Antonín Karoch
Jižní část Korejského poloostrova, dnes Korejská republika, neměla, jak se říká, na růžích ustláno. Zvláště ne v minulém 20. století. Nejdříve ji brutálně okupovali Japonci, aby se následně stala centrem bratrovražedných bojů s komunisticko-maoistickou severní částí. Ještě v šedesátých letech patřila mezi nejchudší země světa. Dnes už je tomu trochu jinak a tato republika se poprávu může řadit mezi nesilnější asijské průmyslové tygry. Podobně je tomu i se zdejšími železnicemi. Jejich současná průměrná rychlost činí vysoko přes 300 kilometrů v hodině. Mimochodem Jižní Korea je zhruba jednou tak velká, jako naše republika, ale obyvatel má téměř čtyřikrát více.
Na rozdíl od České republiky, Jižní Korea je pro stavbaře územím vyloženě nepřátelským. Leží relativně blízko zlomu, kde se zasouvá Pacifická deska pod Filipínskou. To má za následek drobná i větší zemětřesení a sopečnou aktivitu. Zemí se táhnou strmé Diamantové hory. Pouze třicet procent státu tvoří intenzívně obhospodařované nížiny. První železnici zde vybudovali už v roce 1897 z Incheonu (čti Inčonu) do Seoulu (čti Soulu). Potom bylo dlouho ticho, protože co se vybudovalo, zlikvidovala válka. Skutečnou infrastrukturu začali Korejci budovat díky americké pomoci až v šedesátých letech. Oni sami udávají celkem zajímavou statistiku. Zatímco první železnice z předminulého století jezdila maximálně 50 km/hod, její modernější varianty v roce 1980 dosahovaly již 140 km/hod. V roce 1990, tedy v době, kdy u nás skončil socialismus, se rychlost jihokorejských vlaků zvedla na 150 km/hod a v roce 2000 na pro nás neskutečných 330 km/hod. V současnosti už dosahují jejich nejmodernější rychlodráhy rychlosti 430 km/hod. Tyto skutečnosti prezentoval odborníkům na svém semináři v budově Hospodářské komory České republiky předseda jihokorejsko-české sekce, Anton Uhnák, který měl tu možnost se na vlastní oči přesvědčit o vyspělosti tamních železnic: „Korejská povaha je trochu odlišná od naší. Oni, pokud mají před sebou cíl, dovedou se semknout a společně usilovně pracovat na tom, aby svého cíle dosáhli. V tom vidím úspěch neuvěřitelného průmyslového rozvoje této země. Jedním z nejhmatatelnějších důkazů je právě sít korejských vysokorychlostních železnic!“ V současnosti činí délka korejských železnic 3600 kilometrů a vysokorychlostní železnice spojují oba břehy Východního (Japonského) i Západního (Žlutého) moře stejně, jako nejjižnější výběžek země s tím severním. Budují dokonce tunely, kterými spojí železnice některé velké ostrovy. Zajímavé jsou i samotné vlaky. Například KTX Korean Train eXpress je dlouhý 388 m, má dvacet vagonů pro 935 pasažérů a jezdí rychlostí 305 km/hod a KTX Sanchen při délce 201 m a deseti vagonech a téže rychlosti nabízí 363 sedadel.
Rozvoji jihokorejských železnic významně přispěla organizace obou olympijských her. Jak ta letní v roce 1988, tak především ta zimní v Pchjongčchangu v roce 2018. Díky nim přibylo mnoho stovek kilometrů tratí, mostů nebo tunelů. „Když kdysi bývalý primátor Prahy, Pavel Bém, se snažil prosadit letní olympijské hry v Praze, považoval jsem to za hloupost,“ vzpomíná další účastník přednášky, předseda Dopravní sekce Hospodářské komory ČR, Ing. Emanuel Šíp. „Po tom, co jsem viděl v jižní Koreji, jsem změnil názor. Byla to právě tato akce, která doslova nakopla zdejší vyspělý průmysl k tomu, aby vyrostly další vysokorychlostní trati a propojily tak dějiště olympijských her s hlavním i dalšími městy. Protože jsem byl, jak jistě mnozí vědí, i generálním ředitelem Českých drah, mohu zodpovědně prohlásit, že i my jsme vypracovali varianty vysokorychlostního železničního propojení. Bohužel veškeré plány většinou končily s novou vládou.“