Rodiště světoznámého skladatele + zámek s cennými lobkowiczkými sbírkami + perlička na turistické, cyklistické i lodní trase. Nepřehlédněte aktuálně: pozvání k jubilejní Dvořákově Nelahozevsi, hudebnímu festivalu k oslavě 180. výročí narození vpravdě největšího českého světového skladatele. Festival se uskuteční v neděli 5. září na Lobkowiczkém zámku a je letos zvlášť vyšperkován (podrobný program a info: 70. Dvořákova Nelahozeves.
3 vesnice v 1 radnici = potenciál pro problémy. Nicméně když se v jednom mladém starostovi spojí elán, vize a know how, může obec oživit potenciál, který dřímal jak Šípková Růženka. Rekonstrují se komunikace – ty materiální i mezilidské. Obec má našlápnuto k omlazení. Bydlet cca 40 minut jízdy (vlakem) od samého centra Prahy – a přitom jinde než v neosobním satelitu, to se dneska počítá. A aby se tu bydlelo dobře s dobrou infrastrukturou, na tom se aktuálně pracuje.
3 v 1 na příjezdu vlakem
Stanice se jmenuje Nelahozeves zámek. Dříve polorozpadlé nádraží zralé k demolici se loni z gruntu změnilo. Starosta obce Jakub Brynda dohodl spolupráci se Správou železnic na projektu pro nové využití. Dráhy zrekonstruovaly budovu, obec zajistila vnitřní vybavení a fungování. Jen nádraží? Kdepak! Infocentra Nelahozeves –Zastávka Antonína Dvořáka. Trochu dlouhý název, pod nímž se skrývá ojediněle vybavený interiér, připomínající spíš muzejní kavárnu s dětským koutkem ve výklenku s nádherným výhledem přes trať a řeku. A pochopitelně s připomínkou Antonína Dvořáka. Krom časové osy tu na zdi nakreslený Antonín jako desetiletý kluk kouká na příjezd parní lokomotivy STEINBRŰCK. Jak známo, vlak mu učaroval, a nejen v dětství. Naštěstí se tento řeznický synek nestal ani řezníkem, ani mašinfírou, protože jeho učitelé, rodiče i církev rozpoznali a rozvíjeli jeho hudební nadání. A přece v něm kouzlo vlaků zůstalo a jejich rytmus rozeznáme i v jeho nejznámějších skladbách.
Informační materiály jsou v centru k použití decentně, takže neruší dojem výstavní kavárny. Ta nabízí posezení u stolků, větší výběr nápojů i lákavé občerstvení, většinou z lokálních zdrojů. Ale to není všechno. Infocentrum je i místem pro společensko-kulturní život. Venku je kromě venkovních stolů a lavic na dobře upraveném trávníku dřevěný vláček co vydrží dětské hry, pro něž je jako dělaný, a dost místa pro setkání dospělých. Každou středu se koná grilování se starostou, v létě slouží infocentrum jako letní kino s promítáním filmů na bílou zeď. Tituly vybírají občané hlasováním na facebooku. Na zimu se počítá s besedami či kulturními akcemi v interiéru. Venku pochopitelně nechybí stojany na kola.
3 v 1 pro turisty
- kulturní: Lobkowiczký zámek, památky na Antonína Dvořáka (rodný dům=muzeum), kostel sv. Ondřeje ze 14. století s křtitelnicí, která pamatuje skladatelův křest a nejspíš i jeho první setkání s hudbou
- vodní: Marina Vltavaposkytujícíkomplexní služby majitelům lodí od kotvení, oprav po přenocování. A také jedinou a výtečnou restauraci v místě, vyhlídkové plavby po Vltavě či přívoz na protější břeh, odkud je nejen krásný pohled, ale pořídíte také krásné zarámované foto, pro které tam Kralupy nad Vltavou (to je už jejich katastr) postavily odpovídající obří rám. Až na to, že se tak trochu chlubí cizím peřím: v rámu označeném Kralupy nad Vltavou bude pohled na Nelahozeveský zámek.
- turistické: evropská dálková trasa E 10, která začíná na Rujaně na mysu Kap Arkona a vede přes Německo k Varnsdorfu, Českým středohořím přes Mělník a Nelahozeves podél Vltavy do Prahy a dále přes Brdy a České Budějovice do Rakouska, aby skončila v italském Bolzanu. Využívá místní značené trasy a její celková délka je 2880 km. A také cyklotrasa Praha – Drážďany, před covidem hojně frekventovaná.
Součástí značené trasy je naučná stezka Antonína Dvořáka. Dedikace stezky je přesná – Dvořák tudy skutečně chodil do Kralup k příbuzným. Horší je to s označením „naučná stezka“. Informační tabule prý vandalové ničili natolik, že byly nakonec přemístěny na bezpečnější místa a neznalý turista je prostě nenajde. Takže o flóře, fauně a geologii se jaksi nic nedozví. Nicméně v projektu spolufinancovaném EU je naštěstí jen „Dvořákova stezka“, takže ztráta tabulí neznamená ztrátu financí. A ta stezka v loubí stromů je krásná i sama o sobě. Z jedné strany plyne pod zelenou stěnou porostu řeka, z druhé se tyčí bizarní skalní útvary z přechodu prvohor a druhohor. Lezení na vlastní nebezpečí – což místním dětem atraktivitu leda zvyšuje. Jestlipak tam takhle dováděl taky malý Antonín?
