Imaginace má přitom mnoho podob – může vytvářet utopie, měnit realitu, být antiautoritářská, subverzivní nebo poetická. To si uvědomovali již francouzští surrealisté před druhou světovou válkou. I její poslední představitel, český filmař, básník a výtvarník Jan Švankmajer pochopil, že imaginace definuje člověka. Jeho motto „Všechnu moc imaginaci!“ vystihuje fantaskně-lyrickou poetiku současných českých umělkyň a umělců, která se opírá o avantgardní tradici meziválečné umělecké tvorby. Odráží jedinečnost tehdejších výtvarných technik, vyznačujících se silným vizuálním jazykem a nespoutanou fantazií.
Česká sezóna má čtyři programové body, v jejichž rámci se představí několik začínajících umělkyň a umělců i předních osobností současné české kulturní scény: od výstav, divadelních a filmových představení, koncertů, autorských čtení a uměleckých performancí až po audioprohlídky známých sbírek drážďanské Státní umělecké sbírky , interaktivní muzejní laboratoř pro hybridní umělecké akce (hybrid.skd.world) nebo kulturní chillout Česko-německého fondu budoucnosti.
Programové body České sezóny:
Relocated – sochařské instalace ve veřejném prostoru
od 24. června 2022 na náměstí Georg-Treu-Platz, Brühlově terase aj.
Umělecké léto – divadlo, čtení, rozhovory, film a hudba
od 4. srpna 2022 v Japonském paláci, na náměstí Georg-Treu-Platz aj.
Oáza imaginací – Česko-německý kulturní chillout
20.–21. srpna 2022 na náměstí Georg-Treu-Platz aj.
Všechnu moc imaginaci! – výstava současného umění
od 11. listopadu 2022 v umělecké hale v Lipsiusbau aj.
Jiří Fajt, manažer mezinárodních projektů Státních uměleckých sbírek Drážďany k tomu říká: „Chceme upozornit na mimořádné umělecké počiny českých umělkyň a umělců a zprostředkovat setkání uměleckých tvůrců a aktérů na mezinárodně viditelném poli. Těšíme se na rozmanitý program festivalu, který zaujme jak milovníky klasických uměleckohistorických témat, tak ty, kteří se rádi nechají unést experimentální kreativitou současného umění. Kromě toho vnímáme Českou sezónu jako nový formát, který bychom chtěli v příštích letech dále rozvíjet, abychom v Drážďanech etablovali kulturní setkání mezi Německem, Českou republikou, Polskem a dalšími zeměmi střední a východní Evropy v oblasti umění a kultury."
„Skutečnost, že se tento umělecký festival může konat v Drážďanech, je také výrazem tradičně velké otevřenosti tohoto města vůči české kultuře a rozmanité česko-německé spolupráci na kulturní úrovni, která se zde v posledních 30 letech rozvíjela. S Českou sezónou toto vzájemné kulturní obohacení dosáhne nové úrovně. O to více nám záleželo na tom, abychom tuto rozmanitost proměnili v atraktivní kulturní nabídku, která sahá od vystoupení kultovních českých kapel po nejčerstvější česko-německé divadelní koprodukce," zdůrazňují Petra Ernstberger a Tomáš Jelínek, ředitelé Česko-německého fondu budoucnosti, který od roku 1998 podpořil zhruba 4 500 společných kulturních projektů Čechů a Němců.
Českou sezónu zahájí prezentace současných českých umělkyň a umělců ve veřejném prostoru pod názvem „Relocated“. V rámci venkovní výstavy mohou návštěvníci od 24. června 2022 objevovat sochy a instalace na náměstí Georg-Treu-Platz, Brühlově terase a na dalších místech Starého Města. Celkem bude představeno jedenáct děl, popř. skupinových děl sedmi umělkyň a umělců. Výstava propojuje tři generace současných českých umělkyň a umělců, kteří ve svých dílech posouvají, překrývají a proměňují tradiční významy a umělecké postupy.
Zastoupeni budou následující umělci: Čestmír Suška, František Skála a Michal Gabriel. Setkali se v rámci umělecké skupiny Tvrdohlaví, která se v 80. letech v Československu vynořila z šedi totalitní každodennosti a začala dobývat veřejný prostor svými svobodomyslnými uměleckými projekty. Skupina tehdy neměla jednotný umělecký jazyk, nejsilnějším pojítkem byla potřeba reagovat na všudypřítomná estetická klišé a názorovou cenzuru té doby. Po politickém převratu se každý z nich vydal svou vlastní cestou – Čestmír Suška (*1952 v Praze) zůstává dodnes věrný klasickým sochařským postupům a ve svých dílech přetváří zdánlivě nepotřebný odpad průmyslové doby v umění. František Skála (*1956 v Praze) na sebe upozornil širokou škálou uměleckých aktivit, ať už to byly instalace a objekty z nalezených přírodních a civilizačních předmětů, obrazy z neobvyklých přírodních pigmentů, knižní ilustrace s pohádkovou fantazií nebo jeho hudební talent, který uplatnil v několika kapelách. Michal Gabriel (*1960 v Praze) je považován za průkopníka nových postupů s digitálními technologiemi, aniž by se vzdal své fascinace figurou jako základním úkolem sochařské práce.
Milena Dopitová (*1963 ve Šternberku) vypráví o proměně města a problémech gentrifikace, přičemž banální motivy naší každodennosti provokativně zasazuje do neobvyklých souvislostí a vybízí k zamyšlení nad (ne)smyslem lidského konání. Sugestivní dílo Davida Černého (*1967 v Praze) se zabývá důležitými událostmi česko-německých dějin: Lobkovický palác na pražské Malé Straně, sídlo německého velvyslanectví, se stal útočištěm tisíců občanů NDR. Stovky odstavených trabantů zůstaly v té době v pražských ulicích jako němí svědkové nezlomné lidské vůle po svobodě.
Krištof Kintera (*1973 v Praze) je jedním z nejvýraznějších představitelů generace umělců, kteří si stále více uvědomují limity civilizačního pokroku a upozorňují na nedozírné důsledky lidské činnosti pro naše životní prostředí. Plýtvání a rostoucí spotřeba energie, kterými se Kintera ve své práci zabývá, jsou v přímém rozporu s udržitelným rozvojem. Jakub Nepraš (*1981 v Praze) se zabývá podobami a vzájemnými vztahy přírody v digitálním světě. Ve své práci rozkládá složité přírodní fenomény, jako je komunikace, paměť nebo dokonce evoluce, na jejich přirozené procesy. Tímto způsobem umělec ukazuje, jak jsou světy přírody a technologie propojeny. Objekty se stávají nositeli animovaných filmových sdělení.
Státní umělecké sbírky Drážďany (Staatliche Kunstsammlungen Dresden):