Než se Přeštice staly věhlasným poutním místem a daly impuls ke stavbě impozantního chrámu zasvěcenému Panně Marii Bolestné, tak musíme vzpomenout příběh listu - otisku obrazu - jehož originál pocházel z kostela Archanděla Michaela na Starém Městě Pražském.

Květoslava Šamajová

Jeho datace je kladena do druhé poloviny 17. století. V rodině měšťanské Jakuba Hofmistra a jeho manželky Alžběty ( Přeštice 112) se tento list setkal s velkou odezvou. Alžběta si ze získaného otcova dědictví nechala namalovat obraz podle otisku obrazu - plátěný obraz u dobřanského malíře Matěje Pazourka v roce 1686.

Motiv obrazu měl vyobrazení PIETY. Obraz byla uznán 27. dubna 1711 za zázračný. Když příbuzná Alžběty přespávala ve svátky pod obrazem v domě číslo 112, kde byla znázorněna Marie, matka Kristova, potřísněna krví od týraného a umučeného syna, spatřila Lidmila BEEROVÁ v roce 1700 slzy na tváři Panny Marie. Nejprve se příhoda utajovala. Posléze se stala veřejnou senzací a komise nakonec prohlásila z Arcibikupství pražského obraz za zázračný.

Po smrti manžela Alžběta z domu 112 darovala gotickému kostelu obraz, který byl 26. května 1711 vystaven k veřejné úctě.
Poutníci,trpící s bolestí v srdci, přicházeli houfně do malého kostelíku a sdíleli s obrazem utrpení svoje a nejbližších. Cítili v srdci uvolnění, docházelo k uzdravovacím zázrakům - při prosbě za uzdravení z nemoci, například úrazu končetin, pádu, zlomenin, namožení šlach, špatně hojených ran, si vymodlili uzdravení u Matky Boží Bolestné.

Čas tomu napomohl, že kapacita malého kostela neunesla nápor poutníků.

Byl povolán barokní stavitel Ignác Kilián Dientzenhofer (1689 – 1751), aby předložil návrh na stavbu chrámu o rozloze a kapacitě tak důstojné, aby byl schopen pojmout procesí tisíců věřících.

Dientzenhofer ml. se učil u otce Kryštofa. Dostalo se mu mimořádného vzdělání doma i v zahraničí. Vystudoval obory matematiku a filosofii. Studijní pobyty ve Vídni, Itálii, Anglii, Francii mu prohloubily vnor a zacílení jeho stavitelských záměrů.

Odkaz v českých zemích

Dientzenhofer ml. proslul stavbami kostelů v Praze jako sv. Jan Nepomucký na Hradčanech, sv. Karel Boromejský na Novém Městě. Na sv. Mikuláši na Starém Městě s Kryštofem otcem se učil, jak projektovat průčelí kostela.
Dientzenhofer ml. dokončoval otcovo dílo, Loretu. Kopule sv. Mikuláše zanechává v úžasu všechny věřící. Svými rozměry nemá v Čechách obdoby.

Přeštická matka Marie Bolestná a chrám Nanebevzetí Panny Marie je pak druhým největším barokním chrámem v Čechách. Dientzenhoferův uznávaný protihráč barokního období Jan Blažej SANTINI – Aichel patřil k nejúspěšnějším architektům vrcholného baroka ( 1677-1723).

Byl synem kameníka a měl handicap, že byl chromý. Jeho mistrovská práce ve Žďáru nad Sázavou, poutní kostel Jana Nepomuka, má půdorys pěticípé hvězdy a vznikl v letech 1719 – 1722 .

Byl zapsán do seznamu památek UNESCO 1994.

Sváděli s Ignácem Kiliánem Dientzenhoferem souboje o prvenství stavitele baroka. V konkurenčních návrzích vítězil Santini. Dientzenhofer byl osudově povolán, aby po smrti Santiniho 1723 dokončil přestavbu kladrubského kláštera, jehož projekt vyhrál Santini. Dílo dokončil Dientzhofer ml. Spojení dvou géniů se projevilo v takové síle, že odevzdané dílo se zrcadlilo jako barokní skvost a překročilo dobu, ve které se zrodilo.

Dvacátá léta 18. století připisují záznamy uzdravení deseti věřících ročně. Nejprve se konala pouť prosebná. Pořídil se záznam a svědectví zázraků o uzdravení. Pakliže na pouti děkovné svědčili věřící , že byli vyslyšeni a uzdraveny. Barokní člověk prožíval „duchovní lékařství“, ke kterému se upínal v časech vánočních a velikonočních.

Mýty o pocení, krůpějích potu a šíření kultu a úcty k sv. Divotvůrkyni z obrazu Panny Marie Bolestné předcházely pověstem o moru a choleře. Naši předkové u epidemie moru a cholery nestačily vysvětit hromadné hroby a navyšovaly u jam hlínu, na které dávaly kříže smíření. V České republice je dochováno 4000 křížů smíření. Zde není Kristus znázorněn na kříži s trnitou korunou a ukřižován. Hlava Krista je zalita sluncem a odchází k Otci Bohu jako jeho Syn. Mluvíme o křížích smíření, které se zrodily v době morové epidemie a cholery. Kristus nastupuje cestu smíření, po těžkém utrpení.

Poselství a odkaz k dnešku musíme chápat u barokního a dnešního člověka tak, že když si soused se sousedem podá ruce ke smíření, pak stisk rukou je předání poselství o míru bez válek a utrpení.

Čas vánoční a velikonoční nám pak přibližuje sdílení s trpícími, nemocnými, týranými. Tím, že si promítneme jejich utrpení ve svém srdci, stáváme se citlivějšími a otevřenějšími k těm, kteří potřebují naši lásku.

Dnešní doba přináší velikonoční pouť s pobožností do křesťanského kostela. VÍCOV ( s přeškami psaný Wieczov), který je zasvěcený sv. Ambrožovi na 2.dubna 2018.

Vánoční čas pak nás naladí vzdát hold třem svátkům vánočních a pobožnosti věřícím v chrámu Nanebevzetí Panny Marie.
Je na nás si uvědomit těžkosti, které předcházely velkolepé stavbě - skvostu barokního dědictví, které zanechal Ignác Kilián Dientzhofer. Umírá v 62 letech, dne 18. 12. 1751. Na něho navázali a dokončili jeho dílo Anselm Lurangha, František Ignác Prée a Antonín Haffenecker v letech 1751-1755.

Záchrana odkazu

Vznikem Nadace pro dostavbu věží se zahájila sbírka v kraji a přilehlých obcích. Ke dni 29.11.1995 bylo vybráno 2.596.029.-Kč. Tato Nadace zanikla po 22 měsících. Ale jejím ustanovením byla dostavba chrámu zajištěna. Finanční sbírky pokryly restaurátorské práce. Výsledkem bylo, že v tom čase měl chrám lešení na opravy.

Přeštičtí nezaháleli. Byli spolupracovníci díla samého. Nadace vložila do makovice (zvonice) seznam 400 darců. Nalezla v ní listiny z roku 1958, jak vypadaly Přeštice v roce 1722 z přiložené veduty o těžkostech předků. Požáry, nedostatek financí, války, peněžní měna atd.
Vedle vítězných návrhů vložila do makovice i nerealizované návrhy věží, nebo úpravy terénu okolo kostela.

Chrám čekal na svoje opravy celá desetiletí. Od roku 1900 do roku 1926 byla pozornost stavitelská zaměřená na zastřešení chrámu. V roce 1932 bylo opraveno okolí , přístup k chrámu ze severní strany od Hlávkovy ulice byl vylepšen širokým schodištěm. Docházelo i k politickým střetům. Nadace se střetla se zdejším ministrem kultury ČR Pavlem Tigridem, který rozporoval názor tehdejšího starostu Přeštic Vladimíra Bendu.

Nadace byla schopna organizačně zajistit a dokončit práce včetně výběru vhodných kandidátů. Projektem na dostavbu věží se ujal Projektový ateliér Praha pro architekturu a pozemní stavby. Realizační záměr předcházel pod vedením ing.Tomáše Šantavého v listopadu 1993.

Nejprve pomocí vrtulníku byly transportovány desky věží z polesí Luh. Na severní věži byl instalován 6.1.1995 pozlacený čtyř ramenný kříž o váze 350 kg s makovicí o průměru 80 cm. Makovice jižní věže pak sloužila k uložení dokumentů vložených 31.1.1995.

Nadace zanikla po 22 měsících , 29.11.1995.Byla založena 27.2.1993.

Obtížným oříškem se staly varhany. Ze starého chrámu z roku 1714 zhotoveného za 464 zlatých nebyly varhany přeneseny do nového chrámu. Instalace varhan dle zápisu Ferdinada Gutha je z 7.10.1839 . Potvrzuje, že byly vyrobeny firmou Guth z Čisté u Rakovníka. Oprava varhan byla naposledy provedena 25.1.1918 za 2785 rakouských korun. Poté až v roce 1995 byly opraveny varhany od 15.10.1995 a po rekonstrukci získaly celkem 954 píšťal.

Z dnešního pohledu, díváme -li se zpětně před 25 lety, kdy Nadace zrodila myšlenku dostavby chrámových věží Nanebevzetí Panny Marie, tak její členové žijí mezi námi.

Zde je rezerva studentů, aby zrodili bakalářskou práci o rozhovorech s těmi, kteří se o konečnou podobu chrámu zasloužili. Jím patří dík a úcta za nás za všechny.

Že přeštičtí mají humor jsem zjistila, na náměstí Masarykově, kdy vedle množství barokních soch, sv.Kiliána, sv. Jana Nepomuka, stojí uprostřed náměstí, socha sv.Václava, který drží korouhev s přemyslovskou orlicí, v plédu a ochranném oděvu. Socha je umístěná uprostřed kašny s nočním prosvětlením a před ním pochoduje šest malých prasátek, vyšlechtěného černostrakatého plemene. Sedmé pak je na bříšku rampy obdélníkové kašny pro štěstí.

Z historie města Přeštic. Okresním městem se staly v roce 1850. Zásadní význam měla stavba železnice z Plzně do Železné Rudy. Město obdrželo od císařovny Eleonory 1711 právo pořádat výroční trhy, které si svoji tradici uchovalo dodnes.

Přeštice byly zemědělskou oblastí a do budoucnosti se naskytá naděje, že by mohly být jako rezervace kvalitních zrn obilí. V případě hladomoru, které by budoucí generace postihly, až my tu nebudeme, mohlo zasáhnout. Proto uchovejte orné nástroje našich starců na půdách, aby tradiční řemeslo orby nevymřelo s Přešticemi.

Přeštice byly na rozdíl od Prahy osvobozeny americkou armádou dne 6.5.1945. To je vidět na obyvatelích města, které se nebáli ani v minulosti a byli schopni se vymanit z poddanství již v roce 1796.