Málokteré historické postavy vzbuzují tolik otázek, spekulací, konspiračních teorií a emocí, jako templáři, Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu. Řád vznikl kolem roku 1120 v Jeruzalémském království z iniciativy šlechticů k ochraně křesťanských poutníků do Svaté země před útoky muslimů. Zprvu se hlásil k augustiniánské řeholi, vlastní řeholní pravidla templářům sestavil Bernard z Clairvaux, francouzský opat a význačný mystik. Templářští rytíři skládali slib čistoty, chudoby, poslušnosti a ochrany poutníků.
Text: Eva Mráčková Foto: Miroslav Feszanicz
Počet templářů i věhlas rychle rostl. Za sídlo obdrželi část královského paláce v Jeruzalémě, který stál tam, co zbořený Šalamounův chrám. Odtud název templáři. Objevili tam, jak vystavět mystický chrám? Našli něco záhadného či svatého? To zůstane asi navždy předmětem spekulací a legend. Templářský archiv byl zničen. Jejich řehole je jedním z mála dokumentů, které se zachovaly. Jisté je, že jakkoliv byli členové řádu osobně chudí, řád značně bohatl. Oficiálně; bojová armáda, kterou v podstatě byl, se bez velkých peněz neobejde, ve středověku stejně jako dnes.
Kam tajemní rytíři zmizeli?
Jak šel čas a Turci rozmnožili řady muslimů na Předním Východě, byla tamní pozice křesťanských držav neudržitelná. Templáři si toho byli vědomi a včas budovali své postavení i v Evropě. Ve Svaté zemi přes velkou snahu postupně ztráceli jednotlivé državy a hrady, Jeruzalémské království bylo dobyto. Mnoho rytířů zahynulo, zbylí se přesunuli přes Kypr a Sicílii do Evropy. Templáři se angažovali i v Británii, na severu Evropy či v Uhrách, ale ztrátou Svaté země jejich význam jako bojovníků upadl.
Zato vzrostla jejich ekonomická role. Již předtím působili jako velmi schopní a spolehliví bankéři (ponechme historikům, jestli směnky vynalezli dřív templáři nebo johanité), pěstovali vinnou révu, kupovali statky, půjčovali peníze a bohatli čím dál víc. Což se nesluší. A tak přišel jejich největší dlužník, francouzský král Filip IV. Sličný, s oblíbenou praxí pogromu. Vůči křesťanskému řádu to arciť nebylo jen tak.
Musel vyvinout velký tlak na papeže a zároveň templáře obvinit z kacířství a nejhrůznějších hříchů. Tak přišel nešťastný pátek 13. října 1307, kdy začalo plošné zatýkání příslušníků řádu ve Francii, věznění, mučení a popravy. V jiných zemích na to nešli tak zhurta; někde se řádoví bratři prostě přejmenovali na jiné bratrstvo. Majetek oficiálně připadl johanitům. Jenže zdaleka ne všechno, co měli. Kam se podělo jejich dědictví a vědění a jaké vlastně bylo? Vyplnila se kletba vyslovená v plamenech na hranici posledním velmistrem Jacquesem de Molay proti králi a papeži jen náhodou? Odvozují se od templářů společenstva jako ilumináti či zednáři skutečně, nebo se to jen říká?
Co nám zanechali
Jistě víme, že templáři působili i na našem území. V Praze, Uhříněvsi, na jindřichohradecku a nejvíc na jižní Moravě. Sídlo celé provincie měli V Čejkovicích. Tam se také s jejich odkazem setkáme nejplněji. Čejkovický zámek byl totiž původně templářská tvrz, z níž upoutá především dochovaná hranolová věž a na zámek méně obvyklý půdorys, který nezapře obranný charakter.
První zmínku o Čejkovicích najdeme z roku 1248, tedy před 770 lety. Takové výročí se sluší oslavit. Ubytovat se můžeme tam, co templáři. Zámek dnes slouží jako hotel. Ale zatímco templáři zahajovali den modlitbami a jedli až v poledne, nadto dva z jedné misky, hotelový ranní buffet stejně jako jídelní lístek má ke skromnosti daleko. Dispozice pokojů svědčí o jejich historickém původu. Po zrušení templářského řádu se mezi střídajícími se majiteli nadlouho ocitli jezuité. Současně umožňuje všechen potřebný moderní komfort. Templáři nám tam ale zanechali mnohem víc.
Templářské opojení
Templáři si přivezli do Čejkovic nejen své know how, ale také vinnou révu 100 let před Karlem IV. Zakládali vinice, produkovali víno. K tomu, stejně jako k obranným účelům, potřebovali sklepy a podzemní chodby. Ne jen tak ledajaké. Prostornými klenutými chodbami mohl projet jezdec na koni stejně jako naložený vůz. Kam až? Nikdo neví jistě, pověst praví, že až 28 km. Dnes přístupných je jen 650 metrů a slouží jako za templářů k uskladnění a zrání vín.
Ujalo se toho již 82. rokem vinařské družstvo Templářské sklepy Čejkovice a stejně jako templáři přímo velkoryse. Jen v historických sklepech mají uloženo více než 350 000 litrů vín v dubových a barikových sudech a rozsáhlý archív lahvově zralých vín. Dalších 6 miliónů litrů mají v průmyslových budovách v obci. Vína z vlastních i spřátelených vinic z oblasti Velkopavlovické, Mikulovské a Slovácké, tedy z různých podloží, poloh i klimatu, takže portfolio opravdu široké, vybrat si může každý. Charakteristické jsou i lahve a etikety, hlásící se k templářským předkům.
Sklepy jsou přístupné a prohlídka stojí za to. Kromě templářského rytíře (při speciálních akcích živého, jinak sochu jako živou) tam najdete i unikáty jako doopravdy největší láhev vína, historické sudy, i možnost posedět, okoštovat a v opojné sklence hledat pravdu o templářích, jejich osudu a o životě vůbec.
