Exotický cíl vždycky v člověku vyvolá napětí: co mě tam čeká? Potvrdí se moje předchozí představy? Nebudu zklamán? Nebo naopak – budu nadšený? Hong Kong byl v mých představách výjimkou. Ne až tak dávno – 1. července 1997 − byla tato enkláva předána z britských rukou kontinentální Číně. Dalo se tedy čekat, že představa, jakou máme jsme měli z médií již po léta, se před naší návštěvou neměla čas příliš změnit…
Pohoda v otevřeném double-deckeru
Ještě před přistáním, z okénka letadla, jsme si potvrdili známý fakt: jen málo dnů v roce Hongkong netone v příkrovu mlhy, zahušťované smogem. Více či méně to komplikuje život především turistům, bažícím po zdařilých fotografiích. Jak jsme se přesvědčili, zakrátko si lze zvyknout. A koneckonců − fotky pak dostávají jakýsi lehce tajemný, romantický nádech. Na moji otázku, jak se nejlépe s Hongkongem seznámit, zazněla od místních jednoznačná odpověď: opatři si celodenní Travel Guide Pass – zvýhodněnou celodenní vstupenku do hlavních turistických atrakcí a s ní pak neváhej absolvovat především oba okruhy vyhlídkovými autokary: ten, který je označen H1 (s podtitulkem Heritage – dědictví) - tě zavede ke všem hlavním památkám, H2 – zvaný Metropolis - ti naopak ukáže hongkongský dnešek. Poslechli jsme a nelitovali – tenhle způsob totiž umožňuje během okruhu podle zájmu a osobního vkusu nasedat a vysedat ze stále kruhovitě se pohybujících autokarů a bez zdlouhavého hledání, popřípadě bloudění, se tak seznámit se všemi hlavními pozoruhodnostmi – navíc bez rizika, že něco důležitého z neznalosti opomeneme. Nalézt východisko je snadné: odkudkoli dolů k přístavu Victoria Harbour − Přístavu svobody. Odtud ze stanice jménem Central – Star Ferry (centrální přístav trajektů Hvězda) vyjíždějí oba okruhy. Všechno tu běží jak na drátku a člověk se snadno orientuje. Pak už z otevřené horní paluby autokaru trasy H1 obdivujeme Western Market − západní trh, klášter Man Mo, Muzeum Dr. Sun Yat-sena, East Gate − východní bránu, Macau Ferry – přístav trajektů, odvážejících své pasažéry do proslulého střediska kasin a hazardu á la Las Vegas…Nu a po přesednutí na „Há dvojku“ pak například Wan Chai Convention Centre (supermoderní konferenční a společenské středisko Wan Chai), Happy Valley Racecourse (slavné dostihové závodiště Šťastné údolí), náměstí Admirality Pacific (Pacifické Admirality), Katedrálu St. John (sv. Jana) a další zajímavosti. Znovu připomínám: za příznivého počasí je skvělé využít otevřené horní „paluby“ autokaru – dojmy jsou živější, bezprostřednější…
Hong Kongské tramvaje "dabldekry"
The Peak – atrakce nejpopulárnější
I když se Hongkong skládá ze samých pahorků, jeden z nich je opravdu nejproslulejší. Nese jednoduché jméno – The Peak – vrcholek - a skýtá nádherný výhled na střed města. Naše zkušenost – ostatně osvědčená z celé řady jiných světových měst, která mohou nabídnout pohled z mrakodrapu, televizní věže, vrcholu chrámu či hory – praví: na místo vyhlídky se dostavte pozdě odpoledne a pobuďte tu až do úplného setmění! Proměna scenérie z denní na noční – zejména ze slunečného dne na atraktivní večerní osvětlení – to je nenahraditelný zážitek. Na hongkongském Peaku pro nás byl o to intenzivnější, že tu mají velice oblíbené společenské středisko s rozlehlými podlažími, kde si každý turista určitě vybere a příjemně stráví čas. O jeho přízeň se tu uchází Pavilon lví vyhlídky, vyhlídková věž, vyhlídkový restaurant, galerie, návštěvnické středisko hongkongské turistické centrály, ale i Muzeum voskových figurín madame Tussaudové. Nejvyšší patro objektu pak tvoří vyhlídková terasa pod širým nebem, odkud je pohled nejbezprostřednější. Logická otázka bude znít: jak se sem dostat? Možností je několik: nejoriginálnější je doptat se na schodiště pro pěší, které se klikatí kolmo vzhůru až na vrcholek. Využít se dá také autobusové linky č. 15, jedoucí z náměstí Exchange také až na vrchol. Ovšem bezkonkurenčně nejatraktivnější je jízda šikmou tramvají, podobnou té v Praze na Petříně, ale o poznání delší. Nastupujeme ve stanici Lower Peak Tram Terminus na Garden Road (dolní konečné stanice tramvaje směr pahorek Peak na Zahradní ulici). Cestou nahlédneme lidem zblízka do dvorků, do zahrádek restaurací a barů, na terasy a zahradní zákoutí obytných domů a za chvíli jsme nahoře. Vyhlídka z vrcholku The Peak nám definitivně dokreslí představu o prostoru, architektuře a oslnivosti této civilizační exploze, kterou historie přiměla počínat si velmi neobvykle, o to více však promyšleně.
Tamní kronika se počala psát po první Opiové válce s Čínou, když se v roce 1842 teritoria zmocnili Britové. Stísněnost prostoru donutila stavitele jít do výšky! Vnucuje se srovnání: oproti městům kontinentální Číny, kde jde po způsobu západní civilizace vesměs o jakési centrum „věžáků“, obklopené předměstími „normálního vzrůstu“, Hongkong ční do výšky celý a připomíná tak les - avšak mrakodrapů…
Kde lanovka zatáčí, aneb největší Buddha pod širým nebem
Našima očima je druhou neméně atraktivní památkou města zpodobení Buddhy v areálu kláštera Po Lin na ostrově Lantau. I sem se pohodlně dostaneme několika způsoby a i zde je zcela bezkonkurenčním zážitkem výlet lanovou dráhou. Představuje totiž pro laika technický div: v délce sedmi kilometrů překonává široké mořské zátoky, vrcholky velmi vysokých pahorků a hlavně – zatáčí… Navíc – pro milovníky silných dávek adrenalinu jsou některé kabiny lanovky opatřeny prosklenou podlahou, takže výhled může směřovat i kolmo dolů, pod vlastní nohy. V cílové stanici čeká návštěvníky moderní turistická vesnice s množstvím rozmanitých restaurantů, nabízejících chutě všech známějších světových kuchyní, ale samozřejmě i s obchody a obchůdky se suvenýry, pochoutkami, antikvitami, řemeslnými výrobky, kosmetikou. Vesnicí projdeme do vlastního areálu kláštera Po Lin. Proudy hostů, ševelící všemi světovými jazyky nás vedou nejprve k samotné největší soše sedícího Buddhy pod širým nebem na světě. Je vidět už zdálky a vůbec není divu − zakladatel buddhismu je vysoký šestadvacet metrů, jeho váha činí něco přes dvě stovky tun a na plošinu zvanou Gong Ping, kde je umístěný, musíme vystoupat po dvou stech šedesáti osmi schodech! Bohatě nás odměnil zážitek z pobytu na terasách, kde obdivujeme Buddhu, sedícího v otevřeném lotosovém květu. Toto zpodobení působí mimořádně uklidňujícím, konejšivým dojmem, Buddhovo vzezření je laskavé, jakoby žehnající…. Jakmile tyto dojmy v klidu vstřebáme, už nás láká vůně aromatických tyčinek. Neomylně vede k samotnému objektu kláštera Po Lin. Jeho zahrady i přebohatě zdobený interiér rozhodně stojí za podrobnou prohlídku. Svou nádherou i duchovností osloví nejen samotné buddhisty, ale bez rozdílu rasy i náboženství kteréhokoli návštěvníka. Troufám si tvrdit, že pro většinu příchozích může být toto místo do té míry inspirující, že na místě a hned se pozastaví, zamyslí a prožije si na vlastní kůži něco, čemu se obvykle říkává meditace…
Největší sedící Buddha pod širým nebem na světě
Za nákupy na Kowloon
V turistickém světě jsou všeobecně známa a odlišena místa, kam se jezdí za památkami, za zábavou, za kulturou, sportem rekreačním či adrenalinovým, romantikou pro zamilované, dobrodružstvím, či za poznáním přírody, geologie, botaniky, zoologie. Hong Kong se navíc s plným počtem hvězdiček řadí také k destinacím, do kterých se jezdí - za nákupy. Velmi nápadně nás na to upozornily už první turistické prospekty, které se nám dostaly do rukou. Výběr? Značkové oblečení, zlato a šperky, často s diamanty, hodinky, sportovní oblečení a vybavení, atd. Tvrdí se, že je to zde cenově velmi výhodné. My jsme dali přednost mnohem barvitějšímu a exotičtějšímu prostředí další ze tří hlavních částí hongkongského teritoria – zvané Kowloon. Zdejší ulice okouzli strhujícím prostředím trhů. Stejně jako tisíce ostatních turistů jsme rozhodně nelitovali. Vzrušení z aktivní nabídky a poptávky, zvukově násobené exotickou hudbou, ozvláštněné desítkami vůní jídel, koření, čajů, bylin, ale i novotou zářících výrobků z poctivých přírodních matriálů je nenahraditelné a neopakovatelné. Bude nám je trvale připomínat drobná bronzová soška Buddhy, která nás provází domů…
Ano, tušíte dobře – píši o zážitcích o něco předcházející současné situaci v Hong Kongu. Dnes se při pohledu na malého Buddhu zachvějeme obavou, jak to dopadne s nerovným bojem obyvatel – především studentů – kteří se tu zoufale snaží uhájit své svobody a práva, na jaká byli zvyklí z dob britského držení. Jak dokáže Čína „řešit“ podobné problémy, to už bohužel světová historie několikrát v minulosti zaznamenala…