Eva Mráčková