Text a foto: Antonín Karoch
Relativně nedaleko od moldavského hlavního města Kišiněva, necelých padesát kilometrů, najdeme velice zajímavý komplex. Nedá se přímo označit jako vyloženě turistický nebo výrobní. Přesto tyto atributy kompletně spojuje. Akciová společnost Varteli je totiž obojím. Hotelový komplex s lůžkovou kapacitou 40 hostů, kompletně vybaveným konferenčním sálem s 260 místy, ale také vinařstvím, které obhospodařuje 300 hektarů vinic a ročně vyrobí 4,5 miliónů lahví velmi kvalitního a ceněného vína.
Název vybrali pro firmu podle maďarského původního názvu nedalekého městečka Orhei, což znamená opevněné místo. Území Moldávie totiž, stejně jako Česka, relativně často měnilo majitele. Když tvůrci komplexu hledali název pro nový podnik, napadlo je maďarský název přeložit do moldavštiny. Protože celý areál stojí na skále nad údolím a působí dojmem zámku kdesi ve Francii, dostal název ještě přízvisko „Chateau“. Z pohledu od parkoviště působí Vartely relativně skromně. Cesta k hlavní budově se vine pergolami ověnčenými bílými i modrým i hrozny. Teprve při bližším pohledu si návštěvník všimne dalších třech patrových budov, postavených v místním stylu. Jednu postavili podle lidové architektury ze severu Moldávie, prostřední, částečná dřevostavba, reprezentuje střed země a poslední nezapře inspiraci Balkánem. Zdání ale klame. Areál je totiž mnohonásobně větší, než vypadá.
Areál v lomu
Původně to totiž byl vápencový lom, kde skončila těžba v roce 1968. Na jeho dně v devadesátých letech postavili tzv. starý závod a v roce 1996 poprvé vstoupili jako firma Vartely na trh. Původní investice činily kolem 25 milionů EUR. V roce 2004 majitelé nakoupili nové pozemky i vinice a zahájili stavbu druhé patrové výrobní haly. O čtyři roky později se z vinařského kombinátu postupně stával i rozlehlý turistický komplex.
„Kolem areálu vinice nemáme. Jsme příliš blízko města,“ vysvětluje průvodkyně Ludmila Boescu. „Ale začínají 25 kilometrů odtud. Tam máme na vynikající na jih otevřené lokalitě 150 hektarů, kde pěstujeme především hrozny bílých odrůd. Mají tu ideální prostředí a míváme z nich velmi ceněná vína. Veškeré naše hrozny sklízíme na uznávaných terroárech IGP Codru a IGP Valul Traian.“ Do nové výrobní haly vcházíme prvním patrem. To je totiž umístěním budovy v lomu propojené s příjezdovou cestou. Zde se hrozny třídí, drtí a lisují. Také tu probíhá prvotní bouřlivé kvašení v desítkách objemných duplikátorových nerezových sudů. „Tady máme dvě linky pro zpracování hroznů. Na bílé a červené víno, protože každé z nich vyžaduje jinou technologii. Odzrňovače a dva velké lisy. Letos plánujeme zpracovat 4000 tun hroznů. Ale naše zařízení za sezonu dokáže zpracovat 5000 tun. Strojní zařízení je z Německa, nerezové tanky z Itálie a barrikové sudy z Francie!“ V duplikátorech právě kvasí bílá vína. Ale podobná, byť trochu odlišná, zařízení mají i v oddělení červených vín. Jakmile víno vykvasí, díky pozici v prvním patře vlastní vahou potrubím putuje do přízemí. Tady zraje. Jedna stěna budovy je kamenná, tedy pozůstatek původního lomu. „Za prvé je to alespoň podle mne, hezké a za druhé vápencová stěna udržuje v místnosti chlad, i když je venku vedro. Tady máme vždy 8 max. 16 oC. Proto tu cisterny, na rozdíl od prvého patra, nemají dvojité stěny. Do každé se vejde od 30 do 60 tun hroznového moštu. Dohromady tu máme tu 60 cisteren. V poslední době jdou dobře na odbyt lehčí bílá a růžová vína, která stáčíme mladá. Některá dokonce podle posledního světového trendu prodáváme jako tzv. „mladá vína“ ještě v roce sklizně na vánoce. Červená vína necháváme zrát delší dobu v dubových sudech. Jediné bílé víno, které barrikujeme v sudech, je Chardonay, a to od 4 do 6 měsíců. Bereme to jako pokus. Zatím o něj zákazníci bohužel velký zájem nemají, přestože na výstavách vín získalo několik cen. Proto raději Chardonay používáme ve svěžích kupážích, například s odrůdou Savignon Blanc,“ doplňuje průvodkyně.
Barrikové sudy plní pouze třikrát
Opět venku z haly. Tepelný rozdíl je okamžitě znát. Při cestě k hotelovým domům mají ve svahu půvabný dřevem roubený vchod. „Ne vše se povede,“ připouští průvodkyně. Původně tu totiž chtěli mít podzemní přístup do restaurace. Skála se však ukázala, že je mnohem odolnější, než si mysleli. Dost rychle si spočítali, že než dávat finance do tak náročného projektu, je lepší je utratit jinde. Tak zde alespoň archivují vína místních cenných ročníků. Vzhledem k poloze ve skále a vchodu mířícímu k severu, tady klimatizaci nepotřebují.
„Ve sklepích máme 800 dubových sudů o objemu 225 litrů a každoročně kupujeme 200 nových. Některé jsme koupili v Maďarsku, jiné ve Francii, Portugalsku nebo Španělsku. Také tu občas najdete i americký dub. Sudy plníme maximálně třikrát. Víno v nich ukládáme podle odrůd, které se k archivaci v barriku hodí, tedy od šesti měsíců do dvou let. Potom sudy prodáváme. Rádi ho kupují především malí vinaři, kteří na dřevěné sudy dosud nedají dopustit. Například naše místní odrůdy Feteasca zrají v sudech kolem 6 měsíců, aby si zachovaly ovocnou chuť. Cabernety tam mohou dva roky zůstat. Ale opět záleží na sklizni, počasí a rozhodnutí enologa. Máme dohromady 300 zaměstnanců, ale enologů je tu jen pět. Zatím to stačí. Větší problém však začínáme mít se sezónními pracovníky, které najímáme na sklizeň vína. Mnoho lidí od nás totiž odjíždí pracovat do zahraničí,“ vysvětluje L. Boescu
Pýcha vinařství – degustační salón
Chateau Vartely má dva degustační salóny. Ten navštívený s kapacitou přes 60 hostů má stěny doslova od podlahy po strop pokryté hustou sítí regálů na jednotlivé lahve vína. Regály jsou samozřejmě plné. Je to firemní vinný archív světových značek. Nechybějí francouzská, španělská, italská, argentinská, peruánská, australská či jihoafrická vína, ale najdeme tu i láhve s vinětami z Kalifornie, Nového Zélandu, ale také z Maďarska, Slovenska a dokonce i od nás z Moravy. „Návštěvníkům můžeme doslova nabídnout vína z celého světa, ale celkem logicky se specializujeme na naše výborná moldavská,“ říká L. Boescu „Klasicky u nás vyrábíme bílé, červené i růžové víno. Růžové mimochodem pouze z modrých odrůd. Z bílých používáme Chardonay, Ryzlinky, Muškát žlutý a místní autochtonní Feteasca Regala. Z červených evropských odrůd to jsou Cabernet Savignon, Merlot, Pinot Noar, Malbec, Schiraz, z gruzínských odrůd Saperavi, Ravenagri, a naše Faetasca Neagra a Rara Neagra. Z nich tu samozřejmě produkujeme osvědčené kupáže, tedy směsi vín. Drtivá většina našich vín je tzv. suchá. Vyrábíme pouze čtyři sladká. Dvě z nich jsou likérová vína, vyrobená za pomoci koncentrované hroznové šťávy. Likérová vína obsahují 15-22 % alkoholu a 16-20 % cukru. Další dva typy jsou sladká vína, vyrobená z botritických bobulí.“ Jak poznamenal sommeliér, firma vlastní i pálenici, ve které vyrábějí místní chloubu „Divine“, což je po stránce výrobní vinné brandy, tedy obdoba Cognacu nebo jihoslovanského vinjaku. „Máme i jednodušší destiláty. Většinou z ovoce, jako například z jablek nebo meruněk, ale také destilát hroznů odrůdy Muškát. Jedná se tedy rakiju. Je dost podobná vodce, a také se nenechává zrát v sudech, ale má úžasné aroma.“
Vína podle Dáků
O tom, že víno z Chateau Vartely má opravdu vynikající kvalitu, o tom svědčí i mnoho prestižních ocenění z mezinárodních vinařských soutěží, jako např. Mondial de Bruxelles, Mundus Vini, Vinalies Internationales, Decanter, International Wine & Spirits Competition, Sakura, Citta del Vino, International Wine Challenge a mnoha dalších. Zdejší nejexkluzivnější edici vín s názvem Taraboste, kterou tu pokládají za jednu z nejprestižnějších moldavských značek, pojmenovali po aristokratech z kmene Dáků, současníků a protivníků římského císaře Trajána.
Turistické centrum tu slavnostně otevřeli v roce 2008. Krom již zmíněného kongresového sálu, jídelen, degustačních místností tu samozřejmě nechybí vysoce profesionálně vybavená kuchyně, kde připravují evropskou i moldavskou kuchyni. Pro ubytování hostů slouží již zmíněné tři vily, postavené v severním, centrálním a jižním moldavském stylu. Každá z nich nabízí osm, standardních pokojů, 4 apartmány a 2 pokoje v prvním patře. Nechybí tu ani sauna, biliard nebo dětské hřiště.
Moldávie zatím turistickou velmocí není. Stejně jako Česká republika nemá hlavní turistické lákadlo, moře. Také infrastruktura má co dohánět. Vlastní ale dosud neobjevené a turisty nenavštěvované čisté přírodní prostředí, hluboké lesy, čisté řeky, kde není problém lovit říční raky a mnoho historických památek. Je však plně připravená zaujmout přední místo v evropské vinné a vinařské turistice.