Jaro Kratochvíl
Antonín Kratochvíl patří podle časopisu American Photo mezi sto nejzásadnějších osobností oboru fotografie. S fotoaparátem prošel skoro všemi světovými konflikty posledních desetiletí.
Není proto divu, že dramatický životní příběh jedné z nevýznamnějších osobností české a světové fotografie se filmařům přímo nabízel. Při hledání režiséra sehrála důležitou roli také společná historie emigrace, která dala možnost režisérce Andree Sedláčkové natočit působivý filmový dokument. Nejstarší syn Michael, který svého otce poprvé potkal až v devatenácti letech, si ve filmu klade otázky a pomáhá přiblížit složité osudy otce.
„Ihned mě zaujal a zasáhl moment stojící v centru Antonínova života. Opuštění a znovushledání se synem Michaelem. Řekla jsem si, že je možné vystavět napínavý a silně emocionální příběh o sbližování se syna s otcem, kdy film může působit i jako určitá terapie,“ říká režisérka Andrea Sedláčková, pro kterou se tak stalo filmové setkání Antonína a Michaela odpovědí na otázku, jak bohatou a dramatickou životní zkušenost Antonína Kratochvíla uchopit.
Dokumentární film měl do kin vejít na začátku dubna 2020. Z důvodu událostí spojených s koronavirem se premiéra nekonala. Filmaři nový termín distribuční premiéry posunuli na 4. června.
Filmový dokument dokumentuje napínavý životní příběh světově uznávaného českého fotografa Antonína Kratochvíla, čtyřnásobného držitele World Press Photo a zakládajícího člena legendární fotografické agentury Sedm (VII Photo Agency). Při pátrání po jeho minulosti ukazuje dramatické momenty 20. století i dnešní současnosti.
V dětství byl Antonín s rodiči odsunut do pracovního tábora, v osmnácti emigroval z Československa bez svého nenarozeného syna Michaela, který se do puberty za železnou oponou domníval, že otec nežije. Avšak otec byl živý, a k tomu se z něj stala mezinárodní celebrita. Antonín po dlouhé cestě přes rakouský uprchlický tábor, švédský kriminál, francouzskou Cizineckou legii či prestižní studia v Amsterdamu dosáhl ohromného úspěchu v Americe. Sláva ho však neuspokojovala a začal zblízka dokumentovat kruté válečné konflikty. Přestože se potkal se synem až v jeho dospělosti, Michael se nakonec stal fotografem a společně po světě porůznu fotili. Například i v Černobylu. Česká republika vrátila Antonínovi občanství v roce 2000. Tehdy ještě světoznámý fotograf netušil, že v ní bude prožívat o osmnáct let později další dramatické události.
Dokument se natáčel na několika místech světa, která do života Kratochvíla zasáhla - v jeho rodných Lovosicích, ve Vinoři, kde prožil útlé dětství v pracovním táboře, ale i na místě, kde stával rakouský uprchlický tábor v Traiskirchenu, kam se dostal po emigraci ve svých 18 letech. Natáčelo se i v New Yorku nebo Černobylu a samozřejmě také v Praze, kam se fotograf po letech strávených v USA nedávno vrátil.
Antonínovy fotografie jsou navzdory jeho dramatickému životnímu osudu ve filmu tím nejsilnějším prvkem. Vypovídají o jejich autorovi působivěji, než to může dokázat sebelépe koncipovaný film. Proto film doprovází i výstava, která probíhá do 9. září v pražské Leica Gallery a připomíná důležité okamžiky tvorby včetně fotek z filmování již zmíněného fotografa. „Tátovy fotky jsou často takový podivné a divoké. Jako bych se díval na impresionistický obraz. On jde po pocitu. Nezajímají ho věci, jako je ostrost… Prostě to tam vidí a dokáže ze zcela běžného okamžiku vytáhnout tu správnou a důležitou informaci,“ komentuje otcovu tvorbu v dokumentu syn Michael.