Z tiskové konference. Foto Edita Volková
Pro ZOO Praha je kůň Převalského (Equus przewalskii) ikonickým zvířetem. S jejich chovem tu začali ve 30. letech 20. století. Po druhé světové válce se stali zdejší koně spolu s mnichovským chovem pro zachování druhu klíčovými. Jejich počty se zvedli, takže si zoologové z Prahy dovolit vrátit funkční skupinu zpět do země původu, Mongolska. Něco podobného mají v úmyslu i s divokými velbloudy. Jen získat chovný pár a vytvořit v Praze potřebné podmínky.
Koncem 50. let proběhla v ZOO Praha světová konference, věnovaná záchraně koňů Převalského. Tehdy Praze, díky zdejším úspěchům v chovu, svěřili i jejich světovou plemennou knihu. Později si zástupce pražské zoo dovolil vyslovit jako první myšlenku na reintrodukci koně Převalského do jeho domoviny. „Když jsem v roce 2010 nastoupil, považoval jsem za zcela zásadní, aby se zoologické zahrady podílely na ochraně biodiverzity. Přál jsem si, aby naše pražská zoo ukazovala směr ostatním,“ vzpomíná ředitel ZOO Praha Miroslav Bobek.
M. Bobek. Foto: Edita Volková
Novou výraznou kapitolu začali zdejší zoologové psát v roce 2011, kdy zorganizovali svůj první letecký transport koní Převalského z České republiky do západního Mongolska. Nakonec do této země přepravili 34 koní. Z toho bylo třicet klisen, které měly následně v Džungarské Gobi přes osmdesát hříbat. Později ještě deset vnoučat, a dokonce i první pravnoučata. Kromě toho současně ZOO Praha podporovala také samu Přísně chráněnou oblast Velká Gobi B. V průběhu let zakoupila řadu terénních vozidel a motocyklů pro zdejší strážce, nechala vyvrtat studnu, rekonstruovala nemocnici v blízké vesnici, financovala stavbu postů pro strážce, podporovala výzkumné práce atd. Třebaže během uplynulé zimy došlo v Gobi B ke značným ztrátám koní Převalského, jejich počet je stále natolik vysoký, že do této oblasti už nemusí koně z Evropy vozit. Naši pracovníci se ale začali zaměřovat na jiné lokality na východě Mongolska se záměrem uskutečnit další podobný reintrodukční projekt. Myšlenkou se pracovníci ZOO Praha společně s mongolskými kolegy začali vážně zabývat v roce 2019. Ještě téhož roku na podzim uskutečnili první výzkumnou cestu a prověřili zde vybrané lokality. Faktickým mongolským realizátorem ale bude za tímto účelem zřízená nezisková organizace „We help them to survive Mongolia“.
Z jednání v Kazachstánu
Kůň Převalského se historicky vyskytoval rovněž na území Kazachstánu, kde dlouhodobě počítají s jeho vysazením do tamních stepí. V této souvislosti Kazachstánci opakovaně oslovili i ZOO Praha. „Od začátku jsme největší pozornost věnovali lokalitám Altyn Emel (Zlaté sedlo) na jihovýchodě země a Altyn Dala (Zlatou step) ve středním Kazachstánu. V Altyn Emel už několik koní Převalského běhá. Jde o pozůstatek kazachstánsko‑německého projektu z první dekády století. Bohužel oblast Altyn Emel není pro koně Převalského příliš vhodná,“ tvrdí M. Bobek. Letecký průzkum krajiny v okolí centra Altyn Dala se však jeví nanejvýš perspektivní. Jde o plochu téměř 7 000 km2 úživné stepi bez domácích zvířat, s dostatkem vody a vhodným profilem terénu. Stejně jako v Altyn Emel také v Altyn Dala je již k dispozici základní infrastruktura pro návratný projekt. Tu Kazachstánci před několika lety vybudovali právě za účelem vypouštění koní Převalského. Když z projektu z důvodu v té době nedostatečné legislativní ochrany sešlo, tak ji využili alespoň jako rezervaci divokých oslů kulanů. V současnosti je kůň Převalského zařazený do červené knihy ohrožených druhů i v Kazachstánu, takže je cesta otevřená. První z nich by se měli na zdejších stepích popásat už na jaře 2024.
Kazachstánská step
O velblouda divokého (Camelus ferus) vedli vědci dlouho spory. Samostatný taxon geneticky potvrdili relativně nedávno. Od domácího velblouda dvouhrbého ho dělí přibližně jeden milion let samostatného vývoje a odlišný habitus. V Přísně chráněné oblasti Velká Gobi A na jihozápadě Mongolska žije podle posledních odhadů jen asi 450 až 800 jedinců. Dalších přibližně 600 se jich vyskytuje ve třech oblastech Číny. Vedle ztráty přirozeného prostředí a pytláctví je největším problémem jejich křížení s domácími velbloudy dvouhrbými. Pro přežití druhu je naprosto zásadní v Gobi A, kde Zoo Praha ve spolupráci s nadací The Wild Camel Protection Foundation dlouhodobě poskytuje odbornou pomoc při řízení programu chovu divokých velbloudů. „V dubnu 2019 ZOO Praha podepsala dohodu o podpoře výstavby bezpečnostního oplocení v chovné stanici pro velbloudy divoké, která je mimochodem jediná svého druhu na světě, v lokalitě Zakhyn Us v Gobi A. V dubnu 2023 jsme pak poskytli prostředky na výstavbu nového chovného centra v lokalitě Toli Bulag při severovýchodním okraji Gobi A. Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby se podařilo získat několik chovných jedinců i pro nás. V areálu ZOO Praha už pro případnou „pražskou“ skupinu chystáme prostor v rámci přestavby tzv. Plání,“ dodává M. Bobek.
V pražské zoo oslavili i první kulaté výročí. V lednu 2023 totiž uběhlo deset let od první jízdy „Toulavého autobusu“. Tomuto projektu předcházela distribuce knihy „Gorilí pohádky“ a dalších vzdělávacích materiálů školním dětem v okolí Biosférické rezervace Dja v africkém Kamerunu, kde žijí gorily nížinné (Gorilla gorilla gorilla). „Naším cílem bylo ukázat zdejším školákům gorily jako fascinující živé tvory, a nikoli jen jako kusy masa na talíři. Jinými slovy se snažíme pedagogikou čelit nelegálnímu lovu. „Toulavý autobus“ tuto výchozí myšlenku rozvíjí. Školáci z okolí rezervace Dja absolvují vzdělávací program. Následně jedou na několikadenní cestu do záchranné stanice pro primáty v Méfou. Tam se především tváří v tvář setkají s gorilami. Díky setkání tak mají doživotní vzpomínku. Gorily však nejsou jediným tématem „Toulavého autobusu“. Věnujeme se také osvětě ve vztahu k dalším skupinám živočichů, například k ohroženým luskounům. Kromě toho přímo v Kabilone II Zoo Praha podporuje ochranářsko‑vzdělávací program, do kterého se zapojují místní obyvatelé,“ vysvětluje na závěr ředitel pražské zoo. Potěšitelná je prý také skutečnost, že tamní pastor Ekoalea se rozhodl přeložit knihu „Gorilích pohádek“ do místního dialektu badjoué.
Filip Mašek