Pivovar s hostincem ve dvoře
Leží na trase turistických cest do chráněné krajinné oblasti Český kras a na Křivoklátskou vrchovinu. Cyklostezka kolem Berounky je téměř za rohem a od vlakového nádraží Beroun je to dvě minuty pěšky. Tady, v pomalu a pracně renovovaném továrním areálu, najdeme unikátní rodinný pivovar s útulným hostincem s názvem „Berounský medvěd“.
První zmínky o vaření piva v Berouně se vztahují k roku 1295, kdy král Václav II. povýšil Beroun na královské město a měšťanům udělil právo várečné a sladovnické. V roce 1872 měšťané postavili společný pivovar, kde se vařilo pivo až do nechvalně známého roku 1978, kdy tehdejší mocipáni zrušili několik regionálních pivovarů. Po dvacetileté odmlce obnovili tradici vaření piva v ve městě na Berounce manželé Mayerovi.
Když začínali v roce 1990, v berounském areálu byly převážně holé stěny a sutiny. Například dům, do kterého později umístili pivovar, původně zničil požár. První, co tu zřídili, bylo šrotiště. Možná se nad touto iniciativou někdo ušklíbne, ale díky tomu si šrotem vydělali na pivovar. „Měli jsme také štěstí, že jsme znali řemeslníky, kteří uměli svařovat antikoro. Ti nám pro začátek postavili varnu na deset hektolitrů, kvasné kádě a ležácké tanky,“ vzpomíná JUDr. Václav Mayer, který se rozhodl přes své právnické vzdělání a další aktivity prostě vařit pivo. Jak ho to napadlo? Nejdříve to byl koníček. Ten později přerostl v profesi. Navíc se tehdy pohyboval ve firmě, která dodávala technologie do potravinářských firem. Tak se stalo, že montovala zařízení i do Smíchovského pivovaru, kde k pivovarnictví tzv. přičuchl. Doopravdy se začal učit vařit pivo v Suchomastech, kde si postavil malou varnu. „Nejspíš jsem podědil nějaké geny po předcích, protože můj strýc, Jan Mayer, je sládkem v Plzni, vzdálený příbuzný měl pivovar v Cerhovicích a jistě bychom našli další. Prostě v našem rodu sládkové byli a jsou.“
JUDr. Václav Mayer, spolumajitel a sládek v jednom
Protože zájem o jejich pěnivý mok neustále stoupá, tak si nedávno pořídili podstatně větší varnu na 40 hl. „V současné době ročně vyrábíme zhruba 2500 hl. piva ročně. Máme tři ležácké sklepy. Dva jsou na nefiltrované pivo a třetí používáme na filtrované pivo. Bohužel jsme totiž zjistili, že když máte v jednom sklepě společně filtrované a nefiltrované pivo, tak společně dělají neplechu. Rozdělili jsme je a problémy přestaly. Museli jsme ovšem vybudovat nový sklep. Nyní máme 21 tanků na nefiltrované pivo a deset na filtrované, dále kvasné vany 4 s obsahem 30 hl a 6 po 10 hl. Všechno je samozřejmě v nerezu,“ vysvětluje spolumajitel a zároveň zdejší sládek J. Mayer. Také prozradil, že pivovar „Berounský medvěd“ je dodnes jedinečný pivovarnický skanzen, protože má varnu, pod kterou se topí dřevem. Každému hostu, který projeví zájem, ji velice zdejší velice rádi ukážou.
Jako málokterý český pivovar mají také vlastní slad. Vyrábějí v Suchomastech zhruba kolem 800 tun ročně. Krom vlastního odběru mají jednoho velkého zákazníka a řadu dalších odběratelů, většinou malých pivovarů. „Děláme světlý plzeňský slad, karamelový slad a bavorský slad. To je normální světlý slad, který ale sušíme při vyšší teplotě. Když zrno rozkousnete, tak tam cítíte ten karamel,“ tvrdí J. Majer. “Díky tomu si mžeme dovolit i opravdu široký sortiment piva. Vaříme pro cyklisty Osmičku světlou. Původně jsme ji považovali za sezónní značku, ale když po ní poptávka neklesala, tak ji nabízíme celoročně. Následuje František desítka světlá, 11o Zlatý kůň světlá, 11o polotmavá medová, 12o František, 13o tmavá, 14o polotmavá, 15o lord, 15o přičmoudlá, 18o Grizzly tmavý a 20o Jubilejní světlé. To, když jsme měli dvacáté výročí. Letos jsme oslavili 25 let, tak jsme vloni uvařili Světlý ležák 25o, kterému jsme dali jméno Bručoun. Mnoho pivovarů vyrábí tato silná piva ve tmavém provedení. Ale víme, že dnes lidé dávají přednost světlým pivům, tak jsme se jim přizpůsobili.“
V hostinci najdete úžasnou atmosféru
Štěstí měli i se značkou. Pivo „Berounský medvěd“ kdysi existovalo. Samotné město Beroun má ve znaku medvěda. Proto také ze začátku i Mayerovi používali původní logo z roku 1872. Když ale jdete do pivovaru od nádraží, do oka každému padne úsměvný poutač s medvědem, který drží pěnící holbu s pivem. Navrhl ho karikaturista, výtvarník, kapelník a textař Honza Vyčítal. Ten se postaral nejen o nové logo firmy, ale i o nezaměnitelné etikety jednotlivých, zde vařených a do lahví a petek stáčených piv. „S Honzou Vyčítalem jsme se hodně kamarádili,“ povzdechl si J. Majer. „Dodnes má tady u nás pokojík, kde jsou všechny jeho obrázky, které nám nakreslil. Je to taková zdejší galerie. Prostě vzpomínka na neobyčejného člověka. Občas k tomu seženu nějaké staré desky nebo jeho grafiky. Zapsal se i do historie našeho piva. Také naše Honzova 11o polotmavá medová, je vzpomínkou na Vyčítala. Jednou jsme totiž byli spolu na čundru a on se zmínil o medovém pivu Kvasar, že ho prý někde vaří. Takže když u nás slavil sedmdesátiny, tak ho od nás dostal k narozeninám. Proto máme od té doby v sortimentu „Honzovo polotmavé medové“. Zatím co k tomu prvnímu se vyjadřoval spíše skepticky, naše mu zachutnalo a ten večer nepil nic jiného.“
Varna je srdcem každého pivovaru
Boj o zákazníka je dnes hodně tvrdý. Například čas od času vyžaduje určité novinky a v Berouně nelení. Například vaří sezónní pivo s přídavkem zeleného chmele. Ten odebírají přímo z chmelnic. I to má drobný zádrhel. Zatím co dříve s chmelením deseti hektolitrové varny nebyl problém, nyní, když tuto varnu vyměnili za 40 hektolitrovou, tak uvaří jednu nebo dvě várky a mají plnou tzv. spilku. Pivo ze zeleného chmele naštěstí krásně voní a úžasně chutná. Chmel však musejí sbírat po ránu, nejpozději do deseti hodin. V poledne už je pozdě, protože z šištic unikají těkavá aromata, která právě dělají toto pivo jedinečné. „Ze zeleného chmele vaříme osmi a jedenácti stupňová piva a sezóna začíná v srpnu a trvá do září. Pro chmel jezdíme k Rakovníku do obcí Mšec a Mutějovice. O tom, že se nám pivo povedlo, svědčí fakt, že naši pravidelní zákazníci se už dnes v půlce srpna na něj chodí ptát!“ Zřejmě tu o zákazníky nouzi nemají. Několik minut po otevření přijel první z nich taxíkem, krátce po něm pět místních přišlo pěšky a do deseti minut za nimi dorazila skupina cyklistů. Dál už jsme to nepočítali. Pivo mají vynikající, prostředí v hospodě je milé a vstřícné a ceny v porovnání se širokým okolím lidové. Co víc si žíznivý turista může přát…..
Antonín Karoch