Máchova milovaná světnička se nacházela na strategickém místě nad vinárnou Vikárka
Skutečný Máchův obraz skýtá víc otázek než odpovědí. Od vzhledu až po osobnost. Romantika, zosobněná na Petříně, versus realita. Co o tom ví a poví litoměřická Máchova světnička? Zemřel sotva stačil dospět. Osudná žízeň. Vyznáte se v Máji? Pojďte pátrat do Litoměřic pod jednu střechu s Máchou.
Proč jezdit za Máchou do Litoměřic, když je každoročně vzýván u své sochy v Petřínských sadech? A ještě ke všemu většinu svého krátkého života strávil v Praze, kde se narodil. Inu právě proto, že v Praze je Karel Hynek Mácha (vlastně křtěný Ignác) jako básník Máje (s velkým i malým m) symbolem romantické lásky, která se rýmuje se sněním, šťastným i rozervaným. S jeho opravdovým životem to ovšem nemá mnoho společného. Eleonora Šomková mohla vyprávět. A ještě víc vypovídá Máchův osobní deníček.
Pomník K.H. Máchy v Litoměřicích
Intimní skutečnost
Kdyby ten deníček četly dnešní aktivistky, vyrazily by na Petřín ne s obdivem, ale s výzvou ke stržení všech soch. Slavný básník by si od nich vysloužil obvinění za domácí násilí a psychické týrání. Snad jediné, co by jim v naší době nevadilo, je, že se Mácha měl ženit až po narození svého synka. Což pro změnu v jeho době nekorektní bylo. Nadto to, bohužel, ani nestihl, i když to už nebyla tak docela jeho vina. Právě na den přesně, kdy měl mít svatbu v kostele sv. Štěpána v Praze, měl v Litoměřicích pohřeb.
Toulavé boty a Litoměřicko
Mácha rád cestoval. Pěšky. Byl velmi zdatný chodec, co ušel i 60 km za den. Miloval přírodu, romantiku, staré hrady nejen obdivoval, ale i velmi zdařile kreslil jejich panoramata. Dochovalo se více než sto akvarelů a kreseb. Obzvláště se Mácha potuloval na sever od Prahy, a tak tam dnes máme Máchův kraj. Rybník Hirschberger, kde mimochodem získal inspiraci pro báseň Máj, se dnes nazývá Máchovo jezero a od něj si můžete projít Máchovu (červeně značenou) cestu přes Bezděz a Kokořínsko až do Mělníka. Při takovém tréninku není divu, že když naposled uháněl z Litoměřic do Prahy za rodinou, tak to bylo také pěšky.
Máchova kytara
Přišla s dítětem zodpovědnost?
Mácha byl literárně činný již během studií filosofie a práv, ale i když jednu z prvních básní pochválil i jeho profesor Josef Jungmann, s obecným přijetím to nebylo až zas tak slavné. První vydání Máje si musel financovat sám. I když se rozprodalo, Mácha pochopil, že literární tvorbou se neuživí. Zvláště, když jeho partnerka Lori čekala dítě. Po ukončení práv tedy nastoupil na místo koncipienta u litoměřického justiciára Josefa Filipa Durase. Najal si malou světničku nedaleko hradeb a připravoval, že se tam časem Lori s dítětem přestěhují. Synka viděl v Praze dvakrát. Dva dny po jeho narození, a pak ještě za dva týdny. A za měsíc měla být svatba.
Osudné hašení – požáru i žízně
Osud ale chtěl něco jiného. Když Mácha 23. října na vrchu Radobýlu, kde upravoval svou poslední báseň Cesta z Čech, zpozoroval, že dole ve městě hoří. Všeho nechal a utíkal, aby pomohl s hašením. Radobýl je vzdálený na tři kilometry. Málo na to, aby to zaskočilo trénovaného člověka, dost na to, aby doběhl zplavený. Mácha se vrhl do hašení uřícený tak, jak přiběhl, a žízeň byla silnější než opatrnost. Napil se vody, kterou se hasilo, a ta pochopitelně nebyla pitná. Začátkem listopadu onemocněl a potíže se zhoršovaly. Ještě stihl napsat dopis rodičům a Lori a v noci z 5. na 6. listopadu skonal na mírnější formu cholery. Osmého měl pohřeb na litoměřickém hřbitově, kde se s ním rozloučil jen bratr Michal. Rodiče, spolužáci a známí se účastnili až rekviem slouženého v kostele sv. Ignáce v Praze.
V Máchově světničce je dnes malé muzeum
Máchova světnička
Máchovu světničku najdeme, jak jinak, v Máchově ulici, a sice v domě Na Vikárce, u hradeb v sousedství litoměřického biskupství. Je to v podstatě atriový domek. Mácha měl pronajatu světničku v patře nad vinárnou Vikárka. Dnes je v ní malé působivé muzeum. V té světničce; vinárna v přízemí zve k návštěvě, a to přímo, zatímco vstupenky do muzea si musíte obstarat v oblastním muzeu na náměstí. Stojí to za to. Čeká vás básníkův plášť a kytara, dozvíte se, jak se hledala skutečná Máchova podoba, jež se s jistotou nenašla dodnes. Uvidíte obrazy, které Máchu měly zpodobňovat, bysty i sádrový odlitek Máchovy lebky a malé torzo jeho rakve. Seznámíte se s jeho životem a v důmyslné hře si školáci i jejich rodiče ověří, nakolik Máchův život i Máj znají, a při kontrole správných odpovědí doplní své mezery. Kdo by chtěl na tomto autentickém místě meditovat, může si ve Vikárce sednout ke skleničce dobrého vína z místních vinic a ubytovat se v apartmánu přímo v domě, pod stejnou střechou jako kdysi básník.
Eva Mráčková, foto Edita Volková