Rejštejn, německy Reichenstein, znamená v překladu „Bohatý Kámen“. Údaje o rýžování zlata a těžbě a zpracování zlaté rudy nacházíme v análech již od 13. století. Podle místních osídlení Rejštejna je prý o něco starší než osídlení nedalekých Kašperských Hor patrně i díky historii jeho historické části Klášterský Mlýn.
Původní osadu Reichenstein založili při rýžovištích zlata na řece Otavě. Později tu začali zlato těžit hornickým způsobem. Údolí tvoří úbočí několika působivých kopců. Jedním z nich je Klostermannův vrch. Další, Radkovský vrch se jako impozantní pyramida tyčí nad řečištěm Otavy před samotným městem.
Rejštejn držel po staletí titul města, a to už roku 1584, kdy jej Rudolf 11. povýšil na královské horní město. Čeští panovníci si oblasti vždy vážili pro její nerostné poklady. Ty měly také přímý vliv na zdejší velký rozvoj manufakturní výroby. Na náměstí u informační tabule mají balvan s miskovými prohlubněmi ze středověkých úpraven zlatonosného křemene. V prohlubních se třel rozemletý zlatonosný křemen se rtutí. Získávali tak amalgám, ze kterého jinde získávali destilací čisté zlato.
Dominantou Rejštejna je kostel sv. Bartoloměje, připomínaný v roce 1570, přestavěný v roce 1792. Je to jednolodní stavba s trojboce zakončeným presbytářem s opěráky a hranolovou věží, kde se nacházejí tři zvony. Na místním hřbitově je hrob matky a bratra spisovatele Karla Klostermanna.
Ale v Rejštejně nešlo jen o zlato. Například zdejší skláře zajímal také místní křemen a dřevo. Sklářskou minulost připomínají na zdejším hřbitově i hroby sklářů. Zvlášť významnou kapitolou v historii tvořila existence světoznámé sklárny v Klášterském Mlýně. Původně skelnou huť založil v roce 1836 Jan Eisner, syn huťmistra z Vogelsangu. Nejdříve tu vyráběl jemné skleněné perle, později tabulové sklo. Výrobky ze sklárny Klášterský Mlýn u Rejštejna můžeme vidět v muzeu na Kašperských Horách. Sklárna v pozdějších letech těžko konkurovala velkým podnikům. Hospodářská krize a světové války ukončily její existenci v roce 1947.
Foto: Petr Brodecký