Půvabná stará Tirana časně ráno
Albánii dříve nazývali perlou Balkánského poloostrova. Ovšem po většinu 20. století byla pro cizince tabu. Ještě nedávno její rozeklané hory, pevnostní města, pláže, omývané šumícím mořem, a konečně i samo hlavní město znamenaly bílou skvrnu na většině cestovatelských map. S koncem komunistického režimu v roce 1991 Albánie se poprvé otevřela cestovnímu ruchu. Spojením středověku a zachovalého socialistického realismu vznikla světově unikátní kombinace, která cestovatele plní úžasem. Tyto tendence jsou zvlášť patrné právě v Tiraně.
Poslední exotické hlavní město v Evropě
Tirana se hlavním městem stala až roku 1920. Do té doby tuto funkci plnilo přístavní město Drač. Hlavní město samo prošlo modernizací rychlostí blesku. Ovšem většina jeho osmanské, italské a komunistické architektury dodnes připomíná jistou temnou historii zdejšího neopakovatelného genia loci.
Architekturu v duchu socialistického realismu najdete v okolí Skanderbegova náměstí, které nese přízvisko albánského vojevůdce a národního hrdiny. Dominantou náměstí je mešita Et’hem Bey. Ta jako jedna z mála unikla jisté zkáze během násilné ateizace společnosti za minulého režimu. Mezi náměstím, ležícím na jižním okraji města, a univerzitou se nachází bývalá vládní čtvrť Blloku. Do této části města měli za komunistického režimu obyčejní zakázaný přístup. Dnes tu naleznete například vilu Envera Hodži, který byl kontroverzním prezidentem země od konce druhé světové války až do své smrti roku 1985.
Brutální spojení socialistického se středověkým má cosi do sebe a vytváří zajímavou kulisu večerní procházce
Přesvědčit se, kam až zašla paranoia hlavy státu, můžete v podzemních bunkrech. Albánská krajina je jimi doslova provrtaná a zdejší množství krytů a tunelů tu odhadují až na 700 000. Nákladná obranná metoda proti nepříteli, který nikdy nepřišel, je jedinečná a znepokojující zároveň. Bunkry se staly součástí každodenního života Albánců a některé z nich získaly po pádu předešlého režimu nové využití. Například tiranský Bunkr’Art 1 a 2. Pětipodlažní bunkr vznikl původně jako úkryt pro E. Hodžu a jeho vládu v případě jaderného útoku. V roce 2014 však bunkr Albánci přestavěli na unikátní historické muzeum a uměleckou galerii, známou jako Bunkr’Art 1. Další podzemní stavbu v podobném duchu Bunkr‘Art 2 najdeme v prostorách druhého největšího podzemního bunkru v Tiraně, který zde otevřeli veřejnosti o rok později.
Současná albánská architektura už má něco do sebe
Hlavní místo je plné staveb a zajímavých muzeí, připomínajících středověkou i komunistickou minulost. Jako protipól divoké historie města můžete navštívit nejrůznější půvabné kavárny, ve kterých si pochutnáte na, jak tu tvrdí, nejlepší kávě v Evropě. V tomto ohledu nejsou daleko od pravdy. Nechybí ani přírodní památky na okraji tohoto tepajícího srdce Albánie.
Lucie Vrubsová