Vaculík vítězem, vlevo druhý Dán Madsen, vpravo třetí Australan Holder
Možná o tom ani nevíte, ale závody na ploché dráze mají tisíce příznivců. A mnohem víc v cizině než u nás doma. Toto malé sportovní odvětví přiláká dvakrát ročně do Prahy a jednou taky na Zlatou přilbu do Pardubic tisíce návštěvníků.
Například zejména z Polska sem jezdí desítky plných autobusů, letos také z Dánska, které mělo v tomto třetím závodě seriálu mistrovství světa své zástupce, a to trio Madsen, Michelsen, Thomsen. Mezi patnácti nejlepšími jezdci světa bylo po třech jezdcích také z Británie, z Austrálie a z Polska, sestavu doplňovali dva Švédi a jeden Slovák. A s nimi přijeli z těch šesti zemí pochopitelně jejich fanoušci. Stadion na Markétě byl toho 3. června narvaný!
Seděl jsem shodou okolností mezi dánskými fanoušky, pivo si sice nosili rovnou po pěti půllitrech, zapíjeli tím pro nás docela drahé klobásy, ale chovali se přitom velmi slušně, jenom na jejich oblečení podle dánských vlaječek jste mohli poznat, odkud ti fanoušci jsou. Za námi pak seděli celé řady Poláků, kteří křičeli o něco víc, když povzbuzovali své jezdce, každou chvíli jste slyšeli volání „Bartek, Bartek…!!!!“, jakmile se na dráze objevil jejich fenomenální jezdec Bartosz Zmarzlik, ověnčený titulem mistra světa, ale tím divoké fandění prakticky končilo. Nikdo neházel prázdné kelímky na dráhu, jako to běžně dělají fotbaloví fanoušci. Nikdo se během večerního závodu nezpil do němoty ani se neporval s fanoušky z jiných zemí, jak pravidelně uvádějí statistiky právě z velkých fotbalových zápasů, významem srovnatelných s mistrovstvím světa na ploché dráze. Jak divoce se chovají britští rowdies jsme ostatně poznali právě teď v Praze.
Vaculík nejprve upadl, ale ve finále zvítězil
Český jezdec se v tomto pražském závodě Grand Prix sice objevil jenom jediný, navíc se tam neprobojoval, dostal divokou kartu pouze na tento pražský závod, ale i tak mu Češi v hledišti drželi palce, možná všechny čtyři. Ani to mu ale nepomohlo, s jedním získaným bodem zůstal v závodním poli poslední. Po závodě v Press centru pak byl Václav Milík smutný a vysvětloval, jak se s mechaniky nemohli strefit do nastavení motoru. Nějak nám ta světová špička ujíždí… Ani dva naši junioři v šampionátu, který se konal o den dřív, se výrazněji neprosadili – zato tam všechna tři místa na stupních vítězů obsadili mladí polští jezdci. Ale o to víc sportovně naladěných turistů k nám proto přijede i příští rok! V hlavním závodě „dospělých“ závodníků naopak největší hvězdu Zmarzlika ostatní jezdci vyklepli. Skončil čtvrtý. Ale Češi si na stadionu v Praze-Břevnově nakonec přeci jen užili: v závodě zvítězil skvělý slovenský závodník Martin Vaculík, nad stadionem proto zazněla hymna „Nad Tatrou se blýska, hromy divo bijú“ a všichni Češi ji s nadšením v hlase zpívali spolu! A pak, že sport lidi nesbližuje… Ale cestovní ruch ještě víc!
Lubor Falteisek