Malá česká Panama


 

Kdysi, dnes se mi to zdá dávno, jsem patřil mezi skalní odpůrce projektu plavebního kanálu Dunaj-Odra-Labe. Bylo to v době, kdy slovo ekolog, dnes spíše ekologista, nepatřilo mezi sprostá slova. Tehdy jsem si dokázal představit, jak se stavba, kterou původně odhadovali na pětiletku, bude stavět dvacet let. Ono socialistické stavebnictví nebylo nejúčelnější, technologie pokulhávaly a na přírodní prostředí nikdo nehleděl. Dnes se na jmenovaný projekt koukám přece jen přívětivěji. Dnes už se na celý problém dívám uvážlivěji.

 

Proč jsem změnil názor? Projel jsem se totiž Baťovým kanálem. Když jsem viděl, kolika lidem poskytuje tato stavba živobytí, dovedu si představit, jak by to vypadalo kolem jeho většího budoucího bratra. Konečně, jak si uvědomoval i pan Baťa, i menší šlepr (remorkér) s několika pramicemi uveze větší náklad než vlak, navíc za třetinovou částku. Jinak by svůj průplav ani nerealizoval. Vodní dílo prý postavil natruc prvorepublikovým osvíceným politikům, kteří tvrdili, že budovat kanál je v československých podmínkách nemožné. Pokud ho prý postaví, tak se nedoplatí. Pan továrník jim vlastním příkladem prokázal, že oba dva názory jsou daleko od pravdy. Celý projekt se mu podle dochovaných zpráv vrátil ještě před 2. světovou válkou. Nevím, kolik tovaru se po něm v současnosti přeplavuje, ale jsem si jistý, že je to dnes turistická rarita evropského významu.

 

Ekologický a zároveň ekonomický expert ČSSD, Petr Petržílek, jinak smrtelný nepřítel stavby, má pravdu v tom, že se stavbou průplavu usilovně zabývali už i naši předci. V roce 1869 byl vydán říšský vodní zákon a návazně na něj moravský vodní zákon ze dne 28. srpna 1870. Pro anglorakouskou banku vypracoval v roce 1870-1873 Prof. Ing. A. O. Pontzer projekt průplavu Dunaj–Odra pro lodě o tonáži 240 t. Průplav měl vést: Anger, Otrokovice, Přerov, Hranice a Bohumín. K překonání výškových rozdílů bylo navrženo 84 plavebních komor. Délka průplavu měla činit 273,38 km. K zásobování vodou bylo navrženo několik přehrad na Bečvě. Ovšem Finanční krize v roce 1873 stavbě zabránila. V každé další generaci se u nás objevili lidé, kteří měli zájem průplav či kanál, jak ho střídavě pojmenovávali, vybudovat. K význačným propagátorům průplavu Dunaj-Odra-Labe patřil i již jmenovaný pan Baťa a prý nebýt světové války a po ní nástup komunismu u nás, už by tu stál. Historie ovšem nezná slovíčko kdyby.

 

Ani soudruhům nebyla myšlenka jmenované vodní cesty až tak daleko od věci. Dopravovat lodní plechy, reaktory pro jaderné elektrárny nebo potrubí z Ostravy po řece Odře bylo lákavé a pokusy v době vysokého stavu vody nadějné. V Ostravě kvůli tomu dokonce vybudovali z Larsenových profilů jakési primitivní přístaviště. Také pardubický přístav (taková drobná česká rarita, protože pod ním je pěkných pár kilometrů Labe dodnes nesplavných) byl budovaný právě za účelem jakéhosi překladiště pro projektovanou vodní cestu. Ta měla vést z tohoto města až do Přerova. To se jaksi nerealizovalo, takže Pardubice mají přístav už několik desítek let hotový, ale nefunkční. V posledním desetiletí splavnění zabránili milovaní zelení ekologisté. Jejich hrátky, tolik podobné těm u obchvatu Plzně či v blízkosti Lovosic, už možná spáchaly větší finanční škody, než kolik by bylo potřeba na stavbu několik zdymadel.

 

Současnost popisované vodní cesty je také zajímavá. Netýká se už jenom Česka, ale celého EU. Milé soustátí s ní totiž počítá. Dnes existuje na území uvažované trasy potenciální vodní cesty stavební uzávěra. Evropská rada ve své rezoluci 1473 (2005) vyzvala Česko, Rakousko, Slovensko a Polsko, aby urychlily zpracování studie proveditelnosti projektu Dunaj-Odra-Labe a zintensivnily související politická jednání. Projekt je zařazen do nejdůležitějších dopravních projektů EU a nelze od něj ustoupit bez souhlasu všech ministrů dopravy EU. Naše různobarevné vlády prý stále jednají o prodloužení stavebních uzávěr podél trasy vodní cesty, přičemž se přiklání k trase Dunaj-Odra před propojením Dunaje a Labe. Jinak všude vládne klid a ticho. Nebýt poznámek našeho prezidenta, Miloše Zemana, který je zastáncem tohoto díla, a následných výlevů zeleně postižených, zdálo by se, že se nic v tomto ohledu neděje. Díky našemu členství v EU mohou zúčastnění mluvit, jak jim je libo. Konečné slovo asi stejně padne někde jinde.

 

Také argumenty pana Petržílka ohledně zvýšeného odvodnění Vysočiny a přilehlých luhů a hájů jsou minimálně nepromyšlené. Vždyť tu budou muset postavit několik přehrad, které v budoucnosti vytvoří zásobárnu vody pro průplav. Například se počítá s přehradou Teplická na Bečvě. Zvýší se i retenční schopnost krajiny a H2O u nás spíše přibude. Mimochodem i samotný kanál bude mít výrazný vliv na zdejší vodní hospodářství. Svým způsobem je to také trochu netradiční přehradní nádrž. Tím pádem je argumentace již zmíněného poradce ČSSD velice úsměvná:“Případná výstavba průplavního kanálu DOL by vyvolala jednu z největších ekologických katastrof na území České republiky. Vzhledem k vývoji zásadních klimatických změn a tedy k předpokládanému dlouhodobému sužování naší země extrémním suchem, lze dedukovat problémy se stavem vody v kanálu, respektive s trvalým nedostatkem vody pro provozování vodní dopravy.“ To snad ani komentář nepotřebuje.

 

Teorie o spiknutí podnikatelů za účelem nekřesťanského zisku, tolik libá socialistově uchu, zase tak moc směšná není. O tom, že při obdobné stavbě k rozkrádačkám dochází, a to nejen u nás, je fakt. Vzpomenu-li výstavbu dálnice z Olomouce do Ostravy, zahajovanou s takovou pompou, nebo nešťastný tunel Blanka, asi pan poradce ví, o čem mluví. Nicméně jeho pocity chápu, už díky svým dřívějším vlastním názorům a možného megaprojektu se také trochu bojím. Chápu i jeho obavy z betonářské loby, která je u nás hodně silná. Kolik miliard bude stavba stát, si nedovoluji odhadovat. Protože se však jedná o evropský projekt, nejspíše na ní nebudeme participovat sami. Mužná bude stát snad jen o málo více, než Bémova plánovaná olympiáda. A určitě mnohem méně, než kolik společně zaplatíme za nesmyslné povolenky emisí CO2 nebo za děsivé dotace na biopaliva, tolik milá našemu ministur financí Andreji Babišovi a alternativní zelenou energii. Jestli se stavba zaplatí, netuším a zdvořile si dovolím pochybovat, zda to ví pan Petržílek. Po tom, co spolu dříve s premiérem Bohuslavem Sobotkou v českých financích předvedli, snad ani není divu. Já se naopak musím omluvit těm, se kterými jsem se dříve hádal, a potěšit je prohlášením, že dnes už jejich projekt považuji za možný a snad i prospěšný. Také bych se chtěl dožít situace, kdy si vyjedu lodí z Brandýsa do Dunajské delty. Prostě bychom měli v Česku malou, ale naši, Panamu.

© 2017 CzechTravellpress. All Rights Reserved. Designed By MaraXa & KraX