Berounsko - to není jen světoznámý Karlštejn, hrady Žebrák a Točník, hořovický zámek nebo Koněpruské jeskyně. Berounsko – to je i hrad Tetín, zámek Nižbor, poutní místo Velíz, Otročiněves či Stradonice. Nebo naopak – především Stradonice, zajímáme-li se o historii Keltů a jejich oppida. Východištěm k báječným a napínavým výletům po jejich stopách nám může být líbezná obec Otročinives.
Jsme něco málo přes čtyřicet kilometrů od Prahy, v chráněné oblasti Křivoklátska. Při pohledu na hluboké hvozdy člověka napadne otázka, zda je opravdu pravda, že je zeměkoule přelidněná. Pokud ano, tak jsme na jednom z mála míst, kde si ještě můžeme dosytosti užít pohybu v panenské přírodě bez obavy, že nás přitom někdo bude rušit. Pěší turistika i cykloturistika je zde takříkajíc pořád ještě v plenkách, v tomto mikroregionu je dosud nemnoho ubytovacích kapacit. Školní výpravy, domácí i zahraniční návštěvníci kraje především míří na Křivoklát, Karlštejn nebo krasových jeskyní, ale kupříkladu o rodném domku s museem Josefa Jungmanna v Hudlicích, které jsou od Otročinivse vzdáleny coby příslovečným kamenem dohodil, už hned tak někdo neví. Přitom se v jeho okolí můžeme vykoupat v tzv. Jáchymovských rybnících. Především je ale třeba říci, že se pohybujeme v zalesněné krajině, které před dvěma tisíci lety vládl národ, který antika znala pod názvem Galové, neboli – Keltové.
Stačí, aby do krajiny hodil soumrak šedý plášť, my přisedli k ohni táboráku a přimhouřili oči. Při troše fantazie můžeme slyšet údery nástrojů zpracovávajících železo, práskání bičů pastevců, honících zvečera stáda pod ochranu ohrad nebo táhlý zpěv keltských kněží, chystajících se na krvavou oběť k uctění svých bohů. Co může být zajímavějšího a napínavějšího, než výlet bujnou vegetací v jejich stopách? Vyražme tedy s batohem na zádech a s holí v ruce od ostročiniveské kapličky Panny Marie směrem na zámek Nižbor a ještě dál, až do slavných Podmokel a Stradonic. Tečkou našeho putování pak budiž místo, kde stávalo věhlasné keltské oppidum, které vstoupilo do dějin archeologie jako „strakonická kultura“ či „nejbohatší archeologická lokalita ve střední Evropě“.
Oppidum Stradonice
Před několika málo lety se konaly oslavy tisíciletého osídlení obce Otročiněvse, ležící při staré keltské cestě do západních Čech. V celém okolí Krušné Hory, která kraluje regionu, se těžila kovový ruda a vyrábělo se železo. Dnešní centrum vesnice činí idylická náves s rybníčkem a kapličkou. Lemují ji průčelí několika statků, jejichž štíty a vjezdy do dvora nesou stopy selského baroka. Některé z nich nabízí případným turistům v sezóně i ubytování, dokonce je zde i půjčovna kol.Z Ostročiněvse vedou vyznačené stezky po keltských památkách, které v takovém množství nikde jinde v republice nenajdeme. Pojďme tedy spolu na pusté náhorní pláně, ke skrovným pozůstatkům jednoho z největších keltských měst svého času.
Chodívá se sem i od Stradonic, je to mírnější, méně namáhavé stoupání. Dá se však kráčet i údolím od Nižboru se slavnou sklárnou (kde je možné celoročně absolvovat turistickou exkurzi v provozu), proti proudu Habrovského potoka. Pěšina je tu téměř neznatelná. Po levé straně se prudce zdvihá zalesněná stráň a v ní se vine i stezka na návrší. Laik se zde sice příliš nevyzná, k pomoci je mu ale informační tabule s vysvětlivkami a schématem celého prostoru bývalého města.
Ze základních údajů vybíráme: „Stradonické hradiště, 385 m n.m., na rozloze 82 ha. Tady na rozhraní 2. a 1. století př.n.l. Keltové vybudovali rozsáhlé město, opevněné kamennými valy. Při vykopávkách zde bylo nalezeno 50 000 předmětů.“
Podmokelský poklad
Tuto legendární událost nám připomíná pomníček v trávě, s vytesaným letopočtem 1771 na místě nálezu pěti tisíc zlatých keltských mincí. Část archeologů hovoří o státním pokladu, narychlo ukrytém před postupujícími Germány, jiní se domnívají, že šlo o obětinu nevídaného rozměru. Tak či onak, u pomníčku jen můžeme kroutit hlavou nad osudem pokladu, který nechal místní vlastník pozemků, hrabě Fürstenberk přetavit na vlastní pamětní mince. Nevyčíslitelná historická hodnota byla zničena, zlato z pěti tisíc keltských mincí bylo v tehdejší měně vyjádřeno cenou 50 000 zlatých, v dnešním přepočtu okolo 40 milionů korun. Jen velmi málo původních mincí se zachovalo. Zbyteček, který vrchnosti vesničané zatajili i přes bití a jiné tresty, si mnohem později našel místo v numismatických sbírkách Národního muzea, kde jsou unikátní keltské mince k vidění dodnes.
Hrad ze 13. století
Za Kelty můžeme rovněž do Nižboru na zámek. I ten má pohnuté osudy. Původně královský raně gotický hrad byl svého času přestaven na lovecká zámek. Zažil léta slávy i léta chátrání, dnes je v majetku města a dočkal se kompletní rekonstrukce. Nyní je zde i městské informační středisko, doplněné audiovizuální expozicí, věnovanou Keltům a jejich historii. Děti, ale i dospělí se zde zajímavou formou seznámí s předslovanskou a předgermánskou historií našich zemí. Závěr expozice je nápaditě vyřešen komunikační hrou s oživlou postavou keltského bojovníka, který klade otázky a čeká na odpovědi.
Foto: Miroslav Feszanicz