Text a foto: Antonín Karoch
Z výšky vypadá jako vrbový list v rybníce. Je to však poloostrov uprostřed mohutného toku Dunaje poblíže vodního díla Čunovo. A na poloostrově najdeme snad nejznámější uměleckou galerii na Slovensku s názvem Danubia. Tedy přesněji řečeno Muzeum moderného umění - Danubiana Meulensteen Art Museum.
Z centra Bratislavy to je zhruba 20 km a návštěvník se sem dostane nejen autem, ale každou hodinu z centra autobusem a o víkendech i lodí. V unikátní budově se střídají přehlídky děl světových umělců. Jsou tu prodejní galerie současného umění, prostor pro komorní výstavy, audiovizuální centrum a přednáškový sál. Najdete zde i Art Shop a útulnou kavárnu. Ve stálé expozici můžete vidět díla ze sbírky sběratele Gerarda H. Meulensteena a z vlastní sbírky muzea Danubie. Nechybějí ani ukázky díl Sama Francise (představitel druhé vlny americké abstraktní malby), Christa a Jeanne Claudeových, Paula Jenkinse, Jill Moserové nebo Olivera Herringa.
Způsobil to van Gogh?
„Když jsem poloostrov poprvé viděl, hned jsem věděl, že pokud mám někde postavit galerii, tak to bude tady,“ říká jeden ze zakladatelů muzea, Dr. Vincent Polakovič, mimochodem velký ctitel dalšího Vincenta, tentokrát však van Gogha. Před stavbou této neobvyklé galerie prý do základů vložil trochu hlíny z rodiště tohoto velikána světové malby. „Když jsem mluvil s architektem, jak by měla stavba vypadat, napadla mne loď ve tvaru římské galéry, která jakoby uvázla na mělčině ve středu mohutného Dunaje. Není to navíc tak daleko od pravdy, protože před stavbou vodního díla tu mělčiny opravdu byly a v blízkém lese za vodou podle archeologů skutečně ležel římský vojenský tábor. „My to chápeme tak, že tato naše pomyslná galéra přiváží po Dunaji kulturu.“dodal galerista.
V. Polakovič si na životní turbulence opravdu stěžovat nemůže. V Popradu vlastnil velice zajímavou galerii s názvem „Žltý dom“, kterou pojmenoval po rodném domku van Gogha. Bohužel změny a nepřízeň lidí i úředníků v čerstvě samostatném Slovensku ho často dohnaly na kraj sil. Když už si myslel, že to nezvládne, zajel nabrat sílu do rodiště svého guru, do holandského města Nuenen. Při cestě zpět se po neuvěřitelných peripetiích seznámil s holandským obchodníkem a mecenášem umění Gerardem H. Muelensteenem z Eindhovenu. Ten následně financoval první část budov Muzea Danubia a později na dvacet let zapůjčil Slovensku svoji uměleckou sbírku. „V této budově, která funguje od září roku 2000, vždy každé úterý následujícího měsíce otvíráme novou výstavu. Snažíme se našemu publiku představit něco nového ze Slovenska, Čech, Maďarska, Rakouska i jinde ze světa umění. Kromě budov máme na poloostrově i park, ve kterém je v současné chvíli kolem 60 soch.“ Park má rozlohu 12 000 metrů čtverečních a je z něho unikátní pohled na hladinu vodního díla, zrcadlící se budovu muzea i blízké Bratislavy. Pohled na metropoli, jejíž silueta se odráží na hladině Dunaje, je nezapomenutelný, stejně jako 11 metrů vysoká skleněná mozaika, která znázorňuje Dunajské křídlo.
Úspěšné rozšíření stávajících prostor a Stavba roku 2014
„Dost často se nás lidé ptali, proč nemáme také vystavenou stálou sbírku. Takže jsme si s druhým majitelem, G. Meulensteenem, sedli a začali se touto myšlenkou v roce 2008 zabývat. Organizovali jsme workshopy s mladými architekty a od nich chtěli vědět, jak to udělat, abychom nenarušili ráz naší unikátní galerie, tedy naší galéry, kterou jsme chtěli zachovat jako dominantní. Protože finanční náklady by byly opravdu vysoké, tak můj partner udělal velkolepé gesto s tím, a přistoupil na fakt, že darujeme naše muzeum Slovensku,“ vzpomíná V. Polakovič. „Podařilo se nám přesvědčit vládu SR, která viděla, že máme připravený projekt, máme historii a máme za sebou množství mezinárodních výstav. Tehdy jsme se rozhodli společně se státem vytvořit neziskovou organizaci, která dodnes funguje a která si dala v prvé řadě za cíl dostavět pavilon pro stálou sbírku. No a dále pokračovat v tom, k čemu jsme se hned po otevření zavázali.“
Po dokončení dostavby se muzeum rozšířilo o 2726 metrů čtverečních, čímž se mimochodem stalo největším muzeem moderního umění na Slovensku. Začali v roce 1013 a stavbu dokončili v září o rok později. Stavbu slovenští architekti ocenili titulem Stavba roku 2014.
Co a jak dál?
Měli nové prostory a přemýšleli o tom, jak je naplnit a také jak zařídit, aby si tato neobvyklá galerie na sebe dokázala vydělat i v budoucnu. Na pomoc přišel opět G. Meulensteen. Zapůjčil muzeu, jak už bylo řečeno, svoji uměleckou kolekci.
„V současnosti máme zhruba ještě 17 let na to, abychom mohli využívat Meulensteenovu sbírku a přitom si budovat sbírku vlastní. Nyní, ovšem už jako Danubiana, nezisková organizace,“ dodává na závěr V. Polakovič. „Všechny výstavy, které dnes kontrahujeme, mají jednu podmínku. Každý umělec, který u nás bude vystavovat, věnuje muzeu jedno dílo. Zatím na to všichni přistoupili. Další podmínkou je, že se opravdu musíme snažit nabízet našim návštěvníkům to nejlepší, co právě svět, Evropa či Slovensko prezentují. Například v roce 2016 jsme tu měli nejúspěšnější výstavu v naší historii, a to díla Joana Miró a skupiny CoBrA. Představili jsme zde moderní evropskou avantgardu – CoBrA, jako umělecké hnutí a Joana Miró, jako umělce. Spojením díla Miróa a skupiny CoBrA jsme chtěli poukázat na příbuznost dvou generací moderních umělců. Výstavu shlédlo kolem 30 tisíc návštěvníků. Na druhém místě v pořadí byla výstava Jana Kaplického, kterou vidělo asi 17 tisíc lidí. To samozřejmě není a nemůže být vše. Letos jsme například vystavovali fotografie Edwarda Quinna, fotografa, který se proslavil fotografiemi svého přítele Pabla Piccasa nebo velkoformátová díla rakouské umělkyně Xenie Hausnerové a představili i další umělce z domova i ze světa.“