Celostátní hospodářsko-lesnické výstavě v Praze ve dnech v květnu roku 1921, dobová fotografie
Právě před sto lety představili rybáři z Lánska veřejnosti nově vyšlechtěnou rasu kapra jménem Lnářský modrák. Vyznačoval se menší hlavou, zavalitým tělem, chutným masem a namodralým zabarvením tenké kůže v důsledku minimálního množství podkožního tuku. Dvě desetiletí kraloval tržním rubám u nás. Dnes už ho neochutnáme, protože dílem dějinných událostí i dílem člověka vyhynul.
Kapra vyšlechtil Theodor Mokrý na Lnářsku. To je kraj proslulý bohatou rybníkářskou tradicí. Tam dotyčný převzal v roce 1891 správu lesního a rybničního hospodářství lnářského velkostatku. Bohužel se to stalo v době, kdy propukla nákazová katastrofa jím spravovaných rybníků. Proto musel dovážet chybějící násadu kaprů z Bavorska. „T. Mokrý si povšiml ojedinělých plůdků lysého kapra zvláštního namodralého zabarvení a začal s jejich cíleným výběrem. Nebylo to nic snadného. Na jednoho modráka připadalo zhruba 2 000 plůdků běžného druhu. Následovalo 14 let pečlivého šlechtění,“ vysvětluje kurátorka Národního zemědělského muzea Jana Jakubská. Lnářského modráka poprvé představili na Celostátní hospodářsko-lesnické výstavě v Praze ve dnech v květnu roku 1921.
T. Mokrý
Tento druh kapra zdomácněl i na jiných rybničních hospodářstvích, kde jeho vlastnosti upravovali tamější šlechtitelé. Na lesnicko-lovecké výstavě v Brně roku 1924 například představil hrabě František Harrach veřejnosti šlechtitelskou produkci velkomeziříčské rybářsko-hydrologické stanice. Mezi nimi se vyskytovala i genetická modifikace lnářského kapra, vyznačující se černým zabarvením kůže.
Nedostatek násadových ryb po druhé světové válce, rozvoj mechanizace, nové přístupy a nezájem odborných pracovníků v nově utvářených státních rybářských podnicích vedly k postupnému zániku tohoto plemene kapra. V roce 1980 ve středisku Státního rybářství Blatná – Lnáře získali při výběru mladých generačních ryb několik jedinců, kteří Lnářského modráka připomínali. Tyto vybrané ryby se však nedostaly na výtěr, takže snaha o jeho postupné navrácení skončila. Kříženci lnářského kapra se pravděpodobně udrželi po stejnou dobu i v místech jeho zahraničního exportu. Ještě v polovině 90. let 20. století se dochovala zpráva z výmarské restaurace U slona, kde byl pod názvem „kapr na modro“ hostům předkládali smaženého kapra s namodralým zbarvením hřbetu. Jeho původ můžeme nejspíše spojovat s vývozem Lnářského modráka ve 40. letech 20. století do této oblasti.
T. Mokrý, třetí zprava
V současnosti rybáři pečují o další hospodářsky významné ryby, včetně těch, které odborníci zařadili mezi tzv. genetické zdroje. Ministerstvo zemědělství založilo v roce 1996 Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů zvířat, podporující uchovávání genetických zdrojů původních plemen. Odborným garantem v tomto oboru je Fakulta rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Problematika šlechtění a plemenitby hospodářsky využívaných ryb spadá do gesce Rybářského sdružení České republiky. V současné době tu uchovávají genetické zdroje jedenácti plemen kapra. Patří mezi ně například Žďárský lysec, Žďárský šupináč, Jihočeský kapr šupinatý, Mariánskolázeňský kapr šupinatý, Milevský lysec, Jihočeský lysec, Telčský lysec, Pohořelický lysec a Třeboňský šupináč.
Sbírkový fond Národního zemědělského muzea, ze kterého máme informace i na tento článek, skrývá nepřeberné bohatství badatelských skvostů. K nejzajímavějším z nich patří právě osobní fond Theodora Mokrého (1857–1945), proslulého lesnického a rybářského odborníka, spoluzakladatele Hydrobiologické stanice Lnáře a pedagoga ČVUT. A informace na závěr: Valné shromáždění Organizace spojených národů vyhlásilo rok 2022 Mezinárodním rokem řemeslného rybolovu a akvakultury (IYAFA 2022)
Více na www.nzm.cz