Přístup úřadu hodný obdivu prokázal Úřad práce ČR, když místo prázdných řečí či buzerace našel originální cestu, jak převést pracovníky incomingu přes covidovou propast.
V době nejtvrdší ch proticovidových opatření pomáhal podnikatelům v cestovním ruchu program Antivirus. Jenže jeho účinnost vypršela se skončením lockdownu. Průmyslové podniky a některé služby se jakž takž oklepaly a mohou jet dál. Jenže v zahraničním cestovním ruchu trvá lockdown víceméně pořád. Ze značné části oficiálně kvůli ochranným opatřením. Ale i tam, kde už jsou předpisy volnější, přežívá a nejspíš ještě nějaký čas bude přežívat stopka v hlavách lidí, kteří se bojí cestovat. Troufám si tvrdit, že vně našich hranic je takových lidí ještě více než uvnitř a uteče hodně času, než strach odplaví čas nebo než se projeví vliv právě získané známky Safe Travels Stamp. Proto jsou incomingové firmy včetně průvodců nejohroženějším druhem, kterému se té pomoci dostalo nejméně, resp. už pár měsíců nedostává vůbec žádnou. Zato klacků pod nohy v podobě neustálých změn a zmatků v předpisech je požehnaně. Asociace cestovních kanceláří České republiky proto permanentně bušila na všechny možné dveře, dlouho a dost marně. V létě turistické cíle zaplnili celkem uspokojivě čeští turisté. Problémy převážně malých incomingových agentur jsou v době obřího rozpočtového schodku a předvolebních klání na okraji zájmu. Vždyť i pracovních míst je víc než těch, kdo by je měli obsadit. Jenže ono jde o budoucnost. Jak řekl předseda ACK ČR, vysoce kvalifikovaní pracovníci incomingu se sice mohou sebrat a jít dělat účetní, překladatele nebo síly v supermarketech – ale kdo pak pomůže incomingu k restartu, až bude možný? Incoming je perspektivní a efektivní odvětví a bylo by hříchem na něj rezignovat.
Určité východisko se našlo – nastojte – u Úřadu práce ČR. Tam prokázali u nás zcela mimořádnou schopnost pružného myšlení a extenzivního výkladu. Místo obvyklého zdůvodňování, proč nic nejde. Úřad práce ČR má k dispozici programy pro udržení zaměstnanosti, původně určené spíš pro případy hromadného propouštění, tedy velkých firem. To se jak známo nekonalo, naopak největším problémem průmyslu je vedle nedostatku materiálu nedostatek pracovníků. Takže vyčleněné peníze EU jsou dosud k dispozici. Nápad využít je k udržení kvalifikace v odvětví, v němž převažují malé firmy, sice není samospasitelný, ale rozhodně je průlomový a hodný ocenění.
Na společném semináři ACK ČR a Úřadu práce ČR přednášející Ing. Zdeněk Osmanczyk přislíbil, že Úřad práce ČR a jednotlivé úřady po republice budou s porozuměním pomáhat vyplnit a následně vyřizovat žádosti na projekty vzdělávání zaměstnanců incomingových firem. V nich lze poskytnout dotaci až 85% nákladů na kurzy a až 100% refundaci mzdy za dobu, kdy se zaměstnanec kurzu účastní. V projektu samozřejmě musí být zdůvodněno, čeho bude rekvalifikací pracovníka dosaženo, co to přinese pro rozvoj podnikání. Jako např. orientace firmy na nové trhy (u jazykových kurzů) či na nové cílové skupiny (u marketingu, IT vč. sociálních sítí) atp.
Podpůrné programy jsou dva. Jednak Outplacement, který se týká celé republiky, ale jen pro rekvalifikaci zaměstnanců. Druhým programem je POVEZ II, který je určen nejen pro zaměstnance firem, ale i pro OSVČ a neziskovky, ale jen pro mimopražské regiony. Praha jako bohatý region nemá dle EU nárok.
Programy běží do konce roku 2022 a očekává se, že i 2023 a mají samozřejmě řadu povinných náležitostí. Zájemce tak čeká papírová vojna, ale současně ten příslib, že se v tom nebudou muset plácat sami. S administrativními zádrhely jim pomohou na úřadech práce, s výběrem a zajištěním příslušných kurzů zase pomůže ACK. Ta již s Ing. Z. Osmanczykem dohodla některé vhodné typy kurzů, které by měly být uznány pro tyto projekty. Například jazykové, účetnictví pro cestovní ruch, marketing a reklama, kurz delegát CR, PR komunikace, IT a další – byla jich plná stránka. Současně se ACK dotázala členů, o která témata by měli zájem, a pomůže při výběru akreditovaného lektora či pracoviště, případně spojení zaměstnanců z více firem do jednoho kurzu.
Chvályhodné bylo, že Ing. Z. Osmanczyk se svými spolupracovníky dokázal ihned na místě věcně odpovídat na všechny praktické dotazy. Však si za to také vysloužil dlouhotrvající potlesk. V těžkých dobách je vzájemná spolupráce a vzácné pochopení úřadu ta nejlepší deviza. Proč házet flintu do žita, když se zatím můžeme naučit lépe mířit.
Eva Mráčková