Ruská kaple ve čtvrti Mathildenhöhe v Darmstadtu. Foto: DZT/Francesco Carovillano 

Díky nedávnému rozhodnutí Výboru pro světové dědictví UNESCO byly do tohoto světového fondu zapsané další kulturní i přírodní památky v Německu. Nyní patří na seznam světového dědictví UNESCO umělecká kolonie ve čtvrti Mathildenhöhe v Darmstadtu, lázeňská města Baden-Baden, Bad Ems a Bad Kissingen. Získala rovněž titul světového dědictví „Významná lázeňská města Evropy“. Kromě toho byly tzv. ŠUM, židovské památky měst Mohuč, Worms a Špýr zapsané jako kolébka evropského židovství a v rámci sériového světového dědictví „hranice Římské říše“ byl na seznam světového kulturního dědictví zařazený takzvaný Dolnogermánský limes a západní segment pevninské hranice někdejší Římské říše, tzv. Dunajský limes.

Celosvětově obsahuje seznam UNESCO více než 1 000 památek světového dědictví ve167 zemích. Německo patří se svými 51 památkami do státu s nejvyšší hustotou přírodních a kulturních pokladů. Turisté mohou objevovat rozmanité světové dědictví pohodlně podél osmi tras. Každá z tras začíná a končí v blízkosti mezinárodního letiště, což podstatně usnadňuje cestu tam i zpět. Všechna místa jsou na základě své jedinečnosti, autenticity a neporušenosti významná pro lidstvo a jsou pod zvláštní ochranou.

Petra Hedorfer, předsedkyně představenstva Německé turistické centrály (DZT) k tomu uvádí: „Společně s letošními nově zařazenými lokalitami nese nyní 51 přírodních a kulturních památek v Německu pečeť kvality „světové dědictví UNESCO“. Společně s našimi partnery, komisí UNESCO pro Německo a se sdružením UNESCO-Welterbestätten Deutschland e.V. podtrhujeme význam svědectví o dějinách člověka a přírodní historii, abychom neustále posilovali povědomí o značce Německa jako kulturní turistické destinace. Místa, nově zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO, to jenom potvrzují.“

Umělecká kolonie ve čtvrti Mathildenhöhe v Darmstadtu

Uměleckou kolonii Mathildenhöhe založilv roce 1899 tehdejší velkovévoda Ernst Ludwig. Kolonie se od přelomu století až do začátku první světové války stala jedním z nejvýznamnějších center moderního umění a architektury v Evropě i ve světě. Mladí architekti a umělci mohli uskutečňovat na tomto experimentálním poli své nápady a vybudovat spojnici od secese ke hnutí Nová věcnost (Neuen Sachlichkeit), které se nakonec stalo základem pro vznik hnutí Bauhaus.

Součástí komplexu je Svatební věž (Hochzeitsturm), kterou navrhl architekt Joseph Mario Olbrich. Dnes je symbolem města Darmstadt a poskytuje výjimečnou vyhlídku na celou rovinu povodí Rýna a Mohanu. V centrální ateliérové budově tu prezentují ve stálé expozici díla bývalých 23 členů umělecké kolonie. V rozsáhlém parku s platanovým hájem a četnými sochami návštěvníka upoutá i Ruská kaple a liliový bazén (Lilienbecken). Vily umělců v okolní rezidenční čtvrti působí dojmem optimistického ducha počátku 20. století.

Trinkhalle v Kurgarten v Baden Badenu. Foto: DZT/Francesco Carovillano

Významná lázeňská města Evropy

Lázně kolem léčivých pramenů mají v Evropě daleko větší význam, než jen léčebné účinky. Lázeňská kultura zažila největší rozmach v období od roku 1700 do 30. let 20. století. Tehdy vznikly urbanistické soubory, které poskytovaly architektonický rámec pro rekreaci, kulturu a společenský život. Jedenáct evropských lokalit v sedmi zemích tvoří nadnárodní projekt „Významná lázeňská města v Evropě“. Projekt byl nyní uznaný jako světové dědictví UNESCO. Vedle německých lázeňských měst Baden-Baden, Bad Ems a Bad Kissingen byly na seznam světového dědictví zařazena také lázeňská města Spa, Vichy, Bath, Baden u Vídně, Montecatini, a v Česku Františkovy lázně, Karlovy Vary a Mariánské lázně.

Aktuální kampaň DZT German.Spa.Tradition. se zaměřuje na více než 350 zdejších lázeňských a léčebných lázní s pečetí kvality a přihlíží i k jejich kulturní tradici a úkony pro zdravotní účely, stejně jako jejich nabídce wellness aktivit. Již v době před pandemií coronaviru v roce 2019 zaznamenalo Německo 8,4 mil. mezinárodních ubytovaných hostů v léčebných a lázeňských komplexech, což odpovídá devíti procentům z celkového objemu zdejší incomingové turistiky. Díky pandemii se výrazně následně zvýšil zájem o wellness a zdravotní dovolenou.

ŠUM, židovské památky měst Mohuč, Špýr a Worms

Města ŠUM, tedy Mohuč, Worms a Špýr  jsou považované za kolébku evropského židovství. Název ŠUM je odvozený od počátečních písmen zmíněných měst v hebrejštině. Mezi jmenované lokality, které nyní nesou titul světového kulturního dědictví, patří Židovský dvůr (Judenhof) ve Špýru, čtvrť synagog ve Wormsu a staré židovské hřbitovy ve Wormsu a v Mohuči. Historie těchto měst odráží židovský život v průběhu staletí, od mírumilovného soužití s křesťanskými obcemi, přes pronásledování, ničení a genocidu, až po dnešní rozvoj víry a tradic v židovských obcích.

Mohuč, Špýr a Worms patří díky své centrální poloze v oblasti kolem řek Rýna, Mohanu a Neckaru, včetně regionu kolem zmíněných řek a rozmanité nabídce kulturní turistiky k nejoblíbenějším kulturním destinacím Německa.

Dolnogermánský limes

V rámci sériového světového dědictví „Hranice Římské říše“ je nyní na seznam světového dědictví zařazený také Dolnogermánský limes. 400 kilometrů dlouhý úsek antického pohraničního opevnění vede podél Rýna od Rheinbrohlu ve spolkové zemi Porýní-Falc přes Severní Porýní-Vestfálsko až do Katwijku na nizozemském pobřeží Severního moře. Řeka tvořila přirozenou hranici mezi římskou provincií a svobodnou Germánií. Římský život se odehrával ve 44 městech, pevnostech, legionářských táborech a chrámech. Tady hledejme zároveň i kořeny dnešních velkoměst, jako je Bonn nebo Kolín nad Rýnem.

Zatímco velká část pozůstatků z antických časů je dobře konzervovaná zemí a má dnes statut podzemní památky, jsou na mnoha místech dobře zdokumentované vykopávky a cenné artefakty najde návštěvník v místních muzeích a na výstavách.

Dunajská limes (západní segment)

Přibližně 600 kilometrů dlouhý úsek pevninské hranice Římské říše sledoval tok Dunaje od dnešního Bad Gögging v Bavorsku, přes Rakousko až na Slovensko. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení nebyla tato hranice (limes) nepřekonatelnou zdí, ale sestávala se ze sítě vojenských pevností a civilních budov. Ty následně umožňovaly kontrolovaný pohraniční styk. Hranice (limes) tak přispěla k rozvoji kulturní krajiny. Části dřívějších komplexů jsou viditelné do dnes. Díky citlivému restaurování jsou přístupné i turistům. Za návštěvu rozhodně stojí například naleziště „Document niedermünster“ nebo „Porta Praetoria“ v Regensburgu (Řezně).