Kvetoucí nejmenší leknín. Takový je Nymphaea thermarum
V expozici tropických deštných lesů ve skleníku Fata Morgana uvidí návštěvníci nejmenší leknín na světě, tzv. leknín trpasličí (Nymphaea thermarum). Celá rostlina tohoto druhu by se vešla na jeden list běžných leknínů. Tato vodní rostlina se vyskytovala do roku 2008 pouze v jediném termálním prameni ve Rwandě. Tam v důsledku jeho odvodnění pro zemědělské účely zcela vyhynula. V současnosti je k vidění jen v několika botanických zahradách. Ta pražská je jednou z nich.
Leknín trpasličí jsme objevili teprve v roce 1987 v termálním prameni ve Rwandě. Protože byl velmi vzácný a již od svého nalezení ho vědci považovali za ohrožený vyhynutím, začali ho botanici pěstovat v zahradách v Německu a Velké Británii. V roce 2008 z přírody zcela zmizel. „Důležitou úlohou botanických zahrad je činnost v oblasti ochrany genofondu rostlin. Jde jak o zachování rostlin, které jsou vzácné a ohrožené, tak rovněž o udržení genofondu takových druhů, které se v přírodě již vůbec nevyskytují. Příkladem je právě i leknín trpasličí. U nás v botanické zahradě jej pěstujeme již od října 2018. V pěstebním zázemí nám i pravidelně kvetl. Exempláře, které máme k dispozici, jsme se nyní rozhodli ukázat i návštěvníkům,“ říká Vlastík Rybka, náměstek odborného oddělení Botanické zahrady hl. m. Prahy.
Leknínek potřebuje k růstu mělkou vodu
Nejmenší a nejvzácnější leknín na světě
Leknín trpasličí (Nymphaea termarum) patří do čeledi leknínovitých. Rostlinka je skutečně miniaturní. Průměr jednoho činí maximálně 15 centimetrů a jeden list měří obvykle jeden až dva centimetry. Oproti tomu list největší leknínovité rostliny na světě, viktorie královské (Victoria amazonica), může ve volné přírodě dosáhnout až průměru tři metry. Leknín trpasličí rostl původně v horkém termálním prameni, ve vlhkém bahně. Má drobné bílo-žluté květy, které se rozevírají z rána a zavírají se během odpoledne. Rozkvést může kdykoliv během roku. V botanické zahradě v Troji nejspíše uvidíte kvetoucí leknín ještě v průběhu prosince.
Původní stanoviště leknínku bylo v malé lokalitě na jihu Rwandy, poblíž hranic s Burundi a Demokratickou republikou Kongo. Rostl v nevelkém mokřadu vedle bugaramských teplých pramenů, známých pod domorodým názvem Amashyuza. Mokřad měl v průměru asi 20 až 30 metrů a napájel ho výtokem z malého jezírka, do kterého ústily teplé prameny. Leknín trpasličí tu objevil teprve v roce 1987 německý botanik Eberhard Fischer z Univerzity v Koblenz-Landau. Při další návštěvě si uvědomil, jak křehká je rovnováha biotopu, v němž leknín roste. Odeslal proto několik exemplářů do botanické zahrady v Bonnu. Rostliny zde mnoho let rostly, ale moc se nemnožily. Počátkem nového tisíciletí díky lidké činnosti došlo k vysušení termálního jezírka. V roce 2008 leknín prohlásili za vyhynulý. Poslední rostoucí exempláře v Bonnu naštěstí poskytly semenáčky, které se v rámci výměnného programu dostaly do rukou Carlose Magdaleny Rodrigueze z londýnské botanické zahrady Kew. Ten zjistil, že tomuto leknínu se nedaří pod vodou, ale musí se pěstovat těsně pod hladinou. Následně se mu podařilo vypěstovat 30 mladých rostlin. Tak zachránil tento druh před úplným vyhynutím. Za posledních 10 let se leknín trpasličí rozšířil do botanických zahrad po celém světě. Na udržovací kultuře v Česku se kromě Botanické zahrady hl. m. Prahy, kam se dostaly první rostlinky, nyní podílejí i zahrady v Liberci, Plzni nebo Třeboni. Novinky a další informace najdete také na www.botanicka.cz