Třetí den Nového roku 2020 nás navždy opustil ve věku 85 let náš kolega novinář Czech Travel Press, přítel a kamarád Václav Čapek. Narodil se 12. září 1934 v Olomouci a zemřel 3. ledna 2020 v Praze. Svůj činorodý život především zasvětil televizi. Důvěrně ji poznal prakticky od jejich plenek. Měl to štěstí, že začínal coby kandrdas v ostravské televizi , která mu umožnila dělat úplně všechno. Pracoval scenáristicky i dramaturgicky ve zpravodajství, publicistice, podílel se na vzdělávacích a zábavných pořadech i na vysílání pro děti. Díky tomu si tak měl šanci tzv. „osahat“ a vyzkoušet práci mnoha žánrů, kterou dokonale zúročil v dalších létech svého života.
V Československé televizi coby autor a dramaturg stál u zrodu řady dodnes populárních pořadů např. Hovory H, Videostop, Hry bez hranic apod. V televizi Nova, kde působil jako dramaturg, vytvořil soutěžní pořad Kolotoč, který byl v roce 1996 nejsledovanější televizní pořadem. Televize mu přinášela radost, úspěch, ale i zármutek, neboť byl z Československé i později z České televize několikrát vyhozen, aby se do ni po nějaké době zase triumfálně vracel. Jeho jméno dlouho nesla i tvůrčí skupina Čapek-Borovan. Svou televizní kariéru završil jako programový ředitel České televize.
Byť byl život Václava Čapka úzce spojený s televizní tvorbou, stačil vystudovat lingvistiku. Hovořil velmi dobře mnoha jazyky. Velmi dobře komunikoval francouzsky, rusky, německy, anglicky – té říkali jeho přátelé, že je přímo „koloniální“. Mluvil ale také italsky, španělsky i polsky a překládal z hornolužické srbštiny.
Jeho znalost jazyků, vysoká profesionalita práce ve všech pracovních pozicích i zahraniční kontakty v něm probudily i obrovskou zálibu ve sběratelství, a to hned ve dvou oblastech. Postupem času se stal velmi známým notafilistou, to znamená, že sbíral československá platidla. Napsal i knihu „Nouzová papírová platidla Rakouska 1918 -1921. Také však byl velmi známým faleristou, neboť byl sběratelem jak pamětních mincí, tak československých vyznamenání, řádů , medailí a odznaků. Většina těchto sběratelských skvostů v jeho sbírce byla spjatá se vznikem Československé republiky. Často svým přátelům při prezentaci své sbírky říkal, že Československá vyznamenání všech dob, patří dodnes k těm nekrásnějším, co zná.
Václav Čapek milovník a dobrý znalec vína završil svoji pracovní kariéru jako osobní tajemník ministra kultury Pavla Dostála. Když odešel do důchodu, v jeho životě postřehnutelná změna nenastala. Díky svým zálibám, koníčkům a zájmům nikdy nepatřil tzv. do starého železa. Olomoucký rodák, který působil mládí v divadelním souboru Skumafka, ve kterém byl scénáristou i jeho dlouholetý přítel Pavel Dostál, působil dále aktivně i po odchodu do důchodu. Dále se ještě s větším úsilím zabýval sběratelstvím. Často stál i za milovaným mikrofonem, se kterým projel a poznal pořádný kus světa. Nestačil si ani uvědomovat, že stárne. Byl aktivní a činorodý do posledních dnů své pozemské pouti
Václav Čapek za svého života, jak mi říkal, poznal deset prezidentů, čtyři měnové reformy, dvě okupace a jedno totální zatmění Slunce. Prožil aktivně činorodý život. Měl životní štěstí, že byl příslušníkem generace, která, jak sám říkal: „Pokud jsme chtěli, měli jsme stále možnost něco dělat“! Jsem přesvědčený, že jeho aktivita a posedlost, se kterou Václav Čapek žil na své pozemské pouti, jej asi neopustí ani na nebeské cestě, po které se počátkem letošního roku vydal.
Budeš nám, Vašku, moc chybět!!!!!
PhDr. Jiří Zoufal, spolupracovník, přítel, kamarád a kolega z CTP .