TEXT: Jakub Turek VIDEO: Marta Svobodová
Bethel Henry Strousberg (1823-1884) postavil obrovské železářské provozy v Brdech a na Křivoklátsku. Další továrny postavil nebo skoupil v Německu a na dnešním území Polska. Podnikal na železnicích v Rakousku, Uhrách, Čechách, Rumunsku, Polsku, Slezsku, Francii i Rusku. Srdcem jeho průmyslového impéria byl Zbiroh.
1877 padly do exekuce všechny Strousbergovy závody v Borku, Holoubkově, Dobřívi, Strašnicích, Františkově, Zbirohu a na dalších místech. Nepočítal totiž se dvěma věcmi - nejprve padla Vídeňská burza a hned poté se ukázalo, že železná ruda z Brd má příliš mnoho fosforu a nelze z ní vyrábět kolejnice. Veškeré majetky i výrobní prostředky se ten rok rozsypaly Strousbergovi pod rukama jako domeček z karet.
Vysoká sázka na železo
Strousberg vsadil na železnici. Jeho průmyslové impérium vyrostlo na budováním železnic a s tím spojeného železárenského průmyslu v Evropě.
1856 založil Henry Strousberg svoji první hutní společnost mezi Hannoverem a Brémami. Od té doby postavil 7 železničních tratí a položil 1700 kilometrů kolejí, provozoval desítky strojíren, železáren, lokomotivek, vagónek, hutí a dolů. Mnohé z nich fungují dodnes a některé patří mezi největší v Evropě.

Baron Strousberg vlastnil hutě v Dortmundt, Neustadtu u Rübenberge a v Othfresen u Lehrte. Jmenovitě: Železárna a válcovna Gustav Arndt Comp. Dortmundt, Společnost pro dobývání uhlí s dílnami Courl, Železnorudné doly v revírech Betzdorf a Kirchen, Hnědouhelná akciová společnost Victoria Berlín, Železnorudné doly Saalfeld a Konitz, Remyšské železnorudné doly Neuwied, Dillenburg, Betzdorf, Kirchen a Daaden, huť Wenden, důlní komplex Hellerthal, doly Peter, Streimel, Minerva, Hellmannskaute, Dormann, Guldenhardt, kamenouhelná společnost Novesium s polnostmi u Castropu, železnorudný důl Grodören u Salzgitter, cechy Glückauf hlubinná těžba a Glückauf zpracování dřeva, cech Rheinland u Ruhrortu, kamenouhelný důl Pauline v Kirchhörde, doly Hombruch I a Hombruch II, dům v Brünningshausen, cech Hannibal v Bochumi, železnorudné doly u Iberg a v Gegenthal v Harz. A samozřejmě také celé panství Zbiroh v Čechách.
Zbiroh: ruda a uhlí
1868 koupil panství Zbiroh, Mirošov a Osek od komorního rady Samuela Sigmundta a vídeňského bankéře Vincence Kirchmayera. Ti jej získali za podivných okolností, neboť rozhodnutím říšské rady znělo, že vlastníkem se má stát město Praha. Strousberg kupoval hlavně kvůli zásobám železné rudy a uhlí pod zemí. Plánoval vybudovat nejvýznamější středisko železářského průmyslu v Rakousko-uherské monarchii.
Na místě starého hradu ve Zbirohu postavil novorenesanční zámek. Ve Františkově, Kařezu, Holoubkově a Strašicích postupně instaloval nejnovější bessemery na tavbu železa. V Mirošově postavil velkokapacitní koksovnu. Železnicí se napojil na dráhu Františka Josefa a dráhu Duchcovskou a Protivínskou. Následovala železnice ze zbirožského nádraží a spojení Svaté Dobrotivé se Strašicemi. 1869 vybudoval uhelnou dráhu z Rokycan do Mirošova. Plánoval dráhu z Borku na Kařez, Zbiroh a Františkov. Prohlásil, že vytvoří z kraje mezi Rokycany, Strašnicemi a Zbirohem český Manchester. Na Podbrdsku kromě železnic budoval slévárny, ocelárny a válcovny.

Jeho podnikům se dařilo do 1872, odkdy začal hromadit dluhy. Výtěžek z prodeje dřeva už nestačil na financování dalekosáhlých plánů.
Bankrot a vězení pro dlužníky
1874 se dostal do prvních velkých finančních obtíží. Místo finálních výrobků prodával železo, litinu, rudu i dříví. Zaměstnancům neplatil čtvrt roku mzdy a místo peněz jim vydával poukázky na odběr zboží ze skladů. Přesto začal stavět ocelárnu a válcovnu v Kařezu na výrobu kolejí pro zakázku ve Francii na trať Paříž - Narbonne. Zisk byl plánovaný na 60 milionů franků. Profinancován akce mělo zajistit vydání akcií v hodnotě 8 milionů zlatých ale do oběhu jich pustil osmkrát více.
Železniční společnost Strousberg dokončila stavbu a zahájila provoz na trati Lübbenau - Kamenz a zároveň byl v objektu nádraží Grossräschen zahájen provoz císařské poštovní agentury.
Řešení obřího zadlužení nacházel Bethel Henry Strousberg v korupci na nejvyšších českých a rakouských místech. Uchyloval se ke štěpení firmy. Odděloval menší, nezadlužené a finančně zdravé podniky, na které získával další úvěry od věřitelů. Každý účetní ví, že takto vypadá konec.
Přes fingovanou společnost vydal v Rusku akcie, které však měly minimální krytí. V moskevské komerční bance uložil tyto nekryté akcie. Když Rusové žádali zaplacení dluhů, vydal se do Moskvy a Petrohradu jednat, ale byl zatčen, obviněn z podvodů při dodávkách vagonů pro ruské železnice, uvězněn a poté vypovězen z Ruska.
Zároveň byl krajským soudem v Plzni a okresním soudem ve Zbirohu vyhlášen konkurz s celkovým dluhem 90 milionů zlatých.
30. listopadu 1877 byla provedena exekuční dražba Strousbergových závodů v Borku, Holoubkově, Dobřívi, Strašicích, Františkově a dalších. Krach měl těžké hospodářské následky pro celou oblast Podbrdska. Souběžně byl Strousberg odsouzen do vězení pro dlužníky, kde seděl dva roky.
Poté odpykání trestu se vrátil do Berlína, kde 1884 zemřel ve špatné finanční situaci. Je pohřben v rodinné hrobce na hřbitově svatého Matyáše v Berlíně spolu se svou manželkou Mary Ann a šesti dětmi.
Tvrdá konkurence
Důvodem krachu Strousbergova železářského podnikání na Zbirohu byla kvalita zdejší železné rudy. Obsahuje značné množství fosforu. Nejvíce to bylo na Zaječově 1,6 %. Ten musí být odstraněn, aby bylo železo použitelné pro moderní železnice. To baron věděl. Zaměstnával odborníky, kteří usilovně pracovali na metodách pro odstranění fosforu během tavby. Marně. Příliš pozdě pro Strousberga byla v Anglii patentována metoda neutralizace fosforu, zvaná thomasování. Zavedly ji až konkurenční kladenské hutě a dostaly se tak na evropskou špičku. Stalo se tak v roce 1879 pouhé 3 roky po úpadku Strousbergova impéria. Po Kladnu se příležitosti chopily i Králodvorské železárny poblíž nedalekého Berouna.
Krach v globálním evropském měřítku urychlil rakouský státní bankrot, když padla 1873 vídeňská burza a s ní sklouzla dolů hodnota akcií Strousbergových podniků. Další ztráty přinesl krach rumunského železničního podniku. Prvotní ovšem bylo baronovo velikášství, zadluženost a nehospodárnost, mezi níž je třeba zařadit i nákladnou přestavbu zbirožského zámku. Velkou roli sehrál tlak Rotschildů, jejichž bankovní dům měl zájem na likvidaci nebezpečného soupeře. Rotschildům totiž patřily železárny v Ostravě, které tehdy vyráběly také železniční vybavení včetně kolejnic pro celé Rakousko-Uhersko a prováděly v tomto oboru obchodní operace v celé Evropě. Připomeňme, že podobně jako Strousberg dopadli jen o pár let později bratři Kleinové, kteří také stáli v cestě Rotschildům.
Více o Zbirohu: Zbiroh - atraktivity pro celou rodinu, Výlet do Zbirohu, Za pamětihodnostmi města i zámku Zbiroh, Hasičské muzeum ve Zbiroze