Miroslav Navara
Na voru po Dunajci
Cestování patří k našemu životu, prázdniny si bez pohybu už neumíme představit. Nástrahy, zaviněné koronavirovou pandemií však nelze ignorovat. Tak se musíme přizpůsobit. V praxi to znamená, že pro svou dovolenou volíme destinace buď domácí, nebo přinejmenším v nejbližším zahraničí. Máme tak relativní jistotu, že v případě komplikací se dostaneme domů, byť třeba způsobem, plným improvizace.
Řešení se nabízí – vzpomeneme na léta společného státu a na fakt, že k východním sousedům jsme vždy jezdili rádi a masově. Ostatně oni jako by v posledních letech předvídali, co nastane a pro svou propagaci zvolili slogan „Dovolenka na Slovensku – dobrý nápad“. A ten se jeví o to více dobrý, že kromě atraktivity tamních turistických cílů splňuje zmíněný požadavek nekomplikovaného návratu v případě potřeby. Pro nás nejde ani o velkou změnu, vždyť loni se od nás na Slovensko vypravil úctyhodný počet 700 000 osob. Nejde o náhodu. Slovensko je zemí pro hosty nadprůměrně přívětivou, - pro nás ještě o to víc. že naše jazyky jsou si mimořádně blízké a tak není nejmenší potíž s komunikací. Připomeňme si některé tipy, které nenabízejí jen klasiku – ale zdobí je něco navíc, co jinde nenajdeme. Vstoupíme-li na Slovensko z Valašska, ocitneme se záhy v Žilinském kraji. Krajskou metropoli si můžeme prohlédnout procházkou, spojenou s občerstvením, ale za nikátem se vydáme SSV směrem, kde prakticky při okraji města objevíme Budatínský hrad.
Hrad s výstavou, jedinou svého druhu na světě.
Budatínský hrad byl vybudován ve 13.století jako ochrana dálkových cest, kopírujících toky řek Kysuca a Váh. Jeho nejstarší částí je válcovitá věž, původně obklopená vodním příkopem. Postupně objekt prošel renesanční, barokní a klasicistní přestavbou. Interiér hradu dnes obsahuje archeologickou expozici, odbornou knihovnu – součást Považského muzea v Žilině, ale hlavně – unikátní expozici drátenictví (drotárstva). Slovenské drotárstvo nemá ve světě obdoby. Zrodilo se počátkem 18. století jako doplňující zdroj obživy v chudých oblastech okolí Žiliny, Bytče a na Kysucích. Původně vandrovní řemeslo během 19. století ztratilo lokální charakter a rozšířilo se do celého světa. Šlo o originální produkt, bylo proto všude jako nové ceněno. Ve světě se rodily manufaktury, jejichž majitelé to – oproti původním představám - nezřídka dotáhli až na milionáře. Vývojem byl tento druh řemesla překonán až v polovině 20. století. Budatínský hrad nás nejen seznámí s celou drotárskou historií, ale umožní nám zábavnou formou drotárskou zručnost si osobně vyzkoušet. Obdiv k dokonalým výrobkům, které expozice vystavuje, si odvezeme s sebou natrvalo…
Vítání návštěvníků v areálu úvraťové železnice-skanzen Vychylovka
Co nabídkou jen Kysuce
Docela jiné unikáty nás zavedou do severozápadního koutu Slovenska, do Chráněné krajinné oblasti Kysuce. Těsně při hranicích s Českem leží několik obcí s několika originály. Ve vsi Živčáková je možný pobyt v typických lokálních stavbách, zvaných dřevěnice. To není vše – nad obcí na hřebenech nad přilehlými svahy objevíme Mariánské poutní místo, každoročně navštěvované tisíci poutníků. Tradice praví, že v roce 1958 se tu lesnímu dělníkovi zjevila Panna Maria. Příchozí si odtud odnášejí nádoby s ozdravující vodou ze zdejšího pramene. Dvakrát do roka – na jaře a na podzim - sem směřují hromadné poutě. Blízká obec Korňa nám uchystá další překvapení: uprostřed louky najdeme evropský unikát – spontánní povrchový pramen ropy. Dříve ji místní obyvatelé užívali ke svícení a topení, dnes je chráněnou přírodní památkou. Konečně do třetice překvapení ještě unikátnější: na dohled od Mariánského poutního místa na hřebeni pohoří se příležitostně organizují pikniky, spojené s ozdravnou či relaxační koupelí (bylinkovou, s přísadou syrovátky, apod.),v otevřeném, vyhřívaném bazénku pod širým nebem s bonusem – nádherným výhledem do desítky km širokého okolí všemi směry. Organizátoři v blízké budoucnosti plánují dobudování místa a jeho širšího využití pro turistiku. K doptání na OÚCR Kysuce. Při východním okraji CHKO, v obci Stará Bystrica nás zaujme ještě jedna unikátní stavba. Od předchozí lokality je to sem něco přes 30 km východně. Jak vznikla? Při rekonstrukci Rynku sv. Michala Archanděla se místní trápili otázkou, jak naložit s nevzhlednou stěnou Domu kultury, která nijak nezapadala do stylu náměstí. V rámci úvah se zrodila myšlenka vytvořit něco, co ještě na Slovensku není a co by bylo atraktivní pro turisty. Nápad se jmenoval Slovenský orloj. Spoluprací slovenských a českých architektů a umělců vznikla stavba, nesoucí všechny znaky této kategorie - ukazuje čas, řadu astronomických a geografických údajů, zvěrokruh, kalendář. Je vyzdobena bronzovými plastikami, dřevěnými sochami, celková koncepce znázorňuje sedící Madonu. Dnes je starobystrický rynek cílem desetitisíců návštěvníků. Kolem 10 km východněji pak můžeme obdivovat skanzen Vychylovka,kde kvůli vyklizení prostoru pro vodní dílo Nová Bystrica byly soustředěny obytné, technické, hospodářské i sakrální stavby z Kysuckých obcí. Nechybí tu ani tradiční krčma, kde se obsluhuje v lidových krojích a na jídelním lístku jsou tradiční místní pokrmy a nápoje. V bezprostředním sousedství na naši návštěvu pak čeká historická lesní úvraťová železnice. Sloužila kdysi přepravě dřeva a pro nedostatek prostoru pro zatáčky v poměrně prudkém stoupání se pohybovala „úvraťově“ – tedy „cikcak“ vzhůru, až dosáhla cíle. Celkem je dlouhá 8 km a lze z ní na vrcholu přestoupit na Oravskou lesní železnici, která svážela dřevo opačným směrem, na východ.
Evangelický dřevěný kostel v Kežmarku
Pýcha Banskobystrického regionu
Za změnou se můžeme přesunout do sousedního, banskobystrického regionu. Ani zde nechybějí unikáty zvučných jmen. Jedním z nejstarších je historické město báňské a mincovní – Kremnica. Založeno bylo r. 1328, kdy uherský král Karel I. Robert udělil hornické osadě privilegia svobodného královského báňského a mincovního města. Architektonicky nejatraktivnější tu je náměstí s Mincovnou, Františkánským klášterem a kostelem, i Muzeem mincí a medailí. Uprostřed spatříme barokní fontánu a Morový sloup svaté Trojice s plastikami Dionýza Stanettiho. Dominantou, ale i nejstarší částí města je Městský hrad. Historické jádro Kremnice je od roku 1950 městskou památkovou rezervací. Mincovna vznikla současně se založením města a bez přestávky - téměř sedm století - expeduje mincovní produkty, m.j. všechny československé a slovenské mince. Veřejnosti přístupné jsou i prostory moderní razírny, Muzeum mincí a medailí dokumentuje historii města, hornictví a mincovnictví, prezentuje předměty ze soukromých i veřejných sbírek a umožňuje i pohled na město z věže kostela sv. Kateřiny. Báňské muzeum pak zájemce zavede na procházku štolou Andrej o délce 660 m, kde se seznámí s historií dobývání zlaté a stříbrné rudy. V Kremnici bychom neměli opomenout velmi originální gastronomickou atrakci jménem Kremnické krumple. Na Štefánikově náměstí v domě č. 35/44 najdeme manufakturu Ringbürger s.r.o., která vyrábí a na místě prodává už od roku 1915 zákusek, který chutná nejen originálně, ale opravdu skvěle. Nenajdeme jej nikde jinde na světě. V blízkém okolí Kremnice mohou sportovně založení návštěvníci vyhledat jednu neodolatelnou příležitost. Jmenuje se Skalka aréna a v jejím okolí je několik tzv. ferrat, tedy jištěných horolezeckých tras. Nejatraktivnější je „visutý most“ve výšce až 45 m nad terénem – tedy řádná dávka adrenalinu…
Okouzlující Spiš a Pieniny
Chybou by bylo vynechat další dvě proslulá města – Levoču a Kežmarok. I zde objevíme opravdové unikáty - díky nim jsou obě města v seznamu světového dědictví UNESCO. Levoča se poprvé vyskytla v písemném záznamu roku 1249. Motorem zdejšího rozvoje byl obchod, postupně přesahující národní hranice. Svobodným královským městem se stala r.1271. Středověké hradby obklopují skoro celé město dodnes. Náměstí Mistra Pavla je lemováno více než šedesáti měšťanskými a patricijskými domy většinou ze 14. a 15. století. Obklopují cenné dominanty – renesanční radnici, evangelický chrám, zvonici a Baziliku minor sv. Jakuba s ojedinělou sbírkou pozdně gotických, renesančních a barokních oltářů. Tím nejcennějším je světově proslulý oltář sv. Jakuba, se svou výškou 18,62 m nejvyšší pozdně gotický oltář na světě. Mistr Pavel z Levoče jej dokončil r. 1517. Kežmarok se zrodil sloučením osad původního slovanského obyvatelstva s německými kolonisty, kteří sem dorazili ve 13. století. Městská práva poprvé obdržel v roce 1269. Postupně se rozšiřovala o právo rybolovu, právo meče (soudní), právo skladu apod. Pestré kapitoly historie zanechaly řadu významných památek. Za návštěvu bezpochyby stojí evangelický dřevěný kostel, nový evangelický kostel, radnice, Reduta, městská galerie, muzeum bytové kultury, hrad, bazilika sv. Kříže i renesanční zvonice. Za zmínku stojí, že Kežmarčané iniciovali vznik Karpatského spolku – prvního turistického „klubu“ v Uhrách a osmého na světě. Na cestě za unikáty nás jistě osloví i spišský hrad, podhradí a především jeho městská část – Spišská kapitula. Zrodila se ve 12. století na vrchu kolem kostela sv. Martina. Od poloviny 13. století tu sídlí spišská kapitula vedená proboštem. Ve druhé polovině 17. století obec obklopily hradby a postupně se měnila na město. Roku 1776 se stalo sídlem biskupství i jedním ze středisek církevního školství v zemi. Dnes městské památkové rezervací. dominuje pozdně románská katedrála sv. Martina z let 1245–1273 se dvěma věžemi. Zdobí ji velmi cenný interiér – gotické oltáře, náhrobní desky, sochy, kalichy, zvony. Fresky z roku 1317 zobrazují korunovaci uherského krále Karla Roberta. Zdejší románská plastika Leo albus (bílý lev) je nejstarší na Slovensku. Zachovala se hradební zeď s Dolní a Horní branou i gotické, renesanční a barokní kanovnické domy. Dále objevíme pozdně renesanční biskupský palác s barokní úpravou, hodinovou věž a budovu biskupského semináře, původně gotickou, později renesančně a barokně upravenou Mimořádným unikátem - západně od Spišské Kapituly - je tzv. Spišský Jeruzalem. Jde o barokní kalvárii - jedinečnou koncepci sakrální krajiny, jíž procházíme se zastávkami upomínajícími na místa utrpení Ježíše Krista. Kromě některých objektů kapituly sestává z několika kaplí a pevnosti Antonia. Z celé řady míst je skvělý výhled na Spišský hrad a jeho široké okolí.
Pieniny jsou rozlohou nejmenším národním parkem na Slovensku. To však rozhodně neubírá jejich atraktivitě. Unikátem je tu plavba na vorech (pltích) po Dunajci, největším kaňonem ve Střední Evropě. Volit můžeme ze dvou plavebních délek – 9 km (Majere-Kvašné lúky-Lesnice) nebo 11 km (Červený Kláštor, Pod lipami – Lesnice). Cestou užijeme celé řady přírodních půvabů. Voraři jsou samý vtip, hrdí na to, že jsou goralové, nabídnou i stopku domácí pálené. Nálada skvělá a tak jsme si společně zazpívali pijáckou: „nedali nám páleného, kázali nám spievať, bolí hrdlo, bolí hrdlo, třeba ho zalievať“… Červený Kláštor kromě plavby na vorech sluje ještě jedním unikátem – sirnými lázněmi Smerdžonka. Roku 1887 se zdejší kúpele na břehu Dunajce staly oficiálními uherskými lázněmi. Během 1. světové války byly při bojích zničeny. V mladém Československu se tu lázeňství obnovilo, avšak 2. světová válka přinesla opět devastaci a zánik. Tehdy Červený Kláštor zůstal jen turistickou a vodáckou oblastí. Lázeňská tradice se podruhé znovuzrodila až po 65 letech. Nový Dům zdraví začal s kožními onemocněními, následovaly klimatické lázně. Dnes tu léčí i onemocnění dýchacích cest a zmírňují následky onkologických chorob, chorob z povolání, řeší pooperační stavy i duševní onemocnění. Letos přibývá nový ubytovací a léčebně – wellness vybavený dům. Lázeňský areál poskytuje navíc řadu doplňkových služeb a je i přirozeným společensko-zábavním střediskem. Zbude-li nám po návštěvě předešlých unikátních tipů ještě čas, na Slovensku čekají další desítky atraktivních míst a objektů. Výběr je takřka bez mezí…