Eva Mráčková
Press trip do sklepů mělnického zámku vyústil v přátelské povídání s Jiřím Janem, princem z Lobkowicz o historii, tradici, vinařství, znovuvzkříšení Ludmily, z které socialistické hospodářství udělalo průměrný patok, a o tom, proč by se české vinařství mělo dále rozšiřovat.
Víno se na Mělníce pěstovalo už za svaté Ludmily. Jdou o tom sice jen legendy, ale v tomto případě více než pravděpodobné, protože ta jako čerstvá křesťanka víno potřebovala k bohoslužebným účelům – a proč je tedy nepěstovat také ve svém rodném kraji. Nejstarší dochovaný sklep na zámku je skutečně z 10. století, kdy ještě žila; nakolik ale kněžna ještě v Mělníce občas opravdu pobývala, není snad ani v legendách. Legendy rozhodně svědčí o tom, že víno a vinohradnictví patřilo do života jejího vnuka (svatého) Václava, kterého právě Ludmila vychovávala. I proto nejznámější a nejviditelnější vinice pod Mělnickým zámkem nese jméno Ludmila, stejně jako nejznámější značka mělnického vína, Václavovo jméno má zase sál v historickém sklepení.
Vínu se na Mělnicku dařilo (a daří stále), opravdový rozmach do pěstování přinesl Karel IV., který „přivezl révu z Burgund sem“, jak praví Nerudova romance, ale na rozdíl od básně byl s výsledky zřejmě spokojen, když dal vinařství rázný impuls k rozvoji a řád. Kdo se rozhodl založit vinici, dostal na 12 let osvobození od daně. Nadto císař vydal zákon chránící vinaře před zloději mnohem účinněji, než ty dnešní: tomu, kdo bude přistižen při krádeži vína ve dne, budiž uťata ruka, tomu, kdo by byl přistižen v noci, budiž uťata hlava. Krom toho zavedl i ochranářské opatření: na zimu platil zákaz víno dovážet. Není divu, že se českému vinaření dařilo. Jenže doba Otce vlasti skončila, přišly i éry válek a nastal úpadek. O nové rozšíření vinic na Mělníce se postarali Lobkowiczové, lépe řečeno prvně hraběnka Marie Ludmila Černínová z Chudenic, která svému choti Augustovi Antonínu Josefovi, knížeti z Lobkowicz přinesla věnem mj. čtyři vinice. V roce 1798 přivezli z Francie 6 000 kusů sazenic burgundské révy a v letech 1729 – 1803 rozšířili výměru vinic o 8 dalších. Jejich následovníci v rozšiřování pokračovali. Tu nejznámější a pro Mělník typickou vinici Svaté Ludmily na svahu pod zámkem vysázel jejich pravnuk Jiří Kristián. Nejvíce však vinařství vzkvétalo za jeho syna Bedřicha z Lobkowicz, který rozšířil vinice a nechal vybudovat pod nádvořím zámku Mělník nový moderní sklep sv. Josefa. Zavedl také výrobu šumivého vína, mělnického sektu, jehož výrobu znal z francouzské vinařské oblasti Champagne.
Největší úpadek mělnického vinařství nastal po znárodnění a převedení na státní statek. Ten zpracovával víno nejen z mělnických vinic, ale dohromady i z dovezených hroznů ze zemí tehdejší RVHP. Víno, byť v typických lahvích „kalamářích“ se známkou Ludmila, tak mělo velmi proměnlivou a problematickou kvalitu. Nová éra nastala až po restituci, když se po rekonstrukci sklepa sv. Josefa v roce 2009 vrátila výroba vína zpět na mělnický zámek.
Rozloha sklepení je 1500 m2. .Historické sklepy pocházejí z 11. a 14. století. Slouží jako muzeum - pro vytvoření atmosféry a představy jak kdysi vypadalo zámecké vinařství a sklepení. Lobkowiczové měli rodovou tradici dát synovi při jeho narození sud na 3.000 litrů vína. Když mu bylo 17 let, sud naplnili vínem tak, aby k jeho osmnáctinám bylo vyzrálé – a vypilo se na oslavu. Pro dnešní poměry by ovšem dodržování tradice bylo příliš nákladné – a tak se po synovi víno jen pojmenuje. Sudy jako ten narozeninový, i dvojnásobné, sto až dvě stě let staré, arciť prázdné, ve sklepě uvidíte. Rovněž jsou tam stylově zařízené prostory pro uzavřenou společnost a ochutnávky vína. Nové víno zraje v moderních tancích nebo barikových sudech.
A propos víno. Nejslavnější vinice Ludmila je údajně nejlépe situovaná vinice v Čechách; osázena byla na počátku minulého století burgundskou révou. Vinice byla převedena na ekologické hospodaření. Réva se musí obejít bez postřiků a celkem se jí to daří, ztráty na sklizni jsou akceptovatelné. Tvar lahví typických pro značku Ludmila se inspiroval archeologickým nálezem ze 14. století. Až na to, že originál byl na pět litrů, což by bylo na novověké poměry neprodejné, takže obsah je klasická sedmička. Nestandardní tvar lahví víno sice prodražuje, ale tradice bude zachována i nadále. Nejen to, chystá se vylepšení: znak bude napříště vylisován. Takže si na své znovu přijdou i sběratelé a konec konců každý, kdo krásnou láhev dobrého moku získá.
