Sušice, zdroj Wikipedie
Sušice je půvabné šumavské městečko, které turisté označují jako „Bránu Šumavy“. Kdysi původně dřevařské a hornické sídlo se v 19. století stalo i královstvím nejdříve sirek a později tzv. bezpečnostních zápalek (Safety Matches). V šumavské Sušici měla totiž jejich výroba 170letou tradici, která trvala od roku 1839 do roku 2008. Když p-vodní firma zkrachovala, leckdo nad sušickými zápalnými dřívky zlomil hůl, ale světe div se, našli se tu následovníci v SOLO Matches and Flames.
Na světě se podle údajů statistik spotřebuje ročně šest triliónů zápalek. Vynález ohnivých dřívek, který se datuje do dvacátých let 19. století, slouží lidstvu skoro v nezměněné podobě i v současné době. V západočeské Sušici započal slavnou výrobu zápalek truhlář Vojta Scheinost, který pracoval se svojí milou Marií Urbancovou ve Vídni právě u lékárníka Römera. Vojta Scheinost tam vyráběl dřívka a Marie Urbancová míchala hořlavou směs pro výrobu zápalek.
V Sušici sytili podlouhlá dřívka zápalnou látkou bohatou na síru, jejíž konec vzplanul třením o cokoliv. Proto pojem sirky je hovorový výraz pro zápalky, který vychází z historie. V minulosti se k výrobě navíc používal jedovatý bílý fosfor, který byl příčinou fosforové nekrózy, onemocnění, typické pro dělníky v sirkárnách. Také dle starých záznamů používali tyto sirky s úspěchem i sebevrazi. Proto byl později bílý fosfor nahrazený podle švédského patentu nejedovatým červeným. Došlo i ke změně názvu a ze sirek se stala tzv. bezpečnostní zápalka. Tu musel zákazník zažehnout prostřednictvím škrtadla, které bylo součástí balení. Objev tehdy patřil mezi velmi užitečné vynálezy a dodnes není k zahození. Zápalky mají své stabilní místo na trhu, které nezlikvidoval ani příchod zapalovačů. Nejvíce zápalek vyvezl podnik SOLO Sušice v roce 1925, a to přes 7 mil. kg. Od roku 1958 každý den opustilo zdejší továrnu 100 miliónů zápalek.
„V roce 1834 si vídeňský lékárník Štěpán Römer dává patentovat výrobu třecích zápalek a od něho se pak výroba dostává do české Sušice, kde dosáhla světoznámosti. Tradiční výroba sirek přetrvala v Sušici až do roku 2008, kdy proslulá sirkárna Solo Sušice byla nucena ustoupit tržním tlakům a prodat výrobní stroje a transformovat se na obchodní firmu,“ popisuje Petr Zelinka ze SOLO Matches & Flames, dnešního nástupce historické značky SOLO. „Nejkvalitnější zápalky se vyrábějí z osikového dřeva. Struktura vláken osikového dřeva zajišťuje dostatečnou pevnost dřívek, vyloženě nevhodným dřevem pro výrobu zápalek je například smrk, který při škrtání praská.“
Nálepky z krabiček od zápalek se staly ceněné sběratelské cennosti
Bezpečná sirka se pozná tak, že po jejím škrtnutí dřívko již přestane žhavit a její hlavička zůstane kompaktní, po uhašení musí dřívko ihned zčernat, nesmí mu zůstat žhavý konec. Kromě standardních malých zápalek, tzv. kuřáckých, existují zápalky ploché, prodloužené, krbové, ale i voděodolné nebo zápalky do přírody, které odolávají větru.
Standardní malé zápalky jsou dlouhé 4 cm, prodávají se v papírových krabičkách, kde jich bývá přibližně 40 kusů. Důvěrně známé jsou červenožluté krabičky s nálepkami klíče, zámků, nůžek, poštovní trubka nebo dýmky. Tzv. knížečkové zápalky jsou populární především v USA. Jedná se o ploché dřevěné nebo papírové odlamovací zápalky, které jsou vlepené do plochého papírového přebalu. Zápalka se před použitím odlomí či odtrhne. Nejčastěji používané jsou zápalky domácnostní, délka zápalky je zhruba 5 cm a prodávají se v různě velkém balení, například po 100 nebo 240 kusech. Jsou delší, aby se s nimi snadněji zapaloval plynový hořák pod hrncem a celkově je s nimi manipulace pohodlnější.
Krbové zápalky jsou prodloužené na cca 20 cm ke komfortnímu používání. Krabičky jsou různé, obecně však bývají dlouhé a úzké, aby vydržely dlouho hořet a snadněji se s nimi pracovalo mezi dřevem v ohništi. Svíčkové zápalky jsou pak dlouhé okolo 9 cm. „Existují také voděodolné zápalky jsou pak opatřené impregnací proti vlhkosti a větruodolné mají delší hlavičku,“ vysvětluje na závěr P. Zelinka.
Unikáty ze sirek
Jedním ze sušických turistických atrakcí je Muzeum Šumavy, které nabízí svým návštěvníkům dvě velké zajímavosti. Jednou z nich Sušický mechanický betlém. Jedná se o největší mechanický betlém u nás, tvořený 150 pohyblivými a 150 mechanickými figurkami. Ovšem větší část muzea tu vyhradili historii firmy SOLO a její výrobě. Najdete tu obrazové i textové materiály, které návštěvníka seznámí s historií výroby sirek a zápalek. K vidění jsou i různé stroje a přístroje, které tu při výrobě používali. Dále tu najdeme sbírku krabiček od sirek nejen od nás, ale i z celého světa a další zajímavé artefakty. Zápalky totiž nemusí vždy v domácnosti sloužit k podpálení krbu nebo kamen. Mohou být vděčným materiálem pro tvorbu dekorací nebo stavbu sofistikovaných modelů. Kutilská práce se sirkami vyžaduje kromě šikovnosti také značnou dávku trpělivosti.
Zápalky ze Šumavy putovaly do celého světa
Zápalky mají také své fanoušky. Někteří sbírají jejich nálepky a někteří z malých dřívek staví až dechberoucí předměty. Známá je například kytara, kterou sestavil Tomáš Korda z Vrchlabí. Je zcela funkční, což dokázal jeden z našich kytarových virtuózů Štěpán Rak, který nástroj vyrobený ze zápalek zahrál. Tomáš Korda strávil stavbou nástroje 2738 hodin čistého času práce a použil 16 854 sirek.
Mezi další unikáty patří například egyptský džbán nebo kulečníkový stůl, zhotovený v reálné velikosti a splňující podmínky profesionální soutěže. Kulečník má standardní rozměry 2,1 metru na 105 centimetrů. Stavěl ho Zdeněk Matějka z Nového Přerova deset let.
V sušickém muzeu mají zřejmě největší zápalku na světě. Vznikla v místní sirkárně Solo roku 2008 a dlouhá je skoro 3,6 metru. Dřevěný hranol má obvod 7 x 7 centimetrů. Takovou obří zápalku se podařilo zažehnout pomocí klasické malé krabičky škrtnutím o obří hlavičku. Hořlavá hmota hlavičky po zapálení hořela téměř minutu a půl a celá zápalka celých pět minut.
Sabina Bergmanová
Pamětní deska v Sušici