Text a foto Eva Mráčková
Termín samizdat se v našich zemích zabydlel vlivem Ruska v druhé polovině minulého století. Jenže potřeba tisknout v ilegalitě sahá o více než čtyři století dříve, za největším samizdatovým dílem se musíme vypravit do doby protireformace. Nejslavnější ilegální česká tiskárna má dokonce svůj pomník a památník.
Pomník byl odhalen v roce 1936, památník - muzeum se ironií osudu dočkalo otevření až v roce 1969. Problémy s utajováním neschválených tisků se brzy po té staly opět vysoce aktuální, jenže tisky z historie protireformace už nikomu nevadily, ba naopak. Státní propaganda už dávno zneužila vybrané pasáže z husitských dějin jako příklad povýtce národní a sociální revoluce a dějiny Jednoty bratrské byly rovněž vzaty na milost už v padesátých letech po té, kdy naše vedení upozornili na význam J. A. Komenského soudruzi ze Sovětského svazu; do té doby byl jako biskup jaksi tabu. Praktikujících členů Jednoty bratrské bylo málo na to, aby se jich bolševický režim všímal tak, jako katolíků.
Zcela jinak tomu bylo po polovině šestnáctého století, kdy v celé Evropě přetahovaná katolíků proti protestantům neměla evidentního vítěze a obě strany do boje za otázky víry míchaly taktiku pro své mocenské zájmy. Nicméně když král Ferdinand I. Habsburský porazil šmalkaldské povstání, přitáhl v Čechách otěže a pro Jednotu bratrskou nastaly zlé časy.
Jednota bratrská povstala ještě před kralováním Jiřího z Poděbrad jako výraz zklamání z husitství a odporu k prosazování víry bojem. Prakticky pak přetrhala všechna pouta s katolickou církví. Nešlo jí o reformu s kompromisy, ale o vlastní cestu. Po skromném spíše komunitním začátku se otevřela širší společnosti. V jejích řadách působili i velcí myslitelé. K vlastní cestě bylo třeba i vlastních duchovních i praktických materiálů – teologických spisů, kancionálů i učebnic. Původně je Jednota tiskla v Čechách, jenže pak odtud byli vypuzeni. Do emigrace, ale také na Moravu, kde byla situace volnější. Tiskárnu přemístili nejprve do Ivančic. Měli tam i akademii, na níž působil např. Jan Blahoslav, který do češtiny z řečtiny přeložil a vydal Nový Zákon, čímž dal základ k českému překladu celé Bible.
I když Bratři pro jistotu jako sídlo tiskárny na tiráži uváděli jen symbolické In insula hortensis – v zahrádce, královští úředníci po místu tiskárny pátrali, a tak bylo po desítce úspěšných let záhodno hledat nové, bezpečnější útočiště. To se naskytlo v tvrzi v Kralicích, když ji zakoupil mocný ochránce protestantské víry Jan starší ze Žerotína, jehož postavení nejvyššího zemského sudího a dobré vztahy s králem byly dostatečnou zárukou dočasného bezpečí. Od roku 1578 až do porážky stavovského povstání. Umístění tiskárny pochopitelně ani nadále nezveřejňovali, tisky byly označeny pro změnu symbolem beránka.
Největším tiskem Kralické tiskárny co do rozsahu, ale především významu, byla Bible kralická. První český překlad Bible nikoliv z latiny, ale z původních jazyků, v nichž byla Bible sepsána, tedy z hebrejštiny, řečtiny a aramejštiny. Dílo bylo pojato velkoryse – ozdobně i souhrnně, text kompletního znění vč. deuterokanonických a apokryfních knih doplněný komentáři, odkazy a výklady. Bible vycházela postupně, v šesti dílech (odtud přezdívka „Šestidílka“) od roku 1579 do roku 1594. Pro praktickou potřebu mít Bibli v souhrnném výtisku vyšla ještě v roce 1596 jako Jednodílka bez výkladů a roku 1613 ještě jednou po jazykových revizích. I když tento pozoruhodný „samizdat“ vznikl pro náboženské účely, svým významem tento rámec daleko překročil. Nejen jako vpravdě umělecké dílo, ale hlavně jako pokladnice českého jazyka, který by bez ní následující dobu „temna“ sotva přežil.
Pozoruhodné je i to, že kraličtí tiskaři měli zřejmě jen jeden tiskařský lis. Přesto vydali řadu mnohostránkových výtisků v nákladech tu skromných jindy i tisícových. Repliku lisu, na kterém návštěvníkům dodnes demonstračně vytisknou na ruční papír stránku z proroka Daniele, můžeme spolu se zajímavou výstavou tisků, literek, dobových předmětů, jakož i modelu Kralické tvrze vidět v památníku v Kralicích, který by měl navštívit každý Čech a Moravan. Třeba k tomu přispějí i kulatá výročí 440 let: letos od přestěhování tiskárny do Kralic, napřesrok od vydání prvního dílu Šestidílky.
Mezi Památníkem Bible kralické a pár minut vzdáleným památkově chráněným gotickým kostelem sv. Martina je pomník věnovaný překladatelům, tvůrcům a tiskařům Bible kralické. Na otevřené Knize knih tam stojí citát z Písma: „Bůh láska jest.“ Kéž by se stal mottem našich životů i dnes.
