Snad jediný hrad, jehož stavba zachovala původní obranný charakter, a přece kde majitelé bydleli i ve dvacátém a jednadvacátém století. Až smrt hraběte Zdeňka Sternberga nyní tuto tradici nejspíš ukončila. Zemřel v požehnaném věku, s nárokem na odpočinek po nelehkém životě. I když na hradě bude chybět vědomí, že dlí někde za tamtěmi dveřmi - a že ho třeba budeme moci zahlédnout na chodbě. Lidí se totiž nestranil: návštěvnický režim na hradě byl postaven tak, že návštěvník je host. Ne že by pan hrabě turisty osobně prováděl – to dělal jeho otec Jiří, když komunisti hrad vyvlastnili. Mimochodem, jako oficiálního „nepřítele lidu“ by ho byla asi čekala horší práce nebýt toho, že místní lidé si Sternbergů vážili, respektive je měli rádi a podporovali je (už skrytě za Hitlera, když byli připraveni o možnost obživy) – a po znárodnění si Jiřího Sternberga jako kastelána vyreklamovala místní komunistická organizace. Ostatně jen díky tomu byl inventář hradu poctivě sepsán místo tehdy obvyklého rozkradení.

Vchod pro pěší

Věřme, že duch pana hraběte zůstane na hradě dál – vždyť kastelánka paní Zuzana Míková byla již kolik let jeho pravou rukou a tak trochu i duší chodu i péče nejen o hrad a jeho návštěvníky. Hraběcí zásadou tu bylo, že návštěvník má právo na to si svou návštěvu užít. Nic jej nemělo rušit – tedy například i filmaři, pokud hrad využili coby kulisu, se museli co nejvíc přizpůsobit návštěvníkům – a ne naopak, jak tomu ve většině jiných památek bývá. Zásadou pro průvodce po hradu zase bylo, že musejí znát všechny reálie, ale ne jako básničku. A také, že musejí mít možnost odpočinku, aby provázeli s chutí a nedošlo k vyhoření.

Vjezd do hradu

V současné době se bohužel musíme všichni přizpůsobit covidovým opatřením, takže k obdivování je hrad jen zvenčí, i když normálně byl přístupný i v zimě. Ne že by návštěvníci provoz „uživili“. To ani náhodou, ani v létě. Jenže krása a pamětihodnosti jsou od toho, aby se ukazovaly. Ostatně i to vnější není málo, za procházku, resp. zařazení do zimního výletu to stojí, jako upomínka a ochutnávka, kam, doufejme, s novou sezónou zase zamířit. A přinést pomyslnou kytičku uznání a vzpomínky na mimořádně ušlechtilého člověka.

Zde se bydlelo a úřadovalo