Rodinný lihovar Anton Kaapl najdeme 16 km na jih od Třeboně v podhůří Novohradských hor. Je to mimochodem nedaleko od rakouských hranic. Nejdříve se tu soustředili na pěstitelské pálení. Následně se rozhodli postoupit o krok dál a stát se lihovarnickou firmou. Povolení získali v roce 2018 a 3. října nalepili první kolky na vlastní výrobky. Když už se trochu rozjížděli, přišel v březnu 2021 covid. Všechny restaurace, které zaváželi, jim zavřeli a oni opět začínali znova. I tak vypadá podnikání v České republice.
Název firmy převzali jako odkaz jejich dědečka. Ten se pálit naučil ve Velkých Bílovicích, kde se ocitnul po I. světové válce jako válečný veterán. „Došlo k jakémusi paradoxu. Děda pálil nelegálně, otec pálil nelegálně a jediný já si z pálení udělal regulérní a legální živnost,“ vzpomíná Ing. Jiří Kápl, v současné době výkonný ředitel a destilér. „Začínali jsme jako pěstitelská pálenice. Jsem hrdý na to, že v současné době nabízíme deset druhů vlastních nápojů. Děláme hlavně čisté ovocné destiláty.“
Wine Prague 2022, foto: P. Brodecký
Základem jsou čisté ovocné destiláty
Nyní mají deset druhů vlastních výrobků. Dělají hlavně čisté ovocné destiláty. Další jejich chloubou je „Višňovice“, destilát, který získal Zlatou medaili vloni a stříbrnou na vídeňské soutěži „Destilát“. „V Praze se vloni na podzim uskutečnila soutěž „Czech National Spirit Competation“, já bych řekl, že nejprestižnější, nejlépe uspořádaná soutěž destilérek. A co mám napsané na diplomu? Nejlepší česká slivovice za rok 2021,“ vysvětluje J. Kápl. „Materiál, tedy švestky, bereme ze Lhenic na Prachaticku od sadaře Karla Gregory. Odtud mimochodem máme většinu ovoce. Další zajímavý produkt je naše „Jabkovice“. U nás tolik podceňovaný nápoj, který kdysi propagoval E. M. Remarque. Ten jsme také dotáhli na vyšší úroveň. Dnes říkáme, že opět učíme v Česku pít lidi náš destilát z jablek. Nejen u nás v okolí výčepní tvrdí, že naši „Jablkovici“ zákazníci začali pít raději než slivovici.“ Za klasiku firmy považuje J. Kásl jejich „Hruškovici“, pálenku z hrušek kultivaru Williams. Ale nebojí se ani i jiných odrůd. „Právě jsme nakládali Bohemicu a Lukasovu, ale Williamska je královna hrušek na pálení.“
Specialitou firmy je i „Beer Brand“, což je pálenka z mladého piva, respektive zakvašené pivní mladiny. Základ pro ně připravuje Jan Vünsch, který má poblíž malý pivovar. Mimochodem, je to bývalý zaměstnanec Výzkumného ústavu pivovarnického. Specializoval se na neprémiové značky piva. Jednou prý přišel do lihovaru s nápadem, že by mohli zkusit pivní pálenku. J. Kásl moc nadšený nebyl, ale pivovarník už připravil recepturu. „Když jsme pálenku poprvé ochutnali, musel jsem připustit, že je to fakt dobré. Potvrzuje to i zlatá medaile na evropské soutěži destilátů.“
Nevyhýbají se ani likérům
V současné době se pustili i do likérů. Vyvinuli tu tzv. „Karllikör“. „V podstatě nás vyprovokoval ředitel Hotelu Pupp z Karlových varů, kam dodáváme některé naše výrobky. Poprosil nás, zda dovedeme udělat bylinný likér. A protože máme mladého technologa, jehož zálibou jsou staré likérnické technologie, dostal volnost, aby pokusničil. Inspiroval se prý knihou jednoho lékárníka z roku 1867. My jsme následně jeho pokusy ochutnávali. Rok a půl jsme likér vyvíjeli a myslím, že se nám povedl. Když jsme usoudili, že už ho nemůžeme zlepšit, nastal problém, jak ho pojmenujeme. Vzpomněl jsem si na Karlovy Vary a Hotel Pupp a vše bylo jasné. Bude se jmenovat Karlův likér, tedy „Karllikör“,“ vzpomíná výkonný ředitel. Prý ho testovali kuchaři i barmani s trénovanými jazyky a chutnal jim. Letos získal v rakouském „Destilátu“ Stříbrnou medaili v kategorii likérů. Poslední zajímavostí je jejich likér „Borůvka“. Opravdu se jedná o likér z pravých borůvek, které rostou v okolí lihovaru. Je tu hodně borových lesů a rašelinišť, lidé si rádi jejich sběrem přivydělají. Likér má obsah alkoholu 28 % a trh ho pustili při příležitosti veletrhu Wine Prague 22 na výstavišti v Praze Letňanech.
„Také se musím pochlubit jednou inovací, kterou jsme použili na naše lahvičky do minibarů. Vyslyšeli jsme nářky ředitele hotelu Pupp i mnoha provozních, že jim hosté otvírají tyto lahvičky, obsah vypijí a dolijí vodou. Uzávěr opatrně uzavřou tak, že to není vidět. My jsme speciálně pro ně vyvinuli speciální černý plastový uzávěr, který po otevření nejde zpět uzavřít a zakamuflovat,“ vysvětluje J. Kásl.
Grappu nevyrábí, ale prodávají
V expozici palírny Anton Kaasl na veletrhu Wine Prague 22 nechyběl ani vinný destilát, v Itálii nazývaný grappa. „Člověk nemůže dělat všechno,“ připouští J. Kásl. „Mým dlouholetým přáním bylo pálit vinnou pálenku, obdobu italské grappy. Ale nějak jsem se do toho zdráhal pustit. Už protože sehnat základní surovinu, tedy vinné hrozny v té správné kvalitě, není snadné ani laciné. Náhodou nás navštívil Milan Šetka, šéfredaktor časopisu Wine and Degustation, který mi doporučil italského odborníka Bruna Pilzera. To je bezesporu guru italské grappy a prezident institutu na ochranu tohoto nápoje v Trentinu. Vědec, enolog a dokonce pedagog. Ani se tolik nezaobírá obchodem, jako výzkumem grappy. Navštívil jsem ho a bylo neskutečné vidět, co on s tímto materiálem dokáže. Přiznává se, že využívá pro výzkum tohoto destilátu dokonce školní laboratoř. Když jsme ho navštívili, tak z nás moc nadšený nebyl. Ale přivezli jsme se synem naše destiláty, a ty nám k jeho duši otevřely cestu. Nakonec jsme se s B. Pilzerem dohodli, že staneme jeho výhradním exportérem na český trh. Od té doby vozíme vynikající odrůdové grappy, jako je například „Grappa Traminer“, „Muškát“, „Müller Thurgau“ a další, které zrají pět let v dubových sudech. Snažíme se tuto destilérskou lahůdku uplatnit i v České republice. Hřeje nás, že máme výrobky od člověka, který je v technologii pálení tohoto destilátu snad nejlepší, když ne na světě, tak určitě v Evropě. Já jsem zase spokojený, že se nemusím pokoušet o výrobek plný záludností, který umí jiný člověk lépe, než bych kdy dokázal já!“