Temnotu Vyšehradských kasemat rozzáří od 9. června do 3. září umělecké sklo Jiřího Pačinka na výstavě Skleněné podzemí. Výstava nejen o umění a kráse, ale i se silným vnitřním duchovním nábojem.
Zatímco opevnění Vyšehradu zná skoro každý, jeho podzemí zůstává více utajeným, jakkoliv je jedním z prohlídkových okruhů. A to nesporně zajímavým, s pohnutou historií. Proč o ní mluvit v souvislosti s výstavou skla? Protože by bylo škoda obdivovat jen jednotlivé artefakty, jakkoliv krásné samy o sobě, a nechat si uniknout skrytou symboliku výstavy, promlouvající aktuálně i k dnešní době.
Podzemí tvoří kasemata – soustava klenutých chodeb určených pro skrytý pohyb vojáků a obrovský kamenný sál Gorlice, určený jako shromáždiště vojáků i zbraní. A v jisté době taky jako sklad brambor, jak už to s využitím královských, císařských anebo šlechtických staveb bylo zvykem. Dnes má opět důstojný vzhled i poslání svědčit o minulosti – a také uchovávat cenné originály těch barokních soch, které byly na Karlově mostu nahrazeny kopiemi.
A právě sem, mezi ty sochy, byla instalována výstava skla Jiřího Pačinka, umělce, kterého není třeba dlouze představovat, ve světě možná ještě spíš než u nás. Tedy, jako osobnost by si Jiří Pačinek představení rozhodně zasloužil, ale to by bylo tak rozsáhlé, že bychom se k pozvání na výstavu ani nedostali. Vrchol výstavy v sále Gorlice tvoří dvě ústřední skleněné instalace. Jednak centrální objekt Armamentarium, který skleněnými meči, šavlemi, sudlicemi, píkami a korouhvemi, obklopenými křehkými skleněnými slzami odkazuje na vojenskou historii nejen tohoto prostoru. Symbolicky ho doplňuje mohutná křišťálová Trnová koruna. Vystaveny budou i menší objekty, skleněné hlavy, rostliny a další díla. V potemnělých zákoutích chodeb zeleně zazáří ultrafialovými paprsky nasvícené unikátní objekty z uranového skla. Kontrast strohé architektury podzemí s křehkým vzdušným sklem dodává výstavě mimořádný rozměr a až magickou atmosféru. Zbraně, uran, slzy a mučednická koruna – kolikrát již – a kolikrát ještě budou aktuální? „Skleněné podzemí“ tak nasvěcuje a osvětluje i ducha naší doby. Ale nedejte se odradit. Pokud vám přeběhne mráz po zádech už při čtení těchto úvah, pohlédněte na Trnovou korunu. Září, vysvobozuje, pozvedá ducha a zve ke světlu.
Mimochodem, Trnová koruna, zhotovená právě pro tuto výstavu, má menší sestřičku. Ta už nějaké dva roky krášlí a osvěcuje Skleněný chrám v Kunraticích u Cvikova. Tam má Jiří Pačinek svou sklářskou huť s výstavou svých děl, svůj Křišťálový chrám, který přesto zůstává zasvěceným kostelem, a Skleněnou zahradu, která je skutečnou zahradou protkanou skleněnými objekty a květy. Tam je výstava a prohlídka celoroční – a pokud jde o tu zahradu, přístupná 24 hodin denně. I tuhle prohlídku vřele doporučuji.
Eva Mráčková