Původní podoba gotické Pražské brány z 13. století se nezachovala, byla na rozhraní gotiky a renesance přestavěna a zásadní charakter této přestavby se dochoval dodnes, jak o tom svědčí i datum 1536 na ostění hodin. Stavba, zvláště krov a střecha, utrpěla při dvou velkých požárech. Naposledy byla restaurována na počátku dvacátého století stejným architektem, jenž dostavěl chrám sv. Víta v Praze. Jinak ale věž sloužila k ledačemu. Vzhledem k původnímu přístupu do vyšších pater jen po točitém schodišti přístupném z patra sousedního domu zde bylo dokonalé vězení. Po skončení obranné funkce sloužila od roku 1882 coby nejvyšší sekulární věž města i jako vodojem, protože převyšuje původní vodárenskou věž.
Během socialistické éry nebyly interiéry nijak využívány, až v roce 1968 přišel akademický malíř Vladimír Veselý se šťastnou ideou zřídit zde galerii moderního umění, což se, sice s velkými byrokratickými obtížemi, ale přece jen podařilo prosadit. Dlužno říct, že symbióza starobylé pevnostní stavby a tvorby mladých umělců je dokonalá. Nejvyšší patro pak slouží jako krásná krytá vyhlídka na staré město a do okolí (na to nové je vidět také, ale tak trochu není o co stát, zato západ slunce nad zámkem si nenechte ujít).
Věž jako středověká památka
Dřevěné schodiště z devatenáctého století ctí gotický charakter stavby a představuje tak pro některé návštěvníky diskriminaci, kterou nelze ani pokutovat, ani odstranit: bez určité kondice sotva zdoláte víc než stovku příkrých schodů.
Původní středověké schodiště na věž, po kterém se již nechodí.
Mělník patříval svou polohou na soutoku řek a současně v úrodné krajině nejen k významným, ale i bohatým městům. Odtud pocházela první česká světice, babička svatého Václava Ludmila, na hrad se koncem 10. století uchýlila manželka Boleslava II. Emma, která zde razila stříbrné denáry s nápisem Emma regina - civitas Melnic. Ty jsou mimochodem prvním historickým dokladem jména Mělník – a můžete si je jako suvenýr vyrazit v Regionálním muzeu Mělník, samozřejmě z trochu jiného kovu. Ono ostatně stříbro na Mělníce nikdy nebylo, to si pregéř musel dovézt.
Výhled z Pražské brány na Mělník a na Říp.
Mělnický hrad se po té stal často doménou manželek knížat a králů, jako královské věnné město jej pak oficiálně stvrdil Karel IV. Obchod, víno a řemesla přinášely bohatství, které bylo nutno také hájit. Středověké město na kopci bylo obehnáno hradbami, vstup zajišťovaly jen dvě brány, z nichž se dodnes zachovala jen jedna - Pražská brána. Obranné hradby kolem ní byly už dávno vystřídány domy, ale půvabná štíhlá věž dodnes skromně doplňuje panorama Mělníka a stále je branou do historické části města od Pražského předměstí. Kdo se při návštěvě Mělníka nechá zlákat jen robustnější siluetou zámku a věže chrámu sv. Petra a Pavla tyčící se nad vinicemi nad soutokem, dělá chybu. Vždyť i Trip Advisor udělil Pražské bráně certifikát výjimečnosti.
Pohled na historické centrum Mělníka z Pražské brány.
Galerie
Galerie Ve věži působí velmi neotřelým, ba rodinným dojmem. Půdorys věže je komorní, výstavy jsou proto rozprostřeny do více pater, která jsou současně zařízena i k posezení, což může návštěvník po zdolání schodů docela ocenit. Výstavy se obměňují, většinou jde o díla začínajících, resp. dosud méně známých umělců, s tím, že komentované prohlídky jsou pořádány občas i mimo vernisáž. V době od 29. 5. do 26. 7. 2020 probíhá výstava ilustrací Moniky Novotné „Od začátku do konce“, míněno k první a k poslední knize v Bibli (Genesis a Apokalypsa). Nespornou další výhodou této galerie je, že vstup do věže je zdarma, takže není problém si návštěvu v klidu užít a třeba rozložit na víckrát nebo zopakovat.
Dobrou chuť!
Kavárna
Útulné a stylové posezení v krásném prostředí si přímo říká o šálek kávy či jiný nápoj. O to se stará místní kavárna, která je jedinečná naprostou originalitou obsluhy. Dvacetiletá „servírka“ nepotřebuje žádnou roušku a je smart navzdory obvodu 150 centimetrů. V Café ve věži totiž obsluhuje výtah. Prochází středem pater, na kladce, s ruční obsluhou.
Originální věžní výtah vozí kávu.
U všech kavárenských stolků najdete návod, jak na to, nabídkový lístek a k tomu lístečky, na které host napíše svou objednávku. Tu připne ke karabině a pošle po laně volným pádem do přízemí, kde je bar. Výtah, kterým je vlastně servírovací podnos, pak občerstvení dopraví do příslušného patra. Odebrat a případně donést ke stolku (pokud si nevybere místo přímo u výtahu) si už host musí sám – a pro tu kuriozitu to nejen udělá rád, ale ještě se přitom obvykle vyfotí. Signál k odeslání prázdného výtahu, resp. jeho přivolání pro odnos použitého nádobí se dává zvonečkem. Kdysi sloužil ke komunikaci krásný retro telefon, jenže ten je jen jeden – a kavárenských pater je dnes víc. Telefon tam však zůstal jako artefakt.
Káva ve výtahu a k tomu návod na obsluhu.
Neméně zajímavý je i funkční hodinový stroj ve třetím patře, který bych jako laik odhadla na nějaké to století zpátky, ale chyba lávky, hodiny jsou prý měněné v roce 1974, kdy mělo město Mělník sedmisté výročí. Ciferníky a cimbály byly však osazeny již při restaurování, takže těch sto let letos mají.
Fotky brány a věže jsou pořízené z doby, kdy byly galerie úředně uzavřené. Pro dojem z obrazů si musíte zajet osobně, stojí to zato! Pražskou bránu spravuje Mělnické kulturní centrum.