K tomuto tématu se vyjádřili i představitelé turistického marketingu některých významných evropských metropolí ( Berlín, Barcelona, Hamburg, Amsterdam, Bruggy), kteří do Prahy přijeli na pozvání Prague City Tourism. Přiznávají, že opravdu - zejména sezónní - návaly návštěvníků začínají být problém, který řeší např. kampaněmi na jejich rozptýlení do okolí uvedených měst, úpravami dopravních systémů, členěním prodeje vstupenek, či třeba diferenciací obsahu nabízených turistických programů. Ředitelka Prague City Tourism Nora Dolanská (dnes ředitelka Středočeské centrály cestovního ruchu) k setkání poznamenala, že má dojem, že my u nás často řešíme v cestovním ruchu problémy, které hosté setkání řešili zhruba před deseti lety.

Myslím, že v tomto ohledu už o deset let nezaostáváme. Minimálně jeden významný pražský podnik se o brzdění přílivu turistů již usilovně stará – a to nejen aktuálně, ale už celou řadu let. Jmenuje se Dopravní podnik hl. města Prahy. Je tomu už hezká řádka let, co Česká asociace novinářů cestovního ruchu pozvala do tehdy ještě Československa členy výkonného výboru Mezinárodní federace novinářů a publicistů cestovního ruchu (FIJET). Generální tajemnice této organizace přicestovala v doprovodu manžela – a co následovalo? Na letišti zakoupili jízdenky na autobus do centra Prahy, nikdo jim neřekl, že zaplacení nic neznamená, že si musí jízdenku ve voze označit, Když se objevil revizor, s cizinci ve věku cca 60 let se nebavil a nesmlouvavě je obral o 900 Kč. Každý si jistě dovede představit, s jakým nadšením pak po návratu domů propagovali návštěvu Prahy, což bylo cílem jejich pozvání. Brzy poté jsem se dověděl, že tento případ zdaleka nebyl výjimečný, že zátahy na cizince, jedoucí městskou dopravou z Ruzyně do centra Prahy a neinformované o razítkování zakoupených vstupenek se staly výnosným sportem revizorů. To už se snad dnes v takové míře neděje, leč…

 Nedávno jsem doprovázel zahraniční novinářku, přijíždějící do Česka na presstrip. Setkání jsme si domluvili na stanici metra Hlavní nádraží v Praze. Jela jednu stanici z Florence. Z informační tabule pochopila – česky neznaje – že nejkratší pásmo je za 12 Kč. Koupila si tedy lístek za tuto sumu a přijela. Při východu nás zastavila revizorka, prohlásila, že toto pásmo je za dvojnásobek a žádala pokutu Kč 800 (!!!). Když se postižená bránila, že cenu našla na informační tabuli, byla napomenuta, že to je tarif, platící v okrajových pásmech okolo Prahy a v centru že jde o dvojnásobek. Že jsou oba tarify na tabuli vedle sebe a kdo neumí česky to nemusí pochopit? Nezájem - osm set a bez řečí!

Slušný dopravce by dokázal odlišit omyl od úmyslu. Cizinec, prokazující se pasem, bezpochyby letí zdaleka do Prahy, aby ušetřil 12 korun… Pochopil bych, kdyby v situaci, kdy jde o jasné a nepochybné nedorozumění revizor vybral doplatek na platný tarif, poučil návštěvníka a přál mu příjemný pobyt. My v Česku – vycházeje z předpokladu, že každý je tu zloděj – tohle neumíme. Navíc –  proč jízda stejného vozu metra na stejnou vzdálenost si vyžaduje dvojnásobné náklady v centru města než na periferii? Asi se v centru přepíná na pozlacenou elektřinu. Každopádně je „uklidňující“, že někdo už pochopil, že turisty je potřeba odrazovat, aby nám tu naši „matku měst“ opravdu neúnosně nepřecpali. Nebo se tak spoří na nějaké „rittigovné“?  (Těch osm set jsem kolegyni s omluvou dal ze svého, aby ta ostuda a nehoráznost nebyla pro ni až tak odpuzující)…

                                                                                                                            Miroslav Navara