Text a foto: Antonín Karoch
Už potřetí hostil pražský hotel Diplomat rakouské vinaře. Sešli se tu totiž s českými zástupci velkoobchodů, vinárníky, majiteli hotelů, restaurací a bister či s vinařskými odborníky na v pořadí již třetím ročníku vinařské přehlídky s názvem „Den rakouského vína“. Akci pořádalo obchodní oddělení Rakouského velvyslanectví v Praze. Obchodní oddělení díky svým přibližně 110 kancelářím v 70 zemích světa pomáhá rakouským firmám a jejich zahraničním partnerům při hledání vhodných obchodních příležitostí.
Podvečer, kdy probíhá „Den rakouského vína“ je, ve zmíněném hotelu mezi českou odbornou veřejností velice populární. Rakousko má stejnou zeměpisnou šířku jako Burgundsko. Na rozdíl od této proslulé francouzské oblasti jsou u našeho jižního souseda rozdíly teplot podstatně výraznější. Horké letní dny a chladné noci pak dávají vzniknout výborným vínům, což samozřejmě návštěvníci velice dobře vědí. „Den rakouského vína pořádáme letos už potřetí a v této tradici chceme pokračovat, vysvětluje Ing. Jan Cimerman, zástupce obchodního oddělení Rakouského velvyslanectví. „Dáváme si záležet na takové komorní atmosféře, kde představujeme kolem dvaceti pěti až šesti vinařů. To z toho důvodu, aby přítomní měli možnost a čas ochutnat vína těch nejlepších rakouských vinařů. Nechceme se srovnávat s mohutnými vinařskými akcemi, kde si návštěvníci pletou, zda jsou u rakouských, německých, italských nebo maďarských vinařů. Prostě chceme představit pouze typický rakouský produkt, který chceme na českém trhu prezentovat.“
O rakouském vinařství a vinohradnictví
Vinaři v Rakousku obhospodařují zhruba 50.000 ha vinic. Ročně tak vyprodukují 2-3 miliony hektolitrů vína. V roce 1993 jim však situaci znesnadnil zpřísněný vinařský zákon. Ten administrativně omezil výnos vinic na maximálně 9.000 kg hroznů na hektar. To v praxi znamená přibližně 60 hektolitrů vína podle odrůdy z hektaru. Svým způsobem toto omezení dohnalo rakouské vinaře k tomu, aby se výrazně soustředili na kvalitu produkce. Mnohaletá zkušenost ale ukázala, že to nebylo marné a rakouská vína se dostala na kvalitativně vyšší úroveň. Téměř sedmdesát procent rakouských vín tvoří kultivary pro výrobu bílých vín. Prakticky v celé severní části Rakouska najdeme zvláště odrůdu Veltlínské zelené. Následuje Vlašský ryzlink, burgundské odrůdy, Chardonay, Ryzlink rýnský, Tramín, Savignon a další. Pro zpestření se objevují se také Muškát žlutý a červený. Ve Štýrsku naopak mizí Veltlínské zelené. Nahrazují ho odrůdy typické pro Slovinsko nebo Maďarsko. Nástupem vynikající a v Klosterneuburgu vyšlechtěné odrůdy Zweigeltrebe a dále klasické Frankovky, Portugalského modrého, Burgundského modrého a Svatovavřineckého se na zdejším trhu objevují velice kvalitní rakouská červená vína. Někteří vinaři, jako například v Praze přítomný Georg Weinwurm, který to má ze své vesnice Dobermannsdorfu stejně daleko na Moravu i na Slovensko, vysadil v Rakousku i u nás celkem nezvyklé odrůdy Rivaner, Syrah a Merlot. Nemá to daleko ani do Maďarska a prý díky panonskému klimatu se tu zmíněným kultivarům skvěle daří.
Kamptal vede
Rakousko můžeme rozdělit na čtyři hlavní vinařské regiony. Jsou to Niederösterreich (Dolní Rakousko), Burgenland (Burgenlandsko), Steiermark (Štýrsko) a Wien (Vídeň). Tyto vinařské regiony se dále dělí do dalších vinařských oblastí a podoblastí. Podle mnoha znalců je vinařsky nejvděčnější relativně malá oblast Kamptal, odkud prý pocházejí jedny z nejkvalitnějších rakouských vín. Leží prakticky na samé hranici pěstování révy vinné v Rakousku. Vinice jsou položené na jižní straně údolí Kamptal a vína se dost podobají znojemským či mělnickým. V Česku mají velice dobré jméno. Snad proto se na akci v Praze představilo hned šest zdejších unikátních vinařství. Ekologicky zde například hospodaří Karl Angerer, který vlastní 20 hektarů vinic a nabízí škálu typických regionálních vín. Kromě nich najdeme v jeho sklepě i opravdový unikát. Jedná se o Červené Veltlínské, které kdysi uvedl na trh a v místě rozšířil jeho pradědeček, Sebastian.
Mezi další zdejší vinaře patří i bratři Saxovi. Jejich vinařství má hodně dlouhou tradici. Vzniklo v roce 1660. A to zavazuje. Obhospodařují 30 hektarů vinic s částečně novou výsadbou. Vlastní ale také starou vinici s téměř padesátiletými keři Veltlínu zeleného. Hrozny ze jmenované vinice zpracovávají zvlášť do speciální kategorie „Alte Reben“. Díky jemným kyselinkám člověk téměř nepozná, že víno obsahuje 13,5 % alkoholu. Obě vinařství prezentovala svá vína už na loňských „Dnech rakouského vína“ a mnozí čeští účastníci si pochvalovali, že jejich zástupci přijeli i v letošním roce. Navíc letos z Kamptalu nebyli jediní. Přijeli i další, jako například Fišerovi z rodinné firmy Vinařství Kapellenhof. Obhospodařují kolem 50 ha vinic, což je na rakouské poměry hodně. Za svá vína už obdrželi mnohá ocenění, jako například AWC Viena Award, Fallstaff Grand Prix, Salonsieger Österreich apod. Vinařství Peter Dolle také hospodaří na 50 ha. Majitel je členem Sdružení rakouských tradičních vinařství (1ÖTW), které si dalo za cíl klasifikovat nejlepší viničné tratě v Poddunají. Biovinařství Kemetner, je naopak se svými 9 ha poměrně malé, takže tu vsadili na bio zemědělství. Zajímavostí je, že jmenované vinařství vlastní už jedenáctá generace vlastníků. Posledním z letošních vinařů původem z Kamptalu je mladý a dynamický podnik Vinařství Leindl se sídlem v Zöbingu.
Sousedé
Samozřejmě nechyběli ani vinaři z opačné strany české hranice, tedy Poysdorfu. Rodina Neustifler tu již tři generace vlastní 20 hektarů vinic, které částečně obhospodařuje poměrně nákladnou metodou s důrazem na manuální práci, tzv. „stockkultur“, které se však projevuje vynikající kvalitě vína. Harald Haimer vlastní krom 17 ha vinic také gastro provoz Labužnický dvůr (Geniesserhof). Vinařství Taubenschuss zase klade důraz na přírodní hnojiva. Majitel proto postavil vlastní kompostárnu a po vinicích mu běhají ovce. Poblíž české hranice u Znojma v údolí Pulkautal sídlí společnost Seymann´s Weinhandwerkerei. V tomto rodinné firmě vsadili na rukodělný postup a vyrábějí velice nekonvenční vína. Jsou dobře prodejná, právě proto, že jsou neobvyklá. Laurin Seymann, který obhospodařuje 3,5 ha, používá při pěstování hroznů pouze biodynamické metody a uživí se.
Burgenland – region kontrastů
Ani letos nechyběly ani vinaři z Burgenlandu. Jedná se o netypickou vinařskou oblast, protože severní část sousedí se Slovenskem a Maďarskem a na jižní střídá Slovensko Slovinsko. Severní část, zvláště v oblasti Neziderského jezera, poskytuje úžasná vína, která bychom hledali spíše na jihu. Také se tu často díky jezerním mlhám vyskytuje ušlechtilá plíseň Botrytis cinerea, známá z oblasti Tokaje. Vinařství Lentsch z Podesdorfu s přizpůsobilo a na svých vinicích pěstuje krom běžného rakouského sortimentu i Muškát Ottonel a postarší a mnohde vymizelou odrůdu Scheurebe. Ta se hodí spolu s Tramínem na výborná sladká vína a výběry z cibéb. Franz Schneider ze stejné oblasti je mladý perspektivní vinař, který založil vinařskou firmu Artisan Wines. Při rozloze vinic 6 ha se musí hodně otáčet. Jeho „umělecká“ vína ale vzbudila pozornost i v Praze.
Rodinné vinařství Gratl můžeme označit jako výjimku z pravidla. Najdeme ho na opačné straně Burgenlandu. Zatímco většina rakouských vinařů produkuje především bílá vína, zde, na pomezí přírodního parku Raab-Orseg-Grocko Christoph Gratl naopak ze 70 % vyrábí vína červená.
Rodinné vinařství v oblasti Jižního Burgenlandu v podhůří Alp a na okraji Panonské nížiny spolu s vlivem mírného klimatu Jadranu má k produkci révy vinné opravdu neobvyklé podmínky. Co je ale ještě více odlišuje od klasických vinařů jinde v Rakousku, jsou zdejší speciální vína, kterým místní říkají Uhudler. Není to zrovna lichotivé pojmenování, ale lidé si už zvykli. Oblast v rámci péče o životní prostředí v Rakousku totiž dostala povolení pěstovat čtyři přímoplodící americké hybridy, proti kterým tvrdě bojovali vinařští funkcionáři ve Francii, A. Hitler v Německu i soudruzi u nás. Dnes už situace není tak zlá a moderní interspecifické kultivary jako Hibernal nebo Solaris našly svoje zastánce i u nás. V Burgenlandu však jde o původní hybridy Ripatella, Elvira, Delaware a Concord. Světe, div se, ale vína z nich jsou sice velice chuťově odlišná, ale ne špatná. V současnosti se stávají kultovní záležitostí Horního Burgenlandu.
Na závěr šumivá tečka. V Praze představil svou produkci sektů Georg Hugl. Kousek od Mikulova v Stützenhofenu vybudoval firmu na jejich výrobu a od roku 1979 tu francouzskou metodou kvašení v lahvích vyrábí svoje oblíbené produkty. Protože okolí místa se vyznačuje vysokým obsahem vápníku, vinice mají ideální sklon a slunečního svitu je také dost, má pro výrobu šumivých vín ideální surovinu.
„Těší nás, že se rakouská vína pomalu dostávají na český trh, ale samozřejmě chceme ten tzv. průnik větší. Prostě bychom si přáli, aby bylo rakouské víno v Česku oblíbenější a aby se ho tu více pilo, protože je dobré a kvalitní,“ dodává na závěr J. Cimerman. „Každý si to mohl ověřit u rakouských šestadvaceti vinařů, kteří se letos v hotelu Diplomat prezentovali. I u nás v Rakousku začal „Den rakouského vína“ v Praze být populární a loni po otevření registrace na letošek jsme měli za několik dní polovinu výstavního prostoru, jak se říká, zabukovanou. O zájmu partnerů z České republiky zase svědčí fakt, že jsme oficiálně zaregistrovali více než 300 návštěvníků. Jsou mezi nimi zástupci renomovaných hotelů, restaurací, vinoték, bister, kaváren a krom toho i obchodních řetězců, jako je Makro nebo Ahold. Takže letošní „Den rakouského vína“ vidím velice pozitivně.“
FOTOGALERIE Den rakouského vína 2018