Vůbec nemají řeznické kořeny. Rodinná firma Pelant-Doupovské uzeniny ze Žalmanova totiž začala se skladováním a zpracováváním brambor. Slupky nechávali zkrmovat prasatům. Nejdříve si jich pořídili několik, později se zmohli na velice slušné stádo. Proto vybudovali malá jatka, později výrobnu i prodejnu. V současné době získali za své uzenářské výrobky několik ocenění ze soutěží Regionální potravina, Český výrobek nebo Dobrota karlovarského kraje. To, a ještě další informace jsme se dozvěděli od Bc. Petra Pelanta, vedoucího obchodu a pokračovatele v nové rodinné tradici.
K výrobě uzenin jste se dostali oklikou. Jak to vlastně bylo?
Otec je vyučený opravář zemědělských strojů, takže měl vždy blízko k zemědělství. Nikdy ale nepracoval v živočišné výrobě. Měl pod sebou tým lidí, se kterým opravovali techniku na polích a suškách. V rámci přechodu k tržnímu hospodářství jsme zprivatizovali zemědělský areál, dřívější součást bochovských statků. Ten fungoval pro zdejší bramborářskou oblast. Byly tu sklady, třídírna a loupárna brambor. Rodiče začali brambory loupat a balit. Při produkci měli odpad, tedy slupky, které pařili a jimi přikrmovali vepře. Nejdříve si jich pořídili několik. Nakonec z toho bylo stádo zhruba 2500 kusů. S bratrem jsme pomáhali s chovem rodičům. K tomu jsme si museli pořídit v roce 1996 malou porážku. Následně to vedlo k zaměstnání prvního řezníka. Postupně jsme chov prasat utlumovali, ale o to více jsme začali vyrábět uzeniny. Od roku 2000 nakupujeme maso, ale chov prasat jsme zrušili.
Chov prasat jste ukončili kvůli špatným ekonomickým podmínkám?
My jsme například k zprivatizovanému areálu nemohli získat pozemky, i když jsme o ně opakovaně žádali. Protože jsme neměli vlastní, museli jsme nakupovat drahé krmivo, podávaly si u nás ruce kontroly a prostě to už dál nešlo. Konečně se podívejte, kolik u nás v republice zbylo producentů prasat.
Ve vepřovém mase nejsme soběstační ani z 50 %. Nakupujete v cizině?
Snažíme se oslovovat české dodavatele. Primárně nakupujeme z Jatek Český Brod, které patří firmě Rabitt Trhový Štěpánov, dále ze Statku Bor Zeus, a nyní zkoušíme znovu chov Nýřany.
Máte vlastní prodejnu a bistro i e shop. Plánujete také prodávat přes internet?
Podniková prodejna i bistro si našly zákazníky. Jsou v černých číslech. E-shop máme také a počet zákazníků na něm vlivem pandemie také stoupá. Máme možnost posílat zásilkovou službou především trvanlivé výrobky. Působíme hlavně v našem regionu, spolupracujeme s Billou a zásobujeme některé prodejny v Praze.
Kolik máte zaměstnanců?
Máme přibližně 20 pracovníků. K tomu lidi v autodopravě. Za týden zpracujeme 5-7 t výrobků. Dříve jsme ale produkovali až třikrát více, tedy 60 t měsíčně.
Jaký byl důvod snížení výroby?
Důvod je jednoduchý. Ve chvíli, kdy chcete vyrábět větší objemy, musíte se navázat na velkoobchodní řetězce. Politika řetězců je agresivní a nesmlouvavá. Po letech boje o ceny vás to vysaje a už nechcete dále ustupovat. Při výrobě 60 t jsme dosahovali přibližně stejného hrubého zisku jako při výrobě 20 t. Když zjistíte, že máte ztrátu, tak je něco jiného vyrábět 1,5 t denně a něco jiného 4 t denně. Pokud máte ztrátu z každého vyrobeného kilogramu 2-3 Kč, denní ztráta je 7-8 tisíc Kč, za měsíc je to při 20 pracovních dnech 150 tisíc Kč. Když zastavíte stroje ušetříte 150 tisíc.
Máte spoustu ocenění ze soutěží. Například vidím diplom Regionální potravina za rok 2010, 2011, 2015, dále Český výrobek 2016 a 2017. Dokonce i soutěže Dobrota karlovarského kraje se zúčastňujete od 1. ročníku v r. 2017 a stále bodujete. Letos jste vyhráli s Grilovací klobáskou s čedarem a jalapenos. Vyrábíte stále tyto výrobky?
Ano, pořád je děláme. Bohužel stát nám moc nepomáhá. Zajímavou anabázi jsme například zažili u oceněné Myslivecké slaniny (Regionální potravina 2015). Zadávací dokumentace vyžadovala, abychom uvedli minimální a maximální obsah složek (tuk, sůl atd.). My jsme uvedli obsah soli od 2,8 % do 3,2 %. Při rozboru (povinný1x ročně pro držitele certifikátu) se zjistil obsah 2,76, takže pod limitem. Museli jsme to půl roku vysvětlovat úředníkům veteriny a dodat nové rozbory, které samozřejmě nejsou zadarmo. Přestože množství soli bylo podlimitní a zdraví spotřebitelů jsme nijak nezatížili nadměrnou konzumací soli, byl postup úředníků nesmlouvavý.
Budete se po této zkušenosti dále zúčastňovat soutěží?
Budeme si vybírat. Soutěží je moc. Stejně tak se mi zdá, že je přelogováno různými značkami a zákazník na ně už neslyší. Soutěže Dobroty Karlovarského kraje jsme se zúčastnili z vděčnosti k tamní zemědělské škole, která měla nad ní patronát. Také jsme se rozhodli ukázat, že stále jsou v regionu kvalitní výrobci. I tak máme, co se týká ocenění našich výrobků, celkem bohatou žeň. Například cenu získal náš Karlovarský mls je malá fermentovaná klobása o průměru vídeňského párku, přibližně 20 mm. Karlovarský salám zase vyrábíme studenou cestou. Prochází fermentací, je z českého vepřového masa a sádla a necháváme ho několik dní zrát v sušárně. Používáme jiný technologický postup než třeba u turistického salámu, který prochází tepelným ošetřením. Také jsme získali ocenění Český výrobek garantováno Potravinářskou komorou ČR za masovou tlačenku. Vyhráli jsme i Dobrotu Karlovarského kraje s vepřovým ve vlastní šťávě, což je to polokonzerva ve skle. Čerstvé maso prodáváme jen ve vlastní prodejně. Pro velkoobchod nejsme s tímto segmentem výroby konkurenceschopní.
Co byste ještě k vašemu rodinnému podnikání dodal?
Bereme to tak, že nás naši spoluobčané nechávají vydělat. Proto i my chceme také udělat něco pro ně. Na Andělské hoře jsme například do kostela pořídili sochu archanděla Michaela, a opravili rozvalenou sochu sv. Jana Nepomuckého. Snažíme se zachránit některé poničené kulturní památky, jako je kapličku pod Andělskou horou, boží muka nebo smírčí kameny. Na Andělské hoře jsme také vysadili třešňovou alej a ke stému výročí založení naší republiky si náš otec vzal do hlavy, že u jezera Medard nedaleko Sokolova spolu s ostatními vysadíme 100 dubů. Tak se stalo, že sto rodin z celého kraje skutečně vysázelo sto dubů. Pro informaci, jedním ze sázejících byl i herec Marek Eben.