Sklářská huť Novosad a syn. K tomu tu ještě provozují minipivovar, pivní lázně a restauraci
Kdysi napadl někoho v jedné z našich největších sklářských firem skvělý marketingový tah, a to nazvat oblast poblíž Liberce „Křišťálovým údolím“. Asi se to neukázalo nějak zvlášť efektivní, proto před zhruba třemi lety jmenovanou ochrannou známku získal Liberecký kraj. Z firemní propagace se stala veřejná marketingová záležitost, která v současnosti označuje regulérní, doma i v zahraničí stále oblíbenější, turistickou destinaci.
Prý jde o světový unikát. Na relativně malém území Libereckého kraje totiž dodnes fungují desítky malých a velkých skláren a bižuterních manufaktur. Mnohé z nich se tradiční výrobou a umem svých mistrů rádi pochlubí návštěvníkům. Křišťálové údolí, což je dnes značka, patřící Libereckému kraji, sdružuje všechny velké a malé firmy, které u nás pracují v oblasti sklářského a bižuterního průmyslu. „Snažíme se představit tento unikátní sklářský svět našim hostům a turistům tak, aby za tímto tématem přijížděli k nám na sever, a my jim zblízka ukázali práci našich řemeslníků a umělců. Návštěvníci tak mohou obdivovat kumšt lidí přímo v hutích, dílnách, malých ateliérech a sklářských manufakturách. Na vlastní oči tak mohou vidět místa, kde se rodí unikátní šperky, které následně putují do celého světa,“ říká manažer Agentury regionálního rozvoje „Křišťálové údolí“ David Pastva. „Upřímně, my mnohé ze zmíněných výrobků z naší prodejní sítě vlastně ani neznáme. Neuvědomujeme si, že ze severu Čech pocházejí unikátní lustry, popřípadě světelné objekty, které zdobí takové stavby, jako například letiště v Los Angeles či metro v Arabských Emirátech. Chlubí se jimi mnoho význačných hotelů i kasin a najdeme je dokonce na soukromých jachtách. Ze severu Čech také odchází ročně tři a půl tisíce tun korálků a skleněných komponentů do celého světa. My díky tomu můžeme pozvat domácí i zahraniční zájemce o sklářské umění sem k nám, ukázat jim místo, kde se tato křehká krása vyrábí a umožnit jim sledovat celý proces této výroby.“
David Pastva
O tom, že Liberecký kraj v roce 2018 přebere značku „Křišťálové údolí“ od firmy Preciosa, si štěbetali vrabci na střeše. Lidé ve vedení firmy, která v kraji zaměstnává 3500 lidí v mnoha odvětvích sklářského průmyslu a je zdejším dominantním výrobcem skla, si uvědomili, že tento půvabný název sice odbytu moc nepomohl, ale bylo by škoda ho zavrhnout. Liberecký kraj přistoupil k jednání s nápadem, že dovede sdružit další zdejší velké i malé firmy a představí celou škálu sklářských a bižuterních výrobků veřejnosti, tedy od taveného skla a skleněných uměleckých objektů, přes vánoční ozdoby, bižuterii, a to vše shromáždí a představí pod jmenovanou značkou. Takže v současné době je značka ve veřejných rukou kraje, jak o tom v roce 2018 rozhodly krajské orgány. Podpisem smlouvy se stal z profesní značky marketingový produkt, určený především pro cestovní ruch.
Brusička musí mít pevnou ruku a bystré oči
„V roce 2019 jsem pro projekt „Křišťálové údolí“ začal pracovat i já. Už na podzim toho roku jsme náš projekt poprvé představili široké veřejnosti. Tehdy jsme poprvé zorganizovali Víkend Křišťálového údolí. Pod tuto značku jsme sdružili ty skláře, kteří byli připravení představit svoji nabídku veřejnosti. Nebylo to snadné, protože tito naši členové otevřeli s trochou obav dílny a podniky, které běžně přístupné nejsou, veřejnosti. Akce vzbudila velice pozitivní ohlas,“ vysvětluje D. Pastva a dodává, jak by chtěl činnost tohoto tzv. „údolí“ ještě zkvalitnit. „V současnosti plánujeme rozšířit naši působnost a zahrnout pod projekt nejen skláře, ale také poskytovatele služeb. Ovšem na druhé straně trváme na tom, aby zase oni propojili služby se sklářskými profesemi. Tedy abychom sklářské téma v rámci značky jaksi „zhmotnili“. Naši vizi například splňuje hotel Ještěd, který se může pochlubit originálními tavenými plastikami od výtvarnice J. Brychtové a S. Libenského. Nebo klášter Hejnice, kde zase existuje silný příběh Josefa Riedla, sklářského krále Jizerských hor, který se v Hejnicích narodil a později si na své rodiště vzpomněl. Tehdy nechal vyrobit obří lustr v Kamenickém Šenově, který dnes visí v bazilice kláštera a návštěvník může navštívit chrám a zároveň se o kousek dále hned ubytovat, protože klášter zároveň slouží jako ubytovací kapacita. Zajímavý je také je hotel Sklář v Harrachově nebo akce „noc v bývalé sklárně Na Jizerce“ apod. Další, hotel Rehavital v Jablonci zase nabízí kromě ubytování i sklářské výrobky a zároveň organizuje návštěvy do blízkého Muzea skla a bižuterie. Prostě snažíme se, aby téma sklářství v nabídce služeb rezonovalo.“
Křišťálový chrám se sklářskými skvosty Jiřího Pačinka v Kunraticích u Cvikova
S tématem se musí pracovat
Ovšem během doby se myšlenky dále posunuly. Zjistili, že s tématem musí pracovat šířeji, nejen jakoby ven k návštěvníkům, ale také mluvit a získat lidi nejen ze zdejšího regionu. Letos například realizovali pilotní projekt s regionem Lužické hory, kdy pozvali 300 dětí ze základních škol. Udělali jim program, kdy se mládež jezdila podívat do hutí a zároveň skláři zamířili do základních škol. Letos akci opět rozjeli s tzv. malotřídkami, kde se děti chovají kompaktněji a lépe se orientují. Chtějí, aby mládež věděla, že jsou ze sklářského kraje, a co sklářská profese obnáší. „To ovšem nemusíme zdůrazňovat dětem z Nového Boru nebo z Kunratic u Cvikova, protože tam jsou lidé od dětství spojení se sklářstvím. V tamějších sklárnách pracují, pokud ne přímo rodiče, tak určitě blízké příbuzenstvo. Jiné je to už v České Lípě, v Liberci nebo v Semilech, kde toto téma není tak bytostně svázané s obyvateli,“ připomíná D. Pastva. „Připravili jsme i malou instalaci na nádraží v Kamenickém Šenově s názvem „Světlo na kolejích“. Mimochodem původně šlo o historickou trať, spojenou se sklářstvím. Také se jí říká sklářská lokálka. Dnes už funguje jenom z části, protože trať na Prácheň a do České Lípy zanikla. Naštěstí na trati Kamenice – Kamenický Šenov vlaky stále fungují. Když sem návštěvníci přijedou, tak je čeká vagon s interpretací historického svítidla, tereziánského lustru od firmy Preciosa. Máme k tomu zajímavé povídání, ale především videomaping. Turisté se informují, že tady, v Kamenickém Šenově, se lustry vyrábějí už 300 let. Návštěvník se také dozví, že díky korunovaci Marie Terezie se tyto lustry rozšířily do celého světa a přes dlouhou historii jsou dodnes velice vyhledávané. Ovšem tereziánský lustr má i moderní interpretace, takže hned vedle ve stejném vagóně visí moderní interpretace svítidla od skláře světového jména Ronyho Plesla.“
Výroba skleněných perliček u firmy Rautis. Tuto firmu mimochodem navrhli k zápisu do seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO
A co dál?
V „Křišťálovém údolí“ chtějí ukázat lidem i firmy, které normálně pro veřejnost otevřené nejsou, jako například soukromé ateliéry, bižuterní a šperkařské manufaktury apod. Tito řemeslníci a umělci si vlastně pozvou návštěvníky přímo domů, do malé dílny, kde se ten den „otočí“ sto až 150 lidí během víkendu. Návštěvníci zase mají možnost vidět unikát, protože normálně nic podobného asi ještě neviděli. „V létě budeme mít velkou akci v Liberci s názvem „Crystal Valley Week“, která se odehraje koncem srpna. V centru Liberce pořádáme hned několik akcí. Jsou to výstavy skla na netradičních místech, například v ZOO, na Libereckém nádraží, v tramvajovém depu, Malé výstavní síni, v kavárně Pošta apod. Nebudou chybět ani módní přehlídky, opět s motivy skla a bižuterie. Přímo na náměstí před libereckou radnicí instalujeme mobilní sklářskou pec a brusičskou dílnu. To vše doprovodí koncerty. Také v tomto případě se budeme snažit o určité specifikum. Zahraje tu například umělec na skleněnou flétnu a dáme prostor umělkyni, která si sestrojila vlastní hudební tzv. Bohemian Crystal Instrument. Na podzim zase v první polovině listopadu opět chystáme další „Víkend Křišťálového údolí“. Tentokrát už slíbilo účast přibližně padesát výrobců. A to nejen malí, ale i velcí producenti a obchodníci, jako například Crystalex v Novém Boru nebo Preciosa Lustry v Kamenickém Šenově, dodává na závěr D. Pastva.